Filip Sommer, Ph.D.
Filip.Sommer@cevro.cz
12 | 11 | 2025
Globalizace a
současné výzvy
mezinárodní politiky
Mezinárodní režimy
• Podle Krasnera (1982):
• „Režimy jsou soubory implicitních i explicitních principů, norem, pravidel a rozhodovacích procedur, kolem
nichž se sbíhá očekávání aktérů v dané oblasti.“
Oblast Příklad režimu Hlavní principy
Obchod Světová obchodní organizace (WTO) Liberalizace obchodu, nediskriminace
Bezpečnost NPT – Smlouva o nešíření jaderných zbraní Nešíření, odzbrojení, mírové využití jádra
Životní prostředí Pařížská dohoda Omezování emisí, udržitelný rozvoj
Lidská práva OSN – Všeobecná deklarace lidských práv Univerzalita, nedělitelnost práv
1. Principy (principles)
• Vyjadřují základní hodnoty a přesvědčení, na nichž režim stojí.
• Určují, jak by měl svět fungovat a co je považováno za „správné“.
• Působí jako ideové základy celého režimu.
• Příklad: svobodný obchod, suverenita států, zákaz agrese, nešíření jaderných zbraní.
2. Normy (norms)
• Jsou to sdílené standardy chování – vymezují, co se „má“ dělat a co ne.
• Udávají hranici legitimního chování států.
• Posilují očekávání konzistentního a předvídatelného jednání.
• Příklad: zákaz použití chemických zbraní, povinnost chránit civilisty, dodržování lidských práv.
3. Pravidla (rules)
• Představují konkrétní předpisy a mechanismy, které stanovují, jak se principy a normy aplikují v praxi.
• Určují, co je povoleno, zakázáno nebo doporučeno.
• Jsou často zakotvená ve smlouvách nebo úmluvách.
• Příklad: pravidla WTO o řešení obchodních sporů, procedury při ratifikaci mezinárodních smluv.
Příklad: Ženevské konvence
• Ženevské konvence jsou čtyři mezinárodní smlouvy, které tvoří základ mezinárodního humanitárního práva
(IHL) – tedy právních pravidel, která mají chránit osoby nezúčastněné nebo vyřazené z bojů a omezovat
prostředky a metody vedení války.
• Místo přijetí: Ženeva, Švýcarsko
• Rok: 1949 (navazují na dřívější úmluvy z let 1864, 1906 a 1929)
• Doplňující protokoly: 1977 (I a II) a 2005 (III)
• Počet smluvních států: přes 190 (prakticky univerzální přijetí)
• Základní rámec pro činnost Mezinárodního výboru Červeného kříže (MVČK).
• Porušení Ženevských konvencí = válečné zločiny (dle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu).
• Konvence platí bez ohledu na to, kdo válku začal (zásada neutrality humanitárního práva).
Čtyři hlavní konvence (1949):
1. První Ženevská úmluva
• Ochrana raněných a nemocných vojáků na bojišti (pozemní síly)
• Zakazuje zabíjení, týrání nebo ponechání raněných bez pomoci.
• Stanoví, že mají být ošetřováni bez diskriminace.
• Chrání zdravotnický personál, zařízení a symbol Červeného kříže
/ Červeného půlměsíce.
2. Druhá Ženevská úmluva
• Ochrana raněných, nemocných a trosečníků na moři (námořní síly)
• Obdobná pravidla jako první, aplikovaná na námořní válku.
• Zajišťuje humanitární zacházení s posádkami potopených lodí.
3. Třetí Ženevská úmluva
• O zacházení s válečnými zajatci
• Zakazuje mučení, ponižování a nucenou práci mimo zákonný rámec.
• Upravuje podmínky internace, komunikaci s rodinou, lékařskou péči a repatriaci po válce.
4. Čtvrtá Ženevská úmluva
• O ochraně civilních osob za války
• Zakazuje kolektivní tresty, deportace, brání braní rukojmích.
• Upravuje chování okupačních mocí vůči obyvatelstvu okupovaných území.
Najděte případy porušení ženevských konvencí:
4. Rozhodovací procedury (decision-making procedures)
• Určují jakým způsobem se přijímají rozhodnutí, mění pravidla a řeší spory.
• Mohou být formální (hlasování, arbitráž) nebo neformální (konsensus, vyjednávání).
• Dávají režimu institucionální podobu a stabilitu.
• Příklad: hlasování v Radě bezpečnosti OSN, arbitrážní panely WTO, postupy v rámci Pařížské dohody.
• Tyto čtyři složky společně vytvářejí rámec očekávání a chování států.
• Režimy nejsou donucovací, ale koordinují spolupráci prostřednictvím norem, důvěry a reputace.
• Pomáhají tak udržovat řád i v anarchickém mezinárodním systému.
• Režimy nevylučují anarchii, ale zmírňují její důsledky.
• Fungují, pokud:
1. státy sdílejí alespoň minimální společný zájem,
2. existuje důvěra v dlouhodobou reciprocitu,
3. převládá předvídatelnost a reputační tlak.
• Režimy lze chápat jako „měkké instituce“ – nejsou centrální mocí, ale souborem norem a očekávání, které
umožňují řád i bez vlády.
