PROMĚNY VOLEBNÍHO CHOVÁNÍ (ČPS 2025) Short name of the powerpoint presentation, maximum length two thirds of the page 1 MOŽNOSTI PERIODIZACE 1.Období formování (1990-1996) 2.Období konsolidace (1996-2002) 3.Období prvních krizí (2002-2010) 4.Období dezintegrace (2010-2017) 5.Současné období (2017-současnost) •Martina Klicperová-Baker aplikovala teorii kolektivních emocí na volební chování a identifikovala tzv. "emoční cykly" v české politice: 1.Porevoluční euforie (1990-1992) 2.Pragmatické vystřízlivění (1992-1997) 3.Rozčarování a cynismus (1998-2010) 4.Hněv a frustrace (po 2010) 5.Polarizace a tribalizace (současnost) •Od třídního k hodnotovému hlasování: České volební chování prošlo vývojovou trajektorií podobnou západním demokraciím, ale v komprimovaném čase. Milan Tuček identifikoval tři fáze vývoje: 1.Formativní fáze (1990-1996) - dominance ideologického/hodnotového hlasování 2.Třídní fáze (1996-2010) - rostoucí význam socioekonomických faktorů 3.Post-třídní fáze (po 2010) - návrat k hodnotovému hlasování, ale na nových osách • 2 PRVNÍ SVOBODNÉ VOLBY 1990: REFERENDUM O MINULOSTI •Dominovaly široce rozkročené politické subjekty: OF/VPN •Voliči se rozhodovali především na základě jednoduchého dělení "starý vs. nový režim" • (komunismus x antikomunismus, Východ x Západ) •Volební účast velmi vysoká (přes 96%) porevoluční entuziasmus •OF: široká anti-komunistická platforma (49,5 %) základní dělení společnosti na příznivce a odpůrce bývalého režimu. •tzv. "zakladatelské volby„: vysoká míra emocí a omezená role programových otázek. •Petr Matějů: období tzv. "morální jednoty", kdy byla politika vnímána primárně jako morální imperativ, nikoli jako zastupování zájmů různých sociálních skupin. •Sociolog Ivo Možný: "éra politického idealismu". 3 PRVNÍ STANDARDNÍ VOLBY (1992) • •Rozpad OF: formování standardnějšího stranického systému + diferenciace volebního chování •ODS (VK) získala 29,7 % a etablovala se jako dominantní pravicová síla. •Levá část spektra rozdělená mezi Levý blok (KSČM a další levicové skupiny), ČSSD a menší subjekty. •Formování socioekonomické štěpící linie Nárůst významu ekonomických témat •Voličské rozhodování začalo výrazněji reflektovat postoje k ekonomické transformaci. •Korelace mezi socioekonomickým statusem a volebními preferencemi. •Sociolog Jiří Večerník: začátek formování tzv. "třídního hlasování", kdy socioekonomický status začal korelovat s volebními preferencemi (osoby s vyšším vzděláním a příjmem tíhly k pravicovým stranám, zatímco nízkopříjmové skupiny a dělnické profese k levici). •Mezigenerační rozdíly: mladší voliči byli výrazně více pravicově orientovaní než starší generace. 4 BIPOLARIZACE STRANICKÉHO SYSTÉMU (1996) • •Další konsolidace systému: ODS (29,6 %) a ČSSD (26,4 %) se staly dominantními aktéry. doplněný menšími subjekty (KDU-ČSL, KSČM). •Začalo se formovat pravidelnější rozdělení elektorátu podle sociodemografických charakteristik (ODS volí spíše mladší, vzdělanější a městští voliči, zatímco ČSSD nacházela podporu u starších voličů a ve venkovských oblastech) •Volební rozhodování významněji kopíruje socioekonomické štěpení společnosti (tzv. cleavages). •Začala klesat volební účast indikátor postupného vyprchávání polistopadového nadšení. •Matějů/Vlachová: subjektivní třídní identifikace (kam se lidé sami zařazují) začala hrát významnější roli než objektivní socioekonomické ukazatele. Tento fenomén byl označen jako "krystalizace třídního vědomí". 