ASIE JAKO GEOPOLITICKÝ HOT SPOT
DOPLNĚNÍ VÝPISKŮ Z PŘEDNÁŠEK
Mgr. Jan Železný, Ph.D.
BLOK 1
JAK (NE)UVAŽOVAT O INDOPACIFIKU
1. Asie a Pacifik × Indopacifik
Rozlišení mezi pojmy „Asie a Pacifik“ a „Indopacifik“ představuje zásadní posun
ve strategickém uvažování o globálním uspořádání. Nejde o pouhou terminologickou inovaci,
ale o změnu geopolitického rámce, v němž státy interpretují bezpečnost, obchod i mocenskou
soutěž.
Asie a Pacifik
Pojem „Asie a Pacifik“ byl dominantní zejména během studené války. Reflektoval:
• bipolární rozdělení světa,
• americkou přítomnost v západním Pacifiku,
• orientaci na východní Asii (Japonsko, Korea, později Čína).
Bezpečnostní logika byla:
• teritoriální,
• kontinentálně–pobřežní,
• silně militarizovaná.
Indopacifik
Pojem Indopacifik se prosazuje od začátku nového milénia a jeho rozšíření je reakcí na několik
paralelních procesů:
• vzestup Číny jako námořní a globální mocnosti,
• rostoucí význam Indického oceánu pro obchod, energii a bezpečnost,
• návrat Indie jako samostatného geopolitického aktéra.
Indopacifik:
• propojuje Tichý a Indický oceán do jednoho strategického prostoru,
• klade důraz na námořní komunikace (SLOCs),
• posouvá těžiště od regionální k transoceánské geopolitice.
➡️ Indopacifik není popisem reality, ale nástrojem její politické reinterpretace.
2. Ústup unipolarity – přesun k multipolaritě
Tento bod nelze chápat jen jako konstatování změny, ale jako kauzální proces, který zásadně
strukturuje chování států v Asii.
Unipolarita po roce 1991
Po rozpadu SSSR vznikl stav, který bývá označován jako unipolární moment:
• USA disponovaly bezprecedentní vojenskou, ekonomickou i normativní převahou,
• mezinárodní instituce odrážely americké preference,
• liberalismus byl považován za „konečné stadium“ vývoje.
Proč unipolarita končí
Eroze unipolarity má tři hlavní zdroje:
1. Relativní vzestup ne-západních ekonomik (Čína, Indie, JV Asie).
2. Strategické přetížení USA (Irák, Afghánistán).
3. Politizace globalizace – obchod, technologie a finance se stávají nástroji moci.
➡️ Asie je hlavním prostorem redistribuce moci, nikoli její příčinou.
3. Paradigma „Cold War 2.0“
Termín „Cold War 2.0“ se často používá v médiích i politickém diskurzu, avšak analyticky
je problematický.
Proč se používá
• zjednodušuje komplexní realitu,
• mobilizuje spojence,
• legitimizuje obranné výdaje a aliance.
Proč selhává
• USA a Čína jsou hluboce ekonomicky provázány,
• neexistuje bloková disciplína srovnatelná se studenou válkou,
• Čína neusiluje o globální export ideologie.
➡️ Přesnější je hovořit o systémové rivalitě v podmínkách hluboké interdependence.
4. John Ikenberry – koncept duální hierarchie
Ikenberry odmítá představu kolapsu mezinárodního řádu. Místo toho hovoří o jeho zdvojení.
Americká hierarchie
• bezpečnostní aliance,
• mezinárodní instituce,
• normy liberálního řádu.
Čínská hierarchie
• ekonomická gravitace,
• obchodní závislost,
• infrastruktura a finance (BRI).
➡️ Státy fungují současně v obou hierarchiích.
5. Abraham M. Denmark & Van Jackson – heterarchie
Koncept heterarchie popisuje prostředí, kde:
• neexistuje jediné centrum moci,
• autorita je rozptýlená,
• loajalita je situační.
Heterarchie:
• vysvětluje chování ASEAN,
• umožňuje strategii hedgingu,
• činí volbu „USA vs. Čína“ nereálnou.
6. „Noodle Bowl“ a nový regionalismus
Noodle Bowl
Pojem označuje:
• překrývající se obchodní dohody,
• rozdílná pravidla původu,
• regulační fragmentaci.
Důsledkem není chaos, ale:
• flexibilita,
• možnost paralelního zapojení,
• vyšší autonomie států.
Nový regionalismus
Asijský regionalismus:
• není exkluzivní,
• nevyžaduje volbu jedné identity,
• umožňuje vícečetnou příslušnost.
7. Free and Open Indo-Pacific (FOIP)
FOIP je normativní rámec (myšlenkový koncept), nikoli aliance. Obsahuje:
• svobodu plavby,
• respekt k mezinárodnímu právu,
• odmítnutí sfér vlivu.
Jeho síla spočívá v tom, že:
• nevyžaduje otevřenou konfrontaci s Čínou,
• umožňuje zapojení širokého spektra aktérů,
• legitimizuje bezpečnostní praxi (FONOPs).
8. Preferenční napojení a ekonomická interdependence
Základní paradox Asie:
• bezpečnostní diverzifikace,
• ekonomická koncentrace.
Státy:
• hledají bezpečnost u USA,
• ale ekonomický růst u Číny.
➡️ Tento rozpor generuje:
• opatrnost,
• nejednoznačnost,
• hedging jako dominantní strategii.
BLOK 2
REGIONÁLNÍ EKONOMICKÁ ARCHITEKTURA INDOPACIFIKU
(APEC – RCEP – CPTPP – IPEF – B3W)
1. Proč je ekonomická architektura klíčem k pochopení Asie
V Asii nelze oddělit ekonomiku od geopolitiky. Regionální ekonomická architektura zde:
• není neutrální,
• nefunguje pouze jako nástroj růstu,
• ale je přímým nástrojem mocenské soutěže.
Na rozdíl od Evropy neexistuje v Asii:
• jeden dominantní integrační projekt,
• jednotná institucionální hierarchie,
• ani sdílený hodnotový základ.
Místo toho vzniká vrstvený, překrývající se a fragmentovaný systém, který velmi dobře
odpovídá heterarchickému uspořádání regionu.
2. APEC – Asia-Pacific Economic Cooperation
2.1 Co APEC je – a co zásadně není
APEC není:
• zónou volného obchodu,
• mezinárodní organizací s právními závazky,
• nástrojem donucení.
APEC je:
• mezivládní fórum,
• platforma koordinace hospodářských politik,
• prostor pro sdílení know-how mezi vyspělými a rozvojovými ekonomikami.
Tento charakter činí z APEC typický příklad „měkkého institucionalismu“.
2.2 Vznik APEC (1989) – historický kontext
APEC vzniká v roce 1989 v době:
• konce studené války,
• rychlé ekonomické dynamiky Pacifiku,
• obav z protekcionismu v USA a Evropě.
Jeho vznik reaguje na dvě hrozby:
1. rozpad globálního obchodního systému,
2. uzavření regionů do protekcionistických bloků.
APEC mělo zabránit vytvoření:
• exkluzivního asijského bloku bez USA,
• nebo transpacifické fragmentace.
2.3 Členství a význam
APEC sdružuje:
• 21 ekonomik (nikoli „států“ – důležité kvůli Tchaj-wanu),
• přibližně ⅓ světové populace,
• přibližně ½ globálního HDP.
Zcela klíčové je, že:
• zahrnuje USA i Čínu současně,
• propojuje vyspělé i rozvojové ekonomiky,
• funguje jako inkluzivní platforma, nikoli blok.
2.4 Cíle APEC
Hlavní cíle APEC:
• liberalizace obchodu a investic,
• usnadnění pohybu zboží, služeb a kapitálu,
• technická spolupráce,
• udržitelný rozvoj.
Zásadní je, že APEC:
• nepracuje s donucením,
• spoléhá na dobrovolnou konvergenci politik,
• je postaveno na konsensu.
2.5 Bogor Goals
Bogor Goals (1994) definovaly ambiciózní cíl:
• dosažení volného a otevřeného obchodu a investic
o do roku 2010 pro vyspělé ekonomiky,
o do roku 2020 pro rozvojové ekonomiky.
