OBECNÁ ČÁST SPRÁVNÍHO PRÁVA
JUDr. Barbora Košinárová, Ph.D.


|
OSNOVA
•1. Pojem, předmět a systém správního práva
•2. Prameny správního práva
•3. Právní aspekty organizace veřejné správy
•4. Stát a ostatní subjekty veřejné správy
•5. Vykonavatelé veřejné správy
•6. Vykonavatelé jiných subjektů veřejné správy
•7. Formy činnosti veřejné správy, Tvorba práva ve veřejné správě
•8. Správní akty
•9. Opatření obecné povahy, Veřejnoprávní smlouvy, Bezprostřední zásahy, Osvědčení a další úkony a
činnosti veřejné správy
•
•
2

|
POJEM, PŘEDMĚT A SYSTÉM SPRÁVNÍHO PRÁVA
•Právo veřejné a soukromé
•
•Právo soukromé upravuje práva a povinnosti osob, tato si určují dohodou a jsou v rovném postavení.
Pro účely právního jednání v rámci soukromého práva se pak i stát považuje za právnickou osobu (§
21 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Případné autoritativní
řešení sporu, resp. zásah státní moci v podobě soudu, je pak v dispozici těchto osob. Je výlučně na
jejich vůli, zda podají k soudu žalobu. Proto i spory z práva soukromého jsou v drtivé většině
ovládány zásadou dispoziční. Mezi odvětví práva soukromého náleží právo občanské, pracovní,
obchodní, rodinné, autorské aj.
•
•Právo veřejné pak lze a contrario definovat jako tu část právního řádu, která upravuje vztahy mezi
subjekty, které jsou v asymetrickém postavení, v rámci něhož jeden ze subjektů je vrchnostensky
nadřazen ostatním, a tento je s to autoritativně rozhodnout o jejich právech a povinnostech. Mezi
typická odvětví práva veřejného náleží právo správní a trestní.
•
•
•
3

|
•
•Správní právo
•
•Správní právo představuje soubor právních norem, které upravují organizaci a činnost veřejné
správy, resp. vztahy, které vznikají mezi vykonavateli a adresáty veřejné správy.  Správní právo je
samostatným odvětvím práva, které je tzv. nekodifikované, tedy se širokým okruhem právních
předpisů, různé právní síly. Z hlediska rozlišování práva na soukromé a veřejné je správní právo
právem veřejným.
•
•Správní právo se zabývá veřejnou správou, její organizací a činností (správa je činnost, která
sleduje dosažení určitého cíle; veřejná správa je pak činností, která sleduje veřejný zájem).
Upravuje také postavení a chování subjektů ve vztazích, které vznikají a uskutečňují se v
souvislosti s výkonem veřejné správy.
•
•Veřejná správa bývá vymezována negativně jako činnost státu a dalších veřejnoprávních korporací,
která není zákonodárství ani soudnictvím.
•
4

|
•
•Správní právo
•
•Správní právo se člení na:
•
•Část obecnou a zvláštní
•Obecná část upravuje základních pojmy, instituty a zásady, které v zásadě platí pro celé správní
právo, zahrnuje také úpravu organizace a jednotlivých forem činnosti veřejné správy
•Zvláštní část upravuje jednotlivá odvětví správního práva, například právo živnostenské, stavební,
právo týkající se bezpečnosti, školství, dopravy apod.
•
•Správní právo hmotné a procesní
•Správní právo hmotné obsahuje právní normy, které upravují činnost správních orgánů.
•Správní právo procesní obsahuje normy, jež upravují organizaci a působnost správních orgánů a
řízení před správními orgány
•
•Správní právo vnější a vnitřní
•Správní právo vnější obsahuje normy, které mají účinky vůči všem (správní řád, stavební zákon,
•apod.).
•Správní právo vnitřní obsahuje normy, které mají účinky dovnitř veřejné správy (zejména služební
předpisy, která zakládají práva a povinnosti jen uvnitř správního úřadu nebo jiného vykonavatele
veřejné správy).
•
5

