8. OCHRANA SPOTŘEBITELE A SPOTŘEBITELSKÉ SPORY V INFORMAČNÍ SPOLEČNOSTI A MOŽNOSTI JEJICH ŘEŠENÍ ONLINE Právo informačních a komunikačních technologií 15 | 11 | 2024 I. POJEM OCHRANY SPOTŘEBITELE Short name of the powerpoint presentation, maximum length two thirds of the page 2 | POJEM A DŮVODY OCHRANY SPOTŘEBITELE •Hlavním důvodem zvýšené ochrany spotřebitele je nerovné postavení zúčastněných stran •podnikatelé jsou na rozdíl od spotřebitelů dobře informováni a vystupují obecně v silnější pozici; •K nerovnováze v právech a povinnostech ve spotřebitelských smlouvách se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud. Ten mj. zdůraznil, že podnikatel má s ohledem na větší profesionální zkušenost lepší znalost práva, snazší dostupnost právních služeb a rovněž možnost stanovovat jednostranně podmínky formou formulářových smluv či obchodních podmínek; •podnikatel je tak ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebitelem, kterému své služby poskytuje. • •Specifika ochrany spotřebitele v oblasti ICT •u elektronického obchodování se asymetrické postavení může projevit ještě více vzhledem k jednoduchosti výměny informací a provedení dané transakce; •může tak dojít ke zneužití postavení více informovaných a zkušených subjektů na úkor subjektů méně informovaných; •základní mechanismy, kterými je možné zabránit zneužití silnějšího postavení v online prostředí, jsou, kromě obecných mechanismů ochrany spotřebitele, zejména: •zvýšená předsmluvní informační povinnost spotřebitele, •zvýšená ochrana v případě vadného zboží a •možnost odstoupit od smlouvy bez udání důvodu; •rovněž je specificky upravena problematika sjednávání smluv formulářovým způsobem. • • • • Ochrana spotřebitele a Spotřebitelské spory v informační společnosti a možnosti jejich řešení online 3 | POJEM SPOTŘEBITEL A SPOTŘEBITELSKÉ SMLOUVY •Definice spotřebitele •spotřebitel je v rámci soukromého práva definován v § 419 ObčZ jako člověk, který uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání; •české soukromé právo pak vychází z předpokladu rozumného a informovaného spotřebitele, který je schopen posoudit důsledky svých činů; •základním předpokladem pak je, že spotřebitel je osoba, která má dostatek informací, aby mohla zodpovědně rozhodnout o tom, zda smlouvu uzavře, nebo ne. •Spotřebitelská smlouva •obecně je právní úprava ochrany spotřebitele související s uzavíráním spotřebitelských smluv upravena § 1810 a násl. ObčZ; •základní premisou, ze které ObčZ vychází, je fakt, že k ujednáním, která se odchylují od zákona v otázkách ochrany spotřebitele, se nepřihlíží; •zakázána jsou tak ujednání, která zakládají významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele; •Jde tak o kogentní úpravy s důsledkem relativní neplatnosti. • • • • • • Ochrana spotřebitele a Spotřebitelské spory v informační společnosti a možnosti jejich řešení online 4 Soudní dvůr Evropské unie se opakovaně zabýval pojmem spotřebitele na internetu. V rámci své rozhodovací praxe však nevymezil „průměrného spotřebitele na internetu“ (jak by bylo možno očekávat), ale užívá pojmu „průměrný uživatel internetu“. Ten by měl být běžně informovaný a přiměřeně pozorný; nijak dále jej soud ovšem nevymezuje. V rámci své rozhodovací praxe však Soudní dvůr stanovil, že průměrného uživatele internetu může být jednodušší zmást vzhledem ke komplikovanosti některých online nástrojů.^1241) V rámci konkrétního sporu docházelo prostřednictvím služby Google AdWords k nabízení napodobenin výrobků společnosti Louis Vuitton.