ÚVOD: CO JE CHRÁNĚNO A JAK OCHRANA VZNIKÁ
Duševní vlastnictví v pracovněprávních vztazích | Souhrn ke zkoušce | právní stav k 28. 9. 2026
1
Lekce 1
Chráněn je jen předmět se zákonnými znaky, ne práce sama; ochrana vzniká neformálně, nebo až
rozhodnutím úřadu.
1 · NOSIČ
věc (notebook, výkres, prototyp); její vlastnictví nezakládá právo dílo užít (§ 9 odst. 3 AZ)
2 · NEHMOTNÝ STATEK
předmětem ochrany je, jen má-li zákonné znaky; myšlenka, objev, teorie ani údaj samy chráněny
nejsou (§ 2 odst. 6 AZ; srov. § 3 odst. 2 ZV)
3 · PRÁVO
u děl, vynálezů a vzorů vzniká tvůrci – vždy fyzické osobě (§ 5 odst. 1 AZ; srov. § 8 odst. 2 ZV);
zaměstnavatel se k němu dostává zákonem nebo smlouvou (snímek 3)
Vznik
Předmět
Okamžik vzniku ochrany
Doba ochrany
NEFORMÁLNÍ
bez úřadu
Autorské dílo, počítačový program
vyjádřením v objektivně vnímatelné podobě (§ 9 odst. 1 AZ)
život autora + 70 let (§ 27 AZ)
Databáze – zvláštní právo pořizovatele
pořízením při podstatném vkladu (§ 88a AZ)
15 let (§ 93 AZ)
Nezapsaný průmyslový vzor EU
zpřístupněním veřejnosti v Unii
3 roky (čl. 12 nař. (EU) 2026/715)
Obchodní tajemství
faktickým utajením (§ 504 OZ)
dokud trvá utajení
REGISTRAČNÍ
rozhodnutím úřadu
Vynález
udělením patentu; účinky od oznámení ve Věstníku (§ 11 odst. 2 ZV)
20 let od podání přihlášky (§ 21 ZV)
Užitný vzor
zápisem bez průzkumu novosti
4 + 3 + 3 roky (§ 15 zák. č. 478/1992 Sb.)
Průmyslový vzor
zápisem (ÚPV, EUIPO)
5 až 25 let (§ 11 ZPV; čl. 13 téhož nař.)
Ochranná známka
zápisem (§ 28 ZOZ)
10 let, obnovitelně (§ 29 ZOZ)
Neformální vznik: bez rejstříku – vznik a autorství dokládá evidence. Registrační vznik:
do rozhodnutí úřadu je jen „právo na patent“ či „na vzor“ (§ 8 ZV; § 12 ZPV).
Výsledek bez zákonných znaků (nápad, know-how, data) kryje jen § 301 ZP, smlouva, obchodní
tajemství (§ 504 OZ) a ochrana proti nekalé soutěži.

JAK S PREZENTACÍ PRACOVAT: Dvanáct snímků odpovídá dvanácti lekcím předmětu – číslo snímku je
číslem lekce a odkazy typu „snímek 8“ míří na příslušné téma. Každé pravidlo je vyloženo na jednom
místě; na ostatních snímcích na ně odkazuje číslo snímku. Poslední snímek spojuje vše do sedmi
otázek, které slouží jako osnova odpovědi u zkoušky. Právní stav k 28. 9. 2026.
ZKRATKY: AZ – autorský zákon (č. 121/2000 Sb.); ZV – zákon o vynálezech a zlepšovacích návrzích (č.
527/1990 Sb.); ZPV – zákon o ochraně průmyslových vzorů (č. 207/2000 Sb.); ZOZ – zákon o ochranných
známkách (č. 441/2003 Sb.); OZ – občanský zákoník (č. 89/2012 Sb.); ZP – zákoník práce (č. 262/2006
Sb.); ZMPS – zákon o mezinárodním právu soukromém (č. 91/2012 Sb.); TZ – trestní zákoník (č.
40/2009 Sb.); ZTOPO – zákon o trestní odpovědnosti právnických osob (č. 418/2011 Sb.); DPP a DPČ –
dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti; OSVČ – osoba samostatně výdělečně činná; ÚPV
– Úřad průmyslového vlastnictví; EUIPO – Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví; EPC – Úmluva o
udělování evropských patentů; EPO – Evropský patentový úřad; UPC – Jednotný patentový soud; PCT –
Smlouva o patentové spolupráci; SFEU – Smlouva o fungování Evropské unie; Řím I – nařízení (ES) č.
593/2008; Řím II – nařízení (ES) č. 864/2007; Brusel I bis – nařízení (EU) č. 1215/2012; ArbnErfG –
německý zákon o zaměstnaneckých vynálezech; PatG – rakouský patentový zákon; GPL – GNU General
Public License (licence s copyleftem); AI – umělá inteligence; SDEU – Soudní dvůr Evropské unie; NS
– Nejvyšší soud; NSS – Nejvyšší správní soud; MS Praha – Městský soud v Praze; WIPO – Světová
organizace duševního vlastnictví; ČR – Česká republika; EU – Evropská unie; USA – Spojené státy
americké.
JÁDRO: Duševní vlastnictví není vlastnictvím věci. Právo chrání nehmotný statek – a jen tehdy,
splňuje-li znaky, které zákon pro daný předmět stanoví. Vynaložená práce, čas ani zaplacená mzda
samy žádné výlučné právo nezakládají.
VÝKLAD: Tři vrstvy je třeba držet odděleně. Nosič (notebook, výkres, prototyp) je věc a zpravidla
patří zaměstnavateli; jeho vlastnictví však nezakládá oprávnění dílo užít a zničením nosiče právo k
dílu nezaniká (§ 9 odst. 2 a 3 AZ). Nehmotný statek je předmětem ochrany jen se zákonnými znaky:
dílo musí být jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora vyjádřeným v objektivně vnímatelné podobě
(§ 2 odst. 1 AZ), vynález nový, výsledkem vynálezecké činnosti a průmyslově využitelný (§ 3 odst. 1
ZV), průmyslový vzor nový a individuální povahy (§ 3 odst. 1 ZPV), známka způsobilá rozlišovat (§
1a ZOZ). Právo je třetí vrstva: u děl, vynálezů a vzorů vzniká tvůrci, jímž je vždy fyzická osoba
(§ 5 odst. 1 AZ výslovně; u původce to plyne ze slov „vlastní tvůrčí prací“ v § 8 odst. 2 ZV) –
právnická osoba autorem ani původcem být nemůže. Výjimkou jsou práva, která vznikají přímo
zaměstnavateli (originární nabytí – snímek 3).
Tabulka dělí předměty podle způsobu vzniku ochrany. Neformální vznik znamená, že neexistuje
rejstřík: vznik, autorství a datum musí zaměstnavatel umět doložit (datované soubory, verzování,
záznamy o zadání). Registrační vznik znamená, že do rozhodnutí úřadu existuje jen „právo na patent“
či „právo na průmyslový vzor“ (§ 8 ZV; § 12 ZPV) – a právě toto právo je předmětem zaměstnaneckého
režimu. Doby ochrany jsou uvedeny jen v této tabulce; na dalších snímcích se neopakují.
POJMY (podle lekce 1): autor – fyzická osoba, která dílo vytvořila (§ 5 odst. 1 AZ); původce – ten,
kdo vynález vytvořil vlastní tvůrčí prací (§ 8 odst. 2 ZV), resp. průmyslový vzor vlastní tvůrčí
činností (§ 2 písm. d) ZPV); pořizovatel databáze – fyzická nebo právnická osoba, která databázi
pořídí na svou odpovědnost, nebo pro niž tak z jejího podnětu učiní jiný (§ 89 AZ); vykonavatel
majetkových práv – zaměstnavatel u zaměstnaneckého díla (§ 58 odst. 1 AZ); přihlašovatel – kdo má
právo na patent či na vzor a podá přihlášku (§ 8 odst. 1 ZV; § 12 odst. 2 ZPV); majitel patentu a
vlastník vzoru či známky – osoba zapsaná v rejstříku; vlastník obchodního tajemství – kdo zajišťuje
utajení (§ 504 OZ).
KE ZKOUŠCE: Typická otázka – „Jaký je rozdíl mezi právem na patent a patentem a které z nich
přechází na zaměstnavatele?“ Odpověď: právo na patent vzniká původci vytvořením vynálezu a přechází
na zaměstnavatele (snímek 8); patent je výlučné právo udělené úřadem tomu, kdo právo na patent má a
podal přihlášku. Typická chyba: „Platíme mzdu, patří nám všechno“ – neplatí pro osobnostní práva,
pro výsledky bez zákonných znaků ani obecně pro díla externistů (výjimky: § 58 odst. 7 a § 59 odst.
2 AZ – snímek 4).
ZDROJE: zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon (AZ), § 2, 5, 9, 27, 58, 88a, 89, 93; zákon č.
527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích (ZV), § 3, 8, 11, 21; zákon č. 478/1992 Sb., o
užitných vzorech, § 15; zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů (ZPV), § 2, 3, 11, 12;
zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (ZOZ), § 1a, 28, 29; zákon č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník (OZ), § 504; zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP), § 301; nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) 2026/715 ze dne 11. 3. 2026 o průmyslových vzorech Evropské unie, čl. 12,
13. Podrobně: lekce 1, snímky 5–13.

PRACOVNÍ PRÁVO A TVŮRČÍ VÝSLEDEK
Duševní vlastnictví v pracovněprávních vztazích | Souhrn ke zkoušce | právní stav k 28. 9. 2026
2
Lekce 2
Zákonný režim kryje jen výsledek vytvořený ke splnění povinností či úkolu – rozhoduje jejich obsah,
ne místo ani čas.
1 · VZTAH
pracovněprávní vztah – pracovní poměr, DPP/DPČ (§ 2, § 3 ZP) – nebo služební poměr
2 · OBSAH POVINNOSTÍ
druh práce (§ 34 odst. 1 písm. a) ZP), pracovní náplň, přijatý pokyn – rozhoduje
3 · POMOCNÁ KRITÉRIA
pracovní doba, místo, prostředky, podnět zaměstnavatele – jen indicie
4 · VÝSLEDEK TESTU
ano → zákonný režim, není-li sjednáno jinak (snímky 4, 6 a 8)
ne → volný výsledek zaměstnance
Kdo tvoří
Díla (§ 58 AZ)
Vynálezy a vzory
Pracovní poměr
ano
ano (§ 9 ZV; § 13 ZPV)
DPP/DPČ
ano – základní pracovněprávní vztah (§ 3 ZP)
výkladem ano – sjednat
Služební poměr
ano – výslovně; úřední dílo chráněno není (§ 3 AZ)
jen výkladem, sporné
Agenturní zaměstnanec
ano – zaměstnavatelem je uživatel, není-li dohodnuto jinak (odst. 9)
zákon mlčí – řešit dohodou
Člen voleného orgánu
ano (odst. 10)
vynálezy ne (výklad), vzory sporné
Externista (OSVČ)
zásadně ne – jen licence (§ 61 AZ); výjimky: snímek 4
ne – právo zůstává původci (u vzoru výklad – snímek 6)
POVINNOSTI ZAMĚSTNANCE
•nejednat proti oprávněným zájmům zaměstnavatele (§ 301 písm. d) ZP) a bez jeho souhlasu neužívat
jeho prostředky pro osobní potřebu (§ 316 odst. 1)
•výdělečná činnost shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele jen s jeho předchozím písemným
souhlasem; výjimkou je činnost vědecká, pedagogická, publicistická, literární a umělecká (§ 304)
•obecná zákonná mlčenlivost v soukromém sektoru chybí → smlouva a obchodní tajemství
MEZE ZAMĚSTNAVATELE
•nové povinnosti jen smlouvou – ne vnitřním předpisem (§ 305 odst. 1, § 4a odst. 2 ZP)
•konkurenční doložka (§ 310): písemně, nejdéle 1 rok, vyrovnání nejméně ½ průměrného měsíčního
výdělku za každý měsíc; jen u ní lze sjednat smluvní pokutu (§ 346d odst. 7)
•náhrada škody jen při zavinění; z nedbalosti nejvýše 4,5násobek průměrného měsíčního výdělku
(§ 250, § 257 odst. 2)