|
•
•Státní správa
•
•Státní správa je odvozena od podstaty a poslání státu, který jejím prostřednictvím realizuje svou
výkonnou moc.
•Subjektem vykonávajícím státní správu je v prvé řadě stát, to však nebrání tomu, aby v některých
případech stát přenesl svou působnost na jiné subjekty veřejné správy (např. kraje a obce
vykonávající státní správu v přenesené působnosti).
•
•Samospráva
•Samospráva je veřejná správa vykonávána jinými veřejnoprávními subjekty než státem, pokud je
zákonem do jejich odpovědnosti svěřena. Tyto veřejnoprávní korporace vystupují vlastním jménem, ve
své působnosti a za účelem naplnění svěřených úkolů zřizují vlastní orgány. Samospráva je projevem
decentralizace vymezených úkolů správy státu na samostatné, státem uznané a na státu nezávislé
veřejnoprávní subjekty.
•
•
•
6

|
PRAMENY SPRÁVNÍHO PRÁVA
•Správní orgány a jejich příslušnost
•
•Pramen práva lze charakterizovat jako pravidlo chování vynutitelné státní mocí. Správní právo je
soubor veřejnoprávních norem, které upravují organizaci a činnost veřejné správy. Systém pramenů
správního práva je hierarchicky uspořádán. Formální pramen práva lze charakterizovat jako obecně
závazné pravidlo chování, vynutitelné státní mocí, které je v určité podobě (například v podobě
zákonných ustanovení) sdělováno veřejnosti.
•Potřeba právní regulace obvykle nevzniká nahodile, ale je výsledkem společenským poměrů,
historických událostí, zájmů, které jsou pak příčinou toho, že právo je takové, jaké je. V tomto
kontextu pak hovoříme o prameni práva v materiálním slova smyslu.
•
•
7

|
•Prameny Správního práva
•
1.Normativní právní akty
-prvotní (ústava, ústavní zákony, zákony)
-odvozené (vyhlášky ministerstev, nařízení krajů, nařízení obcí, obecně závazné vyhlášky obcí a
krajů)
•
•2. Normativní smlouvy (mezinárodní smlouvy dle čl. 10a Ústavy)
•
•
•
•
•
8

|
•Vlastnosti právních předpisů
•
•Platnost - stav, kdy je právní předpis součástí právního řádu (na základě publikace)
•Účinnost - stav, kdy právní předpis vyvolává zamýšlené právní následky, kdy je aplikovatelný na
právní vztahy, které upravuje, a závazný pro ty subjekty, na které se vztahuje
•Publikace - zveřejnění, které je podmínkou platnosti právního předpisu
•Právní síla - definuje vztah k jiným právním předpisům a postavení v soustavě pramenů práva
•
•- legisvakační lhůta
•
•
•
9

|
PRÁVNÍ ASPEKTY ORGANIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY
•Organizační uspořádání veřejné správy
•
•Organizační uspořádání veřejné správy je dáno zejména ústavními zákony a dalšími právními předpisy
(zákonnými a podzákonnými) jednotlivých států. Z hlediska organizačního uspořádání je důležité
územní a věcné hledisko a hledisko subjektů veřejné správy:
•
•- z územního hlediska, které řeší, na jaké úrovni bude veřejná správa vykonávána, je možno
veřejnou správu v ČR rozdělit do 3 úrovní: ústřední, regionální a místní.
•
•- z věcného hlediska, které řeší, jakými úkoly se orgány veřejné správy zabývají, může být veřejná
správa vykonávána jako: politická (všeobecná) nebo odborná (specializovaná)
•
•- a podle subjektů, které řeší, kdo bude v konkrétní věci a na určeném území subjektem veřejné
správy a nést odpovědnost za její řádný výkon.
•
•
•
10

|
•Organizační uspořádání veřejné správy
•
•Z hlediska jejích úkolů veřejnou správě dělíme podle toho, zda vrchnostensky zasahuje nebo svým
jednáním ve veřejném zájmu něco zabezpečuje nebo obstarává, nikoli však formou hospodářsky
výdělečné činnosti.
•
•- vrchnostenská - vykonávána formou veřejného práva (nařízení, správní akt, faktické pokyny a
bezprostřední zásahy)
•
•- fiskální - vykonávána formou práva soukromého, kdy orgány veřejné správy vstupují do právních
vztahů z pozice rovného partnera (např. ve věcech finančních a státního majetku)
•
11