Teoretické přístupy k režimům
Teorie Jak chápe režimy Klíčová myšlenka
Realismus Režimy odrážejí mocenské zájmy silných států.
Státy se připojují jen, když to posiluje jejich
bezpečnost/moc.
Liberalismus Režimy umožňují spolupráci i v anarchii.
Instituce snižují transakční náklady a
zvyšují důvěru.
Konstruktivismus Režimy utvářejí identity a normy států.
Spolupráce závisí na sdílených hodnotách,
ne jen na moci.
Globalizace a současné výzvy mezinárodní politiky
Co je to globalizace?
• Globalizace = prohlubující se propojenost světa v ekonomické, politické, kulturní, technologické a
environmentální rovině.
Klíčové rysy:
• Intenzivnější tok informací, lidí, zboží, kapitálu a idejí
• Zrychlování času a zkracování prostoru (time–space compression, D. Harvey)
• Vznik globální společnosti (global society) a síťové společnosti (M. Castells)
• Proměna role států a suverenity
Teoretické ukotvení
• Anthony Giddens: globalizace = „intenzifikace celosvětových sociálních vztahů, které spojují vzdálené lokality
tak, že lokální události jsou ovlivňovány děním na druhém konci světa.“
• → Příklad: Krize v Suezském průplavu → ceny v českých obchodech.
• → Útoky Húsíjů na nákladní lodě a ropné tankery v Adenském zálivu → ceny v evropských obchodech
• Manuel Castells: pojem síťová společnost – nové formy moci a identity se šíří prostřednictvím sítí
(digitálních, ekonomických, kulturních).
• David Held & Anthony McGrew: globalizace jako proces propojování i konfliktu – vytváří i protitahy
(deglobalizace).
Dimenze globalizace
• Ekonomická: mezinárodní obchod, globální řetězce, finanční toky.
• Politická: rostoucí význam mezinárodních institucí (OSN, WTO, EU), ztráta části suverenity.
• Kulturní: šíření idejí, jazyků, hodnot (amerikanizace vs. hybridizace kultur).
• Technologická: internet, umělá inteligence, globální média.
• Environmentální: společné ekologické výzvy (klima, pandemie, voda).
Kritické aspekty:
• Není neutrální proces – vytváří vítěze a poražené.
• Západní dominance ve „světové kultuře“ (Hollywood, fast food, jazyk).
• Roste nerovnost mezi regiony a uvnitř společností.
Historický vývoj globalizace
I. Koloniální globalizace (16.–19. století)
• Začátek moderní globalizace: objevné plavby, obchodní impéria, kolonie.
• Cílem bylo propojit trhy, suroviny a pracovní sílu – vzniká světová ekonomika založená na nerovném
směnném vztahu.
• Immanuel Wallerstein: vznik světového systému → centrum, semiperiferie, periferie.
• Centrum (Evropa) akumuluje kapitál,
• Periferie dodává levnou pracovní sílu a suroviny.
• Kolonialismus položil základ dnešní nerovnosti Sever–Jih.
• Příklad: Britské impérium, transatlantický obchod, plantážní systém, vývoz otroků.
East India Company – koloniální předchůdce globalizace
Vznik a charakter
• Založena 1600 – British East India Company získala od královny Alžběty I. královskou chartu (Royal Charter).
• Oficiálně soukromá společnost, de facto polostátní korporace – měla monopol na obchod s Asií.
• Cíl: obchod s kořením, textilem, čajem a dalšími komoditami z Indie, jihovýchodní Asie a Číny.
• Brzy se stala nejmocnější obchodní organizací dějin – kombinovala ekonomickou, vojenskou i politickou
moc.
• Zkratka: EIC = první „globální korporace“ s vlastním vojskem, měnou i administrativou.
Důsledky a kritika
• Koloniální vykořisťování
• masivní odliv bohatství z Indie do Británie („Drain of Wealth“)
• zánik indického textilního průmyslu, hladomory v Bengálsku.
• Zrození „globálního kapitalismu“
• poprvé v dějinách vzniká světový trh – jednotný systém výroby a směny.
• Soukromá moc bez odpovědnosti
• EIC nebyla odpovědná žádnému státu ani občanům – jen akcionářům.
• představuje ranou podobu neoliberálního dilematu: kdo kontroluje nadnárodní ekonomické subjekty?
Teorie světového systému
• Immanuel Wallerstein (70. léta 20. století)
• The World System Theory Model
• Sjednocující pohled na fungování ekonomiky a
politiky; politické a geografické procesy a jevy jsou
produktem nerovnoměrného vývoje světa →
nerovnoměrné rozložení moci; vede k jejímu
rozdělení:
• jádro - semiperiferie – periferie
• (Core-semiperiphery-periphery)
• Kontext: rostoucí globální nerovnost
II. Ekonomická a politická globalizace (20. století)
• Po 2. světové válce – vznik institucionální globalizace:
• Brettonwoodský systém (1944): vznik MMF, Světové banky, později GATT/WTO.
• OSN (1945) – vytvoření univerzálního rámce spolupráce.
• Robert Keohane & Joseph Nye: pojem complex interdependence – státy jsou vzájemně závislé, síla není jen
vojenská, ale i ekonomická a informační.
