FAKTA A ČÍSLA
Fakta a čísla o Evropské unii - 2026
www.europarl.europa.eu/factsheets/cs
1
VOLNÝ POHYB OSOB
Svoboda pohybu a  pobytu osob na území EU je základním aspektem občanství
Unie, které bylo zavedeno Maastrichtskou smlouvou v roce 1992. Po postupném
odstranění vnitřních hranic podle Schengenské dohody následovalo přijetí směrnice
2004/38/ES o  právu občanů EU a  jejich rodinných příslušníků svobodně se
pohybovat a pobývat na území EU. Ačkoli je toto právo velmi důležité, přetrvávají
značné překážky v jeho provádění.
PRÁVNÍ ZÁKLAD
Čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU), článek 21 Smlouvy o fungování Evropské
unie (SFEU), hlavy IV a V SFEU, článek 45 Listiny základních práv Evropské unie.
CÍLE
Obsah pojmu volný pohyb osob se od svého vzniku změnil. První ustanovení v této
oblasti ve Smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství z roku 1957
(Římská smlouva) se vztahovala na volný pohyb pracovníků a  svobodu usazování
jednotlivců jako zaměstnanců nebo jako poskytovatelů služeb. Maastrichtská smlouva
(oficiálně nazývaná Smlouva o Evropské unii) zavedla pojem občanství EU, kterého
má automaticky požívat každý státní příslušník členského státu. Občanství EU tvoří
základ práva osob svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Toto
právo bylo znovu potvrzeno Lisabonskou smlouvou a je součástí obecných ustanovení
o prostoru svobody, bezpečnosti a práva.
ÚSPĚCHY
A. Schengenský prostor
Významným milníkem při vytváření vnitřního trhu s  volným pohybem osob bylo
uzavření dvou schengenských dohod, tj. samotné dohody ze 14. června 1985 a Úmluvy
k  provedení Schengenské dohody, která byla podepsána dne 19.  června  1990
a  vstoupila v  platnost dne 26.  března  1995. Úmluva k  provedení Schengenské
dohody (kterou podepsaly jen Belgie, Francie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko)
byla původně založena na mezivládní spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních
věcí. Na základě protokolu připojeného k Amsterdamské smlouvě došlo k začlenění
„schengenského acquis“ do Smluv. V současnosti podléhá v souladu s Lisabonskou
smlouvou parlamentnímu a  soudnímu dohledu. Vzhledem k  tomu, že v  současné
době je většina schengenských pravidel součástí právních předpisů EU, nemají již
přistupující země po rozšíření EU, k  němuž došlo dne 1.  května  2004, možnost se
rozhodnout, že tyto předpisy nepřijmou (článek 7 Schengenského protokolu).
1. Zúčastněné země
V  současné době má schengenský prostor 29  řádných členů: 25  členských států
EU a  Norsko, Island, Švýcarsko a  Lichtenštejnsko (se statusem přidružené země).
Irsko není smluvní stranou úmluvy, ale může se rozhodnout, zda si přeje připojit se
FAKTA A ČÍSLA
Fakta a čísla o Evropské unii - 2026
www.europarl.europa.eu/factsheets/cs
2
k vybraným částem schengenského acquis; Dánsko, ačkoli je od roku 2001 součástí
schengenského prostoru, má výjimku pro uplatňování jakýchkoli nových opatření
v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, včetně opatření týkajících se schengenského
prostoru, ačkoli je vázáno některými opatřeními v  rámci společné vízové politiky.
Dne 30. prosince 2023 se Rada dohodla, že dne 31. března 2024 budou odstraněny
kontroly na vnitřních vzdušných a námořních hranicích s Bulharskem a Rumunskem
a ukončeny kontroly na vzdušných a námořních hranicích mezi těmito dvěma zeměmi
a  zeměmi schengenského prostoru. Bulharsko a  Rumunsko se staly řádnými členy
schengenského prostoru dne 1. ledna 2025, kdy byl zrušen požadavek na kontroly osob
na vnitřních pozemních hranicích.