|
•Základní členění veřejné správy
•
•Za základní členění možno považovat její rozdělení na státní správu, samosprávu a ostatní veřejnou
správu, a to podle subjektů (nositelů) veřejné správy.
•
•Státní správa je správa veřejných záležitostí, která může být vykonávána:
•- přímo – je vykonávána správními úřady či jejich organizačními složkami (např. ministerstva,
úřady práce, katastrální úřady), které jsou přímými vykonavateli státní správy.
•
•- nepřímo – státní správa je vykonána na základě zákonné delegace orgány jiných subjektů veřejné
správy než státními orgány (např. obecní a krajské úřady). Obce a kraje tak nad rámec samosprávy na
základě zákonné delegace vykonávají svými orgány přenesenou působnost (např. ve věcech stavebních,
živnostenského podnikání, apod.). Výkon státní správy může být zákonem nebo rozhodnutím na základě
zákona propůjčen fyzickým nebo právnickým osobám.
•
•Samospráva je správou části veřejných záležitostí, které jsou vykonávány jinými subjekty veřejné
správy, než je stát, a to jejich jménem na vlastní odpovědnost a jejich vlastními prostředky.
Rozeznáváme územní a zájmovou samosprávu (tzn. územní a zájmové veřejnoprávní korporace, obce a
kraje a např. advokátní komora, lékařská komora, komora daňových poradců aj.).
•
•Ostatní veřejná správa se považuje za zbytkovou oblast veřejné správy, kterou vykonávají částečně
samosprávné a nesamosprávné instituce, které plní veřejné úkoly.
•
•
12

|
STÁT A OSTATNÍ SUBJEKTY VEŘEJNÉ SPRÁVY
•Subjekty veřejné správy
•
•Subjekt správního práva ten, komu správní právo přiznává právní subjektivitu – tzn. ten, kdo je
způsobilý být nositelem práv a povinností stanovených normami správního práva.
•Subjekty veřejné správy jsou stát, a ty právnické osoby nebo fyzické osoby, o nichž to stanoví
Ústava nebo zákon.
•
•
13

|
•Stát
•
•Stát je právnickou osobou veřejného práva (veřejnoprávní korporací) a nejdůležitějším subjektem
veřejné správy. Vyplývá to z toho, že veřejná správa tvoří součást moci výkonné, která se původně
přičítá státu a jejíž rozsah a vykonavatele spolu s jejich působností stanoví zákony státu. Stát
vykonává veřejnou správu jako státní správu, a to buď přímo prostřednictvím svých orgánů a
správních úřadů, nebo nepřímo prostřednictvím jiných subjektů veřejné správy, na něž výkon státní
správy přenese (srov. např. přenesenou působnost obcí). Pokud to stanoví zákon, může státní správu
vykonávat v určeném rozsahu i subjekt soukromého práva, současně může část veřejné správy ponechat
jiným subjektům v rámci správy vlastních záležitostí.
14

|
•Veřejnoprávní korporace
•
•Veřejnoprávní korporace je člensky organizovaný subjekt veřejné správy, kterému byla svěřena moc
samostatně plnit veřejné úkoly. Ze strany státu pak jde o nepřímý výkon státní správy.
•Mezi znaky veřejnoprávní korporace patří uplatnění členského principu v organizaci korporace tak,
že členové při plnění úkolů korporace spolupůsobí, což patří mezi podstatná členská práva tvořící
základ organizační struktury korporace. Ve veřejnoprávní korporaci tvoří správci a spravovaní
jednotu, neboť spravovaní jsou sami aktivními nositeli správy. Teoreticky nic nebrání tomu, aby
členy korporace byly jak osoby fyzické tak právnické; veřejnoprávní korporace je právnickou osobou.
Jako taková je samostatným subjektem práv a povinností. Zvláště je způsobilá k majetkovým úkonům a
za své závazky je odpovědná; veřejnoprávní korporace je založena zákonem nebo jiným vrchnostenským
aktem na
•základě zákona; veřejnoprávní korporaci musí být svěřena mocenská pravomoc činit vrchnostenské
úkony. To nebrání tomu, aby tyto korporace při plnění veřejných úkolů nepoužívaly i prostředků
soukromého práva; Veřejnoprávními korporacemi jsou vyšší územně samosprávné celky (kraje) a územní
celky (obce), které vykonávají veřejnou správu jednak v rámci samostatné působnosti, která jim byla
svěřena a rovněž státní správu v působnosti přenesené. V zákoně jsou definované jako územní
společenství občanů, která mají právo vlastnit majetek; proto hovoříme o územních veřejnoprávních
korporacích.
•
15