Tyto cíle reflektovaly:
• optimismus 90. let,
• víru v globalizaci,
• hegemonii neoliberálního paradigmatu.
Jejich nesplnění je samo o sobě analyticky významné:
• ukazuje limity dobrovolného liberalismu,
• předznamenává návrat geoekonomie.
2.6 Putrajaya Vision 2040
Putrajaya Vision 2040 představuje zásadní posun:
• od čisté liberalizace k odolnosti a udržitelnosti,
• důraz na digitalizaci,
• inkluzivní růst,
• adaptaci na geopolitickou nejistotu.
➡️ APEC se tak stává zrcadlem proměny globálního ekonomického myšlení.
3. RCEP – Regional Comprehensive Economic Partnership
3.1 Základní charakteristika
RCEP je:
• největší zóna volného obchodu na světě podle HDP i populace,
• tvořena státy ASEAN + jejich klíčovými partnery,
• funkční od roku 2022.
Vzniká jako:
• evoluce modelu ASEAN+1,
• snaha sjednotit roztříštěnou regionální integraci.
3.2 Cíle RCEP
Hlavní cíle:
• odstranění až 90 % cel do 20 let,
• harmonizace pravidel původu,
• podpora regionálních hodnotových řetězců.
RCEP:
• neusiluje o vysoké standardy,
• klade důraz na širokou účast a flexibilitu.
3.3 Kritika RCEP
RCEP je kritizována za:
• nízké pracovní standardy,
• slabou environmentální ochranu,
• toleranci státních subvencí.
3.4 Geopolitický význam RCEP
RCEP je často interpretována jako:
• institucionalizace čínské ekonomické gravitace,
• potvrzení východní Asie jako ekonomického centra světa.
4. CPTPP – Comprehensive and Progressive Agreement for Trans-Pacific Partnership
4.1 Geneze CPTPP
CPTPP navazuje na původní projekt TPP, který:
• měl být ekonomickým pilířem amerického pivotu,
• kombinoval liberalizaci s vysokými standardy.
Po vystoupení USA (2017):
• dochází k japonskému leadershipu,
• projekt je zachován a transformován.
4.2 Charakter CPTPP
CPTPP:
• sdružuje 12 ekonomik,
• představuje cca 14 % globálního HDP,
• je normativně ambiciózní.
Obsahuje:
• ochranu pracovních práv,
• environmentální závazky,
• digitální obchod,
• ochranu investic.
4.3 CPTPP × RCEP – klíčové srovnání
CPTPP RCEP
vysoké standardy nízké standardy
normativní leadership inkluzivní pragmatismus
menší rozsah masový rozsah
japonské vedení čínská gravitace
➡️ Tyto projekty nejsou alternativami, ale paralelními vrstvami regionální ekonomiky.
4.4 Zájem o vstup
O členství usilují:
• Velká Británie (již přijata),
• Ukrajina,
• Indonésie,
• Čína,
• Tchaj-wan.
➡️ CPTPP se stává bojištěm o pravidla globální ekonomiky.
5. IPEF – Indo-Pacific Economic Framework for Prosperity
5.1 Proč IPEF vznikl
IPEF vzniká v roce 2022 jako:
• reakce na vystoupení USA z TPP,
• odpověď na RCEP,
• produkt americké vnitropolitické situace.
IPEF není FTA – a je to záměr.
5.2 Čtyři pilíře IPEF
IPEF se opírá o čtyři pilíře:
1. obchod (standardy, digitalizace),
2. dodavatelské řetězce,
3. čistá ekonomika,
4. férová ekonomika.
Zapojení je modulární, což:
• zvyšuje flexibilitu,
• ale snižuje závaznost.
5.3 IPEF jako geoekonomický nástroj
IPEF je:
• regulatorní projekt,
• nikoli tržní.
Jeho cílem je:
• omezit rizika závislosti na Číně,
• nastavit standardy,
• posílit ekonomickou bezpečnost.
6. B3W – Build Back Better World
6.1 Charakter iniciativy
B3W je:
• infrastrukturní iniciativa G7,
• spuštěná v roce 2021,
• orientovaná globálně.
6.2 B3W jako alternativa k BRI
B3W je prezentována jako:
• „západní alternativa“ čínské BRI,
• projekt založený na:
o transparentnosti,
o ESG standardech,
o mobilizaci soukromého kapitálu.
Její slabinou je:
• pomalejší implementace,
• menší finanční agresivita.
BLOK 3
USA V ASII A PACIFIKU: STRATEGICKÁ ARCHITEKTURA A JEJÍ PROMĚNY
1. USA V ASII A PACIFIKU
Americká role v Asii není epizodická, ale strukturální. Bez pochopení poválečné architektury
americké moci nelze porozumět:
• současné rivalitě s Čínou,
• bezpečnostní závislosti regionu,
• ani limitům americké politiky.
Na rozdíl od Evropy USA nikdy neusilovaly o multilaterální alianční systém typu NATO, ale
vytvořily specifickou asijskou architekturu, jejíž důsledky jsou patrné dodnes.
2. HUB-AND-SPOKES SYSTEM / SAN FRANCISCO SYSTEM
2.1 Základní charakteristika
Hub-and-spokes system (též San Francisco System) vzniká po roce 1945 jako reakce USA na:
• porážku Japonska,
• nástup studené války v Asii,
• obavu z komunismu i z návratu japonského militarismu.
Systém je založen na:
• bilaterálních aliancích mezi USA (hub) a jednotlivými spojenci (spokes),
• nikoli na multilaterální obraně mezi asijskými státy.
Typickými „spokes“ jsou:
• Japonsko,
• Jižní Korea,
• Austrálie,
• Filipíny,
• později Thajsko.
2.2 Proč USA zvolily bilaterální model
Americká volba nebyla náhodná. Bilaterální systém:
1. umožňoval maximální kontrolu spojenců,
2. bránil jejich vzájemnému bezpečnostnímu sbližování,
3. minimalizoval riziko autonomního zbrojení.
Zvláště v případě Japonska šlo o:
• zabránění jeho remilitarizaci,
• udržení politické subordinace,
• zajištění americké vojenské přítomnosti.
3. SELHÁNÍ MULTILATERALISMU V ASII
Na rozdíl od Evropy:
• neexistovala společná historická zkušenost,
• neexistovala silná nadnárodní identita,
• region byl extrémně heterogenní.
USA proto nevěřily v možnost kolektivní bezpečnosti mezi asijskými státy a upřednostnily:
• vertikální vztahy,
• asymetrické aliance,
• hegemonickou stabilitu.
Tento fakt je klíčový pro pochopení:
• slabosti regionálních bezpečnostních institucí,
• přetrvávající role USA jako „bezpečnostního poskytovatele“.
4. ASIJSKÁ „NOODLE BOWL“ A BEZPEČNOSTNÍ PARADOX
Zatímco bezpečnostní architektura je:
• vertikální,
• řízená USA,
ekonomická architektura se vyvinula jako:
• horizontální,
• fragmentovaná,
• extrémně propojená.
Výsledkem je strukturální rozpor:
• bezpečnostní závislost na USA,
• ekonomická závislost na regionu (dnes hlavně Čína).
➡️ Tento rozpor je strukturálním zdrojem hedgingu.
5. „THE SPOKE TRAP“
5.1 Co je „Spoke Trap“
„Spoke Trap“ označuje stav, kdy:
• jednotliví spojenci jsou silně navázáni na USA,
• ale mají slabé bezpečnostní vazby mezi sebou.
Důsledky:
• vysoká závislost na USA,
• omezená regionální autonomie,
• USA jako nenahraditelný bezpečnostní uzel.
5.2 Dlouhodobé důsledky
Spoke Trap:
• posiluje americkou kontrolu,
• ale zároveň:
o přetěžuje USA,
o brání regionální odpovědnosti,
o zpomaluje vznik regionální bezpečnostní identity.
Současné snahy o:
• QUAD,
• AUKUS,
• trilaterální spolupráci USA–Japonsko–ROK
jsou pokusy Spoke Trap částečně narušit, nikoli zrušit.