2. Oblast působnosti
Mezi úspěchy schengenského prostoru patří:
a. zrušení kontrol všech osob na vnitřních hranicích;
b. opatření k  posílení a  harmonizaci kontrol na vnějších hranicích (4.2.4):
všem občanům EU stačí pro vstup do schengenského prostoru pouze
předložit průkaz totožnosti nebo cestovní pas;
c. společná vízová politika pro krátkodobé pobyty: státní příslušníci třetích
zemí, které jsou uvedeny na společném seznamu zemí, jejichž státní
příslušníci potřebují ke vstupu vízum (viz přílohu  II nařízení Rady
(ES) 539/2001), mají nárok na jediné vízum platné v  rámci celého
schengenského prostoru;
d. policejní (4.2.7) a  justiční spolupráce (4.2.6): policejní sbory si
vzájemně pomáhají při odhalování a předcházení trestné činnosti a mají
právo pronásledovat pachatele uprchlé na území sousedního státu
v  schengenském prostoru; je zaveden i  rychlejší systém vydávání
a vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech;
e. zavedení Schengenského informačního systému (SIS) a  jeho rozvoj
(4.2.4).
3. Výzvy
Ačkoli se na Schengenský prostor většinou pohlíží jako na jeden z  hlavních
úspěchů Evropské unie, čelil v  nedávné době existenčnímu ohrožení v  důsledku
pandemie COVID-19, kdy členské státy zavíraly hranice v úsilí o kontrolu šíření viru,
před zavedením digitálního certifikátu EU COVID v  červenci  2021. Ještě předtím
představoval hlavní výzvy značný příliv uprchlíků a migrantů do EU a také teroristické
útoky.
B. Volný pohyb občanů EU a jejich rodinných příslušníků
1. První opatření
Ve snaze přeměnit Společenství na prostor vyznačující se skutečnou svobodou
a  mobilitou všech jeho občanů bylo v  roce  1990 přijato několik směrnic, jejichž
účelem je zajistit právo pobývat v zemi i jiným osobám než pracovníkům: směrnice
Rady 90/365/EHS o právu pobytu zaměstnaných osob a osob samostatně výdělečně
činných po skončení jejich pracovní činnosti; směrnice Rady 90/366/EHS o  právu
pobytu pro studenty; směrnice Rady 90/364/EHS o  právu pobytu (pro státní
FAKTA A ČÍSLA
Fakta a čísla o Evropské unii - 2026
www.europarl.europa.eu/factsheets/cs
3
příslušníky členských států, kterým toto právo nevzniklo na základě jiných ustanovení
práva Společenství, a jejich rodinné příslušníky).
2. Směrnice 2004/38/ES
V  zájmu sloučení jednotlivých právních předpisů (včetně těch uvedených výše)
a zohlednění rozsáhlé judikatury související s volným pohybem osob byla roku 2004
přijata nová komplexní směrnice – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/
ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně
se pohybovat a  pobývat na území členských států. Směrnice je navržena tak, aby
podporovala občany EU v uplatňování jejich práva svobodně se pohybovat a pobývat
na území členských států, omezila administrativní formality na ty skutečně nejnutnější,
lépe vymezila postavení rodinných příslušníků a omezila možnosti zamítnutí vstupu
nebo ukončení práva pobytu. V  rámci působnosti směrnice 2004/38/ES definice
rodinných příslušníků zahrnuje:
— manžela/manželku (rovněž stejného pohlaví, jak vyjasnil Soudní dvůr Evropské
unie (SDEU) ve svém rozsudku ve věci Coman, C-673/16),
— registrovaného partnera či partnerku, považuje-li právní řád hostitelského
členského státu registrované partnerství za rovnocenné manželství,
— potomky v přímé linii, kteří jsou mladší 21 let nebo jsou vyživovanými osobami,
a  takové potomky manžela či manželky nebo registrovaného partnera či
partnerky,
— předky v  přímé linii, kteří jsou vyživovanými osobami; a  předky manžela či
manželky nebo registrovaného partnera či partnerky v témže postavení.
Převážná většina členských států tuto směrnici rovněž uplatňuje k zajištění práva na
volný pohyb osob v  případě registrovaných partnerů stejného pohlaví a  partnerů
stejného pohlaví v trvalém vztahu.
a. Práva a povinnosti:
— Pro pobyty kratší než tři měsíce: Jedinou povinností občanů EU je být držitelem
platného průkazu totožnosti nebo cestovního pasu. Hostitelský členský stát může
po dotčených osobách požadovat, aby nahlásily svou přítomnost v zemi.
