FAKTA A ČÍSLA
Fakta a čísla o Evropské unii - 2026
www.europarl.europa.eu/factsheets/cs
1
VOLNÝ POHYB PRACOVNÍKŮ
Volný pohyb je jednou ze čtyř svobod, kterých požívají občané EU. Zahrnuje právo
pracovníků na pohyb a pobyt, právo na vstup a pobyt rodinných příslušníků, právo
pracovat v jiném členském státě a právo na to, aby s nimi bylo zacházeno stejně
jako s příslušníky daného členského státu. V oblasti veřejných služeb platí omezení.
Volným pohybem pracovníků, včetně vyslaných pracovníků, se zabývá Evropský
orgán pro pracovní záležitosti.
PRÁVNÍ ZÁKLAD
Čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU); čl. 4 odst. 2 písm. a) a články 20, 26 a 45-48
Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).
CÍLE
Volný pohyb pracovníků je jednou ze základních zásad EU již od jejího založení.
Je stanoven v  článku  45 SFEU a  je základním právem pracovníků, které doplňuje
volný pohyb zboží, kapitálu a  služeb na jednotném evropském trhu. Obnáší to, že
diskriminace na základě státní příslušnosti, pokud jde o  zaměstnání, odměňování
a další pracovní a zaměstnanecké podmínky, je zakázána. Pracovníci z EU mají také
právo přijmout pracovní nabídku v jiné zemi EU, volně se pohybovat v rámci dané
země, zůstat v ní z důvodu zaměstnání a za určitých podmínek i po jeho skončení.
Státní příslušníci zemí ESVO (Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska) mají právo
pracovat v EU, přičemž požívají stejných práv a plní stejné povinnosti jako pracovníci
EU. EU má rovněž zvláštní dohody s dalšími třetími zeměmi.
VÝSLEDKY
Počet osob v produktivním věku, které mají státní příslušnost EU a pobývají v jiné zemi
EU nebo ESVO, je v posledních pěti letech relativně stabilní s tím, že v roce 2023
činil přibližně 10,1 milionu. Kromě toho bylo zaznamenáno 1,8 milionu přeshraničních
pracovníků a 5,5 milionu vyslaných pracovníků.
A. Současná obecná ustanovení týkající se volného pohybu
Základní právo volného pohybu pracovníků je od šedesátých let zakotveno v několika
nařízeních a  směrnicích. Zakládající nařízení o  volném pohybu pracovníků (nařízení
(EHS) č. 1612/68) a  doplňující směrnice o  odstranění omezení pohybu a  pobytu
(směrnice Rady 68/360/EHS) byly několikrát modernizovány. V současné době jsou
klíčovými ustanoveními směrnice 2004/38/ES o  právu pohybu a  pobytu, nařízení
(EU) č. 492/2011 o volném pohybu pracovníků, směrnice 2014/54/EU o opatřeních
usnadňujících výkon práv udělených pracovníkům v  souvislosti s  jejich volným
pohybem a nařízení (EU) 2019/1149, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pracovní
záležitosti.
FAKTA A ČÍSLA
Fakta a čísla o Evropské unii - 2026
www.europarl.europa.eu/factsheets/cs
2
1. Právo pracovníků na pohyb a pobyt
Směrnice 2004/38/ES zavádí občanství EU jako základní status státních příslušníků
členských států, kteří uplatňují své právo volného pohybu a pobytu na území EU. Po
dobu prvních tří měsíců má každý občan EU právo na pobyt na území jiného státu EU,
a to bez jakýchkoli podmínek či formalit, vyjma požadavku, aby byl držitelem platného
průkazu totožnosti nebo cestovního pasu. U delších období může hostitelský členský
stát žádat, aby občan nahlásil svou přítomnost, a to v přiměřené a nediskriminační
lhůtě.
Právo občanů Unie na pobyt delší než tři měsíce i nadále podléhá určitým podmínkám:
ti, kteří nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými, musí
mít zdravotní pojištění a  dostatečné prostředky, aby se nestali zátěží pro systém
sociálního zabezpečení hostitelského členského státu. Právo na pobyt mají i studenti
a lidé, kteří dokončují odbornou přípravu, a také osoby (nedobrovolně) nezaměstnané,
které jsou jako takové registrovány.