• V 70.–90. letech globalizaci posiluje:
• rozvoj mezinárodního obchodu,
• liberalizace kapitálu,
• vznik nadnárodních korporací (MNCs).
• Příklad: Růst Japonska, „asijští tygři“, pád SSSR → expanze kapitalismu.
Ekonomické otevírání Číny po smrti Maa (1978–90s)
Kontext
• Po smrti Maa Ce-tunga (1976) skončila éra radikální maoistické politiky – centrální plánování, izolace,
kulturní revoluce.
• K moci se dostává Teng Siao-pching (Deng Xiaoping), který spouští program „reforem a otevírání se světu“
• Cíl: ekonomický růst a modernizace bez politické liberalizace.
Klíčové reformy (1978–1992)
• Zemědělství – „odpovědnost domácností“
• Konec kolektivních komun → rolníci mohli prodávat přebytky.
• Prudký růst produktivity a příjmů venkova.
• Otevření zahraničním investicím (FDI)
• Vznik Special Economic Zones (SEZs) – Šen-čen, Ču-chaj, Xiamen, Šantou.
• Zahraniční kapitál přinesl technologie, know-how a pracovní místa.
• Exportně orientovaný průmysl
• Vznik exportních zón, důraz na levnou pracovní sílu.
• Čína se začíná zapojovat do globálních výrobních řetězců.
• Kroky k integraci do světového systému
• 1980: vstup do Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky.
• 2001: vstup do Světové obchodní organizace (WTO) → plná integrace do globálního trhu.
Důsledky
• Čína se stává „dílnou světa“ – prudký růst HDP, exportu a urbanizace.
• Přechod od plánované k tržní ekonomice → vznik hybridního modelu: socialistický trh.
• Masivní toky zahraničního kapitálu → globalizační motor 90. let.
• Současně rostou nerovnosti (regionální, venkov–město, bohatí–chudí).
Geopolitické důsledky
• Čína se stává klíčovým aktérem globalizace a její úspěch zpochybňuje západní model rozvoje:
• „Washingtonský konsensus“ (MMF, liberalizace, privatizace) vs. „Pekingský konsensus“ (státní kontrola +
otevřený trh).
• Vznik nového centra světové výroby → posun těžiště globalizace z Atlantiku do Asie.
• Immanuel Wallerstein: Čína přechází z periferie k semiperiferii → hrozba pro dominanci Západu.
• Robert Keohane: Čína využila globalizaci institucionálně – vstoupila do systému vytvořeného Západem, ale v
něm posiluje vlastní moc.
• Thomas Friedman: Symbol „zploštěného světa“ – propojení výroby, kapitálu a technologií v globálním
měřítku.
• „Otevření Číny po roce 1978 je zlomem druhé vlny globalizace: ukazuje, že globalizace není čistě západní
fenomén, ale proces, který se adaptuje na různé politické systémy. Bez čínských reforem by dnešní
globalizace – levná produkce, globální supply chainy, vzestup Asie – vypadala úplně jinak.“
Brettonwoodský systém (1944)
Historické pozadí
• Místo: Bretton Woods, stát New Hampshire (USA), červenec 1944.
• Účastníci: 44 spojeneckých států během 2. světové války.
• Cíl: vytvořit nový mezinárodní ekonomický řád, který by zabránil opakování chaosu 30. let (velká deprese,
protekcionismus, měnové války) a podpořil stabilní poválečný rozvoj.
Základní principy systému
Pevné směnné kurzy
• Národní měny byly navázány na americký dolar, a dolar byl směnitelný za zlato v poměru 35 USD = 1 unce zlata.
• Cílem bylo omezit měnové výkyvy a vytvořit důvěru v mezinárodní obchod.
Vznik nových institucí globální správy
• MMF (Mezinárodní měnový fond) – dohled nad měnovou stabilitou, poskytování krátkodobých půjček státům v krizi.
• IBRD / Světová banka – podpora rekonstrukce Evropy a rozvoje chudších zemí.
• Tyto instituce se staly základem tzv. Brettonwoodských institucí (později i WTO).
Podpora liberalizace obchodu
• 1947: uzavřena Dohoda GATT (General Agreement on Tariffs and Trade) – předchůdce WTO.
• Cíl: odstraňování cel a obchodních bariér, posílení mezinárodní dělby práce.
Hegemonie USA
• USA držely většinu světového zlata, staly se „kotvou systému“.
• Dolar získal status světové rezervní měny – symbol ekonomické moci USA.
Konec systému
• 60.–70. léta: rostoucí rozpočtové deficity USA (Vietnam, sociální výdaje).
• 1971: prezident Richard Nixon ukončil směnitelnost dolaru za zlato → „Nixonův šok“.
• 1973: přechod na systém plovoucích kurzů → konec éry Bretton Woods.
Dlouhodobé dopady
• Základ pro moderní globalizaci: stabilní měnový rámec + otevřený obchod.
• Instituce zůstaly a fungují dodnes:
• MMF → klíčová role během krizí (Latinská Amerika 1980s, Asie 1997, Řecko 2010s)
• Světová banka → rozvojové programy, boj s chudobou
• GATT/WTO → globální obchodní pravidla a liberalizace trhu
• Kritika: systém zafixoval mocenskou dominanci Západu (USA + Evropa) a nerovnost globálního Jihu.