JÁDRO: Tvůrcem je vždy člověk, hospodářský výsledek závislé práce však náleží zaměstnavateli.
Mostem mezi oběma zásadami jsou zákonné režimy (§ 58 AZ, § 9 ZV, § 13 ZPV) – a spouští je
pracovněprávní otázka: byl výsledek vytvořen ke splnění povinností či úkolu?
VÝKLAD: Závislá práce se vykonává ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, jménem zaměstnavatele,
podle jeho pokynů a osobně (§ 2 odst. 1 ZP); rozhodují tyto definiční znaky (NSS 6 Ads 46/2013).
Test má čtyři kroky. První: existuje pracovněprávní nebo služební vztah? Druhý a rozhodující: spadá
tvorba do druhu práce, pracovní náplně nebo přijatého pokynu? Druh práce je sjednaný rámec (§ 34
odst. 1 písm. a) ZP), který nelze pokynem jednostranně rozšířit. Třetí: pomocná kritéria – pracovní
doba, místo, prostředky a podnět zaměstnavatele – souvislost jen potvrzují; modul dopsaný doma o
víkendu je zaměstnaneckým dílem, logo nakreslené účetní v pracovní době na firemním počítači nikoli
(modelové příklady). Čtvrtý: je-li odpověď kladná, nastupuje zákonný režim, není-li sjednáno jinak;
je-li záporná, jde o volný výsledek zaměstnance – zaměstnavatel k němu právo nezíská, ani když
zaměstnanec při jeho tvorbě porušil § 304 nebo § 316 ZP (porušení povinnosti zakládá odpovědnost,
nikoli právo k výsledku).
Tabulka ukazuje osobní rozsah. U děl je jasný – § 58 AZ míří výslovně na pracovněprávní i služební
vztah a rozšiřuje se na agenturní zaměstnance a členy orgánů. U vynálezů a vzorů zákon mluví o
pracovním poměru, členském nebo jiném obdobném (pracovněprávním) vztahu: dohody a služební poměr se
pod něj podřazují výkladem, u agenturních zaměstnanců zákon mlčí a na členy orgánů obchodních
korporací § 9 ZV nedopadá (členským vztahem se rozumí vztah člena k družstvu, nikoli členství v
orgánu – výklad). Práva k výsledkům je proto v těchto vztazích třeba sjednat výslovně. Ve veřejné
správě platí navíc, že úřední dílo – právní předpis, rozhodnutí – autorskoprávně chráněno není (§ 3
písm. a) AZ); metodiky, analýzy a software vytvořené úředníky jsou zpravidla zaměstnaneckými díly
(nejde-li o přípravnou úřední dokumentaci). Student ani doktorand bez pracovního poměru
zaměstnancem není: k jeho dílu má škola jen zákonnou licenci a právo na licenční smlouvu (snímek 4)
a právo na patent k jeho vynálezu, popřípadě jeho podíl na společném vynálezu, zůstává jemu (§ 8
odst. 1 a 3 ZV) – nutná je smlouva před zahájením práce. Výkon závislé práce mimo pracovněprávní
vztah („švarcsystém“) je nelegální prací (§ 5 písm. e) bod 1 zákona č. 435/2004 Sb.) a přináší i
nejistotu, zda se uplatní § 58, nebo § 61 AZ.
Pravý sloupec připomíná, že povinnosti zaměstnance lze rozšířit jen smlouvou; vnitřní předpis je
uložit nesmí a pracovní řád zákonné povinnosti jen rozvádí (§ 306 ZP). Konkurenční doložka je
jediným zákonným nástrojem, který omezuje výdělečnou činnost zaměstnance po skončení zaměstnání, a
nechrání duševní vlastnictví jako takové; obchodní tajemství chrání občanský zákoník bez časového
omezení (§ 504, § 2985 OZ).
KE ZKOUŠCE: Typická otázka – „Grafik na dohodu o pracovní činnosti vytvořil logo. Kdo je autorem a
kdo vykonává majetková práva?“ Odpověď: autorem je grafik; dohoda je základním pracovněprávním
vztahem (§ 3 ZP), a spadalo-li logo do sjednaných prací, vykonává majetková práva zaměstnavatel (§
58 AZ). Typická chyba: zaměňovat rozhodující kritérium (obsah povinností) s indiciemi (doba, místo,
prostředky).
SPORNÉ (výklad): dosah § 9 ZV a § 13 ZPV na dohody, služební poměr a členy orgánů; k „úkolu“ mimo
zadaný projekt viz snímek 8.
UPOZORNĚNÍ: Znaky závislé práce jsou uvedeny podle platného znění § 2 ZP. Ve Sněmovně je vládní
návrh novely zákoníku práce (sněmovní tisk 300), který se podle odborného tisku má dotknout i
vymezení závislé práce; znění návrhu nebylo při přípravě ověřeno (stav ověření – snímek 12).
ZDROJE: zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 2, 3, 4a, 34, 250, 257, 301, 304, 305, 306, 310,
316, 346d; zákon č. 121/2000 Sb., § 3, 58, 61; zákon č. 527/1990 Sb., § 8, 9; zákon č. 207/2000
Sb., § 13; zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, § 5 písm. e); Nejvyšší správní soud, rozsudek ze
dne 13. 2. 2014, č. j. 6 Ads 46/2013-35, č. 3027/2014 Sb. NSS; Poslanecká sněmovna, 10. volební
období, sněmovní tisk 300 (https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?O=10&T=300). Podrobně: lekce 2,
snímky 4–18.

TYPOLOGIE: PŘEDMĚTY A TECHNIKY PŘIŘAZENÍ
Duševní vlastnictví v pracovněprávních vztazích | Souhrn ke zkoušce | právní stav k 28. 9. 2026
3
Lekce 3
Podle předmětu se pozná technika, jíž zákon přiřazuje výsledek zaměstnavateli – a podle techniky
to, co zůstává tvůrci.
AUTORSKÉ PRÁVO A PRÁVA SOUVISEJÍCÍ
díla, umělecké výkony, záznamy, databáze
PRŮMYSLOVÁ PRÁVA
k tvůrčím výsledkům (vynález, užitný a průmyslový vzor, topografie, odrůda) a k označením (známka,
zeměpisné označení)
NEZAPSANÉ HODNOTY
obchodní tajemství, know-how, ochrana proti nekalé soutěži
Technika
Předměty
Co získává zaměstnavatel
Co zůstává tvůrci
1 · Výkon práv
autorské dílo, počítačový program, umělecký výkon (§ 58, § 74 AZ)
jen výkon majetkových práv – práva sama nenabývá (snímek 4)
autorství a osobnostní práva; nároky podle snímku 4
2 · Přechod práva s pojistkami
vynález, užitný vzor, průmyslový vzor (§ 9 ZV; § 21 odst. 2 zák. č. 478/1992 Sb.; § 13 ZPV)
právo na patent či vzor – udrží je, uplatní-li je včas (snímky 6 a 8)
původcovství a přiměřená odměna
3 · Originární nabytí
databáze – zvláštní právo (§ 89 AZ), záznam (§ 75 AZ), topografie (zák. č. 529/1991 Sb.), odrůda
(zák. č. 408/2000 Sb.)
právo vzniká přímo jemu
ze zákona nic – jen co si sjednal
0 · Bez tvůrce
ochranná známka, obchodní tajemství
je nositelem jako přihlašovatel nebo jako ten, kdo utajuje
nic; podklad (logo) však může být dílem
KUMULACE OCHRAN JE BĚŽNÁ
logo = dílo + známka + vzor · software = dílo + vynález + tajemství; každá vrstva má jiný vznik
a dobu, někdy i jiného nositele – mezí je technická funkce
ORIGINALITA
jednotný unijní standard: autorův vlastní duševní výtvor (Infopaq, C-5/08), bez přísnějšího měřítka
pro užité umění (Cofemel, C-683/17; Mio, C-580/23) → dílem je řada výstupů zaměstnanců (výklad)
OBCHODNÍ TAJEMSTVÍ
konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a běžně nedostupné skutečnosti, jejichž utajení
vlastník zajišťuje (§ 504 OZ); není výlučným právem – nezávislý vývoj je dovolen

JÁDRO: Typologie není samoúčelná: z druhu předmětu plyne technika, kterou zákon přiřazuje výsledek
zaměstnavateli, a z techniky to, co zůstává tvůrci a co nastane, když zaměstnavatel mlčí.
VÝKLAD: Tři větve – autorské právo a práva související, průmyslová práva a nezapsané hodnoty – jsou
dělením didaktickým; software i databáze leží ve více větvích současně. Pro pracovněprávní vztahy
je podstatnější rozlišení předmětů tvůrčích (mají tvůrce, jemuž zpravidla něco zůstává) a
netvůrčích (označení, obchodní tajemství, práva chránící investici). Sedm kritérií třídění z lekce
3: vznik ochrany a doba (snímek 1), tvůrčí × netvůrčí předmět, tvůrce a původní nositel, technika
zaměstnaneckého režimu (tento snímek), území (snímky 9 a 10) a převoditelnost (snímky 4 a 11).
Technika 1, výkon práv: právo zůstává autorovi či výkonnému umělci, zaměstnavatel je ze zákona
vykonává; majetková autorská práva převést nelze (§ 26 odst. 1 AZ). Technika 2, přechod práva s
pojistkami: právo na patent či vzor vzniká původci a přechází na zaměstnavatele; pojistkami jsou
písemné vyrozumění, tříměsíční lhůta k uplatnění, mlčenlivost a odměna – mlčí-li zaměstnavatel,
právo se vrací původci. Technika 3, originární nabytí: právo vzniká přímo zaměstnavateli jako
pořizovateli databáze, výrobci záznamu, tomu, pro koho byla vytvořena topografie, nebo šlechtiteli;
zákon tu nezná oznámení, lhůtu ani odměnu. „Nula“: známka a obchodní tajemství tvůrce nemají –
nositelem je ten, kdo označení přihlásí nebo informaci utajuje; tvůrce nemá ani zeměpisné označení,
které má navíc kolektivní povahu a není výlučným právem přihlašovatele. Výkon práv (technika 1) a
přechod práva (technika 2) platí, není-li sjednáno jinak – k odměně původce viz snímek 8 –, a
trvají i po skončení vztahu (§ 58 odst. 8 AZ; § 10 ZV; § 14 ZPV).
Kumulace: jeden výstup často naplní znaky více předmětů a každá vrstva má jiný vznik, dobu a někdy
i jiného nositele; jedna nahrávka je zároveň dílem, uměleckým výkonem a záznamem – tři předměty,
dvě techniky. Mezí je technická funkce – tvar nezbytný pro dosažení technického výsledku nelze
zapsat jako známku (§ 4 písm. e) ZOZ), znaky předurčené technickou funkcí průmyslový vzor nechrání
(§ 7 odst. 1 ZPV) a program „jako takový“ není vynálezem (§ 3 odst. 2 a 3 ZV). Jednotný unijní
standard originality – bez přísnějšího měřítka pro užité umění – znamená, že řada tvůrčích výstupů
zaměstnanců (texty, grafika, kód, v jednotlivých případech i design) je autorským dílem a režim §
58 AZ se uplatní častěji, než si praxe připouští (výklad; podle rozsudku Mio je souběh ochrany
vzoru a díla omezen na určité případy a rozhodnutí, která neodrážejí osobnost autora, tvůrčí
nejsou).
KE ZKOUŠCE: Typická otázka – „Která práva nabývá zaměstnavatel originárně, která na něj přecházejí
a která jen vykonává? Ke každé skupině uveďte příklad.“ Odpověď: originárně nabývá zvláštní právo
pořizovatele databáze, právo výrobce záznamu a práva k topografii a odrůdě; přechází na něj právo
na patent, užitný vzor a průmyslový vzor; jen vykonává majetková práva k dílu, počítačovému
programu a uměleckému výkonu; známka a obchodní tajemství tvůrce nemají. Typické chyby: „copyright
na nápad“ (myšlenka chráněna není – § 2 odst. 6 AZ) a představa, že známka ochrání technický tvar
výrobku.
ZDROJE: zákon č. 121/2000 Sb., § 2, 26, 58, 74, 75, 89; zákon č. 527/1990 Sb., § 3, 9, 10; zákon č.
478/1992 Sb., § 21 odst. 2; zákon č. 207/2000 Sb., § 7, 13, 14; zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně
topografií polovodičových výrobků, § 3 odst. 2; zákon č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám
rostlin, § 2 písm. d); zákon č. 441/2003 Sb., § 4 písm. e); zákon č. 89/2012 Sb., § 504; SDEU,
rozsudek ze dne 16. 7. 2009, C-5/08, Infopaq International, ECLI:EU:C:2009:465; rozsudek ze dne 12.
9. 2019, C-683/17, Cofemel, ECLI:EU:C:2019:721; rozsudek ze dne 4. 12. 2025, spojené věci C-580/23
a C-795/23, Mio a konektra, ECLI:EU:C:2025:941. Podrobně: lekce 3, snímky 4–19.

