|
Sociologie
Sociální stratifikace, nerovnosti a teorie kapitálu
Přednáška
Mgr. Barbora Procházková
Barbora.prochazkova@cevro.cz
Sociální stratifikace
Uspořádání společnosti do hierarchicky uskupených vrstev (strat), které se liší podle přístupu k
moci, bohatství, prestiži, vzdělání a dalším zdrojům.
Jedná se o společenské rozvrstvení, tedy kdo stojí výš a kdo níž ve společnosti.
Hlavní typy sociální stratifikace (stratifikační systémy)
Otrokářský systém
Lidé jsou považováni za majetek jiných lidí a nemají osobní svobodu. Sociální mobilita
prakticky neexistuje.
Kastovní systém
Sociální postavení je určeno narozením a nelze ho změnit. Typickým příkladem je tradiční
kastovní systém v Indii.
Stavovský systém
Společnost je rozdělena do stavů s odlišnými právy a povinnostmi. Typický pro feudální
Evropu. Například šlechta, duchovenstvo a poddaní.
Třídní systém
Sociální postavení je založeno především na ekonomických zdrojích, vzdělání a povolání.
Mobilita je možná, ale nerovnosti přetrvávají.
Sociální stratifikace
Jaká je současná česká společnost?
Výzkum Rozděleni svobodou
Česká populace (30 let po sametové revoluci)
Rozdělení české společnost do šesti společenských tříd (dvě vyšší střední, tři nižší střední
a jedna strádající třída)
Jaká je současná česká společnost?
Česká společnost rozdělena na 6 tříd:
Zajištěná střední (22%)
Nastupující kosmopolitní (12 %)
Tradiční pracující (14 %)
Třída místních vazeb (12 %)
Ohrožená (22 %)
Strádající (18 %)
Jaké nerovnosti znáte?
Karl Marx a sociální nerovnosti
Sociální nerovnosti jako strukturální, historicky podmíněný a systémový jev, nikoli jako
důsledek individuálních schopností nebo morálních kvalit.
Způsob výroby určuje strukturu společnosti, její instituce i podobu sociálních vztahů.
Každá historická epocha je charakterizována specifickými vlastnickými vztahy, které
vytvářejí určitou třídní strukturu.
Kapitalismus vede ke koncentraci a centralizaci kapitálu. Bohatství se postupně hromadí v
rukou menší skupiny vlastníků, zatímco většina společnosti zůstává závislá na mzdové
práci.
Společenské rozdělení:
Buržoazie (vlastní výrobní prostředky kontoluje kapitál)
Proletariát (nevlastní výrobní prostředky a je nucen prodávat svou pracovní sílu)
Max Weber a sociální nerovnosti
Vícedimenzionální pohled na nerovnosti.
Weber tvrdí, že sociální nerovnosti nelze vysvětlit pouze ekonomickým postavením.
Sociální postavení člověka je výsledkem kombinace ekonomické pozice, společenské
prestiže a politické moci.
Společnost je strukturována podle tří hlavních dimenzí:
Třída (class)
Třída je spojena s ekonomickým postavením člověka na trhu práce. Důležitá je
zejména kontrola nad zdroji, majetkem, vzděláním a pracovními příležitostmi.
Status (status groups)
Status souvisí se společenskou prestiží a uznáním. Některé skupiny mají vyšší
společenskou prestiž bez ohledu na jejich ekonomický příjem.
Moc (power)
Moc označuje schopnost prosadit svou vůli i proti odporu ostatních. Projevuje se
například v politice nebo ve vlivu na rozhodování.
Teorie kapitálu
Francouzský sociolog Pierre Bourdieu.
Vyvinul teorii kapitálu, která jde nad rámec tradičního ekonomického pohledu na kapitál a
zahrnuje několik forem kapitálu.
Tyto formy kapitálu vysvětlují, jak se moc, privilegia a zdroje nerovnoměrně rozdělují ve
společnosti a jak jsou reprodukovány společenské nerovnosti.
Ekonomický kapitál
Tradiční kapitál v podobě finančních prostředků a materiálních zdrojů (peníze, majetek,
výrobní prostředky).
Nejvíce přímo převoditelný na jiné druhy kapitálu, například na kulturní kapitál (platbou za
vzdělání) nebo sociální kapitál (vstupem do elitních kruhů).
Člověk s vysokým ekonomickým kapitálem mívá přístup k lepšímu vzdělání, zdravotní
péči, bydlení nebo volnočasovým aktivitám apod.
