Kvantitativní přístupy ke
studiu stranických systémů
Počet stran
► 3 hlavní přístupy
1. Sartoriho koncept
„relevantních stran“
2. Matematické formule
3. Arbitrární rozhodnutí
Raeův index frakcionalizace
► Douglas Rae
► 2 kritéria:
► Počet stran
► Velikost stran
► F = 1−Ʃ (si
)2
► Max. = 1(velké množství stran)
► Min. = 0 (jedna strana)
Příklad
► 5 stran: A, B, C, D, E
► Každá ze stran zisk 20 % mandátů
► Výsledek: ?????
Řešení
► F = 1- (0,22
+ 0,22
+ 0,22
+ 0,22
+ 0,22
)
► F = 1- (0,04+ 0,04+ 0,04+ 0,04+ 0,04)
► F = 1-0,2 = 0,8
Příklad: ČR – volby do PSP ČR 2013
► ČSSD: 50 mandátů
► ANO: 47
► TOP 09: 26
► ODS:16
► KSČM:33
► KDU-ČSL: 14
► Úsvit: 14
Řešení
► F = 1- (0,252+
0,242+
0,132+
0,082+
0,172+
0,072+
0,072
)
► F = 1-(0,0625+0,0552+0,0169+0,0064+0,0272+0,0049+0,0049)
► F = 1-0,178 = 0,822
Příklad: ČR – volby do PSP ČR 2017
► ANO: 78
► ODS:25
► Piráti: 22
► SPD: 20
► KSČM:15
► ČSSD: 15
► KDU-ČSL: 10
► TOP 09: 7
► STAN: 6
Efektivní počet stran
► Laakso, Taagepera 1979
N = 1/ Σn
i=1
Pi
2
,
► Snadnější interpretace
Příklady
► A…………………….40 %
► B…………………….15 %
► C…………………….15 %
► D…………………….15 %
► E……………………..15 %
0,16+0,0225+0,0225+0,0225+0,022
5 = 1
ENP = 1: 0,25 = 4
► A…………………..70 %
► B…………………..10 %
► C…………………..8 %
► D…………………..8 %
► E……………………4 %
ENP = 1 :0,5144 =1,9
Molinarův index
► ENP stejný pro systém
► 2 strany (51 % a 49 % )
► více stran (první 70 % a 6 stran s 5%)
► Juan Molinar 1991
► Lépe odráží tři prvky stranických systémů
1. Velikost vítězné strany
2. Rozdíl mezi dvěma největšími stranami
3. Stupeň koncentrace menších stran
Molinarův index
( Σn
i=1
Pi
2
) – Pi
2
► MI = 1 + N _____________________
Σn
i=1
Pi
2
N = 1/ Σn
i=1
Pi
2
(ENP)
Polarizace
► Ideologická vzdálenost mezi stranami
► Zpravidla na škále levice-pravice
► podstata stranických systémů (Sani and Sartori 1983)
► 3 metody
1. Expert surveys-judgments (Castles, Mair 1984)
► Chapel Hill Expert Survey (od 1999 cca každé 4 roky)
2. Průzkumy mezi voliči či elitami stran
3. Obsahová analýza stranických dokumentů
► Comparative manifesto project
CHES
From Competition to Polarization: How Populists Change Party Systems to
Concentrate Power. Milada Anna Vachudova University of North Carolina at
Chapel Hill 22 October 2017
Volatilita (těkavost)
► Electoral volatility
► Pův. přírodní vědy
► Analýza přesunů voličské podpory pro jednotlivé
strany v čase (volby)
2 úrovně analýzy
► Individuální (hrubá volatilita,
gross volatility)
1. party switching
2. overall volatility
3. total volatility
► Agregovaná (čistá
volatilita)
► tzv. Pedersenův index
Pedersenův index
► Předchozí práce
► Rose and Urwin (1970)
► Asher and Tarrow (1975)
► Měřítko pro přesuny volební podpory pro politické
strany mezi volbami
∆ pi
t
= pi
t
- pi
t-1
► TNCt
=Σ ªi=1
⎥ ∆ pi
t
⎮
