Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ SKRIPTA KOLEKTIV AUTORŮ Praha 2015 © MV-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR ISBN 978-80-86466-62-0 OBSAH PŘEDMLUVA .............................................................................................................................11 I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY...................................................................................................12 1 Bezpečnostní systém ČR........................................................................................12 1.1 Právní rámec bezpečnostního systému............................................................................13 1.2 Bezpečnostní strategie.....................................................................................................14 1.3 Proces zajišťování obrany ...............................................................................................15 2 Ochrana obyvatelstva............................................................................................15 2.1 Ochrana obyvatelstva, civilní ochrana a civilní obrana...................................................15 2.2 Ženevské úmluvy.............................................................................................................16 2.3 Koncepce ochrany obyvatelstva......................................................................................17 3 Krizové řízení.........................................................................................................19 4 Vazba na civilní nouzovou připravenost EU a NATO .......................................19 II. OCHRANA OBYVATELSTVA................................................................................................20 1 Úvod do problematiky ochrany obyvatelstva......................................................20 1.1 Právní předpisy a další související dokumenty ...............................................................20 1.2 Integrovaný záchranný systém ........................................................................................22 1.2.1 Základní vymezení IZS............................................................................................ 22 1.2.2 Složky IZS................................................................................................................ 22 1.2.3 Stálé orgány pro koordinaci složek IZS................................................................... 23 1.2.4 Úrovně koordinace složek IZS při společném zásahu ............................................. 24 1.3 Úkoly orgánů veřejné správy...........................................................................................24 1.3.1 Úkoly ministerstev a jiných ústředních správních úřadů......................................... 24 1.3.2 Úkoly orgánů kraje................................................................................................... 25 1.3.3 Úkoly orgánů ORP................................................................................................... 26 1.3.4 Úkoly orgánů obce................................................................................................... 26 1.3.5 Úkoly HZS kraje ...................................................................................................... 27 1.4 Práva a povinnosti právnických a fyzických osob na úseku ochrany obyvatelstva ........28 1.4.1 Práva a povinnosti právnických a podnikajících fyzických osob ............................ 28 1.4.2 Práva a povinnosti fyzických osob........................................................................... 30 1.5 Základy stavebnictví........................................................................................................31 1.5.1 Postup při výstavbě .................................................................................................. 31 1.5.2 Pozemní stavby, základní konstrukční prvky........................................................... 31 1.5.3 Konstrukční systémy budov..................................................................................... 32 3 1.5.4 Svislé a vodorovné nosné konstrukce ...................................................................... 37 1.5.5 Střešní konstrukce.................................................................................................... 38 1.5.6 Technická zařízení budov ........................................................................................ 39 1.6 Dokumentace staveb........................................................................................................39 1.6.1 Druhy stavební dokumentace................................................................................... 39 1.6.2 Druhy stavebních výkresů podle obsahu ................................................................. 40 1.6.3 Zobrazování stavebních objektů .............................................................................. 40 1.6.4 Výkresy požární bezpečnosti staveb........................................................................ 47 1.7 Územní plánování a stavební řád ....................................................................................49 1.7.1 Požadavky a stanoviska HZS kraje v územním plánování a stavebním řízení........ 49 1.7.2 Požadavky ochrany obyvatelstva v územním plánování ......................................... 51 1.7.3 Stavebně technické požadavky na stavby civilní ochrany nebo stavby dotčené požadavky civilní ochrany....................................................................................... 53 1.8 Radiační ochrana .............................................................................................................53 1.8.1 Rozhodující subjekty v oblasti radiační ochrany v ČR............................................ 53 1.8.2 Systém monitorování radiační situace ..................................................................... 54 1.8.3 Hodnocení jaderných událostí.................................................................................. 55 1.8.4 Významné radiační havárie ve světě........................................................................ 55 1.8.5 Přehled jaderných elektráren v Evropě a v ČR........................................................ 56 1.8.6 Další jderná zařízení v ČR ....................................................................................... 57 1.8.7 Havarijní připravenost v ČR .................................................................................... 57 1.8.8 Zóna havarijního plánování v okolí jaderné elektrárny ........................................... 58 1.8.9 Vnější havarijní plán ................................................................................................ 59 1.8.10 Klasifikace mimořádných událostí........................................................................... 60 1.8.11 Havarijní odezva jaderné elektrárny na vznik mimořádné události......................... 60 1.8.12 Reakce dalších subjektů na vznik mimořádné události............................................ 60 1.8.13 Ochranná opatření.................................................................................................... 61 1.9 Ochrana před povodněmi ................................................................................................61 1.9.1 Základní pojmy ........................................................................................................ 62 1.9.2 Povodňové orgány.................................................................................................... 62 1.9.3 Povodňová opatření.................................................................................................. 66 1.9.4 Zvláštní povodně...................................................................................................... 72 1.9.5 Mapy záplavových území, povodňového nebezpečí a povodňových rizik.............. 74 1.10 Nebezpečné látky.............................................................................................................75 1.10.1 Chemické látky......................................................................................................... 75 1.10.2 Biologické látky....................................................................................................... 87 4 1.10.3 Radiační látky........................................................................................................... 87 2 Úkoly ochrany obyvatelstva..................................................................................92 2.1 Právní předpisy a další související dokumenty ...............................................................92 2.2 Varování a informování obyvatelstva .............................................................................93 2.2.1 Vymezení základních pojmů.................................................................................... 93 2.2.2 Organizace a zabezpečení JSVV.............................................................................. 94 2.2.3 Koncové prvky varování.......................................................................................... 95 2.2.4 Varování obyvatelstva.............................................................................................. 97 2.2.5 Zkouška sirén, požární poplach ............................................................................... 97 2.2.6 Předávání tísňových informací a činnost obyvatelstva po varování ........................ 98 2.2.7 Analýza území pokrytého signálem......................................................................... 99 2.2.8 Další rozvoj varování a informování ..................................................................... 100 2.2.9 Plánovací dokumentace k problematice varování.................................................. 101 2.3 Ukrytí ............................................................................................................................................. 101 2.3.1 Plánovací dokumentace k problematice ukrytí ...................................................... 102 2.3.2 Evidence a způsob vyřazení úkrytů z evidence...................................................... 102 2.4 Individuální ochrana......................................................................................................103 2.4.1 Principy individuální ochrany................................................................................ 103 2.4.2 Plánovací dokumentace k problematice individuální ochrany .............................. 106 2.5 Evakuace ....................................................................................................................... 107 2.5.1 Druhy evakuace...................................................................................................... 107 2.5.2 Plánování evakuace................................................................................................ 108 2.5.3 Orgány pro řízení evakuace ................................................................................... 110 2.5.4 Rozdělení odpovědnosti za provedení evakuace.................................................... 111 2.5.5 Činnost jednotek požární ochrany při vyhlášení evakuace.................................... 112 2.5.6 Evakuační středisko ............................................................................................... 114 2.5.7 Evakuační zavazadlo.............................................................................................. 116 2.5.8 Zvláštnosti provádění evakuace............................................................................. 117 2.6 Nouzové přežití .............................................................................................................118 2.6.1 Nouzové zásobování potravinami.......................................................................... 119 2.6.2 Nouzové ubytování ................................................................................................ 119 2.6.3 Nouzové zásobování pitnou vodou........................................................................ 119 2.6.4 Nouzové dodávky energií ...................................................................................... 121 2.6.5 Nouzové základní služby obyvatelstvu.................................................................. 121 2.6.6 Poskytování humanitární pomoci........................................................................... 121 5 2.6.7 Opatření nouzového přežití obyvatelstva v působnosti HZS ČR .......................... 123 2.6.8 Materiální základna humanitární pomoci............................................................... 124 2.6.9 Činnost nestátních neziskových organizací při poskytování humanitární pomoci obyvatelstvu, dobrovolnická služba....................................................................... 125 2.6.10 Rozdělení odpovědnosti za provedení opatření nouzového přežití........................ 128 2.6.11 Orgány pro řízení opatření nouzového přežití ....................................................... 128 2.7 Dekontaminace..............................................................................................................129 2.7.1 Dekontaminační způsoby a postupy....................................................................... 129 2.7.2 Plánování a organizace dekontaminace ................................................................. 130 2.7.3 Odpadní voda po dekontaminaci............................................................................ 135 2.8 Výchova a vzdělávání....................................................................................................135 2.8.1 Vymezení a charakteristika cílových skupin výchovy a vzdělávání...................... 136 2.8.2 Projekty na podporu vzdělávání............................................................................. 141 2.8.3 Subjekty podílející se na výchově a vzdělávání obyvatelstva ............................... 145 2.8.4 Zásady provádění preventivně výchovné činnosti................................................. 145 2.8.5 Požadavky na lektora ............................................................................................. 146 2.9 Plnění úkolů ochrany obyvatelstva vybranými subjekty...............................................146 2.9.1 Úkoly HZS kraje v oblasti ochrany obyvatelstva .................................................. 146 2.9.2 Plnění úkolů obce v oblasti ochrany obyvatelstva................................................. 149 2.9.3 Úkoly jednotek požární ochrany v oblasti ochrany obyvatelstva .......................... 149 2.9.4 Zařízení civilní ochrany ......................................................................................... 152 2.10 Psychosociální pomoc ...................................................................................................152 2.10.1 Vymezení psychosociální pomoci ......................................................................... 153 2.10.2 Standardy psychosociální pomoci.......................................................................... 153 2.11 Příprava na válečný stav................................................................................................157 2.11.1 Specifika ochrany obyvatelstva za válečného stavu .............................................. 157 2.11.2 Zproštění výkonu mimořádné služby..................................................................... 158 2.11.3 Odřady civilní obrany ............................................................................................ 158 2.11.4 Příprava občanů k obraně státu .............................................................................. 158 2.11.5 Objekty důležité pro obranu státu .......................................................................... 159 2.11.6 Vztah ke krizovému řízení ..................................................................................... 159 3 Mimořádné události, havarijní plánování.........................................................160 3.1 Právní předpisy a další související dokumenty .............................................................160 3.2 Klasifikace mimořádných událostí................................................................................160 3.2.1 Mimořádná událost................................................................................................. 160 3.2.2 Mimořádná událost a stupně poplachu................................................................... 160 6 3.2.3 Identifikované typy nebezpečí ............................................................................... 161 3.2.4 Typy událostí v režimu operačního řízení HZS ČR............................................... 163 3.3 Posuzování rizik ............................................................................................................164 3.3.1 Definování pojmů a proces posuzování rizik......................................................... 164 3.3.2 Metodologie posuzování rizik................................................................................ 166 3.3.3 Vybrané metody pro posuzování rizika ................................................................. 167 3.4 Havarijní plán kraje.......................................................................................................171 4 Prevence závažných havárií................................................................................175 4.1 Právní předpisy a další související dokumenty .............................................................175 4.2 Systém prevence závažných havárií..............................................................................176 4.2.1 Důvody vzniku a základní pojmy .......................................................................... 176 4.2.2 Organizace prevence závažných havárií ................................................................ 177 4.2.3 Dokumentace provozovatele a její schvalování..................................................... 180 4.2.4 Integrovaná kontrola .............................................................................................. 185 4.3 Vnější havarijní plány....................................................................................................187 4.3.1 Zóna havarijního plánování podle zákona o PZH.................................................. 187 4.3.2 Rozsah a způsob zpracování vnějšího havarijního plánu....................................... 189 4.3.3 Schvalování vnějšího havarijního plánu ................................................................ 191 4.3.4 Prověřování vnějšího havarijního plánu................................................................. 191 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ.................................................................................................................192 1 Úvod do krizového řízení ....................................................................................192 1.1 Právní předpisy a další související dokumenty .............................................................192 1.2 Základní pojmy v krizovém řízení ................................................................................192 1.3 Krizové situace..............................................................................................................193 1.4 Typové plány.................................................................................................................195 1.5 Krizové stavy.................................................................................................................195 1.6 Práva a povinnosti právnických a fyzických osob za krizových stavů .........................197 1.6.1 Právnické a podnikající fyzické osoby................................................................... 197 1.6.2 Fyzické osoby ........................................................................................................ 197 1.7 Náhrady .........................................................................................................................199 1.7.1 Náhrada za omezení vlastnického práva, poskytnutí věcných prostředků a vykonání pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci....................................................... 199 1.7.2 Náhrada škody........................................................................................................ 200 1.8 Krizová opatření ............................................................................................................200 1.8.1 Krizová opatření nařizovaná vládou ...................................................................... 200 1.8.2 Krizová opatření nařizovaná hejtmanem kraje ...................................................... 202 7 1.8.3 Krizová opatření v oblasti HOPKS........................................................................ 202 1.8.4 Finanční zabezpečení krizových opatření.............................................................. 204 1.9 Informační systémy využitelné pro krizové řízení ........................................................205 1.10 Zvláštní skutečnosti.......................................................................................................205 2 Krizové řízení.......................................................................................................206 2.1 Právní předpisy a další související dokumenty .............................................................206 2.2 Orgány krizového řízení................................................................................................206 2.2.1 Vláda ...................................................................................................................... 206 2.2.2 Ministerstva a jiné ústřední správní úřady............................................................. 207 2.2.3 Česká národní banka .............................................................................................. 210 2.2.4 Orgány kraje a další orgány s působností na území kraje...................................... 210 2.2.5 Orgány obce s rozšířenou působností .................................................................... 212 2.2.6 Orgány obce ........................................................................................................... 213 2.3 Ostatní orgány s územní působností..............................................................................214 2.3.1 Bezpečnostní rady.................................................................................................. 214 2.3.2 Krizové štáby ......................................................................................................... 216 2.3.3 Územní správní úřady............................................................................................ 217 2.4 Kritická infrastruktura ...................................................................................................217 2.4.1 Vývoj v oblasti kritické infrastruktury v ČR ......................................................... 217 2.4.2 Základní pojmy ...................................................................................................... 218 2.4.3 Působnost orgánů krizového řízení........................................................................ 219 2.4.4 Proces určování prvků kritické infrastruktury........................................................ 219 2.4.5 Kritéria pro určování prvků kritické infrastruktury ............................................... 220 2.4.6 Povinnosti subjektu kritické infrastruktury............................................................ 220 2.4.7 Plán krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury................................... 220 2.4.8 Evropský program na ochranu kritické infrastruktury........................................... 222 2.5 Kybernetická bezpečnost...............................................................................................223 2.6 Krizové plány ................................................................................................................224 2.6.1 Podklady pro zpracování krizového plánu............................................................. 224 2.6.2 Zpracovatelé krizového plánu................................................................................ 224 2.6.3 Struktura krizového plánu...................................................................................... 225 2.6.4 Způsob zpracování krizového plánu kraje a krizového plánu ORP....................... 229 2.7 Plán krizové připravenosti.............................................................................................230 2.7.1 Plán krizové připravenosti subjektů plnících opatření z krizového plánu ............. 230 2.7.2 Plán krizové připravenosti územních správních úřadů .......................................... 231 8 2.7.3 Způsob zpracování plánu krizové připravenosti a jeho struktura .......................... 232 2.7.4 Informace o povinnosti zpracovat plán krizové připravenosti............................... 232 2.8 Hospodářská opatření pro krizové stavy .......................................................................232 2.8.1 Působnost orgánů v systému HOPKS.................................................................... 233 2.8.2 Systém nouzového hospodářství............................................................................ 235 2.8.3 Systém hospodářské mobilizace ............................................................................ 236 2.8.4 Použití státních hmotných rezerv........................................................................... 238 2.8.5 Výstavba nezbytné infrastruktury .......................................................................... 240 2.8.6 Systém regulačních opatření .................................................................................. 240 2.8.7 Informační podpora HOPKS.................................................................................. 240 2.9 Vzájemné vazby mezi krizovými, havarijními a ostatními plány.................................244 3 Krizové štáby na úrovni kraje, ORP a obce......................................................246 3.1 Právní předpisy a další související dokumenty .............................................................246 3.2 Složení a zásady činnosti krizového štábu kraje a ORP................................................247 3.2.1 Složení krizového štábu ......................................................................................... 247 3.2.2 Svolání krizového štábu......................................................................................... 247 3.2.3 Pracoviště krizového štábu..................................................................................... 248 3.2.4 Činnost krizového štábu......................................................................................... 248 3.2.5 Spolupráce mezi krizovými štáby.......................................................................... 250 3.2.6 Dokumentace krizového štábu............................................................................... 251 3.2.7 Odborná příprava členů krizového štábu ............................................................... 251 3.2.8 Krizový štáb obce................................................................................................... 251 3.2.9 Štáb HZS kraje a štáb MV-GŘ HZS ČR................................................................ 252 3.3 Cvičení .......................................................................................................................... 253 3.3.1 Druhy a zaměření cvičení, oprávnění nařídit cvičení............................................. 253 3.3.2 Plán cvičení orgánů krizového řízení na centrální úrovni...................................... 254 3.3.3 Plán cvičení složek IZS a orgánů krizového řízení na úrovni kraje....................... 254 3.3.4 Fáze organizace prověřovacího a taktického cvičenísložek IZS............................ 255 3.3.5 Praktické zkušenosti z organizace cvičení složek IZS a orgánů krizového řízení. 257 3.4 Geografické podklady ...................................................................................................258 3.4.1 Základní pojmy ...................................................................................................... 258 3.4.2 Geografické informační systémy u HZS ČR ......................................................... 259 3.4.3 Běžné mapové portály a aplikace........................................................................... 260 3.4.4 Mapové portály využitelné v oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení..... 260 3.4.5 Mapy v krizových plánech kraje a ORP ................................................................ 262 9 3.4.6 Vedení pracovní mapy ........................................................................................... 265 IV. CIVILNÍ NOUZOVÁ PŘIPRAVENOST EU A NATO......................................................270 1 Právní předpisy a další související dokumenty.................................................270 2 Orgány EU............................................................................................................270 3 Mechanismus civilní ochrany .............................................................................271 4 Moduly civilní ochrany........................................................................................272 5 Civilní nouzové plánování v NATO ...................................................................274 6 Výbor pro civilní nouzové plánování NATO.....................................................275 V. VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY.....................................................................................................278 1 Právní předpisy a další související dokumenty.................................................278 2 Kontrolní činnost v oblasti krizového řízení .....................................................278 2.1 Plán a četnost kontrol ....................................................................................................279 2.2 Oznámení o kontrole .....................................................................................................279 2.3 Písemné pověření ke kontrole .......................................................................................279 2.4 Protokol o výsledku kontroly a vyhodnocení provedených kontrol..............................279 3 Kontrolní činnost v oblasti IZS...........................................................................280 4 Přístup k výkonu státní správy...........................................................................281 4.1 Kodex úředníka veřejné správy.....................................................................................281 4.2 Poskytování informací...................................................................................................282 PŘÍLOHY.......................................................................................................................................285 PŘEHLED LITERATURY ..........................................................................................................302 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK..........................................................................................318 10 PŘEDMLUVA PŘEDMLUVA Učební skripta „Ochrana obyvatelstva a krizové řízení“ byla zpracována kolektivem autorů, příslušníků Ministerstva vnitra – generálního ředitelství hasičského záchranného sboru České republiky (dále „MV-GŘ HZS ČR“), příslušníků hasičských záchranných sborů krajů (Moravskoslezský, Olomoucký, Jihomoravský, Karlovarský) a Střední odborné školy požární ochrany a Vyšší odborné školy požární ochrany ve Frýdku-Místku, jako základní učební pomůcka pro příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky (dále „HZS ČR“) zařazené na systemizovaných služebních místech na úseku ochrany obyvatelstva a krizového řízení. Obsahové členění skript vychází z osnov kurzu Ochrana obyvatelstva a krizové řízení (OOB a KŘ – Z), schválených generálním ředitelem HZS ČR dne 14. srpna 2013 pod č.j. MV-84471- 3/PO-PVP-2013. Podle přílohy č. 1 k Pokynu generálního ředitele HZS ČR ze dne 16.1.2013 k odborné způsobilosti příslušníků HZS ČR slouží tento kurz k získání odborné způsobilosti příslušníků na úseku ochrany obyvatelstva, krizového řízení a civilní nouzové připravenosti, stejně tak jako lektorů-instruktorů nebo učitelů odborných předmětů na těchto úsecích. Skripta tedy budou zejména sloužit jako základní studijní materiál jak pro frekventanty výše uvedeného kurzu odborné způsobilosti, tak pro lektorský sbor vzdělávacích zařízení HZS ČR, která budou tento typ kurzu provádět. Vzhledem k širokému spektru problematiky a omezenému rozsahu skript se v rámci kurzu předpokládá využití dalších dostupných studijních materiálů. Skripta jsou členěna do pěti hlavních částí (I. – V.), odpovídajících základním předmětům kurzu odborné způsobilosti, jednotlivé části jsou členěny na kapitoly a podkapitoly v několika úrovních podle rozsahu a složitosti dané problematiky. Pokud je v textu použita čtvrtá úroveň členění na podkapitoly, není toto uvedeno v obsahu skript. Pro zdůraznění vybraných výrazů, základních termínů apod. je použito tučné písmo. Použité citace, úplné názvy dokumentů a poznámky autorů jsou uvedeny kurzívou. Publikace obsahuje řadu obrazového materiálu k snazšímu pochopení dané problematiky. Věcný obsah skript vychází z právních předpisů a vybraných dokumentů nelegislativního charakteru (směrnice ministerstev a ostatních ústředních správních úřadů, metodiky, inetní akty řízení) aktuálně platných v době zpracování a předání do tisku a z dalších dostupných zdrojů (viz použitá literatura). V případě, že v legislativním procesu byly návrhy novelizací právních předpisů nebo návrhy nových (např. nový zákon o Hasičském záchranném sboru České republiky, nový atomový zákon, novela branného zákona a zákona o zajišťování obrany ČR), je to v příslušné kapitole zmíněno. Snahou autorského kolektivu bylo, mimo jiné, promítnout do obsahu této pomůcky zkušenosti z praxe, jak na úrovni MV-GŘ HZS ČR, tak na úrovni HZS krajů. Kromě toho, že skripta jsou jako základní učební pomůcka vydána ve formě tištěné publikace, jsou v elektronické podobě dostupná na webových stránkách HZS ČR. Publikace neprošla jazykovou úpravou. Na základě zpětné vazby a poznatků od uživatelů této publikace se v horizontu dvou let předpokládá další, upravené vydání. 11 I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY 1 Bezpečnostní systém ČR Bezpečnostní systém představuje právně zakotvený, hierarchický, vzájemně provázaný systém práv a povinností orgánů státní správy, samosprávy, soukromých subjektů a občanů vedoucí k zajištění bezpečnosti všech jeho součástí a to bez ohledu na druh hrozby a její rozsah. Bezpečnost pak může být chápána například jako zajištění svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana jejich demokratických základů a ochrana života, zdraví a majetkových hodnot. Z definice vyplývá, že se jedná o multidisciplinární systém se zřejmou vazbou na roli státu jako celku. V odborné literatuře se problematika bezpečnosti také velice často ztotožňuje s pojmem bezpečí. Bezpečí představuje jeden ze stěžejních pocitů člověka. Dá se říci, že ihned po naplnění základních životních a fyziologických potřeb je pro člověka další nejdůležitější potřebou právě bezpečí. Cílem bezpečnostního systému je tedy zajištění bezpečnosti k naplnění jedné z nejniternějších potřeb člověka – bezpečí. Za zajištění bezpečnosti ČR a funkčnost bezpečnostního systému v celé jeho šíři odpovídají orgány státu. „Stát“ představuje základní mocenskou jednotku disponujicí mocí vládnout, soudit a vytvářet zákony a je vymezen státní mocí, lidem a územím. Zahrnuje v sobě ozbrojené síly, státní aparát, soudy a bezpečnostní sbory. Jak je vidět, tak už samotná definice státu předpokládá existenci bezpečnostních prvků a tudíž také bezpečnostního systému. Státní aparát (byrokracie) a ani soudy nedisponují z objektivních důvodů schopností a kapacitami pro zajištění bezpečnosti. Jejich role je v oblasti tvorby a vymáhání práva, které systém bezpečnosti upravuje. Svou činností se tedy, ve spolupráci s orgány samosprávy, soukromými subjekty a občany, na zajištění bezpečnosti podílí. „Fyzické“ zajištění bezpečnosti je pak úkolem speciálně zřízených pilířů bezpečnosti, kterými jsou: - ozbrojené síly, - ozbrojené bezpečnostní sbory, - záchranné sbory a - havarijní služby. Celý bezpečnostní systém je schematicky znázorněn viz Obr. 1 Obr. 1 Organizační struktura bezpečnostního systému ČR [111] 12 I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY Bližším zkoumáním jednotlivých pilířů lze identifikovat náznaky dalšího členění bezpečnostního systému podle druhu ohrožení: - vnější hrozby (ohrožení svrchovanosti a celistvosti státu), - vnitřní hrozby (narušení vnitřního pořádku a veřejné bezpečnosti) a - ostatní hrozby (mimořádné události, katastrofy přírodního a technologického charakteru atp.). Role jednotlivých bezpečnostních složek se v rámci řešení uvedených hrozeb navzájem prolíná a doplňuje. Nicméně je pro zjednodušení chápání celé problematiky možné vyjádřit vztah jednotlivých typů ohrožení a bezpečnostních složek takto: - vnější ohrožení – Armáda ČR, - vnitřní pořádek a veřejná bezpečnost – Policie ČR a - ostatní ohrožení – HZS ČR. Neméně podstatným je však také poslední pilíř „havarijní služby“, který představuje zapojení zejména ostatních složek integrovaného záchranného systému (dále „IZS“) a právnických a podnikajících fyzických osob (dále „PaPFO“) do řešení vzniklé události. Cílem těchto skript je přiblížit fungování bezpečnostního systému jako celku a zdůraznit roli a úkoly jednotlivých orgánů ve všech subsystémech bezpečnosti (od povodně po ozbrojený konflikt) se zdůrazněním role HZS ČR. 1.1 Právní rámec bezpečnostního systému Bezpečnostní systém je popsán celou řadou legislativních (ústavní zákony, zákony, prováděcí předpisy) a nelegislativních (strategie, koncepce, směrnice a metodiky ministerstev a jiných ústředních správních úřadů) dokumentů. Úplný výčet právních předpisů a dalších souvisejícíéch dokumentů je uveden v jednotlivých kapitolách. Pro základní pochopení problematiky bezpečnosti a jejího rozsahu lze za stěžejní považovat tyto: - legislativní dokumenty: ° Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky [1], ° Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky [2] a ° Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky [3]. - nelegislativní dokumenty: ° Bezpečnostní strategie ČR [144], ° Obranná strategie ČR [106], ° Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030 [111], ° Bílá kniha o obraně [105], ° Nová strategická koncepce NATO [95] a ° Evropská bezpečnostní strategie [93]. 13 I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY 1.2 Bezpečnostní strategie Bezpečnostní strategie je základním koncepčním dokumentem bezpečnostní politiky státu. Bezpečnostní strategie ČR obsahuje [144]: - východiska bezpečnostní politiky ČR (formulace principů, na nichž je bezpečnostní politika založena), - bezpečnostní zájmy ČR (definování životních, strategických a dalších významných zájmů), - bezpečnostní prostředí (identifikace trendů, hrozeb a z nich plynoucí rizika) a - strategii prosazování bezpečnostních zájmů ČR (vymezení přístupů a nástrojů k ochraně zájmů). Bezpečnostní politika je souhrn opatření a kroků za účelem prevence a eliminace hrozeb a z nich vyplývajících rizik s cílem zajistit vnitřní a vnější bezpečnost, obranu a ochranu občanů a státu. Provádí se aktivním a preventivním působením zahraniční, obranné a hospodářské politiky a politiky v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejné informovanosti. Zajištění bezpečnosti občanů, suverenity země, demokratického zřízení a principů právního státu je úkolem vlády a orgánů samosprávy na krajské a obecní úrovni. Významnou roli při zajišťování bezpečnostních zájmů ČR sehrává diplomatická služba. Hlavním nástrojem realizace obranné politiky jsou ozbrojené síly, vojenské zpravodajství, další instituce státní správy a samosprávy a také PaPFO. Základními východisky pro zajištění obrany a bezpečnosti ČR je aktivní účast v systému kolektivní obrany NATO a spolupráce s partnerskými zeměmi. Členství v NATO a EU přináší výhody kolektivního zajištění vlastní obrany a bezpečnosti, stejně jako závazek ke společné obraně a bezpečnosti přispívat. Členství v mezinárodních organizacích z ČR nesnímá její prvotní odpovědnost za vlastní obranu. ČR vnímá jako své životní zájmy zajištění svrchovanosti, územní celistvosti a politické nezávislosti ČR, zachování všech náležitostí demokratického státu včetně záruky a ochrany základních lidských práv a svobod obyvatel. Pro jejich zajištění je ČR připravena využít všech legitimních přístupů a použít všechny dostupné prostředky. K ochraně životních zájmů slouží naplňování strategických zájmů (např. zajištění energetické, surovinové a potravinové bezpečnosti ČR). K jejich prosazování jsou voleny přístupy a prostředky přiměřené situaci. Účelem prosazování dalších významných zájmů je přispět k zajištění životních a strategických zájmů a zvyšovat odolnost společnosti vůči bezpečnostním hrozbám. Na základě analýzy bezpečnostního prostředí, ve kterém se ČR nachází, lze identifikovat terorismus, zbraně hromadného ničení, kybernetické útoky, nevyřešené konflikty v euroatlantickém prostoru, nelegální migraci, organizovaný zločin, ohrožení kritické infrastruktury, přerušení dodávek energie a strategických surovin, extrémní projevy počasí a pohromy přírodního a antropogenního původu jako hrozby pro bezpečnost ČR, či bezpečnost jejích spojenců (NATO, EU). K zajištění svých bezpečnostních zájmů ČR vytváří a rozvíjí komplexní uspořádaný bezpečnostní systém, který je propojením roviny politické, vojenské, hospodářské, finanční, legislativně-právní a sociální a vede k zajištění vnitřní bezpečnosti a ochrany obyvatelstva. Základ tohoto systému je především v legislativním vyjádření působnosti a vzájemných vazeb jednotlivých složek (moci zákonodárné, výkonné a soudní, územní samosprávy, PaPFO) a jejich vazeb mimo bezpečnostní systém a ve stanovení jejich povinností. [144] 14 I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY 1.3 Proces zajišťování obrany Obrana státu je souhrn opatření k zajištění svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením. Zahrnuje výstavbu účinného systému obrany státu, přípravu a použití odpovídajících sil a prostředků (dále „SaP“) a účast v kolektivním obranném systému. Obrana státu je záležitostí všech státních orgánů, orgánů územní samosprávy, právnických osob i občanů. Úkoly a odpovědnost některých subjektů při přípravě k obraně státu před vnějším napadením v míru, za stavu ohrožení státu a za válečného stavu stanovuje zákon. [20] Základním plánovacím dokumentem pro řízení a organizaci zajišťování obrany státu je Plán obrany ČR. Jedná se o soubor dokumentů, které stanovují opatření a postupy k zajištění obrany státu a ke splnění požadavků na zabezpečení mezinárodních smluvních závazků o společné obraně, včetně podílu ozbrojených sil ČR na činnostech mezinárodních organizací ve prospěch míru, účasti na mírových operacích a jejich podílu při záchranných pracích a při plnění humanitárních úkolů. Plán obrany umožňuje vládě ČR koordinovat činnost státu v rámci realizace krizových opatření při bezprostřední hrozbě vzniku konkrétní krizové situace, která souvisí s vnějším napadením ČR a v jejím průběhu. Plán obrany se zpracovává v době míru. Při vzniku reálného ohrožení bezpečnosti se provádí proces jeho upřesnění. Proces upřesňování, na kterém se podílí dotčená ministerstva a jiné ústřední správní úřady (MO, MV, MZV), obsahuje [42]: - zpracování podkladů o hrozbách a z nich vyplývajících rizik vnějšího ohrožení bezpečnosti, - přípravu záměru reakce na konkrétní rizika, - přípravu a vydání mimořádných opatření vlády, - upřesnění obsahu stanovených dokumentů plánu obrany (včetně jeho schválení vládou), - připravení a rozvinutí systému řízení a velení v souladu s upřesněným plánem. 2 Ochrana obyvatelstva 2.1 Ochrana obyvatelstva, civilní ochrana a civilní obrana Pod pojmem civilní ochrana je podle dnešní legislativy chápán souhrn činností a postupů věcně příslušných orgánů a dalších zainteresovaných orgánů, organizací, složek a obyvatelstva, prováděných s cílem minimalizace negativních dopadů možných mimořádných událostí (dále „MU“) a krizových situací (dále „KS“) na zdraví a životy lidí a jejich životní podmínky. Za válečného stavu se civilní ochrana stává součástí systému obrany státu a zabezpečuje výkon humanitárních úkolů uvedených v čl. 61 Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů ze dne 12. srpna 1949, přijatého v Ženevě dne 8. června 1977. Civilní obrana je zde definována jako „plnění některých nebo všech zde uvedených humanitárních úkolů, jejichž cílem je chránit civilní obyvatelstvo před nebezpečím, pomoci mu odstranit bezprostřední účinky nepřátelských akcí nebo pohrom a také vytvořit nezbytné podmínky pro jeho přežití“. [84] Tyto úkoly jsou uvedeny viz kapitola 2.11.1 části II. Nové právní normy, které vznikly v roce 2000, zavádí pojem ochrana obyvatelstva, kde podle zákona o IZS se ochranou obyvatelstva rozumí plnění úkolů civilní ochrany, zejména 15 I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY varování, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku.[23] Ochrana obyvatelstva je ovšem širokou „multiresortní“ disciplínou, kterou není možné vysvětlovat a řešit jen jako plnění úkolů civilní ochrany, ale jako soubor činností a úkolů odpovědných orgánů veřejné správy, PaPFO a také občanů, které vedou k zabezpečení ochrany života, zdraví, majetku a životního prostředí, v souladu s platnými právními předpisy. Obecnou koordinační roli v oblasti ochrany obyvatelstva plní v souladu podle zákona o IZS [23] Ministerstvo vnitra.[111] Schéma vazeb mezi ochranou obyvatelstva, civilní ochranou a civilní obranou je znázorněn viz Obr. 2. Obr. 2 Vztah ochrany obyvatelstva, civilní ochrany a civilní obrany [111] 2.2 Ženevské úmluvy Snaha o zlidštění válek se s různou intenzitou objevuje v historii již od pradávna, ale praktické výsledky těchto snah nebyly významné. Teprve až v 19. století je zaznamenán kvalitativní posun. Přijetím Ženevské úmluvy z roku 1864 byl položen základ systému mezinárodních smluv vytvářejících mezinárodně závazná pravidla pro vedení válek a ochrana obětí válek je tak chápána jako státní záležitost. Hlavní zásadou Ženevských úmluv je, že v každé době musí být respektována důstojnost lidské bytosti a musí být bez diskriminace učiněno vše pro zmírnění utrpení těch, kteří nejsou na konfliktu přímo účastni, i těch, kteří byli z konfliktu vyřazeni v důsledku nemoci, zranění či zajetí. Ženevské úmluvy byly doplněny a revidovány v letech 1899 (zahrnují námořní konflikty), 1906 a 1929 (zahrnují válečné zajatce). Po 2. světové válce, v níž 50 % obětí tvořily civilní osoby a která byla provázena mimořádnými zločiny Německa a Japonska, byly na Diplomatické konferenci 16 I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY v Ženevě dne 12.8.1949 nově formulovány čtyři Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů ve znění dodnes platném. Jsou to: - Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, - Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři, - Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci, - Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války. Jejich smluvními stranami je 196 států světa. K posílení ochrany civilních osob a k rozšíření ochrany při konfliktech na území jedné země a vzhledem k nárůstu nových typů konfliktů (boj proti koloniální nadvládě, občanské války, desintegrace států) a také novým způsobům vedení války (např. ekologická válka – Vietnam) byla svolána Diplomatická konference, která dne 8. 6. 1977 přijala dva Dodatkové protokoly k Ženevským úmluvám, třetí dodatek byl přijat v roce 2005: - I. Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. 8. 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů, - II. Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. 8. 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter, - III. Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. 8. 1949 o přijetí dalšího rozeznávacího znaku. [84] Oblast civilní obrany je upravena Dodatkovým protokolem I, a to zejména v článku 61 (definice pojmu civilní obrana) a v článku 66 (způsob označení osob, materiálu a budov mezinárodním znakem). 2.3 Koncepce ochrany obyvatelstva Problematika ochrany obyvatelstva je v ČR obsažena jak v právních předpisech (zákony, nařízení vlády, vyhlášky), tak na bázi dokumentů nelegislativního charakteru (koncepce). Zatímco právní předpisy stanovují obecný a závazný právní rámec výkonu ochrany obyvatelstva jednotlivými orgány veřejné správy, právnickými a fyzickými osobami (dále „PaFO“), koncepce představuje podrobný popis a rozpracování struktury systému ochrany obyvatelstva se stanovením detailních úkolů a termínů pro jejich splnění. Koncepce ochrany obyvatelstva tak představuje základní strategický plánovací dokument. Výchozím podkladem pro její zpracování je zejména Bezpečnostní strategie ČR a v ní identifikované bezpečnostní hrozby a zájmy ČR. Koncepce si klade za cíl rozpracovat a jednoznačným způsobem uchopit vize a úkoly nastavené v základních strategických dokumentech a zajistit tak jejich implementaci a realizaci v praxi. Zpracování koncepce je zakotveno v zákonu o IZS [23] a je v gesci MV-GŘ HZS ČR. Vzhledem k šíři problematiky není žádoucí, a ani možné, aby se na zpracování koncepce podílelo pouze MV, ale je nezbytná úzká součinnost s dalšími orgány veřejné správy. Výsledkem pak je provázaný dokument, který řeší problematiku ochrany obyvatelstva komplexně, v celé její šíři. Koncepci projednává a schvaluje vláda ČR (cestou Výboru pro civilní nouzové plánování a Bezpečnostní rady státu). Koncepce v širším pohledu stanoví další postup rozvoje významných oblastí ochrany obyvatelstva, jako je výchova a vzdělávání, síly, věcné zdroje, úkoly ochrany obyvatelstva, 17 I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY krizového řízení, věda a výzkum. Taktéž obsahuje základní úkoly pro realizaci stanovených priorit ochrany obyvatelstva na celé období její platnosti, včetně výhledu. Její součástí je i hodnocení stavu plnění úkolů. Pro splnění vrcholových strategických cílů a vizí v oblasti ochrany obyvatelstva, jejichž záměrem je zajištění trvalého a kvalitativně se zlepšujícího systému ochrany života, zdraví a majetku občanů, je nutno se zaměřit zejména na následující priority rozvoje ochrany obyvatelstva: - širší zapojení občanů (fyzických osob) do systému ochrany obyvatelstva cestou zvýšení jejich schopnosti sebeochrany za využití informací a znalostí získaných v rámci plošného a cíleného systému výchovy a přípravy, - širší zapojení PaPFO do přípravy na MU a KS a jejich řešení cestou užší spolupráce s odpovědnými orgány veřejné správy a zvýšeným podílem na realizaci konkrétních úkolů u subjektů představujících zvýšené riziko pro své okolí, - zvýšení odolnosti a ochrany prvků kritické infrastruktury (dále „KI“) proti možným rizikům a zajištění širšího zapojení subjektů KI do procesu přípravy na MU a KS a jejich řešení, - cílená podpora vědy a výzkumu, vývoje, inovací s důrazem na využívání dosažených výsledků v aplikační sféře v rámci systému vzdělávání a přípravy odborníků, - vyvážené a komplexně využitelné úkoly a nástroje ochrany obyvatelstva umožňující efektivní prevenci a přípravu na MU a KS a jejich řešení založené na přesně definovaném a zakotveném systému ochrany obyvatelstva. Plnění jednotlivých priorit je obsahem Zprávy o stavu ochrany obyvatelstva v ČR, která je v tříletých cyklech zpracovávána v gesci MV-GŘ HZS ČR a předkládána k rpojednání a schválení vládou ČR (první zprávabyla předložena v roce 2015). Zpráva obsahuje vyhodnocení stávající situace, zhodnocení jednotlivých úkolů z koncepce ochrany obyvatelstva, určení úkolů pro následující tříleté období, rozpracování těchto úkolů a stanovení termínů a gescí za jejich zpracování. Pro účely zpracování koncepc ochrany obyvatelstvae a k identifikaci nezbytných úkolů je zvolen postup nastavení základních oblastí ochrany obyvatelstva, které jsou následně popsány prostřednictvím shodné sady nástrojů, přičemž pro účely zpracování se za základní oblasti ochrany obyvatelstva považují: - síly a věcné zdroje, - úkoly ochrany obyvatelstva, - krizové řízení, - výchova a vzdělávání, - věda a výzkum. Každá z oblastí je pak detailně rozpracována prostřednictvím nástrojů, kterými jsou právní předpisy, finanční prostředky, úkoly veřejné správy, úkoly PaPFO, věda a školství, public relations a mezinárodní vztahy. Výsledkem rozpracování a porovnání jednotlivých oblastí jsou pak identifikované úkoly, které jsou popsány v závěrečné části koncepce ochrany obyvatelstva a sledují naplňování vrcholových strategických cílů a priorit ochrany obyvatelstva. 18 I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY 3 Krizové řízení Krizové řízení představuje souhrn řídících činností orgánů krizového řízení zaměřených na analýzu a vyhodnocení bezpečnostních rizik a plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s přípravou na krizové situace a jejich řešením, nebo ochranou kritické infrastruktury. Představuje tedy účinnou nadstavbu pro řešení narůstajících dopadů různých událostí, kdy je nezbytné zasáhnout v definovaném rozsahu do základních práv a svobod nebo využít nadstandarních sil a prostřeků. K tomuto účely jsou využívána tzv. krizová opatření organizační nebo technická opatření určená k řešení krizové situace. Klíčovými prvky krizového řízení jsou orgány krizového řízení: - vláda ČR, - ministerstva a jiné ústřední správní úřady, - Česká národní banka (dále „ČNB“), - orgány kraje a další orgány s působností na území kraje, - orgány ORP a - orgány obce. Role a úkoly jednotlivých orgánů krizového řízení budou podrobněji probrány v dalších kapitolách. Specifické postavení dále mají bezpečnostní rady (připravenost) a krizové štáby (zpravidla řešení). Základem krizového řízení je legislativní rámec daný krizovým zákonem [24] vč. prováděcích právních předpisů, jež zmocňuje orgány krizového řízení zásadně rozhodovat o přípravě a řešení krizových situací. Tyto orgány mají legislativně stanovené povinnosti a oprávnění k zabezpečení jejích plnění. V roce 2010 byla přijata novela krizového zákona, jejíž nedílnou součástí se stala problematika ochrany KI. Ta byla do právního řádu zapracována implementací Směrnice Rady 2008/114/ES. [89] Právě KI představuje možný budoucí potenciál pro další rozvoj systému krizového řízení. [111] Kromě zapracování problematiky KI byla novelou krizového zákona dána HZS ČR řada kompetencí, včetně úkolu ke zpracování krizových plánů (kraje a ORP). Také struktura krizových plánů se značně změnila. HZS kraje je také oprávněn kontrolovat plnění povinností z krizového zákona, zejména u ORP, obcí, ale také u PaPFO. 4 Vazba na civilní nouzovou připravenost EU a NATO Stále častěji dochází k mimořádným událostem, jejichž rozsah není schopna postižená země zvládat vlastními prostředky. Z tohoto důvodu vytvořily mezinárodní organizace (NATO, EU a další) platformy pro pomoc postiženým zemím při zvládání katastrof velkého rozsahu. ČR se stala členem NATO v roce 1999 a do EU vstoupila v roce 2004. Počínaje těmito roky začalo HZS ČR spolupracovat s EADRCC, respektive ERCC, na naplňování úkolů z oblasti civilní ochrany plynoucích z členství v NATO a v EU. Více o systému vysílání a přijímání pomoci a o spolupráci s mezinárodními organizacemi viz část IV. Civilní nouzová připravenost EU a NATO. 19 II. OCHRANA OBYVATELSTVA II. OCHRANA OBYVATELSTVA 1 Úvod do problematiky ochrany obyvatelstva 1.1 Právní předpisy a další související dokumenty - Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů [6] - Zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů [7] - Zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty [8] - Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně [14] - Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) [17] - Zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií) [21] - Zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů [22] - Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a změně některých zákonů [23] - Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon) [26] - Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky [29] - Zákon č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona[31] - Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon) [33] - Zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě [35] - Nařízení vlády č. 11/1999 Sb., o zóně havarijního plánování [41] - Nařízení vlády č. 203/2009 Sb., o postupu při zjišťování a uplatňování náhrady škody a postupu při určení její výše v územích určených k řízeným rozlivům povodní [43] - Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci [44] - Nařízení vlády č. 463/2000 Sb., o stanovení pravidel zapojování do mezinárodních záchranných operací, poskytování a přijímání humanitární pomoci a náhrad výdajů vynakládaných právnickými osobami a podnikajícími fyzickými osobami na ochranu obyvatelstva [47] 20 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 8/1985 Sb., o Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) [48] - Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 61/2013 Sb., o rozsahu informací poskytovaných o chemických směsích, které mají některé nebezpečné vlastnosti, a o detergentech [49] - Vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) [50] - Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 178/2012 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků [54] - Vyhláška Ministerstva financí č. 186/2002 Sb., kterou se stanoví náležitosti přehledu o předběžném odhadu nákladů na obnovu majetku sloužícího k zabezpečení základních funkcí v území postiženém živelní nebo jinou pohromou a vzor pověření osoby pověřené krajem zjišťováním údajů nutných pro zpracování tohoto přehledu [55] - Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 216/2011 Sb., o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl [56] - Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 236/2002 Sb., o způsobu a rozsahu zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území [63] - Vyhláška Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) [65] - Vyhláška Ministerstva vnitra č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany [66] - Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby [67] - Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně [69] - Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 318/2002 Sb., o podrobnostech k zajištění havarijní připravenosti jaderných zařízení a pracovišť se zdroji ionizujícího záření a o požadavcích na obsah vnitřního havarijního plánu a havarijního řádu [72] - Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 319/2002 Sb., o funkci a organizaci celostátní radiační monitorovací sítě [73] - Vyhláška Ministerstva vnitra č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému [74] - Vyhláška Ministerstva vnitra č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva [76] - Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly [79] - Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 474/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona [80] 21 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 499/2006 Sb., o dokumentace staveb [82] - Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 500/2006 Sb ., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti [83] - Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č.1272/2008, ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 [86] - Metodický pokyn odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí pro zpracování plánu ochrany území pod vodním dílem před zvláštní povodní [155] - Metodický pokyn odboru ochrany vod MŽP k zabezpečení hlásné a předpovědní povodňové služby [154] - Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030 [111] 1.2 Integrovaný záchranný systém IZS představuje koordinovaný postup jeho složek při přípravě na MU a při provádění záchranných a likvidačních prací (dále „ZaLP“). Potřeba vzniku IZS vyplynula z každodenní činnosti záchranářů při odstraňování následků MU nebo KS a zejména z nutnosti organizování společné činnosti všech subjektů, které disponují potřebnými SaP a jsou vybaveny nezbytnými kompetencemi. 1.2.1 Základní vymezení IZS IZS se použije v přípravě na vznik MU a při potřebě provádět současně ZaLP dvěma anebo více složkami IZS. Působením základních a ostatních složek v IZS není dotčeno jejich postavení a úkoly stanovené zvláštními právními předpisy (např. zákon o požární ochraně, zákon o Policii ČR, zákon o zdravotnické záchranné službě). Složky IZS jsou při zásahu povinny se řídit příkazy velitele zásahu, popřípadě pokyny starosty ORP, hejtmana kraje nebo MV, pokud provádějí koordinaci ZaLP. Složka IZS zařazená v příslušném poplachovém plánu IZS kraje je povinna při poskytnutí pomoci jinému kraji o tom informovat místně příslušné operační a informační středisko IZS. Při provádění ZaLP prací za nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu se složky IZS řídí pokyny MV. Za stavu nebezpečí se složky IZS na území příslušného kraje řídí pokyny hejtmana kraje. Personál a prostředky základních a ostatních složek IZS jsou za válečného stavu označeny mezinárodně platnými rozpoznávacími znaky pro zdravotnickou službu, duchovní personál a civilní ochranu. [23] 1.2.2 Složky IZS Základními složkami IZS jsou: - HZS ČR a jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany, - poskytovatelé zdravotnické záchranné služby, 22 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - Policie ČR. Základní složky IZS zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení vzniku MU, její vyhodnocení a neodkladný zásah v místě MU. Za tímto účelem rozmísťují své síly a prostředky po celém území ČR. Ostatními složkami IZS jsou: - vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil (konkretizováno Dohodou o plánované pomoci na vyžádání, uzavřenou mezi MV-GŘ HZS ČR a MO-GŠ AČR a dále Ústředním poplachovým plánem IZS), - ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory (např. Vězeňská služba ČR, obecní policie), - ostatní záchranné sbory (např. Báňská záchranná služba), - orgány ochrany veřejného zdraví (hygienická služba), - havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby (energetika, komunikační a informační systémy apod.), - zařízení civilní ochrany (zřizovaná obcemi nebo PaPFO podle zákona o IZS), - neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím (horská služba, vodní záchranná služba, spelologická záchranná služba, kynologové, Český červený kříž, ADRA, Hand for Help apod.). Ostatní složky IZS poskytují při ZaLP plánovanou pomoc na vyžádání na základě písemných dohod, které s nimi mohou uzavírat: - jednotlivé základní složky IZS, - obecní úřady ORP, - krajské úřady, - MV . V době krizových stavů se stávají ostatními složkami IZS také poskytovatelé akutní lůžkové péče, kteří mají zřízen urgentní příjem. [23] 1.2.3 Stálé orgány pro koordinaci složek IZS Stálými orgány pro koordinaci složek IZS jsou operační a informační střediska IZS, kterými jsou operační střediska HZS kraje a operační a informační středisko (dále „OPIS“) GŘ HZS ČR. OPIS IZS jsou povinna: - přijímat a vyhodnocovat informace o MU, - zprostředkovávat organizaci plnění úkolů ukládaných velitelem zásahu, - plnit úkoly uložené orgány oprávněnými koordinovat ZaLP, - zabezpečovat v případě potřeby vyrozumění základních i ostatních složek IZS a vyrozumění státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků podle dokumentace IZS. OPIS IZS jsou oprávněna: - povolávat a nasazovat síly a prostředky HZS ČR a jednotek požární ochrany (dále „JPO“), dalších složek IZS podle poplachového plánu IZS nebo podle požadavků velitele 23 II. OCHRANA OBYVATELSTVA zásahu; při tom dbají, aby uvedené požadavky nebyly v rozporu s rozhodnutím příslušného funkcionáře HZS ČR, hejtmana kraje, nebo MV při jejich koordinaci ZaLP, - vyžadovat a organizovat pomoc, osobní a věcnou pomoc podle požadavků velitele zásahu, - provést při nebezpečí z prodlení varování obyvatelstva na ohroženém území, pokud zvláštní právní předpis (např. atomový zákon nebo zákon o prevenci závažných havárií) nestanoví jinak. [23] 1.2.4 Úrovně koordinace složek IZS při společném zásahu Koordinací složek IZS při společném zásahu se rozumí koordinace ZaLP prací včetně řízení jejich součinnosti. Koordinace složek při společném zásahu je prováděna: - na taktické úrovni velitelem zásahu v místě nasazení složek a v prostoru předpokládaných účinků MU, - na operační úrovni OPIS IZS, - na strategické úrovni starostou ORP, hejtmanem kraje, nebo MV a ostatními správními úřady v případech stanovených zákonem o IZS. [74] 1.3 Úkoly orgánů veřejné správy Ministerstvům a jiným ústředním správním úřadům, orgánům kraje, orgánům ORP a orgánům obcí vyplývají ze zákona o IZS úkoly k zajištění přípravy na MU, provádění ZaLP a k ochraně obyvatelstva. [23] 1.3.1 Úkoly ministerstev a jiných ústředních správních úřadů Ministerstva a jiné ústřední správní úřady při přípravě na MU, provádění ZaLP a při ochraně obyvatelstva v oboru své působnosti: - vedou analýzu možných zdrojů rizik, provádění analýzu ohrožení a v rámci prevence podle zvláštních právních předpisů (např. zákon o požární ochraně) sjednávají nápravu skutečností a stavů, které by mohly způsobit vznik mimořádné situace, - rozhodují o činnostech k provádění ZaLP a ke zmírnění jejich následků, pokud to zvláštní právní předpis (např. atomový zákon) nestanoví jinak, - organizují okamžité opravy nezbytných veřejných zařízení pro ochranu obyvatelstva. MV je ústředním orgánem státní správy mj. pro civilní nouzové plánování a ochranu obyvatelstva. [4] Při přípravě na MU, v rámci IZS a ochrany obyvatelstva [23]: - sjednocuje postupy ministerstev, krajských úřadů, obecních úřadů, PaFO, - usměrňuje IZS, - provádí kontrolu a koordinaci poplachových plánů IZS krajů a zpracovává Ústřední poplachový plán IZS (schvaluje ministr vnitra), - řídí výstavbu a provoz informačních a komunikačních sítí a služeb IZS, - zpracovává koncepci ochrany obyvatelstva, 24 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - zajišťuje a provozuje jednotný systém varování a vyrozumění (dále „JSVV“), stanoví způsob informování PaFO o charakteru možného ohrožení, připravovaných opatřeních, způsobu a době jejich provedení, - organizuje instruktáže a školení v oblasti ochrany obyvatelstva a pro přípravu složek IZS zaměřené na jejich vzájemnou součinnosti (k tomu zřizuje vzdělávací zařízení), - uplatňuje stanovisko k politice územního rozvoje z hlediska ochrany obyvatelstva a civilního nouzového plánování při přípravě na MU, - stanoví po projednání s MMR stavebně technické požadavky na stavby určené k ochraně obyvatelstva při MU, k zabezpečení záchranných prací, ke skladování materiálu civilní ochrany a k ochraně a ukrytí obsluh důležitých provozů, - usměrňuje postup při zřizování zařízení civilní ochrany. MV zabezpečuje ústřední koordinaci ZaLP, jestliže: - MU přesahuje státní hranice ČR a je nutná koordinace ZaLP nad rámec příhraničních styků nebo - MU přesahuje území kraje a velitel zásahu vyhlásil nejvyšší stupeň poplachu, anebo - o tuto koordinaci požádá velitel zásahu, starosta ORP nebo hejtman kraje. MV dále organizuje záchranářskou a materiální pomoc do zahraničí (ve spolupráci s MZV, složkami IZS nebo ústředním správními úřady), průběžně zajišťuje v souladu s mezinárodními smlouvami funkci kontaktního místa pro vyžádání humanitární pomoci do zahraničí postiženým státem nebo mezinárodní organizací a informuje příslušné mezinárodní organizace o SaP ČR předurčených pro poskytování humanitární pomoci do zahraničí. Všechny úkoly MV výše uvedené plní generální ředitelství HZS ČR. MV je oprávněné vyžádat si účast zástupců ostatních ministerstev a ostatních složek IZS (nebo jiných odborníků) při přípravě na MU a při provádění ZaLP. Ministerstvo zdravotnictví koordinuje na vyžádání kraje činnost poskytovatele zdravotnické záchranné služby a poskytovatele zdravotnické dopravní služby a přepravy pacientů neodkladné péče, jestliže MU přesahuje územní obvod kraje, který poskytovatele zdravotnické záchranné služby zřídil, nebo je-li to nutné z odborných nebo kapacitních důvodů, a nedohodnou-li se kraje na řešení situace. Ministerstvo dopravy zabezpečuje pro potřeby správních úřadů a základních složek IZS celostátní informační systém pro ZaLP v oblasti mobilních zdrojů nebezpečí v dopravě (tzv. dopravní informační systém). Správní úřady a dopravci jsou povinni ministerstvu dopravy poskytnout potřebné poklady a údaje pro účely dopravního informačního systému před každým provedením přepravy nebezpečných věcí v silniční, železniční, letecké a vnitrozemské vodní dopravě. [23] 1.3.2 Úkoly orgánů kraje Orgány kraje zajišťují přípravu na MU, provádění ZaLP a ochranu obyvatelstva. Úkoly krajského úřadu plní HZS kraje (dále viz kapitola 1.3.5 části II). Krajský úřad vykonává činnosti tak, aby byly přiměřené a svým obsahem a rozsahem odpovídaly účelu a podmínkám konkrétní MU. 25 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Hejtman kraje[23]: - organizuje IZS na úrovni kraje, - koordinuje a kontroluje přípravu na MU prováděnou orgány kraje, územními správními úřady s krajskou působností, PaFO, - koordinuje ZaLP při řešení MU vzniklé na území kraje, pokud přesahuje území jednoho správního obvodu ORP a velitel zásahu vyhlásil nejvyšší stupeň poplachu nebo jej o to požádal anebo jej o koordinaci požádal starosta ORP, - může pro koordinaci ZaLP použít krizový štáb kraje zřízený podle krizového zákona, - je povinen při koordinaci ZaLP předávat MV zprávy o jejich průběhu prostřednictvím OPIS IZS, - schvaluje havarijní plán kraje (dále „HPK“), vnější havarijní plán (dále „VněHP“) a poplachový plán IZS kraje. 1.3.3 Úkoly orgánů ORP Obecní úřad ORP zajišťuje kromě úkolů obce (viz kapitola 1.3.4 části II) připravenost správního obvodu obecního úřadu ORP na MU, provádění ZaLP a ochranu obyvatelstva. Tyto úkoly za něj plní HZS kraje. Starosta ORP koordinuje ZaLP při řešení MU vzniklé ve správním obvodu obecního úřadu ORP, pokud jej o to velitel zásahu požádal. Ke koordinaci může starosta ORP použít krizový štáb své obce. Při koordinaci ZaLP je povinen předávat MV zprávy o jejich průběhu prostřednictvím OPIS IZS. Starosta ORP schvaluje VněHP, pokud zóna havarijního plánování (dále „ZHP“) nepřesahuje správní obvod jedné ORP. [23] 1.3.4 Úkoly orgánů obce Orgány obce zajišťují připravenost obce na MU a podílejí se na provádění ZaLP a na ochraně obyvatelstva. Obecní úřad při přípravě na MU a provádění ZaLP [23]: - organizuje přípravu obce na MU, - podílí se na provádění ZaLP s IZS, - zajišťuje varování, evakuaci a ukrytí osob před hrozícím nebezpečím (pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak), - hospodaří s materiálem civilní ochrany, - poskytuje HZS kraje podklady a informace potřebné ke zpracování havarijního plánu kraje nebo VnHP, - podílí se na zajištění nouzového přežití obyvatelstva, - vede evidenci a provádí kontrolu staveb civilní ochrany nebo staveb dotčených požadavky civilní ochrany v obci, K plnění úkolů ochrany obyvatelstva je obec oprávněna zřizovat zařízení civilní ochrany. Obecní úřad dále seznamuje PaFO v obci s charakterem možného ohrožení, s připravenými ZaLP a ochranou obyvatelstva (za tímto účelem organizuje jejich školení). Obecní úřad je i dotčeným orgánem z hlediska ochrany obyvatelstva při rozhodování o umisťování a povolování 26 II. OCHRANA OBYVATELSTVA staveb, změnách staveb a změnách v užívání staveb, odstraňování staveb a při rozhodování o povolení a odstraňování terénních úprav a zařízení. Starosta obce při provádění ZaLP [23]: - zajišťuje varování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím, - organizuje v dohodě s velitelem zásahu nebo se starostou ORP evakuaci osob z ohroženého území obce, - organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatel obce, - je oprávněn vyzvat PaFO k poskytnutí osobní nebo věcné pomoci. Obec podle zákona o PO v samostatné působnosti na úseku požární ochrany mj. [14]: - zřizuje jednotku sboru dobrovolných hasičů obce, která provádí hašení požárů a záchranné práce při živelních pohromách a jiných MU a plní další úkoly podle zákona o IZS ve svém územním obvodu. Členům jednotky SDH obce za hašení požárů a záchranné práce při živelních pohromách a jiných MU v mimopracovní době poskytuje obec odměnu - organizuje preventivně výchovnou činnost. 1.3.5 Úkoly HZS kraje HZS kraje v oblasti ochrany obyvatelstva za krajský úřad [23]: - organizuje součinnost mezi obecními úřady ORP a dalšími správními úřady a obcemi v kraji, zejména při zpracování poplachového plánu IZS, zajišťuje havarijní připravenost a ověřuje ji cvičeními, - usměrňuje IZS na úrovni kraje, - sjednocuje postupy obecních úřadů ORP a územních správních úřadů s krajskou působností v oblasti ochrany obyvatelstva, - zpracovává HPK, poplachový plán IZS kraje, spolupracuje při zpracování a aktualizaci povodňového plánu kraje, zpracovává VněHP ve spolupráci s dotčenými obecními úřady ORP (pro zpracování HPK a VněHP využívá, shromažďuje a eviduje údaje z krizového plánu kraje podle krizového zákona), - uzavírá dohody s příslušným územním celkem sousedního státu (pokud není stanoveno jinak). Kromě úkolů krajského úřadu HZS kraje dále [23]: - řídí výstavbu a provoz informačních a komunikačních sítí IZS, - organizuje instruktáže a školení v oblasti ochrany obyvatelstva a v přípravě složek IZS zaměřené na jejich vzájemnou součinnost (k tomu účelu zřizuje vzdělávací zařízení), - zabezpečuje varování a vyrozumění, - koordinuje ZaLP a plní úkoly stanovené MV, - organizuje zajišťování a označování nebezpečných oblastí, provádění dekontaminace a dalších ochranných opatření, - organizuje a koordinuje evakuaci, nouzové ubytování, nouzové zásobování pitnou vodou, potravinami a dalšími nezbytnými prostředky k přežití obyvatelstva, - organizuje a koordinuje humanitární pomoc, 27 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - organizuje hospodaření s materiálem civilní ochrany, - vede evidenci a provádí kontrolu staveb civilní ochrany a staveb dotčených požadavky civilní ochrany v kraji, - uplatňuje stanovisko k zásadám územního rozvoje z hlediska ochrany obyvatelstva a civilního nouzového plánování při přípravě na MU (HZS kraje je dotčeným orgánem v územním a stavebním řízení z pohledu ochrany obyvatelstva). HZS kraje pro potřebu správního obvodu obecního úřadu ORP a přípravu ZaLP [23]: - plní úkoly stanovené obecnímu úřadu ORP a dále - plní úkoly při provádění ZaLP stanovené MV, - organizuje součinnost mezi obecním úřadem ORP a územními správními úřady s působností v jeho správním obvodu a ostatními obcemi, - pro zabezpečení ZaLP vykonává obdobné činnosti, které plní na úrovni kraje, - shromažďuje a používá potřebné údaje pro zpracování HPK a VněHP, - seznamuje ostatní obce, PaFO ve svém správním obvodu s charakterem možného ohrožení obyvatel a s připravenými ZaLP, - zpracovává VněHP pokud ZHP nepřesahuje správní obvod obecního úřadu ORP; - spolupracuje při zpracování VněHP a při koordinovaném řešení MU s krajským úřadem, pokud zóna havarijního plánování (dále „ZHP“) přesahuje území správního obvodu obecního úřadu ORP, - zajišťuje havarijní připravenost stanovenou HPK a VněHP a ověřuje ji cvičeními, - uplatňuje stanoviska k územním plánům a regulačním plánů z hlediska své působnosti v požární ochraně, IZS a ochraně obyvatelstva při přípravě na MU. 1.4 Práva a povinnosti právnických a fyzických osob na úseku ochrany obyvatelstva 1.4.1 Práva a povinnosti právnických a podnikajících fyzických osob PaPFO mají právo na peněžní náhradu za omezení vlastnického nebo užívacího práva a za poskytnutí věcné nebo osobní pomoci. Pravidla pro poskytnutí náhrady stanovuje zákon o IZS. [23] Pokud krajský úřad zahrne do HPK nebo VněHP konkrétní PaPFO, je tato povinna: - bezplatně poskytnout a aktualizovat požadované podklady, - zajistit vůči svým zaměstnancům dotčeným předpokládanou MU opatření viz §24 zákona o IZS. PaPFO jsou v souvislosti se ZaLP a s jejich přípravou povinny [23]: - poskytnout osobní a věcnou pomoc na přímou výzvu velitele zásahu, starosty obce nebo prostřednictvím OPIS IZS, - strpět vstup osob provádějících ZaLP na pozemky a do staveb a použití nezbytné techniky, provedení terénních úprav, budování ochranných staveb, vyklizení pozemku a odstranění staveb, jejich částí a porostů, pokud jsou vlastníky nebo uživateli nemovitostí a pokud jiný zákon nestanoví jinak (např. zákon o požární ochraně), 28 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - strpět umístění koncových prvků JSVV na nemovitostech, které mají ve vlastnictví, a umožnit k nim přístup HZS kraje nebo jím zmocněným osobám za účelem používání, kontroly, údržby a oprav, - pokud jsou vlastníky stavby civilní ochrany nebo stavby dotčené požadavky civilní ochrany, dbát při užívání těchto nemovitostí a veškerých činnostech s tím spojených, aby nedošlo ke změně charakteru této stavby ve vztahu k jejímu účelu, a umožnit její využití pro potřeby civilní ochrany a přístup orgánů HZS nebo jimi zmocněným osobám do těchto objektů za účelem používání, kontroly, údržby a oprav, - pokud provozují školská, sociální nebo obdobná zařízení nebo jsou poskytovateli zdravotnických služeb, vytvořit podmínky pro výdej individuálních ochranných masek, dětských ochranných vaků, dětských ochranných kazajek, ochranných oděvů, filtrů pro ochranu dýchacích cest a povrchu těla a dalších ochranných prostředků (výdej bude prováděn v případě stavu ohrožení státu nebo válečného stavu). K plnění výše uvedených úkolů mohou PaPFO zřizovat zařízení civilní ochrany. Pokud dojde k MU v souvislosti s provozem technických zařízení a budov při nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a při jejich přepravě nebo při nakládání s nebezpečnými odpady, je PaPFO, která je vlastníkem, správcem nebo uživatelem uvedených zařízení, budov, látek nebo odpadů, povinna (§24 zákona o IZS): - podílet se na přípravě ZaLP a zpracování HPK nebo VněHP (tzn., poskytne HZS kraje informace o zdrojích rizik, pravděpodobných následcích havárií a možných způsobech jejich likvidace, možných účincích na obyvatele a životní prostředí, opatřeních připravených ve své působnosti pro zajištění nezbytných SaP k provedení ZaLP ve svém objektu nebo zařízení), - zajistit (pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak) vůči svým zaměstnancům informování o hrozících MU a připravovaných opatřeních, varování, evakuaci příp. ukrytí, organizování přípravy k sebeochraně a vzájemné pomoci. PaPFO, u které došlo k havárii, je povinna: - provádět neprodleně ZaLP, - ohlásit havárii místně příslušnému OPIS IZS a bezprostředně ohroženým obcím, - podílet se na varování osob ohrožených havárií (podle zvláštních právních předpisů), - poskytnout veliteli zásahu informace o skutečnostech, které by mohly ohrozit životy nebo zdraví osob provádějících zásah nebo ostatního obyvatelstva (zejména informace o výbušninách, nebezpečných chemických látkách, zdrojích ionizujících záření, dravých či nebezpečných zvířatech), - spolupracovat při odstraňování havárie se složkami IZS, správními úřady a orgány krajů nebo obcí, - uhradit krajskému úřadu nebo složkám IZS náklady spojené s poskytnutím osobní a věcné pomoci, s likvidačními pracemi a se škodami prokazatelně vzniklými havárií, - zabezpečit asanační práce podle pokynů příslušných správních úřadů nebo obcí, - zabezpečit zneškodnění odpadů, které vznikly v důsledku havárie i v důsledku její likvidace, - spolupracovat při zpracování dokumentace o ZaLP. 29 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Nestátní neziskové organizace (dále „NNO“) jsou organizace s právní formou dle nového občanského zákoníku [9] korporace (tzv. spolky), fundace (nadace, nadační fondy), ústavy (dříve tzv. obecně prospěšné společnosti) církevní právnické osoby a sociální družstva. Činnost NNO je odkázána na financování formou příspěvků a grantů, které jsou poskytovány z rozpočtových kapitol jednotlivých ministerstev a ústředních správních úřadů. MV poskytuje ze své rozpočtové kapitoly finanční prostředky pro NNO nejen na úseku IZS, ale také krizového řízení, ochrany obyvatelstva a dobrovolnické služby. Dle koncepce ochrany obyvatelstva jsou NNO stěžejními silami pro řešení MU a KS (spolu se základními a ostatními složkami IZS, členy krizových štábů, PaPFO, dobrovolníky), zapojují se do přípravy obyvatelstva prostřednictvím konkrétních projektů nebo prostřednictvím besed a veřejných akcí. V oblasti NNO je však nutné vytvářet podmínky pro zapojení dobrovolnických aktivit občanů do řešení MU a KS.[111] 1.4.2 Práva a povinnosti fyzických osob Fyzické osoby pobývající na území ČR mají právo na informace o opatřeních k zabezpečení ochrany obyvatelstva a na poskytnutí instruktáže a školení ke své činnosti při MU. Stejně jako PaPFO mají fyzické osoby právo na peněžní náhradu za omezení vlastnického nebo užívacího práva a za poskytnutí věcné nebo osobní pomoci.