^1242) Tento druh inzerce však běžně informovanému a přiměřeně pozornému uživateli internetu neumožňoval zjistit, zda konkrétní výrobky pocházely od majitele ochranné známky (případně jestli byl s takovým inzerentem ekonomicky propojen), nebo došlo k porušení práv vyplývajících z ochranné známky. Bylo tak stanoveno, že ke zmatení průměrného uživatele dochází v případě, že je takový uživatel nechán v pochybách, jestli dané zboží nebo služba pochází od oprávněného podnikatele nebo nikoli. K posouzení daného pak Soudní dvůr v dalším případě^1243) opět se týkajícím inzerce prostřednictvím Google AdWords stanovil, že ke zmatení průměrného uživatele internetu dojde v případě, že (i) nebylo obecně známo, že daný podnikatel je oprávněn nabízet dané zboží nebo službu s využitím dané ochranné známky, a (ii) ani sám průměrný uživatel internetu nedokázal posoudit, že došlo k neoprávněnému nabízení zboží nebo služeb.^1244) II. SPOTŘEBITELSKÉ SMLOUVY UZAVÍRANÉ DISTANČNÍM ZPŮSOBEM Short name of the powerpoint presentation, maximum length two thirds of the page 5 | DISTANČNÍ SPOTŘEBITELSKÉ SMLOUVY •Pojem distanční smlouva •na distanční smlouvy jsou obecně kladeny specifické požadavky, jelikož jejich uzavírání přináší spotřebiteli některé nevýhody; •účelem právní úpravy je tak kompenzovat fakt, že spotřebitel nemá možnost si fyzicky prohlédnout zboží, blíže se s ním seznámit a informovat se více o jeho vlastnostech. •právní úprava obsažena v ObčZ neobsahuje legální definici pojmu smlouva uzavíraná distančním způsobem; definice je nicméně obsažena v čl. 2 odst. 7 směrnice o právech spotřebitelů. •z ustanovení § 1820 ObčZ lze nicméně vyvodit, že se jedná o smlouvy, které je možno uzavřít bez současné fyzické přítomnosti stran a při kontraktaci byl použit prostředek pro komunikaci na dálku; •distanční smlouva tak musí splňovat tři základní podmínky: 1)jedná se o smluvní ujednání, 2)smlouva je uzavřena bez fyzické přítomnosti smluvních stran a 3)jsou využity prostředky komunikace na dálku. • §Nezáleží na tom, jakým způsobem došlo k plnění samotného závazku (tedy například, jak bylo zboží převzato), ale jakým způsobem byla sjednána smlouva. • • • • • Ochrana spotřebitele a Spotřebitelské spory v informační společnosti a možnosti jejich řešení online 6 Ustanovení týkající se uzavírání smluv distančním způsobem obsažená v § 1820 až 1840 občanského zákoníku se nicméně nezaměřují pouze na online prodej (tedy uzavírání smlouvy elektronickými prostředky). Obecně se vztahují i na uzavírání smluv po telefonu či smluv uzavíraných mimo obchodní prostory podnikatele. Dále v textu se však zaměřujeme jen na uzavírání spotřebitelských smluv elektronickými prostředky, jelikož ty jsou v současné době v rámci dané oblasti zdaleka nečastější.^1263) V případě definice elektronických prostředků je pak možné inspirovat se § 2 písm. c) zákona o některých službách informační společnosti,^1264) který je definuje zejména jako síť elektronických komunikací, elektronická komunikační zařízení, automatické volací a komunikační systémy, telekomunikační koncová zařízení a elektronickou poštu. Poměrně specifickou oblastí je ochrana spotřebitele na online platformách,^1265) které se vyznačují tím, že mezi stranami zprostředkovávají prodej či poskytování služeb. Kromě mnohdy velmi specifického postavení konkrétní platformy a problematické právní regulace v jiných právních oblastech^1266) je jejich postavení komplikované i v souvislosti s ochranou spotřebitele. Online platformy poskytují mnohdy vyšší standard ochrany spotřebitele, než jaký je nastaven právem, kvůli nutnosti obstát v konkurenčním prostředí, neboť jsou zásadním způsobem závislé na samotném spotřebiteli. V daném případě tak nepovažujeme specifickou úpravu ochrany spotřebitele na platformách za potřebnou. Online platformy se mohou ale naopak snáze dostat do postavení, kdy je podnikatele nutno před spotřebitelem jistým způsobem chránit.