5 VOLBY 1998 A "OPOZIČNÍ SMLOUVA" • •Pád Klausovy vlády (v důsledku skandálu s financováním ODS) první výraznější propadu důvěry v politiku/politické strany •Matějů, Vlachová: identifikoval posun v motivaci voličů - začalo se objevovat protestní hlasování. •Volební účast klesla na 74 %. •Spolupráce ČSSD a ODS během "opoziční smlouvy" vedla k další erozi důvěry •Volební model začal vykazovat prvky tzv. "rozčarovaného voliče„ (politolog Tom Nichols) volič ztrácí víru ve schopnost politiky přinášet pozitivní změnu. •Rychlý nárůst tzv. cynických postojů k politice po pádu Klausovy vlády a následném období opoziční smlouvy. •Tzv. "kognitivní disonanci" u části voličů - rozpor mezi jejich očekáváními po roce 1989 a realitou druhé poloviny 90. let. první projevy politické apatie a poklesu volební účasti. 6 VOLBY 2002 A NÁSTUP POPULISTICKÉ RÉTORIKY •ČSSD pod vedením Vladimíra Špidly překvapivě zvítězila s 30,2 % + překvapivě silný výsledek KSČM (18,5 %). •Šaradín: k úspěchu přispělo využití prvků populistické rétoriky zaměřené proti "divoké privatizaci„ •Linek: nárůst významu protestního hlasování •Voliči začali výrazněji reagovat na korupční kauzy a ekonomické problémy. •Posílila personalizace politiky důležitost lídrů při volebním rozhodování. •Sociolog Jan Hartl: rostoucí pocit "odcizení" (alienace) části voličů od politického systému. (až 40 % občanů mělo pocit, že jejich hlas "nic nezmění", což je klasický ukazatel politické alienace) •Odcizení se projevovalo jak volební abstencí, tak podporou anti-systémových stran (především KSČM) • 7 VOLBY 2006 A VZESTUP PERSONALIZACE •Souboj Jiřího Paroubka (ČSSD) a Mirka Topolánka (ODS) reprezentoval rostoucí personalizaci politiky. •CVVM: až 30 % voličů rozhodovalo primárně na základě lídrů stran, nikoli programu •Sociální determinanty volebního chování •Martin Kreidl identifikoval tzv. "posílení kontextuálních faktorů" - voliči ze stejných regionů a sociálních skupin začali volit podobněji než dříve. Výzkumy také ukázaly korelaci mezi nezaměstnaností v regionu a podporou levicových stran. Sociální mobilita (zejména vzestupná) měla významný vliv na změnu volebních preferencí - lidé, kteří zažili sociální vzestup, častěji volili pravicové strany. •Hodnotové univerzum českých voličů • Hana Librová: postupný nárůst významu environmentálních témat pro část středostavovských voličů. • Ladislava Rabušic: rostoucí význam postojů k imigraci a multikulturalismu, což předznamenalo pozdější kulturní štěpení. •Média a volební chování • Jan Jirák: rostoucí vliv mediálního obrazu politiků na volební rozhodování + silná korelace mezi mediálním pokrytím skandálů a propadem volebních preferencí. Sociolog • Jaromír Volek: postupná bulvarizaci politického zpravodajství, což přispělo k personalizaci politiky. • 8 2010: NÁSTUP NOVÝCH SUBJEKTŮ •Překvapivý vzestup nových stran: TOP 09 (16,7 %) a Věcí veřejných (10,9 %). •Rozpad tradičních vazeb mezi voliči a stranami •Výrazně poklesla stranická identifikace a posílila volatilita (přelétavost) voličů. •Důvěra v politické strany dosáhla historického minima. •Sociolog Lukáš Linek: "éra politického cynismu". Short name of the powerpoint presentation, maximum length two thirds of the page 9 OBDOBÍ DEZINTEGRACE (2010-2017) •Rozpad tradičních vazeb: Daniel Prokop: fenomén "tekuté politické identity" - voliči se přestali identifikovat s konkrétními stranami a začali se rozhodovat