Mezinárodní měnový fond (MMF / IMF)
Vznik a cíl
• Založen: 1944 v rámci Brettonwoodské konference (spolu se Světovou bankou).
• Cíl: zajišťovat měnovou stabilitu a koordinaci hospodářských politik mezi členskými státy.
• Sídlo: Washington, D.C.
• Členové: 190+ států.
Hlavní funkce
1. Dohled nad měnovou stabilitou – sleduje inflaci, kurzy, zadlužení, publikace World Economic Outlook.
2. Půjčky státům v krizi – krátkodobé financování při platební neschopnosti.
3. Poradenství a dohled (surveillance) – doporučení vládám k fiskální a měnové politice.
4. Technická pomoc – školení, reformy daňových systémů, řízení bank.
Působení a příklady
• 1980s: Latinská Amerika – půjčky během dluhové krize (Argentina, Mexiko, Brazílie).
• 1997–98: Asijská finanční krize – Jižní Korea, Thajsko, Indonésie → MMF stanovil podmínky úspor a
liberalizace.
• 2010s: Řecko a eurokrize – spolu s EU a ECB tvořil tzv. Trojku, dohlížel na reformy a škrty.
• 2020s: Pandemie COVID-19 – mimořádné financování rozvojovým zemím.
Kritika
• Podmíněnost půjček („conditionality“) → státy musí provádět nepopulární reformy (škrty, privatizace,
deregulace).
• Obviňován z prosazování neoliberálního modelu (tzv. Washingtonský konsensus).
• Rozhodovací síla USA (největší podíl hlasů).
• Dopad na sociální nerovnosti a chudobu (např. subsaharská Afrika po strukturálních reformách).
Světová banka (World Bank / IBRD + IDA)
Vznik a cíl
• Také založena v Bretton Woods (1944).
• Tvoří ji dvě hlavní složky:
• IBRD – Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (pro středně příjmové státy).
• IDA – Mezinárodní rozvojová asociace (pro nejchudší země).
• Cíl: boj proti chudobě a podpora rozvoje infrastruktury.
Hlavní funkce
1. Financování rozvojových projektů – infrastruktura, školství, zdravotnictví, energetika.
2. Poradenství vládám – strategie růstu, rozvojové politiky.
3. Koordinace s dalšími institucemi – MMF, OSN, regionální rozvojové banky.
Působení a příklady
• 1950s–60s: Obnova Evropy a Japonska po válce.
• 1970s–80s: Přesun k rozvojovým zemím – Afrika, Latinská Amerika.
• 1990s: Transformace postkomunistických států (ČR, Polsko, Rusko).
• 2000s–současnost: Programy SDGs (voda, vzdělání, klimatické projekty).
• Projekty: stavby elektráren v Indii, vodní infrastruktura v Keni, vzdělávací programy v Bangladéši.
• Zaměření na velké infrastrukturní projekty – dopady na životní prostředí, korupce.
• Stejně jako MMF – „jednotný recept“ rozvoje (liberalizace, privatizace).
• Nedostatečné zohlednění místního kontextu.
• Environmentální kritika – podpora fosilních projektů, přestože banka mluví o udržitelnosti.
GATT/Světová obchodní organizace (WTO)
Vznik a vývoj
• GATT (1947) – General Agreement on Tariffs and Trade, dočasná dohoda na podporu volného obchodu.
• 1995 → transformace v WTO (World Trade Organization) se sídlem v Ženevě.
• Členové: přes 160 zemí.
Hlavní funkce
1. Stanovuje pravidla mezinárodního obchodu (zboží, služby, duševní vlastnictví).
2. Podpora liberalizace obchodu – odstraňování cel a bariér.
3. Řešení sporů mezi státy – Dispute Settlement Body.
4. Dohled nad obchodní politikou členských států.
Působení a příklady
• 1947–1994: GATT – osm kol vyjednávání (Kennedy Round, Tokyo Round, Uruguay Round).
• 1995–současnost: WTO
• Uruguay Round → vznik WTO a pravidel pro služby (GATS) a duševní vlastnictví (TRIPS).
• Dohá Round (2001–) – zaměřená na rozvojové země (stagnuje kvůli sporům).
• Příklady rozhodnutí:
• spor EU–USA o dotace Boeingu a Airbusu;
• Thajsko vs. USA – o dovoz cigaret;
• Čína vs. USA – o cla a duševní vlastnictví.
• WTO posiluje zájmy bohatých států a korporací.
• Rozvojové země nemají rovné podmínky – tlak na liberalizaci, i když jim škodí.
• Problém environmentálních a pracovních standardů – nejsou vázány na obchodní pravidla.
• Od 2017: paralýza odvolacího orgánu (USA blokují jmenování soudců).