6. ACHESON LINE (1950)
6.1 Co byla Acheson Line
Acheson Line byla linie amerického obranného perimetru v Pacifiku, kterou v roce 1950
definoval americký ministr zahraničí.
Zásadní bylo, že:
• Korejský poloostrov nebyl zahrnut.
6.2 Proč je Acheson Line klíčová
Acheson Line je učebnicovým příkladem signal failure:
• Severní Korea (a SSSR) ji interpretovaly jako signál nezájmu USA,
• což přispělo k vypuknutí korejské války.
7. „BAMBOO CURTAIN“
Bamboo Curtain je asijskou analogií Iron Curtain.
Označuje:
• izolaci komunistické Číny,
• politickou a ekonomickou separaci Asie,
• vyloučení ČLR z mezinárodních institucí.
Důsledky:
• hluboká fragmentace Asie,
• oddělení Číny od regionální integrace,
• dlouhodobá nedůvěra vůči Západu.
8. BUSH STARŠÍ – STRATEGICKÝ REALISMUS
8.1 Kontext konce studené války
Bush starší čelil:
• rozpadu bipolárního systému,
• nejistotě ohledně budoucnosti Číny,
• událostem na náměstí Tiananmen (1989).
8.2 Strategický realismus
Bushova politika:
• oddělovala morální odsudek od strategických zájmů,
• upřednostňovala stabilitu před sankční eskalací,
• vnímala vztahy USA–Čína jako definující prvek systému.
➡️ Šlo o klasický realistický přístup, nikoli o slabost.
9. CLINTON – ČÍNA JAKO STRATEGICKÝ PARTNER
9.1 Unipolar Moment
Clintonova administrativa vycházela z:
• dominance USA,
• víry v liberalismus,
• optimismu globalizace.
9.2 Strategické partnerství
Čína byla vnímána jako:
• „strategický partner“,
• budoucí odpovědný aktér systému.
Politika zahrnovala:
• MFN status,
• intenzivní dialog,
• ekonomické zapojení.
➡️ Tato politika stavěla na modernizační teorii, která se ukázala jako mylná.
10. BUSH MLADŠÍ – „RESPONSIBLE STAKEHOLDER“
10.1 War on Terror
Po roce 2001:
• USA odklánějí pozornost od Asie,
• Čína získává čas a prostor.
10.2 Responsible Stakeholder
Koncept vyzýval Čínu:
• aby přispívala k udržení systému,
• z něhož ekonomicky profituje.
Šlo o pokus:
• integrovat Čínu,
• bez otevřené konfrontace.
11. OBAMA – STRATEGICKÝ PIVOT K ASII
Obama:
• označuje USA za pacifickou mocnost,
• definuje Asii jako těžiště zahraniční politiky.
Pivot zahrnoval:
1. posílení aliancí,
2. strategická partnerství,
3. multilateralismus,
4. ekonomiku (TPP),
5. vojenskou přítomnost,
6. normativní agendu.
➡️ Obama praktikuje hedging na úrovni velmoci.
12. TRUMP 1.0 – STRATEGIC COMPETITOR
Trump:
• opouští engagement,
• definuje Čínu jako revisionist power,
• zahajuje obchodní válku.
Charakteristické rysy:
• merkantilismus,
• unilateralismus,
• decoupling.
13. BIDEN – COMPREHENSIVE REGIONAL APPROACH
Biden:
• zachovává konkurenci,
• ale obnovuje multilateralismus.
Klíčové prvky:
• derisking (nikoli decoupling),
• čipová diplomacie,
• AUKUS, QUAD – posílení vztahů se spojenci a novými partnery
14. AUKUS
AUKUS je:
• trilaterální bezpečnostní partnerství,
• zaměřené na námořní dominanci,
• technologickou spolupráci.
Nejde jen o ponorky, ale o:
• dlouhodobé technologické vyvažování Číny.
15. TRUMP 2.0 – TARIFF WARFARE
Trump 2.0 znamená:
• eskalaci celního soupeření,
• návrat k unilateralismu,
• silný důraz na reindustrializaci USA
Trade policy se stává:
• primárním nástrojem bezpečnosti, nikoli jen ekonomiky.
BLOK 4
ČÍNA: OD REVOLUČNÍHO STÁTU K PILÍŘI POST-LIBERÁLNÍHO ŘÁDU
1. PROČ JE ČÍNA KLÍČEM K POCHOPENÍ SOUČASNÉ ASIE
Čínu nelze analyzovat pouze jako „jeden z případů“ v Asii. Je třeba ji chápat jako systémového
aktéra, jehož vývoj:
• zpochybňuje liberální teorie modernizace,
• narušuje dosavadní rozložení moci,
• vytváří alternativní model vztahu mezi státem, trhem a společností.
Čínská zahraniční politika je neoddělitelná od její vnitřní historické zkušenosti: dopadů
kolonialismu, občanské války, revoluce a izolace.
2. MAOISMUS A VZNIK ČÍNSKÉ LIDOVÉ REPUBLIKY
2.1 Čína po druhé světové válce
Po druhé světové válce byla Čína formálně jedním ze „světových policajtů“ a zakládajícím
členem OSN. Realita však byla zcela jiná:
• země byla zničena dlouhou občanskou válkou,
• politicky fragmentovaná,
• ekonomicky zaostalá.
Občanská válka mezi:
• Kuomintangem (KMT) v čele s Čankajškem,
• Komunistickou stranou Číny vedenou Mao Ce-tungem
vyústila 1. října 1949 ve vyhlášení ČLR v Pekingu. KMT ustupuje na Tchaj-wan a pokračuje
jako Čínská republika.
➡️ Tím vzniká strukturální problém „dvou Čín“, který přetrvává dodnes.
2.2 Raná ČLR a vztah k SSSR
Zpočátku se Čína:
• orientovala na Sovětský svaz,
• přebírala sovětský model plánovaného hospodářství,
• budovala centralizovaný, revoluční stát.
Po smrti Stalina (1953) však dochází k sino-sovětskému rozkolu, který:
• izoluje Čínu,
• nutí ji k ideologické i strategické autonomii,
• posiluje pocit obklíčení.
2.3 Velký skok vpřed (1957–1961)
Velký skok vpřed byl pokusem:
• rychle industrializovat zemi,
• překonat Západ i SSSR,
• mobilizovat společnost ideologicky.
Výsledkem byla:
• kolaps zemědělství,
• hladomor,
• smrt desítek milionů lidí.
2.4 Kulturní revoluce (1966–1976)
Kulturní revoluce byla:
• mocenským bojem uvnitř KS Číny,
• snahou obnovit Maoovu autoritu,
• systematickou destrukcí institucí.
Důsledky:
• paralýza vzdělávacího systému,
• perzekuce elit,
• hluboké trauma čínské společnosti.
2.5 Změna v OSN a otevření USA
(1971–1972)
• 1971: ČLR přebírá místo v OSN a RB OSN.
• 1972: návštěva Richarda Nixona v Číně.
Trojúhelníková diplomacie (USA–SSSR–Čína):
• prolomila izolaci Číny,
• umožnila její návrat do světové politiky,
• vytvořila základ pro pozdější reformy.
3. OBDOBÍ „REFORM A OTEVŘENÍ SE“ – TENG SIAO-PCHING
3.1 Pragmatický obrat
Po Maoově smrti (1976) nastupuje Teng Siao-pching, který prosazuje:
• pragmatismus místo ideologie,
• postupné reformy,
• experimentování.
Slavný výrok:
„Nezáleží, zda je kočka bílá nebo černá, hlavně když chytá myši.“
- symbolizuje odklon od ideologického dogmatismu.
3.2 Čtyři modernizace
Program čtyř modernizací se týkal:
1. zemědělství,
2. průmyslu,
3. obrany,
4. vědy a techniky.
Klíčové reformy:
• rozbití kolektivního zemědělství,
• povolení drobného podnikání,
• decentralizace ekonomického rozhodování,
• systém dvojích cen.
3.3 Zvláštní ekonomické zóny
Zakládání ZEZ (např. Šen-čen):
• testování kapitalistických mechanismů,
• přilákání zahraničního kapitálu,
• exportně orientovaný růst.