[23] Fyzické osoby jsou povinny [23]: - strpět omezení vyplývající z opatření stanovených při MU a omezení nařízená velitelem zásahu při provádění ZaLP, - poskytnout na výzvu starosty obce nebo velitele zásahu osobní nebo věcnou pomoc, - strpět, pokud je to nutné k provádění ZaLP a pokud jsou vlastníkem, uživatelem nebo správcem nemovitosti, vstup osob provádějící ZaLP na pozemky nebo do objektů, použití nezbytné techniky, provedení terénních úprav, budování ochranných staveb, vyklizení pozemku a odstranění staveb, jejich částí, zařízení a porostů, - poskytnout veliteli zásahu informace o skutečnostech, které by mohly ohrozit životy nebo zdraví osob provádějících zásah nebo ostatního obyvatelstva, zejména informace o výbušninách, nebezpečných chemických látkách, zdrojích ionizujícího záření, dravých či nebezpečných zvířat, - strpět umístění koncového prvku JSVV na nemovitostech, které mají ve vlastnictví, a umožnit k nim přístup HZS kraje nebo jím zmocněným osobám za účelem používání, kontroly, údržby a oprav, - pokud jsou vlastníky stavby civilní ochrany nebo stavby dotčené požadavky civilní ochrany, dbát při užívání těchto nemovitostí a veškerých činnostech s tím spojených, aby nedošlo ke změně charakteru této stavby ve vztahu k jejímu účelu, a umožnit její využití pro potřeby civilní ochrany a přístup HZS kraje nebo jím zmocněným osobám do těchto staveb za účelem používání, kontroly, údržby a oprav. Plnění povinností mohou fyzické osoby odmítnout, pokud by tím ohrozily život nebo zdraví vlastní nebo jiných osob anebo pokud jim v tom brání důležité okolnosti, které by zjevně způsobily závažnější následek než ohrožení, kterému se má předcházet Od osobní pomoci jsou osvobozeny osoby ve věku do 18 let a od 62 let a osoby zdravotně nezpůsobilé k výkonu požadovaných činností, osoby invalidní ve třetím stupni, poslanci a senátoři Parlamentu ČR a členové vlády a dále osoby, které by tím vystavily vážnému ohrožení sebe nebo osoby blízké. Ženám lze nařídit pouze takovou osobní pomoc, která není v rozporu se zákoníkem práce. Osoby osvobozené od osobní pomoci mohou poskytovat dobrovolnou pomoc. 30 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 1.5 Základy stavebnictví Ve světě dochází neustále k celé řadě MU, ať už jsou způsobeny činností člověka, nebo přírodními živly. V souvislosti s tím je potřeba se připravit k zajištění plnění úkolů ochrany obyvatelstva. Při událostech dochází mimo jiné k ničení budov a objektů, k porušení jejich statiky. Obdobně je potřeba vytipovat a zajistit budovy a prostory vhodné pro ukrytí ve vhodných částech bytů, obytných domů, provozních a výrobních objektů. Z tohoto důvodu je potřeba mít základní znalosti z oblasti stavebnictví. Znát postupy při výstavbě, mít přehled o základních konstrukčních prvcích a konstrukčních systémech budov, o jednotlivých konstrukcích. 1.5.1 Postup při výstavbě Výstavbou se rozumí rozsáhlá činnost spojená s přípravou a realizací záměru investora [187], [188], [206]. Může se jednat o vybudování nového stavebního díla, provedení rekonstrukce, modernizace nebo jiný zásah do stávajícího objektu. Na této činnosti se podílí množství účastníků, kteří musí spolupracovat. Mezi hlavní účastníky patří investor, projektant a dodavatel. Investor pro sebe nebo pro jinou organizaci připravuje a zabezpečuje stavbu a stanovuje na ni požadavky. Projektant musí mít oprávnění k projektové činnosti a zajišťuje vypracování projektové dokumentace v požadovaném rozsahu. Dodavatel je oprávněn k provádění stavebních a montážních prací, zajišťuje realizaci stavby na základě schválené projektové dokumentace. Realizaci stavebního díla můžeme rozdělit do přípravné fáze, kdy investor ve spolupráci s projektantem definuje základní požadavky na objekt, do fáze návrhu stavby a projekce a do fáze vlastní stavby objektu. 1.5.2 Pozemní stavby, základní konstrukční prvky Úkolem stavebnictví je realizace stavebních objektů. Při jejich projektování a provádění musí být respektována řada požadavků. Mohou to být např. požadavky architektonické, technické, ekologické, ekonomické. Stavební zákon [17] rozumí stavbou všechna stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasnou stavbou je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby. Stavební objekt [206] je samostatná část stavby, která má vymezenou funkci (budova, silnice, stožár, most). Podle účelu stavební objekty dělíme na [187]: - pozemní stavby (např. stavby pro bydlení, občanské stavby, stavby pro průmysl a zemědělství), - dopravní a podzemní stavby (např. mosty, silnice, tunely, železnice, letištní plochy), - vodohospodářské stavby (např. přehrady, úpravy vodních toků, meliorace), - speciální stavby (např. stožáry, podzemní kolektory). Pozemní stavby se zabývají výstavbou budov nebo objektů, které s jejich funkcí souvisejí. Objekty pozemních staveb je možné podle účelu, ke kterému jsou stavěny, rozdělit do následujících skupin: - stavby pro bydlení – obytné domy (rodinné a bytové domy), stavby pro individuální rekreaci (chaty), 31 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - občanské stavby – stavby pro zdravotnictví a sociální péči, školské stavby, sportovní stavby (stadiony, sportovní haly), stavby pro vědu a kulturu (divadla, muzea, kostely, kina), stavby pro dočasné ubytování (penziony, ubytovny), budovy pro dopravu a spoje, administrativní budovy, - průmyslové stavby – výrobní objekty, skladovací objekty, budovy pro energetiku (transformovny, kotelny), - zemědělské stavby – stavby pro živočišnou a rostlinnou výrobu (stáje, chlévy, vepříny, ovčíny, seníky, skleníky, sklady). Konstrukce budovy se skládá z velkého množství stavebních dílů. Vlastnosti těchto prvků musí splňovat požadavky na jejich umístění v konstrukčním systému. Základní dělení konstrukčních prvků podle funkce v konstrukčním systému je na nosné a nenosné konstrukce. Pro nosné konstrukce je nejdůležitější jejich schopnost přenášet zatížení, zajistit stabilitu a tuhost objektu. Ostatní funkce mohou mít menší význam. Mezi nosné konstrukce patří nosné stěny, sloupy, stropní konstrukce, schodiště, základy apod. Tyto konstrukce mohou být provedeny z materiálů dřevěných, kamenných a keramických, z betonu nebo z kovu. Nenosné konstrukce neplní statickou funkci, jejich funkce je např. dělicí, zvukově izolační, hydroizolační, tepelně izolační nebo požárně dělicí. Kromě obdobných materiálů, ze kterých se provádí nosné konstrukce, mohou být na nenosné prvky použity další materiály např. na bázi skla a textilií, plasty, sláma. Konstrukce je možné podle technologie provedení dále rozdělit [187]: - zděné konstrukce – jsou provedeny z jednotlivých dílců menších rozměrů, zpravidla vyzděné na maltu nebo jinou spojovací tenkou vrstvu, - monolitické konstrukce – jednotlivé části vznikají přímo na stavbě zatuhnutím materiálu v připravené formě (bednění) a tvoří tak s ostatními částmi konstrukce jednolitý celek, - prefabrikované konstrukce – konstrukce složené předem z vyrobených stavebních dílců, které jsou vzájemně spojené ve stycích. Většina konstrukcí je založena na kombinaci materiálů a technologií. 1.5.3 Konstrukční systémy budov Konstrukční systém objektu pozemních staveb je složitý celek navzájem propojených konstrukčních prvků, které se společně podílí na zajišťování funkcí a splnění požadavků na něj kladených. Podle evropské legislativy[85] musí stavby jako celek i jejich jednotlivé části vyhovovat zamýšlenému použití, zejména s přihlédnutím k bezpečnosti a ochraně zdraví osob v průběhu jejich celého životního cyklu. Po dobu ekonomicky přiměřené životnosti musí stavby při běžné údržbě plnit požadavky mechanické odolnosti a stability, požární bezpečnosti, hygieny, ochrany zdraví a životního prostředí, bezpečnosti a přístupnosti při užívání, ochrany proti hluku, úspory energie a tepla, udržitelnosti využívání přírodních zdrojů. Konstrukční systémy rozlišujeme podle charakteru prvků nosných konstrukcí a jejich rozmístění. Volba konkrétního konstrukčního systému pro určitý objekt závisí na funkčních požadavcích, na výrobních možnostech a na celkovém ekonomickém zhodnocení.[187] Existují dvě základní skupiny budov pozemních staveb a skupiny konstrukčních systémů. Jedná se o vícepodlažní budovy (a jednopodlažní postavené analogicky) a budovy halové. 32 II. OCHRANA OBYVATELSTVA U budov jsou určujícími prvky konstrukčního systému svislé nosné konstrukce (stěny, sloupy, pilíře), u halových budov pak zejména vodorovné nosné konstrukce (konstrukce zastřešení). 1.5.3.1 Konstrukční systémy vícepodlažních budov Podle charakteru svislých nosných konstrukcí je možné konstrukční systémy rozdělit na stěnové, sloupové a kombinované. Podle polohy svislých konstrukcí vzhledem k hlavní ose budovy se konstrukční systémy rozlišují na podélné, příčné a obousměrné. V případě stěnových systémů přenášejí zatížení stropních konstrukcí a účinky vodorovných sil (větru) do základů nosné stěny. Kromě nosné funkce mohou stěny plnit i další funkce, např. tepelně izolační, zvukově izolační, dělicí nebo požární. Stěny člení vnitřní prostor budovy na menší celky. Nosné stěny mohou být plné nebo s otvory (okna, dveře). Otvory nesmí narušit statickou funkci stěny. Nosné stěny mohou být ze statických důvodů doplňovány kolmo umístěnými ztužujícími stěnami. Podélný stěnový konstrukční systém (znázorněn viz Obr. 3) – nosné stěny jsou rovnoběžné s podélnou osou budovy, tvoří tzv. podélné trakty. Stropní konstrukce jsou ukládány ve směru kolmém k podélné ose budovy. Předností je poměrně velká dispoziční volnost, nevýhodou malá tuhost systému. Proto je použitelný jen pro nižší objekty. Obvykle se provádí jako zděné z cihel nebo z tvárnic. Obr. 3 Půdorys – podélný stěnový konstrukční systém Příčný stěnový konstrukční systém (znázorněn viz Obr. 4) – nosné stěny jsou umístěny kolmo k podélné ose budovy, tvoří příčné trakty, stropní konstrukce jsou ukládány v podélném směru. V porovnání s podélným systémem má menší dispoziční volnost a variabilitu. Používá se pro vyšší objekty, které mohou být provedeny jako zděné, monolitické i montované z prefabrikátů. 33 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 4 Půdorys – příčný stěnový konstrukční systém Obousměrný stěnový konstrukční systém (znázorněn viz Obr. 5) – nosné stěny jsou uspořádány v podélném i příčném směru, stropní konstrukce mohou být uloženy v obou směrech. Systém je staticky velmi vhodný, má velkou prostorovou tuhost. Používá se pro výškové budovy. Nevýhodou je velmi omezená dispoziční variabilita. Provádí se z monolitického betonu nebo železobetonu, nebo se montují z prefabrikovaných dílců. Obr. 5 Půdorys – obousměrný stěnový konstrukční systém U skeletových systémů jsou zcela odděleny funkce svislých prvků. Nosnou funkci mají sloupy, dělicí a izolační funkci přebírají nenosné stěny (příčky, obvodové pláště). Zatížení ze stropních konstrukcí je do sloupů přenášeno rámovými příčlemi, hlavicemi nebo přímo (bodově) u stropů deskových. Vodorovná zatížení (např. tlak větru) jsou přenášena sloupy nebo ztužujícími stěnami. Sloupy jsou prováděny z konstrukčních materiálů s velkou únosností (ocel, železobeton, dřevo). Skeletové systémy jsou ve srovnání se stěnovými systémy méně tuhé, stavby mají větší volnost dispozice, jsou méně hmotné. 34 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 6 Objekt se svislými nosnými sloupy Skeletový (sloupový) systém rámový (průvlakový) – základním stavebním prvkem je skeletový rám, který je tvořený dvěma sloupy, tzv. stojkami, a průvlakem (rámovou příčlí). Rámy mohou být jedno i vícepodlažní, podle jejich uspořádání rozeznáváme podélné, příčné a obousměrné rámy. Podélné rámy se používají převážně pro nízkopodlažní objekty, příčné jsou použitelné i pro vyšší zástavbu, obousměrné rámy mají velkou tuhost, proto se používají převážně na nepříznivě namáhané výškové budovy. Obr. 7 Skeletový systém s podélnými rámy 35 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 8 Skeletový systém s příčnými rámy Obr. 9 Skeletový systém s obousměrnými rámy Skeletový (sloupový) systém hlavicový (hřibový) – zatížení stropů přenáší rozšířené sloupové hlavice, které navazují na sloup a zajišťují bezpečnost stropní desky proti propíchnutí. Hlavice mohou mít čtvercový, kruhový nebo mnohoúhelníkový tvar. Hlavicové skelety jsou velmi únosné, používají se pro objekty s velkým zatížením stropů, např. pro objekty výrobní a skladovací. Skeletový (sloupový) systém s deskovými stropy (se skrytými průvlaky nebo hlavicemi) – stropní konstrukce je podporována přímo sloupy. U tenkých desek je kvůli zabránění proražení desky nutné zesílení výztuže nad podporami. V místě spojení sloupu se železobetonovou deskou se provádí pomocí tzv. skrytých průvlaků nebo skrytých hlavic, které jsou součástí stopní desky. Výhodou je rovný podhled. Deskové skelety jsou málo tuhé, proto musí být doplněny ztužujícími konstrukcemi-stěnami nebo výztužným jádrem. Používají se v budovách s malým zatížením stropů, např. v objektech pro bydlení nebo občanských stavbách. Kombinované konstrukční systémy vznikají kombinací stěnových a skeletových systémů, využívají jejich přednosti pro konkrétní druh budovy. Sloupy přenášejí svislá zatížení ze stropní konstrukce, stěny pak prostorovou tuhost a stabilitu, dále dělicí tepelně a zvukově izolační i požárně dělicí funkci. Mohou být provedeny v různých konstrukčních variantách. 36 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 1.5.3.2 Konstrukční systémy halových objektů Halové objekty tvoří volné prostory bez vnitřních podpor. Odlišují se od systémů vícepodlažních budov tím, že je pro ně rozhodující provedení nosné konstrukce zastřešení. Mohou být obdobně jako konstrukční systémy vícepodlažních budov provedeny v různých materiálových a technologických variantách. Druhy zastřešení halových objektů [187]: - ohýbané konstrukční systémy – vazníkové soustavy (přímé vazníky, sedlové vazníky, příhradové vazníky), rámové soustavy, deskové soustavy,lomenicové konstrukce, - konstrukční systémy převážně tlačené – obloukové soustavy, tlačené rámy, skořepiny, klenby, - konstrukční systémy převážně tažené – visuté střešní soustavy (lanové, membránové), pneumatické konstrukce. 1.5.4 Svislé a vodorovné nosné konstrukce Svislé nosné konstrukce se dělí podle tvaru na sloupy, stěny a pilíře. Jejich hlavní funkcí je přenášet veškerá zatížení ze stropů, střechy a schodišť do základů. Kromě statické funkce musí splňovat podle umístění ve stavbě také další požadavky. Z hlediska požární bezpečnosti to může být požadavek týkající se požární odolnosti a druhu konstrukce, dále u nosných stěn požadavek na vzduchovou neprůzvučnost (odpor vůči průniku zvuku ze vzduchu jedné místnosti do místnosti druhé) a požadavek na tepelně izolační schopnost konstrukce stěny. Svislé nosné konstrukce můžeme rozdělit podle technologie provedení na zděné, monolitické, prefabrikované a prefamonolitické konstrukce. Obvodové nosné stěny mohou být jedno nebo vícevrstvé. Podle technologie provedení a použitého materiálu mohou být rozděleny [177] na zděné konstrukce stěn a pilířů, betonové stěny a sloupy, dřevěné stěny a sloupy a ocelové sloupy. Zděné konstrukce jsou charakteristické používáním malých kusových stavebních dílců – cihel, bloků, tvárnic, kamenů. Zpravidla jsou vyzdívány na spojovací vrstvu malty, dálespojovány speciálními lepidly, v některých případech se zdí bez malty (tzv. suché zdění). Zdivo může být nevyztužené, vyztužené, příp. i předpjaté. Zdícími prvky mohou být pálené cihly plné a vylehčené, nepálené cihly plné a vylehčené, vápenopískové cihly, betonové a pórobetonové tvárnice, lomový kámen, apod. Betonové stěny, příp. sloupy mohou být provedeny jako monolitické konstrukce, tj. konstrukce provedené vylitím betonové směsi do formy, kterou nazýváme bednění. Po zatuhnutí vznikne jednolitá konstrukce – monolit. Výhodou těchto konstrukcí je jejich variabilita (libovolný tvar konstrukce omezený pouze možnostmi provedení bednění) a menší dopravní náklady, nevýhodou je pracnost, dlouhá příprava atd. Betonové konstrukce mohou být prosté (bez výztuže), s výztuží nebo předpjaté. Dalšímzpůsobem provedení je použití prefabrikovaných dílů vyrobených mimo stavbu, dovezených a smontovaných v jeden celek teprve na stavbě. Výhodou je rychlá montáž, nevýhodou vysoké náklady na dopravu, případně omezená nabídka konstrukčních částí. Prefabrikované dílce mohou být použity jako bednění pro monolitickou vnitřní část, v takovém případě hovoříme o prefamonolitické konstrukci betonové stěny. Dřevo patří mezi tradiční stavební materiály. Dřevěné konstrukce stěn mají výhodné tepelně izolační vlastnosti, nevýhodou může být nasákavost materiálu, jeho hořlavost, příp. náchylnost 37 II. OCHRANA OBYVATELSTVA k napadení škůdci. Stěny mohou být roubené z trámů nebo sloupové, kdy nosná část stěny je vytvořena z dřevěných sloupů, prahů a vzpěr. Ocelové sloupy mají velkou únosnost v tlaku a v tahu. Průřezy sloupů mohou být otevřené nebo uzavřené, mohou být kombinovány s betonovou výplní. Ocel má poměrně malou požární odolnost, ta může být zvýšena např. obklady, nátěry nebo nástřiky. Mezi vodorovné nosné konstrukce používané v pozemním stavitelství patří stropní konstrukce, konstrukce vyložené a ustupující. Stropní konstrukce rozdělují prostor ve vertikálním směru na jednotlivá podlaží. Přenášejí veškerá zatížení působící v těchto podlažích do svislých nosných konstrukcí, zajišťují tuhost a stabilitu celých budov nebo jejich částí. Vyložené konstrukce (balkóny, římsy, arkýře, přístřešky) a ustupující konstrukce (lodžie, ustupující podlaží) se funkčně liší od stropních konstrukcí, ale jejich nosná část je obvykle součástí stropní konstrukce, příp. s ní přímo souvisí. Základní částí stropních konstrukcí je jejich nosná část, která je obvykle doplněna podlahou, příp. podhledem. Základními prvky vodorovných konstrukcí jsou deska, trám a průvlak. Deska je vhodná na stropní konstrukce o malém rozpětí. Trám se používá pro větší rozpětí, kombinuje se s deskou, zatížení stropu se přenáší deskou do trámu a z trámu do podpory. Průvlak se používá pro velká rozpětí, obvykle v kombinaci s deskou a trámy. Materiál stropních konstrukcí musí vyhovovat především statickým požadavkům. Dřevo a ocel mají dobrou pevnost v tlaku i v tahu, konstrukce z cihel, tvárnic, kamene a prostého betonu mohou být namáhány pouze tlakem. Pro zvýšení pevnosti jsou do betonu vkládány výztuže. K nejstarším stavitelským prvkům patří klenby. Klasické klenby z kusových kamenných nebo cihelných prvků se v současnosti používají výjimečně. Princip klenby se uplatňuje spíše ve formě tenkostěnných konstrukcí ze železobetonu nebo předpjatého betonu. Tyto tzv. skořepinové konstrukce se používají pro zastřešení velkých rozponů. 1.5.5 Střešní konstrukce Střecha je definována jako konstrukce nad posledním podlažím stavebního objektu. Uzavírá stavbu, chrání ji před povětrnostními vlivy. Skládá se znosné střešní konstrukce a ze střešního pláště. Nosnou střešní konstrukcí se rozumí část střechy, která přenáší zatížení od střešního pláště, vody, sněhu, větru, provozu apod. do ostatních nosných konstrukcí objektu a může plnit i funkci nosné vrstvy střešního pláště. Existují různé druhy střešních nosných konstrukcí, které se podle konstrukčního provedení dělí na tuhé konstrukce stropu (pod plochými nebo pultovými střechami), krovy s krokvemi, vazníkové a rámové soustavy (používané především pro jednopodlažní průmyslové haly), skořepinové a lomenicové konstrukce, prostorové příhradové a prutové konstrukce, visuté lanové střešní konstrukce, pneumatické střešní konstrukce a prostorové střešní konstrukce. Podle použitého materiály mohou být konstrukce dřevěné, železobetonové, kovové nebo na bázi jiných materiálu, např. plastové nebo textilní membrány. Střešní plášť je charakterizován jako část střechy bez nosné střešní konstrukce, chránící objekt před vnějšími vlivy a zabezpečující požadovaný stav vnitřního prostředí. V závislosti na architektonickém řešení a na využití střešního prostoru může mít střecha různý tvar a sklon. Podle sklonu střechy dělíme střechy [182] na plochése sklonem vnějšího povrchu 0° - 5°, šikmé se sklonem v rozmezí 5°- 45° a strmé se sklonem vnějšího povrchu 45° - 90°. Podle tvaru rozeznáváme střechu sedlovou, pultovou, valbovou, polovalbovou, křížovou, polokřížovou, mansardovou, stanovou, pilovou, věžovou (znázorněno viz Ob. 10). 38 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 10 Příklady tvarů střech - sedlová, pultová, valbová Další rozdělení střech je podle provozního využití. Střechy bez provozu jsou takové, které plní pouze svoji základní funkci, počítá se v případě střešní plochy pouze s pohybem poučených osob zajišťujících údržbu a kontrolu. Takzvané střechy s provozem plní i další funkce. Neveřejný provoz, tj. provoz poučených osob řízený vlastníkem objektu, je na vegetačních střechách, střechách s technologickými zařízeními, konstrukcemi vyžadujícími pravidelnou kontrolu a údržbu nebo s požární únikovou cestou. Střechy s veřejným provozem, kde se pohybují i nepoučené osoby, mohou být využívány jako střešní terasy a zahrady, pojížděné střechy nebo heliporty. 1.5.6 Technická zařízení budov Technická zařízení budov tvoří soubor činností podílejících se na stavu vnitřního prostředí budov a na jejich funkčním i uživatelském standardu. Technická zařízení budov jsou samozřejmou součástí každé stavby. Předpis stanovující technické požadavky na stavby [67] stanovuje technické požadavky také na technická zařízení budov, a to na vodovodní přípojky a vnitřní vodovody, kanalizační přípojky a vnitřní kanalizace, připojení staveb k distribučním sítím, vnitřní silnoproudé rozvody a vnitřní rozvody sítí elektronických komunikací, plynovodní přípojky a odběrná plynová zařízení, ochranu před bleskem, vzduchotechnická zařízení a vytápění. 1.6 Dokumentace staveb V návaznosti na stavebnictví je třeba mít také mimo jiné základní přehled o dokumentaci staveb, především o druzích stavebních výkresů. Dále znát druhy a význam čar ve stavebních výkresech a také umět číst ve stavebních výkresech. 1.6.1 Druhy stavební dokumentace Prováděcí vyhláška ke stavebnímu zákonu [82] stanovuje rozsah a obsah dokumentace: - dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení, - dokumentace pro vydání rozhodnutí o změně využití území, - dokumentace pro vydání rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území, - společné dokumentace pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení, - projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené nebo projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení, - dokumentace pro provádění stavby, - dokumentace skutečného provedení stavby. Součástí uvedené dokumentace je také výkresová dokumentace, tj. stavební výkresy. 39 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 1.6.2 Druhy stavebních výkresů podle obsahu Výkresy můžeme rozlišit podle jejich obsahu na výkresy pozemních staveb (ČSN 01 3420), výkresy betonových konstrukcí (ČSN 01 3481), výkresy kovových konstrukcí (ČSN 01 3483), výkresy dřevěných konstrukcí (ČSN 01 3487), výkresy konstrukcí z kamene (ČSN 01 3489), výkresy požární bezpečnosti staveb (ČSN 01 3485) a technické výkresy plynovodní instalace (ČSN 01 3450), vytápění a chlazení (ČSN 01 3452), vzduchotechniky a klimatizace (ČSN 01 3454), vodovodu (ČSN 01 3462) a kanalizace (ČSN 01 3463). 1.6.3 Zobrazování stavebních objektů Objekty je možné zobrazovat několika způsoby. Základní dělení zobrazení je na plošné a prostorové. Při plošném zobrazení je na objekt nahlíženo v určitém směru a výsledný pohled je promítnut na průmětnu. Poloha průmětny vzhledem k promítacím přímkám je kolmá, pohled je dvourozměrný. Jedná se o tzv. pravoúhlé promítání. Prostorové zobrazení je takové, kdy pohled je třírozměrný, průmětna je jedna. Rozlišují se podle způsobu zobrazení na promítání axonometrické a středové. Stavební objekty se zobrazují pravoúhlým promítáním na několik průměten jako průměty myšlených řezů (půdorysy, svislé řezy) a jako pohledy, popř. jejich kombinace. Podle potřeby se zobrazují také prostorově. Půdorysy se zobrazují jako pravoúhlé průměty myšlených vodorovných řezů objektem na půdorysnu (např. půdorysy podlaží objektu), nebo jako pohledy shora na zobrazovanou konstrukci (např. půdorysy výkopů, základů, střech). Roviny myšlených řezů se vedou tak, aby jimi bylo možné zobrazit co nejvíce konstrukcí, otvorů a objemů v charakteristickém tvaru, velikosti a poloze a jejich provozní souvislosti v zobrazovaném podlaží. Svislé řezy se zobrazují jako průměty myšlených svislých řezů objektem na nárysnu, zpravidla se vede schodištěm. Řezová rovina se může zalamovat. Pohledy zobrazují jednotlivá průčelí objektu, popř. mohou být zakresleny pohledy na jiné části (předměty) objektu. Používá se označení průčelí objektu podle světových stran, ke kterým jsou průčelí obrácena. Širší vztahy v území jsou vyznačovány v situačních výkresech. 40 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 11 Druhy výkresů Pro zakreslování výkresů stavebních objektů se využívají různá měřítka, tj. poměry velikostí obrazu a skutečnou velikostí (tučně jsou vyznačeny doporučené poměry): - situační výkresy a schémata v měřítku 1:5000, 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200, - schémata stavebních objektů, celkové dispoziční výkresy v měřítku 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200, - půdorysy, řezy, pohledy v měřítku 1:200, 1:100, 1:50, - podrobnosti v měřítku 1:20, 1:10, 1:5, 1:2, 1:1. Kótování – základní pravidla pro kótování společná pro všechny druhy technických výkresů jsou stanovena v ČSN ISO 129-1 Technické výkresy - Kótování a tolerování - Část 1: Všeobecná ustanovení. Délkové rozměry jsou kótovány celými čísly v milimetrech. Absolutní výškové úrovně (nadmořská výška) jsou uváděny v metrech na 3 desetinná místa (např. 368,280) bez uvádění jednotek, absolutní výšky se vztahují k výškovému systému, obvykle Balt po vyrovnání – Bpv. Relativní výškové úrovně v metrech na 3 desetinná místa bez uvádění jednotek s označením + (tj. nad) nebo – (tj. pod) k úrovni výchozí vztažné roviny označované ve výkrese 0,000. Za základní vztažnou rovinu je obvykle považována výšková úroveň podlahové konstrukce v prvním nadzemním podlaží. Úhly se uvádějí ve stupních, případně i v minutách a vteřinách, označení jednotky je vždy uváděno, např. 25°. Sklony jsou uváděny poměrem, např. 1:5, nebo v procentech příp. v promilích, např. 4%. Číselný údaj (kóta) je uváděna nad kótovací čárou, přibližně v jejím středu, ve směru rovnoběžném s kótovací čarou. Kóta, která neodpovídá měřítku, je podtržena. V případě nedostatku 41 II. OCHRANA OBYVATELSTVA místa mezi čarami je kóta umístěna přednostně vpravo nad prodlouženou kótovací čáru (pokud není místo vpravo nad, tak pod, pokud není ani tak možné, tak vlevo nad nebo pod). Obr. 12 Příklad kótování objektu Obr. 13 Umístění kót v případě nedostatku místa Pravidla kótování otvorů v konstrukcích – uprostřed kótovací čáry nad ní je délkový rozměr otvoru, pod kótovací čarou je výška otvoru. V případě otvorů s parapetem (např. okna) je pod kótovací čarou v závorce uvedena výška parapetu. Obr. 14 Kótování oken Na výkresech jsou používány různé druhy a tloušťky čar (viz Tabulka 1). Pro jejich použití jsou určena pravidla zanesená v českých technických normách [185]. Vzájemný poměr čar tenkých, tlustých a velmi tlustých je 1:2:4. 42 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Tabulka 1 Typy čar a jejich použití ve stavebních výkresech tenká souvislá čára - rozhraní materiálů v pohledu, řezu a průřezu - šrafování - uhlopříčky označující otvory, prostupy, výklenky - výstupní čáry u schodů a šikmých ramp - krátké osové čáry - vynášecí čáry - kótovací čáry a jejich hraničící značky - odkazové čáry - zobrazování dveří, oken, schodů, zařízení - viditelné prvky v pohledu tenká souvislá čára se zlomy - ohraničení částečných nebo přerušených pohledů, řezů a průřezů tlustá souvislá čára - viditelné obrysy prvků v řezu a průřezu - rozhraní různých materiálů v pohledu, řezu a průřezu - viditelné obrysy prvků v pohledu - zobrazování dveří, oken, schodů, zařízení - šipky pro označení směru pohledu u řezů, průřezů a pohledů velmi tlustá souvislá čára - viditelné obrysy prvků v řezu a průřezu tenká čárkovaná čára - zakryté obrysy tlustá čárkovaná čára - zakryté obrysy velmi tlustá čárkovaná čára - výztužné vložky ve spodní vrstvě (v půdorysu) a vzdálené vrstvě (v pohledu) tenká čerchovaná čára s dlouhými čárkami - řezové roviny - osové čáry - osy souměrnosti tlustá čerchovaná čára s dlouhými čárkami - řezové roviny - obrysy viditelných prvků před (nad) řezovou rovinou Na výkresech pro stavebnictví mohou být pro lepší orientaci zobrazovány v řezech použité hmoty graficky nebo barevně. Zpravidla se používá značení uvedené v ČSN 01 3406 [179]. 43 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Převládající hmota použitá v konstrukcích nemusí být pro lepší přehlednost výkresů označena. Do října 2015 platila pravidla uvedená v normě vydané v roce 1988 (viz Tabulka 2). Konstrukce určené k vybourání se graficky označovaly tečkováním, při barevném značení žlutou barvou. Odlišný způsob označení hmot uvádí projektant ve vysvětlivkách na výkrese. Tabulka 2 Označování stavebních hmot v řezech do 10/2015 Grafické značení Hmota - materiál Barevné značení zemina bez rozlišení hnědázemina původní zemina nasypaná kámen, zdivo z kamene tmavá zelená beton bez výztuže fialovábeton lehký bez výztuže beton s výztuží zdivo z cihlářských a betonových výrobků s nízkou pevností červená lehčené zdivo z cihlářských a betonových výrobků s nízkou pevností zdivo z cihlářských a betonových výrobků se střední pevností zdivo z cihlářských a betonových výrobků s vysokou pevností omítka, sádra, tmely dřevo v podélném řezu okrovádřevo v příčném řezu dřevěné konstrukční desky kovy modrá plasty, pryž oranžová lehčené plasty sklo a jiné průhledné materiály světlá zelená 44 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Grafické značení Hmota - materiál Barevné značení ploché sklo skleněné tvárnice a profilové sklo hydroizolace izolace tepelná, zvuková, proti otřesům kapaliny - Od listopadu 2015 platí pro označování hmout v řezech nová pravidla uvedená v ČSN 01 3406 z roku 2015 (viz Tabulka 3). Toto znění normy zohledňuje využití digitální technologie, navrhování pomocí počítačů a nové stavební hmoty a materiály. Vzhledem k nečitelnosti žluté barvy na výkresech jsou ve výkresech změn staveb a bourání nové konstrukce zakreslovány červeně a bourané konstrukce zeleně. Pro významé hmoty a materiály může být ve výkresech vytvořeno nové grafické značení, které by mělo vycházet z grafického značení pro obdobnou hmotu, musí být čitelné a jednoznačné. Jiné grafické značení musí být popsáno v legendě na výkresu. Tabulka 3 Označování stavebních hmot v řezech od 11/2015 Základní grafické označení Hmoty a materiály Odvozené grafické značení (lze použít při podrobnějším určování hmot) Příklady hmot ve skupině Označení barvy obecné bez rozlišení šedá tmavá terén zeminy rostlý terén, nespecifikovaný zásyp, zásyp a násyp nosný, zlepšená zemina, vyztužená zemina, kamenivo (štěrky a písky), recykláty šedá světlá zásypy a násypy vyztužený beton železobeton, prostý, vodostavebný, předpjatý, mezerovitý, s lehkým kamenivem, betony s rozptýlenou výztuží, speciální betony, lehčené betony fialová nevyztužený kamenné, keramické, betonové, vápenopískové, zdivo zdivo z různých materiálů, s různou pevností, na různé malty nebo lepidla, s odlišnými parametry červená 45 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Základní grafické označení Hmoty a materiály Odvozené grafické značení (lze použít při podrobnějším určování hmot) Příklady hmot ve skupině Označení barvy plynosilikátové, z jiných hmot (např. skleněné tvárnice) stavebně fyzikálních vlastností (akustika, tepelná vodivost, požární odolnost) dílce (prefabrikáty) - zobrazují se schematicky velmi tlustou čarou, nebo jejich zjednodušenými obrysy, plocha může být vyplněna šrafováním podle použité hmoty nebo materiálu není stanoveno, nebo použít barevné značení podle materiálu dřevo hnědá sendvičové konstrukce zelená tmavá obecná bez rozlišení izolace jedno- nebo vícevrstvé izolace, nasákavé, nenasákavé, s různými pevnostními parametry oranžová proti vodě tepelné akustické jiný plošný materiál materiál separační, drenážní, výztužný není stanoveno kámen (kromě zdiva) zelená kovy modrá sklo, jiné průhledné materiály ploché sklo modrá světlá omítky, sádra, stěrky, tmely jiné hmoty není stanoveno plasty, pryž, pružný tmel 46 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Základní grafické označení Hmoty a materiály Odvozené grafické značení (lze použít při podrobnějším určování hmot) Příklady hmot ve skupině Označení barvy bourané konstrukce zelená světlá 1.6.4 Výkresy požární bezpečnosti staveb Součástí projektové dokumentace stavby je tzv. požárně bezpečnostní řešení stavby. Toto řešení může zpracovat pouze fyzická osoba, která získala oprávnění podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Vyžaduje-li to rozsah stavby nebo v případě požadavku orgánu státního požárního dozoru, tvoří nedílnou součást požárně bezpečnostního řešení výkresy požární bezpečnosti zpracované podle ČSN 01 3495. Výkresy ve stavebnictví - Výkresy požární bezpečnosti staveb. Výkresy mohou být kresleny také dvoubarevně, černou barvou je zakresleno stavební řešení a technologie a červeně jsou provedeny požadavky týkající se požární bezpečnosti staveb. Výkresy požární bezpečnosti stavby obsahují: - grafické označení požárních úseků včetně uvedení stupně požární bezpečnosti, - požární odolnost stavebních konstrukcí a požárních uzávěrů, - vyznačení únikových cest, směrů úniku a východů do volného prostoru, celkový počet unikajících osob a počty osob unikajících jednotlivými směry, - schéma vybavení požárně bezpečnostními zařízeními, - zdroje požární vody (vnější a vnitřní odběrní místa), - umístění hlavních uzávěrů vody, plynu, popřípadě dalších rozvodů, umístění hlavních vypínačů elektrické energie, - způsob rozmístění a druhy hasicích přístrojů, bezpečnostních značek a tabulek, - vyznačení požárně nebezpečného prostoru stavby a sousedních objektů, přístupových komunikací, nástupních ploch pro požární techniku a zásahových cest. Značení se provádí: - v situaci výkresu (zdroje požární vody, nástupní plochy, odstupové vzdálenosti atd.), - v půdorysech podlaží (požární úseky, požárně bezpečnostní zařízení, únikové cesty apod.). 47 REI 30 DP1 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Tabulka 4 P říklady způsobu zakreslování požadavků požární bezpečnosti staveb [179] Požárně dělicí konstrukce (ohraničení požárního úseku) Požární úsek (PÚ) - podzemní P, nadzemní N (šachta Š před P nebo N) - první číslo označení nejnižšího podlaží PÚ - za tečkou číslem pořadí PÚ v podlaží - u šachty nebo vícepodlažního PÚ za lomítkem poslední podlaží - za pomlčkou římská číslice označující stupeň požární bezpečnosti (SPB) PÚ Příklady: - N 7.10-III – nadzemní požární úsek v 7. nadzemním podlaží s pořadovým číslem 10, III. SPB - P 02.2-VI – podzemní požární úsek ve 2. podzemním podlaží s pořadovým číslem 2, VI. SPB - Š-P 01.5/N3-IV – šachta začínající v 1. podzemním podlaží, která má pořadové číslo 5, a končí ve 3. nadzemním podlaží, IV. SPB Požární odolnost stavební konstrukce (mezní stav, doba v minutách) a její druh podle ČSN 73 0810 Mezní stavy: únosnost a stabilita R, celistvost E, izolační schopnost I, hustota tepelného toku W, kouřotěsnost S, samozavírač C Příklady: - R 30 DP1 - požární odolnost 30 minut pro mezní stav únosnosti a stability, konstrukce DP1 (např. sloup) - EI 45 DP3-C - požární odolnost 45 minut pro mezní stav celistvosti a izolace, konstrukce DP3 (např. dveře) Požární odolnost stropu Chráněná úniková cesta typu A, B nebo C Výtahy evakuační, požární, evakuační a požární Tlačítkový hlásič požáru Prostor střežený samočinnými hlásiči požáru Samočinné odvětrávací zařízení Prostor chráněný samočinným stabilním hasicím zařízením sprchovým SP, mlhovým ML, pěnovým P, sněhovým CO2, práškovým PR Směr úniku, nad šipkou je počet unikajících osob Východ na volné prostranství nebo ze shromažďovacího prostoru, v šipce je počet unikajících osob Nouzové osvětlení Vnitřní hydrant nástěnný Přenosný hasicí přístroj 48 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 15 Příklad části půdorysu požární bezpečnosti objektu 1.7 Územní plánování a stavební řád Stavební zákon [17] upravuje ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost. Působnost ve věcech územního plánování vykonávají orgány obcí a krajů, MMR a na území vojenských újezdů MO. Orgány územního plánování a stavební úřady postupují ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zámy. Dotčené orgány vydávají závazná stanoviska nebo stanoviska. Podle zákona o IZS [23] uplatňuje stanovisko k zásadám územního rozvoje z hlediska ochrany obyvatelstva a civilního nouzového plánování při přípravě na mimořádné události HZS kraje. Je dotčeným orgánem v územním a stavebním řízení z hlediska ochrany obyvatelstva. Stanoviska uplatněná k politice územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci nejsou správním rozhodnutím. Stanoviska vydávaná jako podklad pro rozhodnutí podle stavebního zákona nebo územní souhlas anebo ohlášení stavby jsou závazným a nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení. Pozemky, stavby a zařízení občanského vybavení, mezi kterými jsou také stavby pro ochranu obyvatelstva zřizované nebo užívané ve veřejném zájmu, patří do veřejné infrastruktury. Veřejně prospěšnou stavbou je pak stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci. 1.7.1 Požadavky a stanoviska HZS kraje v územním plánování a stavebním řízení Při řešení problematiky požadavků ochrany obyvatelstva v územním plánování se vychází ze stavebního zákona, ve kterém je mezi úkoly územního plánování mimo jiné uveden úkol vytvářet v území podmínky pro zajištění civilní ochrany. Územně plánovací dokumentací jsou zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán. 49 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Ze zákona o IZS vyplývá, že v územním a stavebním řízení je dotčeným orgánem z hlediska ochrany obyvatelstva HZS kraje. K uplatňování požadavků ochrany obyvatelstva HZS kraje zmocňuje zákon o IZS v tomto rozsahu: - HZS kraje uplatňuje stanovisko k zásadám územního rozvoje z hlediska ochrany obyvatelstva a civilního nouzového plánování při přípravě na MU, - vede evidenci a provádí kontrolu staveb civilní ochrany a staveb dotčených požadavky civilní ochrany v kraji, - uplatňuje stanoviska k územním plánům a regulačním plánům z hlediska své působnosti v požární ochraně, IZS a ochraně obyvatelstva při přípravě na MU. Zásady územního rozvoje stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití. Pořizují se pro celé území kraje a vydávají se formou opatření obecné povahy podle správního řádu. Územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury. Zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje. Vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Územní plán se pořizuje a vydává pro celé území obce, pro celé území hlavního města Prahy, popřípadě pro celé území vojenského újezdu. Je závazný pro pořízení a vydání regulačního plánu zastupitelstvem obce, pro rozhodování v území, zejména pro vydávání územních rozhodnutí. Podkladem pro zadání územního plánu jsou mimo jiné tzv. územně analytické podklady, jejich obsah uvádí vyhláška č. 500/2006 Sb. [83] V podkladech pro rozbor udržitelného rozvoje území jsou mezi sledovanými jevy také jaderná zařízení, objekty nebo zařízení zařazené do skupiny A nebo B dle zákona o prevenci závažných havárií (dále „PZH“) [21], vymezené zóny havarijního plánování a objekty civilní a požární ochrany a jiné záměry, pokud existuje zmocnění pro jejich uplatnění v daném území. Regulační plán v řešené ploše stanoví podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. Regulační plán stanoví podmínky pro vymezení a využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb veřejné infrastruktury a vymezí veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšná opatření. Je závazný pro rozhodování v území. Regulační plán vydaný krajem je závazný i pro územní plány a regulační plány vydávané obcemi. K žádosti o vydání regulačního plánu připojuje žadatel dle vyhlášky č. 500/2006 Sb. [83] přílohy. Mezi přílohami jsou mimo jiné také stanoviska dotčených orgánů na úseku civilní ochrany, požární ochrany a PZH. Ze zákona o požární ochraně [14] vyplývá, že HZS kraje vykonává tzv. státní požární dozor posuzováním územního a regulačního plánu a další dokumentace a projektové dokumentace staveb. V obou případech se jedná o dotčené orgány chránící veřejné zájmy. Podle stavebního zákona tyto dotčené orgány vydávají: - závazná stanoviska pro rozhodnutí a pro jiné úkony stavebního úřadu nebo pro úkony tzv. autorizovaného inspektora, 50 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - stanoviska, která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jejichž obsah je závazný pro politiku územního rozvoje a pro opatření obecné. Je-li dotčeným orgánem tentýž orgán veřejné správy, vydává koordinované stanovisko nebo koordinované závazné stanovisko, zahrnující požadavky na ochranu všech dotčených veřejných zájmů, které hájí. Koordinované stanovisko nebo koordinované závazné stanovisko se vydává v případě, nejsou-li požadavky na ochranu dotčených veřejných zájmů v rozporu. Tato problematika je upřesněna v Metodické pomůcce pro stavební prevenci [124]. Koordinované stanovisko se vydává k dokumentům územního plánování, a to k územnímu plánu a regulačnímu plánu. Koordinované závazné stanovisko se vydává k dokumentaci pro územní a stavební řízení u staveb civilní ochrany nebo staveb dotčených požadavky civilní ochrany. Tato stanoviska vydává HZS kraje pouze u staveb civilní ochrany nebo staveb dotčených požadavky civilní ochrany - stálé úkryty, ochranné systémy podzemních dopravních staveb, stavby financované s využitím prostředků státního rozpočtu, stavby škol a školských zařízení, ubytovny a stavby pro poskytování zdravotní nebo sociální péče z hlediska jejich využitelnosti jako improvizované úkryty, vybrané stavby pro průmyslovou výrobu a skladování. Ke kolaudaci stavby nelze vydat koordinované závazné stanovisko, neboť HZS kraje je z hlediska ochrany obyvatelstva dotčeným orgánem jen v územním a stavebním řízení výše popsaných staveb. Pokud bylo vydáno koordinované stanovisko s podmínkami a podmínky by byly stanoveny k projektové dokumentaci stavby za ochranu obyvatelstva, potom jejich ověření při kolaudaci provádí příslušník úseku ochrany obyvatelstva HZS kraje. Účast na kolaudaci je tedy z hlediska požární ochrany i ochrany obyvatelstva, stanovisko ke kolaudaci se však vydává výlučně podle ustanovení zákona o požární ochraně. Pokud byly uplatňovány požadavky ochrany obyvatelstva během stavebního řízení a stavebníkem nebyly realizovány, tak HZS kraje stanovisko uplatňuje, ale podle zákona o požární ochraně (změna stavebního zákona se neodrazila v úpravě vyhlášky č. 380/2002 Sb.). MV uplatňuje stanovisko k politice územního rozvoje z hlediska ochrany obyvatelstva a civilního nouzového plánování. Stanoví po projednání s MMR stavebně technické požadavky na stavby určené k ochraně obyvatelstva při MU, k zabezpečení záchranných prací, ke skladování materiálu civilní ochrany a k ochraně a ukrytí obsluh důležitých provozů (stavby civilní ochrany nebo stavby dotčené požadavky civilní ochrany). Stavebně technické požadavky na stavby civilní ochrany nebo stavby dotčené požadavky civilní ochrany v územním plánování stanoví vyhláška č. 380/2002 Sb. [76]. HZS kraje vykonává tuto svou kompetenci posuzováním dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, projektové dokumentace stavby nebo dokumentace ke změně v užívání stavby. 1.7.2 Požadavky ochrany obyvatelstva v územním plánování Působnost ve věcech územního plánování podle stavebního zákona vykonávají orgány obcí a krajů, MMR a na území vojenských újezdů MO. Požadavky ochrany obyvatelstva v územním plánování se uplatňují jako požadavky civilní ochrany vyplývající z havarijních plánů a krizových plánů v rozsahu, který odpovídá charakteru území a druhu územně plánovací dokumentace. 51 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 1.7.2.1 Požadavky civilní ochrany v zásadách územního rozvoje Zásady územního rozvoje jsou typem krajské plánovací dokumentace, která plní funkci strategického dokumentu. Dříve byla tato dokumentace označována jako územní plán velkého územního celku. V územním a stavebním řízení je dotčeným orgánem z hlediska ochrany obyvatelstva HZS kraje. Na základě stanoviska tohoto dotčeného orgánu, uplatněného k návrhu zadání územního plánu velkého územního celku se do tohoto územního plánu zapracuje návrh území speciálních zájmů pro požadované potřeby: - evakuace obyvatelstva a jeho nouzové ubytování, - nouzového zásobování obyvatelstva vodou, - ochrany před vlivy nebezpečných látek skladovaných na území, - ochrany před důsledky možného teroristického útoku na objekty, jejichž poškození může způsobit MU. 1.7.2.2 Požadavky civilní ochrany k územnímu plánu obce Na základě stanoviska dotčeného orgánu uplatněného k návrhu zadání územního plánu obce se v rozsahu předaných podkladů zapracuje do textové a grafické části územního plánu obce návrh ploch pro požadované potřeby: - ochrany území před průchodem průlomové vlny vzniklé zvláštní povodní, - zóny havarijního plánování, - ukrytí obyvatelstva v důsledku MU, - evakuace obyvatelstva a jeho nouzového ubytování, - skladování materiálu civilní ochrany a humanitární pomoci, - vyvezení a uskladnění nebezpečných látek mimo současně zastavěná území a zastavitelná území obce, - ZaLP a obnovovacích prací pro odstranění nebo snížení škodlivých účinků kontaminace, vzniklých při MU, - ochrany před vlivy nebezpečných látek skladovaných v území, - nouzového zásobování obyvatelstva vodou a elektrickou energií. 1.7.2.3 Požadavky civilní ochrany k regulačnímu plánu Na základě stanoviska dotčeného orgánu uplatněného k návrhu zadání regulačního plánu se v souladu s územním plánem obce zapracují do regulačního plánu požadavky na pozemky a na jejich využití pro: - opatření vyplývající z určení záplavových území a zón havarijního plánování, - umístění stálých a improvizovaných úkrytů, - nouzové ubytování evakuovaného obyvatelstva, - skladování materiálu civilní ochrany, - zdravotnické zabezpečení obyvatelstva, - ochranu před vlivy nebezpečných látek skladovaných v území, 52 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - umístění nově navrhovaných objektů zvláštního významu, - nouzové zásobování obyvatelstva vodou, - ZaLP a obnovovací práce pro odstranění nebo snížení škodlivých účinků kontaminace, vzniklých při mimořádné události, - zřízení humanitární základny, - požární nádrže a místa odběru vody k hašení požárů. Grafická část obsahuje podle potřeby znázornění pozemků obsažených v textové části. 1.7.3 Stavebně technické požadavky na stavby civilní ochrany nebo stavby dotčené požadavky civilní ochrany Stavebně technické požadavky na stavby civilní ochrany a stavby dotčené požadavky civilní ochrany zahrnují požadavky na: - stálé úkryty, - ochranné systémy podzemních dopravních staveb, - stavby financované s využitím prostředků státního rozpočtu, stavby škol a školských zařízení, ubytovny a stavby pro poskytování zdravotní nebo sociální péče z hlediska jejich využitelnosti jako improvizované úkryty, - stavby pro průmyslovou výrobu a skladování. 1.8 Radiační ochrana Podle atomového zákona [6] se radiační ochranou rozumí systém technických a organizačních opatření k omezení ozáření fyzických osob a k ochraně životního prostředí. Legislativa v ČR v oblasti radiační ochrany důsledně vychází z mezinárodně respektovaných principů radiační ochrany. V ČR je právo v oblasti radiační ochrany harmonizováno s příslušnými směrnicemi EU. [228] 1.8.1 Rozhodující subjekty v oblasti radiační ochrany v ČR Státní úřad pro jadernou bezpečnost (dále „SÚJB“) SÚJB je ústředním orgánem státní správy, který je přímo podřízen vládě ČR. Vykonává státní správu a dozor při využívání jaderné energie a ionizujícího záření, a to jak v oblasti radiační ochrany, tak v oblasti ochrany jaderné, chemické a biologické. Jeho působnost je dána atomovým zákonem [6], zákonem č. 19/1997 Sb. [7] a zákonem č. 281/2002 Sb. [31]. Více informací je k dispozici na www.sujb.cz. Státní ústav radiační ochrany, v. v. i. (dále „SÚRO“) SÚRO je veřejnou výzkumnou institucí podřízený SÚJB, která se zabývá odbornou činností v oblasti ochrany obyvatelstva před ionizujícím zářením. Mezi nejvýznamnější odborné činnosti ústavu patří zejména zajištění činnosti radiační monitorovací sítě, činnost mobilní skupiny pro analýzu radiačních nehod a MU, systematické vyhledávání budov se zvýšenou koncentrací radonu a expertní činnost. [225],[226] Více informací je k dispozici na www.suro.cz. Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany, v. v. i. (dále „SÚJCHBO“) Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany je veřejná výzkumná instituce zřízená SÚJB za účelem výzkumné a vývojové činnosti v oblasti chemických, biologických a radioaktivních látek a zabezpečení technické podpory dozorové a inspekční činnosti prováděné 53 II. OCHRANA OBYVATELSTVA tímto SÚJB v radiační ochraně a při kontrole zákazu chemických a biologických zbraní. [225][226] Více informací je k dispozici na www.sujchbo.cz. [227] 1.8.2 Systém monitorování radiační situace Monitorování radiační situace [225] je pravidelné sledování úrovně ionizujícího záření v okolním prostředí, měření obsahu umělých radionuklidů ve složkách životního prostředí a potravních řetězců a sledování radioaktivity v lidském těle. Cílem monitorování je průběžné zjišťování radiační zátěže obyvatel způsobené inhalací a ingescí umělých radionuklidů a zevním ozářením z okolního prostředí, a včasné zjištění odchylek hodnot monitorovaných veličin od dlouhodobých průměrů. Právní rámec pro systém monitorování radiační situace na území ČR, vytváří atomový zákon, a na něj navazující prováděcí předpisy, zejm. vyhláška SÚJB č. 319/2002 Sb. [226] Celostátní radiační monitorovací síť (dále „CRMS“) je řízena SÚJB. Vedle něj, tj. jeho regionálních center SÚRO a držitelů povolení k provozu jaderných zařízení, se na činnosti CRMS podílejí další ministerstva, a to MF, MO, MV, MZe a MŽP. CRMS pracuje ve dvou režimech, v tzv. normálním režimu, který je zaměřen na monitorování za obvyklé radiační situace, a v tzv. havarijním režimu, do něhož CRMS přechází při vzniku radiační mimořádné situace. Normální režim je kontinuálně zabezpečován stálými složkami CRMS, v havarijním režimu pracují rovněž pohotovostní složky. [226] Stálými složkami CRMS jsou: - síť včasného zjištění, kterou tvoří systém měřicích míst provádějících nepřetržité měření dávkového příkonu na území ČR a neprodlené informování o případném zvýšení příkonu nad obvyklé hodnoty; tato síť je doplněná v okolí jaderných elektráren (dále „JE“) Dukovany a Temelín teledozimetrickou sítí, - síť termoluminiscenčních dozimetrů, kterou je systém pro měření dávky záření gama na území ČR, - lokální sítě termoluminiscenčních dozimetrů, provozované SÚRO a příslušnými regionálními centry SÚJB, - lokální sítě termoluminiscenčních dozimetrů provozované laboratořemi radiační kontroly okolí JE, - teritoriální síť měřících míst kontaminace ovzduší provozovaných regionálními centry SÚJB, SÚRO a ČHMÚ, - lokální sítě měřících míst kontaminace ovzduší provozované laboratořemi radiační kontroly JE Dukovany a JE Temelín, - síť laboratoří (laboratoře regionálních center SÚJB, SÚRO, laboratoře radiační kontroly JE Dukovany, laboratoře radiační kontroly JE Temelín, VÚV TGM, SVÚ), které jsou vybaveny pro kvalitativní i kvantitativní analýzy obsahu radionuklidů ve vzorcích z životního prostředí (např. v aerosolech, spadech, potravinách, pitné vodě, krmivech apod.). Významnou složkou CRMS jsou i její mobilní skupiny (SÚRO, regionální centra SÚJB, MV-GŘ HZS ČR, Policie ČR, Generálního ředitelství cel, MO, JE Dukovany a JE Temelín) [226]. Tyto mobilní skupiny pracují pouze v havarijním režimu. HZS ČR na základě uzavřených smluv s SÚJB provozuje celkem sedm měřicích bodů sítě včasného zjištění, a to v Hodoníně, Zlíně, Olomouci, Frenštátu pod Radhoštěm, Tišnově, Kamenici a Jihlavě. 54 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Mobilní skupiny HZS ČR jsou vyčleněny z chemických laboratoří HZS Středočeského kraje, Plzeňského kraje, Jihomoravského kraje, Moravskoslezského kraje a Institutu ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč a při své činnosti se řídí smlouvou uzavřenou mezi MV-GŘ HZS ČR a SÚJB. Na požárních stanicích HZS krajů dále probíhá radiační monitorování pomocí přístrojů řady DC-4. Přístroje neměří od přírodního pozadí a spouští se na pokyn MV-GŘ HZS ČR. Zabezpečení zjišťování radiační situace v místech instalace hlásičů radiace HZS ČR je dáno interním předpisem HZS ČR. (38. Pokyn generálního ředitele HZS ČR ze dne 4. listopadu 2011, kterým se stanoví zásady provozu hlásičů radiace HZS ČR a zjišťování radiační situace v místech jejich instalace). 1.8.3 Hodnocení jaderných událostí Za účelem objektivního hodnocení jaderných událostí byla v roce 1991 zavedena Mezinárodní agenturou pro atomovou energii se sídlem ve Vídni (IAEA) mezinárodní stupnice INES (International Nuclear Event Scale). Tato stupnice slouží zejm. ke komplexnímu, rychlému a srozumitelnému informování veřejnosti o závažnosti událostí, ke kterým dochází na jaderných zařízeních a na zařízeních, kde se pracuje s radioaktivními látkami, jako je průmysl, zdravotnictví, laboratoře apod. Stupnice je učena k hodnocení pouze civilních (nevojenských) použití a vztahuje se pouze k bezpečnostním stránkám události. Stupnice zařazuje události do 7 stupňů: stupně 1 až 3 se označují jako nehody, stupně 4 až 7 se označují jako havárie. Události, které nemají žádný bezpečnostní význam a jsou klasifikovány stupněm 0 (pod stupnicí), se nazývají odchylky. Události jsou hodnoceny na základě posouzení tří oblastí [228], kterými jsou dopad na životní prostředí, úroveň poškození zařízení a zasažení pracovního prostředí uvnitř elektrárny a také dopad na bezpečnostní systémy. Mezinárodní stupnice pro hodnocení jaderných událostí – INES je uvedena viz Příloha 1. 1.8.4 Významné radiační havárie ve světě Od začátku provozu jaderných elektráren došlo ve světě již k několika vážným haváriím. První a doposud třetí největší v historii, se stala v roce 1957 ve skladišti radioaktivního odpadu v Kyštymi (území bývalého SSSR). Událost byla hodnocena na stupni 6. V roce 1979 došlo k další vážné havárii, a to v americké jaderné elektrárně Three Mile Island nacházející se na území státu Pensylvánie. Na žebříčku stupnice INES se umístila na stupni 5. Jednalo se o největší jadernou katastrofu na území USA. Za doposud nejzávažnější jsou považovány havárie v Černobylu v roce 1986 a ve Fukušimě v roce 2011. Obě události jsou hodnoceny nejvyšším stupněm. Podrobnější ionformace k těmto událostem jsou znázorněny viz Tabulka 5 Tabulka 5 Vybrané významné radiační havárie – srovnání [229],[207] Černobyl Fukušima Dislokace JE Černobyl, SSSR (dnešní Ukrajina) Fukušima Daiiči, Japonsko Datum havárie 26.4.1986 11.3.2011 Příčina havárie - selhání lidského faktoru - technické nedostatky zařízení - silné zemětřesení a následná vlna tsunami Záchranné a likvidační práce - hašení požáru v reaktorové hale a na střeše turbínové haly - hasiči vůbec neznali příčinu ohně a zalévali nejdříve trosky reaktoru vodou, - automatické odstavení všech bloků po začátku zemětřesení, - v důsledku vlny tsunami přerušen přívod el. energie i přívod paliva 55 II. OCHRANA OBYVATELSTVA (to vedlo ke zhoršení situace a ke vzniku dalších menších explozí a následné akceleraci radioaktivního zamoření) - zasypání reaktoru celkem 5000 tun sloučenin bóru, dolomitu, písku, hlíny a olova shazovanými z rychle přelétajících vrtulníků - 2 týdny po jaderné havárii rozhodly sovětské úřady zakonzervovat celý havarovaný blok včetně strojovny do tzv. sarkofágu – betonové obálky s vestavěným chladícím systémem - pozdní evakuace obyvatelstva – důsledek následných zdravotních problémů k dieselagregátům, - úbytek vody v primárním okruhu, dovoz náhradních dieselagregátů, - vypuštění části kontejnmentu (vč. radioaktivních produktů) do budovy reaktorovny kvůli snížení tlaku, - únik vodíku zapříčinil výbuch reaktorovny - evakuace obyvatelstva a některých pracovníků elektrárny z preventivních důvodů (v prvotní fázi evakuace z 3 km pásma a ukrytí v 10 km pásmu, později evakuace z 20 km pásma a ukrytí v 30 km pásmu) – celkem evakuováno 120 000 lidí - ochlazování reaktoru mořskou vodou Dopady na ŽP - únik velkého množství radionuklidů do okolí - stopová množství byla měřitelná na území celé severní polokoule - radioaktivní zamoření zasáhlo faunu a floru v okolí elektrárny - v „zakázané zóně“ (do 30 km od reaktoru) byla zaznamenána zvýšená úmrtnost savců, bezobratlovců a jehličnatých stromů - kontaminace půdy, vody, budov, výskyt radiačního prachu - očekává se, že evakuovaná oblast bude neobyvatelná desítky let - kombinace následků radiační havárie a tsunami – zničeno 27 000 ha půdy Dopady na obyvatelstvo - havárie nějakým způsobem zasáhla zhruba 600 tisíc osob - nejvyššími dávkami radioaktivního záření byli zasaženi pracovníci elektrárny, kteří se nacházeli na místě a blízkém okolí nehody a záchranáři (zejména hasiči), kteří řešili akutní následky havárie - 120 000 evakuovaných osob - počet postižených není doposud uzavřen s ohledem na pozdější následky z ozáření - odliv obyvatelstva, nezaměstnanost, poškozená infrastruktura 5.8.5 Přehled jaderných elektráren v Evropě a v ČR Na území Evropy bylo k červnu 2015 v provozu celkem 185 jaderných reaktorů a v šesti zemích probíhá výstavba dalších 17. Přehled jaderných reaktorů na území Evropy je uveden viz Tabulka 6. Mapa s vyznačením JE v Evropě je uvedena viz Příloha 2. Tabulka 6 Přehled jaderných reaktorů na území Evropy [249] stát počet stát počet Belgie 7 Ruská federace 34 Bulharsko 2 Slovensko 4 Česká republika 6 Slovinsko 1 Finsko 4 Španělsko 7 Francie 58 Švédsko 10 Maďarsko 4 Švýcarsko 5 Německo 9 Ukrajina 15 56 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Rumunsko 2 Celkem jaderných reaktorů 185 V ČR je v provozu celkem 6 reaktorů - 4 jsou provozovány v JE Dukovany v Kraji Vysočina a 2 v jihočeské JE Temelín (viz Obr. 16). Obr. 16 Mapa jaderných elektráren v ČR [240] JE Temelín se nachází přibližně 24 km od Českých Budějovic a 5 km od Týna nad Vltavou. Elektřina je vyráběna ve dvou výrobních blocích s tlakovodními reaktory VVER 1000 typu V 320 o výkonu 2 x 1055 MWe. [228] JE Dukovany se nachází 30 km jihovýchodně od Třebíče. V elektrárně jsou ve dvou dvojblocích instalovány celkem čtyři tlakovodní reaktory typu VVER 440 model V 213. Dosažitelný výkon elektrárny se díky modernizacím turbín postupně zvyšoval – v roce 2012 elektrárna dosáhla výkonu 2040 MW. Tepelný výkon každého ze čtyř reaktorů je 1375 MW. [228] 1.8.6 Další jderná zařízení v ČR Kromě výše uvedených JE, patří mezi jaderná zařízení také: - mezisklad vyhořelého jaderného paliva a sklad vyhořelého jaderného paliva v areálu JE Dukovany, ve kterých je ve speciálních obalových souborech skladováno použité (vyhořelé) palivo, - sklad čerstvého jaderného paliva v JE Temelín a sklad vyhořelého jaderného paliva v areálu JE Temelín, - 2 výzkumné reaktory LVR-15 a LR-0 v Ústavu jaderného výzkumu, a. s., v Řeži u Prahy, - školní reaktor VR-1 na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, - úložiště radioaktivních odpadů, za jejichž provoz odpovídá státem zřízená organizace Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). [225] 1.8.7 Havarijní připravenost v ČR Za účelem havarijní připravenosti jsou zpracovávány plánovací dokumenty, kterými se rozumí soubor plánovaných opatření k likvidaci radiační nehody nebo radiační havárie a k omezení jejich následků: - vnitřní havarijní plán (dále „VniHP“), který se zpracovává pro prostory jaderného zařízení nebo pracoviště, kde se vykonávají radiační činnosti, Nizozemí 1 Velká Británie 16 57 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - havarijní řád, který se zpracovává pro přepravu jaderných materiálů nebo zdrojů ionizujícího záření a - VněHP, který se zpracovává pro oblast v okolí jaderného zařízení nebo pracoviště, kde se nachází zdroj ionizujícího záření (dále „ZIZ“), v níž se na základě výsledků rozborů možných následků radiační havárie uplatňují požadavky z hlediska havarijního plánování (tzv. zúona havarijního plánování – viz dále). [6] VněHP JE je věnována samostatná kapitola. 1.8.8 Zóna havarijního plánování v okolí jaderné elektrárny Návrh na stanovení ZHP předkládá SÚJB držitel povolení k umístění, výstavbě nebo provozu jaderného zařízení nebo pracoviště s velmi významným ZIZ, pokud u něj nelze vyloučit radiační havárii s pravděpodobností vzniku větší nebo rovnou 10-7/rok. [41] SÚJB následně stanoví ZHP. Pokud jde o jaderná zařízení, jsou ZHP stanoveny pouze pro JE, jako oblast v okolí jaderného zařízení nebo pracoviště, kde se nachází ZIZ, v níž se na základě výsledků rozborů možných následků radiační havárie uplatňují požadavky z hlediska ochrany obyvatelstva. [6] ZHP JE Dukovany je rozdělena do tří pásem představujících kružnice o poloměrech 5 km, 10 km a 20 km od JE, které jsou dále členěny na 16 kruhových výsečí. ZHP JE Dukovany je znázorněna viz Příloha 3 [194]. ZHP JE Temelín je rozdělena do dvou pásem představujících kružnice o poloměrech 5 km a 13 km od JE, které jsou, stejně jako v ZHP JE Dukovany, dále členěny na 16 kruhových výsečí. ZHP JE Temelín je znázorněna viz Příloha 4 [193]. Členění ZHP na pásma a výseče je prováděno z důvodu přípravy a realizace neodkladných opatření v ZHP v prvotní fázi po úniku radioaktivních látek, kdy není známo množství radioaktivních látek a místo spadu. Neodkladná opatření se v této fázi plánují podle principu tzv. „klíčové dírky“ (viz. Obr. 17.), t.j. jako kontaminovaný prostor se uvažuje středový prostor a pět výsečí ve směru aktuálního proudění větru, popřípadě určením specifické oblasti rozhodnutím hejtmana na základě doporučení SÚJB s přihlédnutím k aktuální situaci. 58 Obr. 17 Zóna havarijního plánování JE Dukovany s vyznačením tzv. „klíčové dírky“ [zdroj: vlastní] II. OCHRANA OBYVATELSTVA 1.8.9 Vnější havarijní plán VněHP se zpracovává pro jaderné zařízení nebo pracoviště IV. kategorie pro ZHP [74]. Jedná se o základní dokumentaci složek IZS pro řešení a realizaci opatření k ochraně obyvatelstva, životního prostředí a majetku v případě klasifikace vzniku radiační havárie (MU 3. stupně) na JE. [193] Zpracovatelem VněHP je HZS kraje, v jehož územním správním obvodu se JE nachází, tzn. HZS Jihočeského kraje pro JE Temelín a HZS Kraje Vysočina pro JE Dukovany (na zpracování se podílí také HZS Jihomoravského kraje, na jehož území zasahuje ZHP; HZS Kraje Vysočina je v tomto případě koordinující). VněHP schvaluje po projednání v bezpečnostní radě kraje hejtman kraje. Zpracování VněHP nebo jeho dílčích částí vychází z podkladů žadatele o povolení k jednotlivým činnostem a dílčích podkladů připravených příslušnými krajskými úřady, složkami IZS a obcemi. [74] VněHP se člení na části informační, operativní a plány konkrétních činností. Konkrétní obsah jednotlivých částí je uveden v příloze č. 2 k vyhlášce č. 328/2001 Sb. [74] Za účelem prověření VněHP jaderného zařízení se provádějí cvičení. Hlavním cílem je procvičit činnost havarijní odezvy provozovatele, orgánů krizového řízení, složek IZS a dalších subjektů při řešení MU vzniklé v souvislosti se simulovanou havárií v jaderném zařízení. Vyhodnocení jednotlivých cvičení jsou zveřejňována na webových stránkách HZS ČR [239]. 59 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 1.8.10 Klasifikace mimořádných událostí V souladu s vyhláškou č. 318/2002 Sb. [72] tento klasifikační systém rozděluje MU do tří stupňů, přičemž numericky vyšší stupeň znamená větší závažnost MU. MU 1. stupně (MU1): - vede nebo může vést k nepřípustnému ozáření zaměstnanců a dalších osob nebo nepřípustnému uvolnění radioaktivních látek do prostor jaderného zařízení nebo pracoviště, která má omezený, lokální charakter a k jejímu řešení jsou dostačující SaP obsluhy nebo pracovní směny. MU 2. stupně (MU2): - vede nebo může vést k nepřípustnému závažnému ozáření zaměstnanců a dalších osob nebo k nepřípustnému uvolnění radioaktivních látek do životního prostředí, - nevyžaduje zavádění neodkladných opatření k ochraně obyvatelstva a životního prostředí, - její řešení vyžaduje aktivaci zasahujících osob držitele povolení a k jejímu zvládnutí jsou dostačující SaP držitele povolení, případně SaP smluvně zajištěné držitelem povolení. MU 3. stupně (MU3): - vede nebo může vést k nepřípustnému závažnému uvolnění radioaktivních látek do životního prostředí, - vyžaduje zavádění neodkladných opatření k ochraně obyvatelstva a životního prostředí, stanovených ve VněHP a v HPK, - MU3 je radiační havárií a její řešení vyžaduje kromě aktivace zasahujících osob držitele povolení a zasahujících osob podle VněHP, popřípadě HPK zapojení dalších dotčených orgánů. [72] 1.8.11 Havarijní odezva jaderné elektrárny na vznik mimořádné události Pohotovostní organizaci havarijní odezvy u provozovatele JE tvoří personál havarijních podpůrných středisek. Organizaci tvoří havarijní štáb (hlavní řídící pracoviště organizace havarijní odezvy), technické podpůrné středisko, vnější havarijní podpůrné středisko, havarijní informační středisko a logistické podpůrné středisko. Havarijní podpůrná střediska jsou v systému havarijní připravenosti JE speciálně upravená a vybavená pracoviště, určená pro zajištění podpory činností personálu. Budují se s cílem zajistit podporu při řízení a provádění zásahu. Umožňují provádět odborné analýzy vzniklé MU, vyrozumění a vytváření podpory orgánům státní správy pro řízení a provádění zásahu. [228] 1.8.12 Reakce dalších subjektů na vznik mimořádné události V případě havárie, klasifikované jako MU2, jsou vyrozumívány i další subjekty, které se podílejí na zvládání následků havárie a na realizaci opatření ochrany obyvatelstva v ZHP. Jde zejména o složky IZS, především HZS ČR, dále SÚJB a další složky, provádějící monitoring v havarijním režimu. Informace o MU2 je prostřednictvím OPIS IZS předávána rovněž hejtmanovi a starostům ORP v ZHP. Na úrovni kraje a ORP jsou aktivovány krizové štáby, které připravují realizaci neodkladných ochranných opatření v ZHP pro případ, že dojde k MU3. Ve fázi obnovy budou realizována následná ochranná opatření. 60 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 1.8.13 Ochranná opatření Jestliže nastane radiační havárie, je nutné přijmout opatření na ochranu zdraví osob. Tato opatření mají jednak vyloučit ozáření osob radioaktivními látkami a jednak snížit na přijatelnou mez riziko pozdějších účinků záření. Z hlediska naléhavosti zavedení opatření se ochranná opatření dělí na neodkladná a následná. Kritéria pro rozhodování o všech ochranných opatřeních a další podrobnosti o nich jsou uvedeny ve vyhlášce o radiační ochraně. [69] Opatření a doporučení při radiační havárii (vč. neodkladných a následných opatřeních) jsou stanovena podrobněji v Katalogu doporučení a opatření v případě MU závažné z hlediska radiační ochrany. [174] Neodkladná opatření v sobě zahrnují ukrytí obyvatel, jodovou profylaxi a evakuaci obyvatel. Jedním z prvořadých opatření při vzniku radiační havárie je varování a informování obyvatelstva. Obyvatelstvo v ZHP je v pravidelných intervalech informováno o připravených opatřeních a způsobu reakce na případnou MU (např. formou kalendáře vydávaného ČEZ a.s.). Účelem je zajistit, aby obyvatelstvo provedlo nezbytná opatření vedoucí ke snížení působení uniklých radioaktivních látek. Ukrytí obyvatel se provádí bezprostředně po varování obyvatelstva s využitím přirozených ochranných vlastnoství staveb (improvizované ukrytí). Ukrytí sníží zejména vnější ozáření z pohybujícího se radioaktivního mraku a po spadu radioaktivních látek na terén sníží i vnější ozáření z kontaminovaného terénu. Ukrytí je plánováno na nezbytně nutnou dobu (nejvýše 2 dny). Jodovou profylaxí se rozumí požití tablet jodidu draselného. Toto opatření výrazně přispívá ke snížení poškození štítné žlázy radioizotopy jodu (tzv. vnitřní ozáření). Požití jodových tablet se provádí po výzvě orgánů krizového řízení (zejména prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků). Evakuace z ohrožené části území je nejúčinnějším neodkladným opatřením a může být uskutečněna preventivně ještě před únikem radioaktivních látek ze zdroje nebo až po úniku, kdy je evakuováno již ukryté obyvatelstvo. Upřednostňuje se však evakuace až po ukrytí. Rozsah evakuace stanoví hejtman kraje na základě doporučení SÚJB. Evakuovaným obyvatelům je následně v příjmové obci zajištěno nouzové ubytování a stravování. Následná opatření v sobě zahrnují přesídlení obyvatel, regulaci požívání radionuklidy znečistěných potravin a vody a regulaci používání radionuklidy znečistěných krmiv. Vysoká kontaminace terénu radioaktivními látkami může vést odůvodněně k následnému opatření přechodného nebo trvalého přesídlení obyvatel. Na území zasaženém radioaktivním spadem musí zemědělské produkty, potraviny, voda i krmiva podléhat kontrole na obsah radioaktivních látek za účelem rozhodnutí, zda budou uvolněny do oběhu nebo budou muset být zlikvidovány. Mezi důležitá následná opatření patří i preventivní regulace zemědělské rostlinné produkce. [225] Problematika ochrany hospodářských zvířat při radiační havárii je řešena v dokumentu Opatření k ochraně hospodářských zvířat v okolí jaderných energetických zařízení a postup při jejich realizaci v případě vzniku radiační havárie. [219] Zvláštnosti evakuace v okolí jaderných zařízení jsou řešeny v kapitole 2.5.8.2 části II. 1.9 Ochrana před povodněmi Ochranou před povodněmi se rozumí činnosti a opatření k předcházení a zvládnutí povodňového rizika v ohroženém území. Zajišťuje se systematickou prevencí a operativními opatřeními podle povodňových plánů (při vyhlášení krizového stavu podle krizových plánů). MŽP vydalo k problematice povodní celou řadu metodických pokynů, z nichž nejdůležitější je Metodický pokyn odboru ochrany vod MŽP k zabezpečení hlásné a předpovědní povodňové služby 61 II. OCHRANA OBYVATELSTVA [154] a Metodický pokyn odboru ochrany vod MŽP pro zpracování plánu ochrany území pod vodním dílem před zvláštní povodní [155]. Koncepčně je problematika povodní řešena Koncepcí řešení problematiky ochrany před povodněmi v ČR s využitím technických a přírodě blízkých opatření, Strategií prevence před povodněmi pro území ČR, Plánem hlavních povodí ČR, Politikou územního rozvoje ČR, Strategií udržitelného rozvoje ČR a Strategií ochrany biologické rozmanitosti ČR. Úkoly jednotek požární ochrany řeší metodické listy ochrany obyvatelstva Bojového řádu jednotek PO. [159] Ob 1 Úkoly jednotek SDH obce při povodni, Ob 2 Hlásná služba a Ob. 4 Stavba protipovodňových hrází. 1.9.1 Základní pojmy Povodeň je přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody. Je to také stav, kdy voda může způsobit škody tím, že z určitého území nemůže dočasně přirozeným způsobem odtékat nebo její odtok je nedostatečný, případně dochází k zaplavení území při soustředěném odtoku srážkových vod. Povodeň začíná vyhlášením druhého nebo třetího stupně povodňové aktivity (dále „SPA“) a končí jejich odvoláním. Rozeznávají se dva druhy povodní [26]: - přirozená povodeň (způsobená přírodními jevy, táním sněhu, dešťovými srážkami, chodem ledů nebo ledového nápěchu, popřípadě jinými vlivy) a - zvláštní povodeň (způsobená poruchou nebo řešením havarijní situace na vodním díle). Retenční schopnost (kapacita) je množství vody, které je schopno zadržet vodní dílo, záplavové území, půda atd. Povodňové riziko znamená kombinaci pravděpodobnosti výskytu povodní a jejich možných nepříznivých účinků na lidské zdraví, životní prostředí, kulturní dědictví a hospodářskou činnost. Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. Rozsah stanovuje vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku. Aktivní zóna záplavového území je záplavová zóna v zastavěných územích, v zastavitelných plochách podle územně plánovací dokumentace, případně podle potřeby v dalších územích. Zónu vymezuje vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Q5, Q20, Q100 je území zaplavované při pěti, dvaceti a stoleté vodě. Při povodni v těchto případech dosahuje hladina vodního toku určité dané výše a průtoku. Očekávaný rozsah zaplavené oblasti ukazují mapy zátopových území. Pozn.: Stoletá voda nebývá jednou za 100 let. Je to povodeň, o které se předpokládá, že se za 10 000 let vyskytne stokrát. 1.9.2 Povodňové orgány Řízení ochrany před povodněmi zabezpečují ve své územní působnosti povodňové orgány (viz Tabulka 7) zřízené podle zákona o vodách [26]. Tabulka 7 Povodňové orgány s územní působností území mimo povodeň po dobu povodně obec orgány obce a v hlavním městě Praze orgány městských částí povodňová komise obce a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí 62 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Povodňové orgány se při své činnosti řídí povodňovými plány. Touto činností nejsou dotčeny pravomoci velitele zásahu. Povodňový orgán může koordinovat činnost jednotlivých velitelů zásahů při provádění povodňových záchranných prací. Povodňové orgány mohou v době povodně činit opatření a vydávat příkazy k zabezpečení řízení ochrany před povodněmi, v odůvodněných případech i nad rámec platných povodňových plánů s tím, že v takovém případě musí neprodleně uvědomit dotčené osoby. Všechna přijatá opatření a vydané příkazy se zapisují do povodňové knihy a musí být přístupné k nahlédnutí příslušných povodňových orgánů, nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup. Mimořádné pravomoci povodňových orgánů začínají vyhlášením II. nebo III. SPA a končí odvoláním těchto SPA. Povodňový orgán nižšího stupně může požádat povodňový orgán vyššího stupně o převzetí řízení ochrany před povodněmi v případě, že vlastními silami není schopen tuto ochranu zajistit. Pokud dojde k vyhlášení krizového stavu podle krizového zákona, přejímá na celém území, pro které je krizový stav vyhlášen, řízení ochrany před povodněmi příslušný krizový orgán. Základní úkoly povodňových orgánů jsou uvedeny viz Tabulka 8. Tabulka 8 Základní úkoly povodňových orgánů [26] úkol/povodňové orgány obec ORP kraj stát zpracování povodňového plánu (dále „PP“) ano (PP obce) ano (PP ORP) ano v přenesené působnosti ve spolupráci se správci povodí (PP kraje) ano MŽP (PP ČR) povodňové prohlídky provádí organizují - - prověřování připravenosti účastníků povodňové ochrany dle PP prověřují prověřují prověřují organizace, řízení, koordinace opatření na ochranu před povodněmi podle PP ano (opatření i ukládají) ano (opatření i ukládají) ano hlásná povodňová služba organizují a zabezpečují organizují a řídí účastní se účastní se MŽP hlídková služba organizují a zabezpečují - - (příp. obecní rada) ORP obecní úřad ORP a v hlavním městě Praze úřady městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy povodňová komise ORP a v hlavním městě Praze povodňové komise městských částí stanovené Statutem hlavního města Prahy kraj krajský úřad povodňová komise kraje stát MŽP; zabezpečení přípravy záchranných prací přísluší MV Ústřední povodňová komise 63 II. OCHRANA OBYVATELSTVA úkol/povodňové orgány obec ORP kraj stát varování zabezpečují - - vyhlášení a odvolání SPA ano (v rámci své územní působnosti) ano (v rámci své územní působnosti) ano (v rámci své územní působnosti) potvrzení souladu PP ano (PP pozemků a staveb s PP obce) ano (PP obcí s PP ORP) ano (PP ORP s PP kraje) ano MŽP (PP kraje s PP ČR) vedení záznamu v povodňové knize ano ano ano ano řízení a koordinace opatření prováděných ostatními povodňovými orgány - ano (povodňové orgány obcí) ano (povodňové orgány ORP) pouze koordinují a kontrolují činnost povodňových komisí krajů vyžadování osobní a věcné pomoci od orgánů, PaFO ano (v případě potřeby) ano (v případě potřeby) - činnost po povodni provádí prohlídky, zjišťují rozsah a výši povodňových škod, účelnost provedených opatření; podávají zprávu o povodni povodňovému orgánu ORP soustřeďují zprávy o rozsahu a výši povodňových škod; posuzují účelnost provedených opatření; zpracovávají souhrnnou hodnotící zprávu o povodni zpracovávají souhrnnou hodnotící zprávu o povodni včetně analýzy rozsahu a výše povodňových škod a účelnosti provedených opatření - předávání informací o nebezpečí a průběhu povodně ano (povodňovým orgánům sousedních obcí a ORP) ano (povodňovým orgánům sousedních ORP, správcům povodí, HZS a ČHMÚ) ano (povodňovým orgánům ORP, ČHMÚ, MŽP) ano (vládu) 1.9.2.1 Povodňové orgány obcí Pokud není zřízena povodňová komise, plní úkoly obecní rada. Povodňový orgán obce kromě úkolů uvedených viz Tabulka 8 při ochraně před povodněmi: - zajišťuje pracovní síly a věsné prostředky na provádění ZaLP a zabezpečení náhradních funkcí v území, 64 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - v době povodně zajišťuje nutnou hygienickou a zdravotnickou péči, organizuje náhradní zásobování, dopravu a další povodní narušení funkce v území, - zabezpečuje evakuaci a návrat, dočasné ubytování a stravování evakuovaných občanů, zajišťuje další záchranné práce. [26] 1.9.2.2 Povodňové orgány ORP Povodňový orgán ORP kromě úkolů uvedených viz Tabulka 8 při ochraně před povodněmi [26]: - organizuje odborná školení a výcvik pracovníků povodňových orgánů obcí a účastníků ochrany před povodněmi, - ukládá podle potřeby vlastníkům vodních děl úpravy manipulačních řádů z hlediska povodňové ochrany, - využívá pro řízení záchranných prací, pro jejich koordinaci se složkami IZS a pro spojení s místy záchranných prací OPIS HZS, - v nutných případech, pokud není svolána povodňová komise kraje, nařizuje po dohodě se správou povodí mimořádné manipulace na vodních dílech nad rámec schválených manipulačních řádů s možným dosahem v rámci správního obvodu ORP, - v době povodně spolupracuje s povodňovými orgány obcí při zajišťování hygienické a zdravotnické péče, organizují náhradní zásobování, dopravu a další povodní narušené funkce v území. 1.9.2.3 Povodňové orgány krajů Povodňový orgán kraje kromě úkolů uvedených viz Tabulka 8 při ochraně před povodněmi [26]: - ukládá podle potřeby vlastníkům vodních děl úpravy manipulačních řádů z hlediska povodňové ochrany, - organizuje odborná školení a výcvik členů povodňových orgánů ORP a účastníků ochrany před povodněmi, - řídí ve svém správním obvodu ovlivňování odtokových poměrů manipulacemi na vodních dílech v rámci manipulačních řádů, - nařizuje mimořádné manipulace nad rámec schváleného manipulačního řádu po projednání s dotčenými povodňovými orgány ORP, s příslušnými správci povodí a s povodňovými orgány krajů, jejichž správní obvody mohou být touto mimořádnou manipulací ovlivněny, - posuzuje vliv zabezpečovacích prací na vodních tocích a vodních dílech na odtokový režim po projednání se správci vodních toků a vodních děl, které jimi mohou být dotčeny a koordinuje jejich provádění, - využívá pro řízení záchranných prací, pro jejich koordinaci se složkami IZS a pro spojení s místy záchranných prací příslušné OPIS HZS. 1.9.2.4 Ústřední povodňový orgán Ústřední povodňová komise řídí, kontroluje, koordinuje a v případě potřeby ukládá v celém rozsahu řízení ochrany před povodněmi v době povodně ohrožující rozsáhlá území, pokud 65 II. OCHRANA OBYVATELSTVA povodňové komise krajů vlastními SaP nestačí činit potřebná opatření. V rámci plnění úkolů při ochraně před povodněmi kromě úkolů uvedených viz Tabulka 8 [26]: - nařizuje po projednání s příslušnými povodňovými orgány krajů a příslušnými správci povodí mimořádné manipulace na vodních dílech nad rámec schváleného manipulačního řádu s možným dosahem přesahujícím rámec oblasti povodí. MŽP jako ústřední povodňový orgán v rámci plnění úkolů při ochraně před povodněmi kromě úkolů uvedených viz Tabulka 8 [26]: - řídí ochranu před povodněmi a výkon dozoru nad nimi s výjimkou řízení povodňových záchranných prací, které přísluší MV, - metodicky řídí přípravu opatření na ochranu před povodněmi, zejména zpracování, předkládání a schvalování povodňových plánů, organizaci předpovědní a hlásné povodňové služby, - připravuje odborné podklady pro případné převzetí řízení ochrany před povodněmi Ústřední povodňovou komisí, - poskytuje informace sdělovacím prostředkům, - zajišťuje průzkumné a dokumentační práce většího rozsahu (letecká pozorování, snímkování atd.), - účastní se odborné přípravy pracovníků povodňových orgánů. Tabulka 9 Informace o jednotlivých povodňových komisích [26] PK Obce PK ORP PK kraje Ústřední PK zřizovatel obecní rada starosta ORP hejtman kraje vláda předseda starosta obce starosta ORP hejtman kraje ministr ŽP (místopředseda MV) další členové zaměstnanci OÚčlenové obecního zastupitelstva, PaFO zaměstnanci obecního úřadu ORP; zástupci orgánů a PO zaměstnanci krajského úřadu, správci povodí, zástupci orgánů a PO zástupci ministerstev (MZe, MF, MO, MZ, MŽP, MV, MMR) podřízenost povodňovému orgánu ORP povodňovému orgánu kraje ústřednímu povodňovému orgánu - 1.9.3 Povodňová opatření Povodňovými opatřeními jsou přípravná opatření, opatření prováděná při nebezpečí povodně, za povodně a opatření provádění po povodni. Mezi tzv. přípravná opatření patří stanovení záplavových území, vymezení směrodatných limitů SPA, povodňové plány, povodňové prohlídky, příprava předpovědní a hlásná povodňové služby, organizační a technická příprava, vytváření hmotných povodňových rezerv, příprava účastníků povodňové ochrany. Mezi tzv. opaření při nebezpečí povodně a za povodně patří činnost předpovědní povodňové služby, činnost hlásné povodňové služby, varování při nebezpečí povodně, zřízení a činnost hlídkové služby, vyklízení záplavových území, řízené ovlivňování odtokových poměrů, povodňové zabezpečovací práce, povodňové záchranné práce, zabezpečení náhradních funkcí a služeb v území zasaženém povodní. Mezi tzv. opatření prováděná po povodni patří evidenční a dokumentační 66 II. OCHRANA OBYVATELSTVA práce, vyhodnocení povodňové situace včetně vzniklých povodňových škod a odstranění povodňových škod a obnova území po povodni. [26] 1.9.3.1 Záplavová území Jako záplavová území jsou označována administrativně určená území, která mohou být při výskytu přirozené povodně zaplavena vodou. Na návrh správce vodního toku jej stanovuje vodoprávní úřad (odbor životního obecního úřadu ORP), který také podle nebezpečnosti povodňových průtoků vymezí v zastavěných územích aktivní zónu záplavového území. [63] V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo která jinak souvisejí s vodním tokem nebo jimiž se zlepšují odtokové poměry, staveb pro jímání vod, odvádění odpadních vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytných staveb dopravní a technické infrastruktury, zřizování konstrukcí chmelnic, jsou-li zřizovány v záplavovém území v katastrálních územích vymezených podle zákona č. 97/1996 Sb., o ochraně chmele, ve znění pozdějších předpisů, za podmínky, že současně budou provedena taková opatření, že bude minimalizován vliv na povodňové průtoky; to neplatí pro údržbu staveb a stavební úpravy, pokud nedojde ke zhoršení odtokových poměrů. V aktivní zóně je dále zakázáno těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod, skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty, zřizovat oplocení, živé ploty a jiné podobné překážky, zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení. [26] Mimo aktivní zónu v záplavovém území může vodoprávní úřad stanovit opatřením obecné povahy omezující podmínky. 