► TNC = total net change
► V = ½ TNC
Příklad
1980 1984 1988 1992
A 15 20 13 16
B 35 38 23 24
C 16 18 25 22
D 23 11 29 23
E 11 13 10 15
Volatilita 1984: (5+3+2+12+2) / 2 = 12
Volatilita 1988: (7+15+7+18+3) / 2 = 25
Volatilita 1992: (3+1+3+6+5) /2 = 9
Příklad ČR
2010 2013
ČSSD 22,1 20,5
ODS 20,2 7,7
ANO - 18,7
TOP09 16,7 12,0
KSČM 11,3 14,9
VV 10,9 KDU-ČSL
- 6,8
Úsvit - 6,9
Ostatní 18,8 12,5
Hrubá vs. čistá volatilita
► Vztah není zcela závislý
► Vysoká hrubá volatilita a současně nízká čistá volatilita
► teoretická možnost: nulová čistá volatilita, ale 100% hrubá volatilita
► dokonalý bipartismus: obě strany si vymění voliče, ale volební zisky zůstanou
shodné
► V praxi: vysoký stupeň korelace
Empirické studie
► Richard Rose and Derek Urwin (1970)
► pionýrská studie volebních přesunů v Evropě 1945-1970
► → vysoká míra stability
► Pedersen (1979)
► Analýza 1948 -1977
► Velké rozdíly mezi zeměmi
► NOR a DEN – vyšší volatilita
► GER a FRA – nižší volatilita
Pedersenova studie
Empirické studie
► Maria Maguire (1983)
► Lane and Ersson (1997)
► Dalton, McAllister, Wattenberg (2000)
► Drummond (2002)
► Od konce 60. a 70.let – trendy k vyšší míře volatility
Posun v perspektivě
► 1970 Rose and Urwin
► Nutné vysvětlit stabilitu
► 1979 Pedersen
► Nutné vysvětlit stabilitu v některých zemích a nestabilitu
v jiných zemích
► 2006 Russell J. Dalton
► Nutné vysvětlit všeobecnou nestabilitu
► Stranická identifikace – pro vysvětlení stability
► Volatilita – pro vysvětlení nestability
Kritika Pedersenova indexu
► stejná váhu změně v podpoře stran bez ohledu na
to, jak velké tyto strany jsou
► 40-35 % x 6-5 %
► index odráží 2 změny způsobené:
1. Voliči (změna preferencí)
2. Elity stran (odštěpování nových stran od existujících,
ustavování nových stran a slučování starých stran)
► Index - měří 2 odlišné zdroje volatility a v důsledku je
směšuje
Řešení
► Nástroje na rozlišení volatility způsobené
► změnou preferencí voličů
► Změnou volební nabídky stran
1. Sarah Birch (2003): party replacement
o podíl hlasů získaných novými stranami
o výpočet: pouze strany, které se účastnily obou voleb
2. Mainwaring et al. 2010; Powell, Tucker 2013
o dekomponuje Pedersenův index na 2 složky:
o Vnitrosystémová volatilita
o způsobená přesunem podpory mezi stranami, které soutěžily ve dvou po sobě jdoucích
volbách
o vněsystémová volatilita
o způsobena vstupem nových stran a zánikem starých stran
o Nové strany : nulová podpora v prvních volbách, zatímco zaniklé strany mají nulovou
podporu v druhých volbách
Řešení
3. Bartolini a Mair (1990)
o Vnitrobloková X mezibloková volatilita
o rozčlenění na levicové a nelevicové strany
o  Mair (1997)
o volatilita mezi stranami jednoho bloku: volatilita mezi
„přáteli“
o volatilita mezi bloky: volatilita mezi „nepřáteli