^1267) V konkrétním případě se může jednat zejména o zneužití hodnoticích mechanismů spotřebitelem, jelikož platforma je mnohdy závislá svým fungováním právě na jejich hodnocení.^1268) Zavádějící nebo falešné recenze podkopávají důvěru ostatních spotřebitelů nejen v samotného podnikatele (platformu), ale obecně i v integritu recenzí, což vede v závěru zpětně k poškozování spotřebitele.^1269) | INFORMAČNÍ POVINNOST V SOUVISLOSTI S UZAVÍRÁNÍM SMLUV DISTANČNÍM ZPŮSOBEM •Obsah informační povinnosti (předsmluvní informace) •na distanční uzavírání smluv dopadá zvláštní režim informační povinnosti vůči spotřebiteli; •pro podnikatele je tak stanoven dodatečný soubor informací týkajících se distančního prodeje; •v případě sjednání smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak podnikatel spotřebiteli sdělí nejen obecné informace (dle § 1811 odst. 2 ObčZ), ale rovněž údaje dodatečně vymezené v § 1820 odst. 1 ObčZ a v případě využití elektronických prostředků pak rovněž informace vymezené v § 1826 ObčZ; •tato informační povinnost musí být splněna před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku; hlavním účelem je tak poskytnout spotřebiteli dostatečné informace o celém smluvním procesu. •Informace poskytnuté spotřebiteli lze rozdělit do čtyř hlavních kategorií: (1)informace týkající se platby, (2)informace o závaznosti smlouvy (např. minimální doba, po kterou je spotřebitel vázán smlouvou), (3)informace o odstoupení od smlouvy (možnosti odstoupení, podmínky odstoupení, způsob, jakým by měl spotřebitel postupovat) a (4)informace o mimosoudním řešení sporů včetně uvedení orgánu, na který je možno se obrátit. Občanský zákoník však nestanoví formu takové informace (vzhledem k šíři a rozdílnosti způsobů distančního sjednávání smluv se nemusí jednat o písemnou formu); •podnikatel ale musí být schopen prokázat, že takovou informační povinnost splnil a informace poskytuje trvale (informace tak mohou být spotřebiteli například zaslány elektronickou poštou). • • • • Ochrana spotřebitele a Spotřebitelské spory v informační společnosti a možnosti jejich řešení online 7 Soudní dvůr Evropské unie posuzoval, jestli je možno považovat za dostatečné poskytnutí informací spotřebiteli prostřednictvím hypertextového odkazu.^1271) V daném případě byl na internetových stránkách po registraci nabízen bezplatně ke stažení software. Uživatelé ale museli nejprve vyplnit přihlašovací formulář. Zaškrtnutím konkrétního políčka pak prohlašovali, jestli souhlasí s obchodními podmínkami. Dané informace se tak nezobrazily uživatelům přímo, ale mohli k nim přistoupit až po kliknutí na hypertextový odkaz nacházející se na registrační stránce. Soud v tomto případě konstatoval, že dané informace nejsou poskytnuty v souladu s unijním právem a nenaplňují požadavek trvalosti, resp. hypertextový odkaz a informace na něm umístěné nelze považovat za stálý komunikační prostředek, jelikož jejich obsah může podnikatel bez vědomí spotřebitele měnit. Nad rámec výše uvedeného je pro případ uzavírání smluv elektronickými prostředky v § 1826 stanoveno, že je třeba rovněž uvést údaje o technickém zpracování smlouvy, o jejím uložení, různých jazykových verzích a případných kodexech chování, kterými může být podnikatel vázán. Spotřebitel by také měl být seznámen zejména s jednotlivými technickými kroky, které vedou k uzavření smlouvy. Měl by mu být tedy objasněn proces uzavírání smlouvy elektronickými prostředky a rovněž sděleno, kdy a jak dochází k uzavření smlouvy a jakým jednáním je vázán. V rámci těchto informací by měl být spotřebitel rovněž informován o tom, kdy se zavazuje objednávku zaplatit a jakým způsobem může opravit a zkontrolovat uvedené údaje.