STRANICKÉ
SYSTÉMY V
TRANSFORMACI
MILOŠ BRUNCLÍK
Požadavky ke kurzu
1. seminární práce dle výběru z témat v IS (rozsah 8-10
normostran), včetně termínu prezentace výsledků
výzkumu formou ppt a přednášky s diskusí o rozsahu
30-35 minut přednesené v rámci cvičení – celkem 50 %
2. test ověřující základní terminologii, klasifikace a
typologie stran a stranických systémů a fenomény s nimi
spojené – celkem 40 %
3. aktivita ve cvičeních – 10 %
Požadavky ke kurzu
► seminární práce dle výběru z témat v IS
(rozsah 8-10 normostran) a její obhajoba v
rámci termínu testu, termín pro odevzdání
– nejpozději 6. května 2026 – celkem 60 %
► test ověřující základní terminologii,
klasifikace a typologie stran a stranických
systémů a fenomény s nimi spojené –
celkem 40 %
Co jsou stranické systémy?
► Sartori (1976/2005)
► Systém stran definován
interakcemi stran vyplývajícím z
mezistranické soutěže
► Kvalitativně výše než je agregát
stran
Základní typologie stranických
systémů
► Duverger (1951)
► Blondel (1968)
► Sartori (1976)
► Dahl (1966)
► Mair (1997)
► Siaroff (2000)
► …..
Duvergerova
typologie
► Hlavní proměnné pluralitních
systémů:
1. počet stran
2. disciplinovanost (rigidita) vs.
nedisciplinovanost (flexibilita)
3. vzájemná závislost
4. strany zaměřeny
prakticko-technicky X
teoreticko-doktrinálně, tj.
metafyzicky
5. Strany fungují "dualisticky"
neboli bipolárně
Duverger: hlavní rozdělení
1. bipartismus vs. multipartismus
2. rigidní (disciplinované) vs. flexibilní
(nedisciplinované) strany
3. strany nezávislé vs. závislé
4. systémy technické vs. metafyzické
5. dualistické, tj. bipolární vs.
multipolární systémy
Základní typy stranických systémů
1. Skutečný bipartismus
2. Pseudobipartismus
3. Zdánlivý (dualistický)
multipartismus
4. Skutečný (multipolární)
multipartismus
Typy
stranických
systémů
► Dualistické (bipolární) systémy
► Skutečný bipartismus
► zdánlivý multipartismus
► →dualistické neboli bipolární
uspořádání
► Rigidní strany
► Multipolární systémy
► pseudobipartismus
► skutečný multipartismus
Další typy
stranických
systémů
1) polypartismus
2) paradualistický systém
= "systém dvou stran a
půl“ (v minulosti - SRN, BEL,
RAK)
Formy multipartismu
1. uspořádaný omezený
multipartismus (Švýc, Niz.)
2. anarchický a neuspořádaný
multipartismus (ITA)
→ polypartismus
► Německo a Francie zaujímají
prostřední pozici
Jean Blondel
1968
► Dvoustranický systém
► USA, UK, NZ, AUS
► Systém dvou a půl strany
► SRN, BEL, IRL, CAN
► Multipartismus s
dominantní stranou
► Multipartismus bez
dominantní strany
► X DOMINANTNÍ STRANA
(DUVERGER)
Stein Rokkan
(1970)
► Počet, velikost a
konfigurace stran
1. British-German 1 vs. 1+1
system
2. Scandinavian 1vs. 3-4
system (SWE, DEN)
3. even multiparty systems
- 1 vs. 1 vs. 1+2-3
Gordon
Smith (1989)
► Počet, velikost stran
a jejich konfigurace
1. Imbalance
2. Diffusion
3. Balance
Giovanni
Sartori
(1976)
Počet stran –
FORMAT
Ideologická
vzdálenost
(polarizace)
MECHANICS
Relevantní
strany
► Koaliční potenciál
► Vyděračský potenciál
Sartoriho klasifikace
Druh (formát) Typ (mechanismus)
1 strana Systém jediné totalitární
strany
Systém
hegemonické
strany
-
2 strany Systém dvou stran Systém dvou stran
3-5 stran Limitovaný pluralismus Umírněný
pluralismus
Více než 5 stran Extrémní pluralismus Polarizovaný
pluralismus
Systém dvou
stran
1. Jednobarevné většinové vlády
2. Alternace u moci
3. Dostředivé tendence
Umírněný
pluralismus
► 3-5 (6) stran
► Dostředivé tendence
► Nízká polarizace
► Dva bloky stran
► Většinové vlády
Polarizovaný
pluralismus
► Antisystémové strany
► Bilaterální opozice
► Neodpovědná opozice
► Populismus, trumfování
► Vysoká polarizace
► Odstředivé tendence
Systém
predominantní
strany
► Doplňková kategorie
► Východiskem Duvergerova
„dominantní strana“
► 50 % a více mandátů po cca
3 volební období
► příklady
► Japonsko do r. 1993
► Irsko 1933 - 1989 (Fianna
Fáil)
Alan Siaroff (2000)
systém dvou
stran
systém dvou a
půl stran
umírněný
multipartismus s
1 dominující
stranou
umírněný
multipartismus s
2 hlavními
stranami
umírněný
multipartismus s
vyvážeností
hlavních stran
extrémní
multipartismus s
1 dominující
stranou
extrémní
multipartismus s
2 hlavními
stranami
extrémní
multipartismus s
vyvážeností
stran
Vzorce soutěže a spolupráce
► Ronald A. Dahl (1966)
► Gordon Smith (1989)
► Peter Mair (1998)
Ronald Dahl
► Modely opozice
► Stupeň soutěže a spolupráce
v aréně:
► Volební
► Parlamentní
Ronald Dahl (1966)
Typ systému Volební
aréna
Parlamentní
aréna
Příklady
1. competition competition competition VB
2.
Cooperation-competition
competition
2.1 bipartism competition Cooperation
/competition
USA
2.2. multipartism Cooperation
/competition
Cooperation
/competition
Francie IV., Itálie I.
3. Competition-coalition
3.1. bipartism competition coalition Válečné kabinety VB
3.2. multipartism Cooperation
/competition
coalition Švýcarsko
4. Coalition coalition coalition Kolumbie
Peter Mair
(1998)
► Stranický systém optikou vládních
koalic
► 3 kritéria
1. alternace
► Úplná
► Částečná
► Žádná
2. Vládní formule
► Inovativní
► Tradiční
3. Přístup do vlády
► Otevřený
► Uzavřený
Peter Mair:
struktura
soutěže
► Uzavřená struktura soutěže
► Žádná či úplná alternace
► Tradiční formule
► Uzavřený přístup
► Otevřená struktura soutěže
► Částečná alternace
► Inovativní formule
► Otevřený přístup do vlády
Současné systémy
► větší počet stran
► více dimenzí (cleavages)