➡️ Čína se zapojuje do globalizace bez politické liberalizace.
3.4 Tiananmen 1989 jako zlom
Události na Náměstí nebeského klidu:
• ukončily iluzi politické liberalizace,
• vedly ke krátkodobé mezinárodní izolaci,
• posílily přesvědčení režimu, že politická kontrola je podmínkou stability.
4. „SOCIÁLNĚ TRŽNÍ EKONOMIKA“ – ŤIANG CE-MIN
Ťiang Ce-min:
• pokračuje v ekonomických reformách,
• konsoliduje politickou moc,
• otevírá KS Číny novým elitám.
4.1 Privatizace a restrukturalizace
• rozsáhlá privatizace státních podniků (SOEs),
• zrušení „železné misky rýže“,
• omezení role armády v ekonomice.
4.2 Tři reprezentanti
Koncept „Tří reprezentantů“:
• legitimizuje vstup podnikatelů do KS Číny,
• transformuje stranu z revoluční na vládnoucí elitu.
4.3 Vztahy se světem
• stabilizace vztahů s USA,
• vstup do WTO (2001),
• založení SCO,
• převzetí Hong Kongu (1997) a Macaa (1999).
5. CHU ŤIN-TAO A „MÍROVÝ VZESTUP“
Koncept „peaceful rise“ měl:
• uklidnit region,
• zabránit vyvažování Číny,
• legitimizovat její růst.
Současně však:
• pokračuje militarizace,
• roste asertivita v Jihočínském moři,
• posilují územní nároky.
➡️ Rozpor mezi rétorikou a praxí je klíčový.
6. SI ŤIN-PCHING A „NOVÁ HEDVÁBNÁ STEZKA“
6.1 Národní omlazení
Koncept „Chinese Dream“:
• legitimizuje autoritářskou konsolidaci,
• důraz na hospodářský rozvoj a mocenský vzestup
• spojuje domácí stabilitu se zahraniční expanzí.
6.2 Belt and Road Initiative (2013)
BRI má dva pilíře:
• Silk Road Economic Belt,
• 21st Century Maritime Silk Road.
Zahrnuje:
• infrastrukturu,
• finance,
• digitální projekty,
• více než 150 států.
6.3 Klíčové regiony BRI
• Afrika – infrastruktura, energie, těžba nerostných surovin
• JV Asie – železnice (Jakarta–Bandung, Laos–Čína)
• Jižní Asie – CPEC, Hambantota
• Střední Asie – tranzitní oblast
• Evropa – Balkán, Maďarsko
➡️ BRI mění geografii globální konektivity.
7. TŘI ČÍNSKÉ „GLOBÁLNÍ INICIATIVY“
7.1 Global Development Initiative (GDI)
• implementace SDGs,
• spolupráce Jih–Jih,
• odmítnutí politické podmíněnosti.
7.2 Global Security Initiative (GSI)
• koncept nedělitelné bezpečnosti,
• odmítnutí mocenských bloků,
• důraz na suverenitu.
7.3 Global Civilizational Initiative (GCI)
• kulturní pluralismus,
• odmítnutí západního univerzalismu,
• civilizační rámec světové politiky.
➡️ Tyto iniciativy tvoří normativní alternativu k liberálnímu řádu.
BLOK 5
TCHAJ-WAN: SUVERENITA, IDENTITA A STRATEGICKÉ ODSTRAŠENÍ
1. PROČ JE TCHAJ-WAN JEDNÍM Z HOT SPOTŮ?
Tchaj-wan představuje unikátní průsečík tří strukturálních faktorů:
1. soupeření velmocí (USA × Čína),
2. konfliktu identity (čínská × tchajwanská),
3. technologické závislosti globální ekonomiky.
Na rozdíl od jiných konfliktů zde:
• neexistuje mírová smlouva,
• neexistuje jasné právní řešení,
• a přitom je zde extrémně vysoká míra vojenské připravenosti.
➡️ Jakýkoli ozbrojený konflikt o Tchaj-wan by měl okamžité globální ekonomické
i bezpečnostní dopady.
2. ČÍNSKÁ REPUBLIKA (TCHAJ-WAN) POD VLÁDOU KMT
2.1 Ústup Kuomintangu a vznik autoritářského režimu
Po porážce v občanské válce v roce 1949 se Kuomintang (KMT) pod vedením
generála Čankajška stahuje na Tchaj-wan. Zde:
• pokračuje existence Čínské republiky,
• je udržován nárok na reprezentaci celé Číny,
• vzniká autoritářský stát pod stanným právem.
Období 1949–1987 je charakterizováno:
• tzv. dočasnými opatřeními,
• potlačováním opozice,
• bílým terorem.
2.2 Incident 228 (28. února 1947)
Incident 228:
• byl krvavým potlačením protestů,
• stal se traumatickým momentem tchajwanské identity,
• dlouhodobě formoval nedůvěru vůči KMT.
2.3 Ekonomický vzestup a „tchajwanský sen“
Navzdory autoritářství dochází k:
• rychlé industrializaci,
• exportně orientovanému růstu,
• vzniku vyspělé střední třídy.
Tchaj-wan se stává:
• jedním z tzv. asijských tygrů,
• technologickým centrem,
• klíčovým spojencem USA během studené války.
2.4 Postupná liberalizace
Za vlády Ťianga Ťing-kuoa:
• dochází k uvolnění režimu,
• povolení opozice,
• přípravě demokratické tranzice.
3. DEMOKRATIZACE TCHAJ-WANU
3.1 Přechod k demokracii
Demokratizace Tchaj-wanu probíhá:
• postupně,
• bez zhroucení státu,
• v relativně stabilním prostředí.
Klíčové momenty:
• 1987 – zrušení stanného práva,
• legalizace opozice,
• konec autoritářského režimu.
3.2 Hnutí divoké lilie (1990)
Hnutí divoké lilie:
• požadovalo přímé volby,
• zrušení dočasných opatření,
• plnou suverenitu lidu.
Bylo zlomovým momentem:
• legitimizujícím demokratické reformy,
• posilujícím tchajwanskou identitu.
3.3 Přímé prezidentské volby
• 1996 – první přímé prezidentské volby (Li Teng-chuej),
• 2000 – vítězství Čchen Šuej-piena (DPP),
o první mírové předání moci OD KMT k DPP
➡️ Rok 2000 je považován za dokončení demokratické tranzice.
3.4 Slunečnicové hnutí (2014)
Slunečnicové hnutí reagovalo na:
• Cross-Strait Service Trade Agreement,
• obavy z ekonomického pohlcení Čínou.
Ukázalo:
• odpor mladé generace k přílišnému sbližování s Pekingem,
• propojení demokracie a identity.
4. TŘI KRIZE V TCHAJWANSKÉM PRŮLIVU
4.1 První krize (1954–1955)
• Ostřelování ostrovů Kinmen a Matsu,
• reakce USA: Sino-American Mutual Defense Treaty,
• Formosa Resolution.
➡️ USA se jasně staví za obranu Tchaj-wanu.
4.2 Druhá krize (1958)
• další ostřelování,
• snaha o vylodění,
• zvýšení americké vojenské podpory.
Krize potvrzuje:
• závazek USA,
• vysoké riziko eskalace.
4.3 Třetí krize (1995–1996)
• reakce na návštěvu prezidenta Li Teng-chueje v USA,
• demonstrace čínské vojenské síly,
• USA vysílají letadlové lodě.
➡️ Ukázka americké odstrašovací kapacity po studené válce.
5. ZMĚNY MEZINÁRODNÍHO POSTAVENÍ TCHAJ-WANU
5.1 Rezoluce OSN 2758 (1971)
• Tchaj-wan ztrácí místo v OSN,
• ČLR se stává jediným legitimním zástupcem Číny.
Důsledek:
• mezinárodní izolace Tchaj-wanu,
• zachování neoficiálních vztahů.
5.2 Tři komuniké USA–Čína
1. Šanghajské komuniké (1972)
– USA „uznávají, že existuje jedna Čína“.