1.9.3.2 Stupně povodňové aktivity Stupněm povodňové aktivity se rozumí míra povodňového nebezpečí vázaná na směrodatné limity, jimiž jsou zpravidla vodní stavy nebo průtoky v hlásných profilech na vodních tocích, popřípadě na mezní nebo kritické hodnoty jiného jevu uvedené v příslušném povodňovém plánu. Z hlediska bezpečnosti vodního díla (při zvláštní povodni) vyjadřují míru povodňového nebezpečí vázaného na mezní nebo kritické hodnoty z hlediska bezpečnosti, stability a možných poruch a havárií vodních děl. Rozsah opatření prováděných při řízení ochrany před povodněmi se řídí nebezpečím nebo vývojem povodňové situace, která se vyjadřuje třemi stupni povodňové aktivity: [26] - I. SPA (stav bdělosti) nastává při nebezpečí přirozené povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí, tento stav nastává rovněž vydáním výstražné informace předpovědní povodňové služby; vyžaduje věnovat zvýšenou pozornost vodnímu toku nebo jinému zdroji povodňového nebezpečí, zahajuje činnost hlásná a hlídková služba; na vodních dílech nastává tento stav při dosažení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností z hlediska bezpečnosti díla nebo při zjištění mimořádných okolností, jež by mohly vést ke vzniku zvláštní povodně, - II. SPA (stav pohotovosti) se vyhlašuje, když nebezpečí přirozené povodně přerůstá v povodeň, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto; vyhlašuje se také při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti; aktivizují se povodňové orgány a další účastníci ochrany před povodněmi, uvádějí se do pohotovosti prostředky na zabezpečovací práce, provádějí se opatření ke zmírnění průběhu povodně podle povodňového plánu, - III. SPA (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území; vyhlašuje se také při 67 II. OCHRANA OBYVATELSTVA dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření; provádějí se zabezpečovací a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace. II. a III. SPA vyhlašují a odvolávají ve svém územním obvodu povodňové orgány. Podkladem je dosažení nebo předpověď dosažení směrodatného limitu hladin nebo průtoků stanovených v povodňových plánech, zpráva předpovědní nebo hlásné povodňové služby, doporučení správce vodního toku, oznámení vlastníka vodního díla, případně další skutečnosti charakterizující míru povodňového nebezpečí. O vyhlášení a odvolání povodňové aktivity je povodňový orgán povinen informovat subjekty uvedené v povodňovém plánu a vyšší povodňový orgán. Směrodatné limity vodních stavů pro vyhlášení SPA jsou obsažené v povodňových plánech a jsou závazné pro povodňové plány nižších stupňů. [26] 1.9.3.3 Povodňové plány Povodňovými plány se rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů, přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních funkcí v objektech a v zasaženém území a stanovené směrodatné limity SPA. Povodňové plány obsahují [26]: - věcnou část, která zahrnuje údaje potřebné pro zajištění ochrany před povodněmi určitého objektu, obce, uceleného povodí nebo jiného územního celku a směrodatné limity pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity, - organizační část, která obsahuje jmenné seznamy, adresy a způsob spojení účastníků ochrany před povodněmi, úkoly pro jednotlivé účastníky ochrany před povodněmi včetně organizace hlásné a hlídkové služby, - grafickou část, která obsahuje zpravidla mapy nebo plány, na kterých jsou zakresleny zejména záplavová území, evakuační trasy a místa soustředění, hlásné profily, informační místa. Povodňovými plány územních celků jsou povodňové plány obcí, povodňové plány správních obvodů ORP, povodňové plány správních obvodů krajů a Povodňový plán ČR. 1.9.3.4 Povodňové prohlídky Povodňovými prohlídkami se zjišťuje, zda na vodních tocích, vodních dílech a v záplavových územích, popřípadě na objektech nebo zařízeních ležících v těchto územích nejsou závady, které by mohly zvýšit nebezpečí povodně nebo její škodlivé následky. Povodňové prohlídky organizují a provádějí povodňové orgány podle povodňových plánů nejméně jednou ročně. Povodňové orgány mohou na základě povodňové prohlídky vyzvat vlastníky pozemků, staveb a zařízení v záplavovém území k odstranění předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku. [26] 1.9.3.5 Předpovědní a hlásná povodňová služba Předpovědní povodňová služba informuje povodňové orgány, případně další účastníky ochrany před povodněmi, o nebezpečí vzniku povodně, o jejím vzniku a o dalším nebezpečném vývoji, o hydrometeorologických prvcích charakterizujících vznik a vývoj povodně (zejména o srážkách, vodních stavech, průtocích). Službu zabezpečuje ČHMÚ ve spolupráci se správci povodí.[26] V ČHMÚ zajišťují předpovědní službu sjednocená pracoviště meteorologických 68 II. OCHRANA OBYVATELSTVA a hydrometeorologických předpovědí a to Centrální předpovědní pracoviště v Praze a 6 regionálních předpovědních pracovišť na pobočkách ústavu. Předpovědní služba ČHMÚ zahrnuje i výstražnou službu, která je začleněna do tzv. Systému integrované výstražné služby. Ta je koncipována jednotlivě pro všechny druhy nebezpečných meteorologických a hydrologických jevů (nejen povodně, ale i extrémní teploty, vítr, sněhové jevy a námraza, bouřky a dešťové srážky). Vydávají se předpovědní výstražné informace (při očekávání některého nebezpečného jevu) a informace o výskytu nebezpečného jevu (při výskytu extrémních jevů; vydávají se operativně). Všechny produkty předpovědní povodňové služby ČHMÚ jsou k dispozici na www.chmi.cz. Předpovědní výstražná informace a informace o výskytu nebezpečných jevů jsou distribuovány prostřednictvím OPIS HZS místně příslušným povodňovým orgánům. Hlásná povodňová služba zabezpečuje informace povodňových orgánům pro zabezpečení jejich úkolů v průběhu povodní. Povodňové orgány tyto informace potřebují pro varování obyvatelstva, vyhlašování SPA a vyhodnocení situace a řízení povodňových opatření. Hlásná povodňová služba je systém předávání dat o vývoji povodně mezi obcemi a dalšími účastníky ochrany před povodněmi. [154] Informace přitom “proudí” zejména podél vodního toku do níže ležících lokalit a směrem k nadřízeným povodňovým orgánům. Hlásnou povodňovou službu organizují povodňové orgány obcí a ORP a podílejí se na ní ostatní účastníci ochrany před povodněmi (např. správci povodí, správci vodních toků, vlastníci vodních děl, vlastníci nemovitostí). K zabezpečení hlásné povodňové služby organizují povodňové orgány obcí v případě potřeby hlídkovou službu.[26] Hlásná povodňová služba je postavena na informacích z terénu. Jedná se o informace týkající se: - stavu na vodních tocích v hlásných profilech, - stavu vodních toků mimo hlásné profily (průtočnost koryt a mostních objektů), - stavu ochranných hrází, - v zimě o ledových jevech, - stavu vodních děl, rybníků a dalších objektů na vodních tocích, které mohou průběh povodně ovlivnit. Některé tyto informace hlásí povodňovým orgánům správci vodních toků, správci povodí a vlastníci vodních děl, jiné musí povodňové orgány obcí získávat pomocí hlídkové služby, kterou pro tento účel ustavuje. Základní struktura hlásné a hlídkové služby musí být předem připravena a zakotvena v povodňových plánech na úrovni obcí a ORP. [154] Obce mohou v případě potřeby vybudovat automatické lokální výstražné systémy, které poskytují včasné informace zejména pro případ náhlých povodní z přívalových srážek na malých povodích. Tyto systémy zahrnují jednu nebo více automatických stanic pro sledování srážek a vodních stavů s přenosem do lokálního centra. Nutné je plně automatizované vyhodnocení měřených hodnot a vyslání alarmového signálu při dosažení zadaných kritérií. Vodoměrné stanice těchto systémů jsou formálně považovány za hlásné profily kategorie C. Do tohoto systému mohou být zařazeny i některé hlásné profily kategorie A nebo B. Součástí systému mohou být i prostředky pro varování a vyrozumění. Budování těchto systémů může být podporováno z dotačního programu MŽP, podmínkou je ale návaznost na celostátní systém hlásné povodňové služby a dodržení určitých technologických zásad. Pro předávání informací předpovědní a hlásné povodňové služby se využívá OPIS IZS. [26] 69 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Organizaci hlásné a předpovědní povodňové služby metodicky řídí MŽP jako ústřední povodňový orgán ČR, který je také garantem povodňového informačního systému (POVIS), který soustřeďuje data potřebná pro tvorbu povodňových plánů obcí, ORP a krajů. Jeho účelem je zlepšení přístupu k informacím a umožnění jejich sdílení a aktualizaci. V systému je uložen Digitální povodňový plán ČR a také další povodňové orgány v něm mohou mít uloženy svůj digitální povodňový plán a digitální povodňovou knihu. Administrátorem tohoto systému je ČHMÚ. Odborné pokyny pro hlásnou povodňovou službu vydává ČHMÚ a obsahují odborná pravidla pro provozování a hlášení povodňových stavů, doporučená kritéria pro výběr hlásných profilů a další doporučení pro povodňové orgány týkající se vyhlašování SPA podle množství srážek a podle ledových jevů na vodních tocích. Obr. 18 Schéma přenosu výstražných informací, které vydává centrální předpovědní pracoviště ČHMÚ [154] Obr. 19 Schéma přenosu informace o průběhu povodně a vyhlášení SPA na úrovni obce [154] 70 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 1.9.3.6 Povodňové záchranné práce Jako povodňové záchranné práce jsou označována technická a organizační opatření prováděná za povodně v bezprostředně ohrožených nebo již zaplavených územích k záchraně životů a majetku, zejména pak ochrana a evakuace obyvatelstva z těchto území, péče o ně po nezbytně nutnou dobu, zachraňování majetku a jeho přemístění mimo ohrožené území. Povodňové záchranné práce v případech, kdy jsou ohroženy lidské životy, nebo hospodářské zájmy, jimiž jsou doprava, zásobování, spoje a zdravotnictví, zajišťují povodňové orgány ve spolupráci se složkami IZS. [26] Zvláštnosti provádění evakuace v rámci povodňové ochrany jsou uvedeny viz kapitola 2.5.8.1 části II. 1.9.3.7 Povodňové zabezpečovací práce Povodňové zabezpečující práce jsou technická opatření prováděná při nebezpečí povodně a za povodně ke zmírnění průběhu povodně a jejích škodlivých následků. Jedná se zejména o: - odstraňování překážek ve vodním toku a v profilu objektů (propustky, mosty) znemožňujících plynulý odtok vody, - rozrušování ledových celin a zácp na vodním toku, - ochrana koryta a břehů proti narušování povodňovým průtokem a zajišťování břehových nátrží, - opatření proti přelití nebo protržení ochranných hrází, - opatření proti přelití nebo protržení hrází vodních děl zadržujících vodu, - provizorní uzavírání protržených hrází, - instalace protipovodňových zábran, - opatření proti zpětnému vzdutí vody, zejména do kanalizací, - opatření k omezení znečištění vody, - opatření zajišťující stabilizaci území před sesuvy. Povodňové zabezpečovací práce zajišťují správci vodních toků na vodních tocích a vlastníci dotčených objektů, případně další subjekty podle povodňových plánů nebo na příkaz povodňových orgánů. Zabezpečovací práce, které mohou ovlivnit odtokové podmínky a průběh povodně, musí být koordinovány ve spolupráci s příslušným správcem povodí na celém vodním toku nebo v celém povodí. Zabezpečovací práce prováděné na vodních dílech zařazených do I. nebo II. kategorie se projednávají s osobou pověřenou prováděním technickobezpečnostního dohledu, pokud nehrozí nebezpečí z prodlení. [26] 1.9.3.8 Dokumentace a vyhodnocení povodní Účelem dokumentace je zabezpečení průkazných a objektivních záznamů o průběhu povodně, o provedených opatřeních k ochraně před povodněmi, o příčině vzniku a velikosti škod a o jiných okolnostech souvisejících s povodní. K tomu slouží zejména záznamy v povodňové knize, průběžný záznam vodních stavů a orientačních hodnot rychlostí a průtoků, průběžný záznam údajů o provozu vodních děl ovlivňujících průběh povodně, označování nejvýše dosažené hladiny vody, zaměřování a zakreslování záplavy, monitorování kvality vody a možných zdrojů znečištění, fotografické snímky a filmové záznamy, účelový terénní průzkum a šetření. Povodňové orgány obcí a ORP a účastníci ochrany před povodněmi, jimž je to vodním zákonem uloženo, zpracovávají zprávu o povodni, při které byla vyhlášena povodňová aktivita, 71 II. OCHRANA OBYVATELSTVA došlo k povodňovým škodám nebo byly prováděny povodňové zabezpečovací a záchranné práce. Povodňové orgány provádějí vyhodnocení povodně, které obsahuje rozbor příčin a průběhu povodně, popis a posouzení účinnosti provedených opatření, věcný rozsah a odborný odhad výše povodňových škod a návrh opatření na odstranění následků povodně. Zprávy o povodni jsou předávány k využití vyššímu povodňovému orgánu a k evidenci správci povodí. [26] 1.9.4 Zvláštní povodně Zvláštní povodní se rozumí povodeň způsobená poruchou či havárií (protržením hráze) vodního díla vzdouvajícího nebo akumulujícího vodu (dále jen „vodní dílo“), nebo nouzovým řešením kritické situace na vodním díle vyvolávající vznik MU nebo KS na území pod vodním dílem. 1.9.4.1 Základní pojmy Vodní dílo je stavba, která slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům stanoveným zákonem o vodách. Vodním dílem jsou zejména přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy, zdrže, stavby, kterými se upravuje, mění nebo zřizují koryta vodních toků, stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů (včetně úpraven vod, kanalizačních stok, kanalizačních objektů, čistíren odpadních vod), stavby na ochranu před povodněmi, stavby určené k vodohospodářským melioracím, zavlažování a odvodňování pozemků, stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích, stavby k využití vodní energie, stavby odkališť, stavby sloužící k pozorování stavu povrchových nebo podzemních vod, studny, stavby k hrazení bystřin a strží a jiné stavby potřebné k nakládání s vodami. Vodním dílem není zejména jednoduché zařízení mimo koryto vodního toku na pozemcích nebo stavbách k zachycení vody a k ochraně jednotlivých pozemků před povodní, vodohospodářské úpravy, bezodtokové jímky, vnitřní vodovody a kanalizace, vodovodní a kanalizační přípojky, hydrologické vrty. [26] Bližší informace o tom, jak se z hlediska technickobezpečnostního dohledu rozlišují vodní díla viz Tabulka 10. Tabulka 10 Kategorie vodních děl [79] Kategorie Kritéria I. Ohroženy řádově tisíce až desetitisíce lidí a předpokládány velké ztráty na lidských životech. Velké škody na určeném vodním díle, jehož následná obnova je velmi složitá a nákladná. II. Ohroženy řádově stovky až tisíce lidí a předpokládány ztráty na lidských životech. Značné škody na určeném vodním díle, jeho následná obnova je složitá a nákladná. III. Ohroženy řádově desítky až stovky lidí, mohou být ztráty na lidských životech. Poškození určeného vodního díla, obnova je proveditelná. IV. Ztráty na lidských životech jsou nepravděpodobné. Poškození určeného vodního díla, obnova je proveditelná. Základní typy zvláštních povodní podle charakteru situace, která může nastat při stavbě nebo provozu vodního díla [153]: - zvláštní povodeň typu 1 (vzniká protržením hráze vodního díla), 72 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - zvláštní povodeň typu 2 (vzniká poruchou hradicí konstrukce bezpečnostních a výpustných zařízení vodního díla; dochází k neřízenému odtoku vody), - zvláštní povodeň typu 3 (vzniká jako důsledek teroristické nebo vojenské činnosti). Podle vývoje situace na vodním díle může vlastník (správce) nebo starosta ORP navrhnout hejtmanovi příslušného kraje (primátorovi hl. m. Prahy) vyhlášení stavu nebezpečí na území ohroženém zvláštní povodní. Nelze-li účinně řešit zvláštní povodeň vyhlášením stavu nebezpečí v rámci postižených krajů, může vláda vyhlásit nouzový stav. Průtoková (průlomová) vlna při zvláštní povodni vyvolává prudké zvýšení průtoků a vodních stavů a je charakteristická vysokou rychlostí (až 50 km/hod.), značnými destrukčními účinky (ničení mostů, železnic, cest, budov, ochranných hrází), extrémními průtoky (významně převyšují hodnoty tzv. stoleté povodně), ohrožením rozsáhlých území (významně přesahuje vymezená záplavová území při přirozených povodních), vysokou pravděpodobností ohrožení lidských životů a majetku v zasaženém území. Graficky se vyjadřuje v podobě hydrogramu ve vybraném profilu vodního toku. Území ohrožené zvláštní povodní je území, které může být při vzniku zvláštní povodně zaplaveno vodou. Vymezuje se kulminační hladinou při zvláštní povodni a ve směru po toku končí v profilu, kde kulminační průtok zvláštní povodně poklesne na hodnotu průtoku přirozené povodně s dobou opakování 100 let (Q100), který vymezuje záplavové území. Na úseku toku pod tímto území se postupuje podle územně příslušného povodňového plánu. Jejich rozsah se vymezí v krizovém plánu v souladu s krizovým zákonem. Bezpečnostní přepad slouží k odvedení přebytečné vody do hlavního toku z vodního díla tak, aby se zamezilo dalšímu vzestupu hladiny v nádrži. 1.9.4.2 Vlastníci vodních děl Vlastníci vodních děl v rámci zabezpečení úkolů při ochraně před povodněmi [26]: - provádějí ve spolupráci s povodňovými orgány ORP a krajů povodňové prohlídky vodních děl a odstraňují zjištěné závady (sledují i všechny jevy rozhodné pro bezpečné převedení povodně), - zajišťují SaP na provádění zabezpečovacích prací na vodních dílech (zajišťují také dosažitelnost a připravenost svých zaměstnanců), - účastní se hlásné povodňové služby, informují o nebezpečí a průběhu povodně povodňový orgán ORP, správce vodního toku, příslušného správce povodí, pracoviště ČHMÚ a HZS kraje, - manipulují na vodních dílech dle manipulačního řádu tak, aby se snížilo nebezpečí povodňových škod (při manipulaci nad rámec vyžadují souhlas povodňového orgánu ORP nebo kraje), - provádějí zabezpečovací práce na vodních dílech, - zabezpečují dokumentování průběhu povodně na vodních dílech, - po povodni provádějí prohlídku vodních děl, zjišťují rozsah a výši povodňových škod, posuzují účelnost provedených opatření a poskytují povodňovému orgánu ORP, správci vodního toku a příslušnému správci povodí podklady pro zprávu o povodni a odstraňují povodňové škody. 73 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Vlastníci vodních děl I. až III. kategorie, kterým byla uložena povinnost zajistit provádění technickobezpečnostního dohledu, dále [26]: - poskytnou příslušným povodňovým orgánům, orgánům krizového řízení a orgánům IZS údaje o parametrech možné zvláštní povodně a o provádění technickobezpečnostního dohledu v období povodňové aktivity nebo krizových stavů, - oznamují neprodleně příslušným povodňovým orgánům, správcům vodních toků a HZS kraje skutečnosti rozhodné pro II. a III. SPA při nebezpečí vzniku zvláštních povodní, - při bezprostředním ohrožení bezpečnosti vodních děl varují povodňové orgány níže po toku podle povodňových plánů územních celků, HZS kraje a v případě nebezpečí z prodlení i bezprostředně ohrožené subjekty. 1.9.4.3 Aktivní způsob ochrany při zvláštní povodni Mezi aktivní způsob ochrany před účinky zvláštní povodní patří [26]: - technickobezpečnostní dohled (odborná činnost ke zjištění technického stavu vodního díla z hlediska jeho bezpečnosti, stability, možných příčin poruch a návrhu opatření k nápravě; provádí se pozorováním a měření deformací; provádí firma VD-TBD a.s.), - stanovení stupňů povodňové aktivity, - systém varování a vyrozumění (vlastník vodního díla v případě nebezpečí z prodlení varuje povodňové orgány a bezprostředně ohrožené subjekty dle povodňového plánu území), - plán ochrany území pod vodním dílem před zvláštní povodní (zpracovává se na základě metodického pokynu MŽP [155] pro vodní díla I. – III. kategorie, které vzdouvají a akumulují vodu a mohou vyvolat povodně; nezpracovává se pro jezy a ochranné hráze vodních toků), - připravenost povodňových orgánů, - zvláštní manipulace s akumulovanou vodou (bezpečnostní opatření pro případ vzniku MU na vodním díle, které se připravuje v manipulačních a provozních řádech vodních děl). [56] 1.9.5 Mapy záplavových území, povodňového nebezpečí a povodňových rizik Povodňovým rizikem se rozumí kombinace pravděpodobnosti výskytu povodní a jejich možných nepříznivých účinků na lidské zdraví, životní prostředí, kulturní dědictví a hospodářskou činnost. Předběžné vyhodnocení povodňových rizik je podkladem pro vymezení oblastí s významnými povodňovými riziky. Pro tato území se zpracují nebo aktualizují mapy povodňového nebezpečí, mapy povodňových rizik a plány pro zvládání povodňových rizik. Mapy povodňového nebezpečí vymezují území, která by mohla být zaplavena podle různých povodňových scénářů a s využitím stanovených záplavových území. Na mapách povodňových rizik se vyznačí potenciální nepříznivé následky povodní podle těchto scénářů. Plány pro zvládání povodňových rizik jsou součástí plánování v oblasti vod a zabývají se všemi aspekty zvládání povodňových rizik. Soustřeďují se na prevenci, ochranu, připravenost, včetně povodňových předpovědí a systémů včasného varování. Tyto plány mohou zahrnovat podporu udržitelného využívání území, zlepšení schopností půdy zadržovat vodu a kontrolované zaplavení určitých oblastí v případě výskytu povodně. [26] 74 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Ke stanovování záplavových území a tvorbu map záplavových území se v současné době používají: - jednorozměrné modely (1D), které jsou výhodné z důvodu jednoduchosti, dobré interpretovatelnosti, kontrole výstupů a v relativně malých nárocích na vstupní data, - kvazi-dvourozměrné modely (1,5D), při tvorbě modelu se území schematizuje větvenou či okruhovou sítí (korytu, uliční síť v intravilánu atd.); postup je vhodný pro řešení proudění vody, - dvourozměrné (2D), které jsou vhodné pro modelování širokých inundačních území s nepravidelnými terénními prvky (koryta, hráze, násypy komunikací atd.), mají však vyšší nároky na vstupní data i na zpracování vlastních simulací; poskytují však podrobnější výstupy interpretovatelné přímo ve formě map povodňového nebezpečí. Výsledné maximální hodnoty ohrožení se podle metodiky tvorby map povodňového nebezpečí a povodňových rizik [215] zobrazují pomocí barevné škály (viz Tabulka 11) do mapy ohrožení viz Příloha 5. Záplavové území je tak rozčleněno z hlediska povodňového ohrožení. Tabulka 11 Doporučení v území dle dané kategorie ohrožení [215] Kategorie ohrožení Doporučení (4) vysoké - nepovolovat ani nerozšiřovat stávající zástavbu, - pro stávající zástavbu provést návrh povodňových opatření, která zajistí snížení rizika (3) střední - možná výstavba s omezením, - nevhodná výstavba např. zdravotnických zařízení, hasičských zbrojnic, - nedoporučuje se rozšiřovat stávající plochy určené pro výstavbu (2) nízké - možná výstavba, - vlastníci musí být upozorněni na potenciální ohrožení, - pro citlivé objekty je třeba přijmout speciální opatření (1) reziduální - doporučuje se povodňovou ochranu řešit prostřednictvím dlouhodobého územního plánování, - snaha vyhýbat se objektům se zvýšeným potenciálem škod 1.10 Nebezpečné látky Za nebezpečnou látku se považuje každá látka, která má jednu nebo více nebezpečných vlastností. Dělí se na nebezpečné chemické látky, ZIZ, biologická agens a toxiny (CBRN). V poslední době se častěji používá označení CBRNE s tím, že písmeno E navíc rozšiřuje množinu těchto látek o výbušniny.[204] 1.10.1 Chemické látky Nebezpečné chemické látky nebo směsi (dále „CHLS“) jsou látky nebo směsi, které za podmínek stanovených chemickým zákonem [33] mají jednu nebo více nebezpečných vlastností. Jedná se zejména o průmyslové škodliviny, mohou být vstupní surovinou, meziproduktem, 75 II. OCHRANA OBYVATELSTVA konečným výrobkem nebo vznikají při nežádoucí reakci látky s jinou látkou (např. při požáru, reakcí s vodou). CHLS jsou dle chemického zákona [33] rozděleny do skupin nebezpečnosti: výbušné, oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, hořlavé, vysoce toxické, toxické, zdraví škodlivé, žíravé, dráždivé, senzibilizující, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, nebezpečné pro životní prostředí. Vlastnosti, které podmiňují zařazení jednotlivých chemických látek a směsí do příslušné skupiny nebezpečnosti jsou součástí prováděcí vyhlášky [77]. 1.10.1.1 Klasifikace chemických látek a směsí Evropská legislativa CHLS je reprezentována dvěma hlavními nařízeními. Prvním z nich je tzv. REACH [87], druhým nařízení CLP [86][87]. REACH [87] [88](Registration Evaluation Authorisation Chemicals) zahrnuje povinnosti pro registraci, hodnocení, povolování a omezování CHLS v rámci EU. Všichni výrobci a dovozci CHLS musí zjistit a kontrolovat rizika spjatá s látkami, které vyrábějí a uvádějí na trh. Látky, které se vyrábějí nebo dovážejí v množství vyšším než 1 tuna za společnost ročně, musejí výrobci a dovozci registrovat v Evropské agentuře pro chemické látky, a tím dokázat, že splňují požadavky pro uvádění do výroby nebo na trh. Neregistrovaná látka se nesmí vyrábět ani dovážet. Cílem nařízení CLP [88] (Classification, Labelling, Packaging), o klasifikaci, označování a balení CHLS, je sjednotit kritéria pro klasifikaci a označování látek a směsí. Klasifikace chemický látek je platná od 1. prosince 2012. Klasifikace směsí je dle uvedené směrnice platná od 1. června 2015, v současné době jsou směsi klasifikovány dle vyhlášky [77]. Hlavní změny chemické legislativy podle CLP [87]: - CHLS jsou rozděleny do tříd nebezpečnosti, - nová grafická úprava výstražných symbolů (viz Obr. 20), - zaveden nový pojem, tzv. signální slovo „nebezpečí“ a „varování“, - standardní věty nebezpečnosti H- věty nahrazují tzv. R-věty, - pokyny pro bezpečné zacházení P-věty nahrazují tzv. S-věty. Obr. 20 Výstražné symboly dle CLP [87] 76 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Chemický zákon [33] dále stanovuje povinnost označování CHLS. V případě skladování chemických látek a směsí jsou jednotlivá balení označována štítky, ze kterých lze vyčíst údaje o nebezpečných vlastnostech. Na obalu musí být uveden obchodní název, chemický název, množství CHLS, symbol nebezpečnosti, signální slovo, standardní věty označující specifickou rizikovost vyjádřené H-větami, standardní pokyny pro bezpečné zacházení P- věty, název, sídlo a IČO nebo jméno, příjmení a IČO výrobce nebo dovozce. Rozměr štítků a velikost výstražných symbolů závisí od objemu balení CHLS, jejich minimální velikost je dána CLP [87],[88]. Základní dokumentací, ve které jsou sumarizovány údaje o CHLS je bezpečnostní list. Bezpečnostní list zpracovává ten, kdo uvádí CHLS na trh, meziprodukty, které se při výrobě zpracovávají, bezpečnostní list nemají. Bezpečnostní list musí obsahovat identifikace CHLS a identifikace výrobce či dovozce, informace o složení CHL nebo směsi, pokyny pro poskytování první pomoci, opatření pro hasební zásah při požárech CHLS, opatření při havarijním úniku CHLS, pokyny pro manipulaci skladování CHLS, způsob kontroly expozice osob látkou nebo směsí a jejich ochrana, informace o fyzikálních a chemických vlastnostech CHLS, informace o stabilitě a reaktivitě CHLS, informace o toxikologických vlastnostech CHLS, ekologické informace o CHLS, informace o zneškodňování CHLS, informace pro přepravu CHLS a informace o právních předpisech vztahujících se k CHLS. Podle CLP [87],[88] jsou nebezpečné látky rozděleny do čtyř tříd nebezpečnosti: - nebezpečné fyzikální vlastnosti, - nebezpečné vlastnosti pro zdraví, - nebezpečné pro životní prostředí – vodní organismy, - nebezpečné pro životní prostředí – ozonovou vrstvu. Každá třída nebezpečnosti je rozdělena do kategorií nebezpečnosti s upřesněním závažnosti nebezpečnosti (např. akutní toxicita kategorie 1 – 4). Platí, že čím nižší číslo kategorie, tím vyšší nebezpečné vlastnosti. Přehled tříd nebezpečnosti je uveden viz Příloha 6. Klasifikace CHLS je zpracována v řadě databází, u HZS ČR je neužívanější software MedisAlarm (viz Obr. 21). Ve žluté „DSD“ části je uvedena klasifikace dle vyhlášky [77], v současné době platná pro směsi, v modré „CLP“ části je klasifikace dle nařízení CLP [88], která je v současné době platná pro chemické látky. V pravé části šedého pole jsou symboly nebezpečnosti dle CLP [87], vlevo pak dle vyhlášky [77]. 77 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 21 Příklad z databáze MedisAlarm [zdroj: vlastní] 1.10.1.2 Přeprava nebezpečných věcí Přeprava nebezpečných věcí je ošetřena mezinárodními dohodami ADR [50] a RID [48]. ADR je Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě, která ukládá podmínky přepravy nebezpečného nákladu po silnicích. RID je Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí, který ukládá podmínky přepravy nebezpečných věcí po železnici. Obě dohody zavádí pojem nebezpečná věc, který je totožný s pojmem nebezpečné látky. Nebezpečné věci jsou podle obou dohod rozděleny do tříd nebezpečnosti. Pro označování je nezbytné rozlišit, jedná-li se o dopravní prostředek, nebo kusy nebezpečných věcí, protože jejich klasifikace je rozdílná. Dopravní jednotky přepravující nebezpečné věci musí být označeny dvěma pravoúhlými oranžovými výstražnými tabulemi, umístěnými ve svislé rovině, umístěné jedna na přední a druhá na zadní straně dopravní jednotky a pouze v předepsaných případech také velkými bezpečnostními značkami. Obě označení musí být zřetelně viditelná. Obal vlastních nebezpečných věcí je označován UN kódem a bezpečnostními značkami. Přehled bezpečnostních značek pro přepravu je uveden viz Příloha 7. 78 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 22 Autocisterna označená dle ADR [zdroj: vlastní] Oranžové výstražné tabulky slouží k získání informací o nebezpečných věcech převážených dopravní jednotkou a obsahují identifikační číslo, tzv. Kemlerův kód) a UN kód (čtyřmístný kód identifikující látku). Nebezpečnost látek podle Kemlerova kódu: - 1 výbušné látky a předměty, - 2 unikání plynu tlakem nebo chemickou reakcí, - 3 hořlavost kapalin (par) a plynů, - 4 hořlavost tuhých látek, - 5 vznětlivost (podporující hoření), - 6 jedovatost nebo nebezpečí nákazy, - 7 radioaktivita, - 8 žíravost, - 9 nebezpečí prudké samovolné reakce. V silniční přepravě jsou údaje o charakteru nebezpečného nákladu v nákladním listu a písemných pokynech pro případ nehody. V rámci železniční dopravy je základním dokumentem rovněž nákladní list, který je k dispozici u vlakvedoucího. Na základě smluvního vztahu mezi Svazem chemického průmyslu ČR a MV – GŘ HZS ČR poskytuje transportní a informační systém (dále „TRINS“) pomoc OPIS IZS při řešení MU spojených s přepravou a skladováním nebezpečných látek na území ČR. Činnost TRINS je organizována republikovým koordinačním střediskem a regionálními středisky. Jedná se o otevřený systém, který se neustále rozvíjí, a do kterého jsou rovněž zapojeny jako regionální střediska členské společnosti chemického průmyslu. TRINS poskytuje OPIS IZS zejména údaje k výrobkům, látkám a jejich bezproblémové přepravě a skladování, praktické zkušenosti s manipulací nebezpečnou látkou nebo s likvidací MU spojených s nebezpečnou látkou, praktickou pomoc při odstraňování škod a likvidaci MU spojených s nebezpečnou látkou. Bezpečnostní tabulka Bezpečnostní značky Bezpečnostní tabulka Bezpečnostní značky 79 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 1.10.1.3 Nebezpečné vlastnosti chemických látek a směsí Nebezpečné vlastnosti CHLS jsou dány jejich chemickými a fyzikálně-chemickými vlastnostmi. Chemické vlastnosti látky souvisí jednak se strukturou jejich molekuly. Stěžejní význam má reaktivita, molekulární hmotnost, tenze par, bod varu a tání, teplota vzplanutí a vznícení, meze výbušnosti, oxidační schopnost, toxikologické charakteristiky atp. Reaktivita látek udává schopnost látek reagovat s látkami jinými za vzniku dalších sloučenin. Těmito reakcemi může dojít ke změně vlastností látky, jak ve smyslu chování nebezpečné látky, tak ve smyslu její nebezpečnosti. Molekulární hmotnost látky udává hmotnost jednotkového látkového množství látky. Látky s vyšší molekulovou hmotností se zpravidla hůře ředí v ovzduší. Význam má i relativní hustota látky, tj. hustota vůči vzduchu. Plyny těžší než vzduch budou mít při úniku tendenci držet se při zemi ve vysokých koncentracích, zatímco plyny lehčí než vzduch budou rychle stoupat do vyšších vrstev atmosféry a rychle se ředit. Bodem varu je teplota, při které dochází ke změně skupenství látky z kapalného do plynného v celém objemu kapaliny. Bodem tání je teplota, při které dochází ke změně pevného skupenství látky na kapalné. Teplotou vzplanutí je nejnižší teplota, při které hořlavá látka za normálního tlaku vyvine tolik hořlavých par, že tyto ve směsi se vzduchem při krátkodobém přiblížení přesně definovaného otevřeného plaménku krátce vzplanou, ale dále nehoří. Teplotou vznícení je nejnižší možná teplota, při které hořlavá látka začne hořet i bez iniciace otevřeným plamenem. Samovznícením je vznícení, při kterém je zdrojem energie samozahřívání hořlavé látky. Koncentrační hranice výbušnosti, tj. horní a dolní mez výbušnosti, udávají rozmezí koncentrace hořlavé látky, nejčastěji ve směsi se vzduchem, ve kterém dochází po iniciaci k hoření nebo výbuchu a ohraničují výbušnou oblast. Oxidační schopnost zvyšuje oxidační stupeň druhých látek a tím mění jejich chemickou povahu (význam pro hoření), nesouvisí jen s působením kyslíku, ale i dalších látek, např. halogenů, peroxidů, dusičnanů, kyslíkatých kyselin. Tlak nasycených par (tenze par) udává schopnost látky přecházet z kapalné fáze do plynné Obecně je zasažená oblast tím rozsáhlejší, čím rychleji se nebezpečná látka vypařuje. Zkapalněné plyny se vypařují rychleji než kapaliny, a to zpravidla tím rychleji, čím nižší je jejich bod varu. Toxicita (jedovatost) je definována jako schopnost látky vyvolat otravy. Ekotoxicita (jedovatost pro životní prostředí) je definována jako schopnost látky vyvolat otravy v životním prostředí. Z pohledu toxicity a ekotoxicity je důležitá dávka, expozice, odolnost organismů, brána vstupu do organismu, sčítavosti účinků. Dle doby působení se rozlišuje akutní a chronická toxicita. Z pohledu průmyslových havárií se jedná o akutní toxicitu. Vlastnosti chemických látek a směsí jsou dále popsány v literatuře [162], [205] 1.10.1.4 Havarijní projevy a účinky chemických látek a směsí Havarijním projevem CHLS není pouze toxický či ekotoxický účinek, jehož velikost je dána toxikologickým limitem a dobou expozice, ale i teplená radiace způsobená požárem či tlaková vlna a letící fragmenty způsobené výbuchem. Toxické látky působí dráždivě na dýchací cesty, dlouhodobé vdechování vyšších koncentrací může vést k otoku plic až smrti. Plyny dráždí oči, při styku s kůží mohou způsobovat poleptání či omrzliny. Většina průmyslových toxických látek se šíří při zemi. Hořlavé látky ohrožují bezprostřední okolí tepelnou radiací vzniklého požáru. Při přímém kontaktu převládají popáleniny. Obyvatelstvo může být ohroženo toxickými zplodinami hoření, jejichž vdechování může poškodit zdraví. Výbušné látky ohrožují obyvatelstvo účinky tlakové vlny a vzniklými letícími fragmenty. Při havárii budou převládat mechanická poranění – řezné rány, zlomeniny. Doprovodným účinkem výbuchu může být i šíření nebezpečných látek v ovzduší. Látky nebezpečné pro životní prostředí ohrožují především povrchové vody, půdní prostředí a podzemní vody. Jsou nebezpečné pro ekosystémy. Kontaminace může proniknout do potravního řetězce a konzumace kontaminovaných potravin ovlivnit lidské zdraví. 80 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Pro účely stanovení ZHP dle vyhlášky č. 226/2015 Sb. [59] jsou havarijní projevy reprezentovány tzv. typovým scénářem, který charakterizuje zjednodušený průběh závažné havárie. Typovými scénáři pro tyto účely jsou: - toxický únik, který je reprezentován dosahem smrtelných nebo nevratných účinků nebezpečných koncentrací uvolněné nebezpečné látky ve formě plynů, par nebo aerosolu do ovzduší, - exploze výbušnin a směsí, která je reprezentována dosahem smrtelných nebo nevratných účinků způsobených tlakovou vlnou kondenzovaných výbušnin ve formě tuhých látek, kapalin a plastických výbušnin, látek ve formě želatiny nebo obecně látek charakteru výbušnin v jiné fázi než plynné nebo ve formě aerosolu), - výbuch mraku par, který je reprezentován dosahem smrtelných nebo nevratných účinků způsobených tlakovou vlnou většího množství hořlavých par, hořlavého aerosolu nebo hořlavého plynu, které tvoří směs se vzduchem v oblasti mezí dolní a horní výbušnosti a se zpožděním doje k iniciaci takto vzniklého mraku), - fireBall z BLEVE, který je reprezentován dosahem smrtelných nebo nevratných účinků způsobených tepelnou radiací v důsledku požárem zahřívané nádoby obsahující zkapalněný hořlavý plyn nebo lehce vroucí hořlavou kapalinu, - požár kapalin, který je reprezentován požárem louže s dosahem smrtelných nebo nevratných účinků způsobených teplenou radiací při požáru hořlavých kapalin s vysokým bodem varu a aerosolů které neobsahují vysoce těkavé složky, - podporování požáru, který je reprezentován únikem kyslíku nebo jiného oxidačního činidla do okolí v takové míře, že může dojít ke vznícení materiálu, které normálně vysokou hořlavost nevykazují, popřípadě může dojít ke vzniku požáru). Toxické látky mohou mít negativní fyziologický účinek na zdraví člověka a nakonec mohou způsobit smrt. Způsoby zasáhnutí toxickými látkami jsou inhalace (vdechnutí), perorálně (požití) a absorpčně (průnikem kůží). Vlastní toxický projev CHLS a intenzita tohoto projevu není jen úrovní koncentrace, ale je ovlivněná celou řadou faktorů, především expozicí, časem, po který je jedinec koncentraci vystaven. V ČR nejsou pro účely havarijního plánování a ochrany obyvatelstva toxikologické limity závazně definovány. Bojový řád jednotek PO [159] ve vztahu k nebezpečným chemickým látkám a chemickým směsím vůbec nedefinuje, na jaké limity mají být opatření k ochraně obyvatelstva vázána. Vzhledem k plánovaným opatřením v ZHP a v zóně ohrožení, směřovaným k sebeochraně, jsou vhodnými limity ERPG [241] a AEGL [242]. Vhodným limitem je zejména koncentrace ERPG-2, která umožňuje obyvatelstvu možnost sebeochrany a vzájemné pomoci. Koncentrace ERPG-1 je pak vhodným limitem pro odvolání opatření k ochraně obyvatelstva (např. ukončení ukrytí s využitím ochranných vlastností budov). Koncentrace AEGL, které jsou rovněž stanoveny ve třech stupních AEGL-1, AEGL-2 a AEGL-3 a navíc jsou stanoveny pro různou expozici, tj. dobu, po kterou má být obyvatelstvo účinkům nebezpečných látek vystaveno. Jsou stanoveny pro expozici 10 minut, 30 minut a 60 minut, dále 4 hodiny a 8 hodin. Jako nástroj se nabízejí rovněž hodnoty HAU-20 a HAU-120 (havarijní akční úroveň pro expozici 20 minut a 120 minut – limitní koncentrace látky, při které je nutné vyvést obyvatelstvo ze zamořeného prostoru do 20 nebo 120 minut od zahájení inhalace). Limity HAU-20 a HAU-120 jsou uvedeny v Řádu chemické služby HZS ČR [162]. Tyto hodnoty je vždy potřeba brát s rozvahou, neboť se blíží limitům v pracovním prostředí (NPK – nejvyšší přípustná koncentrace, PEL – přípustný expoziční limit) [44], které jsou stanovovány pro nebezpečné CHLS z pohledu chronické (opakované) zátěže, nikoliv akutní zátěže, se kterou je nutno počítat v případě havárie. 81 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Požár je provázen zejména teplenou radiací, která je následkem jevů (požárů), které se označují jako flash fire, pool fire, jet fire nebo fireball. Hoření může přejít v explozi a naopak. Účinky tepelné radiace jsou nejčastěji vyjadřovány v jednotkách tepleného toku na plochu (kW/m2 ). Příklady limitů teplené radiace používané v posuzování rizik: - 8 kW/m2 – ohrožení budov a konstrukcí, - 5 kW/m2 (30 s) – popáleniny 2. stupně, - 3 kW/m2 (40 s) – bolest. Hořlavé kapaliny jsou klasifikovány dle CLP [88], vyhlášky [77] i ČSN [179] na základě bodu vzplanutí a bodu varu do kategorií a tříd nebezpečnosti (viz Tabulka 12). Tabulka 12 Porovnání dělení hořlavých kapalin [77],[86],[181] ČSN650210 Nízkovroucí hořlavá kapalina, bod vzplanutí < 0°C a současně bod varu < 35°C I. třída nebezpečnosti, bod vzplanutí ≤ 21°C II. Třída nebezpečnosti, bod vzplanutí > 21°C ≤ 55°C III třída nebezpečnosti, bod vzplanutí > 55°C ≤ 100°C IV třída nebezpečnosti, bod vzplanutí > 100°C Vyhl.402/2011Sb. Extrémně hořlavý, kapalné látky a směsi, které mají bod vzplanutí < 0°C a bod varu ≤ 35°C Vysoce hořlavý, kapalné látky a směsi s bodem vzplanutí < 21°C, které nejsou extrémně hořlavé Hořlavý, kapalné látky a směsi s bodem vzplanutí ≥ 21°C, ale ≤ 55°C 1272/2008 Hořlavá kapalina kategorie 1, bod vzplanutí í < 23°C a počáteční bod varu ≤ 35°C Hořlavá kapalina kategorie 3, bod vzplanutí ≥ 23°C, ale ≤ 60°C*Hořlavá kapalina kategorie 2, bod vzplanutí < 23°C a počáteční bod varu > 35°C * Pro plynové oleje, lehký topný olej a motorovou naftu platí bod vzplanutí v rozmezí 23 – 72°C. Výbuch je rychlé uvolnění velkého množství energie. Výsledek je vyjadřován vzdálenosti účinků tlakové či nárazové vlny a doprovodným hodnocením vzdálenosti, které definují rozlet letících úlomků. Příklady limitů přetlaku používané v posuzování rizik: - přetlak 55 kPa – destrukce budov, - přetlak 0,016 MPa - dolní hranice pro porušení konstrukcí, využívaná při hodnocení domino efektu, - přetlak 24 kPa – závažné zranění nekrytých osob, - přetlak 6,8 kPa – rozbití oken. 1.10.1.5 Zdroje rizik s nebezpečnými látkami K únikům nebezpečných látek dochází v průmyslových podnicích, při silniční, železniční či lodní dopravě, ze skládek, starých ekologických zátěží, potrubních rozvodů, a příčinou úniků mohou být rovněž teroristické útoky. Nevhodné zacházení s nebezpečnými látkami může ohrozit 82 II. OCHRANA OBYVATELSTVA lidské zdraví a život, životního prostředí nebo majetek. Zdroje rizik lze rozdělit na stacionární a mobilní. Významnými průmyslovými škodlivinami s potenciálem ohrozit životy a zdraví lidí, životní prostředí a majetek jsou amoniak, chlor, LPG, benzín, nafta, oxid siřičitý, propan butan a fosgen. Amoniak (čpavek) - používá se jako chladící médium v přímých okruzích chlazení na zimních stadionech a v potravinářském průmyslu, v chemickém průmyslu k výrobě kyseliny dusičné a výrobě dusíkatých hnojiv, herbicidů, dále je důležitým palivem v raketové technice a surovinou při výrobě pěnových polymerů a ochraně proti korozi v parovodních rozvodech. Amoniak je zkapalněný plyn s typickým zápachem, toxický a nebezpečný pro životní prostředí. Páry silně dráždí dýchací cesty, při nadýchání může dojít k plicnímu otoku. Zkapalněný amoniak se při úniku chová jako plyn těžší než vzduch, v bezprostřední blízkosti zdroje úniku se šíří při zemi a může vytvářet bílý mrak. Chlor - používá se k úpravě pitné vody, k výrobě dezinfekčních přípravků, rozpouštědel, PVC, dále k bělení celulosy a textilií. Zkapalněný nažloutlý dráždivý plyn, oxidující, toxický a nebezpečný pro životní prostředí. Páry silně dráždí dýchací cesty, při nadýchání může dojít k plicnímu otoku. Kapalný chlor způsobuje poleptání kůže a poškození očí. Chlor je těžší než vzduch, při úniku se šíří při zemi. LPG (zkapalněný ropný plyn) - používá se jako palivo. Směs zkapalněných uhlovodíků, převážně propanu a butanu. Vysoce hořlavá látka, snadno vznětlivá při všech teplotách, tvoří výbušné směsi se vzduchem. Zdravotně mírně nebezpečná. Kapalina přechází rychle do plynného stavu za vzniku studené mlhy a výbušných směsí. Mlha je těžší než vzduch. Benzín - používá se jako palivo. Směs kapalných uhlovodíků. Vysoce hořlavá kapalina, snadno vznětlivá, toxická pro vodní organismy, může vyvolat rakovinu, dráždí kůži. Vdechování par způsobuje ospalost a závratě. Benzín je lehčí než voda, při úniku do životního prostředí plave na hladině, havárii lze likvidovat nornými stěnami. Nafta - směs kapalných uhlovodíků, používá se jako palivo. Hořlavá kapalina, toxická pro vodní organismy, může vyvolat rakovinu, dráždí kůži. Vdechování par způsobuje ospalost a závratě. Nafta je lehčí než voda, při úniku do životního prostředí plave na hladině, havárii lze likvidovat nornými stěnami. Oxid siřičitý - používá se pro výrobu kyseliny sírové, dále k bělení a desinfekci či jako konzervační činidlo. Oxid siřičitý znečišťuje ovzduší jako vedlejší produkt při spalování. Zkapalněný plyn s typickým zápachem, toxický a nebezpečný pro životní prostředí. Páry silně dráždí dýchací cesty, při nadýchání může dojít k plicnímu otoku se zpožděním i několik dní. Kapalný způsobuje poleptání kůže a poškození očí. Zkapalněný oxid siřičitý je těžší než vzduch, po úniku se šíří při zemi. Propan butan – používá se jako palivo. Směs zkapalněných uhlovodíků (propanu a butanu). Vysoce hořlavá látka, snadno vznětlivá při všech teplotách, tvoří výbušné směsi se vzduchem. Zdravotně mírně nebezpečná. Kapalina přechází rychle do plynného stavu za vzniku studené mlhy a výbušných směsí. Mlha je těžší než vzduch. Fosgen - používá se k výrobě chlorovaných derivátů. Do ovzduší může unikat jako vedlejší produkt při spalování chlorovaných uhlovodíků. Zkapalněný plyn s typickým zápachem, toxický a nebezpečný pro životní prostředí. Páry silně dráždí dýchací cesty, při nadýchání může dojít k plicnímu otoku se zpožděním i několik dní. Kapalný způsobuje poleptání kůže a poškození očí. Zkapalněný fosgen je těžší než vzduch, po úniku se šíří při zemi. 83 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 1.10.1.6 Bojové chemické látky Bojové chemické látky jsou chemické látky, které mohou díky svému přímému toxickému působení na živé organismy způsobit smrt, dočasné zneschopnění nebo trvalou újmu na zdraví lidí nebo zvířata nebo zničit rostliny. Pro své toxikologické vlastnosti mohou být využívány jako bojové prostředky, jejich seznam je stanoven zákonem [7]. Synonymem jsou bojové otravné látky. Dělí se podle skupenství, chemické podstaty, stálosti v terénu nebo podle toxikologické klasifikace. Podle toxikologické klasifikace se dělí na nervově paralytické, zpuchýřující, všeobecně jedovaté, dusivé, dráždivé a zneschopňující. Nervově paralytické látky (organofosfáty) jsou typické rychlým účinkem, vysokou letalitou a nízkými dávkami způsobujícími zneschopnění, aniž by byl zasažený dříve varován smyslovými vjemy, proto patří k nejnebezpečnějším prostředkům chemického terorismu. Způsobují ochrnutí tím, že blokují enzym acetylcholinesterázu, který reguluje množství acelytcholinu poté, co byl aktivován, tím dochází k nárůstu koncentrace v nervovém systému. První pomoc spočívá v aplikaci antidot (atropin), která realizují acetylcholinesterázu, čímž obnoví odbourávání acetylcholinu. Do této skupiny bojových otravných látek patří tabun, sarin, soman, cykloserin, VX, R-VX. Zpuchýřující látky jsou málo těkavé s vysokou perzistencí v terénu. Ve vysokých koncentracích usmrcují, jinak způsobují dlouhodobě obtížně hojitelná zranění. Příkladem je yperit, lewisit. Všeobecně jedovaté látky jsou krevní jedy, které inhibují enzym zprostředkovávající přenos kyslíku z krve do tkání. Do této skupiny patří kyanovodík, chlornan, fosgen, difosgen, chlór, chlorpikrin. Dusivé látky způsobují otok plic a následné udušení v důsledku nedostatečné výměny plynů mezi plícemi a tkáněmi a hromadění oxidu uhličitého. Dráždivé látky neusmrcují, ani nezpůsobují těžkou újmu na zdraví, dočasně zneschopňují. Jedná se o slzotvorné látky, látky dráždící horní dýchací cesty a látky s polyvalentními dráždivými účinky. Mezi zneschopňující látky patří psychicky a fyzicky zneschopňující látky. [204] 1.10.1.7 Zásahy na nebezpečné látky a informační podpora Úkolem JPO při únicích nebezpečných látek jsou činnosti vedoucí ke snížení bezprostředních rizik a omezení rozsahu havárie. Při příjezdu na místo nesmí jednotka do bezprostřední blízkosti místa MU, musí se přibližovat s ohledem na směr větru a koncentrace nebezpečné látky. Prvořadým úkolem je zjistit o jakou nebezpečnou látku se jedná, přijmout opatření k záchraně osob a zvířat a uzavřít místo havárie. Pro tyto účely je vytyčována nebezpečná zóna a vnější zóna. Nebezpečná zóna vymezuje prostor bezprostředního ohrožení života a zdraví účinky MU, je to zóna, kde platí režimová opatření z hlediska ochrany životů a zdraví (ochranné prostředky, stanovená doba pobytu, řízený vstup). Vnější zóna je prostor vymezený pro vedení zásahu, omezuje se zde volný pohyb osob a dopravních prostředků. Zpravidla obsahuje nástupní prostor, týlový prostor, kontrolní stanoviště, dekontaminační prostor, velitelské stanoviště, pracoviště štábu velitele zásahu. Zóna ohrožení je prostorem předpokládaného šíření MU s důsledky na obyvatelstvo nebo objekty. V tomto území je nezbytné při únicích nebezpečné látky realizovat opatření k ochraně obyvatelstva. Minimální vzdálenosti hranice nebezpečné zóny od zdroje nebezpečí je stanovena v Bojovém řádu JPO. Úkoly a postupy závisí na vybavení jednotky a jejím zařazením z hlediska úrovně detekce. JPO jsou rozděleny na jednotku základní (JPO-Z) – dokáže rozpoznat únik nebezpečné látky, má 84 II. OCHRANA OBYVATELSTVA k dispozici jednoduché detekční prostředky; jednotku střední (JPO-S) a jednotku opěrnou (JPO-P). Nejvyšší stupeň detekce tvoří chemické laboratoře. Obr. 23: Chemické laboratoře a opěrné body pro likvidaci havárií HZS ČR [zdroj: HZS MSK] K prostředkům chemického průzkumu HZS krajů patří: - kombinovaný detekční přístroj (GasAlert, Extreme Single, MicroClip, Micro5), - detekční trubičky na průmyslové škodliviny, - chemický průkazník (CHP-71), - detektor nervově paralytických látek (Detehit), - detekční papírky (PP-3 CALID3), - Ramanův spektrometr FirstDefender, - infračervený spektrometr FTIR TruDefender, - rentgenfluorescenční analyzátor, - detektor nebezpečných plynů (GDA2, viz Obr. 24, Draeger XAM 7000, viz Obr. 25). 85 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 24: GDA 2 [zdroj: HZS MSK] Obr. 25: Dräger XAM 7000 [zdroj: HZS MSK] Při zásazích s nebezpečnou látkou má významnou roli OPIS HZS kraje, které zajišťuje nejen vysílání SaP, ale rovněž poskytuje informační podporu veliteli zásahu. Zdrojem dat jsou zejména VněHP, havarijní karty, databáze a softwary pro modelování úniků nebezpečných látek. Každý HZS kraje je vybaven elektronickou databází nebezpečných látek MedisAlarm. Při vyhledávání není třeba znát přesný název látky, vyhledávat lze látku i zadáním synonyma, CAS, čísla ES, indexového čísla nebo UN kódu. Databáze obsahuje údaje o identifikaci, základní vlastnosti, způsoby hašení a skladování, fyzikálně chemické vlastnosti, pokyny pro přepravu dle ADR/RID, první pomoc a zdravotní ošetření, údaje o toxicitě, legislativní limity a předpisy ČR a EU. Na internetu je rovněž řada databází, z nichž nejznámější je Dopravní a informační systém DOK provozovaný MD. Databáze obsahuje modul havárie, kontrola, legislativa, statistika a mobilní verze. Součástí jsou informace kanadské ERG. Cenné jsou zejména informace o nebezpečnosti látky, reakci s vodou, vzdálenosti pro vytvoření nebezpčené zóny, doporučení pro likvidaci daného typu havárie. Příklady databází nebezpečných látek dostupné na internetu: - IS DOK (http://cep.mdcr.cz/dok2/DokPub/dok.asp), - Plumbum (http://www.piskac.cz/ETD/DEFAULT.HTM), - IRIS (www.epa.gov/iris/index.htm ), - HSDB (http://www.nlm.nih.gov/pubs/factsheets/hsdbfs.html) - TOXNET (http://toxnet.nlm.nih.gov ), - ASTDR (http://www.atsdr.cdc.gov/toxfaq.html). Pro modelování následků havárií existuje řada SW nástrojů. V rámci HZS krajů je nejužívanější SW Aloha, který je podrobněji popsán v kapitole 3.3.3 části II. Pro hodonocení 86 dosahů účinků havarijních projevů v rámci havarijního plánování je doporučováno využití metodického přístupu podle vyhlášky č. 226/2015 Sb. [59]. II. OCHRANA OBYVATELSTVA 1.10.2 Biologické látky Biologické látky jsou biologické agens a toxiny. Biologická agens (B-agens) jsou mikroorganismy i jejich klidová stádia (spory), včetně geneticky modifikovaných organismů, buněčných kultur a endoparazit, patogenních i nepatogenních. Toxiny jsou jedovaté látky produkované živými buňkami nebo organismy. V předpisech regulujících přepravu nebezpečných věcí [48][50] jsou označovány biologické látky jako látky infekční, tj. látky o kterých je známo, nebo lze důvodně předpokládat, že obsahují původce nemoci, mikroorganismy (včetně bakterií, virů, rickettsií, parazitů a plísní) a jiné činitele způsobující onemocnění u lidí nebo zvířat. Legislativně je v ČR ošetřeno pouze nakládání s geneticky modifikovanými organismy [8]. Odpovědnost za oblast biologických agens a toxinů má SÚJB, gestorem za ochranu veřejného zdraví pak MZ. Gestorem za výkon státní správy v oblasti nakládání s GMO je MŽP. PaPFO, které nakládají s GMO a genetickými produkty musí být zpracovány havarijní plán, ve kterém jsou popsány činnosti a opatření prováděná při vzniku havárie, které vedou k zmírnění nebo odstranění jejích následků pro zdraví a životní prostředí za použití všech dostupných opatření. Tento havarijní plán je předkládán také územně příslušnému HZS kraje. B-agens se podle nebezpečnosti dělí na patogeny skupiny A (např. Bacilus anthracis, Variola Major, virové hemorrhagické horečky, Botulotoxin), patogeny skupiny B (Brucelosa, Salmonela, klíšťová encefalitida, žlutá zimnice) a patogeny skupiny C (HIV, virus ptačí chřipky H5N1, SARS). Podle charakteru se B-agens dělí na bakterie, viry, rickettsie, chlamydie, houby a toxiny. Opatření a postupy při nálezu předmětu s podezřením na přítomnost B-agens nebo toxinů je definováno v Typové činnosti složek IZS při společném zásahu STČ-05/IZS [126]. Nebezpečnou zónu se doporučuje vytvořit o poloměru min. 80 m. Nezbytné je řešit ochranu zasahujících hasičů a dekontaminaci všech osob (zasahujících i obyvatelstva), techniky, terénu a staveb. Pro účely řešení krizových situací spojených s šířením vysoce nakažlivých nákaz je v krizovém plánu kraje a ORP rozpracován typový plán Epidemie – hromadné nákazy osob. Rozsah KS závisí na rychlosti stanovení správné diagnózy a rychlosti zajištění ohniska a všech kontaktů. V případě bioteroristického útoku záleží na formě rozšíření (např. kontaminací vodních zdrojů). Mezi předpokládané významné objekty, které mohou být zasaženy, patří zejména velká zdravotnická zařízení. Důležitými objekty, kudy může dojít ke vstupu nákazy na území, jsou letiště a významné železniční, případně silniční hraniční přechody. Koordinace řešení KS tohoto typu řeší MZ, a to cestou orgánů ochrany veřejného zdraví (hygienická služba). Hlavní činností JPO při vysoce nakažlivých nákazách je dekontaminace osob v ohnisku, spolupráce při zajištění opatření na vybraných hraničních přechodech a operační řízení. Opatření a postupy pro ptačí chřipku jsou definovány v typové činnosti STČ-11/IZS Chřipka ptáků.[129] 1.10.3 Radiační látky Radiační látky jsou látky, které obsahují nestabilní izotopy prvků. Radionuklidy, jádra nestabilních izotopů prvků, se přeměňují v jádra jiných izotopů a přitom vysílají ionizující záření ve formě fotonů (gama záření), elektronů (beta záření), pozitronů (beta+), heliových jader (alfa záření) a neutronů (neutronové záření). 1.10.3.1 Zdroje ionizujícího záření, základní veličiny a jednotky Ionizující záření emitují nejen radioaktivní látky, ale i další ZIZ, např. rentgeny, jaderné reaktory, urychlovače částic. Podle toho, jak je záření pohlcováno hmotou, dělí se na záření 87 II. OCHRANA OBYVATELSTVA pronikavé a nepronikavé. Pronikavé záření (gama a neutrony) se obecně nedá odstínit, tzv. polovrstvy je mohou zachycovat. Nepronikavé záření (alfa, beta a záření ostatních nabitých částic) se dá odstínit konečnou vrstvou stínícího materiálu, která nabité částice zcela pohltí. [204] ZIZ vyzařují záření, jehož energie je tak vysoká, že je schopna vyrážet elektrony z atomového obalu a tím látku ionizovat. Ionizující záření se rozděluje na dvě skupiny: - záření přímo ionizující, tvořené elektricky nabitými částicemi, např. alfa, beta+, beta-, protonové záření, - záření nepřímo ionizující, jehož kvanta nejsou elektricky nabita a svou energii předávají v látce nejprve nabitým částicím a ty teprve přímými účinky na atom látku ionizujíc, např. rentgenové záření, záření, gama, neutronové záření. ZIZ se dělí podle výskytu možnosti kontaminace na uzavřené (dostatečně zapouzdřené a pravidelně kontrolována těsnost ZIZ) a otevřené (možnost kontaminace). Dle výskytu radionuklidů ve zdroji se ZIZ dělí na radionuklidové (obsahují radionuklidy, podskupinou jsou jaderné materiály) a elektrické (elektrická zařízení, např. RTG, urychlovače). Dle zabezpečení radiační ochrany, ZIZ lze rovněž rozdělit podle významnosti a velikosti na nevýznamné, drobné, jednoduché, významné a velmi významné ZIZ. [6] Radioaktivní látka nebo předmět, který obsahuje radionuklidy, nebo je jimi znečištěn v míře vyšší, než stanoví vyhláška [69], je tzv. radionuklidový zdroj záření. Radionuklidový zdroj může být samostatný nebo může být součástí zařízení, např. hladinoměrů, vlhkoměrů, tloušťkoměrů, přístroj na kontrolu svárů apod. Radionuklidovým zdrojem jsou rovněž zařízení, při jejichž provozu vznikají radionuklidy (jaderné reaktory, urychlovače, rentgenové přístroje). Jaderný reaktor je velmi významným ZIZ. Jaderné materiály obsahují radionuklidy, jejichž jádra podléhají štěpení, např. palivo do jaderných elektráren, vyhořelé radionuklidy s protonovým číslem ≥ 92, materiály pro výrobu jaderné bomby. Jaderné materiály jsou evidovány IAEA a jsou speciálně chráněny. Vlastníci jaderného materiálu musí mít od SÚJB vydáno platné povolení pro nakládání s jadernými materiály. Podmínky pro nakládání se ZIZ jsou dány legislativou [6], [69]. Každý, kdo ZIZ využívá, vyrábí, skladuje, dodává nebo převáží, musí mít povolení od SÚJB, který vede rejstřík ZIZ a subjektů vlastnících ZIZ, pravidelně zasílá na OPIS HZS kraje aktualizované seznamy ZIZ (tyto mohou být podkladem pro HPK). K charakterizaci účinků ZIZ se používá řada fyzikálních veličin. Níže jsou uvedeny zejména ty, které mají význam při zajišťování radiační ochrany a kontaminace. Aktivita (příjem) vyjadřuje mohutnost radionuklidového ZIZ. Je to počet radioaktivních přeměn (N) ve ZIZ za jednotku čas (t). Jednotkou aktivity je becquerell (Bq = 1 s-1 ). Přístroje, které identifikují radionuklidy a stanoví jejich aktivitu, se nazývají spektrometry. Plošná aktivita je mírou rozložení aktivity na površích, mohutnosti kontaminace ploch, např. kontaminace osob nebo terénu. Jednotkou je Bq/m2 . Plošná aktivita se měří měřiči kontaminace. Hmotnostní dávka (měrná aktivita) je mírou mohutnosti kontaminace hmotných předmětů či látek (např. kontaminace potravin). Jednotkou je Bq/kg. Objemová aktivita je mírou mohutnosti kontaminace kapalin a plynů (např. kontaminace vody, ovzduší, mléka). Jednotkou je Bq/m3 nebo Bq/l. Poločas přeměny je doba, za kterou klesne aktivita ZIZ na polovinu. Za dva poločasy přeměny klesne aktivita zdroje na čtvrtinu, za tři poločasy na osminu. Poločas přeměny je pro každý radionuklid jiný a může nabývat hodnot od zlomků sekund po miliardy let. Poločas přeměny 88 II. OCHRANA OBYVATELSTVA je základní ukazatel pro rozhodování o způsobu dekontaminace a o optimalizaci opatření k zabezpečení radiační ochrany. [204] Dávka je množství energie absorbované v jednotkovém hmotnostním množství látky či v hmotném prostředí. Je mírou energie ionizujícího záření pohlceného hmotným prostředím. U živých organismů, orgánů a tkání souvisí s mírou jejich možného biologického poškození, možností a závažností případných zdravotních následků ozáření. Jednotkou je gray (Gy) nebo J/kg. Ekvivalentní dávka je dávka násobená radiačním váhovým faktorem. Radiační váhové faktory udávají, kolikrát je daný druh záření biologicky účinnější, než záření fotonového záření (záření X nebo gama). Ekvivalentní dávka je pak dávkou přepočtenou tak, že je mírou biologického účinků záření na lidské orgány a tkáně. Jednotkou je sievert (Sv) nebo J/kg. Efektivní dávka vyjadřuje dávku z ozáření jednotlivých orgánů a tání rozpočtená na rovnoměrně celotělové ozáření. Velikost efektivní dávky je přímo úměrná pravděpodobnosti stochastických zdravotních následků. Efektivní dávka je mírou biologických účinků záření na člověka. Jednotkou je sievert (Sv) nebo J/kg. Dávkový příkon (příkon ekvivalentní dávky, příkon efektivní dávky) udává, jak velkou dávku je možné v daném místě obdržet za jednotku času. Radiometry, které měří dávkový příkon, zobrazují jednotky Gy/hod, příkon ekvivalentní dávky pak v jednotkách Sv/hod. Přírodní radiační pozadí je dávkový příkon měřený v jednom metru nad terénem v nepřítomnosti ZIZ či rozptýlených radioaktivních látek. V ČR se pohybuje v rozmezí 0,05 – 0,3 µSv/h nebo µGy/h. [204] Tabulka 13 Limity dávek [204] Typ limitu Efektivní dávka Obecný limit pro obyvatelstvo 5mSv / 5 let průměrně 1 mSv / rok Limit pro radiační pracovníky 100 mSv / 5 let Max. 50 mSv / rok Limit pro zásah při MU 200 mSv / zásah Maximálně zdůvodnitelný limit* 1 – 2 SV pro celotělové ozáření 5 – 10 Sv pro lokální ozáření kůže * při záchraně života nebo zabránění rozvoje radiační MU s rozsáhlými společenskými a hospodářskými škodami 1.10.3.2 Biologický účinek ionizujícího záření Biologické účinky ionizujícího záření souvisí s průchodem ionizujícího záření lidským tělem, kdy živá hmota absorbuje energii záření. Tyto děje vedou k poškození molekul a buněk. Účinky záření na buňku lze rozdělit do dvou hlavních skupin: - deterministické následky a - stochastické následky. Deterministická (zákonitá) poškození vznikají při vysokých dávkách, kdy dochází k smrti buňky. Vznikají při překročení prahové dávky, při podprahových dávkách se tato poškození nevyskytují. Nejtypičtějšími deterministickými následky jsou tzv. časná deterministická poškození, která nastávají do několika hodin, dnů, týdnů, max. měsíců po ozáření. Např. nemoc s ozáření, 89 II. OCHRANA OBYVATELSTVA akutní radiační zánět kůže, přechodná sterilita, radiační zánět plic nebo nosohltanu a útlum krvetvorby. Pozdní deterministická poškození vznikají v řádech let při opakovaném ozáření. Patří mezi ně chronické záněty kůže a zákal oční čočky. Stochastická poškození se projeví jako následky pozdní. Projevují se jen u části ozářených osob. Nikdy nelze rozhodnout, zda k onemocnění konkrétní osoby došlo či nedošlo v důsledku ozáření, lze vždy hovořit jen o určité míře pravděpodobnosti. Typickými stochastickými účinky jsou rakovina a genetické následky. Tabulka 14 Přehled hlavních typů účinků záření na člověka [204] Časné účinky Pozdní účinky Somatické Somatické Genetické akutní postradiační syndrom chronický útlum krvetvorby leukémie genetické následky u potomstva akutní lokální změny chronický zánět kůže nádorová onemocnění orgánůpoškození vývoje zárodku či plodu zákal oční čočky Deterministické Stochastické 1.10.3.3 Radiační události Místem s nebezpečím ionizujícího záření jsou [204]: - objekty, v nichž se nacházejí pracoviště s otevřenými nebo uzavřenými zářiči nebo místa jejich uložení či skladování; jsou to především jaderná zařízení, dále oddělení nukleární medicíny, radioterapeutická pracoviště, defektoskopická pracoviště, - místa mimo stálé objekty, kde se vyskytují zářiče, zařízení je obsahující a radioaktivní látky z různých důvodů umístěné mimo stálé objekty, např. mobilní defektoskopická pracoviště, - přepravní prostředky, ve kterých se dopravují ZIZ, - místa, kde se nepředpokládá, že by se ZIZ mohly nalézat (např. ZIZ bez řádného označení, zapomenuté nebo úmyslně odložené ZIZ v kovovém šrotu apod.), - místa teroristického útoku. Nejen území ZHP JE Temelín a JE Dukovany, ale i zbývající území ČR je ohroženo radiační havárií. Celé území ČR spadá do tzv. zóny následných (dlouhodobých) opatření, které je nutno plánovat v důsledku kontaminace zemského povrchu radionuklidy. Dle metodického přístupu TecDoc 953 lze za toto pásmo považovat okruh 300 km v okolí JE s reaktorem nad 100 MW. Ohroženým obyvatelstvem jsou veškeré osoby pobývající dlouhodobě v zóně následných opatření. Osoby mohou být ozářeny třemi základními způsoby, a to zevním ozářením z okolního prostředí, zevním ozářením z povrchové kontaminace nebo vnitřním ozářením (inhalace, ingesce). Přehled radiačních událostí je uveden viz kapitola 1.8.4 části II. Pracoviště s uzavřenými zářiči mají zářiče umístěny v ochranných hlavicích nebo boxech, které zabezpečují snížení hodnot dávkových příkonů v prostorách okolo stínění na přípustné hodnoty při uzavřeném stavu ozařovače. Velmi vysoké hodnoty dávkového příkonu existují v ozařovacím prostoru pouze při otevření zářiče. Nejčastěji jsou využívány v radioterapeutických, defektoskopických pracovištích. Dokud se nepotvrdí, že je zářič uzavřen, je nezbytné postupovat 90 II. OCHRANA OBYVATELSTVA dle výsledku monitoringu a co nejdříve zdroj uzavřít. Před zásahem je nezbytné vždy kontaktovat odpovědného pracovníka. Pracoviště s otevřenými zářiči jsou oddělení nukleární medicíny, radioisotopové laboratoře, specializované ústavy a některé průmyslové podniky. Za normálních okolností jsou radioaktivní látky uchovávány ve stíněných kontejnerech. Zásah bývá podobný jako u zdroje s uzavřeným zářičem, navíc je třeba při monitoringu provádět měření potvrzující či vyvracející rozptyly radioaktivní látky. Dopravní nehody a havárie jsou radiačními událostmi mimo pracoviště s radioaktivním zářičem, které kladou vyšší nároky na kvalifikovanost a samostatnost pro své horší podmínky pro rozpoznání radiačních aspektů události a možnosti jejich posouzení. Radiologická zbraň a špinavá bomba jsou spojovány s fenoménem terorismu. Radioaktivní látky mohou být rozptýleny explozí pomocí výbušniny a munice, rozprašovači, spreji nebo cílenou činností, např. kontaminací vodních zdrojů, útokem na jaderná zařízení apod. Zařízení umožňující rozptýlení radioaktivních látek se nazývá radiologická zbraň. Jako radioaktivního komponentu lze využít jaderné materiály nebo ZIZ či zařízení z nich vyrobené a používané v průmyslu, zdravotnictví, vědě a výzkumu nebo pro vojenské účely. Nejjednodušší metodu rozptýlení radioaktivních látek je exploze výbušniny, které je přidán ZIZ či jaderný materiál. Amatérsky vyrobené zařízení, které explozí rozptyluje radioaktivní látky do okolí, se označuje jako špinavá bomba („Dirty Bomb“). Opatření a postupy pro zásah s pužitím radiologické zbraně je definován v Typové činnosti složek IZS při společném zásahu STČ-01/IZS [125]. Další pravidla pro zásah jsou obsahem metodického listu N 4 Nebezpečí ionizujícího záření Bojového řádu JPO [159]. K monitoringu při úniku radioaktivních látek jsou HZS krajů vybaveny: - osobními dozimetry SOR/RO22 – měří dávkový ekvivalent a příkon dávkového ekvivalentu, které jsou podobné ekvivalentní dávce a příkonu ekvivalentní dávky, - zásahovými dozimetry UltraRadic URAD 115, který lze identifikovat přítomnost zdrojů záření gama, měřit příkon ekvivalentní dávky, - radiometry RC-3H-08 nahrazující DC-3E-98, umožňuje provádět radiační průzkum, měřit příkon ekvivalentní dávky, plošnou aktivitu, zjišťovat ekvivalentní dávku a stanovit přípustnou dobu pobytu pro zadané hodnoty, provádět kontrolu kontaminace osob a předmět, indikovat překročení zásahových úrovní, vyhledávat ZIZ, vytyčovat ochranné zóny, - přístroji chemických laboratoří. 1.10.3.4 Zásady pomoci zasaženému obyvatelstvu Zásadou je co nejrychleji přerušit ozařování ohrožených osob. Při zevním ozařování jde o vyvedení ozařovaného či stínění zářiče. Při povrchové kontaminaci jde o odložení kontaminovaných oděvů a ochranných pomůcek a omytí kontaminovaného povrchu těla. V případě kontaminace inhalací rovněž očista nosní dutiny. Z pohledu následných opatření a rozsáhlé plošné kontaminace jsou dány směrodatné hodnoty zásahových úrovní vyhláškou [204]. Dále jsou definovány nejvyšší úrovně radioaktivní kontaminace: - celotělová prahová dávky 1 Gy, 91 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - regulace požívání radionuklidů znečištěných potravin, vody a krmiv – efektivní dávka 5 - 50 mSv, ekvivalentní dávka v jednotlivých orgánech a tkáních 50 – 500 mSv, - přesídlení obyvatelstva – efektivní dávka 50 – 500 mSv. 2 Úkoly ochrany obyvatelstva 2.1 Právní předpisy a další související dokumenty - Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky [1] - Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky [3] - Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) [12] - Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně [14] - Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě) [18] - Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky [19] - Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky [20] - Zákon č. 238/2000 Sb., o hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů [22] - Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a změně některých zákonů [23] - Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) [24] - Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů [25] - Zákon č. 274/2001 Sb., vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) [30] - Zákon č. 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků [78] - Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) [37] - Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) [39] - Zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon) [40] - Nařízení vlády č. 51/2004 Sb., o plánování obrany státu [42] - Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 80/2010 Sb., o stavu nouze v elektroenergetice a o obsahových náležitostech havarijního plánu [51] - Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 225/2001 Sb., kterou se stanoví postup při vzniku a odstraňování stavu nouze v teplárenství [57] - Vyhláška Ministerstva vnitra č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany [66] 92 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - Vyhláška Ministerstva vnitra č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému [74] - Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 344/2012 Sb., o stavu nouze v plynárenství a o způsobu zajištění bezpečnostního standardu dodávky plynu [75] - Vyhláška Ministerstva vnitra č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva [76] - Dodatkové protokoly k Ženevským úmluvám [84] - Koncepce vzdělávání v oblasti krizového řízení [110] - Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030 [111] - Koncepce přípravy občanů k obraně státu [104] - Bezpečnostní strategie České republiky [144] 2.2 Varování a informování obyvatelstva Včasné a správné varování a informování obyvatelstva spolu s vyrozuměním orgánů krizového řízení a složek IZS je základní podmínkou úspěšné realizace opatření ochrany obyvatelstva v ohroženém území. 2.2.1 Vymezení základních pojmů Varování je souhrn organizačních, technických a provozních opatření zabezpečující včasné předání varovné informace o reálně hrozící nebo již vzniklé MU ohroženému obyvatelstvu, vyžadující realizaci opatření na ochranu životů a zdraví obyvatelstva, majetku a životního prostředí. Tísňová informace je souhrn organizačních, technických a provozních opatření zabezpečující bezprostředně po zaznění varovného signálu předání informací o zdroji, povaze a rozsahu nebezpečí a nutných opatření k ochraně života, zdraví a majetku především cestou hromadných sdělovacích prostředků. Vyrozumění je souhrn organizačních, technických a provozních opatření zabezpečující včasné předání informací o hrozící nebo již vzniklé MU složkám IZS, orgánů, územní samosprávy a státní správy, PaPFO podle havarijního nebo krizového plánu. Vyrozumění je součástí činností OPIS IZS. Organizační opatření znamená rozdělení úkolů a kompetencí, technická opatření obsahují systémy, technologie, servis, opravy, modernizace a provozní opatření znamená přípravu osob provádějící varování či vyrozumění. Vyrozumívací centra jsou místa pro technické, organizační a provozní zabezpečení varování, vyrozumění a předání tísňových informací. Zajišťují sběr, uložení a zobrazení diagnostických dat a dat získaných od koncových prvků měření. [199] Pro zabezpečení varování a vyrozumění je na území ČR budován a provozován JSVV. Je tvořen vyrozumívacími centry (celostátní, krajské a tzv. úrovně dalších provozovatelů), datovými a rádiovými sítěmi a koncovými prvky varování a vyrozumění. Koncovými prvky varování jsou sirény rotační (elektromechanické, dále „ROT“), sirény elektronické (dále „ENS“) a místní informační systémy = obecní rozhlasy připojené do JSVV (dále „MIS“). V posledních letech bývá často užíván pojem jednotný systém varování a informování (dále“JSVI“), jehož úkolem je nejen vyhlašování varovného signálu a předávání tísňových informací obyvatelstvu, nýbrž i následné informování obyvatelstva o charakteru ohrožení a režimových opatřeních v území. 93 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Infrastruktura JSVV je v ČR tvořena: - systémem selektivního rádiového návěštění (dále „SSRN“), kterým je zabezpečováno ovládání koncových prvků varování a vyrozumění a - koncovými prvky varování a vyrozumění, kterými je zabezpečováno vlastní varování a vyrozumění obyvatelstva. SSRN je neveřejný digitální systém, který je určen pro zabezpečení specifických úkolů varování obyvatelstva a vyrozumění osob zařazených do složek IZS. Je budován a provozován na krajské úrovni (10 krajských subsystémů). Základními prvky SSRN jsou: - vysílací infrastruktura realizující datové spoje mezi jednotlivými částmi SSRN (tvořena sítí základových stanic, které zabezpečují pokrytí zájmových oblastí radiovým signálem), - zadávací terminály a přenosové cesty (umožňující vstup z vyrozumívacích center jednotlivých úrovní do SSRN) a - koncové prvky SSRN, tj. přijímače pro ovládání sirén se sirénami a dalšími prvky varování (např. MIS) a osobních přijímačů (pagerů). Zatímco SSRN je jednosměrný systém, který zajišťuje pouze předávání aktivačních příkazů pro varování a vyrozumění koncovými prvky (sirény, pagery) a neumožňuje získat přehled o tom, zda koncové prvky provedly požadovanou činnost a v jakém provozním stavu se nacházejí, monitorovací systém koncových prvků je systémem obousměrným. Monitorovací systém koncových prvků představuje integrální rozšíření stávajícího systému JSVV-SSRN o paralelní systém umožňující sběr, přenos, zpracování, archivaci a zobrazení informací od koncových prvků varování a koncových prvků měření (senzorů). 2.2.2 Organizace a zabezpečení JSVV JSVV je zajišťován a provozován MV – GŘ HZS ČR[23], které mimo jiné stanovuje požadavky na jednotlivé prvky zařazené do systému, zajišťuje, provozuje, využívá a kontroluje infrastrukturu JSVV, jejímž prostřednictvím zabezpečuje šíření radiového signálu zejména pro účely varování obyvatelstva a pro vyhlášení požárního poplachu, organizuje kontrolu funkčnosti koncových prvků varování, stanovuje zásady plošného pokrytí území ČR koncovými prvky varování, vytváří podmínky pro postupné nahrazování zařízení umožňující přenos povelů novými technologiemi. [23] HZS kraje využívá infrastrukturu JSVV pro přenos povelů k aktivaci koncových prvků varování v kraji, zapracovává způsob zabezpečení varování obyvatelstva do HPK a VněHP, organizuje kontrolu funkčnosti koncových prvků varování v rámci kraje, posuzuje ohrožení zastavěné plochy obce (případně plochy určené k zástavbě) MU, doporučuje pro ohrožené území v obci typ koncového prvku varování, doporučuje umístění koncových prvků varování v obcích, v zónách havarijního plánování, místech s vysokou koncentrací osob a dalších místech možného ohrožení MU v kraji. [133] Obecní úřad a starosta obce zajišťují varování osob nacházejících se na jejich území před hrozícím nebezpečím, zajišťují a provozují koncové prvky varování podle zásad stanovených MVGŘ HZS ČR a dle Zásad dalšího rozvoje JSVV a v místech, která nejsou pokryta varovným signálem. Obecní úřad organizuje náhradní způsob varování a to zpravidla s místně příslušným HZS kraje. Varování a informování na území obce mohou realizovat rovněž JPO, jejich činnost je součástí metodického listu Bojového řádu JPO [159] OB 3 – Činnost jednotek PO při varování. Provozovatelé nebezpečných zařízení [8] se mají podílet na zajištění systému varování obyvatelstva v jejich okolí. Držitel povolení dle atomového zákona musí neprodleně zajistit při 94 II. OCHRANA OBYVATELSTVA vzniku radiační havárie varování obyvatelstva v ZHP.[6] V případě, že dojde k MU v souvislosti s provozem technických zařízení a budov, při nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a při jejich přepravě nebo při nakládání s nebezpečnými odpady, je PaPFO, která je vlastníkem, správcem nebo uživatelem uvedených zařízení, budov, látek nebo odpadů, povinna zajistit vůči svým zaměstnancům varování. [23] Vlastníci vodních děl I. až III. kategorie, kterým byla uložena povinnost zajistit provádění technickobezpečnostního dohledu, musí při bezprostředním ohrožení bezpečnosti vodních děl a vývoji směřujícím k narušení jejich funkce a vzniku zvláštní povodně varovat povodňové orgány po toku, HZS kraje a v případě nebezpečí z prodlení i bezprostředně ohrožené subjekty. [26] Při tom musí dodržovat zásady stanovené MV-GŘ HZS ČR. [133] Vlastník nebo provozovatel objektu nebo zařízení, ve kterých dočasně nebo trvale dochází ke shromažďování velkého počtu osob, se řídí při zajištění a provozování MIS podle zásad stanovených MV-GŘ HZS ČR. [133] Vlastník nebo provozovatel objektu se shromažďovacím prostorem musí mít mimo jiné instalován nouzový zvukový systém. Další informace viz ČSN 73 0831 Požární bezpečnost staveb – Shromažďovací prostory. Dle platné koncepce ochrany obyvatelstva [111] je odpovědností GŘ HZS ČR vybudovat selektivní obousměrný systém ovládání a monitorování stavu koncových prvků varování, který současně zajistí přenos informací z detektorů měření výšky hladiny vodních toků ve vybraných lokalitách a úniku nebezpečných látek u vybraných subjektů, které tyto látky skladují nebo vyrábějí. Odpovědnost za obměnu ROT moderními koncovými prvky varování, umístění detektorů pro měření fyzikálních a chemických veličin v zónách havarijního plánování a na území ohroženém povodněmi je v kompetenci jejich provozovatelů. Modernizace a budování JSVV se uskutečňuje s finanční podporou operačních programů životního prostředí strukturálních fondů EU. 2.2.3 Koncové prvky varování Koncové prvky varování (ROT, ENS, MIS) zabezpečují bezprostřední varování obyvatelstva prostřednictvím varovného signálu. ENS a MIS umožňují předání verbální informace, tedy i tísňové informování obyvatelstva. Při volbě koncového prvku k zajištění pokrytí území se zohledňuje počet obyvatel a charakter ohrožení v území. Jedná se např. o obydlená místa v oblastech ohrožených zvláštními povodněmi, úniky nebezpečných látek atd. 2.2.3.1 Rotační sirény ROT mají z hlediska současných požadavků jen nízké užitné vlastnosti. Tvoří absolutně nejpočetnější typ koncových prvků, které jsou také velmi často ovládány pouze místně. Vzhledem k tomu, že tyto sirény jsou při správné údržbě schopny poměrně dlouhé funkční životnosti, mohou být i v budoucnosti zařazeny v lokalitách s jen nízkou nebo blíže nespecifikovanou úrovní rizika. Mohou být využívány i ke svolání jednotek SDHO. Principem ROT je vznik zvuku rozkmitáním vzduchové masy rotací akustické části poháněné elektrickým motorem napájeným napětím 400V. Vrchní část sirény je kryta laminátovým krytem. Otvory na obvodu rotační části se kryjí proti vniknutí cizích předmětů, ptactva a hrubých nečistot sítem. Příklad ROT sirény je uveden viz Obr. 26. 