AUTORSKÁ DÍLA: ZAMĚSTNANECKÉ DÍLO (§ 58 AZ)
Duševní vlastnictví v pracovněprávních vztazích | Souhrn ke zkoušce | právní stav k 28. 9. 2026
4
Lekce 4
Autor zůstává autorem; zaměstnavatel ze zákona vykonává jeho majetková práva – od vytvoření díla,
bez oznámení a bez lhůt.
PODMÍNKY (§ 58 odst. 1)
autor v pracovněprávním nebo služebním vztahu · dílo vytvořené ke splnění povinností z tohoto
vztahu · není sjednáno jinak
ÚČINEK
zaměstnavatel vykonává majetková práva svým jménem a na svůj účet – ze zákona, okamžikem vytvoření
díla; režim trvá i po skončení vztahu (odst. 8)
ZAMĚSTNAVATEL MŮŽE
•užít dílo všemi způsoby a udělit licenci, i výhradní – bez svolení autora
•dílo zveřejnit, upravit a uvádět pod svým jménem (domněnky svolení – odst. 4)
•dokončit nehotové dílo, odejde-li autor nebo hrozí-li nedokončení (odst. 5)
ZAMĚSTNAVATEL NEMŮŽE
•postoupit výkon práv bez svolení autora, ledaže převádí závod (odst. 1)
•převést majetková práva – jsou nepřevoditelná (§ 26 odst. 1)
•užít dílo způsobem snižujícím jeho hodnotu (§ 11 odst. 3; srov. NS 23 Cdo 2655/2022)
AUTOROVI ZŮSTÁVÁ
•autorství a ostatní osobnostní práva (§ 11)
•právo na licenci, nevyužívá-li zaměstnavatel dílo dostatečně a nemá-li závažný důvod
(§ 58 odst. 3)
•dodatečná odměna při zjevném nepoměru mzdy k zisku – u programů, databází a kartografických děl
jen sjednaná (§ 58 odst. 6 a 7)
Příbuzné režimy
KOLEKTIVNÍ DÍLO (§ 59)
více autorů, podnět a vedení, uvedení pod jménem, nesamostatné příspěvky → považuje
se za zaměstnanecké, i když vzniklo na objednávku
DÍLO NA OBJEDNÁVKU (§ 61)
objednatel má jen licenci k účelu smlouvy; programy, databáze a kartografická díla se však považují
za zaměstnanecká (§ 58 odst. 7)
ŠKOLNÍ DÍLO (§ 35 odst. 3, § 60)
práva má student; škola má zákonnou licenci a právo na licenční smlouvu
UMĚLECKÝ VÝKON (§ 74)
§ 58 obdobně – s výhradou rozsudku SDEU C-575/23 (předchozí svolení umělce; výklad)

JÁDRO: Autorské právo má dvě složky. Osobnostní práva zůstávají zaměstnanci vždy; z majetkových
práv nabývá zaměstnavatel jen jejich výkon – nikdy práva sama.
VÝKLAD: Režim § 58 AZ nastupuje ze zákona okamžikem vytvoření díla: není třeba oznámení, lhůty ani
registrace, a práva a povinnosti trvají i po skončení pracovněprávního vztahu (odst. 8).
Zaměstnavatel je zákonným vykonavatelem, nikoli zástupcem autora – jedná svým jménem a na svůj
účet. Smí proto dílo užívat a udělovat licence, včetně výhradních, bez svolení autora. Nesmí
majetková práva „převést“ – jsou nepřevoditelná (§ 26 odst. 1 AZ) – a celé své postavení
vykonavatele smí postoupit jen se svolením autora, ledaže převádí obchodní závod.
Osobnostní práva (právo rozhodnout o zveřejnění, právo osobovat si autorství a právo na
nedotknutelnost díla – § 11 AZ) autorovi zůstávají, zákon však stanoví domněnky svolení:
zaměstnavatel smí dílo zveřejnit, upravit, zpracovat, spojit s jiným dílem a uvádět pod svým jménem
(§ 58 odst. 4). Mezí je užití způsobem snižujícím hodnotu díla; ve věci 23 Cdo 2655/2022 uspěl
autor zaměstnaneckého architektonického díla proti vlastníku bytu, který do stavby zasáhl –
rozhodnutí se tedy týká třetí osoby, nikoli zaměstnavatele.
Autor má dvě pojistky: právo požadovat licenci za obvyklých podmínek, nevykonává-li zaměstnavatel
práva vůbec nebo nedostatečně (odst. 3), a přiměřenou dodatečnou odměnu, dostane-li se mzda do
zjevného nepoměru k zisku z využití práv a k významu díla pro tento zisk (odst. 6). Dodatečnou
odměnu lze smluvně upravit i vyloučit („není-li sjednáno jinak“); u práva na licenci zákon takovou
výhradu nemá. U programů, databází a kartografických děl dodatečná odměna bez ujednání nenáleží
(odst. 6 a 7). Zobrazení zaměstnaneckého díla v portfoliu odcházejícího autora je užitím díla a
vyžaduje licenci od zaměstnavatele; právo na licenci podle odstavce 3 pomůže jen u díla, které
zaměstnavatel nevyužívá vůbec nebo nedostatečně.
Spodní řada srovnává příbuzné režimy. Kolektivní dílo a program na objednávku rozšiřují režim
zaměstnaneckého díla i na externisty; školní dílo a dílo na objednávku jsou naopak slabší –
nabyvatel má jen licenci, nikoli výkon práv. Doktorand, který je zároveň zaměstnancem školy, má oba
režimy – podle toho, ke splnění kterých povinností dílo vytvořil.
KE ZKOUŠCE: Typická otázka – „Může zaměstnavatel prodat autorská práva k aplikaci investorovi?“
Odpověď: převést je nemůže; může udělit licenci (i výhradní), postoupit výkon práv se svolením
autorů, nebo převést obchodní závod. Typická chyba: „Napsal jsem to, je to moje“ – autorství ano,
výkon majetkových práv ne.
SPORNÉ (výklad): dopad rozsudku SDEU C-575/23 na § 74 ve spojení s § 58 AZ – podle rozsudku nelze
práva výkonných umělců zaměstnaných podle služebního řádu postoupit zaměstnavateli právním
předpisem bez jejich předchozího svolení; užití výkonů zaměstnanců je proto vhodné opřít o výslovné
svolení. Sporná je i slučitelnost smluvního vyloučení dodatečné odměny (§ 58 odst. 6 AZ) se
směrnicí (EU) 2019/790.
ZDROJE: zákon č. 121/2000 Sb., § 10–12, 26, 35 odst. 3, § 58–61, 74; Nejvyšší soud, rozsudek ze dne
28. 2. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2655/2022, ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2655.2022.1; Nejvyšší soud, rozsudek
ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 725/2012, ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.725.2012.1 (kolektivní dílo);
SDEU, rozsudek ze dne 6. 3. 2025, C-575/23, FT a další v. État belge (Orchestre national de
Belgique), ECLI:EU:C:2025:141. Podrobně: lekce 4, snímky 4–16.

POČÍTAČOVÉ PROGRAMY A DATABÁZE
Duševní vlastnictví v pracovněprávních vztazích | Souhrn ke zkoušce | právní stav k 28. 9. 2026
5
Lekce 5
Program: chráněn je kód, ne funkce. Databáze: uspořádání a investice. Za neoprávněné užití odpovídá
navenek zaměstnavatel.
POČÍTAČOVÝ PROGRAM
Co je chráněno
zdrojový i strojový kód a přípravné materiály, jsou-li původní (§ 65 odst. 1, § 2 odst. 2 AZ) – ne
myšlenky, funkce, programovací jazyk ani formáty dat (SAS, C-406/10)
Zvláštnosti
•užitím je i provoz pro vnitřní potřebu firmy (§ 30 odst. 3) → každá instalace potřebuje oprávnění
•oprávněný uživatel má zákonné minimum, které smlouva zásadně nevyloučí: oprava chyb, záložní
kopie, zkoumání, dekompilace pro interoperabilitu (§ 66)
Otevřené licence
smlouvy s podmínkami, přijímané užitím (§ 2373 OZ); copyleft (např. licence GPL): odvozené dílo
šířit jen pod stejnou licencí a se zdrojovým kódem; porušení podmínek zpravidla = užití bez licence
(§ 40 AZ)
DATABÁZE: DVĚ VRSTVY OCHRANY
1 · Dílo souborné
tvůrčí výběr nebo uspořádání obsahu (§ 2 odst. 2 a 5 AZ) → zaměstnanecké dílo (snímek 4)
2 · Zvláštní právo pořizovatele
chrání podstatný vklad do pořízení, ověření nebo předvedení obsahu (§ 88a) → vzniká přímo
zaměstnavateli jako pořizovateli (§ 89)
vyhrazuje pořizovateli rozmnožení a zpřístupnění podstatné části obsahu veřejnosti (§ 90) – užitím
je i kopie, kterou si zaměstnanec odnese při odchodu
Bez ochrany
prostá databáze bez tvůrčího uspořádání i podstatného vkladu; holé údaje (§ 2 odst. 6 AZ)
Řetězec odpovědnosti za neoprávněné užití
1 · ZAMĚSTNAVATEL NAVENEK
odpovídá nositeli práv za zaměstnance jako za sebe (§ 2914 OZ); hrozí přestupek (§ 105b AZ)
i trestní odpovědnost právnické osoby (§ 8 ZTOPO)
2 · ZAMĚSTNANEC VŮČI ZAMĚSTNAVATELI
jen při zaviněném porušení povinností; při nedbalosti s limitem (snímek 2)
3 · ZAMĚSTNANEC NAVENEK
vlastní přestupek (§ 105a AZ) a trestný čin (§ 270 TZ) – jen za vlastní jednání a zavinění