ad hoc podle aktuálních témat a lídrů. CVVM poklesla stranická identifikace z 60 % v roce 2000 na pouhých 35 % v roce 2013. •Sociogeografické aspekty volebního chování Tomáš Kostelecký/Josef Bernard: prohlubující se geografickou polarizaci - rostoucí rozdíly mezi volebním chováním v metropolitních oblastech a periferních regionech ("dva různé světy v jedné zemi„) Rozdílné vnímání politických témat v závislosti na velikosti obce a vzdálenosti od krajských center. •Nové formy politické participace: tzv. "politický konzument" - voliče, kteří přistupují k politice jako ke konzumnímu zboží a "nakupují" politické preference podle aktuální nabídky. Zároveň klesala účast ve volbách, ale rostla jiná forma politické participace - online aktivismus, petice, demonstrace. •Anomie v politickém prostoru: Sociolog Jan Keller aplikoval Durkheimův koncept anomie na politickou sféru a identifikoval rostoucí pocit "normativní dezorientace" - nejasnost, jaké politické hodnoty a normy platí. To podle něj přispělo k nárůstu podpory populistických subjektů slibujících "jasná a jednoduchá řešení". • Short name of the powerpoint presentation, maximum length two thirds of the page 10 PŘEDČASNÉ VOLBY 2013 A NÁSTUP HNUTÍ ANO • •ANO Andreje Babiše získalo 18,7 % jako nový subjekt (dosud největší úspěch nové strany) •Úsvit přímé demokracie (6,9 %) přinesl prvky nativistického populismu •Nárůst významu antiestablishmentových postojů •Krajské volby 2016: dominance ANO potvrdila novou realitu českého stranického systému •Šlo o definitivní potvrzení přechodu k nestandardnímu stranickému systému s dominancí podnikatelského populismu. 11 SNĚMOVNÍ VOLBY 2017 •ANO dominovalo s 29,6 %, ale výsledek přinesl extrémní fragmentaci (9 subjektů v Poslanecké sněmovně). •Výrazně prohloubila štěpící linie mezi městem a venkovem a mezi různými vzdělanostními skupinami. 12 VOLBY 2021 A POKLES ANO •Koalice SPOLU (27,8 %) porazila ANO (27,1 %) oslabení dominantního postavení hnutí ANO •Výrazné vzdělanostní rozdíly ve volebním chování: vysokoškoláci volili výrazně více koalici SPOLU, zatímco voliči se základním vzděláním inklinovali k ANO a SPD. 13 SOUČASNÉ OBDOBÍ (2017-SOUČASNOST) •Digitální aspekty volebního chování •Václava Štětka: rostoucí význam sociálních médií a tzv. "filtračních bublin" (echo chambers), kde se voliči utvrzují ve svých postojích (až 40 % mladších voličů získává politické informace výhradně ze sociálních sítí. tzv. "digitální tribalismus" - tendenci formovat online kmeny sdílející stejné politické názory a hodnoty. •Hodnotová polarizace společnosti •Prohlubující se hodnotovou polarizaci české společnosti, která se odráží i ve volebním chování. Pět základních hodnotových skupin s odlišnými volebními preferencemi: 1.Kosmopolitní liberálové (vysoký kulturní kapitál, městské prostředí) 2.Tradicionalisté (důraz na tradiční hodnoty a národní identitu) 3.Materialisté (důraz na ekonomickou prosperitu a stabilitu) 4.Sociální solidaristé (důraz na rovnost a sociální stát) 5.Apolitičtí pragmatici (nízký zájem o politiku, orientace na praktické dopady) • 14 SOUČASNÉ OBDOBÍ (2017-SOUČASNOST) •Prekarizace a volební chování •Korelace mezi tzv. "prekarizací práce" (nejisté pracovní podmínky) a tendencí podporovat populistické strany. Osoby v těchto pracovních pozicích vykazovaly vyšší míru politické frustrace a nedůvěry v tradiční strany. Navíc: subjektivní vnímání ekonomické nejistoty má silnější vliv na