|
•Veřejný ústav a veřejný podnik
•
•Veřejným ústavem se rozumí souhrn věcných a osobních prostředků, s nimiž disponuje subjekt veřejné
správy za účelem trvalé služby zvláštnímu veřejnému účelu.
•Příkladem veřejného ústavu může být veřejná vysoká škola, která disponuje pravomocemi rozhodovat o
statusu studentů – přijetí ke studiu, disciplinární řízení, vyloučení ze studia aj.
•Veřejný podnik je možno definovat jako takový podnik, který realizuje veřejný zájem (například
ŘSD, Lesy ČR).
16

|
VYKONAVATELÉ VEŘEJNÉ SPRÁVY
•Vykonavatel veřejné správy
•Za vykonavatele se označuje orgán (nebo jiný oprávněný zástupce), který jedná jménem nositele
veřejné správy jako právního subjektu. Orgánem mohou být jen jednotlivé fyzické osoby nebo
kolektivy (např. vláda či kraje).
•
•Vykonavatelé veřejné správy jsou, na rozdíl od subjektů veřejné správy, pojímání jako tzv.
„orgánní nositelé“, tj. ty instituce, které jménem subjektu veřejné správy jako nositele veřejné
správy jednají, tj. fakticky vykonávají veřejnou správu.
•Vykonavateli státní správy jsou především orgány státu označované jako správní úřady. Na jejím
výkonu se dále podílejí – v přenesené působnosti – orgány územních samosprávných celků (obcí a
krajů), případně je výkon státní správy propůjčen dalším fyzickým nebo právnickým osobám. Pokud jde
o přímé vykonavatele veřejné správy (státní správy), jedná se především o tzv. organizační složky
státu podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních
vztazích, ve znění pozdějších předpisů, které nemají status právnické osoby.
•
17

|
•Vláda
•
•Vláda je řídícím prvkem každého systému státní správy. V čl. 67 Ústavy je charakterizována jako
vrcholný orgán moci výkonné. Jedná se o kolegiální orgán, skládající se z předsedy vlády,
místopředsedů vlády a ministrů. Vláda má územní kompetenci celostátní, je orgánem se všeobecnou
věcnou působností.
•
•Ministerstva a jiné správní úřady s celostátní působností
•Ústava v čl. 79 stanovuje, že ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost
stanovit pouze zákonem. Ministerstvo je charakterizováno jako monokratický státní orgán, ústřední
správní úřad s dílčí věcnou a územně celostátní působností, který je tzv. organizační složkou státu
a nikoliv právnickou osobou.
•
•
18

|
•Další správní úřady s celostátní působností
•
•Vedle ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, jejichž působnost zahrnuje celé území
státu, existuje celá řada dalších správních úřadů s celostátní působností. Tyto „neústřední“
správní úřady jsou zpravidla podřízeny konkrétnímu ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu
úřadu. Jde například o Českou školní inspekci, Státní úřad inspekce práce, Úřad pro civilní
letectví aj.
•
•Regionální správní úřady
•Na nižší hierarchické úrovni působí regionální (odborné) správní úřady. Jde o orgány vymezené
druhově, a to buď jako soustava jednostupňová (například úřad práce) nebo hierarchická,
vícestupňová (například finanční úřady a finanční ředitelství). Věcná působnost je dílčí, více či
méně specializovaná, územní působnost je omezena na část území státu.
•
•Veřejné bezpečností sbory
•V České republice působí několik veřejných bezpečnostních sborů. Dle § 1 zákona č. 361/2003 Sb., o
služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, se za bezpečností
sbor považuje Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České
republiky, Vězeňská služba České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní
informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace.
•
•
•
19

|
FORMY ČINNOSTI VEŘEJNÉ SPRÁVY
•Formy činnosti veřejné správy
•Formy činnosti veřejné správy lze členit:
•1. podle toho, koho zavazují:
•- abstraktní: zavazují neurčitý okruh adresátů (právní předpisy)
•- konkrétní: zavazují konkrétního adresáta, resp. adresáty (individuální správní akty)
•2. podle toho, jak jsou přijímány:
•- jednostranné: vydává je vrchnostensky správní organ (individuální správní akty)
•- dvou či vícestranné: vznikají v dohodě vice subjektů (veřejnoprávní smlouvy)
•3. podle závaznosti:
•- závazné: zavazují adresáty, musí být dodržovány pod hrozbou sankce (právní předpisy)
•- nezávazné: nezavazují adresáty, pouze doporučení pro jejich činnost (metodické pokyny, interní
normativní instrukce).
•
20