JÁDRO: Autorské právo chrání vyjádření programu, ne to, co program dělá. Databázi chrání dvě na
sobě nezávislá práva s různými nositeli. A kdo cizí software či data užívá bez oprávnění, zakládá
především odpovědnost zaměstnavatele.
VÝKLAD: Program je chráněn jako dílo literární, je-li původní, tedy autorovým vlastním duševním
výtvorem; jiná kritéria se neuplatní. Chráněn je kód a přípravné koncepční materiály; funkce,
programovací jazyk a formáty datových souborů chráněny nejsou (SAS Institute), grafické uživatelské
rozhraní není vyjádřením programu, může však být samostatným dílem (BSA). Konkurent tedy smí
napodobit funkce, nesmí převzít kód; „nápad“ softwaru lze chránit jen patentem na technické řešení
(snímek 8) nebo utajením (snímek 3).
Zvláštnosti: volné užití pro osobní potřebu se na programy nevztahuje – i provoz pro vnitřní
potřebu firmy je užitím, a každá instalace proto potřebuje oprávnění. Oprávněný uživatel má zákonné
minimum oprávnění, které licenční smlouva zásadně vyloučit nemůže. Použité licence: prvním prodejem
rozmnoženiny programu v Unii se právo na její rozšiřování vyčerpává, a to i u rozmnoženiny stažené
z internetu, byla-li licence poskytnuta bez časového omezení za cenu odpovídající hodnotě
rozmnoženiny (UsedSoft, C-128/11); první nabyvatel musí svou rozmnoženinu znehodnotit a
zaměstnavatel, který použité licence kupuje, potřebuje doklady o řetězci nabytí. U předplatného a u
softwaru poskytovaného jako služba vyčerpání nenastává.
Otevřené licence nejsou „volným užitím“, nýbrž smlouvou: nabídka směřuje vůči neurčitému počtu osob
a přijímá se užitím. Permisivní licence (MIT, BSD, Apache) žádají hlavně zachování údajů o
autorství a textu licence; licence s copyleftem (GPL) při šíření odvozeného díla požadují stejnou
licenci a zpřístupnění zdrojového kódu – což vylučuje výhradní licencování i utajení kódu. Podmínky
zavazují firmu, i když komponentu vložil zaměstnanec; u kódu navrženého asistentem AI je třeba
počítat s možnou shodou s cizím chráněným kódem. Totéž platí pro fotografie, hudbu, texty a 3D
modely „z internetu“: volné užití pro osobní potřebu se na užití pro zaměstnavatele nevztahuje (§
30 odst. 1 AZ) a rozhodují podmínky veřejné licence – „volně dostupné“ neznamená „volné“.
Databáze: zvláštní právo pořizovatele chrání investici, nikoli údaje samotné, a vzniká přímo tomu,
kdo databázi na svou odpovědnost pořídil – zpravidla zaměstnavateli. Pořizovateli je vyhrazeno
užití celého obsahu databáze nebo jeho podstatné části, tedy zhotovování rozmnoženin a
zpřístupňování veřejnosti (§ 90 odst. 1 a 2 AZ; starší texty a judikatura mluví o „vytěžování“ a
„zužitkování“), a jeho právo je převoditelné (§ 90 odst. 5). Na data získaná nebo vytvořená z
připojených výrobků nebo souvisejících služeb se toto právo nepoužije (čl. 43 aktu o datech).
Řetězec odpovědnosti: nositel práv se obrací na firmu; ta se může hojit na zaměstnanci jen v mezích
zákoníku práce (snímek 2). Přestupková a trestní odpovědnost každého je samostatná – právnické
osobě nelze čin přičíst jen proto, že jí prospěl; musí být zjištěno, že jednala fyzická osoba – byť
neztotožněná – v postavení podle § 8 odst. 1 ZTOPO (§ 8 odst. 3 ZTOPO; NS 5 Tdo 55/2019). Doložený
program prevence (evidence licencí, pravidla, školení) je i právní obranou: umožňuje zproštění
odpovědnosti za přestupek (§ 21 zákona č. 250/2016 Sb.) i trestní odpovědnosti právnické osoby (§ 8
odst. 5 ZTOPO).
KE ZKOUŠCE: Typická otázka – „Zaměstnanec nainstaluje na firemní počítač nelicencovaný program. Kdo
a komu odpovídá?“ Odpověď: nositeli práv odpovídá zaměstnavatel (§ 2914 OZ); zaměstnanec odpovídá
zaměstnavateli jen při zavinění, při nedbalosti s limitem (snímek 2); za přestupek a trestný čin
odpovídá každý sám za vlastní jednání. Typická chyba: „je to open source, tedy zdarma a bez
podmínek“.
SPORNÉ (výklad): vztah § 66 odst. 1 písm. a) AZ, od něhož se nelze dohodou odchýlit, k rozsudku Top
System (C-13/20), podle něhož lze opravu chyb podřídit smluvním podmínkám, nikoli však vyloučit;
vyčerpání práva u předplatného a licencí na dobu určitou.
ZDROJE: zákon č. 121/2000 Sb., § 2, 30, 40, 58 odst. 7, § 65, 66, 88–90, 105a, 105b; zákon č.
89/2012 Sb., § 2373, 2914; zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 270; zákon č. 418/2011 Sb., o
trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, § 8; zákon č. 250/2016 Sb., o
odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, § 21; nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
2023/2854 (akt o datech), čl. 43; SDEU, rozsudek ze dne 2. 5. 2012, C-406/10, SAS Institute,
ECLI:EU:C:2012:259; rozsudek ze dne 22. 12. 2010, C-393/09, Bezpečnostní softwarová asociace,
ECLI:EU:C:2010:816; rozsudek ze dne 3. 7. 2012, C-128/11, UsedSoft, ECLI:EU:C:2012:407; rozsudek ze
dne 6. 10. 2021, C-13/20, Top System SA v. Belgický stát, ECLI:EU:C:2021:811; Nejvyšší soud,
usnesení ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 5 Tdo 55/2019, ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.55.2019.1; usnesení ze
dne 28. 11. 2012, sp. zn. 5 Tdo 966/2012, ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.966.2012.1, č. 3/2014 Sb. rozh. tr.
(kategorie databází). Podrobně: lekce 5, snímky 4–18.

PRŮMYSLOVÉ VZORY: OCHRANA VZHLEDU VÝROBKU
Duševní vlastnictví v pracovněprávních vztazích | Souhrn ke zkoušce | právní stav k 28. 9. 2026
6
Lekce 6
Vzor chrání vzhled, ne funkci; právo na vzor přechází na zadavatele – udrží je, uplatní-li je
do 3 měsíců od vyrozumění.
CO A ZA JAKÝCH PODMÍNEK
•vzhled výrobku nebo jeho části – linie, obrysy, barvy, tvar, struktura, materiál (§ 2 ZPV); i obal
a grafický symbol, ne počítačový program
•novost a individuální povaha – odlišný celkový dojem u informovaného uživatele (§ 4, § 5)
•bez ochrany: znaky předurčené technickou funkcí (§ 7; DOCERAM, C-395/16)
•vlastní zveřejnění neškodí 12 měsíců před přihláškou (§ 6 odst. 2) – a v Unii zakládá nezapsaný
vzor EU
Cesta ochrany
Rozsah
Komu náleží u zaměstnance
Zapsaný národní vzor (ÚPV)
proti každému vzoru bez odlišného celkového dojmu (§ 10, § 19 ZPV)
zadavateli (§ 13 ZPV)
Zapsaný vzor EU (EUIPO)
stejný, v celé Unii (čl. 11 a 20 nař. (EU) 2026/715)
zaměstnavateli, není-li dohodnuto nebo národním právem stanoveno jinak (čl. 14 odst. 3) → § 13 ZPV
(výklad)
Nezapsaný vzor EU
jen proti kopírování (čl. 20 odst. 4)
jako u zapsaného vzoru EU
Autorské právo
tvůrčí vyjádření, ne funkce
autorovi; práva vykonává zaměstnavatel (snímek 4)
Nekalá soutěž
proti záměně a parazitování (snímek 7)
soutěžiteli – zaměstnavateli
ZAMĚSTNANECKÝ VZOR (§ 13–14 ZPV)
vzor vytvořený ke splnění úkolu z pracovního poměru, členského nebo jiného obdobného vztahu → právo
na vzor přechází na zadavatele, není-li smlouvou stanoveno jinak
pojistky jsou obdobné jako u vynálezu (snímek 8); režim trvá i po skončení vztahu
NA OBJEDNÁVKU
právo zůstává původci, není-li převedeno smlouvou (vzor EU: FEIA, C-32/08; národní vzor: § 12 ZPV,
výklad)
DESIGN MŮŽE BÝT I DÍLEM
jeden výstup, dvě techniky: přechod práva na vzor (§ 13 ZPV) × výkon autorských práv (§ 58 AZ);
odměna podle ZPV náleží po uplatnění práva vždy, podle AZ jen při zjevném nepoměru

JÁDRO: Průmyslový vzor chrání vzhled, nikoli funkci či technické řešení. V pracovněprávním vztahu
platí technika přechodu práva – s tím rozdílem proti vynálezu, že právo přechází na zadavatele – a
týž design může být zároveň autorským dílem.
VÝKLAD: Novost znamená, že před podáním přihlášky nebyl zpřístupněn shodný vzor; individuální
povaha, že vzor vyvolává u informovaného uživatele odlišný celkový dojem. Informovaný uživatel
stojí mezi průměrným spotřebitelem a odborníkem – zná vzory v daném odvětví a je zvlášť ostražitý
(PepsiCo, C-281/10 P). Znak je předurčen technickou funkcí, je-li tato funkce jediným faktorem,
který jej určil; existence alternativních tvarů není určující (DOCERAM). Zveřejnění je dvousečné:
ničí novost, vlastní zveřejnění původcem nebo jeho nástupcem však po dobu 12 měsíců před podáním
přihlášky neškodí – a zpřístupnění veřejnosti v Unii zároveň zakládá ochranu nezapsaného vzoru EU,
která ovšem působí jen proti kopírování. Riziková jsou portfolia zaměstnanců, veletrhy, sociální
sítě a prezentace investorům; důvěrné sdělení zpřístupněním není.
Tabulka cest: zápis dává ochranu proti každému vzoru, který nevyvolává odlišný celkový dojem, bez
ohledu na to, zda jde o kopii; nezapsaný vzor chrání jen proti kopírování. Pro vzory EU platí
kodifikované nařízení (EU) 2026/715 (v platnosti od 1. 7. 2026), které nahradilo nařízení (ES) č.
6/2002.
Zaměstnanecký vzor: mechanismus je obdobný jako u podnikového vynálezu (snímek 8) – písemné
vyrozumění, uplatnění práva do 3 měsíců, jinak přechod zpět na původce, mlčenlivost (zadavatel ji
zachovává ještě 1 měsíc po zpětném přechodu práva), přiměřená odměna (podle přínosu, s přihlédnutím
k materiálnímu podílu zadavatele a k rozsahu zadání) a dodatečné vypořádání; práva a povinnosti
trvají i po skončení vztahu (§ 14 ZPV). Zákon mluví o „zadavateli“ a o „jiném obdobném vztahu“. Na
vzory EU vytvořené na objednávku se čl. 14 odst. 3 nařízení nevztahuje: právo má původce, dokud je
smlouvou nepřevede (FEIA). U národního vzoru vede k témuž závěru výklad slov „jiný obdobný vztah“
(§ 13 odst. 1 ZPV); protože pojem „zadavatel“ objednatele výslovně nevylučuje, je třeba právo
sjednat (výklad).
Souběh s autorským právem: design je dílem užitého umění, je-li původní – přísnější měřítko se
neuplatní, souběh je však omezen na určité případy (snímek 3). K témuž výstupu pak vedle sebe platí
dvě techniky a dva nároky na odměnu.
KE ZKOUŠCE: Typická otázka – „Grafik v pracovním poměru navrhl tvar výrobku a zveřejnil jej ve svém
portfoliu. Jaké cesty ochrany zbývají a komu právo náleží?“ Odpověď: do 12 měsíců od zveřejnění lze
vzor ještě přihlásit; zveřejněním v Unii navíc vznikl nezapsaný vzor EU (3 roky, jen proti
kopírování); právo na vzor přešlo ze zákona na zadavatele – ztratí je, neuplatní-li je do 3 měsíců
od písemného vyrozumění (bez vyrozumění lhůta neběží); je-li tvar zároveň dílem, vykonává k němu
zaměstnavatel autorská práva (snímek 4). Typická chyba: zaměňovat ochranu vzhledu s ochranou funkce
a přehlédnout, že právo na vzor vytvořený externistou zůstává bez smlouvy jemu.
SPORNÉ (výklad): k odměně vyplacené podle § 13 odst. 4 ZPV se při posuzování zjevného nepoměru
podle § 58 odst. 6 AZ přihlédne; výkladem je i to, že § 13 ZPV včetně zpětného přechodu práva je
vnitrostátním pravidlem ve smyslu čl. 14 odst. 3 nařízení (EU) 2026/715.
ZDROJE: zákon č. 207/2000 Sb., § 2–7, 10–14, 19; nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
2026/715 ze dne 11. 3. 2026 o průmyslových vzorech Evropské unie, čl. 8, 11, 12, 14 odst. 3, čl.
20; zákon č. 121/2000 Sb., § 58; SDEU, rozsudek ze dne 8. 3. 2018, C-395/16, DOCERAM,
ECLI:EU:C:2018:172; rozsudek ze dne 2. 7. 2009, C-32/08, FEIA, ECLI:EU:C:2009:418; rozsudek ze dne
20. 10. 2011, C-281/10 P, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, ECLI:EU:C:2011:679, body 53 a 59.
Podrobně: lekce 6, snímky 4–13.