Shrnutí
Instituce Hlavní funkce Příklad působení Typická kritika
MMF Stabilita měn, půjčky v krizi Asie 1997, Řecko 2010 Austerita, ztráta suverenity
Světová banka Rozvoj a infrastruktura Indie, Afrika, postkomunistické státy
„Jednotný model“ rozvoje,
ekologické dopady
GATT / WTO Liberalizace obchodu Uruguay Round, WTO spory
Nerovnost, dominance
Západu
Najděte další příklady působení IMF, WB, WTO…
III. Digitální globalizace (21. století)
• Zlom přináší internet a informační technologie: komunikace a obchod v reálném čase.
• Thomas Friedman (The World is Flat, 2005): technologie „zploštila svět“ – hranice mizí, každý může soutěžit
globálně.
• Globalizace se přesouvá do virtuální sféry – data, algoritmy, sociální sítě.
• Big Tech (Google, Meta, Amazon, Tencent) – nové globální mocnosti.
• Zároveň vznikají i nové nerovnosti (digitální propast) a nové konflikty (kybernetická bezpečnost, fake news,
AI).
• Příklad: Arabské jaro 2011 (role sociálních sítí), kyberútoky, vliv digitální ekonomiky.
Regionalizace – svět jako mozaika bloků
• Definice: proces prohlubování spolupráce mezi sousedními státy, vytváření regionálních institucí a bloků.
• Motivace: efektivnější ekonomická integrace, společná obrana, kulturní identita.
• Regionální integrace může být doplňkem i reakcí na globalizaci.
Typ Příklad Charakter
Ekonomická EU, ASEAN, MERCOSUR, NAFTA/USMCA Odstranění cel, volný trh, měnová unie
Politická Africká unie, Rada Evropy Koordinace politik, lidská práva
Bezpečnostní NATO, Rada pro spolupráci v Zálivu (GCC) Kolektivní obrana, bezpečnostní režimy
Kulturní Arabská liga, Frankofonie Sdílené jazykové a kulturní vazby
Lokalizace – návrat ke kořenům
• Definice: proces posilování lokálních identit, ekonomik a komunit jako reakce na globalizaci.
• Motivy: obrana před homogenizací, ztrátou kulturní rozmanitosti, ekologická udržitelnost.
Projevy:
• podpora lokální výroby (local sourcing)
• renesance národních a regionálních identit
• politické hnutí proti globalizaci (Brexit, Trump, protekcionismus)
• kulturní autenticita – „slow food“, „buy local“, ekologické farmářství
Příklady:
• Francouzské označení původu potravin (AOC), italské regionální značky
• Český odpor vůči přijetí eura nebo migračním kvótám
• Lokální energetické iniciativy a samosprávy (např. energetické komunity)
Glokalizace
• Propojení těchto procesů: „glokalizace“
• Roland Robertson (1995): glocalization = propojení globálního a lokálního – globalizace se přizpůsobuje
lokálním podmínkám.
Příklady:
• McDonald’s nabízí v Indii vegetariánská jídla → globální značka s lokální adaptací.
• Netflix produkuje lokální seriály (např. Money Heist, Dark, Squid Game).
• „Think globally, act locally“ – environmentální a sociální princip.
Význam:
→ uvědomovat si globální důsledky vlastního jednání,
→ ale konat konkrétně v místním kontextu, kde má člověk reálný vliv.
Think globally… mysli globálně
• Chápej svět jako propojený systém: ekologie, ekonomika, politika, kultura.
• Rozpoznávej globální dopady lokálních rozhodnutí:
• spotřeba → emise CO₂ a změna klimatu,
• volby spotřebitelů → pracovní podmínky v Asii,
• zemědělství → globální potravinový řetězec.
• Globální myšlení = pochopení vzájemné závislosti lidstva.
• Když Česko zvýší dovoz sóji z Brazílie, ovlivňuje tím odlesňování Amazonie.
→ Globální dopad lokální poptávky.
…act locally - jednej lokálně
• Jednej v rámci své komunity, města, regionu, protože tam máš skutečnou
moc něco změnit.
• Lokální činy jsou součástí globální odpovědnosti – skládají se v celek.
• Typické oblasti:
• Udržitelnost (odpady, voda, energie, mobilita)
• Občanská angažovanost (místní samospráva, spolek, škola)
• Etická spotřeba (fair trade, lokální výrobky)
• Obec investuje do solárních panelů nebo komunitní energetiky → malý, ale systémově důležitý krok k
dekarbonizaci.
Propojení: lokální akce jako součást globální governance
• Princip stojí v jádru Agendy 21 (Summit v Riu, 1992) i Agendy 2030 a Cílů udržitelného rozvoje (SDGs).
• Ukazuje, že globální výzvy (klima, chudoba, nerovnost) nevyřeší pouze vlády nebo OSN, ale i lokální
samosprávy a jednotlivci.
• OSN podporuje koncept Local Agenda 21 → strategie měst a obcí pro udržitelný rozvoj.
Příklad:
• Kodaň, Freiburg, Vídeň – města, která zavedla komplexní klimatické strategie.
• Praha – člen iniciativy C40 Cities for Climate Leadership.
• Obec Kněžice (CZ) – energetická soběstačnost díky bioplynové stanici.
Nadnárodní korporace (MNCs)
Definice
• MNC (Multinational Corporation) = firma, která:
• působí ve více než jedné zemi,
• koordinuje výrobu, investice a obchod napříč hranicemi,
• má centrální řízení (headquarters) v jedné zemi a dceřiné společnosti jinde.
