V první třetině 20. století byl neoddiskutovatelnou autoritou lokální politiky JUDr. Jaroslav Brabec (1869–1930). Do politiky vstoupil na konci 19. století a setrval v ní většinu svého aktivního života, ať již jako komunální politik, starosta Karlína (1909–1919), poslanec Revolučního národního shromáždění Republiky československé (1918–1920) nebo senátor (1920–1929). Cieslarova studie jednoznačně prokazuje sepětí komunální a celostátní politiky v kariérních trajektoriích mnoha významných pražských politiků, kteří začínali jako obecní zastupitelé, aby se během kariéry propracovali do nejvyšších pater československé politiky. S Brabcovým jménem je tak spjat nejen vývoj Karlína v nesnadném desetiletí kolem první světové války a ustavení druhé komory československého parlamentu, ale i jeho angažování v obhajobě československé menšinové politiky na mezinárodních fórech (1921). Umění odejít z politického výsluní se učí politikové po generace, nejinak je tomu i dnes. Brabcova vynucená rezignace na senátorský mandát ve prospěch stranicky konformnějšího kolegy a hořký konec politické kariéry, které přispěly i k jeho předčasnému úmrtí, jsou tak trpkým, ale i dnes uvěřitelným koncem jedné zářné politické kariéry.