V originále
Trust represents a fundamental pillar of contemporary security policy, influencing decision-making processes, institutional stability, and the effectiveness of security measures at both national and international levels. This article explores trust as a key precondition for the formulation and implementation of security policy, emphasizing its role in relations between states, within security institutions, and between public authorities and society. The analysis focuses on trust as a multidimensional concept encompassing political legitimacy, transparency, accountability, and the credibility of security actors. Particular attention is paid to the consequences of declining trust, including increased social polarization, weakened resilience of democratic systems, and reduced effectiveness of collective security arrangements. The article argues that building and maintaining trust is not merely a normative objective, but a strategic necessity for ensuring long-term security and stability in an increasingly complex and uncertain security environment.Through comparative analysis of selected European states (Finland, Germany, Czech Republic, Poland, Hungary, France, and Estonia), the paper identifies critical determinants of trust, including transparency, institutional neutrality, crisis communication, and historical path-dependence. The findings demonstrate that trust acts as both an input to and an output of security policy, reinforcing legitimacy through reciprocity between citizens and the state.The article concludes that sustained trust-building must be recognized as a strategic dimension of security governance. Trust-based security strengthens societal resilience, mitigates polarization, and enhances adaptive capacity in hybrid threat environments.
Česky
Důvěra představuje základní pilíř současné bezpečnostní politiky a ovlivňuje rozhodovací procesy, institucionální stabilitu a účinnost bezpečnostních opatření na národní i mezinárodní úrovni. Tento článek zkoumá důvěru jako klíčový předpoklad pro formulaci a implementaci bezpečnostní politiky a zdůrazňuje její roli ve vztazích mezi státy, v rámci bezpečnostních institucí a mezi veřejnými orgány a společností. Analýza se zaměřuje na důvěru jako vícerozměrný koncept zahrnující politickou legitimitu, transparentnost, odpovědnost a důvěryhodnost bezpečnostních aktérů. Zvláštní pozornost je věnována důsledkům klesající důvěry, včetně zvýšené sociální polarizace, oslabené odolnosti demokratických systémů a snížené účinnosti kolektivních bezpečnostních opatření. Článek tvrdí, že budování a udržování důvěry není pouze normativním cílem, ale strategickou nutností pro zajištění dlouhodobé bezpečnosti a stability ve stále složitějším a nejistějším bezpečnostním prostředí. Prostřednictvím srovnávací analýzy vybraných evropských států (Finsko, Německo, Česká republika, Polsko, Maďarsko, Francie a Estonsko) článek identifikuje kritické determinanty důvěry, včetně transparentnosti, institucionální neutrality, krizové komunikace a závislosti na historické cestě. Zjištění ukazují, že důvěra působí jako vstup i výstup bezpečnostní politiky a posiluje legitimitu prostřednictvím reciprocity mezi občany a státem. Článek dochází k závěru, že trvalé budování důvěry musí být uznáno jako strategický rozměr bezpečnostní správy. Bezpečnost založená na důvěře posiluje odolnost společnosti, zmírňuje polarizaci a zvyšuje adaptační kapacitu v prostředí hybridních hrozeb.