2.2.3.2 Elektronické sirény Princip sirény spočívá v tom, že signál je elektronicky generován v tónovém generátoru řídící jednotky, nebo je reprodukován z audiopaměti, zesílen výkonovými zesilovači a na zvuk přeměněn v elektroakustických měničích. Vyzařovací charakteristika reproduktorové soustavy bývá kruhové nebo směrová (podle požadavků místní zástavby). ENS jsou vhodné zejména pro lokality, kde se 95 II. OCHRANA OBYVATELSTVA nachází velká koncentrace obyvatelstva na malé ploše. Mezi výhody patří nezávislost na elektrorozvodné síti (mají vestavěné akumulátory jako záložní zdroj), nižší energetická náročnost a vyšší účinnost, možnost integrace s jinými systémy (např. s MIS), možnost sdělovat verbální informace vestavěným mikrofonem, možnost autonomního systému ovládání a provádění tzv. tichého testu sirény. [121] Příklad ENS je uveden viz Obr. 26. Obr. 26 Rotační a elektronická siréna (vlevoROT typ DS 977 3,5 kW, vpravo ENS typ MAESTRO 1000W) [zdroj: HZS MSK] 2.2.3.3 Místní informační systémy Jedná se především o bezdrátové rozhlasy, okrajově o rozhlasy se 100V rozvody a kabelové televize. Společným principem MIS je to, že signál je zpravidla reprodukován z audiopaměti řídící jednotky, nebo ze zvukových souborů řídícího počítače, distribuován příslušnou technologií a na zvuk přeměněn v elektroakustických měničích. MIS jsou vhodné do lokalit, kde se nachází nízká koncentrace obyvatelstva na velké ploše. U řady zařízení je možno akustický signál distribuovat až do domácností, veřejných budov atd.[121] Typy MIS, začleněných do JSVV jsou uvedeny v technických požadavcích na koncové prvky varování připojované do JSVV[163]. 2.2.3.4 Pravidla provozuschopnosti a začleňování zařízení do JSVV Koncové prvky varování připojované do JSVV musí splňovat technické požadavky stanovené MV-GŘ HZS ČR. Signály musí být odbavitelné místně z ovládacího panelu nebo tlačítkem, dálkově z vyrozumívacícho centra prostřednictvím přijímačů JSVV. Jako volitelné vybavení může být dálkové odbavení z vyneseného ovládacího terminálu. Jiný způsob je možný pouze se souhlasem MV-GŘ HZS ČR. ENS musí být provozuschopné i v případě přerušení dodávky elektrické energie, a to nejméně po dobu 72 hodin. Jedním koncovým prvkem může být pokryto signálem území o rozloze max. 4 km2 , o rozšíření může rozhodnout HZS kraje nebo MV-GŘ HZS ČR. Zabezpečení dvou a více obcí jedním koncovým prvkem varování se nepřipouští. [163] Zařízení začleňovaná do JSVV musí splňovat ustanovení technických norem. Toto prokáže výrobce (dodavatel) prohlášením o shodě. Dále musí předložit rozhodnutí o schválení technické způsobilosti k provozu od Českého telekomunikačního úřadu, certifikáty Elektrotechnického zkušebního ústavu, výsledky testů a další certifikáty. Splnění požadavků posuzuje MV-GŘ HZS ČR, to také rozhodne o provedení experimentální zkoušky v Institutu ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč (při kladném výsledku vydá MV-GŘ HZS ČR doklad o povolení připojení do JSVV). [163] 96 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Koncové prvky varování a vyrozumění začleňuje do systému JSVV HZS kraje na základě žádosti vlastníka. Začleňovány jsou pouze ty prvky, které splňují technické požadavky [167]. HZS kraje se k výstavbě koncových prvků varování a vyrozumění ve fázi přípravy vyjadřuje pouze v případech, jsou-li spolufinancovány z dotací EU. V případě výstavby koncových prvků varování a vyrozumění, které jsou financovány z jiných zdrojů, se HZS kraje v přípravné fázi k výstavbě nevyjadřuje. HZS kraje zajišťuje po ukončení výstavby koncových prvků varování jejich začlenění do JSVV. 2.2.4 Varování obyvatelstva K varování slouží jediný varovný signál „všeobecná výstraha“. Varovný signál má kolísavý tón o délce 140s. Může být 3x po sobě opakován. Grafické znázornění signálu viz Obr. 27. V případě ENS a MIS následuje po zaznění signálu verbální informace (20s dlouhé slovní sdělení doplněné na začátku a na konci zvukem gongu). Mezi verbální informace, které lze spouštět po zaznění varovného signálu, patří „všeobecná výstraha“, „nebezpečí zátopové vlny“, „chemická havárie“ a „radiační havárie“. Zavedení jednoho varovného signálu na území ČR pro varování obyvatelstva při hrozbě nebo vzniku MU bylo nejprve stanoveno interním pokynem [160] a následně vyhláškou MV. [76] Obr. 27 Signál „všeobecná výstraha“[76] Aby bylo varování účinné, musí být včasné, důvěryhodné, stručné a srozumitelné, musí být určené pouze pro ohrožené obyvatelstvo, musí dojít k ověření průniku varování k obyvatelstvu a provádění opakování varování. O odvolání ohrožení je nutné občany také informovat – buď prostřednictvím MIS, megafony, osobní pochůzkou nebo prostřednictvím ENS (spuštění verbální informace „konec poplachu“ bez předchozího signálu). O varování obyvatelstva je oprávněn rozhodnout: - OPIS IZS (při nebezpečí z prodlení provádí varování obyvatelstva pomocí dálkově ovládaných koncových prvků varování), - starosta obce (buď cestou OPIS nebo přímým spuštěním koncových prvkům nebo využitím místního rozhlasu či dalších prostředků), - velitel zásahu (obdobně jako starosta obce). 2.2.5 Zkouška sirén, požární poplach Kromě varovného signálu, je možné pomocí ROT, ENS a MIS odvysílat další signály – zkušební tón a požární poplach. U ENS a MIS po zkušebním signálu následuje verbální informace „zkouška sirén“, po signálu požární poplach verbální informace „požární poplach“. K ověření provozuschopnosti sirén slouží signál „zkušební tón“. Jedná se o táhlý (nepřerušovaný) signál o délce 140s. Zkouška se provádí zpravidla první středu v měsíci ve 12:00 hodin (výjimky např. Olomoucký kraj 12:10). Dálkově ovládané sirény spouští OPIS HZS. U sirén, 97 II. OCHRANA OBYVATELSTVA které se ovládají pouze místně, zajišťuje jejich spuštění starosta obce, nebo jím pověřená osoba. O této zkoušce musí být obyvatelé předem informování. Zkouška sirén může být celostátně zrušena např. při státním svátku, státním smutku, nebo pokud byl vyhlášen některý z krizových stavů (např. při povodních). Grafické znázornění signálu viz Obr. 28. Pro svolání (vyrozumění) členů JPO slouží signál „požární poplach“. Jedná se o přerušovaný tón délky 60s. Tento signál není varovným signálem. Grafické znázornění signálu viz Obr. 29. Obr. 28 Zkušební tón [76] Obr. 29: Požární poplach [76] 2.2.6 Předávání tísňových informací a činnost obyvatelstva po varování Po varování by měla následovat tísňová informace, ze které se obyvatelé dozvědí, co se stalo, kde se to stalo, jaké nebezpečí hrozí, co mají obyvatelé činit k ochraně svých životů, zdraví nebo majetku. Informování obyvatelstva organizuje a za obsah informací zodpovídá ten, kdo nařídil varování obyvatelstva v daném území. Provozovatelé hromadných sdělovacích prostředků jsou ze zákona (zákon o IZS, krizový zákon) povinni odvysílat tísňové informace. Po vyhlášení signálu „všeobecná výstraha“ by občané měli zachovat klid a rozvahu, řídit se pokyny orgánů státní správy, samosprávy a zasahujících složek IZS, ukrýt se do nejbližší budovy, uzavřít okna, dveře (popř. vypnout ventilaci) a zapnout si televizi nebo rozhlas. Informování obyvatelstva o režimových opatřeních bývá zpravidla realizováno hlasovými vstupy do ENS a MIS, pomocí výstražných rozhlasových zařízení na vozidlech zasahujících složek IZS nebo mobilních elektronických sirén (viz Obr. 30). Dalšími možnostmi je informování obyvatelstva prostřednictvím rozhlasového a televizního vysílání. Moderní technologie využívající obousměrný systém umožňují hlasové vstupy do ENS a MIS, které lze realizovat jak z pracoviště OPIS IZS, tak z mobilních telefonů registrovaných uživatelů. Tím je umožněno včasné a efektivní informování obyvatelstva o charakteru ohrožení a provedených opatřeních. 98 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 30 Mobilní elektronická siréna MobilHorn [zdroj: HZS MSK] 2.2.7 Analýza území pokrytého signálem Pro zajištění efektivního varování a informování obyvatelstva a další realizaci opatření k jeho ochraně v oblastech ohrožených MU nebo KS má stěžejní význam pokrytí těchto oblastí signálem sirén a verbální informací. K analýze území pokrytého signálem je prioritně využíván geografický informační systém (viz kapitola 3.4 části III). Na mapách ohrožených přirozenou povodní, zvláštní povodní nebo chemickou havárií jsou zakreslovány koncové prvky varování s dosahy signálu a dosahy verbální informace. Nové koncové prvky varování jsou pak plánovány prioritně tam, kde ohrožené území není dostatečně pokryto (viz Obr. 31). Pro usnadnění ovládání při aktivaci koncových prvků varování mohou být jednotlivým sirénám v území přiřazovány skupinové adresy, které umožňují efektivní odbavení signálu na daném území. Příkladem skupinové adresy je skupina sirén v ZHP nebo v oblastech ohrožených zvláštní povodní. 99 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 31: Příklad mapy s rozmístěním koncových prvků varování a pokrytí území varovným signálem [zdroj: HZS MSK] 2.2.8 Další rozvoj varování a informování V rámci operačního programu Životní prostředí v programovém období 2014 – 2020 lze na budování a modernizaci varovných a výstražných systémů i nadále žádat o dotaci, která má za cíl podporu preventivních protipovodňových opatření. [147] Součásti všech podávaných projektů, obsahujících budování a modernizaci varovných a výstražných systémů, je stanovisko vydané místně příslušným HZS kraje. Další informace viz www.hzscr.cz a www.opzp.cz. Rozvoj technologií vede k modernizaci i v oblasti JSVV. Nejčastěji probíhá obměna ROT za modernější ENS nebo MIS. Do JSVV mohou být zařazeny rovněž koncové prvky měření, detekující vybrané chemické látky, hladinoměry a informační terminály. Koncové prvky měření kontinuálně snímají např. koncentrace nebezpečných látek a tyto přenášejí na OPIS IZS. Dále mohou být v systému provozovány informační terminály, které v případě MU nebo KS zajišťují vyrozumění ohrožených významných objektů (např. školská, sociální a zdravotní zařízení) a informují personál o zásadách k sebeochraně. Trendem je rovněž vybudování selektivního obousměrného systému ovládání a monitorování stavu koncových prvků varování a měření pro řízení systému a diagnostiku, který umožní sledování provozních stavů koncových prvků varování, koncových prvků měření, vyhodnocování průniku aktivačních příkazů, činnosti zařízení. Pro sdělení tísňové informace i v místech, které není pokryto koncovým prvkem umožňujícím odvysílání verbální informaci, byla zahájena jednání s mobilními operátory o jejím předání na postižené území formou krátké textové zprávy. Předání by zajišťovaly OPIS HZS krajů. 100 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 2.2.9 Plánovací dokumentace k problematice varování Součástí plánů konkrétních činností HPK je mimo jiné plán varování obyvatelstva, který obsahuje přehled vyrozumívacích center a koncových prvků varování, způsob varování obyvatelstva o možném vzniku nebezpečí, varovný signál a jeho význam a náhradní způsob varování, způsob předání tísňových informací, způsob informování o ukončení nebezpečí ohrožení a rozdělení odpovědnosti za provedení varování obyvatelstva. [74] Plán varování a informování obyvatelstva, který je součástí VněHP pro případ závažné havárie, vychází z podkladů o varování a informování obyvatelstva zabezpečovaného provozovatelem a obsahuje zvolený způsob varování a informování obyvatelstva (včetně poskytnutí tísňové informace), zabezpečení realizace zvoleného způsobu organizačními a technickými mechanismy a náhradní způsob varování a informování. [59] Plán varování obyvatelstva, který je součástí VněHP v okolí jaderného zařízení nebo pracoviště, vychází z podkladů o varování zabezpečovaném držitelem povolení a obsahuje hlavní způsob varování obyvatelstva včetně popisu činnosti, kterou má obyvatelstvo po varování vykonat a náhradní způsob varování. [74] 2.3 Ukrytí Při MU s rizikem kontaminace nebezpečnými látkami je občanům doporučeno provést ukrytí improvizovaným způsobem, tzn.s využitím přirozených ochranných vlastností staveb, s případným provedením úprav zamezujících průnik nebezpečných látek. Osoby nacházející se venku či ve vozidle musí urychleně vyhledat nejbližší budovu (obchod, obytný dům, úřad) a nevycházet, dokud nebezpečí nepomine. Pokud situace nedovoluje opustit vozidlo, je třeba při jízdě neotvírat okna a vypnout ventilaci. V případě úniku nebezpečných chemických látek není vhodné se ukrývat ve sklepních a jiných podzemních prostorech. Je nutné zůstat v co nejvyšších patrech, v místnosti odvrácené od místa úniku nebezpečné látky a pokusit se místnost utěsnit (zavřít okna a dveře, oblepit je lepicí páskou, vypnout ventilaci apod.). [190] V případě vojenského ohrožení (při vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu) lze k ukrytí před účinky zbraní hromadného ničení (dále „ZHN“) využít také stálé a improvizované úkryty. Stálý úkryt je trvalý ochranný prostor v podzemní části stavby (může být i samostatně stojícím objektem). Stálé úkryty se budovaly prioritně k ukrytí obyvatelstva, v některých případech bylo počítáno s jejich dvouúčelovým využitím (v období mimo krizové stavy slouží např. jako skladovací prostory, garáže, kulturní zařízení). Bližší informace o stálých úkrytech lze nalézt v publikaci Kolektivní ochrana obyvatelstva [208], informace k navrhování a výstavbě stálých úkrytů viz ČSN 73 9010 [183]. Pro stálé úkryty platí, že: - musí být vybaveny filtroventilačním zařízením, - jsou vedeny v evidenci stálých úkrytů (evidenci vede HZS kraje a obecní úřad), - jsou určeny k ochraně obyvatelstva proti účinkům zbraní hromadného ničení (světelné a tepelné záření, pronikavá radiace, kontaminace radioaktivním prachem, tlaková vlna), - podle stavebního zákona je vlastník stálého úkrytu povinen udržovat stavbu v dobrém stavebním stavu tak, aby nedocházelo k jejímu znehodnocení nebo ohrožení jejího vzhledu a aby se co nejvíce prodloužila její uživatelnost (bližší informace k údržbě stálých úkrytů viz ČSN 73 9050 [184]), 101 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - podle zákona o IZS je vlastník stálého úkrytu povinen dbát při užívání této stavby, aby nedošlo ke změně charakteru této stavby ve vztahu k jejímu účelu a umožnit její využití pro potřeby civilní ochrany a přístup orgánům HZS nebo jimi zmocněným osobám do těchto objektů za účelem používání a kontroly údržby a oprav, - pokud se kontrolou stálého úkrytu zjistí, že stavebně technický stav stálého úkrytu by mohl vést k ohrožení ukrývaných osob, je to důvod k podání žádosti na vyřazení stálého úkrytu z evidence a následně na změnu užívání stavby cestou stavebního úřadu ve smyslu stavebního zákona. Zásady budování improvizovaných úkrytů při vojenském ohrožení jsou uvedeny v publikaci Sebeochrana obyvatelstva [119]. Odpovědnost za zpohotovení stálých a zbudování improvizovaných úkrytů mají starostové obcí, statutární zástupci PaPFO a fyzické osoby, které vlastní stálý úkryt nebo budovy určené plánem ukrytí ke zřízení improvizovaného úkrytu. Odpovědnost za informování obyvatelstva o způsobech ukrytí při mimořádných událostech nevojenského i vojenského charakteru mají obce. Odpovědnost za upřesňování údajů přehledů o ukrytí, které budou využity v případě realizace příprav k obraně státu, mají ve vztahu: - k obecním úřadům zpracovatelé plánu ukrytí objektů, vlastníci stálých úkrytů a vlastníci budov určených k budování improvizovaných úkrytů, - k HZS kraje obecní úřady a úřady ORP. 2.3.1 Plánovací dokumentace k problematice ukrytí HPK obsahuje plán ukrytí obyvatelstva se stanovením zásad zabezpečení ukrytí, přehledu stálých úkrytů po správních obvodech ORP (typ a kapacita úkrytu). Přehledu vhodných prostorů pro vybudování improvizovaných úkrytů a rozdělení odpovědnosti za ukrytí obyvatelstva. [74] Pro potřeby ukrytí v případě závažné havárie jsou zpracovány zásady pro ukrytí obyvatelstva s využitím ochranných vlastností staveb (Plán ukrytí obyvatelstva s využitím ochranných vlastností staveb jako součást VněHP pro ZHP provozovatele skupiny B), které obsahují způsoby využití ochranných vlastností staveb v ZHP a zásady chování obyvatelstva při ukrytí s využitím ochranných vlastností staveb.[59] VněHP v okolí jaderného zařízení nebo pracoviště (s ohledem na §§ 98–100 vyhlášky č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně [69]) obsahuje plán ukrytí obyvatelstva s uvedením způsobu vhodného ukrytí osob v ZHP, zásad pro chování obyvatelstva při ukrytí a zásad zásobování ukrytého obyvatelstva potravinami a vodou. [74] 2.3.2 Evidence a způsob vyřazení úkrytů z evidence Dlouhá doba potřebná ke zpohotovení a také nerovnoměrné rozmístění stálých úkrytů civilní ochrany, které byly budovány a předurčeny k ochraně obyvatelstva před účinky ZHN, vede k tomu, že při MU a KS nevojenského charakteru nelze počítat s jejich využitím. [111] Ze strany MV-GŘ HZS ČR bylo proto upřesněno, že nebudou uváděny v HPK. Přesto mají podle zákona o IZS [23] obecní úřady obcí a HZS krajů povinnost vést evidenci těchto staveb. Základem je vedení evidenčních listů jednotlivých úkrytů ‚listinná podoba). Z této kartotéky vychází digitální evidence stálých úkrytů v informačním systému GIS OO, případně další pomocná evidence sloužící potřebám orgánů státní správy a samosprávy na úseku ochrany obyvatelstva. HZS kraje vede evidenční listy úkrytů v kraji (včetně již vyřazených), evidenci stálých úkrytů v informačním systému GIS OO (včetně již vyřazených), evidenci rozestavěných staveb civilní ochrany na evidenčních listech a v informačním systému GIS OO a evidenci státních 102 II. OCHRANA OBYVATELSTVA dotací rekonstrukcí úkrytů v informačním systému GIS OO. Obce vedou ve svých plánech ukrytí evidenční listy úkrytů a seznamy úkrytů v obci. Úkryt lze vyřadit z evidence pro nevyhovující technický stav z podnětu HZS kraje nebo na žádost vlastníka úkrytu, případně na základě pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby. Z výše uvedených důvodů nereálného využití stálých úkrytů civilní ochrany při aktuálních hrozbách se HZS kraje, dle interního spisu MV – GŘ HZS ČR: Informace k problematice zabezpečování opatření k ukrytí, příloha k č.j. PO-1864-1/OOB-2004, při řešení problematiky stálých úkrytů doporučuje: - postupně realizovat vyřazování stálých úkrytů z evidence a z plánů ukrytí (z vlastního podnětu HZS kraje), - netrvat na zachování stálých úkrytů v evidenci v případě návrhu na jejich vyřazení (z podnětu vlastníka). Při vyřazování se postupuje podle Pracovní pomůcky k vedení evidence a vyřazování stálých úkrytů civilní ochrany z evidence úkrytového fondu [120]: Rozhodnutí HZS kraje o vyřazení stálého úkrytu z evidence může být podkladem pro řízení stavebního úřadu o změně užívání stavby (úkrytu). V případě řízení stavebního úřadu ve věci odstranění stavby (úkrytu) z důvodu „vyšších zájmů“ (odstranění celé stavby, ve které je úkryt vestavěný) se vyžaduje stanovisko HZS kraje. Krajské ředitelství HZS kraje oznámí vyřazení stálého úkrytu z evidence příslušnému územnímu odboru a MV – GŘ HZS ČR. Územní odbor HZS kraje oznámí vyřazení úkrytu majiteli úkrytu a obci, která vede evidenci úkrytů. [120] 2.4 Individuální ochrana Prostředky individuální ochrany jsou prostředky pro ochranu dýchacích cest a povrchu těla, které při včasném a dovedném použití zabezpečují spolehlivou ochranu před účinky nebezpečných látek (především toxickými účinky otravných látek, toxinů a ostatních škodlivin, radiačními a toxickými účinky radioaktivních látek a infekčními účinky biologických prostředků). [199], [200], [210] 2.4.1 Principy individuální ochrany V případě havárie s únikem nebezpečných chemických látek je nezbytné použít tzv. prostředky improvizované ochrany dýchacích cest a povrchu těla (viz Obr. 32). Základním principem improvizované ochrany je využití vhodných oděvních součástí, které jsou k dispozici v každé domácnosti a pomoci kterých je možné chránit jak dýchací cesty, tak celý povrch těla. Při použití těchto prostředků je nutné dbát následujících zásad: - celý povrch těla musí být zakryt, žádné místo nesmí zůstat nepokryté, - všechny ochranné prostředky je nutné co nejlépe utěsnit, - k dosažení vyšších ochranných účinků kombinovat více ochranných prostředků nebo použít oděv v několika vrstvách. K ochraně hlavy se doporučuje použít čepici, šátek nebo šálu, přes které je vhodné převléci kapuci případně nasadit ochrannou přilbu (motocyklová, cyklistická, lyžařská nebo pracovní ochranná přilba), která takto chrání i před padajícími předměty. Ochraně obličeje a očí je nutno věnovat největší pozornost. Jedná se zde o kombinaci ochrany povrchu těla s ochranou dýchacích cest. Zvláštní pozornost je proto nutné věnovat ochraně 103 II. OCHRANA OBYVATELSTVA úst a nosu, které jsou vstupní branou dýchacích cest. Nejvhodnějším způsobem je překrytí úst a nosu složeným kusem flanelové látky či froté ručníkem, mírně navlhčeným ve vodě či ve vodném roztoku sody nebo kyseliny citrónové, a upevněným v zátylku převázaným šátkem či šálou. K improvizované ochraně očí jsou nejvhodnějším prostředkem brýle uzavřeného typu (potápěčské, plavecké, lyžařské a motocyklové), u kterých je nutné přelepit větrací průduchy lepicí páskou. V případě, že nejsou takové brýle k dispozici, lze oči jednoduchým způsobem chránit přetažením průhledného igelitového sáčku přes hlavu a jeho stažením tkanicí či gumou v úrovni lícních kostí. Při ochraně trupu platí obecná zásada, že každý druh oděvu poskytuje určitou míru ochrany, přičemž větší počet vrstev zvyšuje koeficient ochrany. Nejvhodnější jsou dlouhé zimní kabáty, bundy, kalhoty, kombinézy, šusťákové sportovní soupravy. Velmi dobrým ochranným prostředkem rukou jsou pryžové rukavice. Ochranný účinek je tím větší, čím je materiál silnější. Vhodnější jsou rukavice delší, neboť chrání zápěstí a částečně i předloktí. Rukávy přesahující přes okraj rukavic, pokud nejsou ukončeny nápletem nebo pryží, se převáží řemínkem nebo provázkem. Jestliže by mezi rukavicí a rukávem vzniklo nechráněné místo, je třeba zápěstí ovinout šálou, šátkem, igelitem apod. Nejsou-li k dispozici žádné rukavice, je třeba chránit ruce např. igelitovým sáčkem nebo textilié tak, aby nepřišly do přímého kontaktu se škodlivými látkami. Pro ochranu nohou jsou nejvhodnější pryžové holínky, kozačky nebo jiné vysoké kožené boty. K ochraně nohou je nutno zabezpečit, aby mezi nohavicí a botou nezůstalo nechráněné místo. Nohavici přesahující přes botu lze převázat provázkem nebo řemínkem. Nepřesahuje-li nohavice přes boty, je třeba ovinout nechráněné místo kusem látky, šátkem apod. Při použití nízkých bot je vhodné zhotovit návleky z igelitových sáčků či tašek. Použité ochranné oděvy je nutné dostatečně utěsnit také u krku, k tomu lze opět použít šálu nebo šátek, který se omotá přes zvednutý límec. Bundu je nutné utěsnit v pase, nejlépe pomocí opasku. Netěsné zapínání a různé nežádoucí trhliny v oděvu je nutné přelepit lepicí páskou. Jako vrchní vrstvu ochranného oděvu je vhodné použít pláštěnku (plášť do deště), pokud tato není k dispozici, lze ji nahradit přikrývkou, dekou nebo plachtou (celtou), nejlépe z nepromokavého materiálu.[190] 104 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 32 Improvizovaná ochrana [zdroj: vlastní] Při stavu ohrožení státu a válečném stavu se provádí výdej prostředků individuální ochrany (viz Obr. 33 a Obr. 34) pro vybrané kategorie osob. Jedná se o: - dětské ochranné vaky pro děti do 1,5 roku, - dětské ochranné kazajky pro děti od 1,5 do 6 let, - dětské ochranné masky pro děti od 1,5 do 18 let, - ochranné masky pro osoby umístěné ve zdravotnických a sociálních zařízeních, - ochranné masky pro doprovod výše uvedených osob. 105 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 33 Dětský ochranný vak DV-75, dětská ochranná kazajka DK-88, dětská ochranná maska DM-1 [zdroj: vlastní] Obr. 34 Ochranná maska CM-3, ochranná maska CM-4, ochranná maska CM-5, ochranná maska CM-6 [zdroj: vlastní] K zabezpečení výdeje prostředků individuální ochrany (dále „PIO“) se stanovuje jejich množství a struktura podle počtu dětí neumístěných ve školských zařízeních a podle projektované kapacity školských zařízení a lůžkové kapacity zdravotnických, sociálních a obdobných zařízení se zálohou 10%. [76] Ostatnímu obyvatelstvu budou vytvořeny podmínky k nákupu prostředků ve specializovaných prodejnách. V rámci regulačních opatření budou stanoveny jejich maximální ceny. Seznam těchto prodejen je uveden na webových stránkách HZS ČR. Podmínky pro výdej PIO mají za povinnost zabezpečit PaPFO, které provozují školská, zdravotnická, sociální nebo obdobná zařízení, jsou v souvislosti se ZaLP a s jejich přípravou povinny vytvořit v nich podmínky pro jejich výdej. [23] [200] K zabezpečení výdeje PIO se provádí [76]: - výběr a příprava prostorů pro jejich uskladnění, - příprava personálu zabezpečujícího v zařízeních civilní ochrany výdej prostředků PIO pro výdejní střediska - příprava personálu skupin výdeje PIO k jejich distribuci obyvatelstvu, - evidence PIO a jejich výdej. Distribuce a výdej PIO budou provedeny v souladu s plány souvisejícími s přechodem státu do stavu ohrožení státu a válečného stavu (viz kapitola 1.3 části I). Vlastní výdej PIO budou provádět zařízení civilní ochrany pro zabezpečení výdeje PIO, která budou zřizována při nárůstu hrozby ozbrojeného konfliktu ve všech školských, zdravotnických a sociálních zařízeních a u obecních úřadů. Rozvoz PIO z centrálních skladů HZS ČR bude zabezpečen smluvními dopravci. Odpovědnost za informování obyvatelstva o způsobech individuální ochrany má příslušný obecní úřad. Odpovědnost za upřesňování údajů o potřebném množství prostředků pro vybrané kategorie obyvatelstva má HZS kraje. Odpovědnost za výdej určeným kategoriím obyvatelstva má zřizovatel zařízení civilní ochrany pro zabezpečení výdeje PIO.[192] 2.4.2 Plánovací dokumentace k problematice individuální ochrany V HPK je zpracován plán individuální ochrany obyvatelstva, který obsahuje způsob improvizované ochrany dýchacích cest, očí a povrchu těla, množství a strukturu PIO pro vybrané 106 II. OCHRANA OBYVATELSTVA kategorie osob a místa jejich uskladnění, zabezpečení a způsob provedení výdeje PIO a rozdělení odpovědnosti za provedení individuální ochrany obyvatelstva. [74] Ve VněHP pro případ závažné havárie jsou pro potřeby ochrany dýchacích cest, očí a povrchu těla zpracovány zásady, které obsahují možnosti a způsob použití prostředků improvizované ochrany.[59] Plán individuální ochrany osob, který je součástí VněHP pro okolí jaderného zařízení nebo pracoviště, obsahuje možnosti a způsob použití improvizovaných prostředků k ochraně dýchacích cest, očí a povrchu těla, množství a strukturu PIO, místa jejich uskladnění a zabezpečení jejich výdeje (pokud se jejich použití předpokládá) a způsob nakládání s použitými PIO.[74] 2.5 Evakuace Evakuace je jedním ze základních prostředků ochrany obyvatelstva. Je souhrnem opatření zabezpečujících přemístění osob, zvířat, předmětů kulturní hodnoty, technického zařízení, případně strojů a materiálu k zachování nutné výroby a nebezpečných látek z míst ohrožených MUdo míst, která zajišťují pro evakuované obyvatelstvo náhradní ubytování a stravování, pro zvířata ustájení a pro věci uskladnění. Evakuace se vztahuje na všechny osoby v místech ohrožených MU s výjimkou osob, které se budou podílet na záchranných pracích, na řízení evakuace nebo budou vykonávat jinou neodkladnou činnost. Evakuace se přednostně se plánuje pro vybrané skupiny obyvatelstva.[76] Činnost JPO při zajištění evakuace obyvatel je upravena v metodických listech Bojového řádu JPO č.5/Ob (Objektová evakuace), č.6/Ob (Plošná evakuace), č.7/Ob (Evakuační středisko) a č.8/Ob (Ubytování evakuovaných osob, Nouzové ubytování) [159] 2.5.1 Druhy evakuace Evakuace je jedním z nejúčinnějších a nejrozšířenějších opatření, která se používají při ochraně obyvatelstva před případnými následky hrozících nebo vzniklých MU nebo KS. Evakuace se provádí na základě předpokladu dlouhodobého či zásadního zhoršení životních podmínek vlivem přírodní katastrofy nebo i průmyslové havárie (radiační, chemické). Evakuační opatření se ve velké míře používají v době, kdy MU nebo KS teprve hrozí, nebo je v počátečních fázích. Evakuaci lze podle různých hledisek rozdělit na: - objektovou, tj.evakuaci zahrnující evakuační opatření pro obyvatelstvo (osazenstvo) jedné obytné nebo jiné budovy nebo malého počtu obytných budov, administrativních a správních budov, technologických provozů nebo celků (k provedení této evakuace jsou používány především požární evakuační plány a další dokumentace, která s nimi souvisí), - plošnou, zahrnující evakuační opatření pro obyvatelstvo části urbanistického celku, či celého urbanistického celku nebo se provádí pro větší územní prostor. Podle doby trvání se mohou evakuační opatření dělit na: - krátkodobá, kdy hrozící MU nebo KS nevyžaduje dlouhodobé opuštění domova; pro evakuované obyvatelstvo se nezabezpečuje náhradní ubytování; opatření k zajištění nouzového přežití obyvatelstva se provádějí v omezeném rozsahu (zásobování teplými nápoji, dekami apod.), - dlouhodobé, kdy MU nebo KS vyžaduje dlouhodobý, více než 24 hodinový pobyt mimo místo trvalého pobytu obyvatelstva; pro evakuované obyvatelstvo, které nemá možnost 107 II. OCHRANA OBYVATELSTVA vlastního ubytování (příbuzní, chata, chalupa), se zabezpečuje nouzové ubytování a v potřebném rozsahu organizuje opatření k zajištění nouzového přežití obyvatelstva a k zajištění základních životních potřeb. Z hlediska způsobu realizace se evakuace obyvatelstva dělí na: - neřízenou, kdy obyvatelstvo při MU nebo KS o své vůli opouští zónu ohrožení s cílem zabezpečit si náhradní ubytování vlastní péčí; orgány odpovědné za evakuaci mají snahu získat a udržet kontrolu nad průběhem samovolné evakuace a usměrňovat ji tak, aby v nových místech ubytování evakuovaní neohrozili své zdraví aživoty, a aby při přesunech nebránili provádění ZaL P; v ideálním případě zanechají osoby provádějící samovolnou evakuaci informaci pro orgány odpovědné za evakuaci; - řízenou, kdy orgány odpovědné za evakuaci tento proces řídí a ovlivňují; evakuované osoby se přemísťují pěšky, vlastními nebo určenými dopravními prostředky (dohody o plánované pomoci na vyžádání, uložení věcné pomoci). 2.5.2 Plánování evakuace Základním plánovacím dokumentem v oblasti evakuace je plán evakuace obyvatelstva (součást HPK), který obsahuje zásady pro provádění evakuace, rozsah evakuačních opatření (závisí na vyhodnocení rizika na území kraje), zabezpečení evakuace, orgány pro řízení evakuace a způsob jejich vyrozumění a rozdělení odpovědnosti za provedení evakuace. Evakuace se přednostně plánuje pro následující skupiny obyvatelstva: děti do 15 let věku, osoby umístěné v sociálních zařízeních, pacienty ve zdravotnických zařízeních, osoby zdravotně postižené a doprovod výše uvedených osob. Ve VněHP pro případ závažné havárie se pro potřeby evakuace osob zpracovává evakuační plán, který obsahuje zejména [59]: - seznam sil a prostředků, které zabezpečí evakuaci, - způsob jejich vyrozumění, vybavení, přípravy a povolání, - počty osob k evakuaci a místa, odkud a kam budou evakuovány, - počty osob vyžadujících zvláštní péči, - systém řízení hromadné evakuace a samovolné evakuace, - popis doporučeného evakuačního zavazadla, - systém evidence evakuovaných osob, - evakuační trasy a jejich zabezpečení a - přehled nouzového ubytování evakuovaných a navazujících opatření k zajištění nouzového přežití. Plán evakuace osob, který je součástí VněHP pro okolí jaderného zařízení nebo pracoviště, obsahuje zásady provádění evakuace, předpokládané počty evakuovaných osob, rozsah evakuačních opatření, zabezpečení evakuace, orgány pro řízení evakuace a způsob jejich vyrozumění, rozdělení odpovědnosti za provedení evakuace.[74] 2.5.2.1 Plánování evakuačních opatření Plánování evakuačních opatření zahrnuje: - stanovení evakuačních prostorů a pořadí jejich evakuace, vymezení evakuačních tras s dostatečnou propustností vozidel, stanovení potřeby a zajištění dopravních prostředků, 108 II. OCHRANA OBYVATELSTVA zabezpečení činnosti evakuačních a přijímacích středisek, stanovení míst nouzového ubytování a vytvoření podmínek pro ubytování evakuovaného obyvatelstva, - zajištění propustnosti evakuačních tras, regulaci pohybu obyvatelstva při evakuaci a provedení uzávěry evakuovaného prostoru, - stanovení, přípravu a zajištění označení míst shromažďování, stanovení postupu při evakuaci ohroženého prostoru a kontrole opuštění obydlí, zajištění ostrahy evakuovaného prostoru, - přípravu podkladů pro provedení příjmu evakuovaných osob, upřesnění potřeby nouzového ubytování, přípravu podkladů pro rozdělování evakuovaného obyvatelstva v evakuačních střediscích k přepravě do přijímacích středisek, - přípravu na řízení dopravy s využitím grafikonů přepravy, založenou na analýze evakuačních tras a z ní vyplývající kapacitě, - přípravu dokumentace pro příjem evakuovaných osob v přijímacích střediscích, pro přerozdělení evakuovaných osob a jejich přepravu do obcí přijímajících evakuované osoby, - zajištění nouzového ubytování a přípravu dokumentace pro příjem evakuovaných osob v místech nouzového ubytování, - přípravu postupů pro evakuaci a umístění hospodářského zvířectva, strojů, předmětů kulturní hodnoty, technických zařízení a materiálu k zachování nutné výroby, - přípravu postupu informování osob, - psychologickou přípravu osob před a v průběhu evakuace a při dlouhodobém pobytu v náhradním ubytovacím zařízení azabezpečení dokumentace přijatých rozhodnutí a opatření realizovaných v průběhu celé evakuace. 2.5.2.2 Způsob zabezpečení evakuace Pořádkové zabezpečení evakuace zajišťuje zpracovatel evakuačního plánu v součinnosti s příslušným orgánem veřejné správy. Zahrnuje zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti v průběhu celé evakuace. Dopravní zabezpečení evakuace zajišťuje zpracovatel evakuačního plánu v součinnosti s příslušným orgánem veřejné správy. U organizované hromadné přepravy osob zabezpečuje zásobování pohonnými hmotami. Zdravotnické zabezpečení evakuace, jež v prvé řadě zahrnuje zabezpečení poskytování předlékařské zdravotnické pomoci, převozu do zdravotnických zařízení a zabezpečení hygienickoepidemiologických opatření, zajišťuje zpracovatel evakuačního plánu v součinnosti s příslušným orgánem veřejné správy a poskytovateli zdravotních služeb. Zabezpečení ubytování, zásobování a distribuce zásob zajišťuje zpracovatel evakuačního plánu na základě uzavřených smluv nebo na základě mimořádných pravomocí. Zahrnuje v prvé řadě zabezpečení nouzového stravování a zásobování pitnou vodou, potravinami a nouzovými příděly předmětů nezbytných k přežití. Zpracovatel evakuačního plánu zajišťuje mediální zabezpečení evakuace, které zahrnuje zejména zabezpečení varování obyvatelstva, vydání návodů pro chování obyvatelstva a následné předání potřebných tísňových informací. 109 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 2.5.3 Orgány pro řízení evakuace Evakuaci zajišťuje stálá pracovní skupina krizového štábu, evakuační středisko a přijímací středisko. 2.5.3.1 Stálá pracovní skupina krizového štábu Stálá pracovní skupina krizového štábu zajišťuje zejména [76]: - řízení průběhu evakuace, - koordinaci přepravy z míst shromažďování do evakuačních středisek, - řízení přepravy z nástupních stanic hromadné přepravy do přijímacích středisek a dále do cílových míst přemístění, - dopravní prostředky a jejich přerozdělování mezi evakuační střediska, - řízení nouzového zásobování pro obyvatelstvo, - koordinaci činnosti evakuačních středisek a přijímacích středisek, - spolupráci s orgány veřejné správy a se zdravotnickými a humanitárními organizacemi, - dokumentování průběhu celé evakuace. 2.5.3.2 Evakuační středisko Evakuační středisko se zpravidla umisťuje v místě mimo evakuační prostor, ve kterém jsou evakuované osoby shromažďovány a informovány o dalším postupu a je zřetelně označené nápisem, případně mezinárodně platným rozeznávacím znakem civilní ochrany. Dle metodického listu Bojového řáduJPO č. 6/Ob je evakuační středisko cílovým bodem evakuace a může být i místem nouzového ubytování. Evakuační středisko zajišťuje zejména [76]: - řízení přepravy z míst shromažďování do evakuačního střediska s využitím dostupných dopravních prostředků, - vedení evidence o příjmu evakuovaných osob a poskytování pomoci při slučování evakuovaných rodin, - přerozdělování evakuovaných osob do předurčených příjmových oblastí a přijímacích středisek, - vytvoření a označení místa pro podávání základních informací v prostoru evakuačního střediska, - první zdravotnickou pomoc, popřípadě přednemocniční neodkladnou péči a převoz zraněných nebo nemocných do zdravotnických zařízení, - vytýčení tras k nástupním stanicím hromadné přepravy, - nocleh a stravování pro personál a evakuované obyvatelstvo, které se zdrží v evakuačním středisku déle než 12 hodin, - udržování veřejného pořádku v prostoru evakuačního střediska, - podávání informací o průběhu evakuace pracovní skupině krizového štábu. 110 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 2.5.3.3 Přijímací středisko Přijímací středisko je zřetelně označené nápisem, případně mezinárodně platným rozeznávacím znakem civilní ochrany a zajišťuje [76]: - příjem evakuovaných osob, - přerozdělení evakuovaných osob do předurčených cílových míst přemístění a míst nouzového ubytování, - první zdravotnickou pomoc a případný odvoz nemocných do vyčleněných zdravotnických zařízení, - informování orgánů o průběhu evakuace, - informování evakuovaných osob, zejména o místě nouzového ubytování a stravování, - informování orgánů veřejné správy, dotčených evakuačními opatřeními, o počtech a potřebách evakuovaných osob. Evakuační středisko může plnit funci přijímacího střediska nebo být i místem nouzového ubytování. 2.5.4 Rozdělení odpovědnosti za provedení evakuace Odpovědnost v případě MU je zákonem o IZS [23] rozdělena následujícím způsobem: - podle § 15, odst. 2, písm. c) obecní úřady při výkonu státní správy zajišťují varování, evakuaci a ukrytí osob před hrozícím nebezpečím; - podle § 16, písm. b) starosta obce při provádění záchranných a likvidačních prací organizuje v dohodě s velitelem zásahu nebo se starostou obce s rozšířenou působností evakuaci osob z ohroženého území obce; - podle § 19, odst. 3, písm. a) velitel zásahu je při provádění záchranných a likvidačních prací oprávněn zakázat nebo omezit vstup osob na místo zásahu a nařídit, aby místo zásahu opustila osoba, jejíž přítomnost není potřebná, nařídit evakuaci osob, popřípadě stanovit i jiná dočasná omezení k ochraně života, zdraví; - podle § 10, odst. 5, písm. f) a §12, odst. 2, písm. c) HZS kraje organizuje a koordinuje evakuaci, nouzové ubytování, nouzové zásobování pitnou vodou, potravinami a dalšími nezbytnými prostředky k přežití obyvatelstva. Rozdělení úkolů zúčastněných orgánů a složek v oblasti evakuace je uvedeno viz Tabulka 15. Tabulka 15 Základní úkoly orgánů při zajištění evakuace Složka – orgán Oblast evakuace Odpovídá Povodňové orgány mimo povodeň - zpracování povodňových plánů (včetně plánu evakuace obyvatelstva) - hejtman kraje, starostové ORP, starostové obcí, - součinnost: správci vodních toků Povodňové orgány po dobu povodně - koordinace úkolů k evakuaci mezi obcemi, ORP a složkami IZS zabezpečujícími evakuaci - vyhlášení evakuace - předsedové povodňových komisí (hejtman, starostové obcí, starostové ORP), - součinnost (Policie ČR, 111 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Složka – orgán Oblast evakuace Odpovídá - řízení a sledování průběhu evakuace MěP, poskytovatel ZZS) Hejtman kraje - vyhlášení stavu nebezpečí s uvedením evakuace jako krizového opatření - hejtman kraje Obec - zabezpečení EVA a návratu v obci - zajištění dočasného ubytování a stravování evakuovaných občanů - organizace náhradního zásobování - organizace dopravy - starosta obce, tajemník krizového štábu obce, MěP - součinnost (krajský úřad, HZS, krizový štáb ORP, ČČK, jednotka SDHO, humanitární organizace, složky IZS zabezpečující evakuaci) HZS - v přípravě na MU a KS - zpracování krizové a havarijní dokumentace včetně plánu evakuace obyvatelstva - ředitel HZS kraje, - součinnost (krajský úřad, ORP, obce) HZS - v průběhu evakuace - organizace a koordinace evakuace (např. pomoc při EVA imobilních občanů, ústavů a zařízení podle požadavků obcí, technická pomoc při vyhlašování EVA, technická pomoc při EVA osob z ohrožených objektů) - ředitel územního odboru HZS - součinnost (jednotka SDHO, krizový štáb obce a ORP) Poskytovatel ZZS - pomoc při EVA osob vyžadujících lékařskou péči - ředitel ZZS - součinnost (krizový štáb kraje, ORP a obce, ČČK) Policie ČR - pomoc při vyhlášení EVA - vnější a vnitřní uzávěry - hlídková služba - regulace EVA přepravy a zajištění evakuačních tras - ředitel PČR, starosta ORP, - součinnost (krizový štáb kraje, ORP a obce) Dopravci - přeprava EVA osob dle harmonogramu, pokynů a požadavků krizového štábu obce, ORP a kraje - ORP, - součinnost (místní přepravci, Policie ČR, krajský úřad, obce) 2.5.5 Činnost jednotek požární ochrany při vyhlášení evakuace Provedení plošné evakuace osob je organizačně a technicky velmi náročná akce, jejíž zvládnutí vyžaduje pečlivou přípravu všech opatření a personálu, který bude evakuaci řídit a usměrňovat. V místě zásahu (včetně místa přepokládaného účinku MU) má právo nařídit evakuaci velitel zásahu. Evakuaci obyvatelstva pak zabezpečuje ve spolupráci s řídícím důstojníkem HZS kraje, OPIS IZS a obcemi. Plošnou evakuaci může nařídit také hejtman kraje, popř. vláda při vyhlášení příslušného krizového stavu. Za organizaci evakuace obyvatelstva v obci odpovídá starosta obce, který ji organizuje v dohodě s velitelem zásahu a s HZS kraje, organizuje činnost 112 II. OCHRANA OBYVATELSTVA obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva obce. Před samotným vyhlášením evakuace se musí stanovit: - evakuační zóna, která vymezuje území ohrožené MU nebo krizovou situací, ze kterého je nutné provést evakuaci obyvatelstva, - uzávěra, místo řízeného vstupu a výstupu do a z evakuační zóny; bývá zpravidla umístěna na přístupové komunikaci tak, aby se zabránilo vstupu nepovolaných osob do evakuační zóny, - evakuační trasa, kterou je předem připravená nebo na základě aktuální situace určená trasa k provedení evakuace z evakuační zóny, konec evakuační trasy je v evakuačním středisku; na evakuační trase mohou být kontrolní body, které usměrňují dopravu a průběh evakuace, - místo shromažďování, kterým je místo, kde se soustřeďují evakuované osoby uvnitř nebo vně evakuační zóny, a odkud je zajištěno přemístění evakuovaných osob mimo evakuační zónu do evakuačních středisek; je výchozím bodem na evakuační trase; v některých případech může být místo shromažďování totožné s evakuačním střediskem, - evakuační středisko je místo či zařízení, kde jsou shromažďovány evakuované osoby, je cílovým bodem evakuace; evakuační středisko je současně výchozím bodem k přemístění evakuovaných osob do míst nouzového ubytování, v některých případech může být evakuační středisko místem nouzového ubytování, - nouzové ubytování, kterým jsou náhradní ubytovací kapacity pro evakuované obyvatelstvo vybudované v prostorách, které běžně neslouží pro ubytování nebo v pronajatých ubytovnách, penzionech apod.; jednou z možností zajištění nouzového ubytování je vybudování Materiální základny humanitární pomoci (dále viz kapitola 2.6.8 části II). Po nařízené evakuaci obyvatelstva obce spolupracuje velitel JPO v obci se starostou obce. Jednotka se v souladu s opatřeními starosty obce a podle Metodického listu Ob 6 Bojového řádu JPO [159] podílí zejména na: - varování osob, předávání pokynů a informací k opuštění evakuační zóny do určených míst, např. zejména tam, kde není zaručená slyšitelnost varovacího systému, kde tento systém není, popřípadě kde došlo k jeho selhání, - poskytnutí doplňující informace evakuovanému obyvatelstvu, opatření při dlouhodobém opuštění obydlí nebo jiných budov, k přípravě evakuačního zavazadla, - pomoci osobám se zdravotním postižením a starým lidem při jejich přípravě na evakuaci, - vytýčení evakuační trasy tím, že se podílí na činnosti kontrolních bodů na trase evakuace, - kontrole evakuační zóny po evakuaci z hlediska úplnosti provedené evakuace, - přesunu nebo doprovodu evakuovaných osob do míst shromažďování, případně do evakuačních středisek, - provádění prvotní evidence evakuovaných osob a poskytování pomoci při sjednocování rodin bydlících v evakuační zóně v evakuačním středisku, - zajištění laické zdravotnické pomoci, - případné dekontaminaci evakuovaných na stanovených dekontaminačních stanovištích, - podávání informací evakuovaným osobám. 113 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Osoby, které se odmítly evakuovat, se dopouští protiprávního jednání, nicméně jednotka pro jejich evakuaci nepoužívá násilí, upozorní je na nebezpečí pro ně vyplývající a provede jejich evidenci pro potřeby orgánů obce. Při evakuaci se také podle možností vytvoří podmínky pro přežití domácích zvířat, která nebyla evakuována. U velkých chovů se musí zabezpečit, že se k nim budou do evakuační zóny chovatelé vracet a zabezpečovat péči o ně. [159] 2.5.6 Evakuační středisko Evakuační středisko je místo a zařízení, kde jsou shromažďovány evakuované osoby, a je cílovým bodem evakuace. Může být zřízeno na území postižené obce nebo na území jiné obce, a to na základě rozhodnutí orgánu, který nařídil evakuaci (velitel zásahu, starosta obce, hejtman), zpravidla v návaznosti na HPK a v dohodě se starostou dotčené obce, na jejímž území má být evakuační středisko zřízeno. Na zřízení evakuačního střediska pro obyvatele postižené obce a na jeho provozu se podílí také místní JSDHO. Evakuační středisko zabezpečuje: - evidenci evakuovaných osob a poskytování pomoci při sjednocování rodin bydlících v evakuační zóně, - zdravotnickou pomoc, - pomoc osobám se zdravotním postižením, - poskytování psychosociální pomoci evakuovaným, - nezbytnou péči (nápoje, jednoduché občerstvení), - nocleh pro personál a evakuované osoby a případně i domácí zvířata, které se zdrží v evakuačním středisku déle než 12 hodin, - udržování veřejného pořádku v prostoru evakuačního střediska, - řešení problému s domácími zvířaty, která si evakuovaní s sebou přivezli, - přerozdělení evakuovaných osob do předurčených míst nouzového ubytování, přičemž vychází z informací o volných kapacitách k nouzovému ubytování z příslušného štábu, - podávání informací evakuovaným osobám, - podávání informací o průběhu evakuace příslušnému štábu a o osobách, které byly evakuovány. 114 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 35 Evakuační středisko při cvičení Maafex 2012 [zdroj: HZS KVK] Evakuační středisko se zřizuje zejména v předem vytipovaném objektu, který musí: - mít dostatečný prostor pro shromáždění předpokládaného počtu evakuovaných osob, - disponovat hygienickým zařízením (WC, koupelny popř. umývárny), - být vybaven ubytovacím materiálem nebo tento materiál neprodleně doplnit ze zásob pro humanitární pomoc (i za pomoci jednotky), pokud slouží k nouzovému ubytování, - splňovat základní hygienické podmínky, - poskytovat ochranu evakuovaným s ohledem na počasí a roční období. Činnost evakuačního střediska zabezpečuje obsluha složená z vedoucího a z obslužného personálu, pomocníků, případně dalších osob zajišťujících doprovod evakuovaných podle počtu, struktury a zdravotního stavu evakuovaných osob. Vedoucím evakuačního střediska je zpravidla příslušník HZS kraje, člen JSDHO, nebo zástupce obce zřizující evakuační středisko. Obslužný personál evakuačního střediska může být složen z členů JPO, policie nebo NNO, případně z řad evakuovaných obyvatel. Měl by být organizován na směny. Při zřizování evakuačního střediska je třeba zejména: - označit objekt nápisem „EVAKUAČNÍ STŘEDISKO“ a vytýčit příjezdovou cestu směrovkami, - označit vnitřní prostory evakuačního střediska (např. místo přijmu evakuovaných, WC, koupelna, jídelna, kuchyně, ložnice, společenská místnost, místo pro poskytnutí zdravotnické pomoci), - zřídit místo přijmu evakuovaných, - zřídit místo pro poskytnutí zdravotnické pomoci, 115 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - zpracovat a vyvěsit „Provozní řád evakuačního střediska“ (vzor je přílohou Metodického listu Bojového řádu jednotek PO č. 7/Ob) a seznámit s ním evakuované, - zřídit informační tabuli (vývěsku) pro informování evakuovaných o fungování evakuačního střediska a o evakuovaných osobách, které prošly evakuačním střediskem. Evakuační středisko musí být vybaveno telefonem, evakuačními formuláři, psacími potřebami, prostředky pro poskytnutí zdravotnické pomoci, hygienickými a toaletními potřebami, přenosnou svítilnou, pomůckami k označení personálu evakuačního střediska (jmenovky, vesty apod.), popřípadě informační tabulí. Mezi další doporučené vybavení evakuačního střediska patří zejména výpočetní technika s tiskárnou, pomůcky k označení evakuovaných osob (identifikační pásky, kartičky apod.), klece na domácí zvířata, které si s sebou evakuovaní přivezli (je vhodné také určit prostor pro domácí zvířata), místo nebo prostředky k uložení cenností. Pokud to situace vyžaduje, je nutné vybavit evakuační středisko náhradním ošacením, čistícími a dezinfekčními prostředky apod. V případě, že mezi evakuovanými jsou děti, které jsou bez dohledu nebo doprovodu, zajistí se péče o ně a vyčlení se z obsluhy evakuačního střediska jejich dohled. V případě, že se evakuované obyvatelstvo zdrží v evakuačním středisku déle než 12 hodin, je nutné zajistit jeho nocleh. Je nutné připravit vyčleněné prostory pro nocleh a vybavit je lůžky (lehátka, nafukovací matrace, lůžkoviny) a úklidovými prostředky (vědro, smeták a lopatka, igelitové pytle na odpad). Evakuační středisko není vhodné využívat pro odpočinek záchranářů. Vedoucí evakuačního středisko zpracovává jmenný seznam o osobách, které prošly daným evakuačním střediskem a zveřejní jej na informační tabuli evakuačního střediska. Úplné seznamy evakuovaných osob se také předávají z evakuačního střediska na příslušný štáb. Pokud není evakuační středisko místem nouzového ubytování, jeho činnost skončí ukončením evakuace a přemístěním osob do míst nouzového ubytování. 2.5.7 Evakuační zavazadlo Evakuační zavazadlo je batoh, kufr nebo taška s věcmi, které jsou nezbytné pro přechodné opuštění domova, které lze v okamžiku evakuace odhadnout na více než jeden den. Při evakuaci, resp. opuštění objektu na kratší dobu (např. nahlášení bomby v objektu, únik plynu nebo jiné nebezpečné látky) lze očekávat návrat během několika hodin, tudíž je evakuační zavazadlo zbytečné. Platí zásada, že každá osoba by měla mít pouze jedno zavazadlo (dospělí do 25 kg, děti do 10 kg). Obsah evakuačního zavazadla lze prosnadnější zapamatování rozčlenit do několika logických skupin: - jídlo a pití, nádobí. Do této skupiny patří zejména trvanlivé a dobře zabalené potraviny, pitná voda (vše na 2-3 dny pro každého člena domácnosti), krmivo pro domácí zvíře, které bere občan s sebou, hrnek nebo miska, příbor a otvírák na konzervy. V případě, že má evakuovaná osoba individuální dietetický režim (např. bezlepková dieta, vegetariánství apod.), je třeba počítat s tím, že v místech náhradního ubytování s hromadným zajištěním stravování bude vhodná strava jen v omezené míře nebo vůbec. Musí mít tedy své speciální potraviny s sebou v dostatečném množství. - cennosti a dokumenty. Jde zejména o osobní dokumenty (rodný list, občanský průkaz, cestovní pas, kartu zdravotní pojišťovny), jiné důležité dokumenty (pojistné smlouvy, stavební spoření, smlouvy oinvesticích, akcie) a peníze v hotovosti + platební karty. 116 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - léky a hygiena. V evakuačním zavazadle nesmí chybět především pravidelně užívané léky nebo zdravotní pomůcky, doporučené jsou i vitamíny a běžné doplňky stravy. Dále je třeba vzít i běžné hygienické potřeby v přiměřeném množství. - oblečení a vybavení pro přespání. Čtvrtá skupina zahrnuje oblečení odpovídající danému ročnímu období, náhradní prádlo a obuv, spací pytel, karimatku, pláštěnku nebo deštník. - přístroje, nástroje a zábava. V poslední skupině je důležitý především mobilní telefon s nabíječkou, FM rádio (stačí ve formě MP3 přehrávače, discmanu apod.) s nabíječkou nebo bateriemi, svítilna, zavíracínůž, šití, psací potřeby a dále předměty pro vyplnění volného času - knihy, hračky pro děti, společenské hry. Každé zavazadlo je nutné opatřit cedulkou se jménem, adresou a číslem mobilního telefonu majitele. Cedulku se jménem a adresou musí mít i malé děti (např. v kapse). Viz Metodický list č. 6 Plošná evakuace Bojového řádu JPO. [159] 2.5.8 Zvláštnosti provádění evakuace 2.5.8.1 V rámci povodňové ochrany Plánování evakuace ze záplavových území ohrožených přirozenými a zvláštními povodněmi vychází z hydrologických výpočtů, analýzy povodňového ohrožení, z dostupných podkladů správců povodí a správců vodních toků o pravděpodobné hranici území ohroženého přirozenými povodněmi a zvláštními povodněmi. Dotčený územně příslušný vodoprávní úřad, který záplavová území stanovuje, předává mapovou dokumentaci těchto území dotčeným stavebním úřadům a MŽP. Evakuace se při přirozených a zvláštních povodních zahajuje na základě rozhodnutí územně příslušných povodňových orgánů, v případě vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu na povodní ohroženém území, na základě rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy. Evakuace se provádí podle zpracovaných povodňových nebo havarijních plánů. Při plánování evakuace je třeba respektovat rozdílné působení dvou základních typů povodňového ohrožení a vycházet z podkladů příslušných povodňových plánů územního celku a Plánu ochrany území pod vodním dílem před zvláštní povodní. Při ohrožení přirozenými povodněmi se evakuace provádí z prostorů ohrožených záplavami na základě rozhodnutí územně příslušného povodňového orgánu (povodňových komisí) v závislosti na vyhodnocení aktuální povodňové situace a s ohledem na stav ochranných hrází vodního toku a skutečném ohrožení obyvatelstva. Při bezprostředním ohrožení bezpečnosti vodních děl a vývoji směřujícímu k narušení jejich funkce a vzniku zvláštní povodně varují vlastníci vodních děl po vodním toku níže položené povodňové orgány, HZS ČR a v případě nebezpečí z prodlení i bezprostředně ohrožené subjekty. Při ohrožení zvláštní povodní, při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů, a pokud hrozí bezprostřední havárie vodního díla doprovázená nebezpečím vzniku průlomové vlny, se provádí okamžitá evakuace ihned po varování obyvatelstva a nařízení evakuace všemi dostupnými prostředky do předem stanovených prostorů. Evakuace se plánuje s důrazem na rychlost a komplexnost přemístění obyvatelstva a zaměstnanců s ohledem na předpokládanou dobu příchodu průlomové vlny. V případě bezprostřední hrozby nebo vzniku mimořádné situace na vodním díle, která vyžaduje záchranné povodňové práce, se evakuace provádí z tohoto území na základě rozhodnutí územně příslušného krizového štábu. 117 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 2.5.8.2 V okolí jaderných zařízení V ZHP jaderných zařízení se provádí evakuace plošná, která zahrnuje evakuaci obyvatelstva části či celého urbanistického celku, případně většího územního celku. Rozhodnutí o provedení evakuace přísluší představitelům státní správy a samosprávy. Tito představitelé jsou odpovědní za účelnost a úspěšné provedení evakuace. Příprava plošné evakuace okolí JE musí vycházet jak z analýzy rizik, tak i z předepsané dokumentace, identifikující působení daného ohrožení (VniHP, VněHP) a musí respektovat obecné zásady, dále upřesněné zněním příslušných plánů. Při reálném nebezpečí vzniku radiační havárie určeného stupně se provádí přímá evakuace (tj. evakuace provedená bez předchozího ukrytí evakuovaných osob) z pětikilometrového pásma okolo JE. Skutečný rozsah evakuace závisí na rozhodnutí krizového štábu kraje, vydaného na základě doporučení SÚJB s přihlédnutím k aktuálním meteorologickým a dalším souvisejícím podmínkám. Po vzniku radiační havárie určeného stupně (v časné fázi havárie) se provádí přímá evakuace pětikilometrového pásma okolo JE a kruhové výseče zahrnující pět sektorů po 22,5° z pásma pěti až deseti kilometrů od JE Dukovany a z pásma pěti až třinácti kilometrů od JE Temelín ve směru větru od zdroje úniku. Po vzniku radiační havárie určeného stupně (ve střední fázi havárie) se provádí z ohroženého území evakuace s ukrytím (tj. evakuace provedená po předchozím ukrytí evakuovaných osob a po snížení prvotního nebezpečí). O přijetí vhodných opatření k ochraně obyvatelstva rozhodují týmy odborníků v souladu s předpokládanou a později zjištěnou radiační situací na základě výsledků měření. [203] 2.5.8.3 Za stavu ohrožení státu a válečného stavu Evakuace se plánuje z území vyčleněného pro potřeby operační přípravy, předpokládané bojové činnosti a z dalších zájmových prostorů ozbrojených sil v souladu s potřebami zajištění obrany státu. Provádí se na základě rozhodnutí kompetentních vojenských nebo civilních orgánů. Při plánování evakuace za válečného stavu se bude vycházet z plánu evakuace obyvatelstva obsaženého v HPK, s upřesněním evakuačních zón a příjmových území. Přednostně se plánuje evakuace určených skupin obyvatelstva, tj. dětí do 15 let, pacientů a personálu ze zdravotnických zařízení, zařízení a ústavů sociální péče, osob se zdravotním postižením včetně doprovodu. Tato evakuace se vztahuje na všechny osoby mimo příslušníky ozbrojených sil, osob zapojených do plnění úkolů civilní obrany (ochrany obyvatelstva) a dalších osob, určených např. ke střežení evakuovaného prostoru nebo vykonávajících jinou neodkladnou činnost (zabezpečení nepřetržitých prostorů apod.). [203] Krajské úřady řídí evakuaci obyvatelstva a zabezpečují jeho nezbytné životní potřeby, stejně tak jako obecní úřady ORP, které tak činí podle rozhodnutí krajského úřadu. Obce plní úkoly spojené s evakuací obyvatelstva podle rozhodnutí krajského úřadu nebo obecního úřadu ORP a poskytují potřebnou součinnost při ochraně majetku evakuovaných osob. [20] 2.6 Nouzové přežití Nouzové přežití je soubor činností a postupů věcně příslušných orgánů, dalších zainteresovaných subjektů a samotných občanů prováděných s cílem minimalizovat negativní dopady MU na zdraví a životy postiženého obyvatelstva. Opatření nouzového přežití navazují na evakuaci obyvatelstva z postiženého území nebo jsou realizována přímo v prostoru ohroženém následky MU, jsou součástí HPK a zahrnují nouzové ubytování, nouzové zásobování základními potravinami a pitnou vodou, nouzové dodávky energií, nouzové základní služby obyvatelstvu, organizování humanitární pomoci. Jedním z opatření, které 118 II. OCHRANA OBYVATELSTVA souvisí s problematikou nouzového přežití obyvatel a které se přijímá při vyhlášení některého z krizových stavů, je i evidence údajů o přechodných změnách pobytu osob. Problematika nouzového přežití je upravena jak příslušnými právními předpisy, tak řadou dokumentů nelegislativního charakteru, např. Pokynem generálního ředitele HZS ČR č. 10 ze dne 11.2.2010 [165], metodickými listy Bojového řádu JPO č. 8/Ob - Ubytování evakuovaných osob, Nouzové ubytování a č. 9/Ob - Posttraumatická péče hasičům a psychosociální pomoc osobám zasažených mimořádnou událostí [159], katalogem typových činností složek IZS [128],[130] nebo směrnicí MV a pomůckou krizového řízení k vedení evidence údajů o přechodných změnách pobytu osob.[101] [103] 2.6.1 Nouzové zásobování potravinami K nouzovému zásobování základními potravinami může být využívána funkční část distribuční sítě nebo smluvně dohodnuté subjekty. Částečně lze využít humanitární pomoc. K zabezpečení stravování mohou být využívána především stálá stravovací zařízení, mobilní stravovací zařízení a hromadné výdejny stravy. Jejich seznam je přílohou plánu nouzového přežití obyvatelstva (součást HPK). Nouzové stravování předpokládá určitou redukci množství a složení stravy, pitné vody i výběru jídel, ale příprava dietní stravy by měla být zabezpečena. Návrh stravní dávky, energetické hodnoty potravin a doporučená skladba jídelníčku jsou uvedeny v přílohách č. 16 až 18 Pokynu generálního ředitele HZS ČR č. 10/2010 [165]. Problematika nouzového zásobování potravinami je řešena i zákonem o HOPKS [25] a to formou zavedení regulačních opatření (viz kapitola 2.8.6 části III) sloužících ke snížení či usměrnění spotřeby nedostatkových potravin po vyhlášení krizových stavů v systému nouzového hospodářství. 2.6.2 Nouzové ubytování Nouzové ubytování bude přednostně poskytováno v budovách a zařízeních, které jsou v majetku obcí, měst či krajů (školy, ubytovny, tělocvičny atd.), kde je možné též připravovat nebo upravovat stravu a zabezpečit její vydávání ve stálých jídelnách. Tato zařízení musí být vybavena dostatečnou kapacitou sociálních zařízení. Mimo již jmenovaných zařízení je možné k nouzovému ubytování využít i soukromých zařízení (hotely, ubytovny, kempy, soukromé domy apod.), u kterých se ovšem předem musí stanovit způsob financování poskytnutých služeb.[199] HZS kraje zpracovává seznam objektů vhodných ke zřízení místa nouzového ubytování. Seznam je součástí plánu nouzového přežití obyvatelstva. 2.6.3 Nouzové zásobování pitnou vodou Nouzovým zásobováním vodou se rozumí zabezpečení pitné vody pro obyvatelstvo v množství nezbytném pro jeho přežití a po nezbytně nutnou dobu potřebnoupro obnovení funkce běžného zásobování pitnou vodou. Systémem nouzového zásobování vodou je souhrn věcných, materiálních, technických a personálních prostředků vlastníků a provozovatelů vodovodů pro veřejnou potřebu a prostředků uložených v pohotovostních zásobách SSHR, jakož i soubor organizačních opatření pro koordinaci jejich činnosti při nouzovém zásobování vodou při vzniku MU a za krizových stavů. K problematice nouzového zásobování pitnou vodou zpracovalo MZe, jako gesční ústřední správní úřad, metodický pokyn [156], který je postaven na zřízení tzv. služby pro nouzové 119 II. OCHRANA OBYVATELSTVA zásobování pitnou vodou. Tento systém se však v podmínkách krajů nepodařilo prakticky zrealizovat, proto MZe v roce 2015 přistoupilo k zásadní revizi tohoto metodického pokynu. Poznámka: V době předání této publikace do tisku nebyla ještě novelizovaná verze metodického pokynu MZe schválena. Lze předpokládat, že zachovány zůstanou např. doporučené dávky pitné vody (nejsou obsaženy v žádném jiném dokumentu) v rozsahu 5 litrů na osobu a den po dobu prvních dvou dnů a 10 – 15 litrů na osobu a den třetí a další dny s tím, že požadavky na jakost vody mohou být v podmínkách nouzového zásobování vodou odlišné od požadavků na jakost vody pitné. [199] Nouzové zásobování vodou organizuje a koordinuje hejtman (po vyhlášení krizového stavu nebo při převzetí koordinace ZaLP) nebo HZS kraje při řízení zásahu složek IZS. Nouzové zásobování vodou se zajišťuje pro obyvatele na celém území, kde je standardní systém zásobování pitnou vodou poškozen do doby, kdy je obnovena funkčnost standardních dodávek. HZS kraje má proto s hlavními dodavateli pitné vody podepsány dohody o poskytnutí osobní věcné nebo věcné pomoci k zajištění dodávek pitné vody do míst ohrožených či zasažených MU, včetně poskytnutí techniky. HZS kraje plánuje opatření nouzového zásobování vodou v rámci plánu nouzového přežití obyvatelstva (součást HPK) a v krizovém plánu kraje a ORP rozpracováním typového plánu pro řešení krizové situace „Narušení dodávek pitné vody velkého rozsahu“. V havarijních a krizových plánech obsahuje postupy a opatření pro řešení MU a KS vzniklých v důsledku: - snížení hladiny vody ve zdroji vody vlivem extrémního sucha, - zhoršení kvality vody ve zdroji způsobené živelnou událostí, kontaminací škodlivými látkami či organismy vlivem havárie nebo terorismu, - přerušení dodávky elektrického proudu, - závažného poškození vodovodních potrubí, vodojemů, úpraven vod, čerpacích stanic a dalších součástí a zařízení vodovodů či nedostatku provozních hmot, - jiných závažných zásahů do vodovodů. Do havarijních a krizových plánů se do systému nouzového zásobování vodou zahrnují územně příslušní vlastníci a provozovatelé vodovodů včetně jejich dostupných technických prostředků a zařízení s tím, že podle povahy narušení zásobování obyvatel pitnou vodou je možno využívat zejména: - nenarušené vodovodní systémy nebo jejich části včetně možnosti jejich provizorního a dočasného propojení, - nenarušené samostatné jímací objekty (zejména studny), - cisterny k dovážení pitné vody, - mobilní úpravny vody a jiná technologická zařízení potřebná k dosažení požadované jakosti vody v případě vyřazení úpraven vod či vodních zdrojů nebo při využití nouzových zdrojů pitné vody, - dodávky balené pitné vody podle plánu nezbytných dodávek kraje; tento způsob nouzového zásobování vodou se využívá jako doplňkový k výše uvedeným způsobům. Do krizových plánů se zahrne přednostní nouzové zásobování vodou správních úřadů, školských, zdravotnických, sociálních, ubytovacích a obdobných stálých zařízení, ozbrojených sil a bezpečnostních sborů ve stálých objektech a v nezbytném rozsahu také prvků kritické infrastruktury. 120 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 2.6.4 Nouzové dodávky energií Nouzové dodávky energií se týkají elektrické energie, plynu a tepla. Prioritně je třeba zabezpečit zásobování zdravotnických zařízení, sociálních zařízení a objektů s nouzově ubytovanými osobami. Elektrická energie pro obyvatelstvo bude dodávána podle příslušného regulačního a vypínacího plánu na základě konkrétní situace. HZS kraje může při plánování opatření vést evidenci prioritních objektů k obnovení dodávky nebo k zajištění náhradního zdroje energie a dostupných/potřebných technických prostředků na území kraje. HZS kraje má v ochraňování i výkonné náhradní proudové zdroje, které je možno nasadit k zajištění dodávky proudu např. v nemocnicích, domovech s pečovatelskou službou atd. Plyn bude dodáván podle omezujících otopových křivek, které umožní vytápění objektů na minimální teplotu nebo havarijního odběrového stupně, který představuje zastavení dodávky odběratelům všech kategorií. Velkoodběratelům pro výrobní účely se plyn bude dodávat podle omezujících odběrových stupňů. Dodávka tepla bude pro obyvatelstvo prováděna na základě regulačního plánu podle odběrových diagramů k jednotlivým regulačním stupňům. Při regulaci odběru tepla se berou v úvahu potřeby zdravotnictví, školství, potravinářství atd. [199] HZS kraje vede seznam kontaktů na havarijní služby jednotlivých dodavatelů energií pro území daného kraje. S významnými dodavateli energií má HZS ČR sespány dohody o spolupráci při přípravě na řešení a při řešení MU a KS. 2.6.5 Nouzové základní služby obyvatelstvu Zabezpečení nouzových základních služeb je plánováno zejména v těchto komoditách: ošacení, hygienické potřeby, lékárny, veterinární ambulance, sklenářství, pokrývačství, truhlářství, prádelny a čistírny, tuhá paliva, pohonné hmoty, pohřební služby, ostatní služby. HZS kraje může s některými významnými dodavateli uzavřít písemnou dohodu podle §15, písm. b) krizového zákona [24] a sjednat tak předem způsob a rozsah pomoci. Přehled zdrojů na území kraje je uveden v HPK, v krizovém plánu kraje (Plán nezbytných dodávek) a v informačním systému Argis (viz kapitola 2.8.7.2 části III), jehož provozovatelem je SSHR. Významnou oblastí základních služeb obyvatelstvu je nepřetržité zajištění poskytování potřebných sociálních služeb (osobní asistence, pečovatelská služba, sociálně-zdravotní služby apod.) a to jak na postiženém území, tak i v místech, kam byli občané evakuováni. 2.6.6 Poskytování humanitární pomoci Humanitární pomoc je souhrn opatření v materiální, duchovní, zdravotní, sociální a právní oblasti, které poskytují jednotlivci, skupiny, spolky, státní i nestátní organizace ve prospěch obyvatelstva postiženého následky MU nebo KS. Cílem těchto opatření je zlepšení životních podmínek obyvatelstva. Humanitární pomoc lze poskytovat ve formě materiální, finanční, poradenské i psychosociální a duchovní. Humanitární pomoc poskytovaná do zahraničí, jako forma zapojení ČR do mezinárodních záchranných operací, může mít podle nařízení vlády č. 463/2000 Sb. [47] formu vyslání záchranné jednotky, vyslání odborníků, poskytnutí odborných informací či poskytnutí humanitární pomoci. ČR má pro tyto případy k dispozici odborníky, vyškolené v rámci Mechanismu EU, a několik tzv. modulů (viz kapitola 4 části IV). Úkoly v oblasti poskytování humanitární pomoci do zahraničí plní MV v součinnosti s MZV. 121 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Humanitární pomoc na území ČR poskytují bezplatně orgány státní správy a orgány územních samosprávných celků, PaPFO, NNO a sdružení občanů, skupiny osob a jednotlivci na základě výzev nebo z vlastní iniciativy formou nabídek. Přehled nabídek a požadavků na humanitární pomoc vedou státní orgány, orgány územních samosprávných celků a humanitární organizace. Sbírky pro humanitární pomoc organizují humanitární organizace na základě aktuálních požadavků z postižených oblastí. Nakládání s humanitární pomoci se zajišťuje tak, aby nedošlo k jejímu zneužití či znehodnocení. Bezodkladně se řeší místo určení, způsob doručení adresátům a výdej příjemcům humanitární pomoci. HZS kraje má při poskytování humanitární pomoci nezastupitelnou roli. Podílí se cestou velitele zásahu a účastí na jednáních krizového štábu ORP na zjišťování potřeb obyvatel na postiženém území, navrhuje priority zajištění humanitární pomoci na dotčeném území předsedům krizových štábů krajů a ORP a spoluprací s NNO je schopen koordinovat distribuci humanitární pomoci tak, aby pomoc byla efektivní a včasná. Zásady postupu HZS krajů při organizování a koordinaci přijetí darů movitých věcí, nabídnutých tuzemskými dárci v rámci humanitární pomoci [139], stanoví: - zabezpečení přepravy movitých darů – k přepravě mohou být využity dopravní prostředky dárců či příjemců, vlastní prostředky HZS, prostředky ostatních složek IZS, humanitárních organizací a PaPFO, - zabezpečení skladování humanitární pomoci – k bezúplatnému skladování jsou využívány zejména sklady HZS ČR, složek IZS, organizačních složek státu, sklady humanitárních organizací, - postup HZS kraje při zprostředkování humanitární pomoci při známém dárci a příjemci a v případě, kdy příjemce není znám. SSHR v souladu s § 12 zákona o HOPKS [25] vytváří zásoby pro humanitární pomoc. Tyto zásoby jsou součástí zajištění humanitární pomoci postiženým osobám a jsou poskytovány státem po vyhlášení krizového stavu na území zasaženém KS. Zásoby humanitární pomoci může SSHR poskytnout i pro řešení MU na základě vyžádání složek IZS. Pořízení, skladování, ochraňování a přepravu zásob humanitární pomoci k vyžadujícímu správnímu úřadu zabezpečuje SSHR, o vydání zásob pro humanitární pomoc rozhoduje předseda SSHR na základě požadavku hejtmana nebo starosty ORP. Za jejich převzetí a přidělení fyzickým osobám vážně postižených KS a zamezení zneužití zásob humanitární pomoci odpovídá vyžadující správní úřad. Zásoby humanitární pomoci se poskytují postiženým osobám bezplatně. Slouží pro první tři dny krizové situace k zajištění nezbytných životních potřeb fyzických osob, které v důsledku KS zůstaly bez potřebných věcných prostředků nutných k přežití a které nebyly evakuovány. Skladba zásob humanitární pomoci je dána Směrnicí předsedy SSHR a v současné době obsahuje humanitární balíčky, přikrývky a spací pytle. Humanitární balíček viz Obr. 36 obsahuje vybrané základní komponenty a speciální prostředky (zdravotní sada, sada k přípravě pitné vody, sada na vaření, hygienická sada, osobní bezpečnostní sada) a dále 0,5 l pitné vody připravené k okamžité spotřebě. Přenosný plastový obal s bezpečnostním víkem slouží k uložení jednotlivých sad, ale současně je určený jako odměrná nádoba pro přípravu pitné vody. 122 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 36 Humanitární balíček SSHR [zdroj: http://www.potravinovedavky.cz] 2.6.7 Opatření nouzového přežití obyvatelstva v působnosti HZS ČR Pro některé typy MU nebo KS, jejichž vznik, rozsah a následky nelze z hlediska prostoru a času předvídat (např. hromadné dopravní nehody, havárie v železniční nebo letecké dopravě, povodně, přívalové srážky, vichřice, rozsáhlé požáry a jiné živelní katastrofy, teroristické útoky) jsou v rámci HZS ČR připravena opatření k nouzovému přežití postiženého obyvatelstva, a to na centrální, krajské a územní úrovni. [165] Na centrální úrovni jsou plánovány materiální základny humanitární pomoci (dále „MZHP“) s kapacitou pro 1650 osob. Jedná se celkem o 11 souprav MZHP, každá o kapacitě 150 osob. Dislokace MZHP, jejich ubytovací kapacita a předurčení v rámci ČR, včetně výhledu do roku 2018 je uvedeno viz Tabulka 16. Pro úplnost je třeba zmínit, že v působnosti Ministerstva obrany (vyčleněné odřady Armády ČR) jsou k dispozici další ubytovací kapacity pro 1800 osob. [142] Tabulka 16 Dislokace materiální základny humanitární pomoci [zdroj: HZS ČR] P.č. Dislokace MZHP Ubytovací kapacita (počet osob) Předurčení pro kraj (ČR) 1. SOZ Olomouc – Kamenice 150 hl. m. Praha, Středočeský 2. SOZ Olomouc – Hluboká nad Vltavou 150 Jihočeský, Plzeňský, Vysočina 3. SOZ Olomouc – Vlastislav 150 Ústecký, Liberecký 4. SOZ Olomouc – Skuteč 150 Královéhradecký, Pardubický, Jihomoravský 5. SOZ Olomouc – Drahanovice 2 x 150 Olomoucký, Moravskoslezský 6. Záchranný útvar HZS ČR – Zbiroh 3 x 150 celá ČR + zahraničí 123 II. OCHRANA OBYVATELSTVA P.č. Dislokace MZHP Ubytovací kapacita (počet osob) Předurčení pro kraj (ČR) 7. SOZ Olomouc – Kroučová 150 Karlovarský, Středočeský 8. SOZ Olomouc – Vizovice 150 Zlínský, Jihomoravský CELKEM 1650 Výhled na rok 2016 – sklad SSHR Olomouc 150 celá ČR + zahraničí Cílový stav do roku 2018 1800 Na krajské úrovni je plánováno u HZS krajů celkem 15 ks mobilních kontejnerů nouzového přežití. Kontejner nouzového přežití je určen pro 25 až 50 osob a slouží ke krátkodobému rychlému poskytnutí, účinné a neodkladné pomoci obyvatelstvu postiženému MU. V případě potřeby může kontejner nouzového přežití sloužit jako zázemí pro štáb velitele zásahu nebo zasahujících složek IZS. Kontejnery mají stejné základní parametry, které v případě potřeby umožňují jejich vzájemné propojení (stavební, elektrické) za účelem navýšení kapacity (počtu zabezpečovaných osob). Doporučené materiální vybavení těchto kontejnerů je uvedeno v příloze č. 2 pokynu GŘ HZS ČR [165]. Na územní úrovni jsou u HZS krajů vytvořeny soupravy materiálu nouzového přežití: - pro 20 osob k okamžitému použití, a to v počtu stanic HZS kraje, - pro 50 osob k následnému použití, a to v počtu územních odborů HZS kraje. Soupravy jsou uloženy buď v místě dislokace stanice a územního odboru HZS kraje nebo je lze uložit v objektu mimo dislokaci stanice nebo územního odboru HZS kraje, např. ve skladech Skladovacího a opravárenského zařízení (dále „SOZ“) HZS ČR. Doporučený obsah souprav materiálu nouzového přežití je uveden v v příloze č. 3 pokynu GŘ HZS ČR [165]. O použití soupravy nebo její části rozhoduje na základě vzniklé situace velitel zásahu, řídící důstojník nebo ředitel HZS kraje. Materiál se na místo použití vyváží pomocí SaP HZS kraje. 2.6.8 Materiální základna humanitární pomoci MZHP je zařízení vytvářené v souladu s koncepcí ochrany obyvatelstva [111] za účelem zabezpečení základních životních potřeb (ubytování, ošacení, stravování, osobní hygiena, zdravotní a psychosociální pomoc) postiženému (evakuovanému) obyvatelstvu v případě vzniku MU nebo KS, a to na nezbytně nutnou dobu. O vybudování MZHP rozhoduje generální ředitel HZS ČR nebo řídící důstojník MV-GŘ HZS ČR. Vybudování MZHP vyžadují odpovědné orgány (např. velitel zásahu, orgány krizového řízení kraje nebo obce) prostřednictvím územně příslušného OPIS HZS kraje a OPIS GŘ HZS ČR. Za zřízení, rozvinutí a provozování MZHP odpovídá HZS kraje, v jehož územní působnosti bude MZHP zřizována. Za vybudování, provozování a likvidaci MZHP odpovídá vedoucí MZHP, určený ředitelem příslušného HZS kraje, nebo velitelem Záchranného útvaru HZS ČR. Doporučený počet osob pro budování MZHP je 40. 124 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Výběr prostoru pro vybudování MZHP provádí vedoucí MZHP společně s žadatelem, přičemž lze využít některý z předem vytipovaných prostorů, uvedených v plánu nouzového přežití HPK. Pokud to místní podmínky umožňují, je výhodné volit prostor, jehož součástí jsou stacionární objekty, v nichž bude možné zřídit všechny, nebo některý ze sektorů MZHP. Pokud se předpokládá napojení MZHP na místní zdroj pitné nebo užitkové vody, elektrické energie, kanalizační sítě apod., je nezbytné předem sjednat podmínky tohoto odběru, stejně tak jako možnosti odvozu komunálního odpadu. Rovněž se doporučuje získat předem písemný souhlas vlastníka (vlastníků) dotčených pozemků a nemovitostí, zejména v případě, že navržený prostor není v majetku příslušné obce. Prostor pro vybudování MZHP musí splňovat následující požadavky: - prostor musí být mimo zónu možného ohrožení, - doporučená plocha o rozměrech 300 m x 300 m, podle situace je přípustná plocha o rozměrech 250 m x 150 m (minimální varianta), - terén bez nerovností a porostů s dostatečným vsakováním povrchové vody (minimální požadavky na terénní úpravy), - příjezdová komunikace s dostatečnou únosností (nákladní vozidla do celkové hmotnosti 20 t), - možnost připojení na místní zdroj pitné nebo užitkové vody, elektrické energie, kanalizační sítě apod., - prostor bez důležitých inženýrských sítí, produktovodů a elektrického vedení vysokého napětí. Pro vybudování kompletní MZHP (bez využití stacionárních objektů) se určují následující časové normy (od doby vydání pokynu k vybudování): 2 až 8 hodin naložení a zahájení vývozu materiálu ze skladu, do 12 hodin zahájení výstavby, do 36 hodin ukončení výstavby, dosažení pohotovosti k příjmu osob. Provoz MZHP řídí vedoucí MZHP, který k tomu vytváří z příslušníků a občanských zaměstnanců příslušného HZS kraje, Záchranného útvaru HZS ČR, SOZ Olomouc, členů jednotky SDHO, zaměstnanců žadatele, členů humanitárních organizací a občanských sdružení tyto skupiny zabezpečení provozu MZHP: vedení MZHP, přijímací středisko osob, skupina psychologické a sociální pomoci, zdravotnická skupina, pořádková skupina, ubytovací skupina a provozní skupina. [165] HZS kraje v rámci přípravy opatření v oblasti nouzového přežití obyvatelstva zpracovává seznam vhodných prostranství pro výstavbu MZHP (např. kempy) a dokumentaci k žádosti o výstavbu, samotné výstavbě a provozování MZHP, např. ve formě metodiky nebo kontrolního listu. Při samotné výstavbě a provozu MZHP musí vedoucí MZHP ve spolupráci s žadatelem dbát i na požadavky v oblasti bezpečnosti práce (poučení obsluhy a ubytovaných osob, revize instalovaných elektrických rozvodů apod.) a ochrany životního prostředí a nakládání s odpady (smlouva na odvoz pevného odpadu, likvidaci odpadních vod ze sprch a kuchyně apod.). 2.6.9 Činnost nestátních neziskových organizací při poskytování humanitární pomoci obyvatelstvu, dobrovolnická služba Pro efektivní řešení MU a KS je nezbytné disponovat dostatečným množstvím odborně vyškoleného personálu, který bude schopen svých znalostí aktivně využít za účelem minimalizace dopadů události. Stěžejními silami pro řešení MU a KS jsou zejména složky IZS, členové příslušných krizových štábů, PaPFO, NNO a dobrovolníci.