OCHRANNÉ ZNÁMKY A DALŠÍ OZNAČENÍ
Duševní vlastnictví v pracovněprávních vztazích | Souhrn ke zkoušce | právní stav k 28. 9. 2026
7
Lekce 7
Známka nemá tvůrce: patří tomu, kdo ji přihlásí – proto rozhoduje, na koho je zapsána a jaká další
práva se k označení váží.
OCHRANNÁ ZNÁMKA
VZNIK A OBSAH
zápisem u ÚPV nebo EUIPO (známka EU); patří přihlašovateli – bez tvůrce a bez zaměstnaneckého
režimu; dává výlučné právo označení užívat a zakázat shodné či zaměnitelné (§ 8 ZOZ)
CO LZE ZAPSAT
označení způsobilé rozlišit výrobky a služby (§ 1a ZOZ); ne popisné a obvyklé údaje ani tvar
nezbytný pro technický výsledek (§ 4; Lego, C-48/09 P)
STARŠÍ PRÁVA
úřad je zkoumá jen k námitkám podaným do 3 měsíců od zveřejnění přihlášky (§ 7, § 25)
UŽÍVÁNÍ
do 5 let od zápisu, jinak hrozí zrušení (§ 13, § 31); užívání zaměstnanci a nabyvateli licence
se přičítá vlastníku
ZLÁ VÍRA
přihláška nepodaná v dobré víře = neplatnost (§ 32 odst. 1; Lindt, C-529/07; NSS 1 As 3/2008) –
typicky zaměstnanec či jednatel, který přihlásí označení zaměstnavatele na sebe
VRSTVY PRÁV KOLEM JEDNOHO OZNAČENÍ
LOGO, SLOGAN JAKO DÍLO
zaměstnanec → práva vykonává zaměstnavatel; externista → jen licence k účelu smlouvy (snímek 4)
LOGO, IKONA JAKO VZOR
právo na vzor má zadavatel, uplatní-li je včas (snímek 6)
OBCHODNÍ FIRMA
jméno podnikatele v obchodním rejstříku; nesmí být zaměnitelná ani klamavá (§ 423, § 424 OZ)
DOMÉNA
jen smluvní právo vůči registrátorovi (NS 23 Cdo 3407/2010) – rozhoduje, na koho je registrována
NEZAPSANÉ OZNAČENÍ
ochrana podle práva nekalé soutěže proti záměně a parazitování (§ 2976, § 2981, § 2982 OZ)
JMÉNO A PODOBA ZAMĚSTNANCE
osobnostní práva (§ 77, § 84 OZ); svolení k užití podoby lze odvolat (§ 87 OZ)
Při odchodu zaměstnance či jednatele hrozí spor o známku, doménu i účty na sociálních sítích → vše
registrovat na zaměstnavatele, vést přehled a předat přístupy výstupním protokolem.

JÁDRO: Ochranná známka je právo bez tvůrce a bez zaměstnaneckého režimu – vzniká zápisem tomu, kdo
ji přihlásí. Pracovněprávní otázky proto nemíří na známku samu, ale na to, kdo ji přihlásil a jaká
další práva se k témuž označení váží.
VÝKLAD: Známkou může být jakékoli označení způsobilé rozlišit výrobky nebo služby a být jasně a
přesně vyjádřeno v rejstříku; zapsat ji lze u ÚPV, nebo u EUIPO jako ochrannou známku EU s účinky v
celé Unii (nařízení (EU) 2017/1001). Vlastník má výlučné právo označení užívat a zakázat jiným
užívat v obchodním styku shodné nebo zaměnitelné označení (§ 8 ZOZ); mezí je poctivé užití jména,
popisných údajů a odkazu na výrobky vlastníka (§ 10) a vyčerpání práva (§ 11). Úřad z úřední
povinnosti zkoumá jen absolutní důvody (§ 4 ZOZ); starší práva – starší známku, nezapsané označení,
právo na jméno či autorské dílo – musí jejich nositel uplatnit sám námitkami ve lhůtě 3 měsíců od
zveřejnění přihlášky; lhůtu nelze prodloužit. Kdo rejstřík nesleduje, zmešká námitky; po zápisu mu
zbývá jen návrh na prohlášení neplatnosti (§ 32 odst. 3 ZOZ). Známku je třeba skutečně užívat.
Zlá víra není důvodem zamítnutí přihlášky, nýbrž neplatnosti známky. Posuzují se všechny okolnosti
ke dni podání přihlášky – podle Soudního dvora zejména vědomost přihlašovatele o cizím užívání a
úmysl bránit jinému v dalším užívání (Lindt), podle Nejvyššího správního soudu vědomost („věděl
nebo měl vědět“), poškození namítatele a absence ospravedlnění (1 As 3/2008). Přihlásí-li
zaměstnanec, jednatel nebo obchodní partner označení zaměstnavatele na sebe, půjde zpravidla o zlou
víru; je-li zaměstnavatel vlastníkem známky a přihlašovatel jeho zástupcem, i o přihlášku
„nevěrného zástupce“ (§ 7 odst. 1 písm. d) ZOZ). Jednatel tím navíc porušuje povinnost loajality (§
159 odst. 1 OZ).
Pravá část ukazuje, že jedno označení kryje několik práv s různými nositeli a různými tituly: název
sám zpravidla dílem není, logo jím být může, je-li původní. Doménové jméno není podle Nejvyššího
soudu předmětem vlastnictví ani absolutním právem, nýbrž smluvním oprávněním vůči registrátorovi;
odstraňovacím nárokem lze dosáhnout jeho odhlášení, nikoli převodu (NS 23 Cdo 3407/2010 –
rozhodnuto podle úpravy účinné do 31. 12. 2013, § 53 obchodního zákoníku a § 4 odst. 1 zákona č.
221/2006 Sb.; zda je toto oprávnění nehmotnou věcí podle § 496 odst. 2 OZ a zda závěr platí i pro §
2988 OZ, je výklad). Jméno, podoba a pověst zaměstnance zůstávají jemu; zaměstnavatel má jen to, co
si sjednal. Svolení k užití podoby lze odvolat (§ 87 OZ); zda lze odvolat i souhlas s užitím jména
ve známce, je sporné.
KE ZKOUŠCE: Typická otázka – „Kdo smí přihlásit logo vytvořené zaměstnancem jako ochrannou známku a
může tomu autor bránit?“ Odpověď: přihlašuje zaměstnavatel; majetková práva k logu vykonává on (§
58 AZ), autor proto – podle výkladu zastávaného v lekci 7 – zápis námitkami z autorského díla (§ 7
odst. 1 písm. g) ZOZ) blokovat nemůže, na rozdíl od externího grafika, který poskytl licenci jen k
účelu smlouvy. Typická chyba: považovat pozdější registraci domény nebo zápis obchodní firmy za
titul k užívání označení – zásah do starší známky nekryjí (starší označení musí vlastník známky
naopak strpět – § 10 odst. 2 ZOZ).
SPORNÉ (výklad): námitky zaměstnance-autora loga proti zápisu známky zaměstnavatele; převod
doménového jména soudním rozhodnutím podle § 2988 OZ; odvolání souhlasu s užitím jména ve známce.
ZDROJE: zákon č. 441/2003 Sb., § 1a, 4, 7, 8, 10, 11, 13, 25, 31, 32; nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 o ochranné známce Evropské unie; zákon č. 89/2012 Sb., § 77, 84,
87, 159, 423, 424, 496, 2976, 2981, 2982, 2988; zákon č. 121/2000 Sb., § 58, 61; zákon č. 90/2012
Sb., o obchodních korporacích, § 51, 54; SDEU, rozsudek ze dne 11. 6. 2009, C-529/07,
Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli, ECLI:EU:C:2009:361; rozsudek ze dne 14. 9. 2010, C-48/09 P,
Lego Juris v. OHIM, ECLI:EU:C:2010:516; Nejvyšší správní soud, rozsudek ze dne 30. 4. 2008, č. j. 1
As 3/2008-195, č. 1665/2008 Sb. NSS; Nejvyšší soud, rozsudek ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo
3407/2010 (ECLI neověřeno). Podrobně: lekce 7, snímky 4–15.

PODNIKOVÉ VYNÁLEZY A ŘÍZENÍ PŘED ÚPV
Duševní vlastnictví v pracovněprávních vztazích | Souhrn ke zkoušce | právní stav k 28. 9. 2026
8
Lekce 8
Právo na patent přechází na zaměstnavatele – udrží je však jen ten, kdo je do 3 měsíců od písemného
vyrozumění uplatní.
1 · VYNÁLEZ
ke splnění úkolu z pracovního poměru, členského nebo jiného obdobného pracovněprávního vztahu
(§ 9 odst. 1 ZV); test – snímek 2
2 · PŘECHOD PRÁVA
právo na patent přechází na zaměstnavatele, není-li smlouvou stanoveno jinak; původcovství zůstává
3 · VYROZUMĚNÍ
původce neprodleně písemně vyrozumí zaměstnavatele a předá podklady (odst. 2); lhůta běží až
od vyrozumění
4 · TŘI MĚSÍCE
zaměstnavatel uplatní právo vůči původci – jinak právo přechází zpět na původce; oba zachovávají
mlčenlivost (odst. 3)
5 · ODMĚNA
přiměřená: význam vynálezu, přínos, materiální podíl zaměstnavatele, rozsah úkolů; při zjevném
nepoměru dodatečné vypořádání (odst. 4)
Režim trvá i po skončení pracovního poměru (§ 10 ZV). Nárok na odměnu vzniká uplatněním práva –
i bez přihlášky a při utajení (výklad). Spory, i o odměnu, rozhoduje v prvním stupni Městský soud
v Praze (§ 6 odst. 1 písm. a) zák. č. 221/2006 Sb.).
CO JE VYNÁLEZ
•novost, vynálezecká činnost, průmyslová využitelnost (§ 3 odst. 1 ZV)
•ne objevy, matematické a obchodní metody ani programy „jako takové“ (§ 3 odst. 2 a 3)
•patent nemá obecnou ochrannou lhůtu: i vlastní přednáška či článek před přihláškou ničí novost
(§ 5)
PŘÍBUZNÉ REŽIMY
•užitný vzor: ne pro způsoby a programy; zaměstnanecký režim jako u vynálezu; ochranná lhůta
6 měsíců pro vlastní zveřejnění (§ 2–4, § 21 odst. 2 zák. č. 478/1992 Sb.)
•zlepšovací návrh: právo zůstává zaměstnanci; nabídne jej zaměstnavateli, který má 2 měsíce
na uzavření smlouvy (§ 73 ZV)
ŘÍZENÍ PŘED ÚPV
•přihláška zakládá prioritu – i pro přihlášky v zahraničí (snímek 9)
•žádost o úplný průzkum do 36 měsíců od podání, jinak se řízení zastaví (§ 33 ZV)
•po udělení roční udržovací poplatky

JÁDRO: U vynálezu zákon nevolí výkon práv, nýbrž přechod práva: právo na patent přechází na
zaměstnavatele, je však podmíněno jeho aktivitou. Mlčení zaměstnavatele má opačný následek než u
autorského díla – právo se vrací původci.
VÝKLAD: Rozhodující je vazba na úkol z pracovního poměru, nikoli místo, doba nebo použité
prostředky; prostředky zaměstnavatele jsou kritériem výše odměny, ne podmínkou přechodu práva.
Vyrozumění musí být písemné a doplněné podklady potřebnými k posouzení; tříměsíční lhůta běží od
vyrozumění (§ 9 odst. 3 ZV) – že ji vyrozumění bez podkladů nespustí, je výklad. Formu uplatnění
práva zákon nepředepisuje – doporučuje se písemná a prokazatelná. Uplatnění neznamená povinnost
podat přihlášku: zaměstnavatel může zvolit patent, užitný vzor nebo utajení. Po marném uplynutí
lhůty přechází právo zpět na původce, který může vynález přihlásit sám. U spolupůvodců přechází
právo jen v rozsahu podílu zaměstnance; podíl externisty, studenta či zaměstnance jiné firmy
zůstává jemu (§ 8 odst. 3 ZV) – proto smlouva předem.
Odměna je samostatným nárokem vedle mzdy; vzniká uplatněním práva, tedy i tehdy, rozhodne-li se
zaměstnavatel vynález utajit (výklad – zákon nárok neváže na přihlášku ani na udělení patentu).
Zákon dává čtyři kritéria a při zjevném nepoměru k později dosaženému přínosu právo na dodatečné
vypořádání. Spor o odměnu je sporem z průmyslového vlastnictví, k němuž je v prvním stupni
příslušný Městský soud v Praze.
Spodní řada: patent nemá obecnou ochrannou lhůtu – stavem techniky je vše, co bylo před podáním
přihlášky zpřístupněno veřejnosti, včetně vlastní přednášky nebo článku; proto pravidlo „nejdřív
přihláška, potom publikace“. Užitný vzor je rychlejší a levnější cestou – zapisuje se bez zkoumání
novosti a toho, zda řešení přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti (§ 11 odst. 1 zákona č.
478/1992 Sb.) –, s šestiměsíční ochrannou lhůtou pro vlastní zveřejnění; nelze jím chránit způsoby
výroby ani pracovní činnosti a programy počítačů nejsou technickým řešením (§ 2 písm. d), § 3 písm.
c) zákona č. 478/1992 Sb.); jeho platnost se prověří až ve sporu. Zlepšovací návrh má obrácenou
konstrukci: právo zůstává zaměstnanci, který je povinen návrh týkající se oboru práce nebo činnosti
zaměstnavatele nabídnout; právo jej využívat vzniká zaměstnavateli až smlouvou. V řízení před ÚPV
se přihláška zveřejňuje po 18 měsících od priority – do té doby lze řešení držet v tajnosti.
Veřejná podpora výzkumu: snímek 12.
KE ZKOUŠCE: Typická otázka – „Zaměstnankyně zaměstnavatele písemně vyrozuměla o vynálezu. Co musí
zaměstnavatel udělat, do kdy – a co nastane, neudělá-li nic?“ Odpověď: do 3 měsíců od vyrozumění
uplatnit právo vůči původkyni; jinak právo na patent přechází zpět na ni. Po uplatnění jí náleží
přiměřená odměna. Typické chyby: „odměna je ve mzdě“ a přednáška na konferenci před podáním
přihlášky.
SPORNÉ (výklad): zda lze odměnu podle § 9 odst. 4 ZV smluvně vyloučit – odstavec 4 na rozdíl od
odstavce 1 odchylnou dohodu nezmiňuje; zda je „úkolem“ i řešení vytvořené mimo zadaný projekt,
avšak v rámci druhu práce; okamžik přechodu práva (vytvořením, nebo až uplatněním); běh lhůty při
neúplných podkladech.
ZDROJE: zákon č. 527/1990 Sb., § 3, 5, 8–10, 27, 31, 33, 72–74; zákon č. 478/1992 Sb., § 2 písm.
d), § 3 písm. c), § 4 odst. 3, § 11, § 21 odst. 2; zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z
průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství, § 6 odst. 1 písm. a); srov. Nejvyšší soud,
rozsudek ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1446/2009, ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1446.2009.1 (žaloba o
vrácení odměny původce užitného vzoru jako spor o nárok vycházející z průmyslového vlastnictví;
příslušnost tehdy podle § 9 odst. 3 písm. o) občanského soudního řádu – věc byla postoupena
Krajskému soudu v Ostravě). Podrobně: lekce 8, snímky 4–14.