|
•Tvorba práva ve veřejné správě
•Normotvorná činnost veřejné správy, resp. moci výkonné, je jednou ze základních forem činností
veřejné správy. Tato činnost v sobě zahrnuje následující oblasti:
•1) vypracování návrhu zákona - ministerstvo / jiný ústřední správní úřad
•2) předložení návrhu zákona, zákonodárná iniciativa - vláda / vyšší ÚSC = kraj, hl. m. Praha
•3) tvorba nařízení (= právní nařízení, normativní správní akt) - vlády / ministerstev (= vyhlášky)
/ jiných správních úřadů / orgánů ÚSC (v přenesené působnosti)
•4) tvorba statutárních předpisů – obecně závazné vyhlášky obcí a krajů / stavovské předpisy orgánů
zájmové samosprávy (= komor)
•5) tvorba vnitřních předpisů (správní nařízení, interní normativní akty) - vláda / ministerstva /
jiné správní úřady
•
21

|
SPRÁVNÍ AKTY
•Základní charakteristika
•Individuální správní akt, rozhodnutí, konkrétní akt neboli jednostranný správní úkon, kterým
vykonavatel veřejné správy autoritativně řeší v jednotlivém případě právní poměry určitých
adresátů, tj. nepodřízených fyzických a právnických osob, nacházejících se mimo organizační
strukturu veřejné správy.
•Správní akty jsou vydávány ve správním řízení dle správního řádu nebo v jiném procesním režimu dle
zvláštního zákona (například daňový řád), popřípadě bezproceduálně, tzn. že není stanoven žádný
procesní režim a použití správního řádu je výslovně vyloučeno. I v těchto případech je ovšem nutné
naplnit predikci základních zásad činnosti správních orgánů.
•
•Mezi znaky správních aktů řadíme:
•- jednání příslušného vykonavatele veřejné správy, tj. správního úřadu, na základě zákona
•- výrok je jednostranný, autoritativní, vrchnostenský
•- výrok stanovuje práva a povinnosti nepodřízených subjektů, které stojí mimo organizační
strukturu veřejné správy, nenacházejí se v rovném postavení vůči vykonavateli veřejné správy
•- bezprostřední právní závaznost a vynutitelnost správního aktu
•- konkrétnost správního aktu, akt se týká konkrétní věci i konkrétního adresáta
•
22

|
•
•Členění
•1. dle obsahu:
•- materiální, které upravují hmotněprávní postavení adresátů
•- procesní, které upravují procesní postavení adresátů ve správním řízení dle správního řádu nebo
v jiném procesním režimu
•
•2. dle povahy právních účinků:
•- konstitutivní, které zakládají, mění, ruší vztahy správního práva
•- deklaratorní, které autoritativně zjišťují nebo potvrzují již existující vztahy správního práva
•
•3. dle okruhu osob, které zavazuje:
•- ad personam, které řeší osobní poměry adresáta (např. cestovní doklad). Lze jimi upravit i
právní poměry více adresátů, v takovém případě pro každého může nabýt správní akt právní moci
samostatně
•- in rem, které řeší vlastnosti určité věci, ke které má adresát vztah (zejména jde o nemovitost),
mají právní závaznost i pro právní nástupce adresáta, ale musí to být vyjádřeno v zákoně.
•
•
•
•
•
•
23

|
•
•Členění
•4. dle trvání účinků správního aktu:
•- časově neomezené, kterých je většina správních aktů
•- časově omezené, které jsou výslovně omezeny přímo ze zákona nebo na základě zákona
•
•5. dle přínosu obsahu pro adresáta:
•- benefiční, které jdou k dobru adresáta, k něčemu ho opravňuje, zvýhodňuje jeho právní pozici
(například rozhodnutí o přijetí na vysokou školu)
•- deteriorační, které jdou k tíži adresáta, ukládají mu nějakou povinnost, znevýhodňují adresáta
(například rozhodnutí o uložení správního trestu)
•
•6. dle toho, jestli se právní pozice adresáta mění:
•- pozitivní, kdy se pozice adresáta mění (například rozhodnutí o přijetí na vysokou školu)
•- negativní, kdy se pozice adresáta se nemění (například zamítnutí žádosti o přijetí na vysokou
školu)
•
•
•
•
•
•
24

