ZAHRANIČNÍ POLITIKA A PROCES ROZHODOVÁNÍ Mgr. Zdeněk Rod, Ph.D. Katedra bezpečnostních studií Zdenek.rod@cevro.cz 29 | 10 | 2025 2 CO JE TO ZAHRANIČNÍ POLITIKA? • ZP jako disciplína je nástrojem pochopení mezinárodních vztahů a pozice států (eventuálně jiných aktérů) v nich. • Prostřednictvím ZP se společnost sama vymezuje vůči okolnímu světu - proto jí lze vnímat jako jeden z prvků národní identity. • ZP je hraniční kategorií, která se pohybuje na pomezí vnitřních (domácích) a vnějších (globálních) vlivů: • Domácí vlivy – geografická poloha státu, jeho ekonomický rozvoj, demografická struktura, ideologie, sdílené základní hodnoty či zdroje nerostných surovin. • Vnější (zahraniční vlivy) – záleží na geopolitických podmínkách; může mít i regionální charakter (otázka vztahů se sousedními státy). 3 DEFINICE ZP? – EXISTUJE JICH CELÁ ŘADA: • Zahraniční politika představuje politické rozhodování států o tom, jak se chovat v mezinárodním prostředí (Ray 1992, str. 141). • Zahraniční politika představuje souhrn oficiálních externích vztahů, které vykonává nezávislý aktér (obvykle stát) v mezinárodních vztazích (Hill 2003, str. 3). • Celek implicitních a explicitních cílů státu týkajících se problémů za jeho hranicemi a vztahů s ostatními státy, jakož i celek strategií a taktik realizace těchto cílů (Everts 1996, str. 9). 4 IMPLICITNÍ VS EXPLICITNÍ POHLED NA ZAHRANIČNÍ POLITIKU • Implicitní pohled – pohled badatele, který odvozuje charakteristiky ZP z chování státu. • Explicitní pohled – pohled vládce, tedy pohled osoby, která se nachází přímo v centru rozhodovacího procesu. 5 POVAHA MEZINÁRODNÍHO PROSTŘEDÍ NA ZP • Mezinárodní prostředí je utvářeno především chováním států a odtud plyne jeho zvláštní povaha => toto prostředí je tvořeno souhrnem zahraničněpolitických opatření každého jednotlivých států. • Vnitrostátní vs mezinárodní prostředí: • Vnitrostátní – vyznačuje se vysokou mírou centralizace moci; v demokratických státech moc dělena na výkonnou, zákonodárnou a soudní; uspořádání společnosti je hierarchické dle ústavy. • Mezinárodní – má anarchický charakter, neboli prostředí bez vlády; v mezinárodním prostředí chybí ústřední autorita, která by např. vynucovala závazky nebo trestala špatné chování; současný mezinárodní systém je spojován s vestfálským systémem národních států (od Vestfálského míru v roce 1648). 6 AKTÉŘI MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ • Státy – bezesporu jim patří hlavní role • Mezinárodní organizace – OSN, MMF, NATO, WTO, EU atd – suverenita odvozena od států, jimiž jsou tvořeny • Nevládní mezinárodní organizace - katolická církev, Amnesty International, Červený kříž • Nadnárodní koncerny – Shell, General Motors, Toyota, Apple, Meta, Microsoft atd. • Polooficiální organizace s mezinárodní působností - různé nadace, teroristé, drogové kartely, mafiánské organizace atd. • Významní jednotlivci – Nelson Mandela, papež, vybraní prezidenti atd. 7 HLADINY ANALÝZY ZAHRANIČNÍ POLITIKY • Zahraniční politiku státu lze analyzovat ve čtyřech hladinách analýz: • hladina mezinárodního systému, • hladina státu – nejvýznamnější hladina analýzy, • hladina domácích vlivů, • hladina jednotlivce. 8 STÁT JAKO PŘEDSTAVITEL ZAHRANIČNÍ POLITIKY • Typy států a jejich rysy, které mohou mít vliv na zahraniční politiku: • Velikost (státy velké a malé) • Geografická poloha (ostrov, vnitrozemský stát, přímořský stát) • Vojenská síla • Účastnictví v regionálních/mezinárodních organizací • Hospodářská vyspělost (státy vyspělé a rozvojové) • Politický systém (státy otevřené a uzavřené, státy demokratické a autoritativní) • Národní identita a mentalita: • Německo – velmi silný realismus v praktickém životě, smysl pro povinnost, touha po pořádku, podřídit se autoritě nečiní větší problém • USA – pocit nadřazenosti vůči zbytku světa (přesvědčení o nejlepším politickém systému na světě), moralismus (potřeba morálně ospravedlnit zahraničně politické cíle) a mesianismus (export demokracie), liberalismus (důraz na lidská práva, tržní ekonomiku), legalismus (důraz na nezbytnost právních nástrojů) 9 JEDNOTLIVEC JAKO TVŮRCE ZP • Lídry jednotlivých států realizující ZP lze rozčlenit následovně: • Jestřáby – intervencionisticky laděný politik, který zastává tvrdou linii v ZP a je ochoten použít sílu (Reagan, Churchill) • Holubice – zastánce měkké politiky, hledá dohody a kompromisy (Chamberlain, Beneš) • Dogmatici – neměnný koherentní systém myšlenek, který se snaží o to, aby jeho přesvědčení byla v souladu se systémem (Mao, Lenin) • Oportunisti – neřídí se systémem, nýbrž se rozhoduje podle okolností (Bismarck, Churchill) • Idealista – upřímně ospravedlňuje své postoje