2. Normalizační komuniké (1979)
– přerušení diplomatických vztahů s Tchaj-wanem.
3. Komuniké 1982
– omezení prodeje zbraní (podmíněně).
5.3 Taiwan Relations Act (1979)
TRA:
• zachovává neoficiální vztahy,
• umožňuje dodávky obranných zbraní,
• vytváří American Institute in Taiwan.
➡️ TRA je právním základem americké angažovanosti.
5.4 Six Assurances (1982)
Reakce USA na třetí komuniké:
• žádné datum ukončení prodeje zbraní,
• žádné konzultace s Pekingem,
• zachování podpory bezpečnosti Tchaj-wanu.
5.5 Strategická nejednoznačnost a duální odstrašení
Strategická nejednoznačnost USA:
• neříkají, zda by Tchaj-wan vojensky bránily, ale udržují schopnost i vůli.
Koncept duálního odstrašení:
• odrazuje Čínu od invaze,
• odrazuje Tchaj-wan od vyhlášení nezávislosti.
5.6 Konsensus z roku 1992
• spor o význam „jedné Číny“,
• rozdílná interpretace mezi KMT a DPP o to, kdo je pravým zástupcem „jedné Číny“
• zásadní politický konflikt dodnes.
6. KMT × DPP A OTÁZKA NEZÁVISLOSTI
Kuomintang (KMT)
• rámec jedné Číny,
• podpora angažování,
• skepticismus k vyzbrojování.
Demokratická pokroková strana (DPP)
• tchajwanská identita – rétoricky se blíží vyhlášení nezávisloti
• odmítnutí sjednocení,
• důraz na obranu.
7. SILIKONOVÝ ŠTÍT A STRATEGIE DIKOBRAZA
7.1 Silikonový štít
Tchaj-wan je klíčovým producentem:
• nejpokročilejších polovodičů,
• nezastupitelných pro globální ekonomiku.
Tato role:
• zvyšuje mezinárodní zájem na stabilitě,
• ale zároveň zvyšuje strategickou hodnotu ostrova.
7.2 Strategie dikobraza
Strategie dikobraza:
• neumožňuje vítězství útočníka,
• zvyšuje náklady invaze,
• sází na asymetrické schopnosti.
➡️ Cílem není porazit Čínu, ale odradit ji.
BLOK 6
KOREJSKÝ POLOOSTROV: NEDOKONČENÁ VÁLKA, JADERNÉ ODSTRAŠENÍ
A REGIONÁLNÍ STABILITA
1. PROČ JE KOREJSKÝ POLOOSTROV POTENCIÁLNĚ NESTABILNÍ
Korejský poloostrov je místem, kde:
• formálně stále trvá studená válka,
• existuje přímý kontakt mezi jadernou a nejadernou stranou konfliktu,
• jsou přítomny cizí jednotky bez mírové smlouvy.
Základní nestabilita není výsledkem „iracionality“ KLDR, ale důsledkem:
• neuzavřeného konfliktu,
• strukturální asymetrie moci,
• selhání poválečného uspořádání v Asii.
2. HISTORICKÉ ROZDĚLENÍ KOREJE
2.1 Korea do roku 1945
Korea byla:
• historicky jednotným státem,
• od roku 1910 kolonií Japonska.
Koloniální zkušenost:
• zničila tradiční elity,
• posílila nacionalismus,
• vytvořila vakuum moci po roce 1945.
2.2 Rozdělení podél 38. rovnoběžky
Po kapitulaci Japonska:
• Sovětský svaz obsazuje sever,
• Spojené státy jih.
Rozdělení:
• bylo administrativní a dočasné,
• nikoli plánované jako trvalé řešení.
Vznikly dva státy:
• KLDR (1948) – komunistický režim,
• Korejská republika (1948) – autoritářský, později demokratický režim.
3. KOREJSKÁ VÁLKA (1950–1953)
3.1 Vypuknutí války
Válka začíná 25. června 1950:
• invazí severokorejských sil,
• s podporou SSSR a ČLR,
• po selhání signalizace USA (Acheson Line).
3.2 Internacionalizace konfliktu
• OSN (vedená USA) na straně jihu,
• Čína vstupuje do války 1950,
• válka se mění v proxy konflikt studené války.
3.3 Příměří bez míru (1953)
• podepsáno příměří v Panmundžomu,
• žádná mírová smlouva,
• vznik demilitarizované zóny (DMZ).
➡️ Konflikt je zmrazen, nikoli vyřešen.
4. DEMILITARIZOVANÁ ZÓNA (DMZ)
DMZ:
• je široká cca 4 km,
• je jedním z nejvíce militarizovaných míst světa,
• představuje symbol i praktickou realitu rozdělení.
Paradoxně:
• se stala jedním z nejzachovalejších ekosystémů,
• ale zároveň největšího vojenského napětí.
5. KLDR: IDEOLOGIE, REŽIM A STRATEGIE PŘEŽITÍ
5.1 Ideologie čučche (Juche)
Čučche kombinuje:
• nacionalismus,
• marxismus-leninismus,
• kult vůdce.
Zásadní prvek:
• spoléhání se na sebe,
• odpor k závislosti na cizích mocnostech.
5.2 Dynastický režim
KLDR je:
• de facto dědičná diktatura,
• Kim Ir-sen → Kim Čong-il → Kim Čong-un.
Režim:
• legitimizuje svou existenci permanentní hrozbou,
• mobilizuje společnost skrze militarizaci.
5.3 Songun – politika armády na prvním místě
Songun:
• upřednostňuje armádu ve společnosti,
• zajišťuje loajalitu elit,
• umožňuje kontrolu společnosti.
6. JADERNÝ A RAKETOVÝ PROGRAM KLDR
6.1 Proč KLDR usiluje o jaderné zbraně
Jaderné zbraně jsou:
• pojistkou přežití režimu,
• nástrojem odstrašení,
• prostředkem vyjednávání.
KLDR si vzala poučení z:
• Iráku,
• Libye,
• Jugoslávie.
➡️ Jaderný program je racionální odpověď slabého státu.
6.2 Vývoj jaderného programu
• první test 2006,
• opakované testy,
• vývoj ICBM schopných zasáhnout USA.
Současně:
• porušování sankcí,
• kybernetické útoky,
• šedozónové operace.
6.3 Odstrašení a eskalace
KLDR kombinuje:
• eskalační provokace,
• nabídky dialogu,
• testování limitů USA a spojenců.
7. JIŽNÍ KOREA: MEZI BEZPEČNOSTÍ A EKONOMIKOU
7.1 Bezpečnostní závislost
• americké jednotky v ROK,
• aliance USA–ROK,
• rozšířené jaderné odstrašení.
7.2 Ekonomická velmoc
• jedna z největších ekonomik světa,
• silná technologická základna,
• hluboká provázanost s Čínou.
7.3 Vnitropolitické dělení
• konzervativci: tvrdý přístup ke KLDR,
• progresivisté: dialog a usmíření.
Politika vůči severu se cyklicky mění.
8. INTER-KOREJSKÉ VZTAHY
8.1 Sunshine Policy
• snaha o dialog,
• ekonomická spolupráce,
• humanitární kontakty.
Výsledky:
• krátkodobé uvolnění,
• dlouhodobě omezený efekt.
8.2 Summitová diplomacie
• summity 2000, 2007, 2018,
• symbolická gesta,
• absence strukturální změny.
BLOK 7
ASEAN A JIHOVÝCHODNÍ ASIE: REGIONÁLNÍ AUTONOMIE, HEDGING
A LIMITOVANÁ INTEGRACE
1. PROČ JE JIHOVÝCHODNÍ ASIE KLÍČOVÁ PRO INDOPACIFIK
Jihovýchodní Asie představuje geopolitický uzel Indopacifiku, kde se:
• protínají hlavní námořní trasy světového obchodu,
• setkávají bezpečnostní zájmy USA, Číny, Japonska, Indie a EU,
• testuje životaschopnost regionální autonomie menších a středních států.
Region není homogenní:
• politicky (demokracie × autoritářství),
• ekonomicky (Singapur × Laos),
• bezpečnostně (kontinentální × námořní státy).