|
•
•Členění
•7. dle uplatnění správního uvážení:
•- s uplatněním správního uvážení, kdy správní orgán vybírá jednu s z více možných alternativ
řešení
•- bez uplatnění správního uvážení, kdy správní orgán musí postupovat jednoznačně dle zákonné dikce
•
•8. dle nečinnosti správního orgánu při vydávání správního aktu:
•- reálné, tj. správní akt je správním orgánem včas vydán
•- fiktivní, tj. správní akt nebyl včas vydán, správní orgán je nečinný. V těchto případech může
zákon stanovit:
•a) fikci pozitivního správního aktu - vyhovění žádosti
•b) fikci negativního správního aktu - zamítnutí žádosti
•
•9. dle vazeb při obsahovém navázání správních aktů:
•- jednoduché vazby, v tomto případě jde o finální správní akty, resp. správní orgán vydává
jednotlivé samostatné právní akty
•- složitější vazby, kdy k realizaci určité činnosti je nutno vydat více aktů, přičemž dříve vydané
podmiňují akty pozdější. Jde o tzv.:
•a) řetězené správní akty, kdy je vydáno více správních aktů samostatně a postupně. Poté co byl
vydán podmiňující správní akt, adresát žádá o vydání navazujícího
•b) subsumované správní akty, kdy je vydán pouze jediný finální správní akt, který subsumuje jeden
nebo více podmiňujících správních aktů. Dochází ke koncentraci rozhodnutí více správních orgánů v
jednom správním aktu. Podmiňující správní akty mají povahu závazného stanoviska, tzn. že nejsou
adresátovi samostatně oznamovány, ale jsou součástí finálního správního aktu
•
•
•
•
•
•
25

|
•
•Vlastnosti správních aktů
•Platnost
•- nastává oznámením, je projevem vůle správního orgánu navenek vůči adresátům  tj. zpravidla
doručením adresátu
•- je předpokladem dalších právních účinků, od okamžiku platnosti je správním aktem správní úřad
vázán
•
•Právní moc
•- tzv. formální (procesní) právní moc vyjadřuje konečnost, nenapadnutelnost správního aktu řádnými
opravnými prostředky
•- nastává uplynutím lhůty k řádnému opravnému prostředku / vzdáním se odvolání / zpětvzetím
odvolání
•- tzv. materiální (hmotněprávní) právní moc vyjadřuje závaznost, nezměnitelnost správního aktu
•- právní moc vytváří překážku rei iudicatae, o věci nelze znovu rozhodnout
•
•Vykonatelnost
•- vyjadřuje účinnost, tzn. vznik právních účinků - oprávnění je možno vykonávat / povinnost je
nutno plnit
•- je stanovena v rozhodnutí, může nastat spolu s právní mocí / po právní moci / v důsledku časové
doložky či podmínky
•- předpokladem vykonatelnosti je právní moc,
•- vyjadřuje i vynutitelnost, tj. exekuční vymahatelnosti, splnění uložené povinnosti lze vymáhat i
proti vůli povinného formou správní / soudní exekuce, pouze však po marném uplynutí lhůty k plnění
(tzv. pariční lhůta)
•- vynutitelnost je vlastnost pouze tzv. deterioračních správních aktů, které stanoví povinnost
plnit, k tíži adresáta
•
26

|
•
•Náležitosti správních aktů
•Kompetenční
•- správní orgán musí splňovat hmotněprávní pravomoc a působnost k vydání správního aktu a procesní
věcnou, místní, funkční příslušnost
•
•Obsahové
•- jsou stanoveny zákonem
•- obsah rozhodnutí spočívá v přiznání oprávnění či stanovení povinnosti (konstitutivní akt) nebo v
autoritativním zjištění existujícího právního vztahu (deklaratorní akt)
•- obsah musí být určitý, srozumitelný, logický a neobsahovat rozpory, musí obsahovat odůvodnění
•- je nutná písemná forma, pouze výjimečně nemusí být (například blokové řízení)
•- těmito náležitostmi jsou označení správního aktu jako rozhodnutí konkrétního orgánu veřejné
správy, výrok, odůvodnění, poučení o opravném prostředku, administrativně technické náležitosti,
tj. označení úřadu, účastníků, č.j., razítko, podpis, datum
•
•Procedurální
•- záleží na procesním postupu, je-li správní řízení vedeno dle správního řádu nebo jiného
procesního předpisu
•
•
27