— Pro pobyty delší než tři měsíce: Občané EU a  jejich rodinní příslušníci –
pokud nepracují – musí mít dostatečné prostředky, aby se po dobu svého
pobytu nestali zátěží pro systém sociálních služeb hostitelského členského státu,
a  musí být účastníky zdravotního pojištění. Občané EU nepotřebují povolení
k  pobytu, členské státy však po nich mohou žádat, aby se zaregistrovali
u  příslušných orgánů. Rodinní příslušníci občanů Unie, kteří nejsou státními
příslušníky některého členského státu, musí požádat o povolení k pobytu na dobu
svého pobytu nebo na období pěti let.
— Právo trvalého pobytu: Práva trvalého pobytu nabývají občané EU v hostitelském
členském státě po pěti letech nepřerušeného legálního pobytu pod podmínkou,
že v jejich případě není vymáháno rozhodnutí o vyhoštění. Toto právo již není
spojeno s žádnými podmínkami. Totéž pravidlo se použije pro rodinné příslušníky,
kteří nejsou státními příslušníky členského státu a kteří žili s občanem EU po dobu
pěti let. Právo trvalého pobytu pozbývá platnosti pouze v případě, že je daná
FAKTA A ČÍSLA
Fakta a čísla o Evropské unii - 2026
www.europarl.europa.eu/factsheets/cs
4
osoba po dobu více než dvou po sobě následujících let v hostitelském členském
státě nepřítomna.
— Omezení práva na vstup a práva pobytu: Občané EU či jejich rodinní příslušníci
mohou být z  hostitelského členského státu vyhoštěni z  důvodů souvisejících
s ochranou veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. Byly
stanoveny záruky, aby se zajistilo mimo jiné to, že rozhodnutí o vyhoštění nebudou
přijímána z ekonomických důvodů, budou v souladu se zásadou proporcionality
a budou založena na chování dotyčné osoby.
Směrnice rovněž umožňuje členským státům přijmout potřebná opatření k odepření,
pozastavení nebo odnětí jakéhokoliv přiznaného práva v případě jeho zneužití nebo
podvodu, jako je účelový sňatek.
b. Provádění směrnice 2004/38/ES
Směrnici provázely problémy a  polemiky, když vyšly najevo závažné nedostatky
při provádění a přetrvávající překážky bránící volnému pohybu. Na tuto skutečnost
upozorňovaly zprávy Komise a  studie Parlamentu týkající se uplatňování směrnice
a svědčila o tom také řízení o nesplnění povinnosti s několika členskými státy kvůli
nesprávnému či neúplnému provedení směrnice i  velký počet petic předložených
Evropskému parlamentu a  případů řešených u  Soudního dvora. Kritika ze strany
některých členských států během roků 2013–2014 týkající se údajného zneužívání
pravidel volného pohybu občany EU za účelem „sociální turistiky“ vedla na úrovni EU
k diskusím o případných reformách, které byly odloženy po rozhodnutí Spojeného
království vystoupit z EU.
V prosinci 2023 vydala Evropská komise nové pokyny s názvem „Pokyny k právu na
volný pohyb občanů EU a jejich rodin“. Nahrazují pokyny z roku 2009 a jejich cílem
je posílit účinné a jednotné uplatňování právních předpisů o volném pohybu v celé
EU. Poskytují vysvětlení s cílem pomoci vnitrostátním orgánům v boji proti zneužívání
a  podvodům souvisejícím s  právy na volný pohyb. Kromě toho výzkumná služba
Evropského parlamentu zveřejnila v květnu 2024 dokument o volném pohybu občanů
EU a jejich rodinných příslušníků, který nabízí přehled podmínek a práv stanovených ve
směrnici 2004/38/ES pro občany EU a jejich rodinné příslušníky. Provádění směrnice
2004/38/ES je i nadále předmětem diskuse, zejména pokud jde o rovnováhu mezi
usnadněním volného pohybu a řešením možného zneužívání.
3. Fyzické a digitální doklady
Nařízení Rady (EU) 2025/1208 ze dne 12. června 2025 o posílení zabezpečení průkazů
totožnosti občanů Unie a  povolení k  pobytu vydávaných občanům Unie a  jejich
rodinným příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pohybu, nahrazuje nařízení
(EU) 2019/1157 a dále posiluje zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie a povolení
k pobytu vydávaných občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří vykonávají
své právo volného pohybu.