Právě tato diverzita je důvodem, proč se jihovýchodní Asie nestala aliancí, ale institucionálním
kompromisem.
2. VZNIK ASEAN (1967)
2.1 Kontext vzniku
ASEAN vzniká v roce 1967 podpisem Bangkokské deklarace. Zakládajícími členy byly:
• Indonésie,
• Malajsie,
• Filipíny,
• Singapur,
• Thajsko.
Kontext:
• studená válka,
• obava z komunismu,
• nestabilita po dekolonizaci.
Primárním cílem nebyla integrace, ale:
• stabilizace režimů,
• prevence konfliktů mezi členy,
• omezení vlivu vnějších mocností.
2.2 ASEAN jako bezpečnostní projekt bez armády
ASEAN:
• nemá společnou armádu,
• nemá kolektivní obranu,
• nemá donucovací mechanismy.
Bezpečnost je zajišťována:
• normami,
• pravidly chování,
• sociální kontrolou.
➡️ ASEAN je bezpečnostní komunitou minimalistického typu.
3. ASEAN WAY
3.1 Co je ASEAN Way
ASEAN Way označuje soubor neformálních principů:
• konsensus,
• nevměšování,
• respekt k suverenitě,
• gradualismus,
• neformální diplomacie.
Tyto principy:
• nejsou projevem slabosti,
• ale vědomou adaptací na diverzitu regionu.
3.2 Proč ASEAN Way funguje (a kdy ne)
ASEAN Way:
• minimalizuje konflikty mezi členy,
• umožňuje soužití odlišných režimů,
• zabraňuje vnitřní polarizaci.
Limity:
• pomalé reakce,
• neschopnost řešit akutní krize (Myanmar),
• neschopnost donucení.
➡️ ASEAN Way je optimalizací stability, nikoli efektivity.
4. ROZŠÍŘENÍ ASEAN
ASEAN se postupně rozšířil o:
• Brunej,
• Vietnam,
• Laos,
• Myanmar,
• Kambodžu
• Východní Timor (2025).
Rozšíření mělo:
• geopolitický rozměr (integrace postkomunistických států),
• stabilizační efekt,
• ale zvýšilo vnitřní heterogenitu.
5. ASEAN CENTRALITY
5.1 Co znamená ASEAN Centrality
ASEAN Centrality je:
• snaha udržet ASEAN jako střed regionální architektury,
• mechanismus obrany relevance malých států,
• prostředek, jak zabránit dominanci jedné velmoci.
ASEAN je:
• hostitelem klíčových fór,
• snaží se zajišťovat agenda setting,
• institucionálním prostředníkem.
5.2 Klíčová fóra vedená ASEAN
• ASEAN Regional Forum (ARF)
• East Asia Summit (EAS)
• ASEAN Defence Ministers’ Meeting Plus (ADMM+)
Tato fóra:
• zahrnují USA i Čínu,
• snižují riziko eskalace,
• legitimizují roli ASEAN.
5.3 Limity ASEAN Centrality
Centralita:
• závisí na jednotě ASEAN,
• je zranitelná vnitřními spory,
• je oslabována americkým i čínským bilaterálním přístupem.
6. ASEAN A VELMOCI: HEDGING V PRAXI
6.1 Hedging jako dominantní strategie
Státy ASEAN:
• nevyvažují Čínu přímo,
• rovněž nepraktikují následování (bandwagoning),
• kombinují spolupráci s diverzifikací.
Hedging zahrnuje:
• bezpečnostní spolupráci s USA,
• ekonomickou integraci s Čínou,
• otevřenost dalším aktérům (Japonsko, EU, Indie).
6.2 Proč ASEAN odmítá volbu stran
Volba stran by:
• snížila autonomii,
• zvýšila riziko eskalace,
• rozdělila region.
➡️ Hedging je racionální strategií přežití, nikoli váhavostí.
7. JIHOČÍNSKÉ MOŘE – ASEAN JAKO TEST
7.1 Proč je Jihočínské moře klíčové
• prochází jím cca 25 % světového námořního obchodu,
• klíčové energetické trasy,
• bohaté rybolovné oblasti,
• potenciální zásoby surovin.
7.2 Územní spory
Spory se týkají:
• Spratlyho ostrovů,
• Paracelských ostrovů,
• EEZ podle UNCLOS.
Čína uplatňuje:
• nine-dash line,
• historické nároky,
• militarizaci umělých ostrovů.
7.3 Rozsudek Permanent Court of Arbitration (PCA) (2016)
Stálý rozhodčí soud v Haagu:
• zamítl čínské historické nároky v oblasti Jihočínského moře,
• potvrdil UNCLOS.
Čína:
• rozsudek odmítla,
• pokračuje v asertivní politice.
7.4 Code of Conduct (COC)
ASEAN a Čína – snaha o nastavení pravidel mořeplavby a dalších aktivit v oblasti:
• dlouhodobě vyjednávají COC,
• proces je pomalý,
• výsledky zatím omezené.
➡️ Jihočínské moře ukazuje limity ASEAN Way.
BLOK 8
JIHOČÍNSKÉ MOŘE: GEOPOLITIKA, PRÁVO, ODSTRAŠENÍ A GLOBÁLNÍ
EKONOMIKA
1. PROČ JE JIHOČÍNSKÉ MOŘE STRATEGICKÝM EPICENTREM
Jihočínské moře (South China Sea, SCS) je jeden z klíčových geopolitických uzlů globálního
systému, kde se současně protínají:
• globální obchodní toky,
• námořní bezpečnost,
• mezinárodní právo,
• velmocenská rivalita,
• regionální teritoriální spory.
Na rozdíl od mnoha jiných konfliktních oblastí zde nejde primárně o území jako takové, ale
o kontrolu prostoru, pravidel a právních precedensů, které mají celosvětové důsledky.
2. GEOGRAFIE A STRATEGICKÉ CHOKEPOINTS
2.1 Základní geografické vymezení
Jihočínské moře:
• leží mezi Čínou, Vietnamem, Filipínami, Malajsií, Brunejí a Indonésií,
• je relativně uzavřeným mořem,
• propojuje Indický oceán a Tichý oceán.
Z hlediska geopolitiky jde o vnitřní moře Indopacifiku.
2.2 Klíčové námořní škrtící body (chokepoints)
• Malacký průliv – hlavní tepna světového obchodu, zásadní pro Čínu, Japonsko a Koreu
• Sundský a Lombocký průliv – alternativní trasy
• napojení na:
o Východočínské moře,
o Filipínské moře,
o Indický oceán.
➡️ Kontrola SCS znamená potenciální kontrolu nad globální ekonomikou, nikoli jen regionem.
3. EKONOMICKÝ VÝZNAM JIHOČÍNSKÉHO MOŘE
3.1 Obchod a energetika
Jihočínským mořem:
• prochází cca 25–30 % světového námořního obchodu,
• většina dovozu energie do:
o Číny,
o Japonska,
o Jižní Koreje.
Pro Čínu je SCS:
• existenciální dopravní tepnou,
• zároveň největší strategickou zranitelností („Malacca dilemma“).
3.2 Přírodní zdroje
SCS obsahuje:
• bohaté rybolovné oblasti (potravinová bezpečnost),
• potenciální zásoby ropy a zemního plynu (zejména v EEZ).
I když nejsou tyto zdroje rozhodující samy o sobě, posilují ekonomickou a symbolickou
hodnotu území.
4. MEZINÁRODNÍ PRÁVO A UNCLOS
4.1 UNCLOS jako právní rámec
Úmluva OSN o mořském právu (UNCLOS):
• definuje teritoriální vody,
• výlučné ekonomické zóny (EEZ),
• práva a povinnosti států.
Většina aktérů v SCS:
• je signatářem UNCLOS,
• odvozuje své nároky právě z ní.
4.2 Problém historických nároků
Čína uplatňuje:
• historické nároky vyjádřené tzv. nine-dash line,
• které nejsou kompatibilní s UNCLOS.
➡️ Spor v SCS je proto spor o precedens:
zda má mezinárodní právo přednost před historickou interpretací moci.