Sociální kapitál
Síť vztahů, kontaktů a sociálních vazeb, které mohou být využity pro zisk dalších výhod.
Sociální kapitál zahrnuje nejen množství vztahů, ale také jejich kvalitu, důvěru a sdílené
hodnoty.
Hodnota sociálního kapitálu spočívá v přístupu ke zdrojům skrze sociální vazby a vztahy.
Čím širší a vlivnější sociální síť, tím větší přístup k informacím, příležitostem nebo prestiži.
Například získání zaměstnání díky doporučení známého, přístup ke grantům skrze kontakty
na akademické půdě.
Kulturní kapitál
Soubor kulturních znalostí, dovedností, postojů a vnímání, které člověk získává v průběhu života.
Kulturní kapitál pomáhá reprodukovat sociální třídy, protože vyšší třídy mají k těmto zdrojům lepší přístup.
Formy kulturního kapitálu
Ztělesněný (embodied):
Naučené dovednosti, zvyklosti a vědomosti (např. jazykové schopnosti, umění jednat, způsob mluvy).
Nelze ho předat okamžitě, vyžaduje čas na osvojení.
Příklad: Schopnost hrát na hudební nástroj nebo cit pro interpretaci umění.
Objektivizovaný (objectified):
Kulturní artefakty, které člověk vlastní (např. knihy, obrazy, hudební nástroje).
Tyto objekty lze vlastnit, ale k jejich plnému využití je třeba ztělesněného kapitálu.
Příklad: Sbírka výtvarného umění nebo knihovna.
Institucionalizovaný (institutionalized):
Osvědčení a tituly, které potvrzují kulturní kvalifikace.
Příklad: Vysokoškolský diplom nebo certifikát.
Symbolický kapitál
Prestiž, čest, uznání a status, které jsou společensky legitimizovány.
Je výsledkem převodu jiných forem kapitálu (např. ekonomický kapitál může být přeměněn v prestiž
díky filantropii).
Je to "neviditelná" forma kapitálu, protože působí tak, že její moc je vnímána jako legitimní.
Symbolický kapitál hraje zásadní roli v udržování moci, protože je neoddělitelně spojen s uznáním a
legitimitou.
Habitus
Označuje systém naučených dispozic, jež ovlivňují, jak lidé vnímají svět, myslí, jednají a
rozhodují se.
Není vrozený, ale formuje se prostřednictvím socializace v určitém sociálním prostředí, jako je
rodina, škola, práce nebo širší kultura.
Ovlivňuje jednání lidí a zároveň je produktem vnějších struktur společnosti.
Je odrazem společenských podmínek, ve kterých člověk vyrůstal. Například zvyklosti, jako je
způsob mluvy, držení těla, výběr jídla, odrážejí sociální třídu či kulturní prostředí.
Většina aspektů habitusu je automatická a neuvědomovaná – lidé jednají "přirozeně", aniž by
si byli vědomi vlivu svého prostředí.
Projevuje napříč různými kontexty (např. v práci, ve škole, v rodině), i když se může mírně
adaptovat na nové podmínky.
Přispívá k udržování sociálních nerovností, protože lidé si osvojují praktiky, které odpovídají
jejich sociálnímu prostředí, a tím se jejich společenské postavení často reprodukuje.
Habitus příklady
Kavárna a objednávání kávy
Máme dvě osoby, které přijdou do moderní výběrové kavárny.
První člověk si sebejistě objedná flat white, ptá se na původ kávy, ví, co znamená filtrovaná káva nebo
aeropress. Chová se v prostoru přirozeně, jako by tam patřil.
Druhý člověk se může cítit nejistě. Neví přesně, jaké druhy kávy existují, není si jistý, jak objednávat, a
může mít pocit, že do takového prostředí úplně nezapadá. Raději si dá „normální kafe“ nebo odejde jinam.
Člověk, který vyrůstal v prostředí, kde bylo běžné chodit do podobných podniků, diskutovat o jídle, kultuře
nebo cestování, se v takové situaci orientuje přirozeně.
Člověk, který se v takové kavárně cítí nejistě, může naopak vyrůstat v prostředí, kde se do kaváren nebo
restaurací chodilo jen výjimečně, kde jídlo a pití nebylo tématem zájmu nebo kulturní zkušenosti, ale spíše
běžnou každodenní potřebou, a kde nebylo obvyklé orientovat se v podobných typech podniků ani
komunikovat s personálem o nabídce nebo původu produktů.