[111] 125 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Zapojení NNO do systému řešení MU a KS je z pohledu HZS kraje možné rozdělit do tří úrovní podle míry spolupráce s danou NNO. Základní úrovní je zapojení NNO do řešení následků MU formou žádosti OPIS či velitele zásahu o poskytnutí osobní a věcné pomoci ze strany zástupců NNO dle zákona o IZS. Tato úroveň se nejčastěji použije u malých NNO či u NNO, které na území kraje běžně nejsou zastoupeny. Druhá úroveň spočívá v zařazení vybraných NNO do poplachového plánu IZS, čemuž předchází sepsání dohody o poskytnutí plánované pomoci na vyžádání dle §21 zákona o IZS. HZS kraje zároveň pro tyto NNO organizuje odborné semináře a školení zaměřené zejména na objasnění specifik při řešení následků MU (nebezpečí na místě zásahu, pravomoce a povinnosti velitele zásahu, činnost ve štábu HZS kraje či v krizových štábech ORP a kraje apod.) a výměnu informací o zdrojích HZS kraje a NNO využitelných při poskytování humanitární pomoci. Nejvyšší úrovní je pak aktivní zapojení HZS kraje, NNO a krajského úřadu do činnosti v rámci tzv. koordinační platformy. Účastníci koordinační platformy si v jejím rámci stanovují pravidla a postupy při přípravě na MU, obnově území po MU, financování činností poskytovaných NNO při poskytování humanitární pomoci potřebným apod. Tyto platformy již ve většině krajů existují a nazývají se Panel, Expertní skupina apod. HZS kraje má v §10, odst. 5, písm. g), zákona o IZS [23] stanovenu povinnost organizovat a koordinovat humanitární pomoc pro zabezpečení ZaLP. Efektivní využití zdrojů NNO, které mohou pomoci při plnění této povinnosti, je možné zajistit jen osobní znalostí SaP a postupů obou stran v době přípravy na MU a KS a zapojením NNO do strategické (účast na jednáních pracovní skupiny ochrany obyvatelstva štábu HZS kraje nebo krizového štábu ORP/kraje) i taktické úrovně řešení MU a KS. NNO jsou zpravidla schopny zajistit následující činnosti: dobrovolnická činnost, monitoring rozsahu škod a sociálních potřeb, poskytnutí materiální pomoci, zapůjčení techniky (např. vysoušečů), poskytnutí první pomoci, poskytnutí psychosociální pomoci, zajištění provozu evakuačních středisek a poskytnutí finanční pomoci (v případě získání finančních příspěvků na vyhlášené sbírky). NNO se při zpracování katalogu typových činností složek IZS - STČ 12/IZS Typová činnost složek IZS při poskytování psychosociální pomoci dohodly na několika zásadách [130]: - psychosociální a humanitární pomoc NNO je organizována a prováděna s ohledem na potřeby, projevy a hodnoty zasažených osob (vztah pracovníků NNO k zasaženým je založen na úctě, respektu, partnerství spolupráci), - neexistuje pevně daný rámec typů poskytované činnosti všech organizací (jednotlivé NNO se vyznačují specifickým přístupem k řešení MU, což je dáno zaměřením jejich dlouhodobé činnosti, jejich vnitřní strukturou, materiálními a personálními možnostmi), - v případě existence lokální pobočky mohou NNO toto zázemí během MU využít, a to bez ohledu na rozsah události, - NNO jsou ochotny při událostech malého i většího rozsahu společně koordinovat svojí činnost a jednotně vystupovat vůči místní samosprávě a IZS při poskytování pomoci, - NNO pracují na vytvoření jednotné komunikační platformy sloužící ke koordinaci a výměně informací. Zapojení dobrovolníků do řešení následků MU a KS je upraveno zákonem o dobrovolnické službě [18]. Za dobrovolnickou službu lze mj. považovat činnost, při níž poskytuje dobrovolník pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách. [18] Do výčtu činností patří mj. i pomoc seniorům a osobám sociálně slabým, pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase apod. 126 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Dobrovolnickou činnost zajišťují organizace, které působí na území celé republiky jako např. ADRA, Diakonie Českobratrské církve evangelické, Charita, ČČK nebo Člověk v tísni. Tyto organizace zpravidla zajišťují také zázemí pro dobrovolníky, jejich pojištění nebo vybavení pracovními prostředky. Často se zapojují také menší organizace s místní působností. Úkolem těchto organizací je zejména koordinovat dobrovolníky tak, aby jejich pomoc byla co nejlépe využita ve všech zasažených oblastech. Pro snadnější koordinaci zřizují jednotlivé organizace registrační linky, emaily nebo webové stránky tak, aby mohli zájem o dobrovolnickou činnost co nejlépe využít. Tyto činnosti neprobíhají jen při mimořádné události, ale také v průběhu celého roku. Vzhledem k poměrně častému výskytu povodní se pak setkáváme s dobrovolníky, kteří se této činnosti věnují opakovaně. Dobrovolníkem, jde-li o výkon dobrovolnické služby na území ČR, může být osoba starší 15let. Dobrovolník vykonává dobrovolnickou službu na základě smlouvy uzavřené s vysílající organizací. Vysílající organizace mj. připravují dobrovolníky pro výkon dobrovolnické činnosti v rozsahu své akreditace. Vysílající organizace je povinna uzavřít před vysláním dobrovolníka k výkonu dobrovolnické služby pojistnou smlouvu kryjící odpovědnost za škodu na majetku nebo na zdraví, kterou dobrovolník při výkonu dobrovolnické služby způsobí sám nebo mu bude při výkonu dobrovolnické služby způsobena. Státní orgány, organizační složky státu, orgány a organizační složky územních samosprávných celků mohou využívat dobrovolnickou službu v mezích své zákonné působnosti. [18] Z hlediska činnosti při MU lze dobrovolnictví rozdělit na monitoring, koordinační centrum, materiální pomoc, manuální pomoc, psychosociální pomoc a finanční pomoc. Na místě zásahu může dobrovolnickou činnost koordinovat velitel zásahu, starosta obce nebo jím pověřený pracovník a koordinátor dobrovolníků (NNO). V průběhu MU se zástupci NNO, samosprávy, případně složek IZS pravidelně setkávají. Je žádoucí, aby všechny subjekty zapojené do této sítě spolupracovaly s ohledem na potřeby dané události, podle vzájemně dohodnutého postupu. Setkání slouží k předávání informací z terénu směrem do koordinačního centra, ke starostům v zasažených lokalitách, ale také k veřejnosti, která nabízí pomoc. Jedná se tu o možnostech materiální a dobrovolnické pomoci, ale také o rozdělení oblasti na jednotlivé sektory a odpovědnosti jednotlivých NNO za činnost ve vymezených lokalitách.[108] Zákon o dobrovolnické službě upravuje podmínky, za kterých stát podporuje dobrovolnickou službu organizovanou a vykonávanou dobrovolníky bez nároku na odměnu. Vztahuje se tedy pouze na dobrovolnickou službu v rámci akreditovaných projektů organizací podle tohoto zákona. Těm zajišťuje práva a výhody (např. možnost poskytnutí státní účelové dotace) a určuje povinnosti (např. pojištění a povinné školení dobrovolníků). [18] Využití dobrovolníků se dělí z hlediska potřeb a průběhu času na fázi [108]: - akutní, která je okamžitá a naléhavá; jde o záchranu života a majetku osob; dobrovolníci se mohou zapojit pod vedením svého koordinátora například do pomoci při pytlování písku, evakuaci zasažených, rozdávání přikrývek a náhradního ošacení apod., a to vždy jen na výzvu velitele zásahu (nebo zástupce samosprávy a koordinátora), - střednědobou, při které se zajišťuje pomoc s odklízením následků MU; provádí se například terénní šetření, distribuce materiální pomocia poskytování psychosociální pomoci; jedná se o hlavní etapu dobrovolnické pomoci, - dlouhodobou, kdy dobrovolnická, ale i odborná pomoc směřuje především k těm, kteří nemají dostatečné zdroje pro zvládnutí situace; pomáhá se při opravách a rekonstrukcích obydlí a zdrojů pitné vody, při distribuci finanční pomoci zasaženým obyvatelům, pokračuje psychosociální pomoc; tato fáze může trvat i několik měsíců, 127 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - přípravnou, která je důležitou fází mezi koncem jedné a příchodem další MU; pomáhající dobrovolníci a koordinátoři se připravují pod vedením NNO nebo IZS na MU; jde především o dobrovolníky vybavené zvláštní dovedností (například ČČK, jednotky SDHO, koordinátoři NNO, Diakonie ČCE, ADRA, Charita, Člověk v tísni); dochází ke zhodnocení předchozí zkušenosti, organizují se výcviky apod; důležitou roli hrají NNO, které v rámci možností tyto dobrovolnické výcviky spolupořádají. 2.6.10 Rozdělení odpovědnosti za provedení opatření nouzového přežití Odpovědnost je platnou legislativou [23], [24], [47] rozdělena následujícím způsobem: - podle § 10, odst. 5, písm. f), g) a §12, odst. 2, písm. c) zákona o IZS HZS kraje organizuje a koordinuje humanitární pomoc, evakuaci, nouzové ubytování, nouzové zásobování pitnou vodou, potravinami a dalšími nezbytnými prostředky k přežití obyvatelstva; - podle § 15, odst. 2, písm. f) zákona o IZS se obecní úřad podílí na zajištění nouzového přežití obyvatel obce; - podle § 16, písm. c) zákona o IZS starosta obce organizuje činnost obce v podmínkách nouzovéhopřežití obyvatel obce; - podle § 14, odst. 3, písm. b) krizového zákona hejtman kraje v době krizového stavu koordinuje nouzové ubytování, nouzové zásobování pitnou vodou, potravinami a dalšími nezbytnými prostředky k přežití obyvatelstva; - podle § 21, odst. 3, písm. c) krizového zákona v době krizového stavu starosta obce organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva; - podle § 6, odst. 1 nařízení vlády č. 463/2000 Sb., § 6, odst. 1 vedou státní orgány, orgány územních samosprávních celků a humanitární organizace přehled nabídek a požadavků na humanitární pomoc. 2.6.11 Orgány pro řízení opatření nouzového přežití Plnění opatření nouzového přežití obyvatelstva zajišťují: - pracovní skupiny krizových štábů kraje, ORP a obcí, - evakuační střediska, případně přijímací střediska nouzově ubytovaných osob (personální vybavení tvoří určené jednotky SDHO a vybrané NNO), - zástupci NNO začlenění do pracovní skupiny krizového štábu příslušné obce. Pracovní skupiny krizových štábů zajišťují: - řízení průběhu plnění opatření nouzového přežití, - zásobování potravinami, pitnou vodou, ošacením, hygienickými potřebami pro nouzově ubytované osoby, včetně dopravních prostředků pro přepravu, - koordinaci a řízení přepravy humanitární pomoci (věcných darů), - zabezpečení dodávky náhradních zdrojů elektřiny do míst nouzově ubytovaných osob, - spolupráci s orgány veřejné správy a se zdravotnickými, humanitárními a církevními organizacemi, - dokumentování průběhu plnění opatření nouzového přežití obyvatelstva. 128 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 2.7 Dekontaminace Dekontaminace je soubor metod, postupů, organizačního zabezpečení a prostředků k účinnému odstranění nebezpečných látek (kontaminantu) [204]. Cílem dekontaminace je snížení obsahu kontaminantu na bezpečnou úroveň. Pro činnost HZS ČR je dekontaminace řešena v metodických listech Bojového řádu JPO [159] č. L6 Dekontaminační prostor, L7 Dekontaminace zasahujících hasičů, L8 Dekontaminace biologických látek, L9 dekontaminace radioaktivních látek a dále v STČ 09/IZS-Typová činnost složek IZS při společném zásahu při mimořádné události s velkým počtem raněných a obětí [127]. 2.7.1 Dekontaminační způsoby a postupy Podle způsobu provedení se dekontaminace rozděluje na suchou, polosuchou a mokrou [204]. Suchý způsob - ometání a otírání zamořených objektů, kartáčování, vytřepávání nebo vyklepávání zamořené výstroje a jiných textilních materiálů, odsávání nebo ofukování proudem vzduchu (případně plynů), odstranění zamořené povrchové vrstvy (včetně svlečení kontaminovaného oděvu, odstranění vrstev zeminy, sněhu, dřeva atd.) nebo izolace zamořeného povrchu jeho překrytím nezamořeným materiálem (hlínou, pískem, deskami, foliemi atd.). Polosuchý způsob s využitím suché pěny. Mokrý způsob – smývání radioaktivních látek vodou (účinnost se zvýší použitím proudu pod tlakem), smývání radioaktivního zamoření organickými rozpouštědly, mytí a praní ve vodných roztocích mýdla, saponátů apod., chemické čištění oděvů. Podle druhu odstraňovaných látek se rozlišuje: - dezaktivace – proces odstranění radioaktivní kontaminace, - detoxikace – proces odstranění, zneškodnění nebo odbourání toxických nebo jiných nebezpečných chemických látek a směsí, - dezinfekce – proces likvidace B-agens usmrcením mikroorganismů. Detoxikace využívá principu rozkladu nebezpečných chemických látek nebo jejich odstranění z kontaminovaných povrchů různých objektů a terénu s cílem snížit kontaminaci na přípustnou normu. Odmoření může být částečné nebo úplné. Dezaktivace je odstranění radioaktivních látek z povrchů a materiálů. Pozn. Radioaktivní látky lze z kontaminovaných povrchů pouze odstranit, nelze je žádnou metodou zničit. Podléhají samovolnému rozpadu, který je specifický pro každý radionuklid a je charakterizován poločasem rozpadu. Částečná dezaktivace snižuje radioaktivní zamoření, pokud možno na stanovenou normu pro daný povrch, všemi dostupnými (většinou improvizovanými) prostředky. Znamená odstranění co největšího množství radioaktivních látek z oděvu, obuvi, apod. Provádí se po vyjití ze zamořeného prostoru, nebo i v něm po dlouhodobém pobytu. Úplná dezaktivace se provádí mimo zamořený prostor na určeném místě v tom případě, když částečná dezaktivace nebyla patřičně účinná. Jejím účelem je snížit radioaktivní zamoření pod stanovenou (přípustnou) normu pro daný povrch. Obvykle se provádí speciálními technickými prostředky, jež jsou na určeném místě za tímto účelem soustředěny. Dezinfekce – odstranění choroboplodných mikroorganismů a toxinů z povrchů a materiálů a jejich zničení v zevním prostředí. Pojem dezinfekce je definován jako zničení nebo zneškodnění patogenních mikroorganismů na neživých předmětech, ve vnějším prostředí (ve vodě, ve vzduchu atd.) a v infekčním materiálu. Cílem dezinfekce je učinit předměty (vnější prostředí) neinfekčními. Za účinnou dezinfekci se považuje spolehlivé zničení všech choroboplodných zárodků a zamezení dalšího přenosu nákazy. Při sterilizaci dochází ke zničení nebo zneškodnění všech mikroorganismů (patogenních i nepatogenních) na určitém předmětu nebo v prostředí. Antisepse znamená ošetření kontaminovaných ran (pokožky) látkami, které brání množení mikroorganismů. Dezinfekci lze 129 II. OCHRANA OBYVATELSTVA provádět metodami fyzikálními, chemickými, mechanickými, případně kombinovanými. Volba metody nebo dezinfekčního postupu závisí na dezinfikovaném povrchu, druhu mikroorganismů a řadě dalších okolností. K dekontaminaci lze řadit rovněž deratizaci a dezinsekci, jejichž cílem zamezit šíření nákaz a škůdců prostřednictvím hubení škodlivých hlodavců a použití insekticidů. Principem dekontaminace jsou přírodní, fyzikální nebo chemické postupy. Mezi přírodní způsoby dekontaminace patří např. ředění vodou, hydrolýza (reakce s vodou na látky bezpečnější), přirozené odbourávání radionuklidů založené na poločasu jejich přeměny nebo odpařování kapaliny a její následné zředění v ovzduší na bezpečnou koncentraci nebo odbourávání molekul ultrafialovým zářením. Principem fyzikálních metod je odstranění kontaminantu z povrchu, který zůstává v odpadní vodě. Jedná se o adsorpci, rozpouštění, odpařování, sublimaci či mechanické odstraňování. Mezi chemické principy dekontaminace, které odstraňují kontaminanty z povrchu chemickým odbouráváním nebo rozložením, patří oxidace, hydrolýza a neutralizace. HZS ČR využívá při zásazích nejčastěji mokrou metodu dekontaminace (detoxikace, dezaktivace, dezinfekce), která spočívá v nanášení a působení dekontaminačního roztoku a následném osprchování vodou. K dekontaminaci lze využít činidla selektivní, která odbourávají konkrétní nebezpečnou látku, nebo činidla univerzální, která jsou účinná pro široké spektrum nebezpečných látek. Voda je nejdůležitějším a nejuniverzálnějším dekontaminačním činidlem a zároveň rozpouštědlem, protože je všude dostupná. Její účinnost roste s teplotou. Při dekontaminaci povrchu těla nesmí být teplota vody vyšší než teplota lidského těla, neboť se pak otevírají póry na lidské kůži a zvyšuje se pravděpodobnost průchodu kontaminantu kůží do lidského organismu. Druhým nejuniverzálnějším dekontaminačním prostředkem po vodě jsou detergenty – saponátové prostředky. Mycí účinek saponátů je vyšší než mycí účinek vody, protože detergenty obsahují látky, které snižují povrchové napětí vody, a tím se zvyšuje povrch působících kapaliny na kontaminant a tím roste účinnost dekontaminace. Nejdůležitější složkou jsou tenzidy – povrchově aktivní látky, na jejichž povrchu se odlučují kontaminanty. Nejvyužívanějším dekontaminačním činidlem je Hvězda. Jde o univerzální dekontaminační činidlo, které lze využít na průmyslové škodliviny, bojové chemické látky, B-agens i radioaktivní látky. Jedná se o dvousložkovou směs, kde první alkalickou složkou je kapalina obsahující rovněž hydroxid sodný. Druhou peroxidickou složkou je kapalina obsahující peroxid vodíků. Dalším činidly využívanými HZS ČR jsou např. persteril, chlornan vápenatý, chlornan sodný, mýdlo. 2.7.2 Plánování a organizace dekontaminace V případě kontaminace CBRN látkami je nezbytné dekontaminovat záchranáře a příslušníky zasahujících složek, obyvatelstvo, zvířata, věcné prostředky, budovy a terén. Zásady, postupy činnosti a opatření při dekontaminaci jsou uvedeny v Bojovém řádu JPO [159], zejména v metodických listech L6 Dekontaminační prostor, L7 Dekontaminace zasahujících hasičů, L8 Dekontaminace biologických látek, L9 Dekontaminace radioaktivních látek. 2.7.2.1 Plánování dekontaminace Dekontaminace v případě radiační havárie, nebo pro případ závažné havárie u provozovatelů zařazených do skupiny B je řešena formou plánů konkrétních činností, který jsou součástí VněHP. Pro případ vzniku radiační havárie se zpracuje plán dekontaminace, který obsahuje [74]: - seznam stanovišť a objektů pro provedení dekontaminace, - způsob provedení dekontaminace osob a oděvů, objektů, dopravních a jiných prostředků 130 II. OCHRANA OBYVATELSTVA a území v ZHP, - SaP pro dekontaminaci, způsob jejich vyrozumění a nasazení, - způsob radiační kontroly po provedení dekontaminace a - způsob zabezpečení náhradního oblečení pro kontaminované osoby. Pro případ vzniku závažné havárie v objektu zařazeném do skupiny B se rovněž zpracuje plán dekontaminace, který obsahuje [59]: - seznamy stanovišť a objektů pro provedení dekontaminace, - možné způsoby provedení dekontaminace osob, objektů, dopravních a jiných prostředků a území v ZHP, - způsoby likvidace dekontaminačních prostředků včetně zacházení s oplachovou vodou, - SaP pro dekontaminaci, způsob jejich vyrozumění a nasazení, - způsob zajištění zdravotnické pomoci dekontaminovaným osobám a - způsob zajištění náhradního oblečení pro dekontaminované osoby. V krizových plánech kraje a ORP je dekontaminace řešena v operativní části krizového plánu jako rozpracování typových plánů na postupy pro řešení konkrétních druhů hrozících KS identifikovaných v analýze ohrožení (např. epidemie, enzootie). 2.7.2.2 Dekontaminace zasahujících složek Pro provádění dekontaminace se zřizuje dekontaminační prostor, který je určen pro dekontaminaci zasahujících složek a věcných prostředků po návratu z nebezpečné zóny. Slouží k odkládání ochranných prostředků po dekontaminaci a odkládání kontaminovaných prostředků a jejich izolaci v neprodyšných obalech. Musí být umístěn na návětrné straně na hranici mezi nebezpečnou a vnější zónou, s výjimkou radiačních událostí, kde se zřizuje mezi hranici bezpečnostní a vnější zóny. Je jediným prostorem pro výstup z nebezpečné zóny či bezpečnostní zóny při kontaminaci radioaktivními látkami. Dekontaminační pracoviště bývá rozděleno na místa pro odkládání věcných prostředků, nanášení dekontaminačních směsi a jejich splachování, kontrolu kontaminace, odkládání osobních ochranných prostředků a místo pro opětovné vystrojení. Dekontaminační sprcha je mobilní technologický celek, určený pro dekontaminaci zasahujících složek po návratu z nebezpečné nebo bezpečnostní zóny. Uvedení do pohotovostního stavu trvá max. 15 min. Skládá se ze záchytné vany, ve které dochází k nanášení dekontaminační směsi, vlastní dekontaminační sprchy, jejíž součástí je další záchytná vana, rohoží do dekontaminační sprchy a záchytné vany, ručního postřikovače s kartáčem, sběrné nádrže na odpadní vodu po dekontaminaci, plynotěsných plastových sudů na kontaminované látky a věcné prostředky, igelitových pytlů, fólií pro odkládání věcných prostředků a převlékání po dekontaminaci, sorpční rohoží pod záchytnou vanu a dekontaminační sprchu, plastových nosítek pro dekontaminaci raněných, čerpadla na odčerpávání odpadní vody po dekontaminaci do sběrných nádrží. 2.7.2.3 Stanoviště dekontaminace osob Stanoviště dekontaminace osob (viz Obr. 37) je mobilním technologickým celkem pro dekontaminaci obyvatelstva. Nejrozšířenějším typem je tzv. SDO 2, která je tvořena přívěsem s výklopnými bočními vraty, kde jsou uloženy stanové dílce. V první části přívěsu se kontaminovaná osoba vysvlékne a odloží svůj oděv a cennosti do připravených neprodyšných obalů a nádob. Dále se provede výtěr uší a nosu, výplach očí a ústní dutiny. Ve druhé části se provádí mokrý proces dekontaminace, nejdříve nános teplého dekontaminačního roztoku, pak 131 II. OCHRANA OBYVATELSTVA prostor pro působení dekontaminačního činidla a následuje část pro oplachování teplou vodou. Třetí část je určena pro osušení osob, oblékání a obutí. Použité textilie se odhadují do připravených nádob. Jeden přívěs je koncipován pro dekontaminaci mužů, druhý pro dekontaminaci žen, proto soupravu tvoří dva přívěsy. Přidělení stanovišť dekontaminace osob jednotlivým HZS krajů a Záchrannému útvaru HZS ČR je uvedeno v Ústředním poplachovém plánu IZS.[142] Obr. 37 Stanoviště dekontaminace osob [zdroj: HZS ČR] Provizorní způsoby dekontaminace osob a zasahujících (viz Obr. 38) je realizováno s využitím standardních technických prostředků výbavy JPO k vytvoření provizorního dekontaminačního stanoviště. Tato stanoviště jsou zřizována při nebezpečí z prodlení, při nedostatku speciálních prostředků a zařízení, při velkém počtu kontaminovaných osob nebo při dekontaminaci pouze jednotlivců. Výhodou je okamžitá dostupnost, rychlé zřízení a jednoduchost. Nevýhodou jsou problémy s jímáním odpadních vod, nemožnost využít teplou vodu. Příkladem provizorního dekontaminačního stanoviště je stanoviště vytvořené z hadic a rozdělovače nebo stanoviště vytvořené z žebříků. Dekontaminační stanoviště z hadic a rozdělovače vychází z prostředků dostupných standardně v cisternových automobilových stříkačkách. Oplach je prováděn v omezeném prostoru a je limitován kapacitou bazénu na odpadní vodu. Dekontaminační stanoviště s využitím nastavovacích žebříků a plachty umožňuje zadržení většího množství odpadní vody. Nevýhodou je zhoršená pohyblivost při vstupu a výstupu vlivem výšky stanoviště. 132 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 38 Improvizované stanoviště dekontaminace osob (vlevo s pomocí žebříků, vpravo s pomocí rozdělovače a kruhu hadic) [zdroj: HZS MSK] 2.7.2.4 Stanoviště dekontaminace techniky Stanoviště dekontaminace techniky (viz Obr. 39) je složeno ze tří záchytných van, měření kontaminace vozidel, oplachu hrubých nečistot, nanášení dekontaminačního roztoku, oplachu dekontaminační směsi vodou, dekontaminace obsluhy, vodního hospodářství, technologického pracoviště, ovládacího pultu a měření účinnosti dekontaminace. Pro aplikaci dekontaminační směsi je využíván ruční nástřik pomocí proudnice nebo nástřik pomocí nástřikového průjezdného rámu. Přidělení stanovišť dekontaminace techniky jednotlivým HZS krajů a Záchrannému útvaru HZS ČR je uvedeno v Ústředním poplachovém plánu IZS. [142] 133 Obr. 39 Stanoviště dekontaminace techniky [zdroj: HZS ČR] II. OCHRANA OBYVATELSTVA HZS krajů také využívají mycí rám MR-2. Provizorní dekontaminační stanoviště techniky lze sestavit s využitím cisternových automobilových stříkaček a nastavovacích žebříků. Pro aplikaci dekontaminační směsi je využívána proudnice (viz Obr. 40). Obr. 40 Improvizované stanoviště dekontaminace techniky [zdroj: HZS MSK] 134 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Rozmístění stanovišť dekontaminace osob a techniky po jednotlivých typech u HZS krajů a ZÚ HZS ČR je uvedeno viz Tabulka 17. Tabulka 17 Rozmístění stanovišť dekontaminace osob a techniky u HZS ČR [zdroj: HZS ČR] HZS kraje SDO-A SDO-1 SDO-2 SDO-Z SDO-3KR SDO-3R SDT Hl. m. Prahy - - 2 - - - 1 Středočeského - - - - 1 - Jihočeského - - - - 1 - 1 Plzeňského - - - - 1 - Karlovarského - - - - 1 - Ústeckého - - - - - 1 Libereckého - - 1 - - - Pardubického - - 1 - - - Královéhradeckého - - 2 - - - Vysočina - - 2 - - - 1 Jihomoravského - - - - - 1 1 Olomouckého - - 1 - - - Moravskoslezského - - 1 - - - Zlínského - - - 2 - - ZÚ HZS ČR 2 1 - - - 2 2 CELKEM 2 1 10 2 4 4 6 2.7.3 Odpadní voda po dekontaminaci Při dekontaminaci mokrým způsobem vzniká velké množství odpadních vod. Kvantitu a kvalitu odpadních vod po dekontaminaci lze předem obtížně odhadovat. Odpadní vody po dekontaminaci, které jsou jímány do rámových nádrží na stanovištích dekontaminace, budou přečerpány do speciálních obalů na nebezpečný kapalný odpad. Po analýze jímané odpadní vody, není-li koncentrace nebezpečná, lze odpadní vodu po několikanásobném zředění přečerpat do kanalizace nebo přímo vypustit do životního prostředí. V opačném případě je nutno vyčkat na rozhodnutí o ekologické likvidaci obsahu odbornou firmou. 2.8 Výchova a vzdělávání HZS ČR usiluje o maximální využití vhodných forem k informování všech skupin obyvatelstva o možných mimořádných událostech a správných postupech v případě ohrožení. Všeobecně známé zkušenosti dokazují, že pouze dobře informovaný občan je nejen lépe připraven předcházet vzniku MU, ale v případě již vzniklé MU také schopen se účinněji chránit a pomoci ostatním. Z tohoto důvodu HZS ČR klade v této oblasti důraz na výchovu a vzdělávání. Výchova a vzdělávání obyvatelstva je systém, který sestává ze dvou základních prvků. Základním stavebním kamenem je pravidelné vzdělávání obyvatelstva v rámci standardního vzdělávacího procesu. Kromě něj jsou dále realizovány další projekty a akce pro veřejnost, které slouží k podpoře pravidelné výuky nebo na ní navazují, rozvíjejí a doplňují ji a slouží pro cílové 135 II. OCHRANA OBYVATELSTVA skupiny, které již neprochází pravidelnou výukou, je to tzv realizace preventivně výchovné činnosti (dále „PVČ“). PVČ kromě HZS ČR realizují další instituce a subjekty, jako krajské úřady, obce nebo NNO. K systémovému řešení v rámci HZS ČR byl vydán Pokyn generálního ředitele HZS ČR k realizaci preventivně výchovné činnosti u HZS ČR (č. 6/2015) [166], který stanovuje funkci koordinátora PVČ u HZS kraje, celostátního koordinátora PVČ u MV-GŘ HZS ČR. Vzhledem k tomu, že PVČ směřuje především k veřejnosti, je nezbytné, aby všichni příslušníci, kteří se v této oblasti angažují, vystupovali za HZS ČR jednotně bez ohledu na to, na kterém odboru pracují. Proto na základě zkušeností a požadavků jednotlivých realizátorů PVČ vznikla u každého HZS kraje a na MV-GŘ HZS ČR pracovní skupina PVČ, která usměrňuje činnosti v rámci PVČ, ať u HZS kraje, nebo centrálně. Ve skupině jsou zástupci odboru (oddělení) prevence, odboru (oddělení) ochrany obyvatelstva a krizového řízení, sekce (úseku) IZS a operačního řízení a tiskový mluvčí. Skupina pracuje pod vedením koordinátora PVČ. Na realizaci jednotlivých činností se v souladu s plánem PVČ na příslušný kalendářní rok mohou podílet příslušníci ze všech odborů (oddělení) napříč HZS kraje, resp. MV-GŘ HZS ČR. 2.8.1 Vymezení a charakteristika cílových skupin výchovy a vzdělávání Při výchově a vzdělávání v oblasti ochrany obyvatelstva se HZS ČR v současné době zaměřuje ve dvě základní kategorie, a to na odborníky a obyvatelstvo. 2.8.1.1 Cílová skupina odborníci Obecně lze konstatovat, že základní cílovou skupinou, pro kterou je uvedené vzdělávání určeno, jsou osoby, které rozhodují nebo přímo vykonávají činnosti vztahující se k oblasti bezpečnosti, tzv experti. Jedná se zejména o úředníky státní správy nebo samosprávy, kteří přímo realizují činnosti v oblasti bezpečnosti, nebo jejich nadřízené s přímou nebo obecnou odpovědností, dále o příslušníky ozbrojených sil a bezpečnostních sborů (Armáda ČR, HZS ČR, Policie ČR a další), zaměstnance u PaPFO, kteří v rámci své pracovní náplně mají povinnosti ve vztahu k ochraně obyvatelstva a krizovému plánování a řízení, dále také starostové obcí (ORP, primátoři statutárních měst a v hl. městě Praze starostové městských částí). Do této skupiny patří také pedagogové působící na vysokých školách, které připravují budoucí odborníky v oblasti bezpečnosti. Druhou skupinu tvoří tzv lektoři. Do ní patří učitelé základních a středních škol, kteří vyučují problematiku ochrany člověka za mimořádných událostí a rovněž realizátoři projektů preventivně výchovné činnosti. Tato cílová skupina má bohaté sice pedagogické a psychologické znalosti a praktické zkušenosti, ale v důsledku dvacetiletého výpadku vzdělávání v oblasti prevence a ochrany před MU ve školách nedisponují dostatečnými odbornými znalostmi dané problematiky. Na rozdíl od skupiny expertů nepotřebují až tak podrobné znalosti, ale je důležité, aby znali základy problematiky včetně jejího začlenění do vzdělávacích dokumentů, vhodné formy práce s dětmi pro výuku a také měli přehled o dostupných pomůckách a učebnicích. Systém vzdělávání expertů tvoří poměrně širokou oblast, do které vstupují různé vzdělávací subjekty a výstupy směřují k různým cílovým skupinám. Z tohoto důvodu bylo potřeba dát těmto činnostem určitý systém. Proto byla v roce 2001 ustavena meziresortní pracovní skupina složená ze zástupců MV, MO a SSHR, v roce 2003 se rozšířila o zástupce MZ a v roce 2004 také o zástupce MŠMT. Skupina se stala poradním orgánem VCNP pro řešení otázek v této oblasti. Na základě úkolu z usnesení Bezpečnostní rady státu ze dne 6. ledna 2004 č. 93 připravila tato skupina návrh Koncepce vzdělávání v oblasti krizového řízení [110] (dále „koncepce vzdělávání“), kterou schválila Bezpečnostní rada státu (dále „BRS“) svým usnesením ze dne 16. listopadu 2004 č. 14. 136 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Cílem koncepce vzdělávání je systémové řešení přípravy osob v předmětné oblasti, stanovení cílových skupin, způsobů a zásad pro zpracování vzdělávacích programů, vytvoření podmínek k získávání a prohlubování kvalifikace a její zvyšování v oblasti potřebné pro činnost profesionálních pracovníků a osob dotčených oblastí krizového řízení a realizace koordinace a výkonu státní správy v oblasti činností spojených se vzděláváním v krizovém řízení v gesci MV ve spolupráci s dalšími dotčenými ministerstvy a ústředními správními úřady. Systém přípravy je v koncepci vzdělávání rozdělen do dvou úrovní: - získání kvalifikace cestou vyššího odborného nebo vysokoškolského vzdělávání (je realizováno vzdělávacími institucemi, VOŠ a VŠ, podle akreditovaných vzdělávacích programů a slouží k získání nebo prohloubení kvalifikace), - další profesní vzdělávání (je určeno k prohloubení kvalifikace potřebné k výkonu funkce nebo činnosti v oblasti krizového řízení nebo k doplnění potřebných znalostí pro určitou funkci nebo činnosti). Koncepce vzdělávání vymezuje tyto cílové skupiny: - úředníci územních samosprávných celků (vedoucí úředníci s obecnou nebo přímou odpovědností nebo úředníci-specialisté v oblasti krizového řízení), - státní a ostatní zaměstnanci ve správních úřadech (členové středního a vrcholového managementu s obecnou nebo přímou odpovědností nebo specialisté v oblasti krizového řízení), - příslušníci ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, - ostatní osoby u PaPFO, jejichž pracovní náplň je dotčena povinnostmi ve vztahu ke krizovému plánování (zaměstnanci významných subjektů v oblasti energetiky, zdravotnictví, dopravy, chemického průmyslu apod.), - volení a další funkcionáři vyžadující individuální přístupy (starostové obcí, primátoři statutárních měst). Koncepce vzdělávání stanovuje pro jednotlivé cílové skupiny konkrétní rozsah znalostí (např. vedoucí úředníci s obecnou odpovědností by měli znát obecné zásady krizového řízení, naproti tomu úředníci-specialisté by měli zvládnout problematiku v celé její šíři). Obsahová náplň je rozdělena do jednotlivých vzdělávacích modulů: - Modul „A“ – obecné základy krizového řízení, - Modul „B“ – úvod do problematiky krizového řízení, - Modul „C“ – krizové řízení při nevojenských krizových situacích, - Modul „D“ – obrana státu, - Modul „E“ – ochrana obyvatelstva, - Modul „F“ – ochrana ekonomiky, - Modul „G“ – vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek, - Modul „H“ – hospodářská opatření pro krizové stavy, - Modul „I“ – integrovaný záchranný systém, - Modul „J“ – krizové řízení v oblasti zdravotnictví. K jednotlivým modulům byly vytvořeny studijní texty s výjimkou modulů „A“, „B“ a „C“, pro které vznikl společný text v rozsahu modulu „C“. 137 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Pro vzdělávání volených a dalších funkcionářů byla rovněž zpracována Příručka pro školení starostů [137], která obsahuje základní penzum znalostí pro tuto cílovou skupinu. Koncepce dále stanovuje gesci za řízení, koordinaci a výkon státní správy v oblasti činností spojených se vzděláváním v krizovém řízení, a to MV v součinnosti s MO, MZ, MŠMT a SSHR. Dále stanovuje finanční zabezpečení, a to formou hrazení z kapitol státního rozpočtu příslušných resortů a úřadů pro vzdělávání státních a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech a v rámci územních rozpočtů územních samosprávných celků pro úředníky územních samosprávných celků. Každé čtyři roky byla na jednání Bezpečnostní rady státu předkládána zpráva o realizaci koncepce vzdělávání. Od roku 2015 se tato zpráva stala součástí Zprávy o stavu ochrany obyvatelstva v ČR, která je v tříletých cyklech předkládána k projednání a schválení vládou ČR. S ohledem na zvyšování kvality vzdělávání nejenom stávajících, ale i budoucích odborníků v oblasti bezpečnosti, rozvíjí HZS ČR spolupráci s vysokými školami, které mají akreditované programy v oblasti bezpečnosti (jejich seznam je zveřejněn a aktualizován na internetových stránkách www.hzscr.cz). Jedenkrát ročně se představitelé těchto VŠ a MV-GŘ HZS ČR setkávají na společném semináři, na kterém dochází k předávání nových informací a zkušeností a naopak získávání zpětné vazby přímo z terénu. Z důvodu ujednocení výuky v oblasti bezpečnosti na vysokých školách schválila BRS svým usnesením ze dne 3. července 2007 č. 32 Společné minimum pro potřeby vzdělávání odborníků v oblasti bezpečnosti [138], které slouží jako základní obsah a rozsah pro potřeby tvorby a akreditace vzdělávacích programů vysokých škol v této oblasti. Tento dokument rovněž slouží Akreditační komisi ČR jako přehled požadavků, které vyžaduje při akreditaci vzdělávacích programů. HZS ČR spolupracuje s VŠ také při pořádání konferencí a seminářů. Příslušníci HZS ČR působí na vybraných VŠ jako externisté (vyučující, konzultanti, vedoucí nebo oponenti bakalářských a diplomových prací) nebo poradci při tvorbě studijních programů. Systém vzdělávání lektorů (učitelů) probíhá ve dvou rovinách: - v rámci přípravy vysokoškolského studia (budoucí učitelé), - formou celoživotního vzdělávání v rámci tzv. dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Pro vzdělávání budoucích učitelů přímo na vysokých školách vláda ČR schválila svým usnesením č. 734 ze dne 5. října 2011 Studijní základy I., II. a III. pro jednotlivé obory vzdělávání. Studijní základ I. je určen všem studentům napříč obory k získání základních znalostí a dovedností, jak předcházet mimořádným událostem a jak ochránit sebe a svěřené žáky v případě jejího vzniku. Studijní základ II. je určen studentům oboru Výchova ke zdraví, kteří by se měli navíc naučit tuto problematiku vyučovat a Studijní základ III. je pro studenty jedno a dvouoborových studijních programů zaměřených na ochranu obyvatelstva. Pro stávající učitele, kteří si potřebují doplnit kvalifikaci, jsou určeny kurzy nabízené Národním institutem pro další vzdělávání, které lektorsky zabezpečují příslušníci HZS ČR, nebo kurzy pořádané přímo HZS ČR (mají akreditaci MŠMT). Obsahové zaměření vzdělávání expertů v oblasti bezpečnosti je stanoveno výše uvedenou koncepcí vzdělávání ve formě jednotlivých modulů vzdělávání. Obsahové zaměření lektorů by mělo obsahovat základní informace z oblasti bezpečnosti, zásady předcházení a zvládání MU, znalost systému vzdělávání v této oblasti, seznámení s dostupnými pomůckami a materiály, popř. příklady z praxe. 138 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Pomůcky a účinné formy – ke vzdělávání této cílové skupiny expertů slouží studijní texty C až J zpracované podle jednotlivých modulů a další aktuální materiály v této oblasti a zveřejňované informace na internetových stránkách. Pro lektory slouží příručky zpracované HZS ČR, metodický materiál Podklady k výuce témat ochrany člověka za běžných rizik a MU v ZŠ a informace zveřejňované na internetových stránkách. Nejúčinnější formou pro tyto cílové skupiny jsou kurzy, přednášky, semináře konference atd. 2.8.1.2 Cílová skupina obyvatelstvo Dospělé obyvatelstvo je nejpočetnější skupinou, kterou lze dále dělit dle okruhu zájmů na pracovně aktivní obyvatelstvo, matky s dětmi, zdravotně hendikepované apod. Předávání informací je u této skupiny náročnější a ovlivňují jej různé vedlejší faktory (nedostatek času, přehlcenost různými komerčními informacemi, náročnost na předání informací, nezájem aktivně přistupovat k získávání informací, různorodé zájmy). Pro tuto skupinu obyvatelstva HZS ČR realizuje řadu projektů. Jedná se zejména o: - projekt „Bezpečné cestování“ – v prostředcích hromadné dopravy je informována cestující veřejnost o možných nebezpečích a o správném jednání v případě ohrožení nebo krizové situace. Tento projekt probíhá od roku 2006 a ve své historii prošel třemi etapami. Během své existence se za výrazné pomoci HZS krajů rozšířil do velkých měst po celé ČR a lze se s ním setkat nejen v dopravních prostředcích, zastávkách, prostorách patřících dopravcům, ale i ve školách, v obecních úřadech, případně u jiných institucí tak, aby bylo zajištěno jeho rozšíření co možná nejširšímu počtu obyvatelstva. - projekt „Vaše cesty k bezpečí aneb chytré blondýnky radí“ [243] – jedná se o informačně vzdělávací projekt HZS Jihomoravského kraje. Na tvorbě spolupracoval HZS Jihomoravského kraje, Krajské ředitelství Policie ČR Jihomoravského kraje a Diecézní charita Brno. Informace předávají pracovnice uvedených institucí ze tří okruhů témat – ochrana obyvatelstva, požární prevence a bezpečnost občana, které obsahují 33 témat. Z projektu vznikla samostatná příručka. - projekt „Štěstí přeje připraveným“ [244] – seriál krátkých videoklipů vyrobených Institutem ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč slouží jako návod, jak se zachovat při nebezpečných situacích, do kterých se může každý z nás dostat. - HZS Karlovarského kraje ve spolupráci s Asociací „Záchranný kruh“ o. s. vytvořil „Informační systém pro města a obce“, který zajišťuje ty nejdůležitější rady, návody a informace ze světa rizik a nebezpečí pro obyvatele (návštěvníky stránek) obce, města. Výše uvedené projekty jsou doplňovány menšími (rozsahem působnosti) projekty. Především se jedná o: - informování občanů regionálními rozhlasovými a televizními stanicemi, - spolupráce s dalšími organizacemi a občanskými sdruženími na regionální úrovni, - tvorba materiálů a jejich distribuce občanům. Specifickou podskupinou dospělé populace jsou senioři, kteří mají co do počtu vzrůstající podíl ve společnosti, vyžadují odlišný přístup od populace v produktivním věku. Je nutné ji ještě rozdělit na aktivní a pasivní seniory kvůli rozsahu a formám sdělování informací. Výhodou této skupiny je fakt, že na rozdíl od ekonomicky aktivní populace jeví o problematiku ochrany obyvatelstva velký zájem. V současné době jsou pro seniory pořádány přednášky v rámci tzv senior akademií, ale i samostatně v domovech důchodců a zájmových sdruženích. Přednášky jsou uzpůsobeny potřebám 139 II. OCHRANA OBYVATELSTVA a prostředí, ve kterém se senioři pohybují. Současně jsou pro seniory vydávány specifické materiály vydávané v rámci jednotlivých projektů (viz Obr. 41). Obr. 41 Kalendáře pro seniory [zdroj: Asociace Záchranný kruh] Cizinci mají v ČR v oblasti vzdělávání stejná práva a povinnosti jako občané ČR. Pro tuto cílovou skupinu byla v anglickém jazyce zpracována příručka s názvem Pro případ ohrožení (existuje i v české verzi), která byla následně distribuována na všechna zastupitelství (příručka je na internetu upravena i v německé a francouzské verzi). Současně byly upraveny dva projekty k využití pro tuto cílovou skupinu: - projekt „Bezpečné cestování“ – částečně anglický jazyk, - projekt „Vaše cesty k bezpečí“ – upraven do angličtiny a němčiny. Zdravotně hendikepovaní – tato skupina je vysoce specifická a vyžaduje speciální přístupy v závislosti na druhu postižení (nevidomí, neslyšící, tělesně postižení nebo duševně postižení). Projekty pro tuto skupinu obyvatelstva se rozvíjejí zejména v posledních letech. HZS ČR při předávání informací úzce spolupracuje s konkrétními sdruženími a pro postižené občany pořádá besedy, instruktáže a přednášky. Obsah vzdělávání pro dospělé obyvatelstvo je rámcový a v případě potřeby jej lze dále specifikovat dle podskupin s přihlédnutím na konkrétní potřeby vzdělávaných. Základní obsah vzdělávání: - druhy ohrožení (na daném teritoriu, celospolečenské, charakteristické pro danou cílovou skupinu), - prevence – jaká opatření, zásady vedou k předcházení, zamezení ohrožení, vzniku MU, - zásady zvládání již vzniklé MU, - připravovaná opatření a způsoby jejich provedení – základní informace, - kde vyhledat informace. Děti a školní mládež tvoří cílovou skupinu, která je nejlépe ovlivnitelná. Výchova a vzdělávání je pro tuto skupinu řešena v rámci výuky na základních a středních školách. V průběhu výuky je možné obsah a rozsah předávaných informací přesně přizpůsobit příslušnému věku. Školní výuka umožňuje opakování, což vede k utvrzování informací (testy, hry, projekty, praktická činnost). Při výuce je dále možné využívat i další formy sdělování informací (média, internet, ukázky, dny otevřených dveří, besedy, projekty apod.). Současně je tato skupina připravována při mimoškolních činnostech v rámci různých zájmových kroužků, nebo v rámci aktivit občanských sdružení. 140 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obsah vzdělávání pro děti a mládež je velice široký, neboť koresponduje s platnými vzdělávacími dokumenty. Důležité v procesu vzdělávání je, aby bylo dosaženo následujících cílů. Žák (student) po absolvování vzdělávacího procesu: - dokáže rozeznat nebezpečí ve svém okolí a nepodceňuje jej, - zná zákonitosti vzniku nejčastějších MU (požáry, povodně, větrné smrště, havárie s únikem nebezpečných látek apod.), - zná základní preventivní opatření a pravidla sebeochrany, - ví, kde získat další informace. Základní metody a formy výchovy a vzdělávání obyvatelstva – žádná forma není sama o sobě vyčerpávajícím řešením vzdělávání, pouze vhodnou kombinací forem může být pokryto široké spektrum obyvatelstva. Vzdělávání ochrany člověka za MU na školách – MŠMT v roce 2004 schválilo školským zákonem [39] nové principy v politice pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Oblast ochrany člověka za mimořádných událostí se stala součástí rámcových vzdělávacích programů pro základní, gymnaziální a střední odborné vzdělávání. Rámcové vzdělávací programy vymezují závazný rámec vzdělání v jednotlivých školních etapách. Každá škola je povinna na základě těchto rámcových vzdělávacích programů definovat školní vzdělávací programy. Učitelé už tak nejsou vázáni na tradiční „osnovy“, kterých se musí držet, protože učitel v plánech nepopisuje, „co má probrat“, ale popisuje, jaké dovednosti mají jeho žáci mít. Obsah a rozsah výuky problematiky ochrany člověka za MU je v těchto dokumentech stanoven rozdílně dle jednotlivých stupňů vzdělávání. Principem je, že daná problematika prostupuje celým procesem uvedeného vzdělávání. Rámcové vzdělávací programy se do vzdělávání začaly zavádět od roku 2007. Tímto pozbyl platnosti výše uvedený pokyn MŠMT a jím stanovený obsah a rozsah výuky. Opatřením ministra školství, mládeže a tělovýchovy č.j.:MSMT-2647/2013-210 ze dne 29. ledna 2013, byly schváleny revidované rámcové vzdělávací programy pro základní školy, do kterých byla ve větším rozsahu zapracována i problematika ochrany člověka za běžných rizik a MU. Z celkem devíti vzdělávacích oblastí je tato problematika součástí sedmi, tj. prolíná se téměř celým vzdělávacím programem. Konkrétně bylo rozšířeno a specifikováno učivo a doplněny dílčí cíle vzdělávání. Podle těchto nově upravených rámcových vzdělávacích programů začali učitelé učit od září 2013. 2.8.2 Projekty na podporu vzdělávání Vzhledem k tomu, že tato problematika je poměrně rozsáhlá a dosti náročná, MV-GŘ HZS ČR ve spolupráci s MZ a Asociací Záchranný kruh, která se dlouhodobě věnuje pomoci školám při výuce této problematiky, a pod vedením MŠMT zpracovalo metodickou pomůcku pro učitele Podklady k výuce témat ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných událostí v základních školách. Tento materiál podrobně rozpracovává problematiku po jednotlivých ročnících s ohledem na věk žáků a důrazem na opakování probraného. Učitelům nabízí definice jednotlivých pojmů a termínů, návrhy forem implementace do výuky, přehled dostupných pomůcek a učebnic, ale také soubor testových otázek po ročnících a odkazy na další zdroje k této tematice. Tento materiál nebyl vydán v knižní podobě, ale lze si jej stáhnout z portálu www.rvp.cz nebo z webových stránek MVGŘ HZS ČR. Na podporu výuky podniká HZS ČR od roku 1999 řadu činností, jež podporují a obohacují edukaci žáků v dané oblasti, zejména: - pomáhá při přípravě praktických cvičení, 141 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - pořádá soutěže (pohybově-vědomostní, výtvarné), - organizuje besedy pro žáky, studenty a pedagogické pracovníky, - pořádá ukázky z činnosti JPO (samostatně, nebo ve spolupráci s dalšími složkami IZS), - umožňuje exkurze škol na stanicích HZS krajů, - připravuje nebo se podílí na tvorbě učebnic a příruček pro výuku, - podílí se na vzdělávání učitelů. S příchodem výuky problematiky ochrany člověka za MU do základních a středních škol bylo nezbytné připravit pomůcky, které by výuku podpořily. V působnosti HZS ČR byla vydána řada publikací a DVD, nebo se na tvorbě dalších podílel. Z úrovně MV-GŘ HZS ČR byly vydány knihy a příručky určené nejen k výuce na školách. Jedná se o: - příručku „Pro případ ohrožení“, - publikaci „Ochrana člověka za mimořádných událostí“, - publikace a DVD zaměřené na požární prevenci – „Výchova dětí v oblasti požární ochrany“ a „Výchova a prevence v oblasti požární ochrany“, - brožura „Vaše cesty k bezpečí“, která je výsledkem dlouhodobé práce příslušníků HZS Jihomoravskéého kraje na stejnojmenném projektu, - sérii učebnic „Ochrana člověka za mimořádných událostí“ pro jednotlivé ročníky (spolupráce MV-GŘ HZS ČR s nakladatelstvím ALBRA), - sérii učebnic pro konkrétní předměty – např. Havárie s únikem nebezpečných látek, Radiační havárie, učebnice pro fyziku (spolupráce MV-GŘ HZS ČR s nakladatelstvím Fortuna), - sérii DVD „Štěstí přeje připraveným“ a „Ochrana člověka za MU“ – tituly pochází z řady interaktivního výukového softwaru pod názvem ScholaLudus zpracovaného Krátkým filmem Praha, a.s. ve spolupráci s Institutem ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč. - DVD v rámci projektu „Chraň svůj svět, chraň svůj život“, které bylo vytvořeno občanským sdružení Asociace "Záchranný kruh". Projekty na podporu vzdělávání na školách, ale i pro další cílové skupiny, se v posledních letech rozšířily do řady krajů ČR. Jedná se zejména o následující projekty: HASÍK CZ – program systému vzdělávání žáků ZŠ. Jedná se o předávání informací dětem základních škol formou besed z oblasti ochrany obyvatelstva a požární ochrany v souladu se stanoveným obsahovým zaměřením. Tyto informace předává určená dvojice aktivistů, která prošla kurzy instruktorů pořádanými o. s. Citadela Bruntál. Besedy probíhají ve druhém ročníku a následně pak v šestém ročníku základních škol. Žáci si tak hravou formou ověří získané informace, které nabyly při vyučování. Asociace „Záchranný kruh“ vytvořila integrovaný projekt s názvem "Záchranný kruh". Cílem projektu je zvýšení úrovně vzdělanosti a připravenosti obyvatelstva (zejména dětí a mládeže) a ostatních subjektů Karlovarského kraje v oblasti běžných rizik, rizik MU a KS, zefektivnění postupů složek IZS v Karlovarském kraji a zvýšení prevence a přípravy obyvatelstva k sebeochraně a vzájemné pomoci. V současné době se daří projekt rozšiřovat a zpřístupňovat jej po celé ČR. 142 II. OCHRANA OBYVATELSTVA V rámci Integrovaného projektu „Záchranný kruh“ vznikly tyto dílčí projekty: - „Bezpečnostní portál“ – účinný nástroj edukace první pomoci dětí a mládeže a jejich rodičů a pedagogů“, - „Internetový bezpečnostní portál“ – vzdělávací, informační, komunikační a evaluační nástroj pro život, v rámci kterého byl rozšířen bezpečnostní portál www.zachrannykruh.cz na celostátní úroveň a byly vytvořeny nebo rozšířeny zejména publikační a zpravodajský systém, - „Chraň svůj svět, chraň svůj život“ je zaměřen na aktivity ve vztahu ke školám a školským zařízením, dětem a mládeži, - „Rizika silniční a železniční dopravy“, jehož výstupem je Interaktivní multimediální příručka dopravní výchovy, - „Včas umět a znát je napořád“, jehož výstupem jsou didaktické a metodické pomůcky pro mateřské školy, zpracované i pro interaktivní výuku. MV-GŘ HZS ČR je jedním z hlavních odborných partnerů, ale do projektů se zapojují i další HZS krajů. Všechny produkty, vytvořené v rámci dílčích projektů jsou volně dostupné na bezpečnostním portálu www.zachranny-kruh.cz a v současné době jsou využívány celostátně, zejména v rámci vzdělávání na školách všech typů, ale i pro vzdělávání veřejnosti a obyvatelstva jako takového, a HZS ČR se podílí na jejich šíření. Centrum pro bezpečný stát o.s. realizuje projekt „Ochrana obyvatel“. Cílem projektu je zlepšit informovanost občanů o tom, co dělat v krizových situacích. V rámci projektu byla vydána, za odborné spolupráce MV-GŘ HZS ČR, odborné gesce Policejního prezidia ČR a Katedry urgentní medicíny a medicíny katastrof Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, účelová publikace „Co dělat…“ – aneb Kapesní průvodce krizovými situacemi doma i v zahraničí, která byla cestou HZS krajů distribuována do všech základních, středních a vyšších odborných škol po celé ČR. Projekt „Vaše cesty k bezpečí aneb chytré blondýnky radí“, který je zmíněn u přípravy dospělého obyvatelstva je možné využívat i pro základní a střední školy. Projekt zahrnuje 33 témat ve třech oblastech (ochrana obyvatelstva, požární prevence a bezpečnost občana). Tato témata představují zástupkyně jednotlivých složek IZS. S projektem je možné se setkat i ve formě informačních letáků, které se objevují i na vývěskách obecních a dalších úřadů Více informací naleznete na www.firebrno.cz/vase-cesty-k-bezpeci, včetně brožury, která je zde volně ke stažení. Praktická příprava, vědomostní a dovednostní soutěže – v rámci výchovy a vzdělávání pořádají HZS krajů pro děti a mládež různé aktivity v oblasti praktické přípravy a různé tematické soutěže. Jedná se především o přípravu v oblastech požadovaného chování při běžných rizikových situacích nebo při MU, dále o výtvarné, pohybově-vědomostní nebo jiné soutěže, které se zpravidla skládají ze dvou částí, a to znalostního testu z oblasti požární ochrany a ochrany člověka za MU (ochrany obyvatelstva) a z dovednostní disciplíny. Cílem soutěží je prakticky ověřit, jak soutěžící uplatní nabyté teoretické znalosti z předmětné oblasti v praxi. Předávání informací za pomoci médií lze využít pro sdělení informací oslovované cílové skupině. Pro konkrétní formy je potřeba nosiče zpráv volit takovým způsobem, aby dovolovaly dané sdělení zobrazit co nejlépe, tj. se všemi detaily, které chceme, aby oslovená skupina znala. Je také příhodné, aby se oslovovaná část populace setkala s instrukcemi opakovaně, nebo se k podstatným informacím mohla vracet. Internet je celosvětový systém navzájem propojených počítačových sítí, ve kterých mezi sebou počítače komunikují pomocí rodiny protokolů TCP/IP (Transmission Control 143 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Protocol/Internet Protocol). Společným cílem lidí využívajících internet je bezproblémová komunikace (výměna dat). Nejznámější službou poskytovanou v rámci internetu je Worldwide web (kombinace textu, grafiky a multimédií propojených hypertextovými odkazy), e-mail (elektronická pošta) a sociální sítě, avšak nalezneme v něm i desítky dalších. Internet je nejvíce se rozvíjejícím médiem, které přináší rozmanité možnosti při práci s ním (interaktivní výuka, informovanost, ale i pomoc apod.). Pro práci s obyvatelstvem je nepostradatelným nástrojem. Rozhlasové vysílání je jednosměrné vysílání přenosu zvuku na dálku. Lze jej dělit na celoplošné a regionální. V rámci vysílání je možné připravit: - krátké výchovné pořady pro obyvatelstvo, - soutěže s tematikou ochrany obyvatelstva, - diskusní pořady. Televizní vysílání v současné době oslovuje nejširší část populace. Televizní přijímač vlastní téměř každá domácnost, proto je televizní vysílání nejsledovanějším médiem v ČR. Televizní vysílání lze rozdělit na celoplošně šířené, kabelové a satelitní. V rámci televizního vysílání lze realizovat krátké výchovné klipy, diskusní pořady, spolupráci s tvůrci programů zaměřených na mimořádné události (odborný dozor) nebo vytvořit tematicky zaměřenou kampaň. Tisková média se řadí k druhému nejvýznamnějšímu sdělovacímu prostředku (noviny čte více než 2/3 populace). Tisková informace je vhodná pro věcná a seznamující sdělení, pro zvýšení povědomí o MU, a také pro dlouhodobé působení na cílové skupiny v oblasti prevence. Pomocí tiskovin je možné obyvatelstvo tematicky informovat o možných ohroženích, popisovat reakce na vzniklé situace a v případě potřeby mu předávat aktuální rady. S využitím tisku lze také informovat o práci dotčených orgánů veřejné správy, o soutěžích a vzniklých MU. Ze zkušeností je patrno, že regionální tisk dokáže čtenáře zaujmout více, než tisk celostátní, z důvodu většího zájmu o dění v blízkém okolí občana. Vývěsky/úřední desky jsou zpravidla umísťovány na takovém místě, kudy prochází velký počet osob a disponuje jimi většina firem a veřejných institucí. Vývěska/úřední deska poskytuje čtenáři všechny podstatné informace. Univerzity třetího věku jsou vzdělávacím programem v rámci celoživotního vzdělávání. Určen je osobám důchodového věku, kterým nabízí řadu kurzů, jejichž cílem je umožnit seniorům prohlubovat své vědomosti a získávat nové poznatky z různých oblastí (věda, kultura, technika atd.). Univerzity třetího věku jsou otvírány v rámci VŠ po celé ČR. Posluchač univerzity třetího věku však dle zákona o vysokých školách [12] nemá statut studenta. Instruktáže zpravidla představují provedení krátkého školení. K instruktáži lze využít mnoha forem předávání informací od mluveného slova, přes krátké klipy, až po různá cvičení. Informační a poradenská centra a vzdělávací zařízení lze využívat pro zvýšení informovanosti obyvatelstva a zaměstnanců v předmětné oblasti. V těchto prostorách lze zajistit distribuci letáků, nebo zajišťovat přednášky, besedy a instruktáže zaměřené na charakter možného ohrožení obyvatel obce, na připravená opatření k zabezpečení ochrany obyvatelstva, jejího života, zdraví a majetku. Zvláštní pozornost je třeba věnovat občanům sluchově, zrakově a tělesně postiženým. Obsah volit diferencovaně, dle možných ohrožení. Další důležitou oblastí je navázání spolupráce mezi zmíněnými subjekty a občanskými sdruženími, veřejně prospěšnými organizacemi a jinými orgány a organizacemi působícími na úseku požární ochrany a ochrany obyvatelstva. Letáky jsou jednou z nejpoužívanějších forem předávání informací. Občané se s nimi setkávají denně. Obsah letáku informuje o aktuálním problému (např. pořiďte si požární hlásiče, jak 144 II. OCHRANA OBYVATELSTVA postupovat po povodni apod.), nebo odkazuje na další formu předávání informací (např. internetové stránky, publikace, teletext apod.). Pomocné materiály, jako omalovánky, rozvrhy, vystřihovánky, samolepky, pexeso apod., jsou používány zpravidla při výuce na prvním stupni základních škol jako zpestření instruktáže nebo na akcích pro veřejnost, zejména na stáncích jako odměna za splněný úkol, správně vyplněný test apod. 2.8.3 Subjekty podílející se na výchově a vzdělávání obyvatelstva Na ústřední úrovni je to MŠMT, které vytváří v intencích školského zákona [39] podmínky pro začlenění problematik ochrany člověka za běžných rizik a MU do výuky všech typů škol. MV je podle kompetenčního zákona [4] ústředním orgánem státní správy mimo jiné i pro požární ochranu, krizové řízení, civilní nouzové plánování, ochranu obyvatelstva a IZS. Proto MVGŘ HZS ČR stanovuje zaměření PVČ, propagační a ediční činnosti na úseku požární ochrany a ochrany obyvatelstva podílí se na jejím zabezpečování. Organizuje instruktáže a školení v oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení, včetně přípravy k získání zvláštní odborné způsobilosti zaměstnanců orgánů krizového řízení (k tomuto účelu zřizuje vzdělávací zařízení). Stanovuje způsob informování PaFO o charakteru možného ohrožení, připravovaných opatřeních, způsobu a době jejich provedení, zpracovává koncepci ochrany obyvatelstva, HZS kraje mimo jiné zabezpečuje PVČ, propagační a ediční činnost v oblasti požární ochrany a ochrany obyvatelstva, organizuje instruktáže a školení v oblasti ochrany obyvatelstva. K tomuto účelu zřizuje vzdělávací zařízení a seznamuje ostatní obce, PaFO ve své územní působnosti s charakterem možného ohrožení obyvatel s připravenými ZaLP. Orgány obce seznamují PaFO v obci s charakterem možného ohrožení, s připravenými ZaLP a ochranou obyvatelstva (za tímto účelem organizují jejich školení) a také organizují PVČ. Pokud jsou PaPFO zahrnuty do HP kraje nebo VněHP, jsou povinny zajistit vůči svým zaměstnancům dotčeným předpokládanou MU informování o hrozících MU a plánovaných opatřeních a organizovat jejich přípravu k sebeochraně a vzájemné pomoci. Občanská sdružení, veřejně prospěšné organizace a jiné orgány a organizace působící na úseku požární ochrany pomáhají zejména tím, že se podílejí na činnosti směřující k předcházení nebo eliminaci ztrát při požárech, zejména na PVČ mezi občany a mládeží. 2.8.4 Zásady provádění preventivně výchovné činnosti Při zabezpečování činností ve vztahu k obyvatelstvu platí hlavní zásada efektivnosti a účelnosti. To znamená, že při plánování akcí, projektů musím zvážit vložené zdroje (kolik finančních, personálních, materiálních a časových prostředků vynaložím) a přínos (jak velkou skupinu obyvatelstva oslovím, jaké dopady akce přinese apod.). Důležité je nalézt optimální poměr. Při provádění PVČ je také třeba přihlížet k místním, specifickým podmínkám a volit projekty, které budou funkční nebo je v případě potřeby modifikovat. Jednotlivé akce (projekty) jsou součástí plánu PVČ na kalendářní rok. Koordinátor PVČ u HZS kraje usměrňuje a sjednocuje postupy v oblasti PVČ, přitom spolupracuje se všemi odděleními (pracovišti) v rámci krajského ředitelství HZS kraje, případně jednotlivých územních odborů a naopak, tato pracoviště poskytují koordinátorovi PVČ potřebné podklady. Celostátní koordinátor PVČ metodicky řídí činnost koordinátorů PVČ HZS krajů a provádí kontrolní a rozborovou činnost v oblasti výchovy a vzdělávání v rámci celého HZS ČR. 145 II. OCHRANA OBYVATELSTVA V praxi to znamená, že každé odborné pracoviště plánuje a realizuje PVČ v rámci své působnosti a o tomto informuje koordinátora PVČ, který toto zaznamená do plánu PVČ. Na konci kalendářního roku pak všechna odborná pracoviště spolupracují s koordinátorem PVČ na vyhodnocení činnosti a toto zaznamenávají do vyhodnocovací tabulky PVČ. Na realizaci jednotlivých činností se pak dle plánu PVČ mohou podílet příslušníci ze všech oddělení/odborů napříč HZS kraje resp. MV-GŘ HZS ČR. 2.8.5 Požadavky na lektora Vzdělávací proces a prezentace na veřejnosti vyžadují od všech, kteří do tohoto procesu vstupují určité znalosti a dovednosti, ale také kulturu vystupování. Co tedy zvyšuje image lektora: - jeho odborné a kvalifikační schopnosti, - všeobecná informovanost v oboru, - srozumitelnost výkladu, - naslouchání názoru druhých, - kultivovaný vzhled a vystupování. Při samotném výkladu je nutné udržovat vizuální kontakt s účastníky. Je důležité v nich vzbudit dojem zainteresovanosti. Lze toho dosáhnout postupným přesouváním zraku z jednoho účastníka na druhého. V případě velkého sálu se pak soustředit na zadní řady a přesouvat pohled k předním. Aby pohled na lektora nebyl nepříjemným, je třeba využívat mimiky obličeje. K uvolnění pomáhá úsměv, který je velice příjemným nástrojem komunikace. Ke zvýšení intenzity projevu a většího zapojení je doporučeno zvednout obočí, a hlavu vysunout mírně kupředu. S tím souvisí i práce s tělem. Je třeba nalézt přirozený režim těla, který je u každého lektora individuální. Je třeba se cítit uvolněně a toto přenášet i na účastníky. Zvládnete-li práci těla a kontaktu s účastníky, pokuste se pracovat i se svým hlasem. Lektor by měl mluvit zřetelně a hlasitě. Je třeba se vyvarovat vulgaritám, které do výkladu nepatří. K zvládnutí hlasu slouží řada technik s využitím hrudního a břišního dechu. Lektor HZS ČR navíc oslovuje celou veřejnost, různé cílové skupiny. Z tohoto důvodu je naprosto nezbytné nepodcenit přípravu, je nutné „naladit se na stejnou strunu“ s posluchači, tj. odbornou terminologii „přeložit“ do jejich způsobu vyjadřování (např. děti v MŠ nebo naopak pubescenti apod.) tak, aby výklad pro ně byl zajímavý a srozumitelný. Výše popsané zásady jsou jen základem, který by měl zvládat každý lektor. Z tohoto důvodu je vhodné absolvovat prezentační a komunikační kurzy, aby si lektor osvojil dovednosti a schopnosti potřebné k přednášení a výkladu. Při práci s různými cílovými skupinami pomůže i pedagogické vzdělání, znalost psychologie apod. 2.9 Plnění úkolů ochrany obyvatelstva vybranými subjekty Na plnění úkolů ochrany obyvatelstva se podílí, jak již bylo popsáno v předchozích kapitolách, celá řada subjektů. V této kapitole je věnována pozornost HZS kraje, jednotkám SDHO a okrajově je zmíněna problematika zařízení civilní ochrany. Dobrovolnická činnost je popsána viz kapitola 2.6.9 části II. 2.9.1 Úkoly HZS kraje v oblasti ochrany obyvatelstva HZS kraje plní úkoly v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy (např. zákonem o IZS [23], zákonem o požární ochraně [14], krizovým zákonem [24]). 146 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Příslušníci HZS kraje na úseku ochrany obyvatelstva a krizového řízení k úkolům uvedeným viz kapitola 1.3.5 části II: - zpracovávají analýzu možného nebezpečí na přípravu v oblasti protipovodňové ochrany (záplavová území obcí, zaznamenání v GIS, požadavky na výstavbu hrází atd.), - zajišťují výpisy z HPK pro ORP a další orgány, které o to požádají, - sjednávají dohody o poskytnutí osobní a věcné pomoci týkající se ochrany obyvatelstva, - provádí sběr dat pro operační řízení a havarijní a krizové plánování, - spravují a udržují aktuálnost databází s informacemi o SaP využitelných pro řešení MU nebo KS, - zpracovávají poklady pro seznámení obcí a PaFO s charakterem možného ohrožení, s připravenými opatřeními a se způsobem jejich provedení, - podílejí se na zpracování podkladů do GIS pro potřeby havarijního a krizového plánování, - zajišťují aktivní podporu činnosti OPIS při událostech, které souvisí s ochranou obyvatelstva (informace o službách, dodavatelích, využitelné technice, péče o evakuované atd.), - podílejí se na odborné přípravě starostů obcí, - podílejí na odborné přípravě povodňových komisí a krizových štábů ORP a krajů, - evidují prostředky varování obyvatelstva v rámci kraje, - podílejí se na inventurách prostředků varování, které jsou v majetku HZS kraje, - vyjadřují se k žádostem o dotace na výstavbu nebo obměnu koncových prvků varování; - zajišťují správu a případný výdej materiálu humanitární pomoci ze souprav okamžitého použití, které jsou umístěny na požárních stanicích HZS kraje, - poskytují, na základě požadavku obcí, příp. OPIS, vysoušeče zdiva pro potřeby ochrany obyvatelstva, - zajišťují činnost evakuačních středisek při evakuaci osob (příslušník HZS je vedoucím evakuačního střediska), - podílejí se na poskytování psychosociální pomoci obyvatelstvu postiženému MU, - zprovozňují prostředky pro nouzové přežití a ubytování při MU (např. rozvinují a obsluhují kontejner nouzového přežití), - poskytují odbornou pomoc orgánům obce při řešení MU nebo KS (funkce tzv. terénního pracovníka), - podílejí se na řešení MU a plnění úkolů ve prospěch ochrany obyvatelstva, zejména zajišťováním péče o postižené (poskytování stravy a nápojů, nouzového ubytování atd.), - zajišťují péči o materiál pro humanitární pomoc ve skladech HZS kraje, - spolupracují s NNO na přípravě řešení MU nebo KS, - koordinují činnost NNO v případě vzniku MU nebo KS, - provádí úkony související s vyřazováním stálých úkrytů z evidence, - mohou být členy štábu velitele zásahu pro analýzu situace (z hlediska ochrany obyvatelstva), 147 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - podílejí se na přípravě a provedení cvičení složek IZS (ve vztahu k ochraně obyvatelstva), - zúčastňují se cvičení složek IZS jako člen štábu velitele zásahu nebo jako velitel úseku/sektoru pro činnost v oblasti ochrany obyvatelstva (evakuace, varování, nouzové přežití), - aktivně se účastní konferencí v oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení, - zajišťují odbornou praxi pro studenty vysokých (popř. středních) škol, - zajišťují funkci vedoucího/oponenta pro bakalářské/magisterské práce studentů VŠ, - podílejí se na zpracování podkladů a stanovisek k právnímh předpisům, - podílejí se na zpracování koncepčních materiálů odborného úseku. Příslušníci HZS kraje na úseku ochrany obyvatelstva a krizového řízení dále plní tyto úkoly: - podílí se na údržbě objektů pro potřeby HZS (údržba skladů humanitární pomoci, zajištění chodu skladu, vypracování a aktualizace Dokumentace bezpečnostní ochrany areálu atd.), - podílí se na zajištění připravenosti a akceschopnosti jednotek HZS kraje (zajišťují výuku problematiky ochrany obyvatelstva a krizového řízení v rámci odborné přípravy příslušníků), - připravují příslušníky HZS kraje a členy jednotek SDHO k používání a obsluze materiálu pro nouzové přežití a humanitární pomoc při řešení MU), - podílí se na řízení odborné stránky výkonu služby v JPO (z pohledu ochrany obyvatelstva), - podílí se na zpracování zprávy o stavu požární ochrany v kraji/ORP (ve vztahu k přípravě a řešení MU a KS), - po odborné stránce zajišťují kurz „Technik ochrany obyvatelstva“ (T OOB-16) pro jednotky SDHO, - podílí se na přípravě a organizaci taktických cvičení JPO (se zaměřením na ochranu obyvatelstva), - vykonávají PVČ (školy, senioři, zájmové skupiny, občanské sdružení, obce atd.) včetně propagace HZS kraje na veřejnosti, - projednávají a zajišťují agendu spojenou se získáním dotací a grantů na zpracování a výdej materiálu pro PVČ, - zpracovávají články do periodik vydávaných HZS ČR a dalších odborných časopisů, K úkolům uvedeným viz kapitola 2.2.4.3 části III příslušníci HZS kraje na úseku ochrany obyvatelstva a krizového řízení: - zajišťují místnost (včetně vybavení) na jednotlivých požárních stanicích pro práci krizového štábu (stálé pracovní skupiny krizového štábu) ORP/kraje, - zajišťují podporu krizovému štábu (stálé pracovní skupině krizového štábu) ORP/kraje jako členové operační skupiny nebo štábu HZS, - zpracovávají funkční databázi pro evidenci údajů o přechodných změnách pobytu osob, - koordinují cvičení krizových štábů ORP/kraje, 148 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - oslovují a vedou evidenci dodavatelů nezbytných dodávek (včetně samotných nezbytných dodávek) v informačním systému ARGIS, - vytváří další databáze pro činnost krizového štábu (stálé pracovní skupině krizového štábu) ORP/kraje (např. zápisy ve formě chatu atd.). 2.9.2 Plnění úkolů obce v oblasti ochrany obyvatelstva Orgány obce zajišťují připravenost obce na MU a podílejí se na provádění ZaLP a na ochraně obyvatelstva. Bližší informace jsou uvedeny viz kapitola 1.3.4 části II. K plnění úkolů ochrany obyvatelstva může obec využít zejména jednotku SDHO, zařízení civilní ochrany a dobrovolníky. Obecně lze říci, že nejvhodnějším personálním zdrojem je jednotka SDHO. Výhodou je zejména skutečnost, že každá obec má podle zákona o požární ochraně [14] povinnost zřídit JPO. Potřeba jednotek SDHO se významnou měrou ukazuje v posledních letech zejména při živelních pohromách, kdy je zpravidla jediným subjektem v obci, který poskytuje pomoc při MU včetně základní pomoci obyvatelstvu.[116] 2.9.3 Úkoly jednotek požární ochrany v oblasti ochrany obyvatelstva HZS kraje ve spolupráci s obcemi provádí na základě havarijních plánů a předpokladu vzniku MU analýzu potřeb zajištění plnění úkolů ochrany obyvatelstva JPO z pohledu : - jednotky plnící obecné úkoly pro ochranu obyvatelstva (dále viz kapitola 2.9.3.1 části II) - předurčené jednotky plnící speciální úkoly pro ochranu obyvatelstva (dále viz kapitola 2.9.3.2 části II) Jednotkami PO jsou [14]: - jednotka HZS kraje, která je složena z příslušníků HZS určených k výkonu služby na stanicích HZS kraje (jednotka je součástí HZS kraje), - jednotky HZS podniku, která je složena ze zaměstnanců PaPFO, kteří vykonávají činnost v této jednotce jako své zaměstnání (jednotku zřizuje a spravuje PaPFO), - jednotka SDH, která je složena z fyzických osob, které nevykonávají činnost v této jednotce jako své zaměstnání (jednotku zřizuje a spravuje obec), - jednotka SDH podniku, která je složena ze zaměstnanců PaPFO, kteří nevykonávají činnost v této jednotce jako své zaměstnání (jednotku zřizuje a spravuje PaPFO). JPO provádí kromě požárního zásahu také záchranné práce při živelních pohromách a jiných MU. Jednotky PO při zásahu [66]: - provádí zdolávání požárů, - provádí ZaLP, - podílí se na evakuaci obyvatel, - podílí se na označování oblastí s výskytem nebezpečných látek, - podílí se na varování obyvatel, - podílí se na dekontaminaci postižených obyvatel nebo majetku, - podílí se na humanitární pomoci obyvatelstvu a zajištění podmínek pro jeho nouzové přežití. 149 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 2.9.3.1 Obecné úkoly JPO při ZaLP a při ochraně obyvatelstva Každá JPO plní úkoly zejména pro potřeby svého zřizovatele (mají místní působnost). Stanovené úkoly plní s ohledem na nebezpečí na daném území pomocí dostupných prostředků. Mezi obecné úkoly jednotek SDHO při ZaLP a při ochraně obyvatelstva patří: - technická pomoc při odstraňování následků MU (čerpání vody, pomoc při pátrání a vyhledávání osob, zajišťování hlásné povodňové služby, odstraňování překážek z vodního toku, zajištění objektů pomocí pytlů s pískem, výstavba protipovodňových hrází, poskyování první pomoci), - podíl na evakuaci (obsah evakuačního zavazadla, stanovení shromaždiště osob, obsluha evakuačního střediska, evakuace osob a zvířat), - podíl na označování nebezpečných oblastí (znalost zásad činnosti při úniku nebo nálezu nebezpečné látky nebo předmětu, stanovení nebezpečné a vnější zóny, použití improvizovaných ochranných prostředků, základní informace o nebezpečných látkách), - podíl na varování (znalost způsobů varování a informování obyvatelstva, obsluha koncových prvků varování, předávání tísňových informací a informací o hrozícím nebezpečí a následných režimových opatřeních, realizace náhradního způsobu varování), - podíl na dekontaminaci (znalost způsobu provádění dekontaminace osob a techniky standardními nebo improvizovanými prostředky), - podíl na humanitární pomoci obyvatelstvu a zajištění podmínek pro jeho nouzové přežití (zajišťování nouzového ubytování obyvatelstva, humanitární pomoci a psychosociální pomoci, poskytování první pomoci, nouzové dodávky elektrické energie, nouzové zásobování pitnou vodou). [173] 2.9.3.2 Speciální úkoly předurčených JPO na úseku ochrany obyvatelstva JPO lze také předurčit pro systém ZaLP při dopravních nehodách, při haváriích s únikem nebezpečných látek, při živelních pohromách a pro ochranu obyvatelstva. Předurčené JPO plnící speciální úkoly pro ochranu obyvatelstva mají územní působnost, mohou ale působit i mimo území svého zřizovatele. Předurčenost pro ochranu obyvatelstva na daném teritoriu se stanovuje na základě analýzy daného území ve vazbě na HPK a je uvedeno v plánu plošného pokrytí území kraje jednotkami PO. Speciální úkoly předurčených jednotek v záchranných pracích a v ochraně obyvatelstva jsou následující: - ZaLP při dopravních nehodách a při haváriích s únikem nebezpečných látek, technická pomoc při odstraňování následku MU (vyprošťování osob a zvířat, transport raněných z místa MU do shromaždiště, třídění raněných, provizorní stabilizace trosek a stavebních konstrukcí, pomocné práce u speciální techniky nebo při odstraňování následků povodní, vichřic, polomů atd.), povodňové záchranné práce (záchrana osob z vody, evakuaci osob a zvířat pomocí plavidel, pomoc při distribuci humanitární pomoci, výstavba protipovodňových hrází, zajišťování hlásné povodňové služby, odstraňování nebezpečných naplavenin a ledových jevů, zajišťování objektů proti vniknutí vody, pomocné práce při odvodňovacích pracích), - podíl na evakuaci (stanovení shromaždiště osob a jeho obsluha, provoz evakuačního střediska, evakuace osob a zvířat), 150 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - podíl na označování nebezpečných oblastí (znalost používání speciálních ochranných oděvů a detekčních prostředků, činnosti v nebezpečné zóně), - podíl na dekontaminaci (organizace místa pro dekontaminaci 50 a více osob, výdej náhradních oděvů a ochranných pomůcek, dekontaminace techniky pomocí rámů a kartáčů, dekontaminace zasahujících jednotek nebo složek IZS), - podíl na humanitární pomoci obyvatelstvu a zajištění podmínek pro jeho nouzové přežití (zajištění nouzového ubytování – výstavba a obsluha MZHP, rozvinutí a obsluha kontejneru nouzového přežití, dovoz a výdej stravy, výdej náhradních oděvů, evidence nouzově ubytovaných osob). [173] 2.9.3.3 Odborná příprava JPO v oblasti ochrany obyvatelstva Základem zajištění akceschopnosti JPO je pravidelná odborná příprava a odborná způsobilost jejich členů. Ze zákona o požární ochraně vyplývá povinnost zejména pro velitele, strojníky a techniky speciálních služeb JPO vykonávat své funkce pouze s požadovanou odbornou způsobilostí. Členům jenotek SDHO je obdobně stanovena povinnost zúčastňovat se odborné přípravy v určeném rozsahu.[14] Základní odbornou přípravu ostatních členů jednotky zajišťuje velitel JPO. Platí, že člen jednotky může vykonávat službu při zdolávání požáru samostatně až po absolvování základní odborné přípravy.[66] Vzhledem k tomu, že JPO plní také úkoly v oblasti ochrany obyvatelstva, musí být členové jednotky v této problematice odborně způsobilí. Toto se zajišťuje formou pravidelné roční odborné přípravy jednotek HZS kraje (upraveno interními předpisy HZS krajů) a základní a cyklické odborné přípravy velitelů jednotek SDHO a SDH podniků. Tématika ochrany obyvatelstva je do této odborné přípravy začleněna Učebními osnovami kurzu velitelů družstev a velitelů jednotek SDH obcí a SDH podniků V-40 (č.j. MV-2370-1/PO-IZS-2014). V roce 2013 byly vydány učební osnovy kurzu Technik ochrany obyvatelstva TOOB-16 (č.j. MV-86739-1/PO-IZS-2013), který je určen pro členy jednotek SDHO, techniky ochrany obyvatelstva nebo velitele družstev. V rámci kurzu je člen jednotky seznámen s: - legislativními předpisy vztahující se k ochraně obyvatelstva, - varováním a informováním obyvatelstva, - evakuací obyvatelstva, - nouzovým přežití obyvatelstva a humanitární pomocí, - činností jednotek při povodních a při poškození budov, - nebezpečnými látkami a ochranou jednotlivce při úniku nebezpečných látek, - psychosociální péčí o postižené obyvatelstvo a PVČ. Základní podmínkou pro zařazení člena jednotky SDHO do tohoto kurzu je absolvování základní odborné přípravy. Kurz je ukončen formou závěrečné zkoušky před zkušební komisí (praktická zkouška a závěrečný test). Absolvent kurzu získá potřebné znalosti k plnění funkce člena jednotky SDHO, který je pověřen plněním dílčích úkolů jednotky na úseku ochrany obyvatelstva. Formou odborné přípravy členů JPO může být i taktické cvičení tématicky zaměřené na plnění úkolů v oblasti ochrany obyvatelstva, případně začleňování této problematiky do ostatních taktických cvičení JPO. Tento způsob odborné přípravy je vhodný zejména pro předurčené jednotky. Je vhodné cvičení v ochraně obyvatelstva zkombinovat se cvičením krizového štábu ORP nebo cvičením složek IZS. 151 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Mezi využitelné pomůcky pro odbornou přípravu JPO v oblasti ochrany obyvatelstva patří zejména Příručka pro přípravu techniků ochrany obyvatelstva [190] a Metodické listy Bojového řádu JPO [159] – Činnost jednotek při povodních (Ob 1), Činnost jednotek při hlídkové činnosti v rámci povodňové hlásné služby (Ob 2), Varování obyvatelstva (Ob 3), Stavba protipovodňových hrází z pytlů plněných pískem (Ob 4), Objektová evakuace (Ob 5), Plošná evakuace (Ob 6), Evakuační středisko (Ob 7), Ubytování evakuovaných osob – Nouzové ubytování (Ob 8), Posttraumatická péče hasičům a psychosociální pomoc osobám zasažených MU (Ob 9). 2.9.4 Zařízení civilní ochrany K plnění úkolů orgánů obce a úkolů PaPFO uvedené zákonem o IZS mohou obce a PaFO zřizovat zařízení civilní ochrany bez právní subjektivity, které se stávají jejich součástí. Zařízení civilní ochrany je tvořeno zaměstnanci nebo jinými osobami na základě dohody a věcnými prostředky.[23] Při zřizování těchto zařízení se postupuje podle vyhlášky č. 380/2002 Sb., kde je mj. stanoveno, že zřizovatel zařízení civilní ochrany může požádat HZS kraje o vyjádření k účelnosti zřízení zařízení civilní ochrany. Zařízení civilní ochrany může být zřízeno pro účel [76]: - zajištění evakuace, - zajištění nouzového přežití a organizované humanitární pomoci, - nouzového zásobování vodou, - poskytování první pomoci, - provádění prací spojených s vyprošťováním osob a odstraňování následků MU, - zjišťování a označování nebezpečných oblastí, - zabezpečení dekontaminace terénu, - zabezpečení dekontaminace osob a oděvů, - zabezpečení dekontaminace věcných prostředků, - zabezpečení ukrytí osob ve stálých úkrytech, - zabezpečení výdeje prostředků individuální ochrany. Vyhláškou [76] je také stanoven systém odborné přípravy, která je zaměřena na objasnění místa a úlohy zařízení civilní ochrany při vzniku MU, na součinnost se složkami IZS a na plnění úkolů vyplývajících z funkce s důrazem na opatření ochrany obyvatelstva (ukrytí, evakuace, nouzové přežití, výdej PIO, poskytování první pomoci, dekontaminace, vyprošťování, průzkum). Ze statistických přehledů vyplývá, že na území ČR bylo k 31.12.2012 zřízeno celkem 141 zařízení civilní ochrany, na konci roku 2013 jich bylo 127. [136] Nezájem zřizovat tato zařízení lze spatřovat v nutnosti vynakládání finančních prostředků (nákup potřebného vybavení) a zajišťování odborné přípravy (uvolňování ze zaměstnání). V současné době se spíše přistupuje k variantě využití jednotek SDHO k provádění úkolů ochrany obyvatelstva. 2.10 Psychosociální pomoc Při řešení MU a KS se v posledních letech berou na zřetel i možné psychosociální dopady na zasažené osoby. Tento druh pomoci je jednou z hlavních oblastí činnosti psychologické služby HZS ČR, která při organizaci tohoto druhu podpory spolupracuje v rámci IZS s psychology a krizovými 152 II. OCHRANA OBYVATELSTVA interventy Policie ČR, ZZS a v ojedinělých případech i s psychology Armády ČR, dále potom s členy NNO a dobrovolníky na ně navázanými. Při zajišťování součinnosti s NNO psychologická služba HZS ČR spolupracuje také s příslušníky na úseku ochrany obyvatelstva a krizového řízení, neboť potřeby v oblasti psychické často souvisejí i s potřebami na úrovni věcné a materiální. 2.10.1 Vymezení psychosociální pomoci Psychosociální pomocí osobám zasaženým MU se rozumí naplňování zjištěných potřeb v oblasti tělesné, duševní, duchovní a sociální, a to v souladu s hodnotami zasažených osob. Osobami zasaženými se rozumí nejenom přímí účastníci MU, ale i jejich blízcí, rodiny (nemusí být přímo na místě MU), svědci MU a v některých případech i poskytovatelé pomoci. Za zvláště ohrožené skupiny osob jsou považovány děti, staří lidé, lidé trpící materiální nouzí ohrožující jejich přežití, lidé se zdravotním či duševním postižením, lidé žijící v kolektivních zařízeních či osamoceně, lidé prožívající současně jiné trauma a lidé s psychotraumatem v osobní historii. Vyrovnávání se s MU a jejími dopady probíhá u většiny lidí v průběhu delšího časového úseku a v každé etapě má trochu jinou podobu, hloubku a dokonce i okruh zasažených. Bezprostředně po události tedy hovoříme o psychosociální pomoci krátkodobé, a na ni pak navazuje psychosociální pomoc střednědobá a dlouhodobá, čítající týdny a měsíce, v některých případech i několik let. V prvotní fázi jde tedy o základní stabilizaci psychického stavu zasaženého člověka a jeho přípravu na zvládnutí bezprostředních hodin a dní, v navazujících fázích o pomoc se znovuzačleněním do běžného fungování ve vlastním prostředí daného jednotlivce. 2.10.2 Standardy psychosociální pomoci Důležitým dokumentem, který se vztahuje ke kvalitě psychosociální pomoci v ČR, jsou Standardy psychosociální krizové pomoci zaměřené na průběh a výsledek, vydané MV-GŘ HZS ČR v roce 2010. [131] Základním hybatelem pro vznik standardů byla snaha HZS ČR (koordinuje ZaLP, organizuje a koordinuje evakuaci, nouzové ubytování, nouzové zásobování pitnou vodou, potravinami a dalšími nezbytnými prostředky k přežití obyvatelstva a také organizuje a koordinuje humanitární pomoc) zajistit to, aby při ukončení zásahu mohl v případě potřeby nasměrovat zasažené obyvatelstvo na kvalitní následnou pomoc, u níž bude mít jasnou představu o její úrovni. Standardy psychosociální pomoci vycházejí z pojetí odolnosti a kladou důraz na schopnost lidí pomoci si sami a vzájemně, za podpory ostatních a celé komunity, v níž žijí. Přidruženým materiálem, který následně vznikl v roce 2012, je Příručka pro školy: Když se stane neštěstí (Připravujeme se na mimořádné události anebo krizové situace a jejich důsledky). [132] Příručka je určena zřizovatelům a pracovníkům škol - ředitelům, učitelům, výchovným poradcům, metodikům, školním psychologům, družinářům, pracovníkům pedagogicko-psychologických poraden apod. Jaké jsou tedy prostředky a cíle psychosociální pomoci? V rámci ZaLP se poskytuje první psychická pomoc, krizová intervence, a krátkodobá psychosociální pomoc. Organizuje ji na místě zásahu jeho velitel. Pro tuto činnost může využít odborného pracovníka pro uvedenou oblast a využívá jej na místě zásahu jako pomocníka velitele zásahu nebo ho začleňuje do štábu velitele zásahu. Cílem první psychické pomoci je stabilizace stavu zasaženého člověka, která spočívá především v naplnění základních lidských potřeb (tekutiny, teplo, fyzická pohoda apod.), zajištění klidného a bezpečného místa (např. autobus, kontejner nouzového přežití) a uspokojení nezbytné 153 II. OCHRANA OBYVATELSTVA potřeby být informován o tom, co se stalo, co se aktuálně děje (např. v rámci ZaLP) a co se bude dít dále. Pro potřeby příslušníků a zaměstnanců HZS ČR byla vytvořena dvacetihodinová odborná příprava s pevnými osnovami s názvem První psychická pomoc, kde se účastníci mohou naučit její základní postupy. Odborná příprava bývá realizována opakovaně ve všech HZS krajů a kromě členů posttraumatické péče, velitelů a hasičů-lezců, kteří ji nejvíce vyhledávají, se do ní může přihlásit jakýkoli příslušník a zaměstnanec HZS ČR. Na tuto odbornou přípravu navazuje další s názvem První psychická pomoc II., jež je zaměřena na komunikaci se specifickými skupinami obyvatelstva a s lidmi s postižením. Zjednodušené kroky první psychické pomoci byly následně umístěny i do přílohy Souboru typové činnosti složek IZS STČ 12/IZS „Typová činnost složek IZS při poskytování psychosociální pomoci“. [130] Kroky první psychické pomoci – Co teď hned můžu udělat? - navaž kontakt: o najdi odvahu zasaženou osobu oslovit: „Jsem hasič... Stalo se ... Jak se jmenujete?