^1272) Tato úprava je tak zaměřena typicky na smlouvy, které jsou uzavírány mezi spotřebitelem a elektronickým obchodem.^1273) | ZÁVAZKY ZE SMLUV UZAVŘENÝCH DISTANČNÍCH ZPŮSOBEM •Obsah závazků ze smlouvy •v případě, že dojde k uzavření smlouvy, stávají se předsmluvní informace součástí smlouvy, jsou tedy závazné a smluvní strany je mohou změnit pouze po vzájemné dohodě a jen ve prospěch spotřebitele; •v případě změny obsahu smlouvy oproti informacím sděleným spotřebiteli před jejím uzavřením musí být odchylky výslovně uvedeny (nestačí tedy předložit jen změněnou smlouvu) a odsouhlaseny; •pokud k takovému výslovnému sdělení změn (odchylek) oproti původním informacím vůči spotřebiteli nedojde, neznamená to, že by se taková smluvní ujednání stala neplatnými - v rámci smluvního vztahu se použijí ta ujednání, která jsou pro spotřebitele výhodnější. •o uzavření smlouvy je pak podnikatel povinen vydat spotřebiteli vyhotovení smlouvy tak, aby mu byly dostupné informace o vzájemných ujednáních a bylo tak zlepšeno jeho postavení při případných sporech; •formu vyhotovení smlouvy je nutno vykládat v kontextu konkrétního způsobu uzavírání smlouvy, jelikož pro ni nejsou předepsány specifické požadavky; důkazní břemeno, že náležité znění smlouvy bylo poskytnuto, pak leží na podnikateli. • •v případě neobjednaného plnění spotřebitelem platí, že pokud podnikatel dodá zboží spotřebiteli, aniž by si jej spotřebitel objednal, nastává fikce poctivé držby spotřebitele. Spotřebitel pak takto dodané zboží není povinen vracet ani za něj platit. • • • Ochrana spotřebitele a Spotřebitelské spory v informační společnosti a možnosti jejich řešení online 8 | ODSTOUPENÍ OD SMLOUVY UZAVŘENÉ DISTANČNÍM ZPŮSOBEM •Odstoupení od smlouvy §ustanovení o odstoupení od smlouvy uzavřené distančním způsobem se aplikuje rovněž na poskytování služeb, přestože tento fakt není v § 1829 ObčZ výslovně zmíněn (chybná implementace směrnice); §pro odstoupení spotřebitele není kladen žádný požadavek na formu; k odstoupení od smlouvy uzavřené distančním způsobem lze využít buď formuláře pro odstoupení od smlouvy, nebo učinit jakékoli jiné jednoznačné prohlášení o odstoupení od smlouvy; §V případě, že spotřebitel od smlouvy odstoupí, je nutno: (1)aby si strany vrátily vzájemná plnění do stavu před uzavřením smlouvy; spotřebitel má tak povinnost zaslat podnikateli do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy zboží; (2)podnikatel je pak povinen vrátit spotřebiteli cenu původního zboží a rovněž uhradit původní náklady na zaslání zboží spotřebiteli; tak je však oprávněn učinit až poté, co mu bude zboží spotřebitelem předáno. • §v případě odstoupení od smlouvy sjednané distančním způsobem týkající se poskytnutí služeb podnikatel spotřebiteli není povinen vrátit již zaplacenou částku; §podnikatel spotřebiteli může vrátit poměrnou část v případě, že spotřebitel výslovně souhlasil s dodáním služby ve lhůtě pro odstoupení od smlouvy a tato služba byla spotřebiteli poskytnuta. • • • Ochrana spotřebitele a Spotřebitelské spory v informační společnosti a možnosti jejich řešení online 9 Odstoupení od smlouvy uzavřené distančním způsobem poskytuje spotřebiteli možnost seznámit se s vlastnostmi daného zboží a odzkoušet jej. Spotřebitel ovšem nese odpovědnost za snížení hodnoty zboží v případě, že jej užíval jinak, než je vhodné s ohledem na jeho povahu a k tomu, aby se seznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží.^1331) Daná právní úprava tak předchází tomu, aby spotřebitel daného práva zneužíval a opravdu jen v únosné míře zboží odzkoušel (a nedošlo tak z jeho strany k bezdůvodnému obohacení). Existují však absolutní výjimky, ve kterých je možnost vyzkoušení zboží vyloučena.