Prekariát - Guy Standing
Nová společenská třída prekariát, která se vyznačuje pracovní nejistotou,
nedostatečnou sociální ochranou a absencí ekonomické stability.
Prekarizace práce
Proces, při kterém dochází ke zhoršování stability, jistoty a kvality pracovních
podmínek.
Nejisté pracovní smlouvy nebo práce bez smlouvy.
Proměnlivý a nepředvídatelný příjem.
Omezený přístup k sociálním jistotám a zaměstnaneckým právům.
Nutnost neustále hledat další práci nebo zakázky.
Prekarizace práce - příklady
Platformová práce
Kurýr rozvážející jídlo přes aplikace jako Uber Eats nebo Bolt Food. Příjem závisí na počtu zakázek a
pracovník je často veden jako OSVČ.
Krátkodobá nebo agenturní práce
Pracovník ve skladu zaměstnaný přes agenturu jen na několik týdnů během sezóny.
Freelance práce na zakázky
Grafik nebo překladatel získávající projekty přes platformy jako Upwork bez jistoty stabilního příjmu.
Nejisté částečné úvazky
Brigádník v obchodním řetězci jako McDonald's nebo H&M, který má jen několik směn týdně a rozvrh se často
mění.
Neformální práce bez smlouvy
Práce na černo ve stavebnictví nebo v gastronomii bez pracovní smlouvy a sociální ochrany.
Prestiž profesí
V ČR pravidelně šetří Centrum pro výzkum veřejného mínění (Sociologický ústav AV ČR)
https://cvvm.soc.cas.cz/cz/
Náhled do výzkumných zpráv CVVM – 2019 a 2025
Teorie světového systému - Immanuel Wallerstein
Cílem je vysvětlit globální nerovnosti a historický vývoj kapitalismu v
rámci celého světa, nikoli jednotlivých států.
Svět tvoří jediný ekonomický systém – světový kapitalistický
systém.
Ekonomické zájmy a politické mocenské vztahy jsou vzájemně
provázané a ovlivňují uspořádání světového systému.
Hlavní logikou systému je využívání nerovností mezi regiony.
Nabízí strukturální pohled na světovou ekonomiku, který doplňuje
kulturní či politické perspektivy.
Struktura světového systému
Jádro (core) – vyspělé, průmyslové země (např. Západní Evropa, USA, Japonsko)
vysoká produktivita, silné instituce, vysoké mzdy
Poloperiferie (semi-periphery) – přechodné ekonomiky (např., Turecko, Brazílie,
Mexiko)
kombinují rysy jádra a periferie
mohou být zároveň vykořisťovány jádrem, ale mohou také vykořisťovat periferii
Periferie (periphery) – chudé, závislé země (např. subsaharská Afrika, části
Latinské Ameriky)
dodávají levné suroviny a pracovní sílu
Struktura světového systému
Struktura světového systému
Příklad
Výroba oblečení:
Jádro: Vyspělé země, jako jsou USA a země EU, mají silné módní značky (např. Nike, Zara), které
se zaměřují na design a marketing. Tyto společnosti vytvářejí oblečení a prodávají ho za vysoké
ceny.
Periferie: Mnoho rozvojových zemí (např. Bangladéš, Vietnam) se stalo centry výroby textilu.
Oblečení je zde vyráběno za nízké náklady, často s nízkými mzdami a špatnými pracovním
podmínkami.
Semiperiferie: Nejsou už jen místem nejlevnější výroby, ale zároveň ještě nemají tak silnou kontrolu
nad globálními značkami jako země jádra. Často zajišťují technicky náročnější části produkce,
například zpracování materiálů, kontrolu kvality, logistiku nebo organizaci výroby (např. Česká
republika, Turecko).
Ekonomické vztahy: Módní značky z jádra outsourcují výrobu do těchto periferních zemí, aby
snížily náklady. Zatímco značky generují vysoké zisky, dělníci v těchto zemích často pracují dlouhé
hodiny za minimální mzdu a bez ochrany práv.
Dopady: Tento systém může vést k sociální nerovnosti a ekonomické zranitelnosti v periferních
zemích, zatímco spotřebitelé v jádře profitují z levného oblečení a módních trendů. Zároveň se
zvyšují obavy o ekologické dopady masové výroby a spotřeby.
|
Děkuji za pozornost.