“ o ujisti, dodej pocit bezpečí:„Nebojte se, jsem u Vás, budu potřebovat Vaší spolupráci…“ - zjisti zdravotní stav: o Je zraněný? Ošetři nebo ošetření zprostředkuj: „Slyšíte mě? Bolí Vás něco? Víte, co se stalo?...“ - chraň soukromí − dbej na důstojnost: - chraň zasaženou osobu před zvědavci, případně před médii. - informuj, co se děje, a naslouchej: - podávej reálné informace: „Jsem tu proto... Bude se dít…Lékař je na cestě. Teď uslyšíte ránu, protože...“ - vyslechni, podpoř. - vyhni se frázím, mluv jednoduše, v krátkých větách. - zjišťuj a zajišťuj základní potřeby: - zajisti základní potřeby (pět T): teplo, ticho, tekutiny, transport, tišící prostředky. - rovněž o dospělého pečuj jako o dítě. - Pil? Byl na záchodě? Je mu dost teplo? (nabídni přikrývku). - Je někdo s ním? Postrádá někoho? - Má se o co opřít? Posaď, podepři, opři, hledej opatrně tělesný kontakt. - Má se kde umýt? Zajisti. - hlídej bezpečí: - odveď ho, je-li mu místo nebezpečné nebo nepříjemné (využij váš automobil nebo pomoc lidí v okolí.). 154 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - zabraň pohybu, je-li pro něj nebezpečný (můžeš se pohybovat s ním). - dbej na vlastní bezpečí. - spolupracuj s druhými na místě (se sousedy, s cestujícími z vozů, kteří zastavili, aby pomohli atd.). - pomoz přemýšlet o dalším postupu (dvoz domů, náhradní ubytování apod.). - řeš situaci tady a teď, případně bezprostřední následující kroky, nehledej dlouhodobá řešení. - předej do péče blízkých osob nebo dalších služeb: - pomoz je kontaktovat (koho, ať si určí sám). - využij místní zdroje (sousedy, starostu, místní instituce). - přes OPIS kontakty na další organizace a služby (NNOe, krizová centra, linky důvěry atd.). - telefonické konzultace s psychologem HZS ČR, případně si jej vyžádej na místo. Krizová intervence je druhem odborné pomoci, prováděné u HZS ČR psychologem s patřičným výcvikem. Spočívá v rychlém a časově omezeném zásahu tváří v tvář nebo po telefonu, zaměřeném na řešení konkrétního problému a s akcentem na to, aby člověk zvládl situaci co nejvíce vlastním přičiněním. Krátkodobá psychosociální pomoc, během které se navazuje spolupráce s obcemi, místními organizacemi a NNO, má za úkol vyhledání konkrétních potřeb zasažených osob a zajištění jejich naplnění. To znamená, že potřebným lidem je nabízena pomocná ruka opravdu pouze tam, kde o ni stojí, a v těch ohledech, v nichž o podporu mají zájem. Pokud se ukazuje, že bude psychosociální pomoc žádoucí i po skončení ZaLP, jsou to pak obce, místní organizace a NNO, které následně pokračují v nabízení střednědobé a dlouhodobé pomoci. Při velkých MU se psychosociální pomoc koordinuje pro více míst zásahů prostřednictvím koordinátora, který je zpravidla členem štábu velitele zásahu nebo krizového štábu kraje/ORP, kde předává i informace o případně zjištěných materiálních potřebách zasažených osob pro plnění úkolů ochrany obyvatelstva. Úkolem koordinátora je tedy zejména řídit poskytování psychosociální pomoci během rozsáhlé MU nebo KS. Za tímto účelem iniciuje setkání všech dostupných poskytovatelů psychosociální pomoci. Cílem takového setkání je dohodnout se na: - systému řízení poskytování psychosociální pomoci, - rozdělení činností, - místní působení jednotlivých poskytovatelů psychosociální pomoci, - způsobu předávání informací (od jednotlivých poskytovatelů ke koordinátorovi i opačně), - spolupráci s krizovým štábem (ohledně předávání informací a plánování činnosti), - způsobu vyhodnocení poskytované psychosociální pomoci (průběžném a závěrečném). Klíčovým dokumentem, který upravuje postupy složek IZS v této oblasti, je výše zmíněný Soubor typové činnosti složek IZS STČ 12/IZS [130]. V STČ 12/IZS není přesně specifikována příčina a druh MU (podobně jako v STČ 09/IZS při společném zásahu u MU s velkým počtem 155 II. OCHRANA OBYVATELSTVA zraněných a obětí), po jejímž vzniku jsou stanovené postupy složek IZS aplikované. STČ 12/IZS je průřezovou metodikou a může být využívána současně s dalšími již vydanými typovými činnostmi. Listy JPO, Policie ČR Armády ČR a nově i list ZZS přesně vymezují povinnosti a kompetence příslušných složek a poskytovatelů psychosociální pomoci při MU. List NNO obsahuje přehlednou tabulku činností, které jsou jednotlivé organizace schopny při MU nabídnout (viz Tabulka 18). NNO, které jsou do STČ 12/IZS zahrnuty, jsou ADRA, Člověk v tísni, Diakonie Českobratrské církve evangelické (dále „Diakonie ČCE), ČČK a Charita. Tabulka 18 Neziskové organizace a jejich činnosti zahrnuté do STČ 12/IZS [zdroj: HZS ČR] Organizace / druh činnosti ADRA Člověk v tísni Diakonie ČCE ČČK Charita Monitoring rozsahu škod a sociálních potřeb x x x x x Materiální pomoc x x x x x Zapůjčení techniky (vysoušečů a drobné techniky) x x x x Poskytnutí první pomoci x Dobrovolnická pomoc (při odstraňování následků mimořádné události) x x x x x Psychosociální pomoc (krátkodobá i dlouhodobá krizová intervence ve spolupráci s psychology HZS, zástupci ostatních neziskových organizací a s duchovními) x x x x Evakuační centra (zřízení, zajištění provozu ve spolupráci s místní samosprávou a IZS) x x Finanční pomoc (v případě získání finančních zdrojů nebo vyhlášení veřejné sbírky a na základě terénního šetření) x x x x x Postupy psychosociální pomoci, popsané v STČ 12/IZS jsou také zaneseny v Metodickém listu č. 9 Ob Bojového řáduJPO s názvem Posttraumatická péče hasičům a psychosociální pomoc osobám zasaženým MU. V rámci psychosociální pomoci je třeba zmínit i posttraumatickou péči o záchranáře, kterou také zaštiťují psychologové HZS ČR společně s posttraumatickými týmy jednotlivých HZS krajů (což jsou týmy vyškolených hasičů, kteří o danou problematiku projevují dobrovolný zájem a po absolvování příslušné odborné přípravy mohou po těžkých zásazích poskytovat odbornou kolegiální pomoc). Výcvik členů posttraumatických týmů probíhá na základě Systému řízení stresu při kritických událostech psychologů J. T. Mitchella a G. S. Everlyho (CISM – Critical Incident Stress Management). Jedním z dokumentů, jak při tomto druhu pomoci postupovat, jsou také např. Vodítka – psychosociální podpora pro pracovníky uniformovaných složek,[195] která vznikla v rámci projektu EU a pod vedením organizace Impact - nizozemského centra pro získávání vědomostí a pro poradenskou činnost v rámci následné psychosociální péče po katastrofických událostech. Na vzniku těchto vodítek se podíleli i zástupci psychologického pracoviště MV-GŘ HZS ČR a MV. Systém poskytování psychosociální pomoci je již v ČR dobře ukotven, jak v oblasti předpisů, tak v oblasti praxe. Dobré praktické zkušenosti ohledně funkčnosti spolupráce psychologů, členů posttraumatických týmů HZS ČR (a krizových interventů základních složek IZS, poskytujících 156 II. OCHRANA OBYVATELSTVA psychosociální pomoc v urgentní fázi neštěstí) s NNO a dalšími subjekty (poskytujících psychosociální pomoc především ve střednědobém a dlouhodobém horizontu) lze doložit např. příklady poskytované psychosociální pomoci v případě některých MU (dopravní nehoda na železnici ve Studénce v roce 2008, srážka tramvají ve Vřesině, výbuchu plynu v bytovém domě ve Frenštátu pod Radhoštěm v roce 2013, opakované rozsáhlé povodně). V těchto situacích se součinnost při poskytování psychosociální pomoci občanům na bázi IZS a NNO velmi osvědčila. 2.11 Příprava na válečný stav Válečný stav je jedním z krizových stavů k řešení KS související s vojenským ohrožením ČR. Parlament ČR může rozhodnout o vyhlášení válečného stavu pro celé území státu v případě, že dojde k napadení ČR, nebo pokud je třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení. [1] Vyhlášení válečného stavu by na základě vývoje (zhoršování) vojensko-politické situace velice pravděpodobně předcházelo vyhlášení stavu ohrožení státu, jako krizového stavu, který může na návrh vlády vyhlásit parlament ČR, a to v případech, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu, územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy. [3] 2.11.1 Specifika ochrany obyvatelstva za válečného stavu V případě ozbrojeného konfliktu bude obyvatelstvo v daném území ohroženo zejména v prostorech intenzivní bojové činnosti, případně v prostorech diverzní činnosti a to v důsledku použití jak konvenčních zbraní, tak ZHN. Základní úkoly a opatření ochrany obyvatelstva za válečného stavu (viz Obr. 2) jsou plněny jako úkoly civilní obrany v souladu s článkem 61 Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám. Těmito úkoly jsou: - hlásné služby, - evakuace, - organizování a poskytování úkrytů, - zatemňování, - záchranné práce, - zdravotnické služby včetně první pomoci a také náboženská pomoc, - boj s požáry, - zjišťování a označování nebezpečných oblastí, - dekontaminace a podobná ochranná opatření, - poskytování nouzového ubytování a zásobování, - okamžitá pomoc při obnově a udržování pořádku v postižených oblastech, - okamžitá oprava nezbytných veřejných zařízení, - bezodkladné pohřební služby - pomoc při ochraně předmětů nezbytných k přežití, - doplňující činnost nezbytná k splnění výše uvedených úkolů, včetně plánování a organizování, ale neomezující se pouze na tuto činnost. [84] Podle dodatkového protokolu jsou organizacemi civilní obrany instituce a jednotky, které jsou organizovány nebo zmocněny příslušnými orgány strany ve válečném konfliktu výhradně k plnění výše uvedených úkolů. 157 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Dále je zde vymezen personál organizací civilní obrany jako osoby určené stranou ve válečném konfliktu výhradně k plnění úkolů civilní obrany, včetně personálu určeného výhradně k řízení těchto organizací. Pokud jde o materiál organizací civilní obrany, jde o zařízení, zásoby a přepravní prostředky používané těmito organizacemi k plnění úkolů civilní obrany. Zvláštnosti evakuace, ukrytí obyvatelstva a poskytování PIO v podmínkách stavu ohrožení státu a válečného stavu jsou uvedeny v příslušných kapitolách části II. 2.11.2 Zproštění výkonu mimořádné služby Na plnění úkolů civilní obrany (ochrany obyvatelstva) se v případě mimořádné služby za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu (mobilizace ozbrojených sil), podílejí osoby, které pokud byly vojáky v záloze, mohou být výkonu mimořádné služby zproštěny z důvodu důležitého zájmu bezpečnosti ČR. Žádost o zproštění výkonu mimořádné služby podává osoba samostatně výdělečně činná, zaměstnavatel pro svého zaměstnance nebo orgán územního samosprávného celku po projednání se zaměstnavatelem vojáka v záloze. Tuto žádost lze podat před vyhlášením stavu ohrožení státu, za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu u krajského vojenského velitelství podle místa trvalého pobytu zaměstnance. Zaměstnavatel může od svého zaměstnance vyžadovat předložení vojenského dokladu nebo rozhodnutí o jeho schopnosti vykonávat vojenskou činnou službu ke zjištění údajů potřebných pro podání žádosti a může vést evidenci těchto údajů. Zaměstnanec je povinen tomuto požadavku vyhovět. Na zproštění výkonu mimořádné služby není právní nárok. [40] 2.11.3 Odřady civilní obrany Nový zákon o HZS ČR řeší mimo jiné možnost pro MV-GŘ HZS ČR, HZS krajů a pro Záchranný útvar HZS ČR k plnění úkolů za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu zřizovat a organizačně, materiálně a personálně připravovat odřady civilní obrany, tvořené z jednotek SDHO nebo jejich částí s tím, že: - ořady plní úkoly HZS ČR jako součást jeho organizace, - pro plnění úkolů těmito odřady může HZS ČR vytvářet zásoby vybrané techniky a věcných prostředků, - o počtu fyzických osob zařazených do odřadu, jeho organizační struktuře a vybavení rozhodne vláda na návrh ministra vnitra, - HZS ČR bude zajišťovat výuku a výcvik osob zařazených do odřadu, - fyzická osoba zařazená do odřadu se za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu považuje za zaměstnance HZS ČR. Poznámka:K době předání této publikace do tisku nebyl ještě nový zákon oHZS ČR zveřejněn ve Sbírce zákonů. 2.11.4 Příprava občanů k obraně státu Příprava občanů k obraně státu je dobrovolná a zahrnuje zejména zdravotnickou přípravu, přípravu k civilní ochraně, zájmovou činnost s technickým a sportovním zaměřením, přípravu obyvatelstva k sebeobraně a vzájemné pomoci a další činnosti spojené s branností a se zabezpečením přípravy k obraně státu. Tato příprava má charakter vzdělávání a provádí se v rámci základního a středního vzdělávání i v rámci jiné státem uznané vzdělávací činnosti. Občany 158 II. OCHRANA OBYVATELSTVA k obraně státu připravují zejména školy, školská zařízení a další vzdělávací zařízení. Na přípravě občanů k obraně státu se mohou podílet i občanská sdružení, církve, náboženské společnosti a další právnické osoby podle svého účelu a poslání v součinnosti s příslušnými obecními úřady ORP, krajskými úřady a obcemi. Za přípravu občanů k obraně státu odpovídají ministerstva, jiné správní úřady a obce. MOspolipracuje s MŠMT na zabezpečení odborné složky obsahu vzdělávání ve vydávaných učebních dokumentech v oblasti přípravy občanů k obraně státu. Krajské úřady zabezpečují přípravu občanů k obraně státu podle požadavků obcí, obecní úřady ORP se podílejí na její organizaci. Obce uplatňují požadavky na přípravu občanů k obraně státu u krajského úřadu cestou obecního úřadu ORP a organizují jejich přípravu. [20] MO ve spolupráci s MV-GŘ HZS ČR zpracovalo Koncepci přípravy občanů k obraně státu, tato byla schválena usnesením vlády ČR ze dne 16. ledna 2013 č. 38. [104] Poznámka: MO v návrhu novely zákona o zajišťování obrany ČR uvažuje zásadní změnu a to, že za stavu ohrožení státu a za válečného stavu by byla příprava občanů k obraně státu povinná. 2.11.5 Objekty důležité pro obranu státu Objekty důležité pro obranu státu jsou pozemky a stavby umístěné ve vojenských újezdech a jejich příslušenství, které mají z politického, vojenského nebo hospodářského hlediska význam pro zajišťování obrany státu, zejména pro zabezpečení základních funkcí státu a zabezpečení ozbrojených sil. Dále to mohou být tyto objekty: - pozemky a stavby, k nimž výkon vlastnického práva státu a jiných majetkových práv státu vykonává MO nebo právnická osoba jím zřízená nebo založená, - pozemky a stavby určené k ochraně obyvatelstva, - pozemky, stavby a další objekty strategického významu, které určí vláda, - pozemky a stavby, za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu mohou mít strategický význam a které určí vláda. Do objektů důležitých pro obranu státu z důvodu veřejného zájmu nebo z důvodu bezpečnosti fyzických osob může být statutárním orgánem nebo jím pověřenou osobou, do jehož působnosti objekty důležité pro obranu státu náleží, vstup omezen nebo zakázán. [20] Poznámka: Ministerstvo obrany v návrhu novely zákona o zajišťování obrany ČR uvažuje o zavedení povinnosti právnicých nebo fyzických osob, které jsou vlastníky nebo provozovateli objektů důležitých pro obranu státu, zabezpečit provozuschopnost těchto objektů pro účely zajištění obrany státu a umožnit jejich užití k těmto účelům. 2.11.6 Vztah ke krizovému řízení Ministerstva a ostatní ústřední správní úřady, správní úřady a orgány územních samosprávných celků jsou povinny při plnění úkolů zajišťování obrany státu vzájemně spolupracovat a vyměňovat si v nezbytně nutném rozsahu informace z informačních systémů, které vedou. Při plnění úkolů zajišťování obrany státu využívají pracovišť krizového řízení, pracovních a poradních orgánů zřízených podle krizového zákona [24].Vzájemnou spolupráci a výměnu informací koordinuje MO. Za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany ČR před vnějším napadením a za válečného stavu mohou orgány krizového řízení nařizovat také opatření podle zvláštního právního předpisu, nejsou-li v rozporu se zákonem o zajišťování obrany ČR. 159 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Krizové plány zpracované podle krizového zákona [24] za stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany ČR před vnějším napadením a za válečného stavu tvoří samostatnou část plánu obrany státu. [20] 3 Mimořádné události, havarijní plánování 3.1 Právní předpisy a další související dokumenty - Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). [15] - Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů [23] - Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů [28] - Nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) [46] - Vyhláška Ministerstva vnitra č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany[66] - Vyhláška Ministerstva vnitra č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému [74] - Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU. [94] 3.2 Klasifikace mimořádných událostí 3.2.1 Mimořádná událost MU je definována zákonem o IZS [23] jako škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životního prostředí a vyžadují provedení ZaLP. 3.2.2 Mimořádná událost a stupně poplachu V závislosti na rozsahu a druhu MU a také na úrovni koordinace složek při společném zásahu jsou vyhlašovány stupně poplachu. V rámci IZS se rozlišují 4 stupně poplachu. Stupeň poplachu vyhlašuje velitel zásahu nebo OPIS. První stupeň poplachu je vyhlašován v případech, kdy MU ohrožuje jednotlivé osoby, jednotlivý objekt nebo jeho část, s výjimkou objektu, kde jsou složité podmínky pro zásah, jednotlivé dopravní prostředky nebo území do plochy 500 m2 . Druhý stupeň poplachu je vyhlašován při MU, které ohrožují nejvýše 100 osob, více než 1 objekt se složitými podmínkami pro zásah, jednotlivé prostředky hromadné dopravy, cenný chov zvířat nebo území do plochy 10 000 m2 . ZaLP realizují složky IZS kraje, kde MU probíhá a je nezbytná koordinace velitelem zásahu. Třetí stupeň poplachu je vyhlašován pro MU, při kterých je ohroženo více než 1 000 osob, část obce nebo areálu podniku, soupravy železniční přepravy, několik chovů hospodářských zvířat, plochy území do 1 km2 , povodí řek, produktovou, jde o hromadnou havárii v silniční dopravě nebo o havárii v letecké dopravě. Pro ZaLP jsou při tomto stupni využívány SaP dalších krajů, zásah je koordinován velitelem zásahu za podpory štábu velitele zásahu, místo zásahu může být rozděleno na sektory a úseky. Třetí stupeň poplachu zpravidla OPIS oznamuje hejtmanovi a starostům dotčených ORP. Zvláštní stupeň poplachu je vyhlašován pro MU, které ohrožují více než 1 000 osob, celé obce nebo plochy území nad 1 km2 , ZaLP využívají SaP z jiných krajů, případně 160 II. OCHRANA OBYVATELSTVA i zahraniční pomoci. Vlastní zásah je koordinován velitelem zásahu za pomocí štábu a místo může být rozděleno na sektory a úseky. [74] Složky IZS jsou při zásahu povinny se řídit příkazy velitele zásahu, popřípadě pokyny starosty ORP, hejtmana kraje, v Praze primátora hlavního města Prahy nebo ministra vnitra, provádějí-li koordinaci ZaLP. [23] Obr. 42 Vývoj události přes mimořádnou událost ke krizové situaci Pro řešení MU v prvním a druhém stupni poplachu není zpracovávána plánovací dokumentace. Jedná se o MU, které jsou řešeny v souladu s běžnou činností jednotlivých složek IZS. Pro řešení MU, které vyžadují vyhlášení třetího, nebo zvláštního stupně poplachu se zpracovává HPK. Zvláštní stupeň poplachu již zpravidla vyžaduje koordinaci na strategické úrovni. V závislosti na rozsahu MU může tato vést až ke vzniku KS, které jsou řešeny v režimu krizového zákona [24] a zákona o HOPKS [25]. Dokumentací pro plánování opatření a řešení krizových situací je zejména krizové plány. Vývoj události přes MU ke KS je znázorněn viz Obr. 42. Na centrální úrovni je zpracován Ústřední poplachový plán IZS, který se použije při ústřední koordinaci ZaLP. Poplachový plán IZS kraje slouží ke koordinaci ZaLP na území kraje. Obsahuje spojení na základní a ostatní složky IZS, přehled SaP ostatních složek, včetně přehledu SaP pro potřeby ZaLP na základě smluvních vztahů s PaPFO, jakož i způsobu a rozsahu jejich povolávání v závislosti na stupních poplachu. V přehledu SaP jsou zahrnuty také ty, které ORP, kraj nebo stát může využít na základě platných mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána. Dále obsahuje způsob povolávání a vyrozumívání vedoucích složek a členů krizových štábů PaPFO zahrnutých do HPK nebo VněHP. Poplachový plán IZS kraje je uložen na OPIS IZS a použije se, je-li vyžadována pomoc dle §20 zákona o IZS [23] a pokud koordinaci ZaLP provádí velitel zásahu nebo starosta ORP. 3.2.3 Identifikované typy nebezpečí Typy nebezpečí lze rozdělit dle původu na naturogenní a antropogenní. Naturogenní jsou dále děleny na abiotické a biotické. Antropogenní jsou dále děleny na technogenní, sociogenní a ekonomické. 161 II. OCHRANA OBYVATELSTVA V koncepci ochrany obyvatelstva [111] byl stanoven úkol zpracovat analýzu hrozeb pro ČR a její závěry promítnout do metodických a strategických materiálů v oblasti bezpečnosti státu. Vytvořená pracovní skupina HZS ČR tedy provedla analýzu v širším smyslu, jejíž součástí byla identifikace hrozeb, vlastní analýza a následné hodnocení těchto hrozeb.[115] Přehled identifikovaných typů nebezpečí s nepřijatelným rizikem je uveden viz Tabulka 19. Tabulka 19 Přehled typů nebezpečí s nepřijatelným rizikem [115] KATEGORIE NEBEZPEČÍ TYPY NEBEZPEČÍ S NEPŘIJATELNÝM RIZIKEM GESCE* naturogenní abiotické Dlouhodobé sucho MŽP, MZe, MV Extrémně vysoké teploty MŽP Přívalová povodeň MŽP, MV, MZe Vydatné srážky MŽP, MV Extrémní vítr MŽP, MV Povodeň MŽP, MV, MZe biotické Epidemie - hromadné nákazy osob MZd Epifytie - hromadné nákazy polních kultur MZe Epizootie – hromadné nákazy zvířat MZe antropogenní technogenní Narušení dodávek potravin velkého rozsahu MZe, MPO Narušení funkčnosti významných systémů elektronických komunikací ČTÚ, MPO Narušení bezpečnosti informací kritické informační infrastruktury** NBÚ, MV Zvláštní povodeň MZe, MV, MŽP Únik nebezpečné chemické látky ze stacionárního zařízení MŽP, MV, SÚJB Narušení dodávek pitné vody velkého rozsahu MZe Narušení dodávek plynu velkého rozsahu MPO, MV Narušení dodávek ropy a ropných produktů velkého rozsahu SSHR, MPO Radiační havárie SÚJB, MV Narušení dodávek elektrické energie velkého rozsahu MPO, MV sociogenní Migrační vlny velkého rozsahu MV, MZV Narušování zákonnosti velkého rozsahu (včetně terorismu) MV ekonomické Narušení finančního a devizového hospodářství státu velkého rozsahu** MF, ČNB * Tučně jsou uvedena gesční ministerstva a jiné ústřední správní úřady a ČNB ** Zařazení typu nebezpečí do kategorie nebezpečí s nepřijatelným rizikem vychází ze skutečnosti, že zákonné podmínky předpokládají pro tyto situace vyhlášení krizového stavu. Na celostátní úrovni bylo identifikováno celkem 72 typů nebezpečí, z toho 22 je označeno jako nebezpečí s nepřijatelným rizikem, kterým je nutné věnovat na jednotlivých stupních veřejné správy prioritní pozornost. Jedná se o situace, s jejichž řešením má ČR reálné zkušenosti a dále o hrozby, u nichž je potřeba plánovat opatření k jejich eliminaci, ačkoli v podmínkách ČR dosud nenastaly. U výše uvedených 22 typů nebezpečí (viz Tabulka 19) lze odůvodněně očekávat vznik KS a její řešení v podmínkách vyhlášeného krizového stavu. Pro tyto případy je nutno přijímat opatření vedoucí k eliminaci jejich rizik v rámci systému krizového plánování a vypracovat v průběhu roku 2017 nové typové plány, které nahradí ty stávající. [115] 162 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Na úrovni kraje jsou typové plány pro KS, které byly identifikovány v analýze ohrožení kraje, rozpracovány v operativní části krizového plánu kraje. Forma rozpracování není legislativně stanovena, v praxi se může jednat např. o tzv. operační plány, krizové karty apod. Rozpracování typových plánů stanoví postupy a zásady, druhy přijímaných krizových opatření, způsob nasazení SaP a jejich zabezpečení. Vytyčuje cíle a úkoly řešení konkrétní KS, objekty, území nebo zájmy, kterých se KS týká, záměr a úkoly nadřízeného stupně a další důležité údaje vztahující se k řešení dané KS. Způsob rozpracování typových plánů na postupy pro řešení konkrétních druhů hrozících KS v krizovém plánu, včetně odpovědnosti za jejich zpracování, je vhodné předložit k projedání v bezpečnostní radě kraje. Nad rámec identifikovaných nebezpečí a rozpracování typových plánů mohou být obdobným způsobem řešena další nebezpečí typická pro každý konkrétní kraj na základě zkušeností a analýz (např. nekontrolovatelný výstup důlních plynů na povrch, komáří kalamita). 3.2.4 Typy událostí v režimu operačního řízení HZS ČR Pro účely operačního řízení HZS ČR jsou události děleny na typy a podtypy: - požár s podtypy nízké budovy, výškové budovy, průmyslové objekty a sklady, zemědělské objekty, chemický průmysl, shromaždiště osob, nemocnice, LDN, domovy důchodců, podzemní prostory, kabelové kanály a kolektory, lesní a polní porost, tráva, trafostanice a rozvodny, dopravní prostředky, popelnice, kontejner a odpad, saze v komíně, signalizace EPS, případně další dle místních specifik krajů, např. tunely, dálnice; - dopravní nehoda s podtypy vyproštění osob, uvolnění komunikace a odtažení, úklid vozovky, únik provozních kapalin, předlékařská pomoc, železniční, letecká a další dle specifik krajů, např. tunel, letiště, dálnice; - živelní pohroma s podtypy povodně, záplavy a deště, sníh a námraza, větrná smršť, sesuv půdy, ostatní; - únik nebezpečných látek s podtypy na pozemní komunikaci, do půdy, na/do vodní plochu/y, do ovzduší, signalizace plynového čidla a další dle specifik krajů, např. tunely; - technická pomoc s podtypy otevření uzavřeného prostoru, neakutní otevření uzavřeného prostoru, odstranění nebezpečných stavů, likvidace hmyzu, destrukce objektu, náhrada nefunkčního zařízení, odstraňování překážek, čerpání vody, měření koncentrací, spolupráce se složkami IZS, monitoring, asistence u sportovní a kulturní akce, uzavření tekoucí vody, asistence při hledání nástražného výbušného zařízení, destrukce objektu; - záchrana osob a zvířat s podtypy z výšky a z hloubky, podzemní prostory, uzavřené prostory a výtah, zasypané a zavalené, z vody, sebevražedný úmysl, pátrání po pohřešované osobě; - ostatní mimořádná událost s podtypy radiační nehoda a havárie, evakuace a ochrana obyvatel, jiné; - planý poplach. Přiřazení typu události je zadáváno OPIS v okamžiku přijetí zprávy, na základě jejího dalšího vývoje může dojít ke změně typu (podtypu) události. Sumáře pak slouží ke statistickému vyhodnocení typů MU v kraji a v ČR. Dle aktuálních údajů je nejčastější MU na území ČR v kategorii technická pomoc [136]. 163 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Pro zabezpečení plošného pokrytí území ČR jednotkami PO speciálními záchrannými pracemi jednotek HZS se stanovují opěrné body HZS ČR a předurčenost JPO pro záchranné práce. [170] Rozlišují se následující opěrné body a předurčenost JPO pro: - likvidaci havárií nebezpečných látek, - rozšířenou detekci nebezpečných látek, - dekontaminaci techniky a obyvatelstva, - olejové havárie, - velkoobjemové čerpání vody, - dálkovou dopravu vody hadicemi a čerpání z velkých hloubek, - vyprošťování těžkých vozidel, - záchranu osob ze zřícených budov, - nouzové přežití obyvatelstva, - práce ve výšce a nad volnou hloubkou pomocí lanové techniky, provádění záchranných prací pomocí vrtulníku, - práce pod vodní hladinou, - provádění trhacích prací. Předurčené JPO jsou vybaveny speciálními technikou a prostředky pro řešení specifického typu MU a k tomuto je rovněž cíleně zaměřena odborná příprava těchto jednotek. Předurčenost stanovuje poplachový plán IZS kraje a z pohledu ochrany obyvatelstva mohou být jednotky předurčeny také k plnění úkolů ochrany obyvatelstva. V těchto případech se jedná převážně o jednotky SDHO. 3.3 Posuzování rizik Posuzování rizik je celkový proces identifikace, analýzy a hodnocení rizik, který ve stanoveném kontextu vede k ošetření rizik, tzv. systému řízení rizik, který je uplatňován prostřednictvím managementu rizik. Procesu předchází nastavení rozsahu a platnosti a kritérií rizik pro potřeby managementu rizik. Základními kroky posuzování rizik jsou identifikace, analýza a hodnocení rizik [177]. 3.3.1 Definování pojmů a proces posuzování rizik Pojmy v tomto textu jsou uplatňovány také v řadě dalších oblastí a při jejich vymezení nelze tedy plně zohlednit veškerá odborová specifika. Riziko je možnost, že s určitou pravděpodobností vznikne událost, která se považuje z bezpečnostního hlediska za nežádoucí. Riziko je vždy spojeno s konkrétním typem nebezpečí. Často je vyjadřováno jako kombinace následků události a s ní související možností výskytu [177]. Nebezpečí je jakýkoliv jev, který má schopnost poškodit chráněné zájmy. Jedná se o nebezpečný jev, skutečnost, lidskou aktivitu nebo podmínky, které mohou způsobit ztráty na životech, zranění nebo jiné následky na zdraví, škody na majetku, ztrátu živobytí a služeb, sociální a ekonomické škody nebo škody na životní prostředí. [177] Hrozba je synonymem k pojmu nebezpečí. Užívá se obvykle ve vztahu k závažným nebezpečím, které mají schopnost poškodit zájmy ČR. 164 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Následek lze vyjádřit jako výsledek události působící na cíle. Jedna událost může vést k celé řadě následků, tyto mohou být jisté nebo nejisté, ve většině případů se zápornými účinky. Následky mohou být vyjadřovány kvalitativně nebo kvantitativně. Počáteční následky se mohou stupňovat v důsledku domino efektu [177]. Zranitelnost je funkcí faktorů citlivosti a přizpůsobení se nebezpečí (např. expozici koncentrace nebezpečné látky v prostředí). Zranitelnost území lze chápat jako vnímavost území na dopady MU. Je to schopnost území negativně reagovat na působení nežádoucího jevu. Zranitelnost je vlastnost území [202]. Odolnost je schopnost systému, společenství nebo společnosti, které jsou vystaveny nebezpečí, vzdorovat, pohlcovat, uzpůsobit se a uzdravit se z následků nebezpečí, a to v časově vhodné době a pohotovým způsobem včetně uchování a obnovy svých základních struktur a funkcí. Vstupem do procesu posouzení rizik je stanovení kontextu, tj. nastavení rozsahu platnosti a kritérií rizik pro potřeby jejich řízení. Identifikace nebezpečí (hrozeb) je procesem hledání, rozpoznávání a popisování rizik. Zahrnuje zjišťování zdrojů rizik, událostí a jejich příčin a potenciálních následků. Identifikace nebezpečí může zahrnovat údaje z minulých období, teoretickou analýzu, názory znalců a odborníků. Nástroji identifikace mohou být metody brainstormingu, check listy, pomocné seznamy, předběžná analýza nebezpečí (PHA), delphi, studie nebezpečí a provozuschopnosti (HAZOP), stromy příčin a následků (ETA, FTA), what if a další. Volba nástroje pro identifikaci vždy závisí na cíli a způsobilosti pro konkrétní rizika. Účelem identifikace rizik je vyselektovat významné zdroje rizik a ty detailněji analyzovat a řídí. Analýza rizik zahrnuje proces pochopení povahy rizika a stanovení úrovně rizika, obsahuje odhad rizika. Analýza rizika poskytuje základ pro hodnocení rizika a pro rozhodnutí o ošetření rizika. Zahrnuje zvažování příčin a zdrojů rizik jejich následky a možnosti výskytu. Analýza rizik může být provedena do různé hloubky v závislosti na rizicích, účelu a dostupných informacích. Analýza může být kvalitativní, semikvantitativní nebo kvantitativní, nebo může být jejich kombinací. Následky a jejich možnost výskytu mohou být stanoveny pomocí modelování nebo pomocí sledu událostí nebo extrapolací z experimentálních studií nebo z dostupných údajů. Jsou vyjadřovány číselnou hodnotou nebo deskriptorem pro specifikování následků a možnosti jejich výskytu pro různý čas, místa, skupiny nebo situace. Metody a jejich kombinace jsou vybírány s ohledem na požadovaný výstup. Jiné metody slouží k analýze následků, jiné k odhadu pravděpodobnosti a jiné k hodnocení úrovně rizika. K nejužívanějším metodám patří např. metody posuzování environmentálních rizik, analýzy scénářů, indexy rizika, FN křivky, modely. Hodnocení rizik je proces porovnání výsledků analýzy rizik a kritérií rizik k určení za riziko anebo jeho velikost je přijatelná nebo tolerovatelná. Hodnocení rizik často pomáhá při rozhodování o ošetření rizik, tj. zmírňování rizik a jejich předcházení, které může zahrnout vyhnutí se riziku rozhodnutím nezačat nebo nepokračovat v činnosti, která způsobuje riziko, převzetí nebo zvýšení rizika ve snaze chopit se příležitosti, odstranění zdroje rizika, změnit možnost výskytu, změnu následků, sdílení rizik s jinou stranou nebo stranami. Cílem hodnocení rizika je napomoci při rozhodování o tom, která rizika potřebují být ošetřena a pro stanovení priorit pro implementování řešení. Jedná se o posuzování úrovně rizik, přijatelnosti rizik, která bývá velmi často vyjadřována prostřednictvím matice rizika anebo mapy rizika (viz Obr. 43). Přijatelnosti rizika je určením hranice, proti kterým je vyhodnocována závažnosti rizik. Cílem hodnocení přijatelnosti je posouzení přiměřenosti ztrát vzniklých MU a pravděpodobnosti. Přijatelnost může být vyjádřena individuálním rizikem, skupinovým rizikem či rizikem kumulovaným [176]. Příkladem kritéria skupinové přijatelnosti rizika je limit vyhlášky č. 227/2015 165 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Sb. [60], kdy posuzovaná frekvence scénáře je přijatelná pokud je nižší než 10-3 /N2 , kde N je počet ohrožených osob. Interpretace výstupů posuzování rizik vyžaduje určitou zkušenost. Klíčová je především znalost vstupních hodnot a dat, včetně toho, jakou mírou tyto údaje ovlivňují výslednou přijatelnost rizika. Příkladem může být zóna ohrožení pro havárii v zařízení skladující chlor, která je stanovena např. na 300 m. Pro správnou interpretaci tohoto výsledku je třeba vědět, pro jaký scénář byla tato vzdálenost volena. Je nezbytné znát odpovědi na otázky: pro jak velké množství chloru, pro jaké meteorologické podmínky, na jaký toxikologický limit. Podobně lze najít příklad i u modelování rozlivů při zvláštních povodních. Je nezbytné vědět, zda jsou rozlivy hranicí průlomové vlny nebo konečnými rozliv po jejím průchodu územím. Nestačí znát rozsah, ale i jeho intenzitu a časovou osu. Klíčové je vědět, jak vysoko dosáhne hladina vody a za jak dlouho může do konkrétního bodu při zvláštní povodni dojít. Obr. 43 Grafické vyjádření rizika v mapě [zdroj: HZS MSK] 3.3.2 Metodologie posuzování rizik Metody pro vyjádření a prezentaci rizika na základě výsledků analýzy a hodnocení rizik lze rozdělit na kvantitativní, kvalitativní a semikvantitativní. V ČR je uplatňován kvantitativní přístup k analýze rizik, to znamená, že pro vyjádření následků a pravděpodobnosti využívá číselné hodnoty. Kvalita těchto analýz závisí na přesnosti a úplnosti dat a volbě vhodných modelů. V rámci posouzení rizika lze vycházet ze dvou přístupů, první z nich je deterministický, druhý probabilistický. Deterministický přístup je zaměřen na následky. Probabilistický přístup vychází z předpokladu, že všechny jevy jsou možné s určitou pravděpodobností. Z pohledu území lze rozlišovat posouzení rizik objektové a územní. Typickým objektovým posouzením rizik jsou analýzy a hodnocení v bezpečnostních dokumentacích provozovatelů v dikci zákona o PZH. Územním posouzením rizik jsou vícekriteriální analýzy, jejichž cílem je určení 166 II. OCHRANA OBYVATELSTVA priorit pro nebezpečí a rizika, mapy nebezpečí a mapy rizik. K tomu, aby mohla být mapa nebezpečí vytvořena, je nezbytné využívat SW nástrojů GIS (viz kapitola 3.4 části III). Mapování rizik je důležitým nástrojem pro vizualizaci informací o nebezpečí, náchylnostech a rizicích v konkrétní oblasti. Je nástrojem v procesu hodnocení rizik a řízení rizik. Mapování rizik může mít význam i v kontextu územního plánování. Mapa nebezpečí zobrazuje stupně pravděpodobnosti nebezpečí, které se vyskytují v geografické oblasti. Mapa rizika zakresluje stupně rizik v rámci oblasti. Stejně jako mapa nebezpečí může být zaměřena na jedno riziko nebo na skupinu rizik. V mapě nebezpečí a mapě rizik jsou nejčasněji znázorňována přírodní rizika, neboť proces pro srovnání přírodních, technologických a průmyslových rizik je velmi obtížný. Často je nezbytné využívat kvalitativních aspektů zranitelnosti, zejména ve vztahu k životnímu prostředí. Různorodost míry, kterou ovlivňují sociální a ekonomické rozměry zranitelnosti způsobuje, že je územní znázornění cestou mapování rizik velmi obtížné. Zvolené koeficienty často nemohou platit univerzálně pro rozsáhlá území, nemají národní či nadnárodní platnost, ale mají spíše regionální charakter. Metodologie pro mapování rizik je nejdále pro povodně [90], podrobněji viz kapitola 1.9.5 část II. Z pohledu havarijního plánování je mapování rizik vhodným vstupem v procesu tvorby havarijního plánu kraje, za účelem priorizace nebezpečí a rizik v území. Mapa nebezpečí a mapa rizik kraje usnadňuje rozhodování o prioritách v území. Odkrývá slabá místa a lze v ní identifikovat potřeby pro další plánování opatření. Z praktického hlediska jí lze určit místa s nedostatečným zajištěním a vysokou zranitelností. Zejména v těchto oblastech je nezbytné soustředit aktivity a plánovat opatření k zvýšení odolnosti území, které jsou nástrojem prevence, snižujícím pravděpodobnost vzniku této MU. Typickým příkladem jsou lidská sídla a intravilány měst v záplavových oblastech řek nebo hustá zástavba a občanská infrastruktura v blízkosti zdrojů rizik provozovatelů, kteří nakládají s nebezpečnými CHLS. V okolí provozovatelů zařazených do skupiny B je stanovována ZHP dle vyhlášky č. 226/2015 Sb. [59]. Stejný postup lze využít i pro významné identifikované provozovatele zařazené do skupiny A nebo nezařazené, zahrnout je do HPK a stanovit pro ně postupem podle vyhlášky vyhlášky č. 226/2015 Sb. [59] tzv. zónu ohrožení. ZHP může být vypočtena rovněž s využitím SW OPTIZON (http://optizon.tlp.eu). SW vyžaduje heslo, které bylo přiděleno jak HZS krajům, tak krajským úřadům. 3.3.3 Vybrané metody pro posuzování rizika Metod pro identifikaci, analýzu a hodnocení rizika je celá řada. Jejích výběr záleží vždy na účelu posouzení a kontextu, pro který je posouzení realizováno. Checklist je nejjednodušší metoda pro identifikaci nebezpečí. Jde o seznam, jehož účelem je stanovení, zda byly naplněny všechny požadavky. Checklist je primárně založen na zkušenostech, může být založen i na požadavcích legislativy a norem. Předběžná analýza nebezpečí (PHA – Preliminary Hazard Analysis) je induktivní metoda, jejímž cílem je identifikovat nebezpečí a nebezpečné situace a události, které mohou způsobit škodu. Je prvním stupněm a lze jí využít tam, kde jsou omezené informace, využívá se v počáteční fázi technického života procesu, kdy případná korekce vyžaduje minimální náklady nebo minimální narušení provozu. Cílem metody je vytvořit seznam všech nebezpečí, která se mohou v procesu vyskytnout. Je nástrojem pro vypracování souboru provozních předpisů, které budou využívány v průběhu technického života zařízení. Tato metoda však poskytuje pouze předběžné informace, není vyčerpávající a neposkytuje podrobné informace o rizicích a o způsobech, jak je možné jim nejlépe předcházet. 167 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Studie nebezpečí a provozuschopnosti (HAZOP – Hazard and Operatibility Studies) je strukturované a systematické zkoumání plánovaného nebo existujícího procesu, postupu. Je to technika k identifikaci rizika pro lidi, zařízení, prostředí a cíle. Jde o kvalitativní techniku využívající vodící slova, která se ptají, jak by nemuselo být dosaženo záměru návrhu nebo provozních podmínek. Identifikuje způsoby poruch procesu, jejich příčiny a následky. Možná vodící slova ve vztahu k provozním veličinám (teplota, tlak) jsou např. více (vyšší), méně (nižší), obrácený (opak) atp. V praxi pak tým odborníků prochází procesem a řeší možné odchylky (více tlaku, žádný tlak, podtlak) a analyzuje příčiny a následky těchto odchylek. Analýza stromem poruch (FTA – Fault Tree Analysis) využívá deduktivní uvažování k určení výskytu nežádoucí události. Za použití dat o selhání komponent a dat o spolehlivosti lidského činitele je možné odvodit frekvenci havarijních událostí. Analýza možných chyb a důsledků (FMEA – Failure Mode and Effect Analysis) umožňuje identifikovat pravděpodobné poruchy, které mohou mít negativní vliv na fungování systému. Je složená ze dvou částí. První je identifikace všech možných poruchových stavů, sekvence událostí k nim vztažených, jejich příčinách a následcích. Druhou je klasifikace každého poruchového stavu podle relevantních charakteristik včetně jejich odvoditelnosti, diagnostikovatelnosti, testovatelnosti, vyměnitelnosti prvků, nahraditelnosti a provozních opatření. Analýza What-if je založena na pokládání série otázek založených na frázi "co se stane když" jako prostředku pro identifikaci rizik. Metoda ve své podstatě zahrnuje přehled celého podniku. Dow´s Fire&Explosion index slouží k identifikaci nebezpečí požáru a výbuchu procesních jednotek. Analyzuje vlastnosti nebezpečné látky, procesní a provozní podmínky. Mond Index (Dow´s Chemical index) je rozšířenou verzí metody Fire &Explosion index, který zahrnuje nebezpečí ohrožení toxickými látkami. Metoda IAEA-TEC-DOC 727 patří mezi screeningové metody. Slouží k stanovení priorit různých zdrojů rizika např. na území kraje. Díky této metodě lze odhadnout společenské riziko pro obyvatelstvo v okolí posuzovaného podniku. REHRA (Rapid Environment and Health Risk Assessment) je metodou světové zdravotnické organizace (WHO). Jedná se o indexovou metodu, která pro účely analýzy rizika a stanovení indexu místního rizika využívá mimo jiné zranitelnost populace, zranitelnost životního prostředí a ekonomickou zranitelnost. Cílem metody je priorizovat rizika spojená s nakládáním s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi. Selektivní metoda QRA PurpleBook 18E je metodou pro výběr významných zdrojů rizik na území podniků, které jsou následně detailněji analyzovány a hodnoceny. Je nejužívanější metodou v procesu posuzování rizik v dikci zákona o PZH. Analyzuje vlastnosti nebezpečných látek, jejich havarijní projevy a procesní podmínky. Jednotlivé zdroje rizik umožňuje porovnávat prostřednictvím selektivních čísel. SW nástroje matematické modelování (např. Aloha, Effects, Terex, Riskcurves, Flacs) slouží k modelování průběhů havárií, vypočítávají dosahy účinků havarijních projevů, umožňují zadání různých procesních charakteristik, meteorologických podmínek, koncentračních limitů atp. Často umožňují vizualizaci dat v GIS. Nejužívanějším softwarem je ALOHA, která je volně dostupná na internetu a jejíž výsledky jsou validovány s ostatními komerčními modely. ALOHA umožňuje modelovat dosahy účinků havarijních projevů úniků toxických látek do ovzduší, tepelné radiace při požáru a tlakové vlny při výbuchu. SW umožňuje modelovat čtyři typy zdrojů: únik z přímého zdroje do ovzduší (zadává se hmotnostním tokem) „direct“, únik z kaluže „puddle“, únik z nádrže „tank“ a únik z potrubí „pipe“. Pro výpočet dosahů účinků havarijních projevů lze 168 II. OCHRANA OBYVATELSTVA zadávat meteorologické podmínky (zejména směr a rychlost větru, vertikální stálost atmosféry, teplotu) i limity havarijních účinků (využívat lze předvolených i vlastních hodnot). Výstupy jsou nejen dosahy účinků havarijních projevů, tzv. zóny ohrožení, ale i časové průběhy, či koncentrace ve zvolených bodech. K výhodám patří i možnost vizualizovat data v GIS (viz kapitola 3.4 část III). Ansys fluent je modelem umožňujícím 3D modelování. Jedná se především o proudění stlačitelných a nestlačitelných kapalin (plynů), přenosy tepla, přenosy chemické příměsi a vícefázové proudění. Toto modelování je časově a softwarově velmi náročné. Metoda expertního odhadu je komplexní metodou pro priorizaci územních rizik. Je vhodná pro identifikaci MU na území kraje pro účely HPK. Jedná se o indexovou metodu, která stanovuje míru rizika na základě hodnocení předpokládané pravděpodobnosti výskytu MU, její predikce a doby trvání, ohrožení obyvatelstva, zasažené plochy, ohrožení budov, dopravních prostředků, chovů zvířat, včetně hodnocení potřeby nasazení SaP pro zásah a způsobu koordinace zásahu. Jednotlivé hodnoty indexů korespondují se stupni poplachu. Výsledné míře rizika MU lze přidělit kategorii MU, která je rozděluje do režimu běžných a malých MU (stupeň poplachu I a II), havarijního plánování (stupeň poplachu III), krizového řízení (zvláštní stupeň poplachu). RiskMapping je komplexní metodou, která klasifikuje a kvantifikuje rizika ve vztahu k území. Jde o hodnotové vyjádření rizika na mapě. Samostatně vznikají mapy ohrožení, mapy zranitelnosti a mapy rizik. Mapy rizik identifikují území s rozdílnou úrovní rizika. Zobrazují interakci projevů různých typů nebezpečí se zranitelností území. Podávají komplexní informaci o zatížení území riziky, jsou zdrojem analýzy ohrožení objektů, komunikačních tras a přírodních útvarů. Obsah i rozsah zobrazení podmiňuje dostupnost parametrů vhodných pro grafické zobrazovací metody. [202] Na níže uvedeném obrázku je výstup mapování rizik pro statutární město Ostrava. Z obrázku je zřejmé, že riziko na území správního obvodu ORP Ostrava je vzhledem k počtu a hustotě ohrožujících faktorů a jejich potenciálním dopadům na chráněné zájmy vysoké. Nejvyšší riziko se nachází přímo na katastrálním území Statutárního města Ostrava, konkrétně v městských obvodech Moravská Ostrava a Přívoz, Slezská Ostrava, Poruba, Martinov ad. Nejvyšší zranitelnost na území správního obvodu ORP Ostrava se nejvíce projevuje přímo na katastrálním území Statutárního města Ostrava, jakožto krajského města nejlidnatějšího kraje ČR, počtem obyvatel 3. největší v ČR, s vysokým počtem podniků mnoha průmyslových odvětví (např. chemického, hutního, strojírenského, elektrotechnického ad.), hustou veřejnou infrastrukturou, včetně dopravní, elektrické ad. Konkrétně se však nejvyšší míra zranitelnosti projevuje na území městských obvodů Moravská Ostrava a Přívoz, Slezská Ostrava, Poruba, Martinov ad., kde je zvýšená hustota obyvatel a zvýšená hustota významných objektů, jako jsou školská, kulturní a obchodní zařízení. Z jihu správního obvodu ORP Ostrava do jeho středu zasahuje pás chráněné krajinné oblasti Poodří. Míru zranitelnosti také zvyšuje vyšší míra pravděpodobnosti vzniku dominoefektů a kumulací negativních jevů v relativně malém prostoru a čase. 169 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 44: Příklad výstupu Mapování rizik pro území ORP Ostrava [zdroj: HZS MSK] První fází mapování rizik je tvorba mapy ohrožení. V mapě jsou znázorňovány typy ohrožení s konkrétním zdrojem nebezpečí (např. vodní tok, vodní dílo, chemický provoz, JE) a s nimi související území, na kterém se ohrožení projeví (záplavová území, ZHP). Dále jsou znázorňována ohrožení bez konkrétního zdroje nebezpečí, kterými jsou např. sněhové oblasti, větrné oblasti. K vyjádření intenzity ohrožení jsou využívány koeficienty, které přisuzují vyšší intenzitu ohrožení u zdroje rizika a nižší na okraji ohrožené oblasti. Mapa reprezentuje součin map jednotlivých typů nebezpečí na území. Druhou fází je tvorba map zranitelnosti území. Hodnocenými kritérii jsou hustota obyvatelstva a jeho rozmístění, kritická infrastruktura, veřejná infrastruktura, životní prostředí. Jednotlivým prvkům je přiřazován koeficient intenzity zranitelnosti, který reprezentuje cennost hodnoceného prvku. Zranitelnost je součinem dílčích prvků zranitelnosti. Třetí fází je tvorba mapy rizika, která vzniká interakcí mapy ohrožení a mapy zranitelnosti (viz Rovnice 1). Riziko = Ohrožení x Zranitelnost (Rovnice 1) Mapy rizik identifikují území s rozdílnou úrovní rizika. Zobrazují interakci projevů různých typů nebezpečí se zranitelností území. Podávají komplexní informaci o zatížení území riziky, jsou zdrojem analýzy ohrožení objektů, komunikačních tras a přírodních útvarů. Obsah i rozsah zobrazení podmiňuje dostupnost parametrů vhodných pro grafické zobrazovací metody. 170 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Výstupy mapování rizik jsou vhodným podkladem nejen pro přípravu HPK, ale rovněž pro informování PaPFO o ohrožení v území a plánovaných opatřeních. Podrobněji o využití GIS pro účely posuzování rizik v kapitole 3.4 části III. 3.4 Havarijní plán kraje HPK je základní dokument k provádění ZaLP na území kraje v případě řešení MU, které vyžadují vyhlášení třetího nebo zvláštního stupně poplachu IZS [23]. Zpracovatelem HPK je HZS kraje, který při jeho zpracování vychází z [74]: - analýzy vzniku MU a z toho vyplývajících ohrožení území kraje, - podkladů poskytnutých PaPFO, - podkladů poskytnutých dotčenými správními úřady, obecními úřady, jednotlivými složkami IZS a ve spolupráci s nimi. Analýza vzniku MU a z toho vyplývajících ohrožení území kraje se zpracovává na základě analytických podkladů připravených jednotlivými složkami IZS v rozsahu jejich působnosti. Podklady obsahují přehled zdrojů MU, přehled pravděpodobných MU, včetně možnosti jejich vzniku, rozsahu a ohrožení pro území kraje, předpokládané ZaLP. [74] Z výše uvedeného vyplývá, že HZS kraje je odpovědný za zpracování HPK, není ale jediným zpracovatelem. Na zpracování tohoto dokumentu a jeho jednotlivých částí se podílí další složky IZS a subjekty. HPK schvaluje hejtman kraje, po předchozím projednání v bezpečnostní radě kraje. HPK se zpracovává minimálně ve dvou vyhotoveních, jedno se ukládá pro jednání bezpečnostní rady kraje a krizového štábu kraje, druhé vyhotovení se ukládá na OPIS kraje. HZS kraje předává složkám IZS, správním úřadům a obcím, které plní úkoly z HPK, výpisy z HPK pro rozpracování jejich činnosti pro případ vzniku MU. Obsahem HPK kraje je zejména popis území kraje, analýza rizik vzniku MU, informace o silách a prostředcích využitelných při provádění ZaLP a způsob zabezpečení ochrany obyvatelstva v kraji. HPK kraje se člení informační část, operativní část a plány konkrétních činností. [74]: Informační část HPK obsahuje zejména charakteristiky (popis) území kraje a analýzu rizik. Charakteristiku území kraje tvoří část geografická, demografická, klimatická, hydrologická a popis infrastruktury. V rámci analýzy rizik se pro jednotlivé druhy MU uvádějí skutečnosti zjištěné analýzou možného vzniku MU na území kraje. V případě možnosti vzniku jednoho druhu MU na více místech území kraje a za obdobných místních podmínek se podrobně popíše nejvíce nebezpečná varianta. U ostatních variant se uvedou pouze odlišnosti a specifika. K analýze rizik pro účel zpracování HPK se použije některá z metod analýzy rizik pro územní celky uvedená v kapitole 3.3.3 části II. Operativní část obsahuje informace o SaP využitelných pro ZaLP, které nejsou zahrnuty v Ustředním poplachovém plánu IZS nebo poplachovém plánu IZS kraje, který se přikládá k HPK. SaP pro ZaLP, které nejsou zahrnuty v poplachovém plánu kraje a uvádí se v HPK se člení na: - pomoc poskytovanou sousedním krajům, - pomoc, která může být poskytnuta ze sousedních krajů, - pomoc, která může být poskytnuta z ústřední úrovně. 171 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Součástí operativní části HPK je dále způsob vyrozumění o MU a spojení. Plány konkrétních činností slouží pro řešení konkrétních činností při provádění ZaLP na území kraje. Pro tyto účely se zpracovává plán [74]: - vyrozumění, - traumatologický, - varování obyvatelstva, - ukrytí obyvatelstva, - individuální ochrany obyvatelstva, - evakuace obyvatelstva, - nouzového přežití obyvatelstva, - monitorování, - pohotovostní plán veterinárních opatření, - veřejného pořádku a bezpečnosti, - ochrany kulturních památek, - hygienických a protiepidemických opatření, - komunikace s veřejností a hromadnými informačními prostředky, - odstranění odpadů. Na zpracování plánů konkrétních činností se dle odbornosti podílí další složky IZS a orgány veřejné správy. Např. zpracovatelem (nebo se na jeho zpracování podílí) plánu hygienických a protiepidemických opatření je krajská hygienická stanice, plán veřejného pořádku a bezpečnosti obdobně zpracovává krajské ředitelství Policie ČR. Plán vyrozumění obsahuje zejména způsob předání prvotní informace o vzniku MU a vyrozumění a povolání ostatních složek a využitelných SaP. Součástí plánu vyrozumění je dále způsob zajištění informování hejtmana kraje, starostů ORP a dalších orgánů, kterých se dotýká vyrozumění o nastalé MU. Traumatologický plán obsahuje: [74] - postupy poskytovatelů zdravotních služeb a správních úřadů a organizaci zajištění neodkladné zdravotnické péče a zdravotní pomoci obyvatelstvu postiženému MU nebo osobám provádějícím ZaLP, pokud byly v souvislosti s MU zdravotně postiženy, - způsob zabezpečení zdravotnické pomoci evakuovanému a ukrývanému obyvatelstvu, - zásady ochrany veřejného zdraví v prostorech i mimo prostory MU, režimy ochrany zdraví zasahujících složek IZS a dotčených poskytovatelů zdravotních služeb. Zpracování traumatologického plánu kraje zpravidla zabezpečuje odbor zdravotnictví krajského úřadu ve spolupráci s HZS kraje. Mimo výše uvedený traumatologický plán se v rámci traumatologického plánování dále zpracovávají - traumatologický plán poskytovatele ZZS, - traumatologický plán poskytovatele lůžkové a jednodenní péče. 172 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Tyto traumatologické plány zpravidla bývají součástí traumatologického plánu kraje v HPK. Traumatologický plán poskytovatele ZZS vyplývá ze zákona [35]. V dokumentu se stanoví opatření a postupy uplatňované poskytovatelem ZZS při zajišťování a poskytování přednemocniční neodkladné péče v případě hromadných neštěstí. Součástí je také přehled a hodnocení možných zdrojů rizik ohrožení života a zdraví osob. Obsah plánu je stanoven prováděcí vyhláškou. [64] Traumatologický plán poskytovatele ZZS se člení na základní, operativní a pomocnou část a zpracovává jej poskytovatel ZZS kraje Traumatologický plán poskytovatele lůžkové a jednodenní péče zpracovávají lůžková zdravotnická zařízení a zařízení, která poskytují jednodenní péči, mají dle zákona [34] povinnost zpracovat traumatologický plán, ve kterém upraví soubor opatření při hromadných neštěstích. Obsah traumatologického plánu a postupu při jeho zpracování a projednání upravuje vyhláška [52]. Traumatologický plán se člení na základní, operativní a pomocnou část a zpracovává jej poskytovatel jednodenní nebo lůžkového péče. Plán varování obyvatelstva obsahuje zejména přehled koncových prvků využitelných k varování obyvatelstva, způsob varování obyvatelstva o možném vzniku nebezpečí a rozdělení odpovědnosti za jeho provedení. Plán ukrytí obyvatelstva obsahuje zejména přehled využitelných stálých úkrytů, zásady zabezpečení ukrytí a vybudování improvizovaného úkrytu. Plán individuální ochrany obyvatelstva obsahuje zejména způsob zajištění improvizované ochrany, vhodné prostředky k zabezpečení individuální ochrany a odpovědnost za její provedení. Dále je obsahem struktura prostředků individuální ochrany, které jsou určené pro vybrané kategorie osob v případě stavu ohrožení státu a válečném stavu. Plán evakuace obyvatelstva obsahuje zejména zásady provádění evakuace a její odborné zabezpečení, orgány pro řízení evakuace a rozdělení odpovědnosti za provedení evakuace obyvatelstva. Součástí plánu evakuace mohou dále být vzory tiskopisů potřebné pro evidenci osob, provoz místa nouzového ubytování a další. Plán nouzového přežití obyvatelstva obsahuje zejména způsob zajištění nouzového zásobování potravinami, pitnou vodou, energiemi a jak jsou zajištěny základní služby obyvatelstvu. Součástí je systém organizování humanitární pomoci a stanovení odpovědnosti za provedení opatření pro nouzové přežití obyvatelstva. Plán monitorování obsahuje zejména způsob provádění monitoringu, přehled stacionárních a mobilních prostředků a jejich rozmístění, způsob vyhodnocování zjištěných hodnot a jejich předávání. Koncepce sanace ohnisek hromadných úhynů zvířat je součástí pohotovostních plánů veterinárních opatření pro případ výskytu některých nebezpečných nákaz a mimořádných situací v souladu se zákonem o veterinární péči [15]. Pohotovostní plány obsahují informace o všem, co je považováno za nezbytné k rychlé a účinné likvidaci ohniska nákazy, zejména k budovám, jejich vybavení, prostředkům a materiálům nezbytným k řádnému provedení ochranných a zdolávacích opatření. Státní veterinární správa v souladu se zákonem [15] vypracovává a aktualizuje celostátní pohotovostní plány, které obsahují ochranná a zdolávací opatření pro případ vzniku nebezpečných nákaz vyjmenovaných ve veterinárním zákoně včetně vzniku mimořádné situace. Krajská veterinární správa státní veterinární správy vypracovává a aktualizuje v souladu s celostátními pohotovostními plány krajské pohotovostní plány a kontroluje jejich plnění, 173 II. OCHRANA OBYVATELSTVA organizuje činnost krajského krizového centra tlumení nákaz. Pohotovostní plán veterinárních opatření, který je součástí HPK obsahuje: - přehled připravených mimořádných veterinárních opatření a způsob jejich provádění, - SaP k jejich zabezpečení, - rozdělení odpovědnosti za jejich provedení, - způsob provádění dezinfekce osob, zvířat a prostředků. Zpracování plánu veterinárních opatření zabezpečuje krajská veterinární správa státní veterinární správy daného kraje zpravidla ve spolupráci s HZS kraje. Plán veřejného pořádku a bezpečnosti obsahuje zejména způsob zabezpečení veřejného pořádku a bezpečnosti a rozdělení odpovědnosti za provedení opatření na ochranu veřejného pořádku a bezpečnosti. Plán veřejného pořádku a bezpečnosti zpravidla zpracovává Policie ČR (krajské ředitelství daného kraje) ve spolupráci s HZS kraje. Plán ochrany kulturních památek obsahuje zejména přehled movitých a nemovitých kulturních památek a způsob zabezpečení jejich ochrany před účinky havárií. Plán ochrany kulturních památek zpravidla zpracovává nebo se na zpracování podílí odbor kultury krajského úřadu ve spolupráci s HZS kraje. Specifickou oblastí zdravotnického plánování na úrovni HPK je ochrana veřejného zdraví, pro kterou jsou zpracovávány plány hygienických a protiepidemických opatření. Tyto plány jsou současně považovány i za základ operačních plánů krajské hygienické stanice daného kraje. Plán hygienických a protiepidemických opatření, který je součástí HP kraje obsahuje: - přehled připravených hygienicko-epidemiologických opatření, - způsob jejich provádění, - SaP k jejich zabezpečení, - pohotovostní plán pro případ výskytu nebezpečných infekčních nemocí, - rozdělení odpovědnosti za provedení plánovaných hygienických a protiepidemických opatření. Zpracování plánu hygienických a protiepidemických opatření zabezpečuje zpravidla krajská hygienická stanice ve spolupráci s HZS kraje. V rámci zdravotnického plánování se dále zpracovává pandemický plán kraje a Pandemický plán ČR. Pandemické plány stanoví pro dané území postupy a základní systém reakce na chřipkovou pandemii způsobenou novým typem chřipkového viru. Hlavním cílem pandemického plánu v případě vzniku pandemie chřipky je zmírnit její očekávané zdravotní, sociální a ekonomické následky. Pandemické plány lze analogicky použít i v případě jiného infekčního onemocnění. Plán komunikace s veřejností a hromadnými informačními prostředky obsahuje zejména přehled využitelných hromadných informačních prostředků, texty zpráv pro tísňové informování veřejnosti, náhradní způsoby pro informování veřejnosti a rozdělení odpovědnosti za komunikaci s veřejností a hromadnými informačními prostředky. Plán odstranění odpadů obsahuje zejména způsoby odstranění odpadů, přehled využitelných SaP provádějící odstranění odpadů a rozdělení odpovědnosti za odstranění odpadů. Pozn.: Podrobný obsah jednotlivých částí havarijního plánu kraje je stanoven přílohou č. 1 vyhlášky [74]. 174 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 4 Prevence závažných havárií PZH v ČR je implementací evropské direktivy [93], tzv. SEVESO III. Stanovuje systém bezpečnosti pro objekty, ve kterých je umístěna nebezpečná látka, s cílem snížit pravděpodobnost vzniku a omezit následky závažných havárií na životy a zdraví lidí, zvířat, životní prostředí a majetek v těchto objektech a v jejich okolí. 4.1 Právní předpisy a další související dokumenty - Zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií). [21] - Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [23] - Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon) [33] - Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 225/2015 Sb., o stanovení rozsahu bezpečnostních opatření fyzické ochrany objektu nebo zařízení zařazených do skupiny A nebo do skupiny B. [58] - Vyhláška Ministerstva vnitra č. 226/2015 Sb., o zásadách pro vymezení zóny havarijního plánování a postupu při jejím vymezení a o náležitostech obsahu vnějšího havarijního plánu. [59] - Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 227/2015 Sb., o náležitostech bezpečnostní dokumentace a rozsahu informací poskytovaných zpracovateli posudku. [60] - Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 228/2015 Sb., o rozsahu zpracování informace veřejnosti, hlášení o vzniku závažné havárie a konečné zprávy o vzniku a dopadech závažné havárie. [61] - Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 229/2015 Sb., o způsobu zpracování návrhu ročního plánu kontrol a náležitostech obsahu informace o výsledku kontroly a zpráv o kontrole. [62] - Vyhláška Ministerstva vnitra č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, ve znění pozdějších předpisů [74] - Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2012/18/EU (SEVESO III) [91] Ministerstvo životního prostředí vydává pro provozovatele a orgány veřejné správy k problematice PZH metodické předpisy, které zveřejňuje na svých webových stránkách (www.mzp.cz/cz/metodicky_pokyny_odboru_enviro_rizik). Další zásady PZH jsou publikovány v základních principech OECD pro prevenci, havarijní připravenosti a zásahy při chemických haváriích [214] a dalších odborných publikacích [217], [218]. 175 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 4.2 Systém prevence závažných havárií Potřeba systému řízení PZH vyplývá z požadavků evropské direktivy SEVESO, která je v českém právním řádu implementována do zákona č. 224/2015 Sb. [21] 4.2.1 Důvody vzniku a základní pojmy Nebezpečné látky jsou součástí každodenního života civilizované společnosti. Nakládání s nimi s sebou přináší riziko vzniku závažné havárie, která může ohrozit lidské životy a zdraví, životní prostředí nebo majetkové hodnoty. Zkušenosti z reálných havárií z šedesátých a sedmdesátých let v Evropě (zejména havárie v italském Sevesu v roce 1976) se staly mezníkem pro evropskou legislativu. V roce 1982 byla přijata směrnice rady Evropy 82/501/EEC, tzv. direktiva SEVESO I, která stanovovala provozovatelům technologií ohlašovací povinnost, povinnost zpracovat bezpečnostní zprávu, vypracovat havarijní plán, poskytovat informace a dále povinnosti správním orgánům pro oblast závažných průmyslových havárií. V důsledku dalších havárií z devadesátých let 20. století byla direktiva SEVESO v roce 1996 zásadně novelizována směrnicí rady Evropy 96/82/EC, tzv. direktiva SEVESO II. [88] V této směrnici došlo úpravě seznamu nebezpečných látek a jejich kategorií, zařazení látek nebezpečných pro životní prostředí, zavedení sčítání množství nebezpečných látek pro stanovení celkového množství přítomného v podniku (tzv. zařazování podniku pod dikci SEVESO II dle součtových vzorců) a povinnost zavedení bezpečnostního managementu. Direktivou SEVESO II byly posíleny aspekty ochrany životního prostředí oproti směrnici SEVESO I, která se zaměřovala spíše na ochranu člověka. V českém právním řádu byla direktiva SEVESO II implementována v podobě zákona č. 353/1999 Sb., který byl účinný od 1. ledna 2000. Reakcí na další vzniklé havárie (Baia-Mare 2000) byla potřeba novelizace direktivy SEVESO II. Její úprava – směrnice 2003/105/ES , která spočívá především ve snížení limitního u ropných produktů, látek s R-větami (R 50, R 50/53, R 51/53), nebo v rozšíření seznamu karcinogenních látek a zároveň ve změnách limitního množství je implementována do právního řádu ČR zákonem č. 59/2006 Sb. Direktiva SEVESO III z roku 2012 (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU [91]) respektuje novou klasifikaci nebezpečných látek podle Nařízení ES č. 1272/2008 (CLP) [86]. Tato nová klasifikační kritéria zavádí kategorie látek, které v současném způsobu stanovení nepoužívají. Požadavky směrnice SEVESO III jsou v ČR implementovány do právních předpisů od 1. října 2015 zákonem č. 224/2015 Sb. [21] Základními pojmy v oblasti PZH jsou [21]: Nebezpečná látka – vybraná nebezpečná chemická látka nebo chemická směs podle přímo použitelného předpisu EU upravujícího klasifikaci, označování a balení látek a směsí, splňující kritéria stanovená v příloze č. 1 zákona o PZH v tabulce I, nebo uvedená v příloze č. 1 zákona o PZH v tabulce II a přítomná v objektu jako surovina, výrobek, vedlejší produkt, meziprodukt nebo zbytek, včetně těch látek, u kterých se dá důvodně předpokládat, že mohou vzniknout v případě závažné havárie. Provozovatel – PaPFO, která užívá nebo bude užívat objekt, ve kterém je nebo bude nebezpečná látka umístěna v množství stejném nebo větším, než je množství uvedené v příloze č. 1 zákona o PZH v sloupci 2 tabulky I nebo II, nebo který byl zařazen do skupiny A nebo do skupiny B rozhodnutím krajského úřadu. 176 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Objekt - celý prostor, popřípadě soubor prostorů, ve kterém je umístěna jedna nebo více nebezpečných látek v jednom nebo více zařízeních užívaných PaPFO, včetně společných nebo souvisejících infrastruktur a činností. Zařízení - technická nebo technologická jednotka, ve které je nebezpečná látka vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována a která zahrnuje rovněž všechny části nezbytné pro provoz zařízení, zejména stavební objekty, potrubí, skladovací tankoviště, stroje, průmyslové dráhy a nákladové prostory. Závažná havárie - mimořádná, částečně nebo zcela neovladatelná, časově a prostorově ohraničená událost, zejména závažný únik nebezpečné látky, požár nebo výbuch, která vznikla nebo jejíž vznik bezprostředně hrozí v souvislosti s užíváním objektu, vedoucí k vážnému ohrožení nebo k vážným následkům na životech a zdraví lidí a zvířat, životním prostředí nebo majetku a zahrnující jednu nebo více nebezpečných látek. Tato definice je opřena o subjektivní hodnocení závažné havárie pomocí slov “závažný dopad“, který je v praxi vykládán velmi různorodě. Chybějící kritéria svádějí provozovatelé k tomu, že velkou část závažných havárií vyhodnocují jako poruchy, v těchto případech nedochází k plnému naplňování systému řízení rizik. Zdroj rizika – vlastnost nebezpečné látky nebo fyzická či fyzikální situace vyvolávající možnost vzniku závažné havárie. Dle definice normy [177] je zdrojem rizika vnitřní potenciál, který je schopný způsobit riziko. Z praktického hlediska je zdrojem rizika např. toxicita, hořlavost, výbušnost, těkavost, reaktivita nebezpečné látky či směsi. Riziko – pravděpodobnost vzniku nežádoucího specifického účinku, ke kterému dojde během určité doby nebo za určitých okolností. Dle definice normy [177] je riziko účinkem nejistoty na dosažení cílů. Riziko se často vyjadřuje jako kombinace následků události a s ní související možnost výskytu, je tedy funkcí pravděpodobnosti a následků. Přiblížení pojmů riziko a nebezpečí lez ilustrovat např. na noži. Zdrojem rizika je ostří nože, nebezpečí je tím vyšší, čím je nůž ostřejší, čepel delší. Riziko souvisí s manipulací s nožem. Roste s pravděpodobností vzniku zranění, např. následky manipulace s nožem u malého dítěte jsou mnohonásobně vyšší než stejný nůž (zdroj rizika) v rukou dospělé osoby. Domino efekt – možnost zvýšení pravděpodobnosti vzniku nebo následků závažné havárie v důsledku vzájemné blízkosti zařízení, objektů nebo skupiny objektů a umístění nebezpečných látek. Scénář - variantní popis rozvoje závažné havárie, popis rozvoje příčinných a následných, na sebe navazujících a vedle sebe i posloupně probíhajících událostí, a to buď spontánně probíhajících anebo probíhajících jako činnost lidí, které mají za účel zvládnout průběh závažné havárie. 4.2.2 Organizace prevence závažných havárií Výkon veřejné správy na úseku PZH vykonávají zákonem určené orgány státní správy, tj. MŽP, MV, ČBÚ a obvodní báňské úřady, ČIŽP, Státní úřady inspekce práce a oblastní inspektoráty práce, HZS krajů a krajské hygienické stanice a krajské úřady (v přenesené působnosti). 4.2.2.1 Zařazování provozovatelů Provozovatelé jsou, dle množství a druhu nebezpečných látek, součtových vzorců a posouzení dominoefektu, zařazování do skupiny B, skupiny A, nebo jsou nezařazenými provozovateli. O zařazení do skupiny rozhoduje krajský úřad. Provozovatelé mají povinnost zpracovat seznam nebezpečných látek, ve kterém je uveden druh, množství, klasifikace a fyzikální forma všech nebezpečných látek umístěných v objektu. Na základě tohoto seznamu navrhují zařazení do příslušné skupiny. 177 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Provozovatelé, kteří mají množství nebezpečných látek stejné nebo vyšší než je množství uvedené v příloze č. 1 sloupci 3 tabulky I nebo tabulky II zákona o PZH, [21] nebo v případě, že není dosaženo limitů sloupce 2, avšak součet poměrných množství nebezpečných látek je roven nebo je větší než 1, zpracovávají návrh na zařazení do skupiny B. Pravidlo poměrných množství se odděleně použije pro vyhodnocení zdrojů rizik souvisejících s toxicitou (přičítají se poměrná množství látek toxických a vysoce toxických), hořlavostí (přičítají se poměrná množství látek oxidujících, výbušných, hořlavých, vysoce hořlavých a extrémně hořlavých) a ekotoxickou (přičítají se poměrná množství látek toxických pro vodní organismy a vysoce toxických pro vodní organismy). Obsah návrhu na zařazení je vymezen zákonem o PZH [21], zejména přílohou č. 2. O zařazení do skupiny B vydává krajský úřad správní rozhodnutí. Do této skupiny mohou být zařazeni i provozovatelé s podlimitním množstvím na základě posouzení možnosti vzniku dominoefektu. Provozovatel má dále povinnost po každé změně, která má vliv na zařazení, do 3 měsíců zpracovat a předložit krajskému úřadu bezpečnostní dokumentaci, tj. bezpečnostní program, analýzu a hodnocení rizik, bezpečnostní zprávu, plán fyzické ochrany, VniHP a podklady pro stanovení ZHP a pro vypracování VněHP. Provozovatelé zpracovávají návrh na zařazení do skupiny A, pokud množství nebezpečných látek je stejné nebo vyšší než je množství uvedené v příloze č. 1 sloupci 2 tabulky I nebo tabulky II zákona o PZH [21] a současně je menší než je množství uvedení v příloze č. 1 sloupci 3 tabulky I nebo II uvedeného zákona [21], nebo v případě, že není dosaženo limitů sloupce 1, avšak součet poměrných množství nebezpečných látek je roven nebo je větší než 1. Obsah návrhu na zařazení je vymezen zákonem o PZH, [21] zejména přílohou č. 2. Do této skupiny mohou být zařazeni i provozovatelé s podlimitním množstvím na základě posouzení možnosti vzniku dominoefektu. O zařazení do skupiny A vydává krajský úřad správní rozhodnutí. Provozovatel má povinnost předložit návrh na změnu zařazení do 1 měsíce ode dne, kdy dojde ke změně v druhu nebo množství nebezpečné látky mající vliv na změnu dle zákona o PZH. Provozovatel má dále povinnost po každé změně v druhu nebo množství nebezpečné látky přesahující 10% dosavadního množství nebezpečné látky, při změně technologie, která má vliv na bezpečnost užívání objektu či organizační změny ovlivňující systém řízení předložit do 6 měsíců krajskému úřadu aktualizaci bezpečnostní dokumentace. Ministerstvo životního prostředí vydává pro provozovatele a orgány veřejné správy metodické předpisy, které mimo jiné zveřejňuje na svých webových stránkách (www.mzp.cz/cz/metodicky_pokyny_odboru_enviro_rizik). Nezařazení provozovatelé jsou kategorií s nejnižšími požadavky na systém řízení PZH. Tito provozovatelé mají povinnost zpracovat tzv. protokolární záznam o nezařazení. V případech, přesahuje-li množství nebezpečných látek 2% limit sloupce 2 tabulky I nebo tabulky II přílohy 1 zákona o PZH [21], předloží tento protokol krajskému úřadu, v opačném případě si ponechávají dokument u sebe pro potřebu kontroly. Z pohledu havarijního plánování v území mohou být i nezařazeni provozovatelé významným zdrojem rizika zejména proto, že nakládají s nebezpečnými CHLS a jsou situování v intravilánech měst a obcí. Jedná se zejména o strojovny provozů, ve kterých je využíván toxický amoniak jako chladící médium, např. zimní stadiony, masokombináty, mlékárny, pivovary. Riziko vzniku závažné havárie u těchto zdrojů rizik zvyšuje zranitelnosti okolí, neboť velmi často bezprostředně sousedí s občanskou zástavbou a veřejnou infrastrukturou. Významné podlimitní zdroje rizik by měly být selektovány a dále hodnoceny v procesu posuzování rizik pro účely HP kraje. Přestože se jedná o provozovatele mimo dikci zákona o PZH [21], mohou u nich být uplatňována opatření k zajištění havarijní připravenosti v souladu se zákonem o IZS [23]. Přestože se v okolí podlimitních provozovatelů nestanovuje ZHP, doporučuje se, aby HZS kraje u těch objektů, kteří byli vybráni jako významný zdroj rizika a zahrnuti do HPK, stanovit zónu ohrožení postupem uvedeným ve vyhlášce č. 226/2015 Sb. [59]. 178 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Další povinností provozovatelů zařazených do skupiny A nebo skupiny B je pojištění odpovědnosti za škody vzniklé v důsledku závažné havárie. Provozovatelé musí být pojištěni po celou dobu užívání objektu i při zkušebním provozu. Pojištění musí být sjednáno do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti rozhodnutí o schválení bezpečnostního programu/bezpečnostní zprávy. Výše limitu pojistného plnění musí odpovídat rozsahu možných dopadů závažné havárie, které jsou uvedeny v bezpečnostním programu / bezpečnostní zprávě. Ověřenou kopii pojistné smlouvy musí provozovatele vždy do 30 dnů ode dne jejího uzavření předat krajskému úřadu. MŽP spravuje a provozuje veřejný informační systém PZH, tzv. MAPIS (Major Accident Prevention Information System), který slouží ke shromažďování údajů o objektech a souvisejících činnostech. V MAPIS je veden rejstřík objektů, včetně informací o jejich provozovatelích, činnostech a nebezpečných látkách v nich umístěných a dokumentaci zpracované dle zákona o PZH. Dále je v něm registr závažných havárií, registr plánovaných a provedených kontrol, prostorová data o objektech a jejich okolí a informace pro veřejnost zpracované dle zákona o PZH. Systém je určen nejen orgánům veřejné zprávy (tedy i HZS kraje) a provozovatelům, ale rovněž veřejnosti. 4.2.2.2 Zpracování a poskytnutí informace pro veřejnost Informování veřejnosti v ZHP zajišťuje krajský úřad ve spolupráci s HZS kraje a provozovatelem. Jejím účelem je zvýšení povědomí veřejnosti o charakteru ohrožení, plánovaných opatřeních a žádoucím chování obyvatelstva, která jsou předmětem zpracovaných havarijních plánů (VněHP, HPK). Rozsah zpracování informace veřejnosti je dán vyhláškou č. 228/2015 Sb. [61] HZS kraje by měl s krajským úřadem a provozovatelem spolupracovat zejména v bodech, které jsou provázány s VněHP (popis havarijních účinků, varování obyvatelstva, žádoucí chování obyvatelstva atd.). Informace pro veřejnost se zpracovává ve dvou základních podobách, a to jako elektronická informace, publikována způsobem umožňujícím dálkový přístup - pro objekty zařazené do skupiny A a do skupiny B a v listinné podobě - pro objekty zařazené do skupiny B. Elektronická informace je prostřednictvím datové schránky doručována PaPFO, kteří mají v ZHP sídlo nebo provozovnu a dále provozovatelům všech budov a zařízení navštěvovaných veřejností, zejména školských, zdravotnických a sociálních zařízení a sousedních objektů, které jsou v ZHP stanovené pro objekty zařazené do skupiny B na základě domino efektu podle § 7 odst. 1 a kteří mají zřízenu datovou schránku. Listinná informace je povinně poskytována veřejnosti v ZHP a PaPFO, kteří mají v ZHP sídlo nebo provozovnu a nemají zřízenu datovou schránku. Dále je vhodné ji poskytnout rovněž provozovatelům všech budov a zařízení navštěvovaných veřejností, zejména školských, zdravotnických a sociálních zařízení a sousedních objektů, které jsou v ZHP, kteří nemají řízenu datovou schránku. Elektronická informace pro veřejnost s možností dálkového přístupu je povinně publikována prostřednictvím informačního systému PZH (MAPIS). Dále je vhodné ji publikovat prostřednictvím krajského geoportálu, na internetových stránkách krajského úřadu, HZS kraje, dotčených obcí a jednotlivých provozovatelů nebo na cílených portálech sloužících občanům pro získávání informací z oblasti bezpečnosti. 4.2.2.3 Hlášení o vzniku závažné havarie Zákon o PZH [21] ukládá provozovatelům a uživatelům objektu, ve kterých došlo k závažné havárii povinnost bezodkladně ohlásit vznik závažné havárie krajskému úřadu, ČIŽP, příslušnému OPIS IZS a dotčeným obcím. V případě vzniku závažné havárie je provozovatel dále 179 II. OCHRANA OBYVATELSTVA povinen do 24 hodin od vzniku závažné havárie doručit krajskému úřadu písemné hlášení o vzniku závažné havárie a do 3 měsíců pak konečnou zprávu o vzniku a dopadech závažné havárie. Obsahové náležitosti těchto hlášení jsou uvedeny ve vyhlášce č. 228/2015 Sb. [61] Na základě přijatých opatření z konečné zprávy o vzniku a dopadech závažné havárie vydává krajský úřad provozovateli, který havárii způsobil rozhodnutí o chválení konečné zprávy o vzniku a dopadech závažné havárie. Po předložení konečné zprávy, krajský úřad ve spolupráci s HZS kraje zpracuje doporučení pro provozovatele týkající se budoucích preventivních opatření, která nejsou uvedena v konečné zprávě o vzniku a dopadech závažné havárie a která mohou vést ke zlepšení PZH. Krajský úřad dále může uložit provozovateli povinnost aktualizace bezpečnostní dokumentace. Krajské úřady dále předávají tyto zprávy, včetně rozhodnutí o schválení konečné zprávy o vzniku a dopadech závažné havárie MV a MŽP. MŽP za účelem prevence a zmírnění následků závažné havárie informuje o těchto haváriích, které přesáhly limity stanovené přílohou č. 3 zákona o PZH Evropskou komisi. Na evropské úrovni jsou závažné havárie evidovány v databázi MARS. Na úrovni ČR je veden registr závažných havárií v MAPIS. Krajský úřad dále po projednání v bezpečnostní radě kraje poskytuje veřejnosti v ZHP informaci o vzniku a následcích závažné havárie a o nápravných opatřeních přijatých ke zmírnění jejích následků podle zákona o právu na informace o životním prostředí [13], tyto informace krajský úřad vždy zpřístupňuje veřejnosti elektronicky způsobem umožňujícím dálkový přístup. 4.2.3 Dokumentace provozovatele a její schvalování Provozovatelé zařazení do skupiny A mají povinnost zpracovat a aktualizovat bezpečnostní dokumentaci (tj. posouzení rizik závažné havárie a bezpečnostní program) a plán fyzické ochrany. Provozovatelé zařazení do skupiny B mají povinnost zpracovat a aktualizovat bezpečnostní dokumentaci (tj. posouzení rizik závažné havárie, bezpečnostní zprávu a zprávu o posouzení bezpečnostní zprávy), dále plán fyzické ochrany, VniHP a podklady pro stanovení ZHP a vypracování VněHP. Posouzení rizik závažné havárie zpracovává provozovatel pro účely bezpečnostního programu/bezpečnostní zprávy. Posouzení rizik obsahuje identifikaci zdrojů rizik, analýzu rizik a hodnocení rizik. Způsob provedení posouzení rizik závažné havárie a jeho rozsah jsou stanoveny přílohou č. 1 vyhlášky č. 227/2015 Sb. [60]. Proces posuzování rizik je vizualizován schematicky viz Obr. 45 180 Obr. 45 Proces řízení rizik [177] II. OCHRANA OBYVATELSTVA Identifikace rizik spolu s analýzou a hodnocením rizik jsou vstupem do procesu managementu rizik. Identifikace rizika je prvním základním krokem posuzování rizik, s cílem identifikovat, jaká nebezpečí se mohou vyskytovat. Na identifikaci rizika navazuje návrh a vyhodnocení havarijních scénářů. Jedná se o sled událostí, které nastanou po iniciaci „škodlivého“ potenciálu nebezpečí a které vedou k havárii. Věrohodnost scénáře je dána odborným úsudkem, který vychází se znalosti fyzikálních a chemických principů a zkušeností. Správně sestavený scénář je sledem rozvíjející se události, které zohledňují nejen selhání, ale i úspěch preventivních bariér. Po sestavení scénářů následuje analýza rizik, jejímž cílem je určení jeho pravděpodobnosti a následků. Při analýze rizik se čerpá se znalostí vztahů mezi dávkou a účinkem, který reprezentuje míru poškození lidského organismu, životního prostředí, majetku následkem havarijních projevů. Dalším přístupem je modelování prostřednictvím matematického zjednodušení vztahů mezi jednotlivými parametry a negativním účinkem. Posouzení rizik je zakončeno fází hodnocení rizik, kdy je hodnoceno skupinové riziko scénáře závažné havárie pro okolí hodnoceného objektu. Toto skupinové riziko se považuje za přijatelné, jestliže platí: (Rovnice 2) kde: N je odhad počtu usmrcených osob, Fh je zjištěná roční frekvence scénáře závažné havárie. K vizualizaci výsledků posouzení rizik, se často používá tzv. matice rizik. Na x-ové ose je vynášena závažnost, na y-ové ose pravděpodobnost. Matice rizik je rozdělena hranicí přijatelného skupinového rizika. (viz Obr. 46) Rizika nepřijatelná je potřeba snižovat vhodnými technickými a organizačními opatřeními. Po jejich realizaci se provádí nová analýza a hodnocení rizika. 