VYNÁLEZY V EVROPĚ: EPO A JEDNOTNÝ PATENT
Duševní vlastnictví v pracovněprávních vztazích | Souhrn ke zkoušce | právní stav k 28. 9. 2026
9
Lekce 9
Evropský patent se uděluje jednou, platí však jen tam, kde je validován nebo kde má jednotný
účinek.
NÁRODNÍ CESTA
přihláška u každého národního úřadu zvlášť – pro jeden či dva trhy
EVROPSKÝ PATENT (EPC)
jedna přihláška a jedno řízení u EPO; po udělení svazek národních patentů tam, kde je validován
· 40 států, i mimo EU – EPC není právo EU
JEDNOTNÝ ÚČINEK
týž evropský patent + žádost o jednotný účinek → jednotná ochrana a jeden soud v 18 státech EU
· v ČR neplatí – nutná validace
PCT není patent, ale brána: jedna mezinárodní přihláška odkládá volbu států až do 30.–31. měsíce
od priority.
Lhůty a milníky v pořadí řízení
12 MĚSÍCŮ
právo přednosti z první přihlášky
18 MĚSÍCŮ
zveřejnění přihlášky (od priority)
6 MĚSÍCŮ
žádost o průzkum (od oznámení o zveřejnění rešeršní zprávy)
1 MĚSÍC
žádost o jednotný účinek (od oznámení o udělení)
3 MĚSÍCE
validace v ČR: překlad do češtiny (od oznámení o udělení; § 35c ZV)
9 MĚSÍCŮ
odpor u EPO (od oznámení o udělení)
ZAMĚSTNANEC (čl. 60 EPC)
•právo na evropský patent se řídí právem státu, v němž je zaměstnanec převážně zaměstnán – český
§ 9 ZV, německý ArbnErfG; každý spolupůvodce zvlášť
•EPO oprávnění přihlašovatele nezkoumá – spor rozhodují výlučně soudy státu, jehož právem se právo
na patent řídí (čl. 4 Protokolu o uznávání)
•původce musí být v přihlášce označen (čl. 81)
JEDNOTNÝ PATENTOVÝ SOUD (UPC) A ČR
•rozhoduje o jednotných i klasických evropských patentech
•ČR Dohodu o UPC podepsala, neratifikovala → patenty validované v ČR zůstávají u českých soudů
•spor zaměstnance a zaměstnavatele o právo na patent před UPC nepatří

JÁDRO: „Evropský patent“ není patentem Evropské unie. Úmluva o udělování evropských patentů (EPC)
sjednocuje řízení o udělení; po udělení se patent rozpadá na svazek národních patentů. Jednotný
účinek je nástrojem posílené spolupráce členských států EU, jíž se účastní i Česká republika;
působí však jen ve státech, které ratifikovaly Dohodu o Jednotném patentovém soudu (čl. 18 odst. 2
nařízení (EU) č. 1257/2012) – Česká republika ji podepsala, ale neratifikovala.
VÝKLAD: Cesty se kombinují. Typický postup českého zaměstnavatele: česká přihláška u ÚPV zakládá
prioritu; do 12 měsíců následuje evropská přihláška nebo mezinárodní přihláška podle PCT; po
udělení evropského patentu žádost o jednotný účinek pro 18 států a validace v ostatních státech
včetně České republiky, kde je třeba do 3 měsíců od oznámení o udělení (s dodatečnou tříměsíční
lhůtou za poplatek) předložit překlad patentového spisu do češtiny, jinak je patent v České
republice neúčinný od samého počátku. Validací se rozumí splnění požadavků, které si stát stanovil
podle čl. 65 EPC (překlad, poplatek); účinky patentu jinak nastávají již oznámením o udělení. Lhůtu
12 měsíců prodloužit nelze. EPC má 40 smluvních států (od 1. 6. 2026 včetně Moldavska), mezi nimi
Spojené království, Švýcarsko, Norsko a Turecko.
Podmínky patentovatelnosti odpovídají českému zákonu (snímek 8), včetně toho, že neexistuje obecná
ochranná lhůta; u vynálezů realizovaných počítačem se vyžaduje technický charakter a vynálezeckou
činnost zakládají jen znaky, které k němu přispívají (lekce 9, snímek 13).
Zaměstnanec: EPC nemá vlastní hmotné pravidlo o zaměstnaneckém vynálezu, jen kolizní normu – čl. 60
odst. 1 odkazuje na právo státu, v němž je zaměstnanec převážně zaměstnán. Český zaměstnanec se
tedy řídí § 9 ZV, německý německým zákonem o zaměstnaneckých vynálezech (snímek 10); ve smíšeném
týmu se posuzuje každý spolupůvodce zvlášť a zaměstnavatel potřebuje všechny podíly. Evropský
patentový úřad oprávnění přihlašovatele nezkoumá; spor zaměstnance a zaměstnavatele o právo na
udělení evropského patentu rozhodují výlučně soudy státu, jehož právem se toto právo řídí (čl. 4
Protokolu o uznávání), a oprávněná osoba může přihlášku převzít (čl. 61 EPC).
Jednotný patentový soud rozhoduje o porušení a platnosti jednotných patentů a – nebyly-li z jeho
pravomoci vyňaty – klasických evropských patentů ve smluvních státech. Jedna žaloba působí pro 18
států, stejně jako jedno zrušení. Evropské patenty validované v České republice zůstávají u českých
soudů.
KE ZKOUŠCE: Typická otázka – „Český a německý zaměstnanec společně vytvořili vynález. Podle jakého
práva se určí, komu náleží právo na evropský patent?“ Odpověď: pro každého podle práva státu jeho
převážného zaměstnání (čl. 60 odst. 1 EPC). Typická chyba: zaměňovat EPC s právem EU a jednotný
patent s „patentem pro celou EU“.
ZDROJE: Úmluva o udělování evropských patentů (EPC), čl. 52–57, 60, 61, 64, 65, 81, 87, 93, 94, 99,
a prováděcí předpis, pravidlo 70; Protokol o uznávání, čl. 4; rozhodnutí Rady 2011/167/EU ze dne
10. 3. 2011, čl. 1; nařízení (EU) č. 1257/2012, čl. 3, čl. 9 odst. 1 písm. g), čl. 18 odst. 2;
Dohoda o Jednotném patentovém soudu, čl. 32, 83; Smlouva o patentové spolupráci (PCT), čl. 22, 39;
zákon č. 527/1990 Sb., § 24, 35a–35g. Podrobně: lekce 9, snímky 4–13, 15 a 16.

ZAHRANIČNÍ SYSTÉMY A ROZHODNÉ PRÁVO
Duševní vlastnictví v pracovněprávních vztazích | Souhrn ke zkoušce | právní stav k 28. 9. 2026
10
Lekce 10
Přes hranice se neptáme jednou, ale čtyřikrát – a volba práva ochranu zaměstnance zpravidla
neodstraní.
1 · KOMU VÝSLEDEK PATŘÍ
právo státu, který ochranu přiznává – pro každý stát zvlášť (§ 80 ZMPS); evropský patent:
čl. 60 EPC (snímek 9)
2 · CO SI STRANY DLUŽÍ
oznámení, odměna: pracovní statut (čl. 8 Řím I; výklad) – volba práva neodstraní ochranná
ustanovení práva použitelného bez volby
3 · PORUŠENÍ TŘETÍ OSOBOU
právo země, pro kterou se ochrana uplatňuje; volba práva je vyloučena (čl. 8 Řím II)
4 · KTERÝ SOUD
zaměstnance lze žalovat jen ve státě jeho bydliště (čl. 22 Brusel I bis); spor o právo na patent
není věcí výlučné příslušnosti (Duijnstee, 288/82); evropská přihláška: snímek 9
Stát
Komu vynález zaměstnance patří
Mlčí-li zaměstnavatel
Odměna nad mzdu
Autorské dílo zaměstnance
ČR
zaměstnavateli při úkolu z pracovního poměru
po 3 měsících zpět původci
přiměřená, po uplatnění práva
zaměstnavatel práva vykonává; převést je nelze
Německo
zaměstnavateli po uplatnění práva
po 4 měsících platí za uplatněný
povinná; předem ji nelze vyloučit (§ 22 ArbnErfG)
autorské právo je nepřevoditelné; zaměstnavatel má užívací práva
Rakousko
zaměstnanci, ledaže je písemná dohoda
zůstává zaměstnanci
zpravidla zvláštní odměna; práva nelze omezit (§ 17 PatG)
smlouva; u programů právo užití ze zákona
Spojené království
zaměstnavateli při běžných či uložených povinnostech
nic se nemění – bez lhůt a formalit
jen při mimořádném přínosu
zaměstnavatel je prvním vlastníkem
USA
původci; zaměstnavateli jen převodem
zůstává původci
žádná zákonná
„work made for hire“ – autorem je zaměstnavatel
Práce přes hranice: dočasné vyslání obvyklé místo výkonu práce nemění; kdo trvale pracuje z jiného
státu, podléhá bez volby jeho právu (čl. 8 odst. 2 Řím I); ke změně místa SDEU Locatrans
(C-485/24), k užší vazbě Hortis GRC (C-768/24) – výklad.
Mezinárodní zápisy: známka Madridským systémem (5 let závislá na základní známce) · vzor Haagským
systémem – ČR není smluvní stranou, ochrana pro ČR jen určením EU.