|
•
•Vady správních aktů
•Formální
•- jde o chyby v psaní, počtech nebo jiné zřejmé nesprávnosti a omyly, které nemají vliv na
rozhodnutí věci
•- náprava je možná opravou na návrh účastníka řízení nebo z vlastního podnětu
•- řešením je vydání nového správního aktu
•
•Věcná nesprávnost
•-situace, kdy správní akt je v souladu s právními předpisy, ale věc je řešena nesprávným způsobem,
byl nesprávně zjištěný skutkový stav věci nebo je neadekvátně použito správní uvážení
•- lze uplatnit řádný opravný prostředek (odvolání nebo rozklad), ale pouze na návrh adresáta a
pouze vůči nepravomocným rozhodnutím
•
•Nezákonnost
•- správní akt je v rozporu s právním předpisem, je protiprávní
•- vady mohou být hmotněprávní nebo procesní
•
•
28

|
•
•Vady správních aktů
•Nulita
•- nicotnost, neexistence, neplatnost správního aktu, nelze vůbec hovořit o správním aktu, jde o
paakt
•- není zde presumpce správnosti, jde o fatální vady
•- důsledkem je, že takový paakt nelze zhojit, nenabývá žádných vlastností (platnosti, právní moci,
vykonatelnosti), nikoho nezavazuje - jako by nebyl vydán, neexistuje
•- paakt nemá žádné účinky od počátku – ex tunc
•- paakt není třeba rušit, nicotnost se pouze deklaruje
•- mezi příčiny vzniku nulity se řadí absence právního podkladu (zákon byl zrušen, neupravuje
takový způsob rozhodnutí), absence pravomoci správního úřadu, absence věcné příslušnosti správního
úřadu, absolutní omyl v osobě adresáta, požadavek trestného, právně či fakticky nemožného plnění,
neurčitost, nesmyslnost, vnitřní rozpor správního aktu, neexistence žádného skutkového základu –
bezobsažnost správního aktu, neexistence vůle správního orgánu vydat správní akt
•
29

|
OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY, VEŘEJNOPRÁVNÍ SMLOUVY,
BEZPROSTŘEDNÍ ZÁSAHY, OSVĚDČENÍ A DALŠÍ ÚKONY
•Opatření obecné povahy
•Je správním aktem, který není ani právním předpisem, ani rozhodnutím ve formě správního aktu;
stojí na pomezí normativních (abstraktních) právních aktů a individuálních (konkrétních) správních
aktů. OOP je tedy abstraktně-konkrétním správním aktem s konkrétně určeným předmětem (konstituuje
se jím rozsah práv a povinností v konkrétní určené věci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů.
•OOP nemůže nahrazovat podzákonnou normotvorbu ani nad rámec zákona stanovovat nové povinnosti;
slouží toliko ke konkretizaci již existujících povinností vyplývajících ze zákona; OOP mohou
správní orgány vydávat jen v těch případech, kdy jim to zvláštní zákon ukládá, a to v rozsahu a za
podmínek tam uvedených
•OOP umožňuje rychlejší a flexibilnější úpravu místních poměrů, zpravidla upravuje veřejnoprávní
režim určitého území (např. dopravních omezení nebo veřejného pořádku apod.); OOP nelze přímo
vykonat, vykonat lze jen individuální rozhodnutí vydané na základě OOP
•Příklady OOP: územní plán podle stavebního zákona, zásady územního rozvoje, dopravní značení,
zákaz vstupu do lesa, OOP Státního ústavu léčiv o stanovení výše úhrady transfůzních přípravků
apod.
•
30

|
•Veřejnoprávní smlouvy
•Veřejnoprávní smlouvy jsou dvoustranné nebo vícestranné právní úkony, které zakládají, mění nebo
ruší vztahy správního práva; nesmějí být v rozporu s právními předpisy nebo je obcházet, musejí být
účelné a nesnižovat důvěru lidí ve veřejnou správu; cílem veřejnoprávních smluv je dosažení účelu
veřejné správy;
•Právní úprava: obecný základ nalezneme v § 159 a násl. správního řádu, ve zvláštních zákonech
(například zákon o ochraně přírody, zákon o obecní policii, zákon o obcích, zákon o krajích apod.),
subsidiárně v občanském zákoníku (neplatnost, odporovatelnost)
•Pojem
-dvoustranné nebo vícestranné právní jednání, který zakládá, mění, ruší práva a povinnosti
v oblasti veřejné správy, člení se na koordinační, subordinační, mezi adresáty
-subjekty uzavírající veřejnoprávní smlouvy jsou:
·stát
·veřejnoprávní korporace nebo jiné právnické osoby zřízené zákonem
·soukromé právnické osoby nebo právnické osoby, vykonávají-li dle zákona svěřenou působnost
v oblasti veřejné správy
-právní úprava:
osprávní řád – obecná právní úprava
ozvláštní zákony = o obcích, o krajích, stavební, školský
osubsidiárně občanský zákoník – může na něho odkázat zvláštní zákon
•
•Obecné náležitosti veřejnoprávních smluv: písemná forma, dostatečně určitý projev vůle
navrhovatele být návrhem vázán, podpisy, eventuálně souhlas příslušného správního orgánu.
•
31