universálními hodnotami (Havel, Wilson) • Cynik – často realista, hájí se posvátným egoismem národního zájmu, soustředí se jen na zájmy své země (Bismarck, Kissinger) • Hazardér – vyhledává riziko, rychle se rozhoduje (Mussolini, Napoleon) • Bázlivec – vyhýbá se riziku, vyčkává (Beneš, Chamberlain) 10 TYPOLOGIE ZAHRANIČNÍ POLITIKY • Alexander Wendt nabízí základní typologii takového vztahu: • Nepřátelství (Hobbs) • Rivalita (Locke) • Přátelství (Kant) • Vztahy mezi 2 státy (bilaterální vztahy) můžeme typologizovat následovně: • Integrace – spolupráce – žádné vztahy – konfrontace – zničení 11 CÍLE ZAHRANIČNÍ POLITIKY • Cíle ZP lze analogicky nazvat i národním či státním zájmem. • Cíle ZP lze nejstručněji definovat jako průnik žádoucího a možného v úsilí státu. • Pro ZP není důležité pouze to, co stát považuje za žádoucí, nýbrž i to co je objektivně možné. Proto můžeme národní zájem chápat jako průnik žádoucího a možného. • ČR může považovat univerzální mír za vysoce žádoucí cíl, nicméně ani zdaleka není pouze v jejích silách něco takového nastolit. Proto univerzální mír nebude patřit mezi primární cíle ČR. • Národní zájem bývá často velmi složitě uchopitelným pojmem. Národ totiž není homogenní jednotka a nadto je nejasné rozlišení zájmu národního, státního a vládního. 12 CÍLE ZP PODLE FORMY • Základní – zajištění přežití státu a jeho bezpečnosti • Krátkodobé a střednědobé – představují konkrétní úkoly, realizovatelné v krátkodobém eventuelně střednědobém časovém horizontu • Vstup do mezinárodní organizací; udržení dobrých vztahů se sousedy • Dlouhodobé – představují cíle, jejichž naplňování probíhá v dlouhém časovém horizontu, jako např. dosažení všeobecného míru, stability atd. 13 CÍLE ZP PODLE OBSAHU • Mocenské – cílem je ovlivnit v souladu se svými záměry chování jiných států, a to i proti jejich vůli. • Dochází k využití forem: • HARD power - vydírání, nátlaková diplomacie, sankce, subverze, vojenské operace • vs SOFT power – kultura, propaganda • Ideové - export hodnot a myšlenek • Cílem může být i vytvoření pozitivního ,,image‘‘ státu v zahraničí • Ekonomické – cíle, které směřují k posilování prosperity státu 14 PROSTŘEDKY ZAHRANIČNÍ POLITIKY • Diplomatické prostředky • Vojenské prostředky • Ekonomické prostředky • Ideové prostředky 15 DIPLOMATICKÉ PROSTŘEDKY ZAHRANIČNÍ POLITIKY • Diplomatické prostředky se nerovnají zahraniční politice. • Diplomatické prostředky vedou k dosažení cílů států bez použití násilí, cestou jednání mezi státy za účelem dosažení stanovených cílů státu. • Základní funkce diplomacie zahrnují: • Usnadňování komunikace mezi politickými představiteli států a dalších aktérů světové politiky • Vyjednávání smluv • Shromažďování informací o zahraničí • Minimalizace konfliktů • Symbolické funkce – navázání diplomatických vztahů • Diplomacii můžeme dělit na: • Bilaterální a multilaterální • Přímou a nepřímou • Na vysoké úrovni a nižší úrovni • Preventivní a výhružnou 16 VOJENSKÉ PROSTŘEDKY ZAHRANIČNÍ POLITIKY • Vojenské prostředky zahrnují hrozbu silou a použití síly. • V současnosti se však – vyjma případů oprávněné sebeobrany (čl. 51 Charty OSN) a vynucování rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN (kapitola VII Charty OSN) - takřka všechny státy, členové OSN, vojenských nástrojů zřekly. • Mezi vojenské prostředky v současné době řadíme především: • Transfer zbraní – například kubánská raketová krize 1962 • Tajné intervence – například činnost amerických elitních jednotek • Podpora terorismu (Írán, Irák, Afghánistán) • Otevřené intervence a války – například válka v Perském zálivu na přelomu let 1990/1991 pod hlavičkou OSN 17 EKONOMICKÉ PROSTŘEDKY ZAHRANIČNÍ POLITIKY • Ekonomických prostředků je celá řada – obecně se jedná o formy ekonomických odměn a ekonomických trestů v podobě hospodářských sankcí • Podob ekonomických sankcí je několik: • Embargo – zákaz vývozu do nějakého státu či zákaz obchodování s tímto státem • Bojkot - zákaz dovozu z nějakého státu • Zvýšení cel • Dumping - prodej vyváženého zboží za hranicemi levněji než v zemi výroby • Zmrazení aktiv atd. 18 IDEOVÉ PROSTŘEDKY ZAHRANIČNÍ POLITIKY • Ideové prostředky pomáhají šíření myšlenek. Nástroje se většinou soustředí na politické elity a veřejné mínění cizích států. • Často se proto mluví o tzv. veřejné diplomacii, která zahrnuje: • Projevy státníků při různých zahraničních cestách • Ronald Regan speech in Berlin • Barack Obama speech • Donald Trump speech • Práce s médii s dosahem v zahraničí • Podporu ideově spřízněných skupin • Účasti na mezinárodních kulturních událostech 19 DĚKUJI ZA VAŠI POZORNOST! Jungmannova 17 | 110 00 Praha 1 | Česká republika 20 cevro.cz