181 10   II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 46: Matice rizik Bezpečnostní program PZH zpracovávají provozovatelé zařazení do skupiny A i do skupiny B (v tomto případě je jednou z částí bezpečnostní zprávy). Základními částmi bezpečnostního programu jsou základní informace o objektu, posouzení rizik závažné havárie, zásady, cíle a politika PZH, popis systému řízení bezpečnosti a závěrečné shrnutí. Náležitosti systému řízení bezpečnosti jsou dány přílohou č. 2 vyhlášky č. 227/2015 Sb. [60] Obsah bezpečnostního programu je dán přílohou č. 3 vyhlášky č. 227/2015 Sb. [60] Klíčovým je systém řízení bezpečnosti, který ošetřuje organizaci a řízení systému PZH, řízení provozu, řízení změn, havarijní plánování, sledování plnění programu a kontrola a audit (viz Obr. 45). Do bezpečnostního programu jsou na návrh krajského úřadu zahrnuty rovněž preventivní opatření vztahující se k možnému dominoefektu. Provozovatelé jsou povinni postupovat podle schváleného bezpečnostního programu, dále prokazatelně seznámit zaměstnance se schváleným bezpečnostním programem a informovat všechny osoby zdržující se v objektu s jeho vědomím o rizicích závažné havárie, o preventivních bezpečnostních opatřeních a o jejich žádoucím chování v případě vzniku závažné havárie. Provozovatel dále odpovídá za přezkum bezpečnostního programu nejpozději do 5 let od jeho schválení. Záznam uchovává pro potřeby kontroly a zasílá krajskému úřadu na vědomí. Obsah záznamu o provedeném přezkumu bezpečnostního programu je uveden v příloze č. 24 vyhlášky č. 227/2015 Sb. [60] Bezpečnostní zprávu zpracovávají provozovatelé zařazeni do skupiny B. Obsahové náležitosti bezpečnostní zprávy jsou uvedeny v příloze č. 5 vyhlášky č. 227/2015 Sb. [60] Bezpečnostní zpráva obsahuje: - základní informace o objektu, 182 II. OCHRANA OBYVATELSTVA - technický popis objektu a informace o složkách životního prostředí v okolí objektu (součástí jsou zejména technologický popis objektu včetně informací o umístění nebezpečných látek, provozních činnostech a procesech a informace o složkách životního prostředí, občanské infrastruktuře), - posouzení rizik závažné havárie, - popis zásad, cílů a politiky PZH a popis systému řízení bezpečnosti, - popis preventivních bezpečnostních opatření k omezení vzniku a následků závažné havárie, včetně přehledů instalovaných technických bezpečnostních systémů snižujících riziko závažné havárie, informace o provedeném posouzení přiměřenosti bezpečnostních a ochranných opatření, popisu vlastních ochranných a zásahových prostředků, smluvně zajištěné prostředky a informací o systémech vyrozumění a provádění zásahu, - závěrečné shrnutí a - jmenovitě uvedené PaFO, které se podílely na vypracování bezpečnostní zprávy. Provozovatelé jsou povinni postupovat podle schválené bezpečnostní zprávy, dále prokazatelně seznámit zaměstnance se schválenou bezpečnostní zprávou a informovat všechny osoby zdržující se v objektu s jeho vědomím o rizicích závažné havárie, o preventivních bezpečnostních opatřeních a o jejich žádoucím chování v případě vzniku závažné havárie. Posouzení bezpečnostní zprávy je dokumentem, který zpracovávají provozovatelé zařazeni do skupiny B a předkládají krajskému úřadu do 5 let od vydání rozhodnutí o schválení bezpečnostní zprávy. Cílem tohoto dokumentu, na který vždy navazuje zpracování nové bezpečnostní zprávy, je popis změn provedených v objektu a zhodnocení jejich vlivu na bezpečnost provozu. Obsah posouzení bezpečnostní zprávy je dán přílohou č. 6 vyhlášky č. 227/2015 Sb. [60] Krajské úřady zasílají návrh bezpečnostního programu/bezpečnostní zprávy/posouzení bezpečnostní zprávy nebo jejich aktualizaci k vyjádření dotčeným orgánům (ČIŽP, HZS kraje, KHS, inspektorát práce/ČBÚ) a dotčeným obcím. Dále zajistí zpracování posudku návrhu bezpečnostního programu/bezpečnostní zprávy/posouzení bezpečnostní zprávy pověřenou právnickou osobou. Dotčené orgány veřejné správy zpracovávají do 60 dnů svá vyjádření. Lhůta pro zpracování posudku je 60 dní a ve složitých případech může být prodloužena nejdéle o 30 dní. Příloha č. 7 vyhlášky č. 227/2015 Sb. [60] stanoví obsah posudku včetně kritérií hodnocení návrhu bezpečnostní dokumentace. Informování veřejnosti je zajišťováno prostřednictvím dotčené obce, která má povinnosti bezpečnostní program/bezpečnostní zprávu/posouzení bezpečnostní zprávy nebo jejich aktualizaci do 15 dní od doručení zveřejnit na dobu 30 dní, po kterou mohou občané do dokumentů nahlížet, vypisovat a připomínkovat tyto dokumenty. Připomínky pak postupuje obec krajskému úřadu. Krajský úřad rozhodne na základě posudku a vyjádření dotčených orgánů, dotčených obcí a připomínek veřejnosti o schválení návrhu bezpečnostní dokumentace do 45 dnů ode dne doručení posudku. Kopii rozhodnutí zasílá rovněž HZS kraje. HZS kraje vydává k bezpečnostnímu programu, bezpečnostní zprávě a k posouzení bezpečnostní zprávy, včetně aktualizace těchto dokumentů vyjádření. Pracovištěm, které zajišťuje zpracování vyjádření je oddělení oddělení ochrany obyvatelstva a krizového řízení (dále „OOB a KŘ“) krajského ředitelství a pracoviště prevence, ochrany obyvatelstva a krizového řízení (dále „PRE, OOB a KŘ“) na úrovni územního odboru. HZS kraje zašle krajskému úřadu vyjádření k bezpečnostnímu programu, bezpečnostní zprávě nebo posouzení bezpečnostní zprávy nejpozději do 60 dnů ode dne obdržení žádosti. 183 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Vyjádření k bezpečnostní dokumentaci je odborným vyjádřením. Předmětem vyjádření za HZS kraje v oblasti PZH je zahrnutí všech relevantních rizik v podniku a jeho okolí se vyskytujících do identifikace rizika, zpracování odpovídajících scénářů havárií, včetně stanovení frekvence či pravděpodobnosti havárií v souladu s identifikací zdrojů rizik, detailní hodnocení rizik pro všechny identifikované zdroje rizik, včetně ocenění jejich následků pro životy a zdraví osob, životního prostředí a majetkových hodnot, hodnocení přijatelnosti jednotlivých scénářů a jsou-li k nepřijatelným zdrojům rizika přijata nápravná opatření, dokumentace havarijního plánování, vhodnost organizační struktury s ohledem na včasnost vyrozumění o havárii a akceschopnost zasahujících složek, provázanost řešených havárií v plánech s výstupy a scénáři v analýze rizik, cvičení havarijní připravenosti, provázanost objektových havarijních plánů s územními, např. VnHP či HPK, navržení cílů a úkolů pro oblast systému řízení PZH, systém školení v oblasti PZH, systému požární ochrany. Formou dílčího vyjádření se k bezpečnostní dokumentaci vyjadřují dle příslušných kompetencí (IZS a PRE) na úrovni krajského ředitelství příslušník oddělení PREe a velitel příslušné stanice; na úrovni územního odboru pak příslušník pracoviště PRE, OOB a KŘ s kompetencí pro prevenci a velitel příslušné stanice. Včasnost a správnost vyřízení na jednotlivých pracovištích garantují příslušníci, kteří mají vyjádření k bezpečnostní dokumentaci a provádění kontrol dle PZH v náplni služební činnosti příslušníka. Způsob, kterým se HZS krajů vyjadřuji k bezpečnostní dokumentaci je dán pracovní pomůckou MV-GŘ HZS ČR (č. j. PO-3169/PRE-2006 Pracovní pomůcka pro postup při vyjadřování se k bezpečnostnímu programu PZH a k bezpečnostní zprávě a provádění kontrol u provozovatelů objektů a zařízení) [122] Plán fyzické ochrany, který zpracovávají provozovatelé zařazeni do skupiny A i do skupiny B, zasílají provozovatelé krajskému úřadu a Policii ČR. V tomto plánu jsou zdokumentována bezpečnostní opatření, v souladu s vyhláškou č. 225/2015 Sb. [58] Funkčnost těchto opatření je prověřována min. jedenkrát ročně provozovatelem. Plán fyzické ochrany není předmětem integrované kontroly. Dodržování bezpečnostních opatření je kontrolováno Policií ČR a krajským úřadem v rámci samostatných kontrol. VniHP zpracovávají provozovatelé zařazení do skupiny B. VniHP je zpracován v součinnosti se zaměstnanci provozovatele a stanovuje opatření uvnitř objektu při vzniku závažné havárie, která vedou ke zmírnění jejích dopadů. VniHP obsahuje identifikaci osoby, které jsou provozovatelem pověřeny k realizaci preventivních bezpečnostních opatření, scénáře havárií a scénáře odezvy, včetně matice odpovědnosti za jednotlivé fáze odezvy, popisy možných dopadů závažné havárie, činnosti nutné ke zmírnění dopadů závažné havárie, přehled ochranných zásahových prostředků, se kterými disponuje provozovatel, způsoby vyrozumění dotčených orgánů veřejné správy a varování osob, opatření pro výcvik a plán havarijních cvičení, opatření k podpoře zmírnění dopadů závažné havárie mimo objekt, spolupráci složkami IZS. Struktura VniHP je dána přílohou č. 8 vyhlášky č. 227/2015 Sb. [60]. VniHP se skládá z části informační, operativní, grafické, dokumentační a ostatních plánů pro řešení MU. Stěžejní je operativní část, která obsahuje popis jednotlivých scénářů možných havárií a jejich řešení, bezpečnostní opatření a prostředky likvidace, plány konkrétních činností, které jsou zpracovány dle zvláštních předpisů, tvoří samostatní přílohy VniHP. Z praktického hlediska je nezbytná provázanost postupů zdokumentovaných ve VniHP a dalších havarijních plánech objektů, které zpracovávají provozovatelé, s havarijními plány území, jejichž zpracovateli je HZS kraje. Toto je klíčovým prvkem pro efektivní řešení havarijní situace. Jedná se nejen o organizační zajištění, ale rovněž o definování informačních toků, pravomocí a kompetencí, postupů pro identifikaci havarijní 184 II. OCHRANA OBYVATELSTVA situace a její řešení, plánování SaP provozovatele i vnějších zásahových prostředků, vazbu na aktivaci opatření ochrany obyvatelstva. VniHP musí být zpracován a předložen krajskému úřadu a HZS kraje do 3 měsíců od schválení bezpečnostní zprávy. Provozovatelé ve skupině B, kteří jsou ve společném vymezeném prostoru, mohou na základě společné dohody zpracovat VniHP společně. S platným VniHP musí být prokazatelně seznámeni všichni zaměstnanci a ostatní fyzické osoby zdržující se v objektech, včetně pracovníků dlouhodobých subdodavatelů. VniHP musí být dostupný všem osobám, které jsou oprávněny realizovat podle něj opatření a provádět kontrolu. V případě vzniku závažné havárie je provozovatel povinen postupovat v souladu s VniHP. Aktualizace VniHP je prováděna do 3 let od jeho předložení krajskému úřadu. Změny, které v druhu nebo množství umístění nebezpečné látky přesahující 10% dosavadního množství nebo změny technologie, ve které je nebezpečná látka použita, organizační změny mající vliv na systém zajištění bezpečnosti musí být promítnuty do VniHP a aktualizovány do 1 měsíce. Provozovatel zařazený do skupiny B zpracovává tzv. podklady pro stanovení ZHP a vypracování VněHP. Tyto předkládá v písemné podobě krajskému úřadu a HZS kraje současně s bezpečnostní zprávou. Podklady jsou zdrojem informací pro stanovení ZHP, kterou stanovuje krajský úřad a pro vypracování VněHP. Zpracovatelem VněHP, kterým jsou plánována opatření k ochraně obyvatelstva a ZaLP, je HZS kraje. Obsah podkladů je dán přílohou č. 9 vyhlášky č. 227/2015 Sb. [60]. Podklady obsahují zejména identifikační údaje provozovatele, identifikaci osoby odpovědné za zpracování podkladů, popis závažné havárie, jejíž dopady se mohou projevit mimo objekt provozovatele, přehled možných dopadů závažné havárie na život a zdraví lidí, hospodářská zvířata, životní prostředí a majetek, včetně způsobů účinné ochrany před těmito dopady, přehled preventivních bezpečnostních opatření vedoucích ke zmírnění dopadů závažné havárie, seznam a popis technických prostředků využitelných k odstraňování následků závažné havárie, další nezbytné údaje, které jsou vyžádané krajským úřadem. Písemné „podklady“ jsou přechodem od objektového havarijního plánu (VniHP), k havarijnímu plánu územního charakteru (VněHP). Faktem ovšem je, že i tak se často tvorba VněHP neobejde bez dalších analýz a hodnocení rizik. Problémem při využívání dat od provozovatele je nejednotnost přístupu k posouzení rizik. Neexistence jednotných kritérií pro volbu přístupů k analýze, volbu scénáře, limitních koncentrací apod. mnohdy znesnadňují využitelnost těchto údajů a vyžadují další analýzy. Provozovatel zařazený do skupiny B je povinen dle zákona o PZH [21] spolupracovat s krajským úřadem, jím pověřenými organizacemi a institucemi a HZS kraje na zajištění havarijní připravenosti, informování veřejnosti a PVČ v oblasti vymezené VněHP. Dále po projednání s HZS kraje pořizuje, udržuje a provozuje v ZHP koncové prvky varování. Za tímto účelem uzavírají HZS kraje dohody o spolupráci s jednotlivými provozovateli. 4.2.4 Integrovaná kontrola Kontrolu vykonávají ČIŽP, krajský úřad a orgány integrované kontroly, kterými jsou Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektorát práce, ČBÚ a obvodní báňské úřady a KHS a HZS kraje. Četnost provádění kontrol u provozovatelů je stanovena zákonem [21]. Provozovatelé zařazení do skupiny B jsou kontrolováni každoročně, provozovatelé zařazeni do skupiny A jsou kontrolování minimálně jednou za tři roky. Jiná četnost kontrol může být prováděna na základě ročního plánu kontrol dle systematického posuzování nebezpečí závažné havárie u jednotlivých objektů, kterou provádí ČIŽP. Mimořádné kontroly mohou být prováděny za účelem prošetření podnětu vzbuzujících podezření o závažném porušování povinností stanovených zákonem o PZH, havárií, 185 II. OCHRANA OBYVATELSTVA nehod, skoronehod nebo na základě poznatků vyplývajících z vlastních kontrolních činností ČIŽP, krajského úřadu a orgánů integrované inspekce. Nezařazení provozovatele mohou být kontrolováni ČIŽP a krajským úřadem a předmětem kontroly, jejíž cílem je posouzení správnosti nezařazení, je v tomto případě seznam nebezpečných látek a protokolární záznam o nezařazení. Kontroly jsou organizovány ČIŽP, která navrhuje termín integrované kontroly, které projednává s krajským úřadem a orgány integrované inspekce. ČIŽP zpracovává roční plán kontrol, který je schvalován MPŽ. Integrované kontroly se účastní všechny orgány integrované inspekce a provádějí ji ve stanoveném termínu. Předmětem kontroly jsou opatření přijatá k prevenci vzniku závažné havárie, vhodnost a dostatečnost prostředků zmírňujících možné dopady závažné havárie, dodržování preventivních bezpečnostních opatřením uvedených v bezpečnostním programu, bezpečnostní zprávě, VniHP a podklady poskytnuté krajskému úřadu pro stanovení ZHP a zpracování VněHP. Výstupem kontroly je informace o výsledku kontroly, kterou zpracovávají všechny orgány integrované inspekce. ČIŽP následně zpracovává výslednou zprávu o kontrole. Náležitosti těchto dokumentu jsou dány vyhláškou č. 229/2015 Sb. [62]. V případech kdy jsou ukládána PaPFO opatření, vydává krajský úřad správní rozhodnutí, kterým zavazuje provozovatele k plnění povinnosti vyplývajících se závěru kontroly. Za HZS kraje se kontroly účastní na úrovni krajského ředitelství příslušníci oddělení OOB a KŘ, oddělení PRE a dle potřeby příslušníci dalších pracovišť (zejména velitel příslušné stanice). Na úrovni územního odboru se kontroly účastní příslušníci pracoviště PRE, OOB a KŘ a podle potřeby příslušníci dalších pracovišť (zejména velitel příslušné stanice). Vedoucím kontrolní skupiny na úrovni krajského ředitelství HZS kraje je zpravidla příslušník oddělení OOB a KŘ a na úrovni územního odboru HZS kraje příslušník pracoviště PRE, OOB a KŘ. Každý kontrolující musí být schopen se prokázat služebním průkazem a kontrolním průkazem. Výstupem kontroly za HZS kraje je informace o výsledku kontroly (dále „informace“). Za zpracování informace odpovídá vedoucí kontrolní skupiny HZS kraje, ostatní příslušníci kontrolní skupiny se na zpracování informace spolupodílejí. Informace se zpracovává ve třech vyhotoveních (provozovatel, ČIŽP, HZS kraje). Listinné vyhotovení informace a elektronická podoba jsou předány ČIŽP v dohodnutém termínu (nejpozději do deseti pracovních dnů od ukončení kontroly). Při kontrole podle zákona o PZH [21], v zájmu efektivnosti a ověření vzájemné provázanosti opatření, lze provádět kontrolu dodržování dalších souvisejících povinností stanovených zvláštními právními předpisy (např. zákonem o požární ochraně [14]). Kontrolu lze provést buď souběžně s kontrolou podle zákona o PZH [21], nebo samostatně s předstihem (termín provedení dle uvážení s ohledem na rozsah a časovou náročnost, příp. dle domluvy s provozovatelem a ČIŽP). Při provedení „souběžné“ kontroly jsou zjištěné skutečnosti zapracovány do samostatného zápisu (protokolu o kontrole) a do informace jsou zapracovány pouze výsledky zjištění mající bezprostřední vztah ke kontrole podle zákona PZH [21]. Kontrolující konzultují zjištění v průběhu kontroly, aby se vyloučilo zapracování odlišných zjištění a závěrů za HZS kraje. Předmětem kontroly za oblast OOB a KŘ je zejména kontrola správnosti, úplnosti a aktuálnosti bezpečnostní zprávy/bezpečnostního programu, kontrola dříve uložených opatření k nápravě zjištěných nedostatků, kontrola úplnosti a aktuálnosti VniHP (u provozovatelů skupiny B), kontrola úplnosti a aktuálnosti hodnocení a řízení rizik, kontrola realizace cílů PZH zejména v oblasti havarijního plánování, hodnocení a řízení rizik, kontrola dokumentace havarijního plánování, kontrola havarijní připravenosti, fyzická kontrola provozů, kontrola dodržování zásad a úkolů v oblasti PZH, kontrola úkolů a opatření vyplývajících z VněHP nebo HPK. Předmětem kontroly za oblast PRE je zejména kontrola dříve uložených opatření k nápravě zjištěných nedostatků, dokumentace zdolávání požárů (kontrola aktuálnosti grafického plánu jednotlivých objektů, vnitřních komunikací, přístupových a únikových cest, situování provozních 186 II. OCHRANA OBYVATELSTVA zařízení s nebezpečnými látkami), prověření, zda jsou vytvářeny podmínky pro hašení požárů a pro záchranné práce dle zákona o požární ochraně [14], v návaznosti na vyhlášku o požární prevenci [65]), ověření způsobu provádění pravidelných kontrol a kontrola dokladů o provádění pravidelných kontrol dodržování předpisů požární ochrany. Za oblast IZS je předmětem kontroly připravenost a akceschopnost JPO HZS podniku dle zákona o požární ochraně [14] a vyhlášky č. 247/2001 Sb. [66], organizační, technická a odborná připravenost, dokumentace o akceschopnosti JPO, dokumentace operačního střediska provozovatele pro operační řízení zásahu JPO a složek IZS dle zákona o požární ochraně [14], zákona o IZS [23] a vyhlášky č. 328/2001 Sb. [74], součinnostní vazby operačního střediska provozovatele s OPIS HZS kraje, návaznost požárního poplachového plánu na VniHP, VněHP a HPK, cvičení jednotek HZS podniku a součinnostní cvičení se složkami IZS. 4.3 Vnější havarijní plány VněHP zpracovávají HZS krajů dle zákona o IZS [23] pro provozovatele zařazené do skupiny B, pro které krajský úřad stanovil ZHP. VněHP se nezpracovává na základě rozhodnutí krajského úřadu s ohledem na informace obsažené v bezpečnostní zprávě a podkladech pokud za hranicemi objektu zařazeného do skupiny B nehrozí nebezpečí závažné havárie. Obsahové náležitosti VnHP jsou uvedeny ve vyhlášce č. 226/2015 Sb. [59]. VněHP jsou zpracovány na základě podkladů předaných provozovatelem a dalších podkladů, které si vyžádá jejich zpracovatel. 4.3.1 Zóna havarijního plánování podle zákona o PZH ZHP stanovuje krajský úřad v okolí provozovatelů zařazených do skupiny B na základě provozovatelem zpracovaných podkladů. ZHP je definována jako okolí objektu, ve kterém jsou uplatňovány požadavky ochrany obyvatelstva a požadavky územního rozvoje z hlediska havarijního plánování formou VněHP. Z definice ZHP vyplývá potřeba definovat ve VněHP požadavky havarijního plánování, které mohou být na území ZHP uplatňovány. Z praktického hlediska se jedná zejména o provozování infrastruktury a prostředků pro zajištění indikace havarijních stavů a zajištění vyrozumění o havárii, provozování infrastruktury a prostředků k zajištění varování a informování obyvatelstva, zajištění jeho ukrytí s využitím ochranných vlastností staveb, evakuace obyvatelstva, vzdělávání obyvatelstva k sebeochraně a vzájemné pomoci pro případ vzniku závažné havárie a požadavky územního rozvoje. ZHP se nestanovuje, je-li výchozí hranice ZHP shodná nebo menší než plocha území objektu, pro které provozovatel zpracovává VniHP. Způsob stanovení ZHP je dán prováděcí vyhláškou č. 226/2015 Sb. [59] ZHP je vymezena vnitřní hranicí, která tvoří areál provozovatele a vnější hranicí, která je stanovena postupem stanoveným vyhláškou [59]. Vnější hranice ZHP se stanoví z výchozí hranice ZHP úpravou podle urbanistických, terénních, demografických nebo klimatických poměrů, případně dalších faktorů, které zohledňují podmínky, které mohou ovlivnit rozptyl nebezpečné látky, šeření tepelné nebo tlakové vlny a aby nedělila jednotlivé domy ani obytné celky nebo obydlená území dělila s ohledem na charakter a intenzitu ohrožení a plánovaná opatření ochrany obyvatelstva. Vizualizace ZHP viz Obr. 47 187 II. OCHRANA OBYVATELSTVA Obr. 47 Vymezení zóny havarijního plánování Pro stanovení výchozí hranice ZHP může být použit postup uvedený v příloze č. 1 vyhlášky č. 226/2015 Sb. [59] nebo může být vypočtena s využitím SW OPTIZON (http://optizon.tlp.eu). Postup stanovení výchozí hranice ZHP podle vyhlášky č. 226/2015 Sb. [59]: - vytvoření soupisu zařízení, přiřazení nebezpečných látek a jejich klasifikace, - určení množství nebezpečných látek, - přiřazení typových scénářů havárií jednotlivým položkám soupisu, - výpočet efektivního množství látky vynásobením určeného množství nebezpečných látek modifikačním faktorem, - stanovení předběžného parametru „l“ odečtem na grafech typových scénářů (toxický únik, exploze výbušnin a směsí a výbuch mraku par, fireball z BLEVE a Boil Over, požár kapalin, podporování požáru), - stanovení parametru L, tj. maximální dosažená hodnota všech předběžných parametrů „l“. Havarijní projevy typových scénářů jsou popsány viz kapitola 1.10.1.4 části II. Všechny ZHP stanovené podle zrušené vyhlášky č. 103/2006 Sb., se považují do 31. března 2017 za ZHP vymezené podle vyhlášky č. 226/2015 Sb. [59]. 188 II. OCHRANA OBYVATELSTVA 4.3.2 Rozsah a způsob zpracování vnějšího havarijního plánu Zatímco VniHP je objektovým havarijním plánem, VněHP řeší opatření v území. VněHP zpracovávají HZS krajů na základě podkladů zaslaných provozovatelem a dalších údajů. Zdrojem cenných informací jsou rovněž provozovateli zpracované bezpečnostní zprávy, včetně posouzení rizik a VniHP. V procesu tvorby VněHP je nezbytné zajistit návaznost mezi VniHP, který identifikuje a dále analyzuje havarijní scénáře a VněHP, které na tyto havarijní scénář musí navazovat a dále analyzovat očekávané následky identifikovaných havarijních scénářů na území ZHP jak ve vztahu k ohrožení lidských životů a zdraví, tak životního prostředí a majetku. Neméně důležitá je rovněž provázanost s dalšími objektovými havarijními plány, zejména na úseku ochrany vod, půdního prostředí a ovzduší a požární ochrany a HPK. VněHP má především preventivní charakter, jde o souhrn opatření k zajištění ochrany obyvatelstva, životního prostředí a majetku, zejména prostřednictvím plánů konkrétních činností. Jedná se o územní havarijní plán, který slouží k identifikaci možných rizik, stanovuje dosahy havarijních účinků a plánuje opatření k odvrácení nebo omezení účinků havárií a způsob odstranění následků havárií. Cílem tohoto havarijního plánu je zajištění tzv. bezpečného prostředí občanů, tj. ochrany životů a zdraví obyvatelstva, životního prostředí a zvířat, majetkových a kulturních hodnot. Jeho uživatelem jsou zejména složky IZS, které jsou předurčeny k zásahu v ZHP a orgány veřejné správy. Je-li to nutné, poskytují HZS kraje při zpracování VněHP součinnost orgány kraje, obcí a další subjekty, např.: - Policie ČR, městská či obecní policie, která bývá garantem plánu zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti a plánu regulace pohybu osob a vozidel, - odbor zdravotnictví krajského úřadu, které bývá garantem traumatologického plánu, - krajská hygienická stanice kraje, která bývá garantem za zpracování plánu k zamezení distribuce a používání potravin, krmiv a vody kontaminovaných nebezpečnou látkou, - státní veterinární správa kraje, která bývá garantem za zpracování plánu veterinárních opatření. Obsahové náležitosti VněHP stanovuje příloha č. 2 vyhlášky č. 226/2015 Sb. [59]. Informační část obsahuje identifikaci provozovatele, popis objektů, určení zdroje rizika, charakteristiku území ZHP, zejména geografickou, demografickou, klimatickou, hydrogeologickou a popis infrastruktury, dále přehled objektů, v nichž lez předpokládat výskyt většího poštu osob (např. školská, zdravotnická a sociální zařízení, sportovní areály, nákupní centra), vymezení ZHP, přehled poštu osob v ZHP, včetně sob vyskytujících se v ní dočasně, organizace havarijní připravenosti v ZHP, výčet a charakteristiky uvažovaných účinků závažné havárie podle zpracovaného posouzení rizik včetně popisu jejich očekávaných dopadů a základní informace o působení nebezpečné látky na lidský organismus a základy poskytování první pomoci při zasažení osob nebezpečnou látkou. Operativní část je přehledem plánovaných opatření vedoucích v časové ose od identifikace vzniku závažné havárie k zabezpečení úkolů jednotlivých správních úřadů k realizaci neodkladných opatření, jejichž provedení je plánováno prostřednictvím jednotlivých plánů konkrétních činností. Operativní část obsahuje zejména úkoly příslušných správních úřadů, složek IZS, případně i dalších dotčených správních úřadů, včetně úkolů, SaP jiných PaPFO, dále způsob koordinace řešení závažné havárie, způsob zabezpečení informačních toků při řízení ZaLP a zásady činnosti při rozšíření nebo možnosti rozšíření dopadů havárie mimo ZHP a systém napojení a spolupráce dotčených správních úřadů. 189 II. OCHRANA OBYVATELSTVA K provádění ZaLP a opatření ochrany obyvatelstva v ZHP jsou zpracovány jednotlivé plány konkrétních činností. Výčet a obsahová náplň jednotlivých plánů konkrétních činností je dán v příloze č. 2 vyhlášky. Mezi plány konkrétních činností VněHP patří plány vyrozumění, varování a informování obyvatelstva, ukrytí obyvatelstva s využitím ochranných vlastností staveb, evakuace osob, individuální ochrany, dekontaminace, monitorování, ZaLP, regulace pohybu osob a vozidel, traumatologický plán, veterinárních opatření, zamezení distribuce a používání potravin, krmiv a vody kontaminovaných nebezpečnými látkami, preventivních opatření k zabránění nebo omezení domino efektu havárie, opatření při hromadném úmrtí osob, opatření k minimalizaci dopadů na kvalitu životního prostředí, zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti, komunikace s veřejností a hromadnými informačními prostředky, nakládání s odpady vzniklými při závažné havárii. Ochrana obyvatelstva je ve VněHP řešena varováním a informováním, ukrytím s využitím ochranných vlastností budov, individuální improvizovanou ochranou, evakuací, dekontaminací. Varování je zajišťována prioritně s využitím koncových prvků varování (sirén a místních rozhlasů) začleněných do JSVV. K dokrytí míst, která nejsou pokryta těmito prvky, je využíváno mobilních prostředků, např. výstražných rozhlasových zařízení na vozidlech zasahujících složek či mobilní sirény. Evakuace není prvořadým opatřením. Prioritou je ukrytí obyvatelstva s využitím ochranných vlastností budov a využití prostředků individuální improvizované ochrany. Vzhledem k tomu, že VněHP spoléhají na znalosti sebeochrany občanů v případě vzniku závažné havárie, je nezbytné se soustředit na plán komunikace s veřejností a hromadnými informačními prostředky, který neřeší pouze komunikaci při vzniku závažné havárie, ale rovněž ve fázi před havárií, v rámci přípravy obyvatelstva k sebeochraně a vzájemné pomoci. Z pohledu plánování je nezbytné zohlednit možnost dominoefektu mezi jednotlivými provozovateli v průmyslových areálech, ve kterých provozuje svou činnost více provozovatelů. Efektivním nástrojem je vytvoření společného VniHP v průmyslovém areálu a na něj navazujícího společného VněHP pro stanovenou ZHP. VněHP je zpracováván v listinné i elektronické podobě. V elektronické podobě bývá dostupný na intranetu nebo po přihlášení přes internet. Vhodná je aplikace pro tvorbu off-line verzí VněHP. Listinná podoba VněHP je zpracována pro potřeby OPIS a pro krizový štáb příslušného ORP. Elektronická podoba VněHP společně s možností tvorba off-line verze tohoto plánu poskytuje vhodný nástroj pro jeho nezbytnou aktualizaci. Pro potřeby tvorby VněHP je vhodné využívat databází, ve kterých jsou vedeny např. předurčené SaP, kontaktní údaje pro vyrozumění, přehledy ohrožených významných objektů atp. Aktuální databáze, jako součást VněHP nebo jako jeho samostatná část jsou pak v případě vzniku závažné havárie cenným zdrojem informací pro operační a taktické řízení v procesu řešení této MU. VněHP se aktualizují bezodkladně při každé změně, která má dopad na jejich obsah. Praktickým nástrojem jsou tzv. havarijní karty, které zpracovávají HZS krajů jako pracovní dokumentaci k VněHP s cílem vytvořit efektivní nástroj pro rozhodování se při závažné havárii. Havarijní karty jsou zpracovávány ve variantách dle identifikovaných havarijních scénářů a zohledňují nejen různé zdroje rizik, ale i meteorologické podmínky. Jsou určeny složkám, které se podílejí na organizaci zásahu, minimalizaci následků a ochraně obyvatelstva. Z praktického hlediska jsou zpracovávány ve formátu A4. Nezbytnou a praktickou součástí VněHP jsou grafické podklady (mapy), na kterých je zobrazeno nejen území ZHP, ale i další údaje pro podporu řízení zásahu, např. kontaktní stanoviště, plánované uzávěry, koncové prvky varování a území pokrytá jejich dosahem, dosahy účinků předpokládaných havarijních scénářů, příjezdové cesty, ohrožené významné objekty (viz kapitola 3.4 části III). 190 II. OCHRANA OBYVATELSTVA VněHP zpracovává HZS kraje do dvou let ode dne stanovení ZHP. VněHP zpracované podle zrušené vyhlášky č. 103/2006 Sb., se považují do 31. března 2018 za VněHP zpracované podle vyhlášky č. 226/2015 Sb. [59]. 4.3.3 Schvalování vnějšího havarijního plánu VněHP zpracovaný HZS kraje je předkládán k připomínkování správním úřadům a dotčeným obcím a k zajištění veřejného projednání cestou krajského úřadu. Krajský úřad distribuuje VněHP dotčeným orgánům, které uplatňují své připomínky do 60 dnů. Obecní úřady pak zajišťují veřejné projednání tohoto dokumentu zpřístupněním po dobu 30 dnů. V praxi se tak děje pouze formálně, obce informují obyvatelstvo na vývěskách o možnosti nahlížet do tohoto dokumentu. VněHP je po zapracování připomínek, veřejném projednání a po projednání v příslušné bezpečnostní radě schválen. VněHP, kde ZHP nepřesahuje správní obvod jedné ORP, schvaluje starosta/primátor ORP. VněHP, kde ZHP zasahuje na více území ORP schvaluje hejtman kraje. V případech, kdy ZHP zasahuje na území více krajů, zpracovává VněHP kraj, na jehož území leží zdroj nebezpečí, na jeho zpracování spolupracuje kraj dotčený ZHP. Tento VněHP schvaluje hejtman kraje, na jehož území leží zdroj nebezpečí. V případě, že by mohly účinky závažné havárie provozovatele ve skupině B přesáhnout hranice státu, poskytuje krajský úřad dostatečné informace MŽP tak, aby sousední státy mohly uplatit své připomínky při zpracování změn bezpečnostní zprávy a havarijních plánů. MŽP předává tyto informace dotčeným státům. 4.3.4 Prověřování vnějšího havarijního plánu VnHP jsou v souladu s legislativou [74] prověřovány jedenkrát za 3 roky cvičením. Dle pokynu GŘ HZS ČR [164] se může jednat o cvičení taktická nebo prověřovací. Hlavním cílem cvičení je prověřit zejména aktivaci složek IZS podílejících se na ZaLP, koordinaci složek IZS cestou OPIS IZS, aktuálnost a znalost dokumentace havarijního plánování, informování významných objektů, varování a realizaci dalších opatření k ochraně obyvatelstva, časové průběhy jednotlivých plánovaných činností. Prověřování VněHP má tři období – přípravné, prováděcí a vyhodnocovací. Přípravné období se týká volby námětu cvičení, zpracování plánu cvičení a organizačního zajištění cvičení. Prováděcí období zahrnuje vlastní realizaci cvičení (je vhodné zapojit nejen složky IZS a provozovatele, ale také zástupce významných ohrožených objektů a figuranty simulující obyvatelstvo). Smyslem vyhodnocovacího období je na základě dostupných podkladů analyzovat průběh a výsledky cvičení (zpracovat vyhodnocení) s cílem identifikovat nejen zjevná pochybení, ale také odkrytí i některých skrytých chyb. Se závěry z vyhodnocení cvičení musí být seznámeni všichni cvičící a přijata opatření k nápravě zjištěných nedostatků. 191 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ 1 Úvod do krizového řízení Aby mohl stát plnit zákonem stanovené základní povinnosti za KS, využívá se systém krizového řízení, který je aplikován jak v oblasti krizové připravenosti, tak i při řešení vzniklých KS. Na fungování systému krizového řízení se podílejí tzv. orgány krizového řízení, ale i PaFO. [211] 1.1 Právní předpisy a další související dokumenty - Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky [1] - Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky [2] - Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky [3] - Zákon č. 12/2002 Sb., o státní pomoci při obnově území postiženého živelní nebo jinou pohromou a o změně zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví) [5] - Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) [24] - Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy [25] - Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) [37] - Nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) [46] - Nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury stanovuje průřezová a odvětvová kritéria pro určení prvku kritické infrastruktury [45] - Vyhláška Správy státních hmotných rezerv č. 498/2000 Sb., o plánování a provádění hospodářských opatření pro krizové stavy [81] - Vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 281/2001 Sb., kterou se provádí § 9 odst. 3 písm. a) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) [68] - Koncepce ochrany obyvatelstva [111] - Výkladový slovník krizového řízení [209] 1.2 Základní pojmy v krizovém řízení V oblasti krizového řízení se pracuje s těmito základními pojmy (pojmy v oblasti KI viz kapitola 2.4.2 části III). [24] Krizové řízení je souhrn řídících činností orgánů krizového řízení zaměřených na analýzu a vyhodnocení bezpečnostních rizik a plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s přípravou na KS a jejich řešením, nebo ochranou KI. Krizová situace je mimořádná událost podle zákona o IZS, narušení KI nebo jiné nebezpečí, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu. 192 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Krizové opatření je organizační nebo technické opatření určené k řešení KS a odstranění jejích následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob. Pracovní povinnost je povinnost fyzické osoby vykonávat po nezbytně nutnou dobu určenou práci, která je nutná pro řešení KS a kterou je tato osoba povinna konat v místě určeném orgánem krizového řízení. Pracovní výpomoc je povinnost fyzických osob vykonávat jednorázové a mimořádné úkoly nezbytné pro řešení KS, které jsou povinny konat v místě určeném orgánem krizového řízení, Věcný prostředek je movitá nebo nemovitá věc nebo poskytovaná služba, pokud tuto věc nebo službu lze využít při řešení KS. Další běžně používané pojmy z oblasti krizového řízení jsou uvedeny ve výkladovém slovníku krizového řízení. [209] 1.3 Krizové situace V některých případech může MU nabýt takových rozměrů, že běžná činnost správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek IZS nebo subjektů KI nevede k odvrácení vzniklého ohrožení. Získání dalších zdrojů je možné pouze na úkor omezení běžných funkcí (příp. práv a svobod občanů), popř. vyžádáním zdrojů z území, jež nejsou MU postiženy. Toho lze dosáhnout pouze vyhlášením krizového stavu. V roce 2002 projednala BRS materiál [114], který mimo jiné obsahoval 23 typů možných KS, identifikovaných pro území ČR, včetně stanovení gesčního ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu. Přehled těchto KS je uveden viz Tabulka 20. Tabulka 20 Přehled typů krizových situací včetně určení gesce v roce 2002 P.č. Typ krizové situace (druh ohrožení) Gesce Součinnost 1. Dlouhodobá inverzní situace MŽP+MV KHS, MPO, MZ 2. Povodně velkého rozsahu MŽP+MV KÚ, MDS, MZe, SSHR, MZ, MMR 3. Jiné živelní pohromy velkého rozsahu, mimo typu krizové situace č. 1 - 3, jako např. rozsáhlé lesní požáry, sněhové kalamity, vichřice, sesuvy půdy, zemětřesení apod. MV (HZS) MO, MDS, MZe, MŽP, SSHR 4. Epidemie – hromadné nákazy osob (včetně hygienických a dalších režimů) MZ KHS, OHS, MV (PČR), MMR 5. Epifytie – hromadné nákazy polních kultur (včetně hygienických a dalších režimů) MZe+MZ KVS, OVS, MV (PČR) 6. Epizootie – hromadné nákazy zvířat (včetně hygienických a dalších režimů) MZe+MZ KVS, MV (PČR), MO, SSHR 7. Radiační havárie MV + SÚJB KÚ, MO, MDS, MPO, MZ, MMR 8. Havárie velkého rozsahu způsobená vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky MV (HZS, PČR) MŽP, KÚ, MO, MPO, MZ, MZe, MMR, MDS, SÚJB 9. Jiné technické a technologické havárie velkého rozsahu – požáry, exploze, destrukce nadzemních a podzemních částí staveb MV (HZS) MDS, MPO, MO, MZ, ČBÚ 193 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ 10. Narušení hrází významných vodohospodářských děl se vznikem zvláštní povodně MZe+MV +MŽP KÚ, MO, MPO, MDS, SSHR 11. Znečištění vody, ovzduší a přírodního prostředí haváriemi velkého rozsahu MV (HZS) MŽP, KÚ, MDS, MPO, MZe, MMR, SSHR 12. Narušení finančního a devizového hospodářství státu velkého rozsahu MF “resortní organizace MF, KÚ” ČNB, MZV, KPCP 13. Narušení dodávek ropy a ropných produktů velkého rozsahu SSHR KÚ, MPO, MZ 14. Narušení dodávek elektrické energie, plynu nebo tepelné energie velkého rozsahu MPO KÚ, ERÚ, SSHR 15. Narušení dodávek potravin velkého rozsahu MZe+MPO KÚ, MO, MV (PČR), MDS, SSHR 16. Narušení dodávek pitné vody velkého rozsahu MZe KÚ, MO, SSHR, MV (PČR), MDS, MŽP 17. Narušení dodávek léčiv a zdravotnického materiálu velkého rozsahu MZ KrÚ, MDS, MO, MV 18. Narušení funkčnosti dopravní soustavy velkého rozsahu MDS KÚ, MV (PČR), MO, SSHR 19. Narušení funkčnosti veřejných telekomunikačních vazeb velkého rozsahu MDS+ČTÚ KÚ, MV, (PČR), NBÚ 20. Narušení funkčnosti veřejných informačních vazeb velkého rozsahu ÚVIS KrÚ, MV (PČR), NBÚ, MDS, ČTÚ 21. Migrační vlny velkého rozsahu MV OAMP, MZV, MMR, MO 22. Hromadné postižení osob mimo epidemií – řešení následků včetně hygienických a dalších režimů MZd KÚ, MV, MMR, SSHR 23. Narušení zákonnosti velkého rozsahu MV MO, MS, BIS, zprav.služby V posledních letech je ČR sužována celou řadou MU, nejčastější z nich, která často přeroste v KS, je povodeň. Ve stručnosti je dále uveden přehled velkých povodní od roku 1997. Povodně 1997 – nejtragičtější povodně 20. století, které ve dnech 4.-14. července nečekaně postihly jednu třetinu ČR, nejvíce Moravu a východní Čechy. Příčinou letních regionálních povodní byly déletrvající srážky, které vypadly ve dvou vlnách. V povodí Moravy a Odry spadlo za pár dní místy až přes polovinu ročního úhrnu srážek. Postiženo bylo celkem 536 měst a obcí v 34 okresech. Počet obětí se vyšplhal na 50. Většina z nich utonula, někteří zemřeli v souvislosti s povodní z jiných důvodů. Nejtragičtější následky byly v obci Troubky na Přerovsku, z níž zůstaly jen trosky. Zde zahynulo devět lidí. Bylo evakuováno téměř 80 000 lidí (z toho víc než 10 000 jich zůstalo bez střechy nad hlavou). Škody byly sečteny na zhruba 63 miliard korun. [231][232] Tyto povodně se staly hybnou silou pro vytvoření legislativy k řešení MU velkého rozsahu. Povodně 2002 – ve dnech 6.-16. srpna zasáhly více než třetinu ČR vytrvalé silné srážky, které přišly ve dvou vlnách. Nejvíce zasaženy byly jižní, střední a severní Čechy, voda se nevyhnula ani Moravě. Bylo postiženo 800 obcí, 260 mostů, přes 30 úseků silnic I. třídy a přes 150 komunikací 194 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ nižších tříd. Celkem se záplavy projevily v deseti regionech. Nejtragičtěji skončily jihočeské Metly a středočeské Zálezlice, které voda téměř celé zničila. Celkem 17 lidí přišlo o život (přímo ve vodě zemřelo deset lidí). Evakuováno bylo 225 000 lidí, nejvíce v Praze. Škody byly vyčísleny na 73,1 miliardy korun, značné škody vykázala zejména Praha (téměř 27 miliard korun). [231][232] Povodně 2006 – tyto jarní povodně vznikly na konci března po zimě bohaté na sníh, který vydržel dlouho do jara. Následovalo výrazné oteplení, které bylo doprovázeno intenzivními srážkami. Došlo k rozvodnění toků prakticky v celé republice, nejvíce Dyje, Lužnice, Sázava a dolní Morava. Povodeň vzala život 9 lidem, včetně dvou dětí. Většina z obětí utonula v rozvodněných tocích. Škody tehdy dosáhly téměř 6 miliard korun. [231] [233] Povodně 2009 – k velice rychlému nástupu povodní došlo na přelomu června a července roku zejména na Novojičínsku a Jesenicku. Tyto povodně vznikly v důsledku vydatných přívalových srážek, kdy např. během 2 hod. stoupla hladiny říčky Jičínka o 5 metrů. Povodeň vzala život 15 lidem a škody se vyšplhaly na 8,5 mld. Kč. [233] Povodně 2010 – v tomto roce zasáhly ČR hned několikeré povodně. Na jaře byly nejzávažněji postiženy severní Morava a Slezsko a v srpnu severní Čechy, zejména Liberecko a Ústecko. Na konci září zasáhla Liberecký kraj další povodeň. Ta však nebyla tak prudká, jako srpnová, nicméně zasáhla i objekty, které nebyly dosud vysušeny ze srpnových povodní. [234] [235] Povodně 2013 – poslední velké povodně, které zasáhly zejména území Čech, začaly na přelomu května a června. Příčinou těchto povodní, které probíhaly ve třech vlnách, byly intenzivní srážky. Povodně si vyžádaly 15 lidských životů a způsobily několik desítek půdních sesuvů. Celkové škody jsou v řádu desítek miliard. [236] 1.4 Typové plány Typové plány jsou dokumenty, které stanoví pro jednotlivé druhy KS situací doporučené typové postupy, zásady a opatření pro jejich řešení. Typové plány zpracovala ministerstva a další ústřední správní úřady na možné typy KS (viz Tabulka 20). Rozhodnutím VCNP byl navíc ještě zpracován typový plán „Narušení funkčnosti poštovních služeb velkého rozsahu“. Vzhledem k neustále rostoucímu počtu mimořádných událostí a závažnosti jejich následků vyvstala potřeba provést novou analýzu hrozeb pro ČR. Úkol byl stanoven Koncepcí ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030. Odpovědným ministerstvem bylo stanoveno MV v součinnosti s dotčenými ministerstvy a jinými správními úřady. Výstupem první části úkolu je definování nových typů KS [115] (viz Tabulka 20). Po jejich schválení bude následovat další fáze úkolu – přepracování stávajících typových plánů. K tomu MV nejprve aktualizuje dříve vydanou Metodiku zpracování typových plánů. [117] V krizových plánech jsou následně podrobně rozpracovány postupy pro řešení krizových situací, jež byly analýzou ohrožení vyhodnoceny pro dané území, resp. objekt jako ohrožující (viz kapitola 3.2.3 části II). 1.5 Krizové stavy Právním řádem jsou definovány tyto krizové stavy: stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu a válečný stav. Základními kritérii pro to, který krizový stav bude vyhlášen, jsou druh mimořádné události, rozsah postižení a velikost postiženého území. Po vyhlášení krizového stavu vstupují do řešení dané KS orgány krizového řízení. Tyto vzniklou KS řeší s použitím krizových opatření, jež jsou stanoveny krizovým zákonem. [211] 195 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ KRIZOVÉ SITUACE NESOUVISEJÍCÍ S OBRANOU SOUVISEJÍCÍ S OBRANOU SOUVISEJÍCÍ S VNITŘNÍ BEZPEČNOSTÍ A VEŘEJNÝM POŘÁDKEM NESOUVISEJÍCÍ S VNITŘNÍ BEZPEČNOSTÍ A VEŘEJNÝM POŘÁDKEM STAV NEBEZPEČÍ STAV NEBEZPEČÍ NOUZOVÝ STAV NOUZOVÝ STAV STAV OHROŽENÍ STÁTU STAV OHROŽENÍ STÁTU VÁLEČNÝ STAV V případě, že se jedná o KS, které nesouvisejí se zajišťováním obrany ČR před vnějším napadením, lze vyhlásit stav nebezpečí, nouzový stav a stav ohrožení státu. Jedná-li se o KS, které souvisejí se zajišťováním obrany ČR před vnějším napadením, lze vyhlásit stav ohrožení státu nebo válečný stav (viz Obr. 48). Obr. 48 Krizové situace a krizové stavy [211] Hodnocení intenzity negativních faktorů je věcí individuálního posuzování, zejména s ohledem na rozsah ohroženého nebo zasaženého teritoria a charakter ohrožení. Lze říci, že rozsah KS je legislativně deklarován vyhlášeným krizovým stavem – postiženo je území určité velikosti. Problémem spíše zůstává, jak prezentovat intenzitu působení negativních faktorů. Stav nebezpečí je vyhlašován hejtmanem kraje pro území kraje nebo jeho část a to jako bezodkladné opatření, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek IZS nebo subjektů KI. Doba trvání stavu nebezpečí je omezena na nejvýše 30 dnů (lze prodloužit jen se souhlasem vlády). [24] Nouzový stav vyhlašuje vláda ČR pro celý stát nebo omezené území v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Doba trvání nouzového stavu je stejně jako u stavu nebezpečí omezena na nejvýše 30 dnů (lze prodloužit jen se souhlasem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR). [3] Stav ohrožení státu vyhlašuje Parlament ČR na návrh vlády pro celý stát nebo omezené území v případech, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy. Doba trvání v tomto případě není nijak omezena. [3] Válečný stav vyhlašuje Parlament ČR pro celý stát v případě napadení ČR, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení. Doba trvání není také nijak omezena. [1] Podrobnější informace ke krizovým stavům jsou uvedeny viz Příloha 8. 196 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ 1.6 Práva a povinnosti právnických a fyzických osob za krizových stavů Obdobně jako úkoly orgánů veřejné správy jsou také úkoly PaFO popsány v rámci krizové legislativy odpovídajícím způsobem. Úkoly těchto osob jsou upraveny v rámci jednotlivých ustanovení krizového zákona. Řešení KS je postaveno na možnosti zásahu do základních práv a svobod a dále na využití „nadstandardních“ SaP. [111] 1.6.1 Právnické a podnikající fyzické osoby Na výzvu příslušného orgánu krizového řízení jsou PaPFO povinny při přípravě na KS podílet se na zpracování krizových plánů. Pokud navíc PaPFO zajišťuje plnění opatření vyplývajících z krizového plánu, je dále povinna zpracovávat plán krizové připravenosti. V případě, že zpracovatel krizového plánu zahrne do krizového plánu konkrétní PaPFO, je tato povinna na žádost HZS kraje za účelem přípravy na KS a jejich řešení bezplatně poskytnout a aktualizovat požadované podklady stanovené krizovým zákonem a další související údaje. Ministerstva, jiné ústřední správní úřady, kraje, ORP nebo obce mohou uzavřít s PaPFO smlouvy ke splnění úkolů vyplývajících z krizových plánů. Dojde-li za krizového stavu k ohrožení života, zdraví nebo hrozí-li škody velkého rozsahu na majetku nebo životním prostředí, jsou PaPFO povinny splnit úkoly, které jdou nad rámec opatření uvedených v krizových plánech, pokud jim tyto úkoly uloží hejtman, starosta ORP nebo starosta obce. PaPFO jsou povinny poskytnout věcné prostředky potřebné k řešení krizové situace na výzvu oprávněného orgánu krizového řízení, pokud zákon o HOPKS nestanoví jinak. Tuto povinnost jim při krizových stavech ukládá hejtman kraje. Při nebezpečí z prodlení je jim oprávněn tuto povinnost uložit také starosta, který o uložení povinnosti následně informuje hejtmana kraje. Hejtman nebo starosta, který uložil povinnost poskytnout věcný prostředek, zabezpečí jeho vrácení tomu, jenž věcný prostředek poskytl, a současně mu vydá potvrzení o využití tohoto prostředku. Potvrzení obsahuje zejména údaje o uživateli, popřípadě vlastníkovi věcného prostředku, nezbytné identifikační údaje věcného prostředku, datum a hodinu poskytnutí a vrácení věcného prostředku, stav opotřebení a poškození, poučení o náhradě a označení orgánu, který potvrzení vydal. Poskytnutím věcných prostředků ale nesmí dojít k narušení funkce prvku KI. Co se týče výkonu uložené pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, považuje se toto za jiný úkon v obecném zájmu (viz zákoník práce). Pokud PaFO neplní povinnosti jí uložené krizovým zákonem, může jí být uložena pokuta až do výše 3 000 000 Kč. [24] 1.6.2 Fyzické osoby Každá fyzická osoba, která pobývá na území ČR, má právo na nezbytné informace o připravovaných krizových opatřeních k ochraně jejího života, zdraví a majetku. Fyzická osoba má v době krizového stavu i jisté povinnosti, a to: - uposlechnout výzvy oprávněných orgánů krizového řízení k zaevidování na stanoveném místě z důvodu uložení pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci, - hlásit v obci, v jejímž správním obvodu bude pobývat, přechodnou změnu pobytu, - strpět omezení vyplývající z krizových opatření stanovených v době krizového stavu, - vykonávat uloženou pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc, - poskytnout požadované věcné prostředky. 197 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Občan může plnění těchto povinností odmítnout tehdy, pokud by jejich plněním ohrozila život nebo zdraví vlastní nebo jiných osob anebo pokud jsou povinnosti jí ukládané v rozporu se zákonem. [24] Za krizového stavu může být fyzické osobě nařízena povinnost hlásit přechodnou změnu pobytu. Tou se rozumí opuštění místa trvalého pobytu, k němuž je hlášena v místě, ze kterého byla organizovaně evakuována nebo které o své vůli opustila z důvodu ohrožení svého života nebo zdraví. Změna pobytu musí být ale delší než tři dny. V opačném případě výše uvedené neplatí. [24] Povinnost strpět omezení vyplývající z krizových opatření stanovených v době krizového stavu – každý občan ČR má svá práva, která mohou ale být v případě živelních pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty, omezena. Občan může být v takovémto případě např. podroben nuceným pracím nebo službám (pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc). Právo pokojně se shromažďovat na veřejných místech může být rovněž ze stejného důvodu omezeno. Co se týče obydlí, za běžné situace není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Toto právo může být v době krizového stavu také omezeno. [1] Povinnost vykonat uloženou pracovní povinnost – orgány krizového řízení mohou za krizových situací vyzvat osoby pracovní povinnosti. Fyzické osoby jsou pak povinny vykonávat po nezbytně nutnou dobu určené práce, které jsou nutné pro řešení KS (například stavět protipovodňové hráze). Tyto práce jsou lidé povinni provádět v místě, které určí orgán krizového řízení. Pracovní povinnost může být v době nouzového stavu a stavu ohrožení státu uložena fyzické osobě hejtmanem kraje formou pracovního příkazu, který musí obsahovat jméno (popřípadě jména), příjmení, datum narození a bydliště, den a místo nástupu pracovní povinnosti, druh práce, předpokládanou délku plnění povinnosti, poučení a označení orgánu, který pracovní příkaz vydal. [24] Povinnost vykonat uloženou pracovní výpomoc – pokud je nutné, aby se občané podíleli na jednorázových a mimořádných úkolech nezbytných pro řešení KS (např. pomoc při evakuaci), mohou je orgány krizového řízení vyzvat k pracovní výpomoci. Tu jsou fyzické osoby povinny vykonávat v místě, které určí orgán krizového řízení. Po skončení pracovní výpomoci vydá ten, kdo v době krizového stavu uložil fyzické osobě tuto povinnost, potvrzení, které obsahuje jméno, příjmení, datum narození a bydliště, den zahájení a ukončení pracovní výpomoci, počet odpracovaných hodin, druh a místo práce, poučení o náhradě a označení orgánu, který potvrzení vydal. V případě, že fyzická osoba není schopna ze zdravotních důvodů uloženou pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc konat, doloží tuto skutečnost lékařským posudkem, který vystaví poskytovatel zdravotních služeb určený orgánem, jenž vydal pracovní příkaz nebo uložil pracovní výpomoc. Tento poskytovatel je povinen přednostně provést lékařskou prohlídku příslušné fyzické osoby a posoudit zdravotní způsobilost osoby k předpokládané práci. Úhrada nákladů vynaložených na provedení prohlídky bude vyúčtována k tíži orgánu, který vydal pracovní příkaz nebo uložil pracovní výpomoc. [24] Povinnost poskytnout požadované věcné prostředky při krizových stavech ukládá fyzickým osobám (stejně jako právnickým osobám) hejtman kraje. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, je oprávněn tuto povinnost uložit také starosta obce, který o uložení povinnosti následně informuje hejtmana kraje. Ten, kdo uložil povinnost poskytnout věcný prostředek, zabezpečí jeho vrácení tomu, jenž věcný prostředek poskytnul, a současně mu vydá potvrzení o využití tohoto prostředku, které obsahuje zejména údaje o uživateli, popřípadě vlastníkovi věcného prostředku, nezbytné identifikační údaje věcného prostředku, datum a hodinu poskytnutí a vrácení věcného prostředku, stav opotřebení a poškození, poučení o náhradě a označení orgánu, který potvrzení vydal. 198 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Pracovní povinnost, pracovní výpomoc nebo poskytnutí věcných prostředků, nelze uložit fyzickým osobám, které požívají výsady a imunity podle mezinárodního práva. Ostatním cizincům lze pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc uložit tehdy, pokud mezinárodní smlouva schválená Parlamentem ČR a vyhlášená ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv nestanoví jinak. Od pracovní povinnosti a pracovní výpomoci jsou dále osvobozeny [24]: - osoby ve věku do 18 let a od 62 let, - osoby zdravotně nezpůsobilé k výkonu požadovaných druhů práce, - osoby invalidní ve třetím stupni, - poslanci a senátoři Parlamentu ČR a členové vlády, - osoby, které by tím vystavily vážnému ohrožení sebe nebo osoby blízké, - zaměstnanci subjektu kritické infrastruktury, kteří se podílejí na zajištění funkce prvku kritické infrastruktury - ženy a osamělí muži pečující o dítě do 15 let věku, - těhotné ženy, - ženy do konce třetího měsíce po porodu, jestliže se dítě narodilo mrtvé, zemřelo anebo žena o něj nepečuje. Orgán krizového řízení může osvobodit od pracovní povinnosti a pracovní výpomoci také osoby, kterým by v tom bránila důležitá okolnost, jejíž opominutí by mohlo vést k ohrožení života, zdraví nebo majetku. Závažnost důležité okolnosti posuzuje orgán krizového řízení. Ženám lze uložit pouze takovou pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc, která není v rozporu se zákoníkem práce. Osoby, které jsou zproštěny těchto povinností, mohou poskytnout dobrovolnou pomoc. 1.7 Náhrady Je-li krizovým zákonem uložena PaFO nějaká povinnost, resp. je jinak zavazuje ve vztahu ke státu v tom, že na ně přenáší své povinnosti, nemůže být tak činěno bezúplatně. Těmto osobám tak za předmětnou činnost přísluší náhrada. Stejně tak je stát povinen uhradit osobám újmu, která vznikne omezením jejich vlastnických či užívacích práv nebo v souvislosti s poskytnutím věcných prostředků, vykonáním pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci. [189] 1.7.1 Náhrada za omezení vlastnického práva, poskytnutí věcných prostředků a vykonání pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci Za omezení vlastnického nebo užívacího práva, poskytnutí věcného prostředku, vykonání pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci náleží PaFO peněžní náhrada. Tuto je povinen vyplatit orgán krizového řízení, který o omezení práva nebo uložení povinnosti rozhodl. Peněžní náhradu lze poskytnout po vzájemné dohodě též za poskytnutí dobrovolné pomoci. Peněžní náhrada se vyplácí do 6 měsíců od ukončení nebo zrušení krizového stavu, v jehož důsledku vznikl nárok na peněžní náhradu. V případě, že dojde k omezení výkonu vlastnického práva k nemovitosti, poskytne se jejímu vlastníku náhrada odpovídající míře omezení jeho majetkových práv podle občanského zákoníku. Jde-li o vykonání pracovní povinnosti, pracovní výpomoci nebo dobrovolné pomoci, u nichž nelze určit výši náhrady dohodou nebo postupem podle občanského zákoníku, stanoví se náhrada ve výši, která odpovídá obvyklé mzdě za stejné či podobné práce. Při stanovení náhrady za poskytnutí věcného prostředku se vychází z výše nákladů vzniklých povinnému a z obvykle požadované náhrady za použití stejného nebo obdobného věcného prostředku v době jeho poskytnutí. 199 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Orgán krizového řízení je oprávněn požadovat uhrazení nákladů, které vynaložil jako náhradu za poskytnutí věcných prostředků, vykonání pracovní povinnosti, pracovní výpomoci nebo dobrovolné pomoci, po původci havárie nebo jiné události, v jejímž důsledku vznikla KS a musela být nařízena krizová opatření. Těmito úhradami se kompenzují vynaložené výdaje. [24] 1.7.2 Náhrada škody Stát je povinen nahradit škodu způsobenou PaFO v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními prováděnými podle krizového zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám. Náhrada věcné škody vzniklé při činnosti orgánů provádějících krizová opatření nebo při uloženém poskytnutí věcných prostředků se poskytuje podle právních předpisů platných v době vzniku škody. Náhrada újmy na zdraví vzniklé při výkonu uložené pracovní povinnosti, pracovní výpomoci nebo dobrovolné pomoci vykonané v rámci organizované činnosti se poskytuje podle ustanovení občanského zákoníku, pokud poškozenému již nevznikl nárok na dávku úrazového pojištění podle zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců. Peněžní náhradu poskytne ten orgán krizového řízení, který nařídil krizové opatření nebo cvičení, při němž anebo v jehož důsledku vznikla škoda či újma. Nárok na náhradu škody s uvedením důvodů uplatňuje PaFO písemně u příslušného orgánu krizového řízení do 6 měsíců od doby, kdy se o škodě dozvěděla, nejdéle do 5 let od vzniku škody, jinak právo zaniká. Orgán krizového řízení může v případech hodných zvláštního zřetele přiznat náhradu škody i po uplynutí termínu k podání žádosti nebo i bez podání žádosti, ale nejdéle do 5 let od vzniku škody. Náhrada škody se neposkytuje PaFO, které zavinily vznik škodné události. Orgán krizového řízení je oprávněn požadovat uhrazení nákladů, které vynaložil jako náhradu škody, po původci havárie nebo jiné události, v jejímž důsledku vznikla krizová situace a musela být nařízena krizová opatření. [24] 1.8 Krizová opatření Zákon o krizovém řízení [24] definuje krizové opatření jako organizační nebo technické opatření určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob. Krizová opatření lze vyhlásit pouze při krizovém stavu a na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu. Může je vyhlásit vláda nebo hejtman a to pouze taková, která jsou stanovena krizovým zákonem.[24] Krizová opatření jsou obsažena v rozhodnutí o vyhlášení krizového stavu. Rozhodnutí vlády (v případě nebezpečí z prodlení to může být rozhodnutí premiera) se zveřejňuje v hromadných informačních prostředcích a vyhlašuje se stejně jako zákon. Rozhodnutí hejtmana se zveřejňuje na úřední desce krajského úřadu a na úředních deskách obecních úřadů na území, kde je stav nebezpečí vyhlášen. Krajský úřad zveřejní rozhodnutí též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu, následně se zveřejňuje ve Věstníku právních předpisů kraje. Správní úřady se sídlem na území kraje a PaPFO jsou povinny stanovená krizová opatření splnit. 1.8.1 Krizová opatření nařizovaná vládou Zákon o krizovém řízení [24] umožňuje vládě při nouzovém stavu nařídit tato krizové opatření: - evakuaci osob a majetku z vymezeného území, 200 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob na vymezených místech nebo území, - ukládání pracovní povinnosti, pracovní výpomoci nebo povinnosti poskytnout věcné prostředky (povinnost lze uložit pouze tehdy, pokud nelze tyto činnosti a věci zajistit smluvně, subjekt plnění klade zjevně finančně a časově nevýhodné podmínky nebo plnění odmítne a přitom hrozí nebezpečí zprodlení), - bezodkladné provádění staveb, stavebních prací, terénních úprav nebo odstraňování staveb anebo porostů za účelem zmírnění nebo odvrácení ohrožení vyplývajícího z krizové situace. Vláda v době trvání nouzového stavu je dále oprávněna [24]: - nařídit povinné hlášení přechodné změny pobytu, osob, kterou se rozumí opuštění místa trvalého pobytu osoby, k němuž je hlášena v místě, ze kterého byla organizovaně evakuována nebo které o své vůli opustila z důvodu ohrožení svého života nebo zdraví, pokud tato změna pobytu bude delší než 3 dny, - přijmout opatření k ochraně státních hranic, k pobytu cizinců nebo osob bez státní příslušnosti, v oblasti zbraní, výbušnin, nebezpečných chemických látek a přípravků, jaderných zařízení a ZIZ, - nařídit přemístění osob ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody do jiné věznice nebo vyloučit volný pohyb těchto osob mimo věznici, - nařídit nasazení vojáků v činné službě a JPO k provádění krizových opatření, - nařídit vykonávání péče o děti a mládež, pokud tuto péči nemohou za KS vykonávat rodiče nebo jiný zákonný zástupce, - nařídit přednostní zásobování o dětských, zdravotnických nebo sociálních zařízení, o ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a složek IZS, pokud se podílejí na plnění krizových opatření, o prvku KI, a to v nezbytném rozsahu, - zabezpečit náhradní způsob rozhodování o dávkách sociálního zabezpečení (péče), kterými se rozumí dávky nemocenského pojištění, důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, státní sociální podpory, dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky sociální péče, a o jejich výplatě. Dále vláda v době stavu ohrožení státu kromě výše uvedených krizových opatření může nařídit: - omezení vstupu na území ČR osobám, které nejsou občany ČR, - omezení držení a nošení střelných zbraní a střeliva, - zvýšenou kontrolní činnost na úseku zabezpečení skladovaných střelných zbraní, střeliva, munice, výbušnin, jaderných materiálů a zdrojů ionizujícího záření, nebezpečných chemických látek, biologických agens a geneticky modifikovaných organismů. 201 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ 1.8.2 Krizová opatření nařizovaná hejtmanem kraje V souladu se zákonem o krizovém řízení může hejtman za stavu nebezpečí nařídit tato krizová opatření [24]: - pracovní povinnost, pracovní výpomoc nebo poskytnutí věcného prostředku pro řešení KS, - bezodkladné provádění staveb, stavebních prací, terénních úprav nebo odstraňování staveb anebo porostů za účelem zmírnění nebo odvrácení ohrožení vyplývajícího z KS, - vykonávání péče o děti a mládež, pokud tuto péči nemohou za KS vykonávat rodiče nebo jiný zákonný zástupce, - přednostní zásobování dětských, zdravotnických a sociálních zařízení a ozbrojených sil, bezpečnostních sborů nebo složek IZS, podílejících se na plnění krizových opatření, a v nezbytném rozsahu také prvků KI, - zabezpečení náhradního způsobu rozhodování o dávkách sociální péče a jejich výplatě, - hlášení přechodné změny pobytu osob, - evakuaci obyvatelstva, - zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob na vymezeném místě nebo území. 1.8.3 Krizová opatření v oblasti HOPKS Zákon o HOPKS [25] dává pravomoc vládě a hejtmanovi v době vyhlášení krizového stavu nařídit regulační opatření. Ta slouží ke snížení spotřeby nedostatkových surovin a výrobků a dodávek služeb nebo k usměrnění spotřeby a dodávek, kdy krizová situace nabývá takového rozsahu, že běžné ekonomické nástroje nejsou zajišťování nezbytných dodávek účinné. Regulační opatření mohou být nařízena jen v případě, že účinku s nimi spojeného nelze dosáhnout jinak. Mohou být nařízena jen na nezbytně nutnou dobu a k jejich zrušení musí dojít nejpozději při zrušení krizového stavu. V případě, že na vyhlášený krizový stav bezprostředně navazuje vyhlášení jiného krizového stavu, může orgán oprávněný k vyhlášení krizového stavu rozhodnout o ponechání některých dříve nařízených regulačních opatření v platnosti. [25] Za stavu nebezpečí může hejtman nebo starosta ORP v území, pro které byl vyhlášen stav nebezpečí, uložit PaPFO, mající bydliště, sídlo, místo podnikání nebo sídlo organizační složky podniku v příslušném územním obvodu, povinnost: - dodávat výrobky, práce nebo služby, které jsou předmětem jejich činnosti nebo podnikání, a to v přiměřeném množství, - skladovat ve svých prostorách materiál určený pro překonání stavu nebezpečí a odstranění jeho následků nebo toto skladování strpět, - přemístit dopravní a mechanizační prostředky, jakož i výrobní nebo provozní prostředky movité povahy a zásoby na určené místo. Dále může za stavu nebezpečí hejtman nařídit: - regulaci prodávaného zboží v obchodní síti a stanovit: o způsob, jakým bude regulováno množství zboží prodávané spotřebiteli, o maximální množství zboží, které lze spotřebiteli prodat, o okruh spotřebitelů, kterým budou vybrané položky zboží dodávány přednostně, - regulační opatření, kterými se mění způsob řízení a organizace dopravy. 202 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Za nouzového stavu, za stavu ohrožení státu a za válečného stavu může hejtman nebo starosta ORP v území, pro které byl vyhlášen krizový stav, nařídit opatření výše uvedená, pokud již taková opatření nenařídila vláda. Povinnosti nařízené hejtmanem nebo starostou ORP podle zákona [25] jsou krizovými opatřeními podle § 3 odst. 2 krizového zákona [24]. Náklady spojené s použitím některého regulačního opatření, včetně zvýšených nákladů, které by PaPFO jinak nevznikly, nese správní úřad, který je vyhlásil. O způsobu úhrady může rozhodnout rovněž vláda [25]. Vláda za nouzového stavu může nařízením [25]: - uložit PaFO povinnost ve stanoveném termínu oznámit vládou určeným správním úřadům aktuální objem zásob ve stanovených druzích materiálu či věcných prostředcích, aktuální údaje o výrobní či provozní kapacitě a disponibilních zdrojích pracovních sil, - přijmout opatření, která mohou omezit nebo zakázat obchodování s kótovanými cennými papíry, - přijmout opatření, která mohou omezit nebo zakázat provoz v oblasti silniční dopravy, drážní dopravy, letecké činnosti provozované v ČR civilními letadly, provozu na dopravně významné vodní cestě a užívání pozemních komunikací, a stanovit zvláštní podmínky pro provádění ochrany, údržby a obnovy na pozemních komunikacích a celostátní dráze, - rozšířit, omezit nebo zakázat distribuci zdravotnických prostředků a léčiv, - rozšířit nebo omezit distribuci pitné vody a potravin a stanovit podmínky, za nichž lze změnit organizaci a řízení této distribuce. Za nouzového stavu může vláda nařízením přijímat také opatření, které může uložit a nařídit hejtman nebo starosta ORP za stavu nebezpečí. Za stavu ohrožení státu a válečného stavu může vláda, mimo opatření za nouzového stavu, nařízením [25]: - omezit, zakázat či přikázat vývoz a dovoz vybraných druhů zboží, - upravit na stavbách, které určí, průběh stavebních prací včetně jejich přerušení, omezit u vybraných staveb jejich zahajování, - na návrh guvernéra České národní banky omezit nebo zakázat nakládání s peněžními prostředky na účtech u osob oprávněných poskytovat platební služby. Guvernér České národní banky může za stavu ohrožení státu a válečného stavu rozhodnutím vyhlášeným formou sdělení ve Sbírce zákonů: - rozhodnout o zásadních měnových a politických opatřeních, - stanovit kurs české koruny vůči cizím měnám, - omezit nebo zakázat bezhotovostní nebo hotovostní převody mezi poskytovateli finančních služeb, - přerušit správní řízení vedená Českou národní bankou, - omezit nebo zakázat výkon činností povolených Českou národní bankou, - omezit nebo zakázat nákup a vývoz devizových hodnot a čerpání prostředků z devizových účtů, zavést nabídkovou povinnost devizových hodnot a stanovit její rozsah, - omezit nebo zakázat osobám oprávněným poskytovat platební služby poskytování úvěrů a prodej úvěrových produktů, - omezit nebo zakázat vývoz české měny. 203 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ 1.8.4 Finanční zabezpečení krizových opatření Ministerstva a jiné ústřední správní úřady v rozpočtu své kapitoly a kraje a obce ve svých rozpočtech na příslušný rok vyčleňují objem finančních prostředků potřebný k zajištění přípravy na KS. Kraje a obce dále ve svém rozpočtu na příslušný rok vyčleňují účelovou rezervu finančních prostředků na řešení KS a odstraňování jejich následků. Ministerstvo financí navrhuje v rozpočtové kapitole Všeobecná pokladní správa účelovou rezervu finančních prostředků na řešení KS, jejich předcházení a odstraňování jejich následků (dále „rezerva na řešení KS“). Na poskytnutí finančních prostředků z rezervy na řešení KS není právní nárok. Vláda při schvalování státního rozpočtu na daný kalendářní rok zpravidla zmocní ministra financí k uvolňování finančních prostředků z rezervy na řešení KS pro jednotlivé případy až do výše 50 mil. Kč. Způsob použití finančních prostředků z rezervy na řešení KS upravuje příloha k příslušnému usnesení vlády, která stanovuje zejména: - použití finančních prostředků, - podmínky a způsob uvolňování finančních prostředků, - náležitosti žádosti o poskytnutí finančních prostředků a její posouzení, - způsob a provádění kontroly použití finančních prostředků. Rezerva na řešení KS je určena k pokrytí prvotních nákladů v působnosti ministerstev a jiných ústředních správních úřadů a na území krajů a hlavního města Prahy vzniklých v důsledku KS a během vyhlášeného krizového stavu k úhradě přijatých nezbytných opatření při jejich řešení, které se však netýkají obnovy území podle zákona č. 12/2002 Sb. Ve výjimečných případech lze rezervu použít také na předcházení KS (prevence) ve vazbě zejména na MU podle zákona o IZS a na závěry z dříve řešených KS a na zpracované analýzy ohrožení či možné zdroje rizik. Prvotními náklady a nezbytnými opatřeními v rámci řešení KS se rozumí zejména: - nouzové přežití (doprava, ubytování a stravování evakuovaných osob, dodávky a nákup pitné vody, možné řešení náhradní dodávky energií, apod.), - materiál a služby (např. nákup nezbytných vysoušečů zdiva, odvlhčovačů, ventilátorů, čerpadel, elektrocentrál a jejich opravy při poničení při krizové situaci, vyprošťovacího zařízení, zdravotnického materiálu, léků a případně i nákup očkovacích látek, desinfekčních a úklidových prostředků, insekticidních prostředků proti komárům a proti šíření přenosu nákazy z kontaminovaných prostor létajícím a lezoucím hmyzem, na nezbytné ochranné pomůcky, nezbytný nákup a opravy při KS poničeného zařízení, na nutné stavební a terénní úpravy, provizorní opravy komunikací, odstranění a odvoz stavební sutě a zbytků zničených objektů, odvlhčení a vysoušení objektů, na provizorní přechody a mosty, demolice nebezpečných a život ohrožujících staticky narušených objektů, odstranění a likvidaci překážejících poškozených dřevin, odčerpání vody ze zasažených objektů, likvidaci kadavér, revize elektroinstalace, posudky statika, monitorování půdy apod.), - nezbytné opravy základní infrastruktury území neinvestičního charakteru (nezbytné opravy k obnově dodávek pitné vody pokud se jedná o jediný zdroj veřejného zásobování pitnou vodou v obci, tj. úpravny pitné vody, vrty, studny, vodovod, dále na nezbytné opravy čistíren odpadních vod k jejich zprovoznění, na vyšetření vzorků vody před uvedením zdroje pitné vody do provozu, na nezbytné opravy veřejného osvětlení, dodávky energií, nutné provizorní opravy komunikací, přechodů a mostů, apod.), 204 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - náklady složek IZS, spojené s řešením KS (nezbytný nákup věcných prostředků a opravy poničeného zařízení a techniky). - náklady JSDHO, zasahujících na správním území svého zřizovatele i mimo území obce svého zřizovatele, vzniklé při řešení krizové situace (péče o členy JSDHO – stravování, ubytování, náhradu za ušlý příjem, a dále o opravy poškozené techniky, opravy nebo nákup věcných prostředků, pohonných hmot, maziv, apod.). 1.9 Informační systémy využitelné pro krizové řízení Orgány krizového řízení při plánování krizových opatření a při řešení KS využívají informační systémy krizového řízení a jednotné geografické podklady v analogové nebo digitální podobě. Jednotnými geografickými podklady pro plnění plánovaných opatření a při řešení KS jsou státní mapová díla a další geografické produkty vytvářené pro zajišťování obrany státu. Mezi celostátní informační systémy využívané při přípravě a při řešení KS je informační systém pro podporu hospodářských opatření pro krizové stavy (IS ARGIS), který spravuje SSHR. Jednotlivé kraje využívají při plánování krizových opatření a při řešení KS také vlastní informační a geografické systémy. 1.10 Zvláštní skutečnosti Se zpracováním krizových plánů bezpochyby souvisí sběr různých informací, jež mohou být i citlivé. K jejich ochraně se využívá institutu zvláštních skutečností. Zvláštními skutečnostmi se rozumí údaje z oblasti krizového řízení, které by v případě zneužití mohly vést k znemožnění nebo omezení činnosti orgánu krizového řízení, ohrožení života a zdraví osob, majetku, životního prostředí nebo podnikatelského zájmu PaPFO vykonávající podnikatelskou nebo jinou obdobnou činnost. Takto označené skutečnosti nenesou statut utajovaných informací podle zvláštního právního předpisu. [36] Orgány krizového řízení označují krizové plány a ostatní listiny, nosná média a jiné materiály obsahující zvláštní skutečnosti slovy "zvláštní skutečnosti" nebo zkratkou "ZS". K ochraně ZS je potřeba přijmout i různá režimová opatření – personální, administrativní, objektová a technická bezpečnost a bezpečnost informačních systémů. Se ZS se mohou seznamovat jen oprávnění pracovníci, kteří musí být zapsáni ve zvláštním seznamu. Tito jsou povinni zachovávat mlčenlivost, tzn. nesdělovat zvláštní skutečnost osobě, která není oprávněna se s takovou skutečností seznamovat. [24] Podrobnější informace k označování, evidenci, manipulaci a ukládání písemností a jiných materiálů obsahujících ZS a postup při určování osob ke styku se ZS jsou stanoveny v nařízení vlády č. 462/2000 Sb. [46] a dále v Metodické pomůcce pro označování, evidenci, manipulaci a ukládání písemností a jiných materiálů obsahujících zvláštní skutečnosti a postupu při určování osob ke styku se zvláštními skutečnostmi vydanou MV GŘ HZS ČR pod č.j. MV-45519-1/PO-OKR- 2015. [143] 205 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ 2 Krizové řízení 2.1 Právní předpisy a další související dokumenty - Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky [3] - Zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv [10] - Zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti) [16] - Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) [24] - Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a změně některých souvisejících zákonů [25] - Nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvků kritické infrastruktury [45] - Nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a změně některých zákonů (krizový zákon) [46] - Vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 281/2001 Sb., kterou se provádí § 9 odst. 3 písm. a) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a změně některých zákonů (krizový zákon) [68] - Vyhláška Národního bezpečnostního úřadu č. 316/2014 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních a o stavení náležitostí podání v oblasti kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti) [70] - Vyhláška Národního bezpečnostího úřadu č. 317/2014 Sb., o významných informačních systémech a jejich určujících kritériích [71] - Vyhláška Správy státních hmotných rezerv č. 498/2000 Sb., o plánování a provádění hospodářských opatřeních pro krizové stavy [81] - Statut Ústředního krizového štábu [151] 2.2 Orgány krizového řízení Orgány krizového řízení zabezpečují analýzu a vyhodnocení možných ohrožení, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s přípravnými opatřeními, řešením KS nebo ochranou KI. Zákon o krizovém řízení v hlavě II [24] definuje tyto orgány krizového řízení - vládu, ministerstva a jiné ústřední orgány, Českou národní banku, orgány kraje a další orgány s působností na území kraje, orgány obce s rozšířenou působností a orgány obce. 2.2.1 Vláda Vláda při zajišťování připravenosti ČR na KS, při jejich řešení nebo k ochraně KI [24]: - ukládá úkoly ostatním orgánům krizového řízení, řídí a kontroluje jejich činnost, - určuje ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad pro koordinaci přípravy na řešení konkrétní KS v případě, kdy příslušnost ke koordinující funkci nevyplývá z působností stanovených ve zvláštním právním předpisu, - zřizuje Ústřední krizový štáb (dále „ÚKŠ) jako svůj pracovní orgán k řešení KS, - stanoví průřezová a odvětvová kritéria pro určení prvku KI, 206 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - rozhoduje na základě seznamu předloženého MV o prvcích KI a prvcích evropské KI, jejichž provozovatelem je organizační složka státu (dále „OSS“). Za nouzového stavu nebo za stavu ohrožení státu může vláda na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit [24]: - právo na nedotknutelnost osoby a nedotknutelnost obydlí při evakuaci osoby z místa, na kterém je bezprostředně ohrožena na životě nebo zdraví, - vlastnické a užívací právo PaFO k majetku, pokud jde o nucené omezení práva vlastníka nebo uživatele z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, které jsou ohroženy krizovou situací, přičemž je za toto omezení poskytnuta přiměřená náhrada, - svobodu pohybu a pobytu ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací, - právo pokojně se shromažďovat ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací, - právo provozovat podnikatelskou činnost, která by ohrožovala prováděná krizová opatření nebo narušovala, popřípadě znemožňovala jejich provádění, - právo na stávku, pokud by tato stávka vedla k narušení, případně znemožnění ZaLP. Dále vláda v době trvání krizového stavu může nařídit krizová opatření, která jsou uvedena viz kapitola 1.8.1 části III. 2.2.2 Ministerstva a jiné ústřední správní úřady Ministerstva a jiné ústřední správní úřady zajišťu-jí připravenost na řešení KS v jejich působnosti a k tomu [24]: - zřizují pracoviště krizového řízení, - zpracovávají krizový plán (souhrn krizových opatření a postupů k řešení KS), který schvaluje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu, - zřizují krizový štáb jako pracovní orgán k přípravě na KS a k jejich řešení, jehož složení a úkoly určí a věcné, organizační a administrativní podmínky pro jeho činnost zajistí ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu (protože ministerstva a jiné ústřední správní úřady nemají za povinnost zřizovat bezpečnostní radu, plní krizový štáb ministerstva úkoly i v přípravě na řešení KS), - zajišťují na základě vyžádání jiného ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu provedení odborných prací vyplývajících z jejich působnosti, - poskytují na požádání podklady ministerstvům, krajským úřadům a obecním úřadům ORP, - vyžadují potřebné podklady od krajských úřadů a obecních úřadů ORP, s výjimkou údajů podle § 15 odst. 3 krizového zákona, které vyžadují prostřednictvím MV, - stanovují podřízeným územním správním úřadům povinnost poskytovat na vyžádání podklady pro zpracování krizových plánů krajů. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady k ochraně KI v jejich působnosti [24]: - navrhují odvětvová kritéria a předkládají je MV, - vyžadují od PaPFO, jako provozovatele stavby, zařízení, prostředku nebo veřejné infrastruktury, o kterých lze oprávněně předpokládat, že splňují kritéria pro určení prvku 207 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ KI nebo prvku evropské KI, informace nezbytné k určení těchto prvků včetně údajů, u kterých je nutné zachovat mlčenlivost, pokud požadované informace nelze získat jiným způsobem, - určí opatřením obecné povahy prvky KI a prvky evropské KI, jejichž provozovatelem není OSS, a o tomto určení informují bez zbytečného odkladu MV včetně uvedení údaje o počtu členských států, které jsou závislé na takto určených prvcích evropské KI, - zašlou MV návrhy prvků KI a prvků evropské KI, jejichž provozovatelem je OSS, k zařazení do seznamu, který MV předkládá k projednání a shválení vládou ČR (návrhy prvků evropské KI obsahují také informaci o počtu členských států, které jsou závislé na jednotlivých prvcích evropské KI), - kontrolují plány krizové připravenosti subjektů KI a ochranu prvků KI a ukládají opatření k nápravě nedostatků zjištěných při kontrole, - poskytují MV jednou ročně informaci o ochraně evropské KI včetně údajů o typech zranitelnosti, hrozbách a zjištěných rizicích, - poskytují MV každé dva roky informaci o provedených kontrolách subjektů evropské KI včetně informací o závažných zjištěních a nařízených opatřeních. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady dále [24]: - vedou přehled možných zdrojů rizik, provádějí analýzy ohrožení a v rámci prevence podle zvláštních právních předpisů [14][6] odstraňují nedostatky, které by mohly vést ke vzniku KS, - rozhodují o činnostech k řešení KS a ke zmírnění jejich následků, pokud zvláštní právní předpis [6] nestanoví jinak, - organizují okamžité opravy nezbytných veřejných zařízení pro přežití obyvatelstva a k zajištění funkčnosti veřejné správy, - vytvářejí podmínky pro nouzovou komunikaci ve vztahu k jiným správním úřadům, obcím, PaFO, - poskytují si bezplatně a bez zbytečného odkladu údaje z informačních systémů veřejné správy, které spravují, a to v rozsahu nezbytném pro zajišťování připravenosti na KS a při jejich řešení, nebrání-li tomuto poskytnutí zvláštní právní předpis. 