5. ROZHODNUTÍ PCA V HAAGU (2016)
5.1 Případ Filipíny vs. Čína
Filipíny podaly žalobu:
• na základě UNCLOS,
• proti čínským nárokům v jejich EEZ.
Stálý rozhodčí soud:
• odmítl právní platnost nine-dash line,
• potvrdil výklad UNCLOS,
• označil některé útvary za „skály“, nikoli ostrovy.
5.2 Reakce Číny
Čína:
• verdikt neuznala,
• odmítla jurisdikci soudu,
• pokračovala v asertivní politice.
➡️ Z právního hlediska Čína prohrála,
z geopolitického hlediska nezměnila své chování.
6. MILITARIZACE A UMĚLÉ OSTROVY
6.1 Budování umělých ostrovů
Čína:
• masivně rozšířila korálové útesy,
• vybudovala:
o přistávací dráhy,
o přístavy,
o radarové systémy,
o vojenská zařízení.
Tím:
• změnila faktickou kontrolu prostoru,
• vytvořila A2/AD zónu,
• vytvořila tlak na další státy, aby aplikovaly stejné metody (Vietnam).
6.2 A2/AD a změna rovnováhy sil
Anti-Access / Area Denial:
• omezuje manévrovací prostor USA,
• zvyšuje náklady vojenské intervence,
• posiluje čínské odstrašení.
7. USA A FONOPs
7.1 Freedom of Navigation Operations
USA provádějí:
• pravidelné FONOPs,
• demonstraci práva volné plavby,
• odmítnutí excesivních nároků.
Tyto operace:
• nejsou zaměřeny jen proti Číně,
• mají globální precedenční význam.
7.2 Rizika eskalace
FONOPs:
• udržují právní status quo,
• ale zvyšují riziko incidentů,
• probíhají v prostředí vojenské nedůvěry.
8. JIHOČÍNSKÉ MOŘE A EVROPA
I když EU:
• není přímým aktérem sporů,
• její zájmy jsou zásadní.
Pro Evropu je SCS:
• klíčové pro obchod,
• testem mezinárodního práva,
• precedensem pro globální veřejné statky (global commons).
BLOK 9
JAPONSKO: OD PORAŽENÉ MOCNOSTI K PILÍŘI INDOPACIFICKÉ STABILITY
1. PROČ JE JAPONSKO KLÍČOVÝM AKTÉREM INDOPACIFIKU
Japonsko představuje unikátní typ velmoci, jejíž mezinárodní role je výsledkem kombinace:
• historické porážky ve druhé světové válce,
• dlouhodobých právních omezení,
• ekonomické síly bez odpovídající vojenské autonomie.
V současném Indopacifiku je Japonsko:
• nejdůležitějším spojencem USA v regionu,
• klíčovým normativním a institucionálním aktérem,
• stabilizačním prvkem proti rostoucí čínské moci.
2. JAPONSKO PO ROCE 1945: OKUPACE A TRANSFORMACE
2.1 Americká okupace (1945–1952)
Po kapitulaci v roce 1945 bylo Japonsko:
• okupováno Spojenými státy,
• podrobeno rozsáhlé demilitarizaci,
• nuceno redefinovat svou státní identitu.
Cíle okupace:
• zabránit návratu militarismu,
• demokratizovat politický systém,
• začlenit Japonsko do americké bezpečnostní architektury.
2.2 Nová ústava a článek 9
Ústava z roku 1947 obsahuje článek 9, který:
• odmítá válku jako suverénní právo státu,
• zakazuje udržování ozbrojených sil „pro válečné účely“.
Tento článek se stal:
• právním základem pacifismu,
• zároveň zdrojem dlouhodobého politického napětí.
3. BEZPEČNOSTNÍ ARCHITEKTURA: ALIANCE S USA
3.1 Smlouva o bezpečnosti USA–Japonsko
Bezpečnostní smlouva:
• zajišťuje americkou ochranu Japonska,
• umožňuje americké základny,
• omezuje autonomní japonskou obranu.
Výsledkem je:
• bezpečnostní závislost,
• výměna: suverenita za bezpečnost.
3.2 Vznik Sil sebeobrany (SDF)
Navzdory článku 9 vznikají:
• Japonské síly sebeobrany (SDF),
• definované jako obranné, nikoli útočné.
Tato interpretace:
• umožnila Japonsku se bránit,
• zachovala formální pacifismus.
4. EKONOMICKÁ MOC A „CHECKBOOK DIPLOMACY“
Po válce se Japonsko soustředí na:
• ekonomickou obnovu,
• technologický rozvoj,
• exportní růst.
Ve studené válce:
• Japonsko přispívá bezpečnosti finančně, nikoli vojensky,
• vzniká pojem checkbook diplomacy – zaměření zahraniční politiky na ekonomické
otázky
➡️ Ekonomická síla nahradila vojenskou projekci moci.
5. KONEC STUDENÉ VÁLKY A ZMĚNA PROSTŘEDÍ
5.1 Nové hrozby
Po roce 1991:
• zaniká sovětská hrozba,
• roste nejistota v regionu.
Nové bezpečnostní výzvy:
• Severní Korea (rakety, jaderné zbraně),
• Čína (námořní expanze),
• nestabilita globálního řádu.
5.2 Mezinárodní mise a postupná normalizace
Japonsko:
• se zapojuje do mírových misí OSN,
• rozšiřuje interpretaci článku 9,
• přechází k aktivnější roli.
➡️ Jde o inkrementální proces, nikoli radikální obrat.
6. ABE ŠINZÓ A „PROAKTIVNÍ PŘÍSPĚVEK K MÍRU“
6.1 Strategický obrat
Abe Šinzó:
• redefinuje japonskou bezpečnostní doktrínu,
• prosazuje kolektivní sebeobranu,
• usiluje o větší autonomii.
Jeho přístup:
• reaguje na čínský tlak,
• posiluje aliance,
• připravuje Japonsko na multipolární svět.
6.2 FOIP a normativní leadership
Japonsko:
• je původcem konceptu Free and Open Indo-Pacific,
• spojuje bezpečnost, obchod a normy,
• stává se klíčovým architektem regionálního řádu.
7. SOUČASNÁ BEZPEČNOSTNÍ POLITIKA JAPONSKA
7.1 Nové strategické dokumenty
Japonsko:
• zvyšuje obranné výdaje,
• rozvíjí schopnosti:
o kybernetické,
o vesmírné,
o raketové.
Deklaruje:
• ochotu nést větší odpovědnost,
• posílení odstrašení.
7.2 Japonsko jako stabilizátor
V Indopacifiku Japonsko:
• podporuje ASEAN,
• posiluje spolupráci s Indií,
• prohlubuje vazby s Evropou.
➡️ Japonsko se stává normativní a institucionální oporou regionu.
BLOK 10
INDIE: STRATEGICKÁ AUTONOMIE A MULTI-ALIGNMENT V PROMĚŇUJÍCÍM
SE SVĚTĚ
1. PROČ JE INDIE KLÍČOVÝM, ALE NEPŘEDVÍDATELNÝM AKTÉREM
Indie je dnes:
• nejlidnatější stát světa,
• jedna z nejrychleji rostoucích velkých ekonomik,
• jaderná mocnost,
• civilizační velmoc s globálními ambicemi.
Zároveň však:
• odmítá pevné alianční vazby,
• zachovává si vysokou míru strategické autonomie,
• systematicky se vyhýbá volbě „jedné strany“.
➡️ Indie je klíčová právě proto, že není automatickým spojencem žádné velmoci.
2. HISTORICKÉ KOŘENY INDICKÉ STRATEGICKÉ AUTONOMIE
2.1 Dědictví kolonialismu
Indická zahraniční politika je hluboce ovlivněna:
• zkušeností britského kolonialismu,
• násilným rozdělením Indie a Pákistánu (1947),
• ztrátou strategické autonomie v minulosti.
To vedlo k silnému důrazu na:
• suverenitu,
• nezasahování,
• odmítnutí dominance vnějších aktérů.