^1332) Spotřebitel tak ztrácí právo odstoupit od smlouvy ve chvíli, kdy se jedná například o specificky upravené zboží, zboží, které se rychle kazí, či zboží, u kterého dochází k velkým cenovým výchylkám. Ztráta možnosti odstoupit od smlouvy se ale rovněž týká multimédií nebo počítačových programů, pokud došlo k porušení originálního obalu (z čehož vyplývá, že se nacházela na hmotném nosiči). To je poměrně logické vzhledem k charakteru jejich užívání a možnosti snadného rozmnožování a šíření. Obdobně pak není možné odstoupit od smlouvy týkající se dodání digitálního obsahu bez hmotného nosiče.^1333) V souvislosti s vrácením zboží spotřebitelem je nutné, aby nedošlo ke snížení hodnoty zboží jinak než v souvislosti s nezbytným seznámením se s vlastnostmi daného zboží. Prodejce tak může po spotřebiteli v případě vrácení zboží požadovat jen zaplacení snížené hodnoty zboží např. v souvislosti s jeho poškozením (náklady na zaslání zboží zpět podnikateli však nese spotřebitel). V minulosti rakouský Nejvyšší soud přiznal náhradu za snížení hodnoty zboží podnikateli s tím, že ke snížení hodnoty došlo natolik, že daná věc již nemohla být prodána jako nová, ale jen použitá.^1334) Zboží však nebylo poškozeno, bylo spotřebitelem jen užíváno pro účel odzkoušení. V konkrétním případě se jednalo o monitor, který byl po lhůtu na vrácení zboží užíván přibližně 43 hodin (dle vestavěného počítadla). Toto rozhodnutí však bylo záhy překonáno, jelikož zásadním způsobem znevýhodňovalo spotřebitele. Smyslem odstoupení od smlouvy sjednané distančním způsobem je právě možnost zboží vyzkoušet a v případě, že nedojde k jeho poškození (k čemuž v daném případě pouhým „zapnutím“ monitoru po dobu 43 hodin nedošlo), jej bez postihu vrátit. V opačném případě by tak obecně došlo k popření významu celého institutu. K otázce kompenzační náhrady v případě vrácení zboží spotřebitelem zakoupeného na internetu se rovněž vyjádřil Evropský soudní dvůr.^1335) Ten zejména konstatoval, že je v rozporu se směrnicí o ochraně spotřebitele, pokud vnitrostátní právní úprava obecně stanovuje, že podnikatel může požadovat od spotřebitele kompenzační náhradu v případě, že zboží vyzkoušel a v dané lhůtě od smlouvy odstoupil. To se ovšem nemůže vztahovat na situace, kdy spotřebitel užíval zboží způsobem neslučitelným se zásadami občanského práva (zásada dobré víry či povinnost vydat bezdůvodného obohacení). III. ŘEŠENÍ SPOTŘEBITELSKÝCH SPORŮ ONLINE Short name of the powerpoint presentation, maximum length two thirds of the page 10 | ŘEŠENÍ SPOTŘEBITELSKÝCH SPORŮ ONLINE § §zakotvení možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů vychází primárně z evropské právní úpravy (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů a nařízení o řešení spotřebitelských sporů online); §tato směrnice upravuje otázky řešení sporů, nezávislost a odbornost osoby, která u řešení sporu asistuje, transparentnost řešení sporů, jejich efektivitu a spravedlnost, dobrovolnost účasti subjektů a jeho zákonnost dle potřeb právního řádu členských států EU. §tyto principy pak musí být dodrženy konkrétním poskytovatelem alternativního řešení sporů, který musí být schválen a kontrolován příslušným vnitrostátním orgánem (v České republice je jím Ministerstvo průmyslu a obchodu); to by mělo zajistit důvěru spotřebitelů v dostupný mechanismus pro řešení jejich sporů, což by mělo druhotně podpořit oblast elektronického obchodování. §Konkrétně identifikovaný a schválený poskytovatel mimosoudního řešení sporů je směrnicí označován jako subjekt alternativního řešení sporů; ten může nabízet nezávazné i závazné řešení spotřebitelských sporů (pokud to u závazného mimosoudního rozhodování není vyloučeno právním řádem konkrétního členského státu). §v