• Typické znaky: globalní strategie, vertikálně i horizontálně integrovaná výroba, přenos kapitálu, technologií a
know-how.
• Příklad: Apple, Toyota, Nestlé, Shell, Unilever, Amazon, Huawei.
Zmapujte působení od počátečních surovin po koncový produkt u vybraných firem/značek
Historický vývoj
Éra Charakteristika Příklad
19. století Koloniální obchodní společnosti East India Company
1945–1970
Průmyslové expanze, investice Západu do
rozvojových zemí
Ford, General Motors
1970s–1990s Liberalizace obchodu, vznik globálních řetězců IBM, Coca-Cola
2000s–současnost Digitalizace, globalní služby, Big Tech Apple, Amazon, Google, Tencent
Funkce MNCs v rámci globalizace
• Přenos kapitálu a technologií
• MNCs investují v zahraničí (FDI – foreign direct investment) → rozvoj průmyslu, infrastruktury a pracovních
míst – to obecně souvisí se stabilitou země.
• Často vytvářejí tzv. ekonomické zóny (např. Šen-čen v Číně, Bangalore v Indii).
• Globální výrobní řetězce
• Produkce rozložena do mnoha států:
• design v Kalifornii,
• montáž v Číně,
• komponenty z Malajsie,
• marketing v Evropě.
• Typický příklad: iPhone – „Designed in California, assembled in China“
Funkce MNCs v rámci globalizace
• Tvorba standardů a norem
• Korporace často nastavují technologické, ekologické i etické standardy, které státy teprve přebírají (např. ESG
reporting, kyberbezpečnostní normy).
• Zaměstnanost a spotřeba
• MNCs jsou hlavním zaměstnavatelem v mnoha regionech světa.
• Tvoří globální značky a kulturní ikony → McDonald’s, Nike, Netflix, Samsung.
MNCs jako aktéři global governance
• MNCs nejsou formálními členy OSN, ale mají de facto vliv na:
• udržitelné cíle (SDGs) – spolupráce firem na ESG strategii, „Green Finance“.
• mezinárodní režimy – klimatické dohody, digitální regulace, lidská práva v dodavatelských řetězcích.
• Příklady:
• Microsoft a OSN – spolupráce na digitální inkluzi.
• Nestlé a UNICEF – programy pitné vody.
• Shell a COP28 – kontroverze kolem role fosilních firem v klimatických summitech.
Shell a delta Nigeru: globalizace, ropa a konflikt
• Historické pozadí
• Delta Nigeru (jižní Nigérie) – jeden z největších ropných regionů světa.
• 1956: objevena ropa poblíž Oloibiri (společnost Shell D’Arcy, později Shell–BP).
• 1960: nezávislost Nigérie; ropa se stává klíčovým pilířem ekonomiky.
• 1970s: vláda zakládá Nigerian National Petroleum Corporation (NNPC) – partnerství se Shellem a dalšími
MNCs.
→ kombinace státního monopolu a zahraničního kapitálu.
• Ropa = více než 90 % exportních příjmů Nigérie.
• Shell dominuje – cca 30 % nigerijské produkce; působí skrze Shell Petroleum Development Company (SPDC).
• Vzniká tzv. petro-state: stát závislý na ropě, ale bez diverzifikace hospodářství.
• Problém: nerovnoměrná distribuce zisků – většina výnosů jde federální vládě a elitám, místní komunity v
deltě zůstávají chudé.
Environmentální devastace
• Od 1960s více než 7 000 ropných havárií, miliony barelů uniklé ropy.
• Trvalé znečištění vody, půdy, vzduchu → zničené rybolovné oblasti a zemědělství.
• Časté nelegální spalování plynu (gas flaring) – toxické emise a kyselé deště.
• Delta Nigeru patří mezi nejvíce ekologicky zdevastované regiony planety.
• OSN (UNEP, 2011): čištění může trvat až 30 let.
• Příklad: Ropné úniky v Ogoni (1993–1995) → tisíce hektarů znečištěné půdy.
Sociální a politické konflikty
• Komunity (např. Ogoni, Ijaw, Itsekiri) začaly požadovat kompenzace a ekologickou spravedlnost.
• 1990s: vznik MOSOP (Movement for the Survival of the Ogoni People) vedeného Kenem Saro-Wiwou.
• Požadavky: podíl na příjmech, ochrana životního prostředí, autonomie regionu.
• Reakce: nigerijská armáda brutálně potlačila protesty (1994–95).
• 1995: Ken Saro-Wiwa a 8 aktivistů popraveni po zmanipulovaném procesu → globální pobouření.
• Shell obviněn z kolaborace s režimem, poskytování podpory armádě a nečinnosti při represích.
Mezinárodní tlak a právní důsledky
• 2009: Shell vyplatil 15,5 mil. USD jako mimosoudní vyrovnání rodinám obětí (Saro-Wiwa case, USA).
• 2013: soud v Haagu – Shell uznán spoluzodpovědným za úniky ropy v Nigérii.
• 2021: nizozemský odvolací soud znovu potvrdil odpovědnost Shellu za znečištění a přikázal odškodnění
farmářům.