2.2 Nehru a hnutí nezúčastněných
První premiér Džaváharlál Néhrú prosazoval:
• Non-Alignment Movement (NAM),
• odmítnutí vstupu do studenoválečných bloků,
• spolupráci se Západem i Východem.
Non-alignment:
• nebyl neutralitou,
• ale aktivní snahou maximalizovat manévrovací prostor.
3. BEZPEČNOSTNÍ PROSTŘEDÍ INDIE
3.1 Pákistán jako existenční rival
Indie a Pákistán:
• sdílejí traumatickou historii rozdělení,
• vedly několik válek,
• jsou jadernými mocnostmi.
Kašmír:
• zůstává hlavním ohniskem napětí,
• je zdrojem periodických krizí.
3.2 Čína jako dlouhodobá strategická výzva
Indicko-čínské vztahy jsou:
• historicky zatíženy válkou z roku 1962,
• poznamenány spory o hranice v Himálaji,
• komplikovány čínskou podporou Pákistánu.
Incidenty v Ladákhu (2020):
• ukázaly reálné riziko eskalace,
• posílily indickou percepci Číny jako hlavní hrozby.
4. JADERNÁ POLITIKA A ODSTRAŠENÍ
4.1 Indie jako jaderná mocnost
Indie:
• provedla první jaderný test v roce 1974,
• oficiálně se stala jadernou mocností v roce 1998,
• odmítá Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT).
Důvod:
• NPT je vnímána jako diskriminační.
4.2 Doktrína minimálního odstrašení
Indická jaderná doktrína:
• „credible minimum deterrence“,
• „no first use“ (byť diskutované).
Cílem není parita, ale:
• zajištění přežití,
• prevence vydírání.
5. OD NON-ALIGNMENTU K MULTI-ALIGNMENTU
5.1 Proměna po roce 1991
Po konci studené války:
• Indie liberalizuje ekonomiku,
• otevírá se světu,
• přehodnocuje rigidní neutralitu.
Non-alignment se mění v:
• multi-alignment.
5.2 Vztahy s hlavními aktéry
Indie současně:
• spolupracuje s USA (obrana, technologie),
• udržuje vztahy s Ruskem (zbraně, energie),
• jedná s Čínou (BRICS, SCO).
➡️ Nejde o nekonzistenci, ale o vědomou strategii diverzifikace.
6. INDIE V INDOPACIFIKU
6.1 Indický oceán jako strategický prostor
Indický oceán:
• klíčový pro indickou bezpečnost,
• hlavní obchodní tepna,
• prostor soupeření s Čínou.
Indie se snaží:
• zabránit čínské dominanci,
• posílit vlastní námořní kapacity.
6.2 QUAD
QUAD (USA–Indie–Japonsko–Austrálie):
• není formální aliancí,
• slouží k bezpečnostní koordinaci,
• umožňuje spolupráci bez ztráty autonomie.
Indie v QUAD:
• získává podporu,
• ale vyhýbá se závazkům kolektivní obrany.
7. INDIE JAKO „SWING STATE“
Indie je často označována jako:
• swing state mezinárodního systému.
Její rozhodnutí:
• mohou ovlivnit rovnováhu sil,
• ale Indie se vyhýbá roli „nástroje“ jiných.
BLOK 11
STŘEDNÍ ASIE: NOVÁ VELKÁ HRA, INFRASTRUKTURA A GEOPOLITIKA
KONEKTIVITY
1. PROČ JE STŘEDNÍ ASIE STRATEGICKY VÝZNAMNÁ
Střední Asie (Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán) je často
vnímána jako periferní region. Ve skutečnosti jde o klíčový geopolitický uzel, který:
• propojuje Východní Asii, Rusko, Blízký východ a Evropu,
• disponuje významnými energetickými a surovinovými zdroji,
• je prostorem soutěže velmocí bez přímé vojenské konfrontace.
2. HISTORICKÝ KONTEXT: OD RUSKÉ ŘÍŠE K POSTSOVĚTSKÉMU PROSTORU
2.1 Dědictví carského a sovětského období
• 19. století: začlenění regionu do Ruské říše (tzv. Velká hra s Británií),
sovětské období:
o administrativní vymezení republik,
o centralizace,
o potlačení místních elit.
Po roce 1991:
• vznik nezávislých států,
• absence demokratické tradice,
• silné prezidentské režimy.
➡️ Střední Asie vstupuje do mezinárodního systému bez hluboké státní kapacity, ale s vysokou
strategickou hodnotou.
3. RUSKO: „NEAR ABROAD“ A BEZPEČNOSTNÍ DIMENZE
3.1 Koncept „blízkého zahraničí“
Rusko vnímá Střední Asii jako:
• součást své privilegované sféry vlivu,
• nárazníkové pásmo,
• prostor historické odpovědnosti.
Nástroje ruského vlivu:
• vojenská přítomnost (základny),
• bezpečnostní struktury (CSTO),
• jazyk a kulturní vazby,
• pracovní migrace,
• trvající surovinová a hospodářská provázanost.
3.2 Limity ruské moci
Navzdory historickým vazbám:
• ruská ekonomická přitažlivost klesá,
• válka na Ukrajině oslabila kredibilitu Moskvy,
• státy regionu hledají diverzifikaci partnerů.
➡️ Rusko zůstává bezpečnostním aktérem, ale ztrácí monopol.
4. ČÍNA: EKONOMICKÁ HEGEMONIE BEZ ALIANCÍ
4.1 Střední Asie v čínské strategii
Pro Čínu je Střední Asie:
• klíčovým tranzitním koridorem,
• zdrojem energie,
• stabilizačním pásmem pro Sin-ťiang.
Čína se vyhýbá:
• vojenské přítomnosti,
• přímé konfrontaci s Ruskem.
Místo toho:
• investuje,
• půjčuje,
• buduje infrastrukturu.
4.2 Belt and Road Initiative ve Střední Asii
BRI ve Střední Asii zahrnuje:
• železnice (Čína–Kazachstán–Evropa),
• silnice a logistická centra,
• energetické projekty,
• digitální infrastrukturu.
Výsledkem je:
• rostoucí ekonomická závislost,
• politický vliv bez bezpečnostních závazků.
5. USA A ZÁPAD: OMEZENÁ, ALE STRATEGICKÁ PŘÍTOMNOST
5.1 USA po roce 2001
Po 11. září 2001:
• USA vstupují do regionu kvůli Afghánistánu,
• dočasná vojenská přítomnost,
• spolupráce v oblasti bezpečnosti.
Po stažení z Afghánistánu:
• přímá přítomnost slábne,
• zůstává diplomatický a ekonomický vliv – snaha Trumpovy administrativy
o prohloubení vztahů.
5.2 EU a normativní přístup
EU:
• není bezpečnostním aktérem,
• ale významným:
o obchodním partnerem,
o investorem,
o normotvůrcem.
Evropský zájem:
• energetická diverzifikace,
• stabilita,
• konektivita s Asií.
6. ENERGETIKA A SUROVINY
Střední Asie disponuje:
• ropou a plynem (Kazachstán, Turkmenistán),
• kritickými surovinami (uran, měď, zlato),
• vodními zdroji.
Energetika je:
• zdrojem příjmů,
• nástrojem diplomacie,
• faktorem vnitřní stability.
7. MIDDLE CORRIDOR (TRANS-CASPIAN ROUTE)
7.1 Co je Middle Corridor
Middle Corridor:
• propojuje Čínu s Evropou,
• vede přes:
o Kazachstán,
o Kaspické moře,
o Kavkaz,
o Turecko.
Je alternativou k:
• severní trase přes Rusko,
• námořní dopravě.
7.2 Geopolitický význam
Po roce 2022:
• dramatický nárůst významu Middle Corridor,
• zájem EU i států regionu,
• investice do infrastruktury.
➡️ Middle Corridor je geopolitickou odpovědí na změnu světového řádu.
8. STŘEDNÍ ASIE A HEDGING
Státy regionu mají tzv. multivektorové zahraniční politiky či politiky všech azimutů:
• nevolí jednoho patrona,
• kombinují:
o ruskou bezpečnost,
o čínské investice,
o západní technologie.
➡️ Hedging je zde existenciální strategií, nikoli volbou komfortu.