volební chování než objektivní ekonomické ukazatele. •Generační aspekty volebního chování •Významné mezigenerační rozdíly v politické socializaci a volebním chování jsou formovány tzv. "formativními zážitky" během dospívání: 1.Předlistopadová generace (socializovaná před rokem 1989) - silnější stranická loajalita, vyšší volební účast 2.Transformační generace (dospívající v 90. letech) - pragmatičtější přístup k politice, důraz na ekonomické otázky 3.Miléniálové (dospívající po roce 2000) - vyšší důraz na postmateriální hodnoty, nižší volební účast, ale vyšší zapojení v nových formách participace 4.Generace Z (dospívající po roce 2010) - silná polarizace uvnitř kohorty, vysoká volatilita preferencí •Emocionální aspekty volebního chování •Rostoucí význam emočních faktorů při volebním rozhodování. Emoce jako strach, hněv, naděje či hrdost významnější roli než racionální kalkulace (experimenty prokázaly, že vyvolání specifických emocí může změnit volební preference až u 20 % voličů). • 15 SOUČASNÉ OBDOBÍ (2017-SOUČASNOST) •Koncept "rozštěpených identit" •Dana Hamplová: koncept "rozštěpených identit" pro pochopení chování voličů, kteří kombinují zdánlivě protichůdné hodnoty (např. ekonomický liberalismus s kulturním konzervatismem). Podle jejích výzkumů tato skupina tvoří až třetinu elektorátu a je velmi volatilní ve svých preferencích. •Sociální kapitál a volební chování •Výzkumy sociálního kapitálu (Pavol Frič): míra sociálního kapitálu v komunitě ovlivňuje jak volební účast, tak preference. •Komunity s vyšším sociálním kapitálem vykazují vyšší volební účast a nižší podporu extremistických stran. •Arnošt Veselý: korelaci meze tzv. "přemosťujícím sociálním kapitálem" (vazby mezi různými sociálními skupinami) a odolností vůči populistické rétorice. • 16 HLAVNÍ TRENDY V DLOUHODOBÉ PERSPEKTIVĚ •Pokles volební účasti z 96% (1990) na cca 60-65% v současnosti •Oslabení stranické identifikace a posílení personalizace politiky •Přechod od socioekonomického štěpení k hodnotovému (kromě klasické socioekonomické linie se etablovaly nové: • Kosmopolitní vs. národní orientace • Environmentální postoje • Postoje k evropské integraci • Vzdělání jako klíčový prediktor volebního chování •Nárůst volatility a pokles stability volebního chování (Stranická identifikace poklesla z přibližně 70 % voličů v 90. letech na méně než 40 % v současnosti (CVVM). Volatilita (Pedersenův index) vzrostla z hodnot kolem 15 % v 90. letech na 25-30 % po roce 2010.) • 17 HLAVNÍ TRENDY V DLOUHODOBÉ PERSPEKTIVĚ •Mediální faktory: Rostoucí význam nových médií a sociálních sítí a alternativních informačních zdrojů při formování volebních preferencí •Václav Štětka: 30 % voličů získává politické informace primárně ze sociálních sítí, což vytváří nové informační bubliny. •Generační rozdíly: odlišné volební chování tzv. "mileniálů" a generace Z, která vykazuje vyšší míru volatility a menší stranickou loajalitu než starší generace. •Regionální diferenciace: Prohlubování rozdílů mezi volebním chováním v ekonomicky prosperujících a strukturálně postižených regionech. Tomáše Kostelecký: rozdíly se od r. 2010 výrazně zvětšují. •Tyto proměny volebního chování ČR odrážejí jak lokální specifika postkomunistické transformace, tak i širší evropské trendy související s oslabováním tradičních stran a nárůstem populistických formací. •(česká specifika: např. relativně stabilní postavení KSČM, dlouho menší míra extremismu) • 18