• 2023: Shell oznámil stažení z onshore těžby v deltě Nigeru kvůli „bezpečnostním rizikům“ a žalobám.
• Shell postupně přesouvá těžbu offshore (dál od pevniny), ale znečištění zůstává.
• Delta Nigeru zůstává ekologicky i bezpečnostně nestabilní: sabotáž ropovodů, krádeže ropy, ozbrojené
milice.
• Vznikají lokální iniciativy na obnovu prostředí (projekty OSN, Amnesty, UNEP).
• Případ se stal precedentem pro globální debatu o korporátní odpovědnosti – inspirace pro EU Due Diligence
Directive (2024).
Otázky
• Kdo nese větší odpovědnost za znečištění – stát, nebo korporace?
• Je možné těžit suroviny eticky, pokud stát není demokratický?
• Jak by měly mezinárodní organizace reagovat na podobné případy?
GVC, GPN, GSC
Globální řetězce hodnot a toků (Global Value Chains – GVCs)
• Globální výrobní nebo hodnotový řetězec (GVC) = síť firem, výrobců, dodavatelů a logistických partnerů,
kteří společně vytvářejí finální produkt napříč zeměmi a kontinenty.
• Hodnota se tvoří v různých fázích – od výzkumu, designu, výroby až po marketing a prodej.
• Charakterizuje je fragmentace výroby – každá část světa dělá „to, co umí nejlevněji nebo nejlépe“.
• Příklad:
• Výroba iPhonu:
• návrh → Kalifornie,
• čipy → Tchaj-wan (TSMC),
• displeje → Japonsko / Jižní Korea,
• montáž → Čína (Foxconn),
• distribuce → celosvětově.
Hlavní typy toků v globalizované ekonomice
Typ toku Obsah Příklad
Zboží suroviny, polotovary, finální produkty kontejnery, ropa, elektronika
Kapitál investice, finanční transfery FDI, akcie, daňové optimalizace
Informace data, výzkum, know-how cloud, digitální platformy
Lidé pracovní migrace, experti logistika, montážní závody, management
Služby outsourcing, IT, zákaznická podpora call centra v Indii, cloud Amazonu
Tyto toky jsou propojené a vzájemně závislé — zpoždění jednoho segmentu může zablokovat celý řetězec
Jak to funguje – logika GVCs
Segmentace výroby
• Proces rozdělen na fáze s různou přidanou hodnotou: design – komponenty – montáž – marketing – servis.
• Místo, kde vzniká nejvíce zisku, se obvykle nachází na začátku (inovace) a na konci (značka) – tzv. „Smile
Curve“.
• → Apple vydělává více než čínský montážní partner Foxconn.
Role MNCs
• MNCs koordinují GVCs – rozhodují o umístění výroby, dodavatelích, logistice i marketingu.
• Vytvářejí „neviditelnou infrastrukturu globalizace“: obchodní smlouvy, patenty, datové systémy, platformy.
Globální logistika
• Vše propojuje multimodální doprava (lodní, letecká, železniční, silniční).
• Kontejnerizace (od 1960s) → revoluce v globálním obchodu (levnější, rychlejší, standardizované).
• Just-in-time model (JIT) – minimalizace zásob, okamžité dodávky → extrémní efektivita, ale i zranitelnost.
Klíčová centra a koridory globalizace
Region / uzel Funkce Příklad
Východní Asie Výroba a montáž Čína, Vietnam, Tchaj-wan, Korea
Severní
Amerika
Design, výzkum, spotřeba USA, Mexiko (automotive), Kanada
Evropa
Inovace, high-end výroba,
regulace
Německo, Nizozemsko, Česko
Logistické uzly Překladiště a přístavy Šanghaj, Singapur, Rotterdam, Dubaj
Digitální uzly Cloud, data, AI Silicon Valley, Dublin, Singapur
Příklad: přístav Šanghaj – největší kontejnerový přístav světa; Suezský průplav – propojuje
Asii a Evropu; Rotterdam – hlavní vstupní bod do EU.
Důsledky pro státy a ekonomiku
• Prospěch:
• rozvoj průmyslu v Asii a Střední Evropě, přenos technologií, nové trhy;
• levnější zboží pro spotřebitele.
• Problémy:
• závislost na zahraničních dodavatelích;
• nízká přidaná hodnota ve výrobních fázích (např. montáž v Číně, V4);
• ekologická zátěž a sociální dumping.
• Geopolitické napětí:
• války, sankce, pandemie → přerušení řetězců → tlak na „reshoring“ (návrat výroby domů) a „friend-shoring“
(přesun k politicky spřáteleným zemím).
Příklad:
• Pandemie COVID-19 → výpadky dodávek čipů, vakcín, léků.
• Válka na Ukrajině → narušení toků energií a obilí.
• USA–Čína rivalita → přesun výroby čipů do Tchaj-wanu, Japonska, USA.
Globální produkční sítě (Global Production Networks – GPN)
Charakteristika:
• Koncept rozšířený hlavně geografy (např. Peter Dicken, Henry Wai-Chung Yeung, Neil Coe).
• Zdůrazňuje, že globalizovaná výroba není lineární řetězec, ale síť propojující firmy, regiony, pracovní sílu a instituce.