|
•Bezprostřední zásady
•Jde o donucovací úkony spočívající v efektivním donucení nebo bezprostřední hrozbě donucením.
Jedná se o správní činnost zákonem zmocněné jednotlivé úřední osoby,, která není výsledkem
formálního jednání, ale přímého postupu úřední osoby, dochází k němu „v terénu“, mimo prostory
správních úřadů. Spočívá v odvrácení nebezpečí, které bezprostředně ohrožuje nebo poškozuje právem
chráněné zájmy, okamžitá reakce na vzniklé okolnosti, přičemž osoba, vůči které zásah směřuje, je
povinna se mu podrobit nebo strpět donucení
•
•Nutná obrana takové osoby není přípustná, lze pouze v případě zjevného excesu, tj. nedostatku
pravomoci nebo nepřiměřenost zásahu. Veřejná správa zasahuje do právních poměrů fyzických a
právnických osob, které ohrožení vyvolaly nebo 3. osob a omezuje je v jejich právech. Může směřovat
proti rušiteli, ale i proti 3. osobám, jestliže nebezpečí nebylo vyvoláno žádnou konkrétní osobou,
ale např. zvířetem, přírodními silami nebo náhodou okolností
•Pro jejich realizaci musí být splněny předpoklady:
•1. existence zákonného zmocnění k bezprostřednímu zásahu
•2. bezprostřední a zjevné ohrožení / poškození právem chráněných zájmů = život, zdraví, majetek
nebo veřejný pořádek
•3. subsidiarita = pouze pokud nebezpečí nelze odvrátit jinak, tzn. že nestačí domluva, výzva nebo
výstraha
•4. přiměřenost zásahu = zejména prostředků a jejich užití slouží pouze k odvrácení nebezpečí
•Zákon může stanovit určité povinnosti úřední osoby jako například před provedením zásahu
upozornit, varovat dotčené osoby, vyzvat k upuštění od protiprávního jednání, poučit osoby o jejich
právech. Po provedení zásahu provést odvrácení nebo zmírnění následků zásahu, ohlásit zásah nebo
pořídit úřední záznam.
•V praxi jde například o použití donucovacích prostředků policisty, tj.  hmatů, chvatů, úderů,
kopů, obušku, jiného úderného prostředku, služebního psa, střelné zbraně či hrozby jejího namíření
varovného výstřelu nebo pout.
•
32

|
•Osvědčení a další úkony
•Jedná se o úkon, jímž se úředně potvrzuje nesporný stav. Není třeba autoritativního zjištění.
Osvědčují se skutečnosti úředně zřejmé (z vnitřních zdrojů vykonavatele). Osvědčení je veřejnou
listinou. Bránit se proti němu lze pouze důkazem opaku, nezákonné osvědčení lze formálně zrušit.
Jde například o občanský průkaz, vysvědčení, živnostenský list.
•
•
•Ověření
•Ověření zahrnuje tzv. vidimaci, což je ověření doslovné shody opisu / kopie s listinou, konverzi,
což je ověření shody převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu v datové zprávě, a
legalizaci tj. ověření pravosti podpisu.
•
•
•Posudky, Stanoviska, Vyjádření
•Jde o výraz odborného názoru vykonavatele veřejné správy, který je zpravidla adresován jiným
vykonavatelům veřejné správy, příp. dotčené osobě, mají zásadně písemnou formu. Nejsou právně
závazná.
•
•Mezi další formy činnosti veřejné správy se řadí například informační úkony (evidence,
dokumentace, apod.), registrace, programovací úkony, materiální úkony, doporučení a výzvy.
•
•
33

DĚKUJI ZA POZORNOST
Jungmannova 17 | 110 00 Praha 1
| Česká republika
34
+420 221 506 700
www.cevro.cz
www.cevro.cz