Občané EU získávají právo na trvalý pobyt v hostitelském členském státě poté, co na
jeho území legálně pobývali nepřetržitě po dobu pěti let.
Směrnice modernizovala pravidla pro slučování rodin a rozšířila definici pojmu „rodinný
příslušník“ (dříve omezené na manžela či manželku, potomky mladší 21  let nebo
nezaopatřené děti a nezaopatřené příbuzné ve vzestupné linii), neboť zahrnula rovněž
registrované partnery, uznává-li právní řád hostitelského členského státu registrované
partnerství jako rovnocenné manželství. Tito rodinní příslušníci mají bez ohledu na svou
státní příslušnost právo na pobyt v téže zemi jako daný pracovník.
2. Zaměstnanost
Nařízení (EU) č. 492/2011 stanoví pravidla pro zaměstnání, rovné zacházení a rodiny
pracovníků. Všichni občané členských států mají právo ucházet se o  zaměstnání
v  jiných členských státech v  souladu s  příslušnými předpisy, jež se vztahují na
pracovníky, kteří jsou státními příslušníky těchto států. Členské státy nesmějí používat
žádné diskriminační postupy, jako je omezování pracovních nabídek jen na své státní
příslušníky nebo požadavky na jazykové znalosti nad rámec toho, co je přiměřené
a nezbytné pro výkon dané práce. Mobilní pracovník má navíc právo na to, aby se
mu od vnitrostátních úřadů práce dostalo stejné pomoci jako státním příslušníkům
hostitelského členského státu a rovněž aby v hostitelské zemi mohl pobývat po dobu
nutnou k hledání zaměstnání, ucházení se o pracovní místo a k nástupu do zaměstnání.
Toto právo platí také pro všechny pracovníky, kteří mají pracovní smlouvy na dobu
neurčitou, pro sezónní či přeshraniční pracovníky a rovněž pro poskytovatele služeb.
Tato pravidla se však nevztahují na vysílané pracovníky, jelikož ti nevyužívají práv
volného pohybu: naopak je to jejich zaměstnavatel, který využívá svou svobodu
poskytovat služby vysíláním svých pracovníků do zahraničí na dobu určitou. Vyslané
pracovníky chrání směrnice o  vysílání pracovníků (směrnice EU 2018/957, kterou
se mění směrnice 96/71/ES), která stanoví stejná pravidla pro odměňování jako
u místních pracovníků v hostitelské zemi a stanoví dobu, po jejímž uplynutí se uplatňuje
pracovní právo hostitelské země (2.1.13).
Pokud jde o pracovní a zaměstnanecké podmínky na území hostitelského členského
státu, mají státní příslušníci jednoho členského státu pracující v jiném členském státě
FAKTA A ČÍSLA
Fakta a čísla o Evropské unii - 2026
www.europarl.europa.eu/factsheets/cs
3
nárok na stejné sociální a daňové výhody a na stejný přístup k bydlení jako pracovníci
z hostitelského státu. Navíc mají právo na rovné zacházení při uplatňování odborových
práv.
Pravidla zamezující diskriminaci platí také pro děti mobilních pracovníků. Členské státy
by měly tyto děti podporovat v tom, aby se účastnily vzdělávání a odborné přípravy,
a tím usnadňovat jejich integraci.
A konečně, článek  35 směrnice 2004/38/ES členským státům výslovně uděluje
pravomoc odebrat jakékoli právo udělené touto směrnicí v  případě zneužití nebo
podvodu.
3. Judikatura týkající se volného pohybu pracovníků
Od zavedení občanství EU upřesnil Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) výklad
dané směrnice 2004/38/ES prostřednictvím judikatury týkající se volného pohybu
pracovníků. Judikaturu z této oblasti lze nalézt v on-line databázi Komise.
B. Omezení svobody pohybu
SFEU umožňuje členským státům omezit svobodu pohybu pracovníků z  důvodu
veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo ochrany veřejného zdraví. Taková
opatření musí vycházet z  osobního chování dotčeného jednotlivce, které musí
představovat dostatečně závažné a aktuální ohrožení základních zájmů státu. V tomto
ohledu poskytuje směrnice 2004/38/ES řadu procesních záruk.