• Analyzuje mocenské vztahy mezi aktéry – státy, korporacemi, subdodavateli, odbory, komunitami.
Hlavní rozdíl oproti GVC:
• GVC klade důraz na hodnotu a ekonomii (kolik kdo vydělá),
• GPN klade důraz na prostor, moc a sociální vztahy.
Příklad:
• Produkce elektroniky – neexistuje lineární tok (A → B → C), ale síť, kde Tchaj-wan vyrábí čipy, Malajsie sestavuje
komponenty, a Čína montuje různé značky pro celý svět.
Globální dodavatelské řetězce (Global Supply Chains – GSC)
• Charakteristika:
• Prakticky orientovaný pojem, hojně používaný v ekonomii, logistice a obchodním managementu.
• Zaměřuje se na fyzické a organizační toky – materiály, doprava, zásoby, logistika, řízení rizik.
• Neřeší tolik přidanou hodnotu nebo sociální aspekty, spíše efektivitu, náklady a zranitelnost.
• Hlavní rozdíl oproti GVC:
• GSC = „kde a jak se něco pohybuje“ (logistika, řízení zásob),
• GVC = „kde a jak vzniká hodnota“ (ekonomická geografie, rozdělení zisku).
• Příklad:
Automobilka sleduje supply chain (dodávky součástek), ale analytik Světové banky zkoumá value chain (kde
se tvoří zisk).
Zkratka Plný název Hlavní zaměření Typický obor Klíčová otázka
GVC Global Value Chains
Hodnota, přidaná hodnota,
zisky
ekonomie, rozvojová
studia
Kde se tvoří a zachycuje
hodnota?
GPN
Global Production
Networks
Síťové vztahy, moc, prostor
geografie, politická
ekonomie
Jaké jsou mocenské a
prostorové vztahy mezi
aktéry?
GSC Global Supply Chains
Logistika, efektivita, řízení
dodávek
obchod, logistika,
management
Jak řídit a optimalizovat
dodávky napříč světem?
Zhodnocení
• Představte si, že si objednáte notebook.
• Supply chain (GSC) říká, kudy fyzicky putují součástky.
• Value chain (GVC) sleduje, kde vzniká a komu zůstává zisk.
• Production network (GPN) zkoumá, kdo má v tom systému moc a kdo nese rizika.“
Seznam zdrojů
• Amnesty International & Human Rights Watch – každoroční Human Rights Reports.
• Baylis, J., Smith, S., & Owens, P. (2020). The Globalization of World Politics: An Introduction to International Relations. 8th ed. Oxford
University Press.
• BBC World History,
• Buzan, B., & Little, R. (2000). International Systems in World History: Remaking the Study of International Relations.Oxford University Press.
• Held, D., & McGrew, A. (2007). Globalization Theory: Approaches and Controversies. Polity Press.
• Krasner, S. D. (1982). Structural Causes and Regime Consequences: Regimes as Intervening Variables. International Organization, 36(2), 185–
205.
• Keohane, R. O. (1984). After Hegemony: Cooperation and Discord in the World Political Economy. Princeton University Press.
• Stiglitz, J. E. (2002). Globalization and Its Discontents. New York: W. W. Norton.
• Sachs, J. (2015). The Age of Sustainable Development. Columbia University Press.
• UNDP (2023). Human Development Report. https://hdr.undp.org
• United Nations (2015). Transforming Our World: The 2030 Agenda for Sustainable Development.
• Young, O. R. (1989). International Cooperation: Building Regimes for Natural Resources and the Environment. Cornell University Press.
Cvičení
Mapa toků
• Úkolem je zakreslit současné hlavní toky globalizace:
• zboží
• ropa a energie
• data a technologie
• migrace
Otázky
• Kde se soustřeďuje moc a kde zůstává zranitelnost?
• Jak se liší „centrum“ a „periferie“ v dnešním světě?
Cenová distribuce
• Na příkladu běžného produktu (např. tričko H&M, iPhone, káva Starbucks) studenti rozdělí, kdo získá kolik z
konečné ceny:
• dělník, dopravce, firma, stát, obchodník.
• Jaká část hodnoty zůstává v rozvojové zemi?
• Je to spravedlivé rozdělení?
Arktida – model diskuse
• Rozšiřte argumenty těchto textů
• Najděte si vhodná data pro své argumenty
• Doplňte postoje těchto zemí vůči Severnímu ledovému oceánu
• Jakou platformu byste pro diskusi zvolili? Radu Bezpečnosti OSN?
• Využívá vás stát principy realismu, liberalismu
• nebo konstruktivismu?
Otázky na zamyšlení
• Jaký je rozdíl mezi mezinárodním systémem, řádem a režimem?
• Co znamená „anarchie“ v mezinárodních vztazích – a proč to neznamená chaos?
• Jakou roli hrají normy a instituce ve stabilitě systému?
• Který historický systém (multipolární / bipolární / unipolární) byl nejstabilnější – a proč?
• Jak se mění logika systému s nástupem ne-státních aktérů (korporace, organizace, teroristické
skupiny)?
DĚKUJI ZA POZORNOST!
Jungmannova 17 | 110 00 Praha 1 | Česká republika
89
cevro.cz