JÁDRO: Přeshraniční případ se neřeší jedním „rozhodným právem“. Čtyři otázky mají čtyři různá
pravidla – a zákonné režimy jednotlivých států se liší právě v tom, co je pro zaměstnavatele
nejcitlivější: v následcích mlčení a v odměně.
VÝKLAD: První otázka – komu výsledek patří – se řídí zásadou teritoriality: právem státu, který
ochranu přiznává, tedy pro každý stát zvlášť. K témuž zdrojovému kódu tak zaměstnavatel v České
republice a Německu práva „jen“ vykonává, ve Spojeném království je jejich prvním vlastníkem a v
USA autorem díla; doložka o „převodu všech autorských práv včetně osobnostních“ nemá pro české
území převodní účinek. Jednotné pravidlo má evropský patent (čl. 60 EPC – snímek 9) a průmyslový
vzor EU (snímek 6).
Druhá otázka – vzájemné povinnosti stran, zejména odměna – patří podle převažujícího názoru k
pracovnímu statutu. Strany si právo zvolit mohou, volba však zaměstnance nezbaví ochrany, kterou mu
poskytují ustanovení, od nichž se nelze smluvně odchýlit, podle práva, jež by se použilo bez volby.
Tím je právo země, v níž nebo z níž zaměstnanec obvykle vykonává práci; podpůrně právo země
provozovny, která jej zaměstnala; a je-li smlouva úžeji spojena s jinou zemí, právo této země.
Třetí otázka – porušení práva třetí osobou – se řídí právem země, pro kterou se ochrana uplatňuje,
a volbu práva nepřipouští. Čtvrtá – soud: zaměstnanec může žalovat i tam, kde obvykle pracuje,
zaměstnavatel jej smí žalovat jen ve státě jeho bydliště. Výjimka: spor zaměstnance a
zaměstnavatele o právo na udělení evropského patentu rozhodují výlučně soudy státu určeného čl. 60
odst. 1 EPC (čl. 4 Protokolu o uznávání, jemuž nařízení Brusel I bis podle čl. 71 ustupuje – snímek
9).
Tabulka modelů: rozhodující rozdíl je v následku mlčení – v České republice se právo vrací původci,
v Německu se po 4 měsících od řádného oznámení má vynález za uplatněný (služebním vynálezem je tam
i vynález, který se rozhodujícím způsobem zakládá na zkušenostech či pracích podniku). V Rakousku
se zaměstnavatel musí do 4 měsíců od oznámení vyjádřit, jinak vynález zůstává zaměstnanci (§ 12
PatG). V USA patří vynález původci a zaměstnavatel jej získá jen převodem; kdo byl přijat k
vynalézání („hired to invent“), je povinen jej převést, jinak má zaměstnavatel nanejvýš bezplatné
nevýhradní právo užívat vynález vzniklý v pracovní době a jeho prostředky („shop right“). Slovenská
úprava (§ 11 zákona č. 435/2001 Z. z.) je české nejbližší: zaměstnavatel uplatní právo písemně do 3
měsíců, jinak právo přechází na původce; od 1. 9. 2026 však vynález zaměstnance veřejné vysoké
školy nebo Slovenské akademie věd patří zaměstnanci, není-li dohodnuto jinak (odst. 11), a
studentský vynález studentovi (§ 11a). Mezinárodní přihlášku průmyslového vzoru podává český
přihlašovatel přímo u WIPO; protože Česká republika není smluvní stranou Haagské dohody, získá
touto cestou ochranu pro české území jen určením EU.
KE ZKOUŠCE: Typická otázka – „Česká firma zaměstnává vývojáře trvale pracujícího z Vídně a ve
smlouvě zvolila české právo. Čím se řídí právo na vynález a odměna?“ Osnova odpovědi: právo na
evropský patent podle čl. 60 EPC, tedy podle rakouského práva, podle něhož vynález bez písemné
dohody patří zaměstnanci; u národních patentů podle práva státu ochrany (§ 80 ZMPS); odměna podle
zvoleného práva, avšak s ochranou ustanovení rakouského práva, od nichž se nelze odchýlit – ledaže
je smlouva úžeji spojena s Českou republikou. K práci na dálku judikatura chybí; jde o výklad.
Typická chyba: domnívat se, že volba práva v pracovní smlouvě „přenese“ český režim do zahraničí.
SPORNÉ (výklad): zařazení nároku na odměnu k pracovnímu, nebo patentovému statutu; dosah § 9 ZV při
práci v cizině. Sporná je i přenositelnost rozsudků Locatrans (C-485/24) a Hortis GRC (C-768/24),
vydaných k Římské úmluvě, na nařízení Řím I. Podle prvního se při změně obvyklého místa výkonu
práce během poměru použije právo provozovny, která zaměstnance zaměstnala, a nové místo se zohlední
při hledání užší vazby. Podle druhého má při užší vazbě k zemi zvoleného práva přednost právo
zvolené.
ZDROJE: nařízení (ES) č. 593/2008 (Řím I), čl. 3, 8, body odůvodnění 35–37; nařízení (ES) č.
864/2007 (Řím II), čl. 8; nařízení (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), čl. 20–23, čl. 24 bod 4, čl.
71; Protokol o uznávání, čl. 4; zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, § 80; EPC,
čl. 60 odst. 1; Německo: Gesetz über Arbeitnehmererfindungen, § 4–9, 22; Urheberrechtsgesetz, § 29,
43, 69b; Rakousko: Patentgesetz 1970, § 6–8, 12, 17; Urheberrechtsgesetz, § 40b; Slovensko: zákon
č. 435/2001 Z. z., § 11 a 11a (znění od 1. 9. 2026); Spojené království: Patents Act 1977, ss.
39–43; Copyright, Designs and Patents Act 1988, s. 11; USA: 35 U.S.C. § 261; 17 U.S.C. § 201(b);
Protokol k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu známek, čl. 6; Ženevský akt Haagské dohody
(1999), čl. 3; nařízení (EU) 2026/715, čl. 153; Soudní dvůr ES, rozsudek ze dne 15. 11. 1983,
288/82, Duijnstee v. Goderbauer, ECLI:EU:C:1983:326; SDEU, rozsudek ze dne 15. 3. 2011, C-29/10,
Koelzsch, ECLI:EU:C:2011:151; rozsudek ze dne 11. 12. 2025, C-485/24, Locatrans,
ECLI:EU:C:2025:955; rozsudek ze dne 9. 7. 2026, C-768/24, Hortis GRC, ECLI:EU:C:2026:566. Podrobně:
lekce 10, snímky 4–16.

LICENCOVÁNÍ DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ
Duševní vlastnictví v pracovněprávních vztazích | Souhrn ke zkoušce | právní stav k 28. 9. 2026
11
Lekce 11
Licence není převod – a udělit ji může jen ten, kdo právo má nebo je ze zákona vykonává.
PŘEVOD
právo mění majitele – patent, vzor, známka: písemně a se zápisem; autorská práva převést nelze
(snímek 4)
LICENCE
právo zůstává poskytovateli; nabyvatel je smí vykonávat v ujednaném rozsahu, zpravidla za odměnu
(§ 2358 OZ)
VÝKON PRÁV ZE ZÁKONA
zaměstnavatel nemá licenci od autora, ale zákonný výkon práv (snímek 4) – licence proto uděluje
svým jménem
Výsledek
Kdo smí licenci udělit
Pozor
Zaměstnanecké dílo, program
zaměstnavatel (snímek 4)
cizí komponenty a copyleft omezují, co lze licencovat (snímek 5)
Vynález, užitný a průmyslový vzor
zaměstnavatel, uplatnil-li právo včas (snímky 6 a 8)
spolumajitelé: souhlas všech, není-li dohodnuto jinak (§ 16 odst. 3 ZV)
Ochranná známka
zapsaný vlastník (§ 18 ZOZ)
k logu potřebuje i práva autorská (snímek 7)
Dílo externisty
autor – objednatel má jen licenci podle § 61 AZ (snímek 4)
rozsah i podlicence podle účelu smlouvy (NS 27 Cdo 2857/2019)
Volný výsledek zaměstnance
zaměstnanec (snímek 2)
zaměstnavatel potřebuje licenci
CO MUSÍ SMLOUVA ŘÍCI
•výhradní licence jen písemně; co není výslovně výhradní, je nevýhradní (§ 2358 odst. 2, § 2362 OZ)
•dřívější nevýhradní licence „přežije“ pozdější výhradní (§ 2360 odst. 2)
•podlicence jen s ujednáním; postoupení licence jen s písemným souhlasem poskytovatele (§ 2363,
§ 2364)
•licence k patentu a licence zapisovaná do rejstříku vždy písemně (§ 14 odst. 1 ZV); vůči třetím
osobám působí až zápisem
Výnosy a tvůrci: licenční výnos může založit nároky tvůrců (snímky 4, 6 a 8); autor, který
licencuje sám, má při zřejmém nepoměru odměny k výnosům nevyloučitelný nárok na dodatečnou odměnu
(§ 2374 odst. 2 OZ) – ne u programů.
Soutěžní meze: dohody narušující soutěž jsou zakázané a neplatné (čl. 101 SFEU); licence
k technologiím kryje bloková výjimka (nař. Komise (EU) 2026/877) – s doložkami o určování cen či
dělení trhů ji ztrácí celá dohoda.

JÁDRO: Licencí se právo nepřevádí – poskytovatel si je ponechává a nabyvateli dovoluje je v
ujednaném rozsahu vykonávat. Nikdo nemůže licencovat víc, než sám má: každá licence je jen tak
silná jako řetězec oprávnění, který k ní vede od tvůrce.
VÝKLAD: Horní řada odlišuje tři instituty, které praxe zaměňuje. Převod mění majitele práva a u
zapsaných průmyslových práv vyžaduje písemnou formu a zápis; majetková autorská práva převést nelze
vůbec. Licence ponechává právo poskytovateli. Výkon práv ze zákona není licencí – zaměstnavatel
nejedná z oprávnění uděleného autorem, nýbrž z titulu § 58 AZ, a licence proto uděluje svým jménem.
Tabulka odpovídá na první otázku každé licenční smlouvy: má poskytovatel právo samo, jeho výkon ze
zákona, nebo jen licenci – a od koho? U díla externisty má objednatel bez licenční smlouvy jen
nevýhradní licenci v rozsahu nutném k účelu smlouvy o dílo; účel prokazuje ten, komu je ku
prospěchu, a oprávnění udělit podlicenci má jen tehdy, vyžaduje-li je tento účel (NS 27 Cdo
2857/2019). U vynálezů a vzorů je podmínkou včasné uplatnění práva (snímky 6 a 8); volným výsledkem
zaměstnance je i vynález, k němuž zaměstnavatel právo včas neuplatnil. Souhlas všech spoluvlastníků
s licencí vyžaduje, není-li dohodnuto jinak, i průmyslový vzor (§ 33 odst. 3 ZPV).
Obsah smlouvy: výhradní licence vyžaduje písemnou formu a poskytovatel se při ní sám zdrží výkonu
práva, není-li výslovně ujednán opak; co není výslovně sjednáno jako výhradní, je nevýhradní.
Písemnou formu vyžaduje i licence, která má být zapsána do veřejného seznamu, a licence k patentu
(§ 2358 odst. 2 OZ; § 14 odst. 1 ZV). Licence poskytnutá třetí osobě za trvání výhradní licence bez
písemného souhlasu nabyvatele nevznikne (§ 2360 odst. 2 OZ). Dříve udělená nevýhradní licence
pozdější výhradní licenci „přežije“ (§ 2360 odst. 2 OZ; srov. NS 27 Cdo 754/2020) – před výhradní
licencí je proto třeba zjistit všechny dřívější. Zápis licence do rejstříku není podmínkou její
platnosti; chrání nabyvatele vůči třetím osobám.
Výnosy: licenční výnos je „přínosem“ a „ziskem“, od nichž se odvíjí dodatečné vypořádání původce a
dodatečná odměna autora; směrnice zaměstnavatele má určit podíl tvůrců na licenčních výnosech.
Otevřené licence (snímek 5) jsou rovněž licenčními smlouvami – jejich podmínky zavazují firmu, i
když komponentu do produktu vložil zaměstnanec.
Soutěžní meze: licenční smlouva může být dohodou narušující soutěž; takové dohody jsou zakázané a
neplatné (čl. 101 SFEU; § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb.). Bloková výjimka pro dohody o převodu
technologií (nařízení Komise (EU) 2026/877, v platnosti od 1. 5. 2026, nahradilo nařízení (EU) č.
316/2014) kryje licence k patentům, know-how, vzorům a softwaru při dodržení prahů podílu na trhu
(konkurenti společně do 20 %, podniky, které si nekonkurují, každý do 30 %). Tvrdá omezení –
určování cen, omezení výroby, rozdělení trhů nebo zákazníků – zbavují výjimky celou dohodu;
výhradní zpětná licence na zlepšení a závazek nenapadat platnost práv jen dotčenou doložku.
KE ZKOUŠCE: Typická otázka – „Programátorka a původkyně vynálezu žádají podíl z licenčních výnosů.
Která z nich má nárok ze zákona a proč?“ Odpověď: původkyně – přiměřená odměna a při zjevném
nepoměru k přínosu dodatečné vypořádání (§ 9 odst. 4 ZV); programátorka jen tehdy, byla-li
dodatečná odměna sjednána (§ 58 odst. 6 a 7 AZ). Typické chyby: „převod všech autorských práv“ a
výhradní licence udělená bez prověření licencí dřívějších.
ZDROJE: zákon č. 89/2012 Sb., § 2358–2374a; zákon č. 121/2000 Sb., § 26, 58, 61, 66 odst. 7; zákon
č. 527/1990 Sb., § 9, 14, 16; zákon č. 207/2000 Sb., § 32, 33; zákon č. 441/2003 Sb., § 18; zákon
č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, § 3 odst. 1; Smlouva o fungování Evropské unie, čl.
101; nařízení Komise (EU) 2026/877 ze dne 16. 4. 2026 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování
Evropské unie na kategorie dohod o převodu technologií, čl. 1–5, 11; Nejvyšší soud, rozsudek ze dne
6. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2857/2019, ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.2857.2019.1 (ECLI podle neúřední kopie
rozhodnutí; v úřední databázi neověřeno); rozsudek ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 754/2020,
ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.754.2020.2 (obě rozhodnutí podle úpravy účinné do 31. 12. 2013). Podrobně:
lekce 11, snímky 4–16.