Podle čl. 45 odst. 4 SFEU se volný pohyb pracovníků nevztahuje na zaměstnání ve
veřejném sektoru, ačkoli Soudní dvůr Evropské unie tuto odchylku vykládá velmi
restriktivně.
Během přechodného období po přistoupení nových členských států mohou být
uplatňovány určité podmínky, které omezují volný pohyb pracovníků mezi těmito státy,
z těchto států i do nich. V současné době nejsou v platnosti žádná přechodná období.
Brexit ukončil dne 31.  prosince  2020 volný pohyb pracovníků mezi Spojeným
královstvím a zeměmi EU-27. Právy občanů EU-27, kteří již žijí a pracují ve Spojeném
království, a občanů Spojeného království, kteří žijí a pracují v EU-27, se zabývá dohoda
o vystoupení, která jim zajišťuje zachování práva na pobyt či práci v dané zemi, zajišťuje
zákaz diskriminace a chrání jejich práva na sociální zabezpečení. Hlediska sociálního
zabezpečení ve všech nových přeshraničních situacích, které vznikly od 1. ledna 2021,
jsou řešeny dohodou o obchodu a spolupráci mezi EU a Spojeným královstvím.
C. Opatření na podporu volného pohybu
EU vyvinula na podporu mobility pracovníků značné úsilí. Mimo jiné:
— reformovala systém uznávání odborných kvalifikací, který stanoví automatické
uznávání řady profesí ve zdravotnictví a  architektů (směrnice 2013/55/EU
o uznávání odborných kvalifikací) (2.1.6),
— zavedla evropský profesní průkaz pro vybraná regulovaná povolání,
— koordinuje systémy sociálního zabezpečení, včetně převoditelnosti nároků
v oblasti sociální ochrany, díky nařízení (ES) č 883/2004 o koordinaci systémů
sociálního zabezpečení (právě prochází revizí) (3.6.4),
— zahájila pilotní projekt evropského průkazu sociálního zabezpečení (ESSPASS),
FAKTA A ČÍSLA
Fakta a čísla o Evropské unii - 2026
www.europarl.europa.eu/factsheets/cs
4
— přijala evropský průkaz zdravotního pojištění a směrnici o přeshraniční zdravotní
péči (směrnice 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní
péči),
— zlepšila přístup mobilních pracovníků k  doplňkovým důchodovým právům
(směrnice 2014/50/EU),
— zajistila, aby soudní řízení umožňovala nápravu pro diskriminované pracovníky
a aby byly zavedeny subjekty podporující a monitorující rovné zacházení (směrnice
2014/54/EU),
— uskutečnila iniciativy usnadňující mobilitu pracovníků ze zemí mimo EU v  EU,
například směrnici o dlouhodobě pobývajících rezidentech (směrnice 2003/109/
ES), směrnici o  vstupu a  pobytu vysoce kvalifikovaných pracovníků (směrnice
(EU) 2021/1883, známá také jako směrnice o modré kartě), směrnici o jednotném
povolení (směrnice 2011/98/EU) a návrh nařízení o rezervoáru talentů EU.
V  roce  2019 byl zřízen Evropský orgán pro pracovní záležitosti (ELA), který má
za úkol zajistit lepší prosazování pravidel EU týkajících se mobility pracovních sil
a  koordinace sociálního zabezpečení. Orgán poskytuje podpůrné služby mobilním
pracovníkům a  zaměstnavatelům, podporuje koordinaci mezi členskými státy při
přeshraničním prosazování pravidel, včetně společných inspekcí, a  působí jako
prostředník v  přeshraničních sporech. V  květnu  2025 zveřejnila Komise své první
hodnocení orgánu ELA.
Tato agentura převzala odpovědnost za řadu iniciativ v  oblasti pracovní mobility,
zejména za portál pracovní mobility EURES (evropské služby zaměstnanosti),
a evropskou platformu pro boj proti nehlášené práci.
