2026
Compliance risk and pension sustainability: A policy frontier approach
DICK, Tizian; Klára ČERMÁKOVÁ; Jiří ROTSCHEDL a I. A. POPESCUZákladní údaje
Originální název
Compliance risk and pension sustainability: A policy frontier approach
Název česky
Riziko nedodržování odvodových povinností a udržitelnost penzijních systémů: přístup založený na hranici možností politiky
Autoři
DICK, Tizian; Klára ČERMÁKOVÁ; Jiří ROTSCHEDL a I. A. POPESCU
Vydání
Economics and Sociology, 2026, 2071-789X
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
50201 Economic Theory
Stát vydavatele
Polsko
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Impakt faktor
Impact factor: 1.800 v roce 2024
Označené pro přenos do RIV
Ano
Organizační jednotka
CEVRO Univerzita
UT WoS
Klíčová slova česky
Průběžně financovaný penzijní systém; compliance šok; poměr závislosti; náhradový poměr; politika nastavení důchodového věku; fiskální udržitelnost; hranice možností politiky; institucionální důvěryhodnost
Klíčová slova anglicky
PAYG pension system; compliance shock; dependency ratio; replacement rate; retirement-age policy; fiscal sustainability; policy frontier; institutional credibility
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 29. 5. 2026 22:59, doc. Ing. Bc. Jiří Rotschedl, Ph.D.
V originále
This paper analyses the fiscal and structural implications of a "compliance shock" - a sudden decline in social security contributions - within pay-as-you-go (PAYG) pension systems. We characterise this phenomenon as an immediate budget shock rather than a demographic one, demonstrating that because the ratio of contributors to retirees remains fixed on impact, benefits must fall immediately unless policy intervenes. Our findings reveal that demographic instruments, such as raising the retirement age, are insufficient for short-term stabilisation because they only gradually alter the balance only gradually. Consequently, maintaining benefit stability requires a front-loaded response through contribution rates. We identify a precise policy trade-off frontier between higher contributions and tighter retirement criteria. Under realistic adjustment costs, we show that the optimal long-term response is a hybrid policy mix rather than an extreme reliance on a single instrument. However, statutory contribution caps can render benefit protection infeasible, making retirement-age increases a necessity rather than a choice, especially as future demographic ageing intensifies. Our calibration suggests that these shocks generate economically significant pressures, with the timing and sequencing of reforms determined by the relative costs of each policy tool. Regardless of the specific pension philosophy (Bismarckian or Beveridgean), the underlying fiscal mechanics remain consistent. We conclude that pension systems should internalise compliance risk by adopting automatic balancing mechanisms. By replacing ad hoc crisis management with predictable state-contingent adjustments, policymakers can better stabilise expectations and ensure long-term institutional resilience.
Česky
Tento článek analyzuje fiskální a strukturální dopady „šoku v dodržování odvodových povinností“, tedy náhlého poklesu příjmů z příspěvků na sociální zabezpečení, v průběžně financovaných penzijních systémech typu PAYG. Tento jev charakterizujeme jako okamžitý rozpočtový šok, nikoli jako šok demografický, a ukazujeme, že jelikož poměr přispěvatelů k důchodcům zůstává v okamžiku dopadu nezměněn, musí důchodové dávky okamžitě poklesnout, pokud nezasáhne politika. Naše zjištění ukazují, že demografické nástroje, jako je zvyšování věku odchodu do důchodu, nejsou pro krátkodobou stabilizaci dostatečné, protože mění rovnováhu systému pouze postupně. Zachování stability důchodových dávek proto vyžaduje okamžitou a předem koncentrovanou reakci prostřednictvím sazeb příspěvků. Identifikujeme přesnou hranici politického trade-off mezi vyššími příspěvky a přísnějšími kritérii pro odchod do důchodu. Při realistických nákladech přizpůsobení ukazujeme, že optimální dlouhodobou reakcí je hybridní kombinace nástrojů, nikoli krajní spoléhání na jediný nástroj. Zákonné stropy příspěvků však mohou ochranu důchodových dávek učinit neproveditelnou, takže zvyšování důchodového věku se stává nutností, nikoli volbou, zejména s ohledem na sílící budoucí demografické stárnutí. Naše kalibrace naznačuje, že tyto šoky vytvářejí ekonomicky významné tlaky, přičemž načasování a posloupnost reforem jsou určovány relativními náklady jednotlivých politických nástrojů. Bez ohledu na konkrétní filozofii penzijního systému, tedy bismarckovskou či beveridgeovskou, zůstává základní fiskální mechanismus stejný. Docházíme k závěru, že penzijní systémy by měly internalizovat riziko nedodržování odvodových povinností zavedením automatických vyrovnávacích mechanismů. Nahrazením ad hoc krizového řízení předvídatelnými úpravami závislými na stavu systému mohou tvůrci politik lépe stabilizovat očekávání a zajistit dlouhodobou institucionální odolnost.