SOUHRN: SEDM OTÁZEK, TRENDY A TYPICKÉ CHYBY
Duševní vlastnictví v pracovněprávních vztazích | Souhrn ke zkoušce | právní stav k 28. 9. 2026
12
Lekce 12
Každý případ – i zkouškový – lze projít sedmi otázkami; nové právo a umělá inteligence mění
odpovědi, ne otázky.
1 · CO VZNIKLO?
předmět a jeho zákonné znaky; jeden výstup, více vrstev (1, 3)
2 · KDO A V JAKÉM VZTAHU?
zaměstnanec, dohoda, služební poměr, agentura, člen orgánu, externista (2)
3 · KE SPLNĚNÍ POVINNOSTÍ?
druh práce, náplň, pokyn; doba a místo jen napovídají (2)
4 · KTERÁ TECHNIKA?
výkon práv · přechod práva · originární nabytí · žádná (3)
5 · CO HNED?
oznámit, uplatnit, přihlásit před zveřejněním, utajit (6–9)
6 · CO NÁLEŽÍ TVŮRCI?
jméno, osobnostní práva, odměna (4, 6, 8)
7 · KDE A JAK ZHODNOTIT?
území, rozhodné právo, licence (9, 10, 11)
UMĚLÁ INTELIGENCE
•autorem i původcem může být jen člověk (snímek 1; MS Praha 10 C 13/2023; EPO J 8/20)
•výstup bez tvůrčího vkladu člověka není dílem a nemá původce – zbývá utajení a smlouva
•s tvůrčím vkladem zaměstnance platí běžné režimy → evidovat, kdo co zadal, vybral a upravil
•rizika: shoda výstupu s cizím dílem (navenek odpovídá zaměstnavatel) a vložení tajemství či
osobních údajů do nástroje
•akt o AI: podpora gramotnosti zaměstnanců (čl. 4), označování „deep fake“ (čl. 50 odst. 4); komu
výstup patří, neurčuje
NOVÉ PRÁVO
•výsledky výzkumu z veřejné podpory: práva k nim patří příjemci, nejde-li o veřejnou zakázku
(§ 16 odst. 3 zák. č. 130/2002 Sb.); od 1. 1. 2027 je upraví smlouva o poskytnutí podpory
(zák. č. 328/2025 Sb.)
•směrnice (EU) 2024/2831: domněnka pracovněprávního vztahu při práci přes platformy – provést
do 2. 12. 2026; český návrh zákona je ve Sněmovně
•na jiných snímcích: vzory EU (6) · převod technologií (11) · svolení umělců (4) · rozhodné právo
(10)
TYPICKÉ CHYBY
•„Zaplatili jsme, je to naše“ (4)
•mlčení k oznámenému vynálezu či vzoru (6, 8)
•zveřejnění před přihláškou (6, 8)
•známka či doména na jméno zaměstnance (7)
•„převod všech autorských práv“ (4, 11)
•otevřený software a AI bez pravidel (5)
Nejdřív předmět, potom vztah · tři techniky a jedna mezera · tvůrcem je vždy člověk
Zákon je východisko, ne celé řešení · hodnotu drží včasnost a doklady

JÁDRO: Sedm otázek je algoritmem celého předmětu: první čtyři určují, komu výsledek náleží, pátá,
co je třeba udělat hned, šestá, co zůstává tvůrci, a sedmá, kde a jak lze výsledek zhodnotit. Čísla
v závorkách odkazují na snímky, kde je odpověď.
VÝKLAD: Otázky je třeba procházet v uvedeném pořadí. Nejdřív předmět – bez zákonných znaků není co
přiřazovat a jeden výstup může mít více vrstev. Potom vztah a obsah povinností – teprve z nich
plyne, zda zákonný režim vůbec nastoupil. Technika určuje následek mlčení zaměstnavatele: u děl se
nemění nic, u vynálezů a vzorů se právo po třech měsících vrací původci, u známek a domén hrozí, že
je přihlásí někdo jiný – zaměstnanec, jednatel nebo konkurent. Pátá otázka je o čase: co bylo
zveřejněno před přihláškou nebo co nebylo včas uplatněno, zpravidla nelze vzít zpět. Každá odpověď
se dokládá listinou – pracovní smlouvou a náplní práce, vyrozuměním a uplatněním, zápisem v
rejstříku, licenční smlouvou.
Umělá inteligence tyto otázky nemění, jen přidává předběžnou: je tu tvůrčí vklad člověka? Autorem i
původcem může být jen fyzická osoba; obrázek vygenerovaný podle zadání dílem není (MS Praha 10 C
13/2023) a stroj nelze uvést jako původce (EPO J 8/20; shodně nejvyšší soudy Spojeného království a
Německa). Použije-li zaměstnanec nástroj AI a vloží do výsledku vlastní tvůrčí rozhodnutí – výběr,
úpravu, dotvoření –, vzniká dílo nebo vynález zaměstnance a platí běžné režimy. Kde přesně leží
hranice tvůrčího vkladu, soudy dosud neurčily – jde o výklad. Rizika: výstup se může shodovat s
cizím chráněným dílem – navenek odpovídá zaměstnavatel (snímek 5); vložením obchodního tajemství
nebo osobních údajů do nástroje je zaměstnanec vynáší. Akt o umělé inteligenci ukládá
zaměstnavateli jako zavádějícímu subjektu přijímat opatření na podporu gramotnosti zaměstnanců v
oblasti AI (čl. 4 ve znění nařízení (EU) 2026/1744 – bez záruky konkrétní úrovně u jednotlivce) a
označovat obsah typu „deep fake“ a texty informující veřejnost o záležitostech veřejného zájmu,
neprošly-li redakční kontrolou (čl. 50 odst. 4); povinnost informovat zaměstnance před nasazením
vysoce rizikového systému (čl. 26 odst. 7) se u systémů podle přílohy III použije od 2. 12. 2027 a
u systémů podle přílohy I od 2. 8. 2028 (čl. 113). Otázku, komu výstup patří, akt neřeší.
Nové právo: práva k výsledkům výzkumu podpořeného z veřejných prostředků patří dnes příjemci
podpory, nejde-li o veřejnou zakázku (§ 16 odst. 3 zákona č. 130/2002 Sb., účinného do 31. 12.
2026); od 1. 1. 2027 jej nahradí zákon č. 328/2025 Sb., který úpravu práv k výsledkům činí
náležitostí smlouvy o poskytnutí podpory (k návrhu jeho novely – sněmovní tisk 284 – viz lekci 12,
snímek 16). Směrnice (EU) 2024/2831 zavádí vyvratitelnou domněnku pracovněprávního vztahu při práci
prostřednictvím platforem – tvůrce, který byl dosud „externistou“, se tak může ocitnout v
zaměstnaneckém režimu. V České republice byl Sněmovně předložen vládní návrh zákona o platformové
práci (sněmovní tisk 301; na webu Sněmovny pod názvem „Vl. n. z. o platformové práci - EU“) spolu s
novelou zákoníku práce (sněmovní tisk 300); jde o návrhy, nikoli o platné právo, a jejich znění
nebylo při přípravě čteno (lekce 12, snímek 16).
Typické chyby mají společného jmenovatele: spoléhání na to, že zaplacením nebo zaměstnáním „je vše
naše“, a zmeškání okamžiku, kdy bylo třeba jednat.
REJSTŘÍK LHŮT (čísla snímků v závorce; doby ochrany jsou v tabulce na snímku 1): neprodleně –
písemné vyrozumění o vynálezu a vzoru (6, 8); 1 měsíc – žádost o jednotný účinek (9); 2 měsíce –
smlouva o zlepšovacím návrhu (8); 3 měsíce – uplatnění práva na patent či vzor (6, 8), námitky
proti známce (7), validace evropského patentu v České republice (9); 4 měsíce – fikce uplatnění v
Německu (10); 6 měsíců – užitný vzor po vlastním zveřejnění (8), žádost o průzkum u EPO (9); 9
měsíců – odpor u EPO (9); 12 měsíců – průmyslový vzor po vlastním zveřejnění (6), právo přednosti
(9), nejdelší konkurenční doložka (2); 18 měsíců – zveřejnění patentové přihlášky (8, 9); 30.–31.
měsíc od priority – vstup do národní nebo regionální fáze po mezinárodní přihlášce PCT (9); 36
měsíců – žádost o úplný průzkum u ÚPV (8); 5 let – zahájení užívání známky (7), závislost
mezinárodního zápisu známky na základní známce (10).
KE ZKOUŠCE: Typická otázka – „Zaměstnanec vygeneroval nástrojem AI text a obrázek pro kampaň.
Vzniklo dílo? Kdo k němu má práva a jaká rizika a povinnosti z užití plynou?“ Odpověď: záleží na
tvůrčím vkladu člověka – bez něj dílo nevzniklo a § 58 AZ se neuplatní; pokud zaměstnanec výstup
tvůrčím způsobem vybral, upravil a dotvořil, může jít o jeho dílo, při plnění pracovních povinností
zaměstnanecké. Rizika a povinnosti viz výše. Typická chyba: považovat výstup nástroje za „dílo
firmy“ jen proto, že firma nástroj platí. U každé případové otázky je třeba projít všech sedm
otázek, u každé uvést ustanovení a označit, co je pravidlo a co výklad.
STAV OVĚŘENÍ (k 5. 10. 2026; před dalším použitím ověřte): sněmovní tisky 300 a 301 byly podle webu
Poslanecké sněmovny předloženy a rozeslány 8. 9. 2026 a navrženy na pořad 34. schůze od 13. 10.
2026; znění návrhů nebylo při přípravě čteno. Věc SDEU C-250/25 (Like Company; generativní AI a
práva vydavatelů tiskových publikací) dosud nebyla rozhodnuta. Dohodu o Jednotném patentovém soudu
ratifikovalo 18 států; Česká republika ji podepsala, neratifikovala. ECLI rozhodnutí Nejvyššího
soudu sp. zn. 27 Cdo 2857/2019 a 23 Cdo 3407/2010 nebylo ověřeno v úřední databázi.
ZDROJE: zákon č. 121/2000 Sb., § 5 odst. 1; zákon č. 527/1990 Sb., § 8 odst. 2; Městský soud v
Praze, rozsudek ze dne 11. 10. 2023, č. j. 10 C 13/2023-16; Právní stížnostní senát EPO, rozhodnutí
J 8/20 ze dne 21. 12. 2021; UK Supreme Court, Thaler v Comptroller-General of Patents, Designs and
Trade Marks [2023] UKSC 49, rozsudek ze dne 20. 12. 2023; Bundesgerichtshof, usnesení ze dne 11. 6.
2024, X ZB 5/22, ECLI:DE:BGH:2024:110624BXZB5.22.0; nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
2024/1689 (akt o umělé inteligenci) ve znění nařízení (EU) 2026/1744, čl. 4, čl. 26 odst. 7, čl.
50, čl. 113; zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, § 16;
zákon č. 328/2025 Sb., o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, § 64 odst. 2 písm. g), §
101, 102; směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 ze dne 23. 10. 2024 o zlepšení
pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy, čl. 5, 29; Poslanecká sněmovna, 10.
volební období, sněmovní tisky 300 a 301 (https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?O=10&T=301).
Podrobně: lekce 12, snímky 5–17 a 23–26.