D. Dopad pandemie COVID-19 a ruské útočné války vůči Ukrajině na volný pohyb
pracovníků
Pandemie COVID-19 vedla k bezprecedentnímu omezení volného pohybu pracovníků
napříč členskými státy EU, zejména v  důsledku opětovného zavedení kontrol na
vnitřních hranicích. Tato omezení dopadla zejména na přeshraniční, sezónní a vyslané
pracovníky. V reakci na to vydala Komise zvláštní pokyny k volnému pohybu pracovníků
a Rada přijala doporučení o koordinovaném přístupu, jejichž součástí byla i ustanovení
o upuštění od požadavků na karanténu pro kritické pracovníky.
Po ruské invazi na Ukrajinu uprchly z Ukrajiny do EU miliony lidí. Komise okamžitě
navrhla aktivovat směrnici o  dočasné ochraně, která poskytuje lidem prchajícím
z Ukrajiny povolení k pobytu a přístup ke vzdělávání a na trh práce. Komise uskutečnila
řadu iniciativ, jejichž cílem je zajistit rychlé a účinné začleňování ukrajinských uprchlíků
na trh práce EU a  usnadnit uznávání jejich akademických a  odborných kvalifikací.
Mechanismus dočasné ochrany v  současné době využívá více než 4,3  milionu lidí
z Ukrajiny (údaje z ledna 2025).
ÚLOHA EVROPSKÉHO PARLAMENTU
Parlament vždy zdůrazňoval, že by EU a její členské státy měly koordinovat své úsilí
s cílem podporovat volný pohyb pracovníků.
FAKTA A ČÍSLA
Fakta a čísla o Evropské unii - 2026
www.europarl.europa.eu/factsheets/cs
5
Ve svém usnesení o dodržování základního práva na volný pohyb v EU (16. ledna 2014)
Parlament připomněl, že by právo na volný pohyb pro účely práce v EU nemělo být
spojováno se zneužíváním systémů sociálního zabezpečení, a vyzval členské státy, aby
se zdržely jakýchkoli kroků, které by mohly mít na právo na volný pohyb dopad.
Ve svém usnesení ze dne 16.  dubna  2019 podpořil Parlament zřízení Evropského
orgánu pro pracovní záležitosti (ELA). Usiloval o  vytvoření jednotného portálu pro
volný pohyb a také o zavedení možnosti, aby Evropský orgán pro pracovní příležitosti
mohl z vlastního podnětu navrhovat společné inspekce. Ke svým hlavním úkolům navíc
přidal spolupráci při řešení problematiky nehlášené práce, čímž zajistil pokračování
činnosti evropské platformy pro řešení problematiky nehlášené práce (založené
v  roce  2016 s  velkou podporou Parlamentu). Pokud jde o  budoucnost, Parlament
ve svém usnesení o přezkumu mandátu Evropského orgánu pro pracovní záležitosti
(18. ledna 2024) uvedl, že je třeba mandát orgánu ELA posílit a rozšířit.
Během pandemie COVID-19 přijal Parlament usnesení o koordinovaných opatřeních
EU v boji proti pandemii COVID-19 a jejím následkům (duben 2020) a o evropské
ochraně přeshraničních a  sezónních pracovníků v  souvislosti s  krizí způsobenou
onemocněním COVID-19 (červen  2020). O rok později, v  usnesení o  dopadech
pravidel EU o  volném pohybu pracovníků a  služeb (20.  května  2021) Parlament
opět upozornil na obzvláště zranitelnou situaci příhraničních, vyslaných, sezónních,
přeshraničních a dalších mobilních pracovníků během pandemie COVID-19 a vyzval
ke zlepšení uplatňování, prosazování a monitorování revidované směrnice o vysílání
pracovníků. Parlament vyzval rovněž k  vytvoření jednotného kontaktního místa,
které by pracovníkům a zaměstnavatelům poskytovalo digitální služby pro mobilitu
pracovních sil a vysílání pracovníků.
Parlament vyzval Komisi, aby urychlila své plány týkající se digitálního evropského
průkazu sociálního zabezpečení (ESSPASS) s cílem usnadnit převod nároků na sociální
zabezpečení mobilních pracovníků, a  to ve svém usnesení o  zavedení evropského
průkazu sociálního zabezpečení (25. listopadu 2021).
Další informace k tomuto tématu naleznete na internetových stránkách Výboru pro
zaměstnanost a sociální věci.
Victor Manuel Martinez Garzon
10/2025