České republice jsou takovými schválenými subjekty alternativního řešení sporů Český telekomunikační úřad, Energetický regulační úřad, Finanční arbitr, Česká obchodní inspekce, Česká advokátní komora a Sdružení českých spotřebitelů, z. ú.) §Relevantní je také nařízení EU o řešení spotřebitelských sporů online… § § § Ochrana spotřebitele a Spotřebitelské spory v informační společnosti a možnosti jejich řešení online 11 | ŘEŠENÍ SPOTŘEBITELSKÝCH SPORŮ ONLINE § §Směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů je v případě možnosti řešit spory mimosoudně online doplněna nařízením o řešení spotřebitelských sporů on-line; tyto dva legislativní nástroje tak tvoří vzájemně propojené řešení; §cílem nařízení o řešení spotřebitelských sporů online je v zásadě jediný - zřízení platformy pro řešení sporů online a poskytnutí ODR. §tato platforma by měla být jednotným virtuálním kontaktním místem pro spotřebitele a podnikatele v případě, že chtějí řešit své spory mimosoudně online; §ODR platforma je tedy internetovou stránkou, která umožňuje stranám elektronický přístup k řešení sporů ve všech jazycích členských; §spotřebitele a podnikatele, kteří mezi sebou vedou spor, pak může ODR platforma v případě, že s tím zúčastněné strany souhlasí, propojit s konkrétním subjektem alternativního řešení sporů. § § § Ochrana spotřebitele a Spotřebitelské spory v informační společnosti a možnosti jejich řešení online 12 | ŘEŠENÍ SPOTŘEBITELSKÝCH SPORŮ ONLINE § §Směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů je v případě možnosti řešit spory mimosoudně online doplněna nařízením o řešení spotřebitelských sporů on-line; tyto dva legislativní nástroje tak tvoří vzájemně propojené řešení; §cílem nařízení o řešení spotřebitelských sporů online je v zásadě jediný - zřízení platformy pro řešení sporů online a poskytnutí Online Dispute Resolution (ODR, od r. 2016); §tato platforma by měla být jednotným virtuálním kontaktním místem pro spotřebitele a podnikatele v případě, že chtějí řešit své spory mimosoudně online; §ODR platforma je tedy internetovou stránkou, která umožňuje stranám elektronický přístup k řešení sporů ve všech jazycích členských; §spotřebitele a podnikatele, kteří mezi sebou vedou spor, pak může ODR platforma v případě, že s tím zúčastněné strany souhlasí, propojit s konkrétním subjektem alternativního řešení sporů. § § § Ochrana spotřebitele a Spotřebitelské spory v informační společnosti a možnosti jejich řešení online 13 | ONLINE DISPUTE RESOLUTION § §evropský právní režim ODR nelze považovat za úspěšný §využívání ODR platformy zůstalo daleko za očekáváním a některými národními spotřebitelskými centry není příliš doporučováno i díky jeho nízké efektivitě; § přílišná komplikovanost a nepřehlednost, § ODR platforma tak de facto jen zprostředkovává informace a neposkytuje reálnou možnost stranám spor vyřešit; §ODR platforma v rámci svých služeb poskytuje jazykovou asistenci, nicméně de facto končí po úvodní výměně informací mezi stranami; • § § Ochrana spotřebitele a Spotřebitelské spory v informační společnosti a možnosti jejich řešení online 14 Na eBay je v rámci mimosoudního řešení sporů online vyřešeno vyjednáváním mezi stranami (s asistencí software) přibližně 50 milionů sporů ročně, což je asi 70 % všech sporů, které jsou v rámci poskytovaného řešení zahájeny. IV. RELEVANTNÍ PŘEDPISY A ZDROJE Short name of the powerpoint presentation, maximum length two thirds of the page 15 | Obsah obrázku oblečení, osoba, nábytek, boty Popis byl vytvořen automaticky •DISKUSE? Úvod do studia předmětu Právo informačních a komunikačních technologií 16 DĚKUJI ZA POZORNOST Jungmannova 17 | 110 00 Praha 1 | Česká republika 17 +420 221 506 700 www.cevro.cz