Nařízení (EU) 2025/1208 vyžaduje, aby členské státy EU vydávaly průkazy totožnosti
obsahující vysoce zabezpečený bezkontaktní čip s fotografií držitele a dvěma otisky
prstů. Toto nařízení nevyžaduje, aby členské státy EU vydávaly průkazy totožnosti,
pokud jejich vnitrostátní právo tento druh dokladů nestanoví.
FAKTA A ČÍSLA
Fakta a čísla o Evropské unii - 2026
www.europarl.europa.eu/factsheets/cs
5
Zlepšením spolehlivosti dokladů a harmonizací bezpečnostních prvků má toto nové
nařízení za cíl omezit podvody a  padělání a  usnadnit uznávání dokladů totožnosti
a povolení k pobytu v celé EU, a tím podpořit účinný výkon práv volného pohybu podle
směrnice 2004/38/ES a článku 21 SFEU.
Dne 8.  října  2024 přijala Komise legislativní návrh, který by občanům EU umožnil
vytvářet na základě jejich průkazů totožnosti tzv. digitální cestovní oprávnění. Digitální
cestovní oprávnění jsou v  podstatě digitální kopií údajů uložených v  čipu průkazu
totožnosti, s výjimkou otisků prstů. To by občanům EU umožnilo používat digitální
cestovní oprávnění založené na průkazech totožnosti při cestování do EU nebo v rámci
EU.
4. Státní příslušníci třetích zemí
Vysvětlení ustanovení platných pro státní příslušníky třetích zemí, kteří nejsou
rodinnými příslušníky občanů EU, se nachází v publikaci Fakta a čísla zaměřené na
přistěhovaleckou politiku (4.2.3).
ÚLOHA EVROPSKÉHO PARLAMENTU
Parlament se již dlouho snaží prosazovat právo na volný pohyb, který považuje za
klíčovou zásadu Evropské unie. Ve svém usnesení ze dne 16. ledna 2014 o dodržování
základního práva na volný pohyb v EU zamítl snahy o omezení práv na volný pohyb
a  vyzval členské státy, aby dodržovaly ustanovení Smlouvy týkající se pravidel EU
pro svobodu pohybu a aby zajistily dodržování zásady rovnosti a základního práva na
volný pohyb ve všech členských státech. Ve svém usnesení ze dne 15. března 2017
o překážkách bránících občanům EU svobodně se pohybovat a pracovat na vnitřním
trhu a v usnesení ze dne 12. prosince 2017 o zprávě o občanství EU pro dotyčný rok
Parlament znovu vyzval k odstranění překážek, které brání uplatňování práva na volný
pohyb. Když se Spojené království rozhodlo vystoupit z  Evropské unie, ubyl jeden
z hlavních kritiků volného pohybu.
Co se týče schengenského prostoru, Parlament ve svém usnesení ze dne
30.  května  2018 k  výroční zprávě o  fungování schengenského prostoru odsoudil
„pokračující znovuzavádění kontrol na vnitřních hranicích“, které mají nepříznivé (...)
dopady na jednotu schengenského prostoru a negativní vliv na prosperitu evropských
občanů a  na zásadu volného pohybu“. Dne 15.  října  2025 uspořádal Parlament ve
spolupráci s  Evropskou komisí akci u  příležitosti 40.  výročí podpisu Schengenské
dohody.
Pandemie COVID-19 přiměla většinu členských států k  opětovnému zavedení
kontrol na vnitřních hranicích, k  uzavření hranic a  k  uplatnění dočasných omezení
na cesty z  jiných zemí EU. V  různých usneseních Parlament opakovaně vyjádřil
své obavy a  vyzval k  lepší koordinaci na úrovni EU a  k  rychlému návratu
k plně funkčnímu a reformovanému schengenskému prostoru. Dne 24. dubna 2024
Parlament na plenárním zasedání formálně přijal legislativní usnesení týkající se
reformy Schengenského hraničního kodexu, které posiluje volný pohyb, vyjasňuje
pravidla a omezuje dočasné hraniční kontroly.
FAKTA A ČÍSLA
Fakta a čísla o Evropské unii - 2026
www.europarl.europa.eu/factsheets/cs
6
Tento dokument vypracovává tematická sekce pro spravedlnost, občanské svobody
a institucionální záležitosti.
Alessandro ERMINI / Clemence Rogalski
11/2025