2.2.2.1 Ministerstvo vnitra MV za účelem koordinace výkonu státní správy v oblasti krizového řízení [24]: - sjednocuje postupy v oblasti krizového řízení, - organizuje instruktáže a školení a podílí se na přípravě k získání zvláštní odborné způsobilosti zaměstnanců orgánů krizového řízení, - provádí kontrolu zajištění připravenosti ostatních ministerstev a jiných ústředních správních úřadů na řešení KS a ve spolupráci s příslušným ministerstvem provádí kontrolu krizových plánů krajů, - v době nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu vede ústřední evidenci údajů o přechodných změnách pobytu osob, - navrhuje průřezová kritéria pro určování prvku KI, - zpracovává seznam, který je podkladem pro určení prvků KI a prvků evropské KI, jejichž provozovatelem je OSS, 208 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - plní úkoly v oblasti KI vyplývající z členství ČR v EU, zabezpečuje mezinárodní výměnu informací v této oblasti, plní funkci kontaktního místa ČR v rámci evropské KI a podává Evropské komisi zprávy o plnění úkolů vyplývajících z právních předpisů EU v této oblasti, - každoročně informuje Evropskou komisi o počtu prvků evropské KI podle odvětví a o počtu členských států EU, které jsou závislé na jednotlivých prvcích evropské KI, - každé dva roky předkládá Evropské komisi souhrnnou zprávu se všeobecnými údaji o typech zranitelnosti, hrozbách a rizicích zjištěných v jednotlivých odvětvích evropské KI, - zpracovává ve spolupráci s jiným ústředním správním úřadem plán cvičení orgánů krizového řízení, - předává ministerstvům a jiným ústředním správním úřadům na jejich žádost údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona, - v rozsahu potřebném pro zajištění připravenosti na řešení KS koordinuje další úkoly. MV odpovídá za přípravu a řešení KS souvisejících s vnitřní bezpečností a veřejným pořádkem a přitom určuje a kontroluje postupy Policie ČR. MV také řeší rozpory v oblasti krizového řízení. 2.2.2.2 Ministerstvo zdravotnictví Ministerstvo zdravotnictví je v době krizového stavu oprávněno [24]: - zajistit nákup a distribuci potřebných léčivých přípravků, a to i neregistrovaných podle zákona o léčivech; v tomto případě neplatí povinnost oznámení a zveřejnění výjimky podle zákona o léčivech, - koordinovat na vyžádání kraje činnost ZZS a zdravotnických zařízení, která mají urgentní příjem anebo statut specializovaného centra, při poskytování neodkladné zdravotní péče, - rozhodnout o rozsahu poskytované zdravotní péče v lůžkových zdravotnických zařízeních v případě zavádění regulačních opatření podle zákona o HOPKS. 2.2.2.3 Ministerstvo dopravy Ministerstvo dopravy je v době krizového stavu oprávněno uložit provozovateli dráhy, drážní dopravy, silniční dopravy, letadel, letišť, vnitrozemské vodní dopravy a veřejných přístavů, jakož i vlastníku a provozovateli ostatních objektů, zařízení a dopravních cest sloužících dopravě povinnosti k zabezpečování dopravních potřeb. [24] 2.2.2.4 Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvo průmyslu a obchodu je v době krizového stavu oprávněno [24]: - přijímat opatření k zachování celistvosti energetických soustav s cílem urychleného obnovení všech důležitých funkcí kritické infrastruktury v energetice, - uložit provozovateli přepravní soustavy, přenosové soustavy a distribučních soustav plynu, ropy, elektřiny a rozvodu tepelné energie, výrobci elektrické energie a tepla, výrobci primárních energetických zdrojů, jakož i vlastníku a provozovateli ostatních objektů a zařízení sloužících k zajištění energetických potřeb státu povinnosti k zabezpečování těchto energetických potřeb; jsou-li subjektem KI, ukládá jim úkoly k ochraně a k neodkladné obnově KI v energetice. 209 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ 2.2.3 Česká národní banka ČNB při přípravě na krizové situace a jejich řešení [24]: - zřizuje krizový štáb, - vede přehled možných zdrojů rizik, provádí analýzy ohrožení a v rámci prevence podle zvláštních právních předpisů [14] odstraňuje nedostatky, které by mohly vést ke vzniku KS, - vytváří podmínky pro nouzovou komunikaci ve vztahu k jiným správním úřadům, krajům, obcím, právnickým a fyzickým osobám, - projednává s vládou krizová opatření, která se dotýkají ČNB, - zpracovává krizový plán a spolupracuje s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady při zpracovávání jejich krizových plánů. ČNB k ochraně KI náležející do její působnosti [24]: - navrhuje odvětvová kritéria a předkládá je MV, - vyžaduje od PaPFO informace nezbytné k určení prvku KI včetně údajů, u kterých je nutné zachovat mlčenlivost, pokud požadované informace nelze získat jiným způsobem, - určí opatřením obecné povahy prvky KI a prvky evropské KI, jejichž provozovatelem není OSS a o tomto určení informuje bez zbytečného odkladu MV včetně uvedení údaje o počtu členských států, které jsou závislé na určených prvcích evropské KI, nebo zašle MV návrhy prvků KI a prvků evropské KI, jejichž provozovatelem je OSS (návrhy prvků evropské KI obsahují také informaci o počtu členských států, které jsou závislé na jednotlivých prvcích evropské KI, - kontroluje plány krizové připravenosti subjektů KI a ochranu prvků KI a ukládá opatření k nápravě nedostatků zjištěných při kontrole. 2.2.4 Orgány kraje a další orgány s působností na území kraje 2.2.4.1 Hejtman kraje Hejtman kraje zajišťuje připravenost kraje na řešení KS a ostatní orgány kraje se na této připravenosti podílejí. Hejtman dále řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení KS a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností na území kraje, orgány ORP, orgány obcí nebo PaFO. Za tímto účelem hejtman kraje [24]: - zřizuje a řídí bezpečnostní radu kraje, - zřizuje a řídí krizový štáb kraje, - schvaluje po projednání v bezpečnostní radě kraje krizový plán kraje, - vyžaduje od HZS kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona. Hejtman kraje v době krizového stavu [24]: - koordinuje ZaLP, poskytování zdravotnické pomoci, provádění opatření k ochraně veřejného zdraví a k zajištění bezodkladných pohřebních služeb, - koordinuje nouzové ubytování, nouzové zásobování pitnou vodou, potravinami a dalšími nezbytnými prostředky k přežití obyvatelstva, - koordinuje zajištění ochrany majetku na území, kde byla provedena evakuace. 210 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Dále je hejtman kraje za stavu nebezpečí oprávněn nařídit krizová opatření, která jsou rozebrána viz kapitola 1.8.2 části III. V době nouzového stavu a stavu ohrožení státu hejtman zajišťuje provedení stanovených krizových opatření stanovených vládou v podmínkách kraje. 2.2.4.2 Krajský úřad Krajský úřad za účelem zajištění připravenosti kraje na řešení KS poskytuje součinnost HZS kraje při zpracování krizového plánu kraje a plní úkoly podle krizového plánu kraje. Za účelem plnění těchto úkolů zřizuje pracoviště krizového řízení. [24] 2.2.4.3 Hasičský záchranný sbor kraje HZS kraje při přípravě na KS a jejich řešení [24]: - organizuje součinnost mezi správními úřady a obcemi v kraji, - vede přehled možných zdrojů rizik a provádí analýzy ohrožení, - zpracovává krizový plán kraje a krizový plán ORP (při zpracování vyžaduje součinnost OSS, orgánů územních samosprávných celků, PaPFO a dalších subjektů), - plní úkoly stanovené MV a úkoly stanovené hejtmanem kraje v rozsahu krizového plánu kraje a starostou ORP v rozsahu krizového plánu ORP, - mm seznamuje obce a PaFO na jejich žádost s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení, - vytváří podmínky pro činnost krizového štábu kraje a krizového štábu ORP, - vede evidenci údajů o přechodných změnách pobytu osob za stavu nebezpečí a v případě vyhlášení nouzového stavu a stavu ohrožení státu předává MV údaje z této evidence, - je oprávněn za účelem přípravy na KS vyžadovat, shromažďovat a evidovat údaje o: o kapacitách zdravotnických, ubytovacích a stravovacích zařízení, o předmětu a rozsahu činnosti PaPFO v oblasti výroby a služeb, výrobních programech a výrobních kapacitách, rozsahu zásob surovin, polotovarů a hotových výrobků, počtech zaměstnanců a jejich kvalifikaci, o počtech zaměstnanců ve výrobních provozech a počtech osob bydlících v místech předpokládané evakuace, o množství, složení a umístění vyráběných, používaných nebo skladovaných nebezpečných látek, o množství zadržené vody ve vodních nádržích, o počtech a typech dopravních, mechanizačních a výrobních prostředků ve vlastnictví právnických nebo fyzických osob a druzích vyrobené nebo zachycené přírodní energie, o uspořádání vnitřních prostorů výrobních objektů, popřípadě jiných objektů důležitých pro řešení krizových situací, vodovodech, kanalizacích, produktovodech a energetických sítích, o stavbách určených k ochraně obyvatelstva při krizových situacích, k zabezpečení záchranných prací, ke skladování materiálu civilní ochrany a k ochraně a ukrytí obsluh důležitých provozů, o výměrách pěstovaných zemědělských plodin a druhu a počtu zemědělských zvířat chovaných PaFO, 211 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Výše uvedené údaje HZS kraje vyžaduje, shromažďuje a eviduje, pokud tyto údaje jsou nezbytné pro zpracování krizových plánů pro přípravu a řešení KS. Tyto údaje HZS kraje předává MV, hejtmanovi kraje a starostovi ORP. 2.2.4.4 Policie ČR Policie ČR zajišťuje připravenost k řešení KS spojených s vnitřní bezpečností a veřejným pořádkem na území kraje. Za tímto účelem je oprávněna vyžadovat od HZS kraje údaje, které tento shromažďuje. [24] 2.2.5 Orgány obce s rozšířenou působností Starosta ORP zajišťuje připravenost správního obvodu ORP na řešení KS, ostatní orgány ORP se na této připravenosti podílejí. 2.2.5.1 Starosta ORP Starosta ORP řídí a kontroluje přípravná opatření, činnosti k řešení KS a činnosti ke zmírnění jejich následků prováděná územními správními úřady s působností ve správním obvodu ORP, orgány obcí, PaFO ve správním obvodu ORP. Za tímto účelem [24]: - zřizuje a řídí bezpečnostní radu ORP pro území správního obvodu ORP, - organizuje přípravu správního obvodu ORP na KS a podílí se na jejich řešení, - schvaluje po projednání v bezpečnostní radě ORP krizový plán ORP, - vyžaduje od HZS kraje údaje podle § 15 odst. 3 krizového zákona, - zřizuje a řídí krizový štáb ORP pro území správního obvodu ORP, který je současně krizovým štábem pro území správního obvodu obce, - zajišťuje za KS provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu ORP (správní úřady se sídlem na území správního obvodu ORP a PaPFO jsou povinny stanovená krizová opatření splnit), - plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na KS a při jejich řešení, - odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených MV. Úkoly starosty ORP plní na území hlavního města Prahy starosta městské části stanovené Statutem hlavního města Prahy. 2.2.5.2 Obecní úřad ORP Obecní úřad ORP za účelem zajištění připravenosti správního obvodu ORP na řešení KS [24]: - poskytuje součinnost HZS kraje při zpracování krizového plánu kraje a při zpracování krizového plánu ORP, - plní úkoly podle krizového plánu ORP, - vede evidenci údajů o přechodných změnách pobytu osob za stavu nebezpečí, nouzového stavu a stavu ohrožení státu a předává údaje v ní vedené HZS kraje, - vede přehled možných zdrojů rizik a v rámci prevence podle zvláštních právních předpisů [14][6] odstraňuje nedostatky, které by mohly vést ke vzniku KS, - obecní úřad ORP za účelem plnění těchto úkolů zřizuje pracoviště krizového řízení. 212 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Úkoly obecního úřadu ORP plní na území hlavního města Prahy úřad městské části stanovené Statutem hlavního města Prahy. 2.2.6 Orgány obce Starosta obce zajišťuje připravenost obce na řešení KS, ostatní orgány obce se na této připravenosti podílejí. [24]: 2.2.6.1 Starosta obce Starosta obce [24]: - zajišťuje za KS provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce (správní úřady se sídlem na území obce, PaPFO jsou povinny stanovená krizová opatření splnit), - plní úkoly stanovené starostou ORP a orgány krizového řízení při přípravě na KS a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu ORP, - odpovídá za využívání informačních a komunikačních prostředků a pomůcek krizového řízení určených MV. V době krizového stavu starosta obce [24]: - zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil HZS kraje, - nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce, - organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva, - zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení KS. Pokud starosta obce neplní v době krizového stavu úkoly stanovené krizovým zákonem, může hejtman převést jejich výkon na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit. Při vyhlášení nouzového stavu nebo stavu nebezpečí starosta obce zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce. Je-li k tomuto účelu nutné vydat nařízení obce, nabývá nařízení obce účinnosti okamžikem jeho vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Nařízení obce se zveřejní též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků a místního rozhlasu. Stejný postup se použije při vyhlašování změn obsahu již vydaného nařízení obce. Náklady vynaložené na provedení krizových opatření stanovených obcí uhrazuje obec z obecního rozpočtu. [24] 2.2.6.2 Obecní úřad Obecní úřad dále za účelem zajištění připravenosti obce na řešení KS [24]: - organizuje přípravu obce na KS, - poskytuje obecnímu úřadu ORP podklady a informace potřebné ke zpracování krizového plánu ORP, - vede evidenci údajů o přechodných změnách pobytu osob za stavu nebezpečí, nouzového stavu a stavu ohrožení státu, pro kterou shromažďuje údaje, a předává údaje v ní vedené obecnímu úřadu ORP, v jehož správním obvodu se nachází, - podílí se na zajištění veřejného pořádku, - plní úkoly stanovené krizovým plánem ORP při přípravě na KS a jejich řešení, 213 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - seznamuje PaFO způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení. 2.3 Ostatní orgány s územní působností 2.3.1 Bezpečnostní rady Bezpečnostní rady jsou zřízené k přípravě na řešení KS a jsou poradním orgánem zřizovatele. Na svém jednání projednávají zejména stav připravenosti území a orgánů na řešení krizových situací a k tomu zpracovanou dokumentaci. 2.3.1.1 Bezpečnostní rada státu BRS státu je stálým pracovním orgánem vlády pro koordinaci problematiky bezpečnosti ČR a pro přípravu návrhů opatření k jejímu zajištění. BRS tvoří předseda vlády a další členové vlády podle rozhodnutí vlády. BRS v rozsahu pověření, které stanovila vláda, připravuje vládě návrhy opatření k zajišťování bezpečnosti ČR. Prezident republiky má právo účastnit se schůzí BRS, vyžadovat od ní a jejích členů zprávy a projednávat s ní nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti. [3] Složení BRS a její statut, stejně tak jako statuty stálých pracovních výborů schvaluje vláda svým usnesením. [151] BRS vytváří 5 stálých výborů: - výbor pro koordinaci zahraniční bezpečnostní politiky (gesce MZV), - výbor pro obranné plánování (gesce MO), - výbor pro vnitřní bezpečnost (gesce MV), - výbor pro civilní nouzové plánování (gesce MV), - výbor pro zpravodajskou činnost (gesce premiera). 2.3.1.2 Bezpečnostní rada kraje Bezpečnostní rada kraje je poradním orgánem hejtmana pro přípravu na KS. Předsedou bezpečnostní rady kraje je hejtman, který jmenuje členy bezpečnostní rady kraje. [24] Na jednání bezpečnostní rady kraje se projednává a posuzuje stav zabezpečení a stav připravenosti na KS na území kraje. Na jednání bezpečnostní rady kraje mohou být přizvány další osoby, pokud je jejich účast nezbytná k posouzení stavu zabezpečení a stavu připravenosti na KS. Jednání bezpečnostní rady kraje se uskutečňuje nejméně dvakrát ročně. Bezpečnostní rada kraje projednává a posuzuje [46]: - přehled možných zdrojů rizik a analýzu ohrožení, - krizový plán kraje, - havarijní plán kraje, - VněHP, pokud je schvalován hejtmanem kraje, - finanční zabezpečení připravenosti kraje a složek IZS na KS a jejich řešení na území kraje, - návrhy dohod s územními celky sousedního státu o spolupráci při řešení KS s jinými kraji a při poskytování pomoci, 214 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - stav připravenosti složek IZS v kraji, - závěrečnou zprávu o hodnocení KS v kraji, - návrh ročního plánu kontrol prováděných v rámci prověřování krizové připravenosti kraje u ORP, obcí, PaPFO a závěrů těchto kontrol, - návrh ročního plánu cvičení složek IZS a orgánů krizového řízení v kraji, - další dokumenty a záležitosti související s připraveností kraje na KS a jejich řešení. Bezpečnostní rada kraje má nejvýše 10 členů a hejtman jejími členy jmenuje: [46] - náměstka hejtmana, který zastupuje předsedu bezpečnostní rady kraje v době jeho nepřítomnosti, - ředitele krajského úřadu, - ředitele krajského ředitelství Policie ČR, - ředitele HZS kraje, - příslušníka Armády ČR určeného náčelníkem Generálního štábu Armády ČR, - ředitele ZZS kraje, - zaměstnance kraje zařazeného do krajského úřadu, který je zároveň tajemníkem bezpečnostní rady kraje, - vedoucího útvaru zdravotnictví krajského úřadu, - další osobu, která je nezbytná k posouzení stavu zabezpečení a stavu připravenosti na KS. 2.3.1.3 Bezpečnostní rada obce s rozšířenou působností Předsedou bezpečnostní rady ORP je starosta ORP, který jmenuje členy bezpečnostní rady ORP. Bezpečnostní rada ORP je poradním orgánem starosty ORP pro přípravu na KS. Na jednání bezpečnostní rady ORP se projednává a posuzuje stav zabezpečení a stav připravenosti na KS ve správním obvodu ORP. Na jednání bezpečnostní rady ORP mohou být přizvány další osoby, pokud je jejich účast nezbytná k posouzení stavu zabezpečení a stavu připravenosti na KS. Jednání bezpečnostní rady ORP se uskutečňuje nejméně dvakrát ročně. Bezpečnostní rada ORP projednává a posuzuje: [46] - přehled možných zdrojů rizik a analýzu ohrožení, - krizový plán ORP, - VněHP, pokud je schvalován starostou ORP, - finanční zabezpečení připravenosti na MU nebo KS a jejich řešení ve správním obvodu ORP, - závěrečnou zprávu o hodnocení KS v rámci správního obvodu ORP, - stav připravenosti složek IZS dislokovaných ve správním obvodu ORP, - způsob seznámení obcí, PaFO s charakterem možného ohrožení ve správním obvodu ORP, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení, - další dokumenty a záležitosti související s připraveností správního obvodu ORP na KS a jejich řešení. 215 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Bezpečností rada ORP má nejvýše 8 členů a starosta ORP jejími členy jmenuje: [46] - místostarostu, - tajemníka obecního úřadu, - příslušníka Policie ČR určeného ředitelem krajského ředitelství Policie ČR, - příslušníka HZS kraje určeného ředitelem HZS kraje, - zaměstnance ORP zařazeného do obecního úřadu ORP, který je zároveň tajemníkem bezpečnostní rady ORP, - další osoby, které jsou nezbytné k posouzení stavu zabezpečení a stavu připravenosti na KS. 2.3.2 Krizové štáby Krizový štáb je pracovním orgánem zřizovatele pro řešení KS. Členové krizového štábu v době řešení vzniklé KS připravují předsedovi krizového štábu podklady a návrhy řešení. 2.3.2.1 Ústřední krizový štáb ÚKŠ je pracovním orgánem vlády pro řešení KS. Jeho složení a činnost upravuje Statut ÚKŠ [151], který schvaluje vláda. ÚKŠ má 17 členů. Předsedu štábu jmenuje předseda vlády a podle charakteru situace jmenuje ministra vnitra nebo ministra obrany (v případě vyhlášení stavu ohrožení státu v souvislosti se zajišťováním obrany ČR před vnějším napadením, za válečného stavu či za dalších situací vojenského charakteru, které se významně dotýkají bezpečnostních zájmů ČR). Dalšími členy ÚKŠ jsou náměstci ministrů vnitra, obrany, zahraničních věcí, financí, zdravotnictví, průmyslu a obchodu, dopravy a zemědělství, ředitel úřadu MŽP, předseda SSHR, předseda SÚJB, ředitel sekretariátu BRS, policejní prezident ČR, generální ředitel HZS ČR, náčelník Generálního štábu Armády ČR a vedoucí Kanceláře prezidenta republiky. ÚKŠ zabezpečuje operativní koordinaci, sledování a vyhodnocování stavu realizace opatření přijímaných vládou, ministerstvy a jinými správními úřady a orgány územních samosprávných celků k zamezení vzniku nebo k řešení vzniklé KS, nebo jiné závažné situace, a poskytuje podporu činnosti orgánům krizového řízení územních správních úřadů a orgánům územních samosprávných celků. ÚKŠ zejména: - zabezpečuje operativní součinnost s orgány krizového řízení mezinárodních organizací, - zabezpečuje posouzení vývoje situace, obsah a přiměřenost opatření přijímaných správními úřady a orgány územních samosprávných celků a informuje BRS, - posuzuje, projednává a koordinuje přijímání opatření meziresortního charakteru navrhovaných ministerstvy, - připravuje pro BRS návrhy opatření k řešení KS a podklady pro přijímání rozhodnutí vyžadující schválení vládou, případně schválení Parlamentem ČR. V případech, kdy: - jsou nařízena mimořádná veterinární opatření podle zvláštních právních předpisů a vzniklé ohrožení vede k vyhlášení krizového stavu, nebo - je v době povodní vyhlášen krizový stav, nebo - je z důvodu řešení výskytu závažných infekčních onemocnění vyhlášen krizový stav 216 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ a kdy je zároveň aktivován ÚKŠ, stávají se Ústřední povodňová komise, nebo Ústřední nákazová komise, nebo Ústřední epidemiologická komise součástí ÚKŠ. členové této příslušné komise se stávají členy ÚKŠ, pokud jimi již nejsou, a mají stejná práva a povinnosti jako členové ÚKŠ. Při ÚKŠ se zřizují následující odborné pracovní skupiny, které jsou aktivovány vždy, když je aktivován ÚKŠ: - skupina pro koordinaci zabezpečení věcnými zdroji, jejímž vedoucím je pověřený zaměstnanec SSHR a členy pověření zaměstnanci ministerstev, jejichž náměstci jsou členy ÚKŠ, - mediální skupina, jejímž vedoucím je pověřený zaměstnanec ministerstva, jehož ministr je předsedou ÚKŠ (MV nebo MO) a členy pověření pracovníci úřadů, jejichž představitelé jsou členy ÚKŠ. 2.3.2.2 Krizový štáb kraje, ORP a obce Krizový štáb kraje a krizový štáb ORP jsou pracovním orgánem zřizovatele pro řešení KS. Předsedou krizového štábu kraje je hejtman, který jmenuje členy krizového štábu kraje. Předsedou krizového štábu ORP je starosta ORP, který jmenuje členy krizového štábu ORP. Hejtman kraje nebo starosta ORP může použít krizový štáb při koordinaci ZaLP na strategické úrovni podle zákona o IZS. Starosta obce si za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán. Složení a činnost krizového štábu obce se řídí podle místních podmínek a možností obce. Složení a činnost krizových štábů na úrovni kraje, ORP (obce) viz kapitola 3.2 části III. 2.3.3 Územní správní úřady Územní správní úřady uvedené v krizovém plánu kraje nebo krizovém plánu ORP zabezpečují krizovou připravenost v oblasti své působnosti a k tomu účelu zpracovávají plán krizové připravenosti. Příklad úkolů stanovených krizovým plánem je uveden viz kapitola 2.7.2 části III. 2.4 Kritická infrastruktura Zvyšující se zranitelnost moderní společnosti je předmětem dlouhodobého jednání a diskusí jak na úrovni mezinárodních společenství tak i ČR. Otázky související s ohrožením obyvatelstva, zachováním základních funkcí státu a zvyšování prevence, připravenosti a zvládání následků jakékoliv mimořádné události jsou předmětem snahy všech, kteří se touto problematikou zabývají. ČR se začala zabývat mírou zranitelnosti obyvatelstva, hospodářských subjektů, stavem zabezpečení základních funkcí státu zejména v KS a zabezpečením základních životních potřeb obyvatelstva v situacích, které se vymykají označení „běžný chod a fungování“. Téma ochrany životně důležitých zdrojů, infrastruktur a služeb spadá do problematiky nazvané kritická (životně důležitá) infrastruktura. Zvláštního významu nabyla tato problematika zejména po událostech v září 2001 v USA. 2.4.1 Vývoj v oblasti kritické infrastruktury v ČR Do roku 2011 byla problematika KI v ČR řešena přijímáním dokumentů nelegislativního charakteru, projednávaných zpravidla v BRS, nebo ve vládě ČR. Na základě usnesení BRS č. 59/2003 byly v roce 2003 zpracovány první seznamy subjektů KI v 9 oblastech, které se tehdy členily na tři úrovně – celostátní, krajskou a místní. Vzhledem k nejednotným kritériím se počty subjektů, zejména na regionální a místní úrovni, u jednotlivých krajů výrazně lišily. Na celostátní 217 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ úrovni bylo osloveno celkem 110 subjektů. Cestou MV-GŘ HZS ČR ve spolupráci s dotčenými ministerstvy a ostatními ústředními správními úřady byly tyto seznamy aktualizovány a pracovalo se s nimi několik dalších let. V červenci 2007 projednala BRS Zprávu o řešení problematiky kritické infrastruktury v ČR, jejíž součástí byl aktualizovaný návrh oblastí KI v ČR (tyto se později staly odvětvími KI). V únoru 2008 projednala vláda harmonogram zpracování dvou zásadních dokumentů, a to Komplexní strategie ČR k řešení problematiky kritické infrastruktury [112] a Národního programu ochrany kritické infrastrukruy [113], které by následně vládou schváleny v únoru 2010. Dnem 1. ledna 2009 vstopila v platnost směrnice Rady 2008/114/ES, o určování a označování evropských kritických infrastruktur a posuzování potřeby zvýšit jejich ochranu [89]. Implementace členskými státy EU měla proběhnout do 12. ledna 2011. Řešení tohoto úkolu bylo v zásadě možné dvěma způsoby – buď přijetím samostatného zákona o kritické infrastruktuře, nebo zapracováním této problematiky do jiného právního předpisu. V podmínkách ČR byla implementace směrnice vyřešena cestou novelizace krizového zákona [24] a novelizace nařízení vlády č. 462/2000 Sb. [46]. Dnem 1. ledna 2011 současně nabylo účinnosti nové nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku KI [45]. Tím byla problematika KI zapracována do českého právního a vytvořeny podmínky pro její řešení na národní úrovni. Po přijetí zákona o kybernetické bezpečnosti [16] a prováděcích právních předpisů k němu [70] [71] bylo nutné novelizovat odvětvová kritéria pro určování prvků KI, zejména v odvětví komunikačních a informačních systémů. 2.4.2 Základní pojmy Základní pojmy v oblasti KI jsou tedy vymezeny v krizovém zákonu [24], a jsou to následující: Kritická infrastruktura = prvek KI nebo systém prvků KI, narušení jehož funkce by mělo závažný dopad na bezpečnost státu, zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva, zdraví osob nebo ekonomiku státu. Evropská kritická infrastruktura = KI na území ČR, jejíž narušení by mělo závažný dopad i na další členský stát EU. Prvek kritické infrastruktury = zejména stavba, zařízení, prostředek nebo veřejná infrastruktura, určené podle průřezových a odvětvových kritérií; je-li prvek KI součástí evropské KI, považuje se za prvek evropské KI. Ochrana kritické infrastruktury = opatření zaměřená na snížení rizika narušení funkce prvku KI. Subjekt kritické infrastruktury = provozovatel prvku KI; jde-li o provozovatele prvku evropské KI, považuje se tento za subjekt evropské KI. Průřezové kritéria = soubor hledisek pro posuzování závažnosti vlivu narušení funkce prvku KI s mezními hodnotami, které zahrnují rozsah ztrát na životě, dopad na zdraví osob, mimořádně vážný ekonomický dopad nebo dopad na veřejnost v důsledku rozsáhlého omezení poskytování nezbytných služeb nebo jiného závažného zásahu do každodenního života. Odvětvová kritéria = technické nebo provozní hodnoty k určování prvku KI v odvětvích energetika, vodní hospodářství, potravinářství a zemědělství, zdravotnictví, doprava, komunikační a informační systémy, finanční trh a měna, nouzové služby a veřejná správa. Poznámka: Při vymezení odvětví kritické infrastruktury se vycházelo z již dříve stanovených oblastí KI. V rámci EU je problematika KI řešena pouze v odvětvích energetika a doprava. 218 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ 2.4.3 Působnost orgánů krizového řízení Působnost jednotlivých orgánů krizového řízení v oblasti KI je vymezena v krizovém zákonu [24] a je uvedena společně s dalšími působnostmi viz kapitola 2.2 části III. Z výše uvedeného je patrné, že tato problematika je řešena pouze na ústřední úrovni, orgány krajů, ORP a obcí toto neřeší. Poznámka: Na úrovni krajů, ORP, případně obcí slouží jako nástroj k řešení problematiky „kritické infrastruktury“ustanovení § 29 krizového zákona – PaPFO nezbytné k řešení krizových situací lze cestou příslušného orgánu krizového řízení vyzvat k podílení se na zpracování krizových plánů (kraje nebo ORP), nebo jim v krizovém plánu uložit plnění opatření. Tímto jim vzniká povinnost zpracovat plán krizové připravenosti (viz kapitola 2.7 části III). 2.4.4 Proces určování prvků kritické infrastruktury Předpokladem pro určení prvku KI je splnění dvou základních podmínek, a to: - naplnění definice KI a prvku KI (viz krizový zákon [24]) a - aplikace průřezových a odvětvových kritérií (viz nařízení vlády č. 432/2010 Sb. [45]) – podmínkou pro určení je splnění podmínek alespoň jednoho z průřezových kritérií a dále některého z odvětvových kritérií podle charakteru navrhovaného prvku. V procesu určování prvků KI se postupuje dvěma odlišnými způsoby podle toho, zda provozovatelem potenciálního prvku je nebo není OSS. Pro zjednodušení lze tedy prvky KI označovat jako „státní“ a „soukromé“ („nestátní“). 2.4.4.1 Proces určování prvků KI, jejichž provozovatelem je OSS Ministerstva a ústřední správní úřady a ČNB zasílají MV návrhy prvků KI a evropské KI, jejichž provozovatelem je OSS. MV následně zpracuje seznam, který je podkladem pro určení prvků KI a evropské KI a ten postoupí vládě, která tyto prvky určí (projedná a schválí navržený seznam, který nebývá přílohou příslušného usnesení). 2.4.4.2 Proces určování prvků KI, jejichž provozovatelem není OSS Ministerstva a ústřední správní úřady a ČNB určí opatřením obecné povahy prvky KI a evropské KI, jejichž provozovatelem není OSS. O tomto určení informují bez zbytečného odkladu MV. Poznámka: Opatření obecné povahy je právním institutem podle správního řádu [38], který lze definovat jako zvláštní typ úkonu správního orgánu vůči neurčitému počtu dotčených osob. V případě tohoto postupu jsou dotčeným subjektům garantována minimální procesní práva. Proces určování prvků kritické infrastruktury je schematicky znázorněn viz Obr. 49. INFORMACE MV VLÁDA PRVEK ÚSTŘEDNÍ SPRÁVNÍ ÚŘAD MINISTERSTVO VNITRA OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY SOUKROMÝ USNESENÍ VLÁDY SEZNAM NÁVRH STÁTNÍ Obr. 49 Proces určování prvků kritické infrastruktury [zdroj: vlastní] 219 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Pokud jde o prvky evropské KI, proběhla v roce 2011 na základě předložených návrhů bilaterální jednání mezi ČR a sousedními členskými státy EU, jehož výsledkem bylo určení celkem 8 prvků v odvětví energetiky (navrhovalo MPO). V odvětví dopravy nebyl ze strany MD identifikován žádný prvek evropské KI. Pokud jde o „národní“ KI, bylo dosud určeno téměř 1300 nestátních prvků a 400 prvků státních u celkem 140 subjektů KI. Proces určování není procesem uzavřeným a probíhá kontinuálně tak, jak potenciální prvky KI vznikají, nebo ty určené zanikají. 2.4.5 Kritéria pro určování prvků kritické infrastruktury Mezi průřezová kritéria pro určení prvku KI patří hledisko: - obětí s mezní hodnotou více než 250 mrtvých nebo více než 2500 osob s následnou hospitalizací po dobu delší než 24 hodin; - ekonomického dopadu s mezní hodnotou hospodářské ztráty státu vyšší než 0,5 % hrubého domácího produktu, - dopadu na veřejnost s mezní hodnotou rozsáhlého omezení poskytování nezbytných služeb nebo jiného závažného zásahu do každodenního života postihujícího více než 125000 osob. [45] Odvětvová kritéria zpřesňují podmínky (technické nebo provozní hodnoty) pro určení prvku KI v jednotlivých odvětvích. V příloze k nařízení vlády č. 432/2010 Sb. [45] jsou jednotlivá odvětví dále členěna. Toto členění včetně stanovené gesce dotčených ministerstev a ostatních ústředních správních úřadů je uvedeno viz Příloha 9. 2.4.6 Povinnosti subjektu kritické infrastruktury Provozovatel prvku KI = subjekt kritické infrastruktury je odpovědný za ochranu prvku KI. Za tímto účelem zpracovává plán krizové připravenosti, a to do jednoho roku od rozhodnutí vlády nebo ode dne nabytí právní moci opatření obecné povahy, kterým byl prvek KI určen. Způsob zpracování plánu krizové připravenosti projedná subjekt KI s příslušným ministerstvem, jiným ústředním správním úřadem nebo Českou národní bankou. Subjekt KI je dále povinen: - umožnit příslušnému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu vykonání kontroly plánu krizové připravenosti subjektu KI a ochrany prvku KI včetně umožnění vstupů a vjezdů na pozemky a do prostorů, ve kterých se tento prvek nachází; - oznámit příslušnému ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu bez zbytečného odkladu informace o organizační, výrobní nebo jiné změně, je-li zřejmé, že tato změna může mít vliv na určení prvku KI, zejména informace o trvalém zastavení provozu, ukončení činnosti, nebo restrukturalizaci. - určit tzv. styčného bezpečnostního zaměstnance, který poskytuje za subjekt KI součinnost při plnění úkolů podle krizového zákona. Styčným bezpečnostním zaměstnancem může být určena pouze osoba splňující požadavky odborné způsobilosti. [24] 2.4.7 Plán krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury V plánu krizové připravenosti subjektu KI jsou identifikována možná ohrožení funkce prvku KI a stanovena opatření na jeho ochranu. Plán se člení obdobně jako plán krizové připravenosti PaPFO (viz kapitola 2.7.1 části III), tedy na část základní, operativní a pomocnou 220 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ s tím rozdílem, že v plánu krizové připravenosti subjektu KI je vše zaměřeno na ochranu funkce prvku KI. [24],[46] Základní část obsahuje: - vymezení předmětu činnosti PaPFO a úkolů a opatření, které byly důvodem zpracování plánu krizové připravenosti, - charakteristika krizového řízení, - přehled a hodnocení možných zdrojů rizik a analýzy ohrožení a jejich možný dopad na činnost PaPFO, - seznam prvků KI, - identifikace možných ohrožení funkce prvku KI. Operativní část obsahuje: - přehled opatření vyplývajících z krizového plánu příslušného orgánu krizového řízení a způsob zajištění jejich provedení, - způsob zabezpečení akceschopnosti PaPFO pro zajištění provedení krizových opatření a ochrany činnosti PaPFO, - postupy řešení KS identifikovaných v analýze ohrožení, - plán opatření hospodářské mobilizace u dodavatelů mobilizační dodávky, - přehled spojení na příslušné orgány krizového řízení, - přehled plánů zpracovávaných podle zvláštních právních předpisů (např. dle vodního zákona, zákona o PZH, atd.) využitelných při řešení KS. Výše uvedená opatření a postupy musí být zaměřena na ochranu funkce prvku KI (operativní část doplněna o stanovená opatření na jeho ochranu). Pomocná část obsahuje: - přehled právních předpisů využitelných při přípravě na MU nebo KS a jejich řešení, - přehled uzavřených smluv k zajištění provedení opatření, které byly důvodem zpracování plánu krizové připravenosti, - zásady manipulace s plánem krizové připravenosti, - geografické podklady, - další dokumenty související s připraveností na MU nebo KS a jejich řešením. Vše výše uvedené musí být zaměřené na ochranu funkce prvku KI. Plní-li subjekt KI veřejnoprávní povinnost, na jejímž základě vede plánovací, organizační nebo technickou dokumentaci, lze požadavky stanovené na obsah plánu krizové připravenosti zapracovat do této dokumentace. Jsou-li splněny podmínky uvedené v prováděcím právním předpise, považují se dotčené části této dokumentace za části plánu krizové připravenosti subjektu KI. Jestliže je prvek KI členěn do více samostatných celků, může být pro každý takový celek, je-li to účelné, zpracován dílčí plán krizové připravenosti subjektu KI, který je součástí plánu krizové připravenosti subjektu KI [24]. 221 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ 2.4.8 Evropský program na ochranu kritické infrastruktury V červnu 2004 požádala Evropská rada Evropskou komisi, aby připravila celkovou strategii pro ochranu evropských KI. Odpovědí Komise bylo Sdělení o ochraně kritické infrastruktury v boji proti terorismu. Sdělení předložilo návrhy, jak zvýšit evropskou prevenci, připravenost a odezvu na teroristické útoky zahrnující KI. Po komplexní přípravné fázi, která zahrnovala uspořádání příslušných seminářů, vydání Zelené knihy o Evropském programu na ochranu kritické infrastruktury a jednání se subjekty z veřejného a soukromého sektoru, byly tyto návrhy transformovány do souboru strategických opatření nazývaných Evropský program na ochranu kritické infrastruktury (EPCIP)[91], který Komise schválila v prosinci 2006. Toto Evropskou komisí schválené sdělení stanovuje zásady, procesy a nástroje navržené pro provádění programu EPCIP. Původní důvod iniciativy EU, tj. zkvalitnit evropskou prevenci, připravenost a odezvu na teroristické útoky na KI, se změnil na komplexní přístup k rizikům (all-hazard-approach) s prioritou hrozby terorismu. Program EPCIP má kromě toho poskytnout trvalé a dynamické národní partnerství mezi institucemi EU, vlastníky/operátory (provozovateli) KI a členskými státy EU pro zabezpečení trvalého fungování evropské KI. Obecným cílem EPCIP je zlepšit ochranu KI v EU, respektive zajistit adekvátní a stejnou úroveň ochrany KI, minimalizovat jednotlivé body výpadků a zajistit rychlá a vyzkoušená opatření obnovy napříč EU. Na základě EPCIP vznikla Směrnice Rady č. 2008/114/ES, [89] kterou se zavádí postup pro určování a označování evropských kritických infrastruktur a společný přístup k posouzení potřeby zvýšit ochranu těchto infrastruktur s cílem přispět k ochraně obyvatel. ČR diskutovala na základě článku 4 uvedeném ve směrnici o tématu týkající se určování a označování evropských kritických infrastruktur se sousedními členskými státy na bilaterálním a vícestranném základě. Výsledkem byl podpis obecných a technických protokolů s Rakouskem, Slovenskem, Německem a Polskem. Evropská KI, která by mohla mít vliv na výše jmenované členské státy, byla identifikována pouze v oblasti energetiky. V rámci ochrany KI je třeba ještě zmínit dva projekty a to Evropskou referenční síť pro ochranu kritické infrastruktury (ERNCIP) a Výstražnou informační síť kritické infrastruktury (CIWIN). Cílem projektu ERNCIP je podporovat vývoj inovativních, kvalifikovaných, účinných a konkurenceschopných bezpečnostních řešení prostřednictvím propojení evropských experimentálních schopností. Projekt ERNCIP je založený na společném základu, že všichni účastníci projektu mohou profitovat ze zvýšené dostupnosti a lepšího síťového propojení evropských experimentálních zařízení a laboratoří pro testování bezpečnosti systémů, jejich součástí a případných hrozeb pro KI. Součástí projektu ERNCIP je tzv. ERNCIP Inventory. Jedná se o bezplatný databázový seznam, respektive volně přístupný vyhledávací nástroj pro získání informací o evropských experimentálních zařízeních a laboratořích. V rámci ERNCIP Inventory mohou jeho uživatelé v seznamu najít základní informace o zařízeních (jméno, adresu, domovskou stránku, atd.), nabízených službách, zkušenostech, akreditacích, testovacím vybavení atd. Účast v projektu ERNCIP je čistě dobrovolná a v rámci ČR se již nahlásilo několik experimentálních zařízení. Druhý zmíněný projekt – CIWIN je veřejný internetový chráněný informační a komunikační systém, který slouží jako diskusní fórum pro výměnu a šíření informací, osvědčených postupů a zkušeností v rámci členských států zabývající se ochranou KI. Vzhledem k tomu, že se v rámci revidovaného EPCIP s CIWIN počítá jako s hlavní platformou pro sdílení informací o evropské KI, zapojila se ČR do tohoto projektu v lednu 2013. Přístup na portál CIWIN je umožněn pouze na základě níže uvedených kategorií: - A. Kontaktní osoba pro ochranu KI, osoby spravující národní portály (CIWIN Executive a CIWIN support officer), ministerstva, odbory, agentury, regionální nebo místní správy členských států EU; 222 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - B. Vlastníci (provozovatelé) evropské KI (např. doprava, energetika, ICT, atd.), národní výzkumné organizace, vysoké školy a zařízení souvisejících s ochranou KI, registrovaní experti EU atd.; - C. Evropská komise, Evropské instituce a agentury, Evropské asociace provozovatelů registrovaných v rejstříku transparentnosti (např. energetika, doprava, voda, finance, atd.) spadající pod Evropskou komisi. 2.5 Kybernetická bezpečnost Dne 1. ledna 2015 nabyl účinnosti zákon o kybernetické bezpečnosti [16], který upravuje práva a povinnosti osob a působnost a pravomoci orgánů veřejné moci v této oblasti. Jedná se o první právní předpis, který v ČR tuto problematiku reguluje. Ústředním správním úřadem, do jehož působnosti oblast kybernetické bezpečnosti spadá, je Národní bezpečností úřad (dále NBÚ“), který je také gestorem uvedeného zákona. Zákon vymezuje základní pojmy, jako jsou kybernetický prostor, kritická informační infrastruktura nebo významný informační systém, dále definuje systém zajištění kybernetické bezpečnosti, kdy se bezpečnostním opatřením rozumí souhrn úkonů, jejichž cílem je zajištění bezpečnosti informací v informačních systémech a dostupnosti a spolehlivosti služeb a sítí elektronických komunikací v kybernetickém prostoru. Z hlediska krizového řízení respektive, KI, je zásadní vazba zákona o kybernetické bezpečnosti [16] a krizového zákona [24]. Zákon o kybernetické bezpečnosti vymezuje kritickou informační infrastrukturu jako prvek nebo systém prvků KI v odvětví komunikační a informační systémy (oblast kybernetické bezpečnosti). Kritická informační infrastruktura je tedy součástí KI vymezené podle krizového zákona. Prvek kritické informační infrastruktury musí splňovat průřezová a odvětvová kritéria (odvětví VI. Komunikační a informační systémy/G. Oblast kybernetické bezpečnosti) v souladu s nařízením vlády o kritériích pro určení prvku KI [45]. Prvky kritické informační infrastruktury jsou pak určovány postupem stanoveným v krizovém zákoně. NBÚ (jako ústřední správní úřad) zasílá MV návrh prvků KI v odvětví komunikační a informační systémy v oblasti kybernetické bezpečnosti, jejichž provozovatelem je OSS. MV po obdržení seznamu prvků tyto zařadí do celkového seznamu všech státních prvků KI, který je předkládán vládě ke schválení (formou usnesení vlády). Prvky kritické informační infrastruktury, jejichž provozovatelem není OSS, určuje NBÚ formou opatření obecné povahy. Vedle prvků kritické informační infrastruktury definuje zákon o kybernetické bezpečnosti tzv. významné informační systémy, kterými jsou informační systémy spravované orgánem veřejné moci, které nejsou kritickou informační infrastrukturou a u kterých narušení bezpečnosti informací může omezit nebo výrazně ohrozit výkon působnosti orgánu veřejné moci. Významné informační systémy tedy nespadají do působnosti krizového zákona, ale řídí se vedle zákona o kybernetické bezpečnosti vyhláškou o významných informačních systémech a jejich určujících kritériích[71]. Jedná se o samostatnou množinu informačních sytému, která je na kritické informační infrastruktuře nezávislá. Dalším institutem, který zákon zavádí a dotýká se problematiky bezpečnosti, je stav kybernetického nebezpečí. Jedná se o stav, ve kterém je ve velkém rozsahu ohrožena bezpečnost informací v informačních systémech nebo bezpečnost a integrita služeb nebo sítí elektronických komunikací, a tím by mohlo dojít k porušení nebo došlo k ohrožení zájmu ČR ve smyslu zákona upravujícího ochranu utajovaných informací. Stav kybernetického nebezpeční není krizovým stavem a z hlediska výkladu je možné se na něj dívat jako na předstupeň krizového stavu. 223 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ O vyhlášení stavu kybernetického nebezpečí rozhoduje ředitel NBÚ. Stav kybernetického nebezpečí se vyhlašuje na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na 7 dnů. Uvedenou dobu může ředitel NBÚ prodloužit, s tím že souhrnná doba trvání vyhlášeného stavu kybernetického nebezpečí nesmí být delší než 30 dnů. Stav kybernetického nebezpečí lze vyhlásit, respektive prodloužit pouze ze zákonného důvodu, na dobu nezbytně nutnou k vyřešení ohrožení, které bylo důvodem jeho vyhlášení, a pouze tehdy, nelze-li důvod jeho vyhlášení řešit běžnou činností NBÚ v souladu se zákonem [16]. V případě, že nebude možné zajistit bezpečnost informací v informačních systémech nebo bezpečnost služeb nebo sítí elektronických komunikací v rámci vyhlášeného stavu kybernetického nebezpečí, ředitel NBÚ neprodleně požádá předsedu vlády o vyhlášení nouzového stavu podle ústavního zákona o bezpečnosti ČR.[3] V rámci takto vyhlášeného nouzového stavu lze vedle opatření stanovených krizovým zákonem nadále vydávat reaktivní opatření NBÚ podle zákona o kybernetické bezpečnosti. I přesto, že vyhlášením nouzového stavu stav kybernetického nebezpečí končí, rozhodnutí a opatření obecné povahy, která byla v jeho rámci vydána, zůstávají v platnosti, pokud nebudou v rozporu s krizovými opatřeními vydanými vládou v rámci vyhlášeného nouzového stavu. 2.6 Krizové plány Krizovým plánováním se rozumí ucelený soubor postupů, metod a opatření, které věcně příslušné orgány a určené subjekty užívají při předcházení, přípravě a odezvě na činnosti v krizových situacích. [109] Výstupem krizového plánování je pak krizový plán nebo plán krizové připravenosti. Pro usnadnění zpracování krizových plánů byla v roce 2011 vydána MV-GŘ HZS ČR Metodika zpracování krizových plánů (č.j. MV-76085-1/PO-OKR-2011) [117]. Krizový plán je základním plánovacím dokumentem obsahujícím souhrn krizových opatření a postupů k řešení krizových situací. Jeho účelem je vytvořit podmínky pro zajištění připravenosti na KS a jejich řešení pro orgány krizového řízení a další dotčené subjekty. [117] 2.6.1 Podklady pro zpracování krizového plánu V rámci krizového plánování je potřeba nejprve definovat hrozby a míry rizika (hrozby a pravděpodobnost jejich výskytu na daném území), rozsah ohrožení (jak velké území může být zasaženo, kolik lidí je ohroženo, vliv na životní prostředí, majetek, atd.) a disponibilní SaP (přehled SaP, které mohu využít k řešení krizové situace). Dále je třeba identifikovat čas potřebný na přípravu a provedení opatření k eliminaci hrozby a v závěrečné fázi stanovit postupy řešení a příslušných opatření k řešení vzniklé KS. Mimo to je HZS kraje oprávněn za účelem přípravy na krizové situace vyžadovat, shromažďovat a evidovat údaje podle § 15 odst 3 krizového zákona, [24] pokud jsou tyto údaje nezbytné pro zpracování krizových plánů pro přípravu a řešení krizových situací. Tyto údaje pak předává ministerstvu vnitra, hejtmanovi a starostovi ORP na jejich vyžádání. Obdobně postupuje také MV, které výše uvedené údaje předává ministerstvům a jiným ústředním správním úřadům, opět ale na základě jejich žádosti. [24] 2.6.2 Zpracovatelé krizového plánu Krizové plány se dělí na tzv. „objektové“ (krizový plán ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, krizový plán České národní banky a krizový plán jiného státního orgánu Kancelář Poslanecké sněmovny, Kancelář Senátu, Kancelář prezidenta republiky, Nejvyšší kontrolní úřad, Úřad pro zahraniční styky a informace a Bezpečnostní informační služba) a na 224 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ tzv. „územní“, které se zpracovávají pro konkrétní území (krizový plán kraje a krizový plán ORP). Přehled krizových plánů podle platné legislativy je uveden viz Tabulka 21. Tabulka 21 Přehled krizových plánů [zdroj: vlastní] typ úroveň krizový plán (KP) zpracovává schvaluje OBJ stát KP ministerstev a jiných ústředních správních úřadů (ÚSÚ) ministerstvo, jiný ÚSÚ ministr, vedoucí jiného ÚSÚ KP České národní banky (ČNB) ČNB guvernér ČNB KP jiného státního orgánu KP Kanceláře Poslanecké sněmovny (PS) Kancelář PS vedoucí kanceláře PS KP Kanceláře Senátu Kancelář Senátu vedoucí kanceláře Senátu KP Kanceláře prezidenta republiky (PR) Kancelář PR vedoucí kanceláře PR KP Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) NKÚ prezident NKÚ KP Úřadu pro zahraniční styky a informace (dále ÚZSI) ÚZSI ředitel ÚZSI KP Bezpečnostní informační služby (BIS) BIS ředitel BIS ÚZE kraj KP kraje HZS kraje hejtman kraje ORP KP ORP HZS kraje starosta ORP 2.6.3 Struktura krizového plánu Krizový plán se člení na část základní, operativní a pomocnou. [46] Základní část obsahuje: - charakteristika organizace krizového řízení, - přehled možných zdrojů rizik a analýzy ohrožení, - přehled PaPFO, které zajišťují plnění opatření vyplývajících z krizového plánu, - přehled prvků KI a prvků evropské KI určených příslušným ministerstvem, jiným ústředním správním úřadům nebo Českou národní bankou*, - přehled prvků KI a evropské KI nacházejících se na území kraje **, - přehled prvků KI a evropské KI nacházejících se ve správním obvodu ORP ***. * jen v krizovém plánu ministerstva, jiného ústředního správního úřadu, České národní banky nebo jiného státního orgánu ** jen v krizovém plánu kraje *** jen v krizovém plánu ORP 225 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Operativní část obsahuje: - přehled krizových opatření a způsob zajištění jejich provedení, - plán nezbytných dodávek, - způsob plnění regulačních opatření, - přehled spojení na subjekty podílející se na připravenosti na KS a jejich řešení, - rozpracování typových plánů na postupy pro řešení konkrétních druhů hrozících KS identifikovaných v analýze ohrožení, - přehled plánů zpracovávaných podle zvláštních právních předpisů (např. dle vodního zákona, zákona o PZH, atd.) využitelných při řešení KS, - plán hospodářské mobilizace *. * jen v krizovém plánu ministerstva, jiného ústředního správního úřadu, České národní banky nebo jiného státního orgánu Pomocná část obsahuje: - přehled právních předpisů využitelných při přípravě na KS a jejich řešení, - zásady manipulace s krizovým plánem, - geografické podklady, - další dokumenty související s připraveností na KS a jejich řešením, - typový plán, který příslušné ministerstvo, jiný ústřední správní úřad nebo ČNB zpracovává ve své působnosti a kterým stanoví pro konkrétní druh KS doporučené typové postupy, zásady a opatření pro jejich řešení *, - vzor rozhodnutí o vyhlášení stavu nebezpečí **. * jen v krizovém plánu ministerstva, jiného ústředního správního úřadu, České národní banky nebo jiného státního orgánu ** jen v krizovém plánu kraje 2.6.3.1 Krizový plán ministerstva a jiného ústředního správního úřadu Ministerstva a jiné správní úřady zpracovávají k zajištění připravenosti na řešení KS ve své působnosti krizový plán, který obsahuje souhrn krizových opatření a postupů k řešení krizových situací. Krizový plán schvaluje příslušný ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. 2.6.3.2 Krizový plán kraje a krizový plán ORP Jak již bylo popsáno výše, krizový plán kraje a krizové plány ORP zpracovává HZS kraje v součinnosti s dalšími orgány krizového řízení, resp. dalšími subjekty dotčenými krizovým řízením. Tato povinnost byla dána do kompetencí HZS kraje novelizací krizového zákona v roce 2010. Před novelizací krizového zákona a jeho prováděcího předpisu nebylo úplně zřejmé (kvůli nejasnému rozdělení kompetencí mezi orgány kraje a HZS kraje), kdo zpracovává krizový plán kraje. Bylo zde stanoveno, že HZS kraje zabezpečuje zpracování krizového plánu kraje, což bylo v některých krajích vnímáno tak že zpracovatelem byl krajský úřad. Novela krizového zákona tento rozpor vyřešila. 226 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Podrobná struktura krizového plánu kraje a krizového plánu ORP vychází z Metodiky zpracování krizových plánů [117]. Charakteristika organizace krizového řízení (základní část) Tato část krizového plánu kraje/ORP vymezuje zejména popis krizového řízení v kraji/správním obvodu ORP, kterým se rozumí vymezení všech orgánů krizového řízení s působností na území kraje/ORP a vymezení ostatních orgánů s územní působností a dalších subjektů (např. složky IZS, subjekty KI), které se podílejí na zajištění připravenosti kraje na KS a jejich řešení. Dále je zde uvedeno složení a úkoly krizového štábu kraje/ORP (krizové štáby na úrovni kraje a ORP mají zpravidla vydán svůj statut a event. jednací řád krizového štábu, ve kterých mají uvedeno složení krizového štábu, systém střídání směn stálé pracovní skupiny krizového štábu, obsah činnosti stálé pracovní skupiny krizového štábu, aktivace krizového štábu, informace o pracovišti krizového štábu atd.). Další kapitolou je popis vzájemných vazeb v rámci krizového řízení (zpravidla znázorněno schématem) a v neposlední řadě by zde neměl chybět způsob komunikace a předávání informací v rámci krizového řízení. Přehled možných zdrojů rizik a analýzy ohrožení (základní část) Tato část krizového plánu je základním pilířem pro rozpracování postupů pro řešení konkrétních druhů hrozících krizových situací (viz dále operativní část). Přehledem možných zdrojů rizik se rozumí výčet konkrétních hrozeb, které mohou způsobit vznik krizové situace. V rámci přehledu možných zdrojů rizik jsou uváděny pouze ty hrozby, které mohou ohrozit bezpečnost, zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva, životy a zdraví osob, majetek nebo životní prostředí na území kraje. Zde se vychází z 23 typových krizových situací (viz zabulka 20). [114] Analýza ohrožení je zhodnocení působení konkrétní hrozby s ohledem na bezpečnost, zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva, životy a zdraví osob, majetek nebo životní prostředí. V analýzách ohrožení jsou uváděny zejména: - předpokládané následky působení konkrétních hrozeb na území kraje, - informace o možném přesahu následků působení hrozeb na území jiného kraje nebo státu, - informace o možném přesahu následků působení hrozeb z území jiného kraje nebo státu. HZS kraje, jakožto zpracovatel krizového plánu kraje, který v rámci své analýzy ohrožení identifikoval možný přesah následků působení hrozeb na území jiného kraje, o tomto neprodleně informuje zpracovatele krizového plánu příslušného kraje, který takto identifikované hrozby zahrne do svého krizového plánu. Přesahy následků hrozeb jsou zahrnuty i v krizových plánech ORP (např. v případech přirozených povodní, zvláštních povodní nebo veterinárních nákaz). Přehled možných zdrojů rizik a analýzy ohrožení se zpracovávají zejména s využitím výstupů z analýzy vzniku MU a z toho vyplývajících ohrožení na území kraje a dalších analýz rizik, které jsou zpracovávány podle jiných právních předpisů (viz HPK). Přehled PaPFO, které zajišťují plnění opatření vyplývajících z krizového plánu (základní část) V této části se uvedou subjekty podle § 29 krizového zákona, a dále územní správní úřady podle § 24c krizového zákona, které zajišťují plnění opatření vyplývajících z krizového plánu kraje/ ORP. Tyto subjekty mají za povinnost zpracovat plán krizové připravenosti. 227 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Zde mohou být uvedeny např. subjekty z těchto oblastí: složky IZS, veřejná správa (ORP, kraj, úřad práce, krajská hygienické stanice, státní veterinární správa apod.), zdravotní péče (zejm. zdravotnická zařízení), vodní hospodářství (provozovatelé vodovodů a kanalizací), doprava (významní dopravci), stavebnictví (významné stavební firmy), odpadové hospodářství (subjekty nakládající s odpady, spalovny apod.), pohřebnictví apod. V krizových plánech ORP se může jednat např. o školská zařízení, která by vykonávala péči o děti a mládež, pokud by tuto péči nemohli za krizové situace vykonávat rodiče nebo jiní zákonní zástupci (na základě vyhlášky č. 281/2001 Sb.) [68]. U všech takto vytipovaných PaPFO je vymezena specifikace opatření vyplývajících z krizového plánu kraje/ORP (např. zabezpečení poskytnutí dopravních prostředků pro evakuaci osob za krizových situací u významných dopravců nebo zabezpečení poskytnutí těžké techniky pro likvidační práce za krizových situací u stavebních firem apod.). Přehled prvků kritické infrastruktury a evropské kritické infrastruktury (základní část) Součástí krizového plánu kraje/ORP je také přehled prvků KI a evropské KI nacházejících se na území kraje/ORP. Tyto přehledy poskytuje zpracovatelům MV. Přehled krizových opatření a způsob zajištění jejich provedení (operativní část) Přehled krizových opatření obsahuje výpis krizových opatření nařízených vládou a hejtmanem kraje. Podrobněji jsou rozpracována krizová opatření nařizovaná hejtmanem kraje (zde se uvádí popis postupu při realizaci krizového opatření a vymezení odpovědnosti a subjektů, které se na jeho realizaci podílejí). V krizových plánech ORP jsou rozpracovány postupy zajištění krizových opatření nařizovaných hejtmanem v podmínkách správního obvodu ORP. Plán nezbytných dodávek (operativní část) K této části krizového plánu kraje/ORP je přiložen plán nezbytných dodávek (v souladu s vyhláškou č. 498/2000 Sb. [81]). Způsob plnění regulačních opatření (operativní část) V této části krizového plánu kraje jsou uvedena regulační opatření, která mohou být přijata hejtmanem za krizového stavu (§ 21 zákona č. 241/2000 Sb.[25]). Jednotlivá regulační opatření jsou rozpracována obdobně jako krizová opatření. Přehled spojení na subjekty podílející se na připravenosti na KS a jejich řešení (operativní část) V přehledu spojení je uveden seznam telefonních kontaktů a elektronických adres na příslušné orgány krizového řízení a další subjekty podílející se na připravenosti na KS a jejich řešení. Zde se jedná např. o kontakty na členy bezpečnostních rad, stálých pracovních skupin krizových štábů a kontakty na PaPFO, které zajišťují plnění opatření vyplývající z krizových plánů. (Příklad z praxe: V Jihomoravském kraji jsou veškeré kontakty vedeny v portálu krizového řízení KRIZPORT na jediném místě. V krizových plánech jsou natuto část KRIZPORTu vedeny odkazy.) Rozpracování typových plánů na postupy pro řešení konkrétních druhů hrozících KS identifikovaných v analýze ohrožení (operativní část) Jedná se o nejdůležitější část krizových plánů, kde se rozpracovávají typové plány pouze pro ty hrozby, které byly identifikovány v analýzách ohrožení. Rozpracování typových plánů obsahuje zejména: - charakteristiku KS, - plánovanou činnost subjektů podílejících se na řešení KS, 228 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - opatření k řešení KS, včetně stanovení odpovědností, - SaP nezbytné pro řešení KS. Pokud jsou na některé KS zpracovány jiné plány (např. povodňový plán apod.), je zde uveden odkaz na příslušnou plánovací dokumentaci. Přehled plánů zpracovaných podle zvláštních právních předpisů využitelných při řešení KS (operativní část) Obsahem této části krizového plánu kraje/ORP je seznam dalších plánovacích dokumentů, které je možné využít při řešení KS (např. HPK, VněHP, povodňové plány, další plánovací dokumenty podle uvážení zpracovatele) včetně uvedení místa uložení a zpracovatele. Přehled právních předpisů využitelných při přípravě na KS a jejich řešení (pomocná část) V této části krizového plánu kraje/ORP je uveden výčet zákonů a prováděcích právních předpisů využitelných při přípravě na KS a jejich řešení. Zásady manipulace s krizovým plánem (pomocná část) V této části krizového plánu kraje/ORP je uvedeno zejména místo uložení krizového plánu kraje/ORP, způsob jeho aktualizace, seznam zpracovatelů jednotlivých částí krizového plánu kraje/ORP. Dále je zde uvedena informace, zda je některá z částí krizového plánu kraje/ORP označena jako ZS, nebo podléhají některému stupni utajení podle zvláštního právního předpisu.[36] Geografické podklady (pomocná část) Tato část krizového plánu kraje/ORP obsahuje geografické podklady využívané při přípravě na KS a jejich řešení v analogové nebo digitální formě (mapy, mapové soulepy, prostorová data geografického informačního systému atd.). Další dokumenty související s připraveností na KS a jejich řešením (pomocná část) V této části krizového plánu kraje/ORP mohou být uvedeny zejména: - vzory a formuláře využitelné při přípravě na KS a při jejich řešení (např. dokumentace k regulačním a krizových opatřením – formuláře k rozhodnutím hejtmana apod.), - další dokumenty podle uvážení zpracovatele, které souvisejí s připraveností kraje/ORP na KS a jejich řešením (např. statut krizového štábu, systém komunikace mezi krizovými štáby apod.). Vzor rozhodnutí o vyhlášení stavu nebezpečí (pomocná část) Vzor rozhodnutí o vyhlášení stavu nebezpečí je veden pouze v krizovém plánu kraje. Dále zde mohou být vzory rozhodnutí o změně krizových opatření a o zrušení stavu nebezpečí. 2.6.4 Způsob zpracování krizového plánu kraje a krizového plánu ORP HZS kraje před zpracováním krizového plánu kraje a krizového plánu ORP předloží k projednání v příslušné bezpečnostní radě: - zaměření a rozsah krizového plánu, - určení osoby odpovědné za koordinaci zpracování krizového plánu, - návrh rozdělení odpovědnosti za zpracování podkladů pro dílčí části krizového plánu a harmonogram jeho zpracování, - rozsah spolupráce s dalšími subjekty, které se na zpracování krizového plánu podílejí, - termín projednání krizového plánu v příslušné bezpečnostní radě, 229 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - pravidla manipulace s krizovým plánem při jeho zpracování, - termíny průběžných kontrol a termín zpracování krizového plánu. [46] Samotnému procesu zpracování krizových plánů předchází analýza hrozeb, které mohou způsobit vznik krizové situace. Po zpracování krizového plánu je tento dokument předložen v příslušné bezpečnostní radě a následně podepsán hejtmanem kraje (v případě krizového plánu kraje) nebo starostou ORP (v případě krizového plánu ORP). Krizový plán je zpravidla veden v jednom listinném vyhotovení a v elektronické podobě. O tom, kde je krizový plán uložen, ať už v listinné podobě nebo elektronické, rozhoduje zpracovatel krizového plánu. Zpracovatel rovněž rozhoduje o tom, kdo je oprávněn se s krizovým plánem seznamovat a v jakém rozsahu a zda je tento dokument označen buď nějakým stupněm utajení podle zvláštního právního předpisu [36], nebo je označen jako ZS. Souhrnná aktualizace krizových plánů se provádí ve čtyřletých cyklech od jejich schválení. Dojde-li ke změně, která má dopad na obsah krizového plánu, provádí se jeho aktualizace bezodkladně. (Příklad z praxe: V Jihomoravském kraji byly krizové plány kraje/ORP převedeny do HTML podoby – portál krizového řízení v Jihomoravském kraji – KRIZPORT. Plány jsou uloženy v neveřejné sekci, kam mají přístup pouze orgány krizového řízení v kraji, resp. další osoby dle rozhodnutí HZS kraje, na základě individuálně přiděleného hesla. Jednotlivé krizové plány jsou propojeny hypertextovými odkazy. Veškeré aktualizace jsou prováděny zde.) 2.7 Plán krizové připravenosti Plán krizové připravenosti je plánovacím dokumentem PaPFO, která zajišťuje plnění opatření vyplývajících z krizového plánu a územního správního úřadu podle § 24c krizového zákona. Plán krizové připravenosti subjektu KI je plánovacím dokumentem subjektu KI. Plán krizové připravenosti je nástrojem k zajištění připravenosti PaPFO na KS, které mohou ohrozit plnění opatření vyplývajících z krizového plánu, a dále obsahuje postupy k realizaci opatření vyplývajících z krizového plánu za KS. Obsahové vymezení náležitostí a dalších podrobností souvisejících se zpracováním plánu krizové připravenosti stanovuje Metodika zpracování plánů krizové připravenosti. [118] 2.7.1 Plán krizové připravenosti subjektů plnících opatření z krizového plánu Zákon o krizovém řízení [24] stanovuje, že na výzvu příslušného orgánu krizového řízení jsou PaPFO povinny při přípravě na krizové situace podílet se na zpracování krizových plánů. V případě, že jde o P nebo PFO, které zajišťují plnění opatření vyplývajících z krizového plánu, jsou tyto osoby dále povinny zpracovávat plány krizové připravenosti. Do krizových plánů mohou být PaPFO zahrnuty z podnětu HZS kraje, krajského úřadu nebo obecního úřadu ORP. V tomto plánu krizové připravenosti je upravena příprava příslušné PaPFO k plnění opatření vyplývajících z krizového plánu. Vyhláškou MŠMT [68] je stanovena povinnost určeným vzdělávacím zařízením vykonávajícím péči o žáky zpracovat plány krizové připravenosti, které zpracovávají ve spolupráci s orgány kraje, orgány obcí, popřípadě dalšími orgány určenými podle zvláštních právních předpisů a začleněnými v IZS. V plánech krizové připravenosti a krizových plánech doplní určené vzdělávací zařízení podle druhu své činnosti opatření naplňující ustanovení školského zákona; do organizačního zabezpečení v nich promítnou i mimořádná opatření k řešení dopadů možných KS v oblasti výchovy a vzdělávání a jejího zabezpečení. 230 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Určená vzdělávací zařízení zajišťují po vyhlášení krizového stavu nepřetržitý provoz, pokud péči o žáky nemohou v krizové situaci vykonávat zákonní zástupci; orgány krizového řízení mohou v rámci krizových opatření a v dohodě s řediteli vzdělávacích zařízení uložit fyzickým osobám pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc ve vztahu k příslušným vzdělávacím zařízením. Po vyhlášení krizového stavu lze nařídit pracovní pohotovost příslušných zaměstnanců. Dále je zákonem o krizovém řízení dána povinnost zpracovat plán krizové připravenosti také subjektům KI, které jsou rozebrány v samostatné kapitole 2.4.7 části III. 2.7.2 Plán krizové připravenosti územních správních úřadů Územní správní úřady uvedené v krizovém plánu kraje nebo krizovém plánu ORP zabezpečují krizovou připravenost v oblasti své působnosti a k tomuto účelu zpracovávají plán krizové připravenosti. Do krizových plánů mohou být územní správní úřady zahrnuty z podnětu HZS kraje nebo krajského úřadu. V krizovém plánu kraje mohou být určeny tyto správní úřady, které musí zabezpečovat svou činnost i době vyhlášení krizového stavu. Příklad možných opatření pro územní správní úřady uvedených v krizovém plánu kraje: HZS kraje - chránit životy a zdraví obyvatel a majetek před požáry a poskytovat účinnou pomoc při řešení krizových situacích. Krajské ředitelství Policie ČR - chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony při řešení krizových situacích. Krajské vojenské velitelství - zabezpečit výkon státní správy v oblasti výkonu branné povinnosti, vojenské činné služby a mimořádné služby, odvodního řízení a koordinaci nasazení sil Armády ČR při řešení KS. Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro … kraj - zabezpečit výkon státní správy v oblasti ochrany spotřebitelů před případnými zdravotně závadnými produkty živočišného původu, monitorování a udržování příznivé nákazové situace zvířat, veterinární ochrana státního území ČR, ochrana pohody zvířat a ochrana před jejich týráním při řešení KS. Krajská hygienická stanice - plnit úkoly jako orgán ochrany veřejného zdraví, který odborně usměrňuje ochranu veřejného zdraví, což je souhrnem činností a opatření k vytváření a ochraně zdravých životních a pracovních podmínek a zabránění šíření infekčních a hromadně se vyskytujících onemocnění při řešení KS. Finanční úřad kraje - zabezpečovat správu daní, odvodů a záloh na tyto příjmy v době řešení KS. Celní úřad pro … kraj - zajišťovat výkon kompetencí v oblasti správy cel a některých daní, jakož i dalších svěřených nefiskálních činností ve prospěch státu i jeho občanů při řešení KS. 231 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Úřad práce ČR krajská pobočka - zabezpečovat výkon státní správy v oblasti zaměstnanosti, státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postižením, příspěvků na péči a pomoci v hmotné nouzi při řešení KS. Okresní správa sociálního zabezpečení - zabezpečovat výkon státní správy v oblasti sociálního zabezpečení (důchodové pojištění a nemocenské pojištění) a lékařské posudkové služby při řešení KS. 2.7.3 Způsob zpracování plánu krizové připravenosti a jeho struktura PaPFO při přípravě plánu krizové připravenosti projedná s příslušným orgánem krizového řízení, který zpracovává krizový plán, - zaměření a rozsah plánu krizové připravenosti zpracovávaného ve své působnosti, - podíl a rozsah spolupráce s dalšími subjekty na zpracování plánu krizové připravenosti a způsob jejího zajištění, - termíny pro průběžnou kontrolu prací, závěrečný termín zpracování plánu krizové připravenosti, - způsob manipulace s plánem krizové připravenosti. Plán krizové připravenosti se skládá ze základní části, operativní části a pomocné části. [46] Dále se uvede informace, zda je některá z částí plánu krizové připravenosti označena jako obchodní tajemství, utajovaná informace nebo ZS. Geografické podklady využívané při přípravě na KS a jejich řešení, které mohou ohrozit plnění opatření vyplývajících z krizového plánu a při realizaci plnění opatření vyplývajících z krizového plánu za KS v analogové nebo digitální formě (mapy, mapové soulepy, prostorová data geografického informačního systému atd.). Další dokumenty související s připraveností na MU nebo KS a jejich řešením, kde jsou dokumenty podle uvážení PaPFO, využitelné při přípravě na KS a jejich řešení, které mohou ohrozit plnění opatření vyplývajících z krizového plánu a při realizaci plnění opatření vyplývajících z krizového plánu za KS 2.7.4 Informace o povinnosti zpracovat plán krizové připravenosti Informaci o povinnosti zpracovat plán krizové připravenosti zasílá orgán krizového řízení, který zahrnul PaPFO nebo správní úřad do krizového plánu. V oznámení specifikuje opatření vyplývající z krizového plánu, které musí PaPFO nebo správní úřad plnit v době vzniku KS. Plán krizové připravenosti se vede nejméně v jednom listinném vyhotovení a elektronické podobě. Souhrnná aktualizace plánu krizové připravenosti se provádí jak v listinném vyhotovení, tak v elektronické podobě. Po provedení souhrnné aktualizace plánu krizové připravenosti se doporučuje jeho opětovné schválení. Průběžná aktualizace plánu krizové připravenosti se provádí zejména v elektronické podobě. 2.8 Hospodářská opatření pro krizové stavy HOPKS se řídí zákonem [25] a jedná se o soubor organizačních, materiálních nebo finančních opatření přijímaných orgány veřejné správy v souvislosti se zabezpečením nezbytných a mobilizačních dodávek výrobků, prací a služeb, bez nichž nelze zajistit překonání 232 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ krizových stavů (nezbytná dodávka). HOPKS jsou přijímána po vyhlášení krizových stavů a jsou určena: - k uspokojení základních potřeb fyzických osob na území ČR umožňující přežití krizových stavů bez těžké újmy na zdraví (základní životní potřeba), - pro podporu činnosti ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, záchranných sborů, havarijních služeb a ZZS, - pro podporu výkonu státní správy. HOPKS vytváří ucelený systém zajišťování potřebných věcných zdrojů pro řešení všech typů KS, který je možné využít i pro řešení MU velkého rozsahu. Systém je úzce propojen se systémem krizového řízení, systémem zajišťování obrany a řešení MU v ČR. Přípravu a přijetí HOPKS organizují správní úřady, kterými se rozumí ministerstva a jiné ústřední správní úřady, ČNB, krajské úřady a obecní úřady ORP. Systém HOPKS zahrnuje pět základních částí: - systém nouzového hospodářství, - systém hospodářské mobilizace, - použití státních hmotných rezerv (dále „SHR“), - výstavbu a údržbu infrastruktury, - regulační opatření. 2.8.1 Působnost orgánů v systému HOPKS 2.8.1.1 Správa státních hmotných rezerv SSHR je ústředním orgánem státní správy v oblastech HOPKS a SHR. V čele SSHR je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu v dohodě s ministrem financí. SSHR je zřízena zákonem [10]. SSHR zabezpečuje financování HOPKS a financování, obměnu, záměnu, půjčku, uvolnění, nájem, prodej, skladování, ochraňování a kontrolu SHR a podle požadavků krizových plánů i jejich pořizování. Tyto činnosti zajišťuje v součinnosti s ostatními ústředními orgány státní správy. Na základě podnětu MV přebírá SSHR jménem ČR movitý majetek, který je v době krizových stavů ČR darován v rámci zahraniční humanitární pomoci a dále s ním hospodaří. Za neoprávněné použití majetku, k němuž má SSHR právo hospodaření lze uložit fyzickým osobám pokutu až do výše jednoho miliónu korun a právnickým osobám až do výše pěti miliónů korun, přičemž uložená pokuta je příjmem státního rozpočtu [10]. 2.8.1.2 Vláda Vláda v systému HOPKS rozhoduje o [25]: - bezplatném použití SHR, - použití regulačních opatření, - použití opatření systému hospodářské mobilizace. 2.8.1.3 Ústřední správní úřad Ústřední správní úřad v systému HOPKS v okruhu své působnosti [25]: - vypracovává koncepci HOPKS jako součásti koncepce rozvoje svěřeného odvětví, - zpracovává plán nezbytných dodávek, 233 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - uplatňuje požadavky na vytvoření SHR, - kontroluje přípravu HOPKS u PaPFO zapojených do systému nouzového hospodářství nebo do systému hospodářské mobilizace a poskytuje potřebné informace o HOPKS těmto osobám, - odpovídá za přípravu činností umožňující uskutečnění regulačních opatření, - podílí se na systému dalšího profesního vzdělávání pracovníků správních úřadů a dodavatelů mobilizačních dodávek v oblasti HOPKS, který zajišťuje SSHR. Ústřední správní úřad v okruhu své působnosti zajišťuje nezbytnou dodávku [25]: - kterou krajský úřad nemůže zajistit v rámci svého správního obvodu, - jejíž význam přesahuje správní obvod kraje, nebo - jedná-li se o podporu činnosti ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, záchranných sborů, havarijních služeb nebo ZZs zřízených v okruhu jeho působnosti. 2.8.1.4 Orgány kraje Hejtman kraje zajišťuje připravenost kraje v systému HOPKS, přičemž ostatní orgány kraje se na této připravenosti podílejí. Za tímto účelem hejtman kraje: - řídí a kontroluje přípravu a provedení HOPKS, - zajišťuje přidělení zásob pro humanitární pomoc, - nařizuje regulační opatření podle § 21 zákona o HOPKS [25]. Krajský úřad v systému HOPKS: [25] - zpracovává plán nezbytných dodávek kraje s využitím plánů nezbytných dodávek ORP, jejichž zpracování koordinuje, - zabezpečuje nezbytnou dodávku k uspokojení základních životních potřeb obyvatel kraje, - zajišťuje činnosti umožňující přijetí regulačních opatření. 2.8.1.5 Orgány obce s rozšířenou působností Starosta ORP zajišťuje připravenost správního obvodu ORP v systému HOPKS. Na této připravenosti se dále podílejí ostatní orgány ORP. Obecní úřad ORP v systému HOPKS [25]: - zpracovává plán nezbytných dodávek ORP, - plní úkoly uložené krajským úřadem, - zajišťuje činnosti umožňující přijetí regulačních opatření. 2.8.1.6 Hasičský záchranný sbor kraje HZS kraje v oblasti HOPKS zabezpečuje zejména [25]: - řízený sběr dat v systému nouzového hospodářství, - činnost ochraňovatele SHR. HZS kraje zabezpečuje řízený sběr dat o nezbytných dodávkách a jejich dodavatelích na území kraje v systému nouzového zásobování. Ke sběru údajů je využíván informační systém ARGIS, způsob vyžadování a popis systému je popsán viz kapitola 2.8.7.2 části III. 234 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ HZS kraje v rámci systému státních hmotných rezerv zajišťuje ochraňování pohotovostních zásob a hmotných rezerv. Způsob a činnost ochraňování zásob u HZS ČR je popsán viz kapitola 2.8.4.1 části III. 2.8.2 Systém nouzového hospodářství Systém nouzového hospodářství zabezpečuje nezbytné dodávky pro: - zajištění základních životních potřeb obyvatelstva, (za zajištění základních životních potřeb lze považovat zabezpečení nouzového ubytování, nouzového zásobování potravinami a pitnou vodou, nouzových základních služeb obyvatelstvu, nouzových dodávek energií a humanitární pomoc včetně psychosociální pomoci postiženému obyvatelstvu) - podporu činnosti HZS, - podporu výkonu státní správy. Systém nouzového hospodářství vychází z požadavku, aby zajištění potřebných věcných zdrojů probíhalo pokud možno způsobem obvyklým v období mimo KS. Cílem nouzového hospodářství tedy je, že potřebné nezbytné dodávky jsou získávány především od ekonomických subjektů, které je běžně používají ve své podnikatelské činnosti (PaPFO). Státem jsou vytvářeny jen ty zdroje, které nejsou dostupné na území státu (ať už z hlediska potřebných komodit, množství nebo času). Nezbytnou dodávku vyžadovanou v systému nouzového hospodářství hradí orgán krizového řízení, který rozhodl o jejím využití. V případě, že krajský úřad ve svém správním obvodu nenalezne dodavatele nezbytné dodávky, uplatní požadavek na její zajištění u toho ústředního správního úřadu, kterému zvláštní právní předpis svěřuje v daném okruhu působnost. Pokud ani věcně příslušný ústřední správní úřad prokazatelně nemůže zajistit nezbytnou dodávku v okruhu své působnosti, požádá SSHR o vytvoření pohotovostních zásob nebo o uhrazení nákladů na uchování výrobních schopností. K evidenci potřebných nezbytných dodávek, jejich dodavatelů a nezbytných dodávek, které nelze na daném území zajistit slouží plán nezbytných dodávek, který je samostatná část krizového plánu správního úřadu, kraje a ORP. [25] [220] 2.8.2.1 Plán nezbytných dodávek Postup zpracování plánu nezbytných dodávek Správní úřad na základě požadavků vyplývajících z postupů pro řešení konkrétních druhů hrozících KS identifikovaných v analýze ohrožení krizových plánů zpracuje seznam nezbytných dodávek pro svůj správní obvod nebo pro okruh svěřené působnosti. Zpracovatel plánu nezbytných dodávek sestaví přehled dostupných dodavatelů nezbytných dodávek ve svém správním obvodu a zahrne do něj všechny zjištěné dodavatele nezbytné dodávky, přitom se neomezuje svojí potřebou vyplývající z krizových plánů. Správní úřad si vyžádá z obchodního nebo živnostenského rejstříku údaje o možných dodavatelích nezbytných dodávek; pokud údaj není v příslušném rejstříku uveden, vyžádá si ho podle zákona o krizovém řízení u HZS kraje. Řízený sběr dat od dodavatelů (PaPFO) je zabezpečen cestou HZS kraje, který je za účelem přípravy na krizové situace oprávněn vyžadovat, shromažďovat a evidovat údaje v souladu s § 15 odst. 3 krizového zákona. [24] Plán nezbytných dodávek vždy obsahuje: - seznam požadovaných nezbytných dodávek, 235 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - seznam nezajištěných nezbytných dodávek - přehled dodavatelů nezbytných dodávek. Pozn.: Vzhledem ke skutečnosti, že ke zpracování plánu nezbytných dodávek slouží jednotný informační systém ARGIS není v této části dále rozebírán obsah jednotlivých částí. Podrobný obsah jednotlivých částí plánu nezbytných dodávek je stanoven § 2 vyhlášky [81]. Pokud je zpracovatelem plánu nezbytných dodávek ústřední správní úřad, uvede v seznamu požadovaných nezbytných dodávek kromě vlastních požadavků i všechny nezbytné dodávky pro daný okruh svěřené působnosti uplatněné ostatními správními úřady a přehled dodavatelů pro jejich zajištění. Pokud je zpracovatelem plánu nezbytných dodávek krajský úřad, uvede v seznamu požadovaných nezbytných dodávek kromě vlastních požadavků i nezbytné dodávky ORP svého správního obvodu, které předem posoudí z hlediska jejich účelnosti. O zahrnutí požadovaných nezbytných dodávek do plánu nezbytných dodávek kraje a o způsobu jejich zajištění informuje příslušný obecní úřad ORP. Ústřední správní úřad zapracuje do svého plánu nezbytných dodávek také seznam položek pohotovostních zásob vytvořených na základě jeho návrhu, v němž uvede jejich druh, množství a rozmístění. Správní úřad může do plánu nezbytných dodávek zahrnout i další údaje, které mu po vyhlášení krizových stavů umožní zabezpečit nezbytnou dodávku. [81] Při zpracování plánu nezbytných dodávek ORP se vychází z potřeb pro řešení KS rozpracovaných v krizovém plánu ORP. Požadované potřeby jsou vybrány z číselníku nezbytných dodávek, který je zpracován SSHR a obsahuje různé prostředky a služby využitelné v rámci systému HOPKS. Položky jsou v číselníku nezbytných dodávek rozděleny na základní a rozšířené. K takto vybraným nezbytným dodávkám navrhne ORP vhodné dodavatele působící na správním území ORP. Návrh dodavatelů předá přímo (IS ARGIS, email, atd.) nebo přes krajský úřad (koordinace činnosti sběru dat) HZS kraje k oslovení. HZS kraje na základě oprávnění dle § 15 krizového zákona [24] osloví daného dodavatele a zjištěné informace zanese do IS ARGIS. V případě, že na správním území ORP není vhodný dodavatel nezbytné dodávky, předávají se nezajištěné nezbytné dodávky krajskému úřadu, který k jejich zabezpečení navrhuje dodavatele působící na území kraje. V případě, že na území kraje není vhodný dodavatel nezbytné dodávky, uvede se tato skutečnost jako nezajištěná nezbytná dodávka v plánu nezbytných dodávek kraje a tím se předá k řešení věcně příslušnému ústřednímu správnímu úřadu. 2.8.3 Systém hospodářské mobilizace Systém hospodářské mobilizace je organizační, materiální, personální a jiná opatření, kterými ústřední správní úřad zabezpečuje mobilizační dodávku pro potřeby ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů za stavu ohrožení státu a válečného stavu. Na základě požadavků ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů zpracuje ústřední správní úřad, kterému zvláštní právní předpis svěřuje pravomoc k jejich řízení (objednatel mobilizační dodávky), plán hospodářské mobilizace. Objednatel mobilizační dodávky o jejím zajištění uzavře s dodavatelem mobilizační dodávky písemnou smlouvu. Pro zajištění mobilizační dodávky se nepoužije smlouva o uzavření budoucí smlouvy. Každé uzavření, změnu nebo zrušení smlouvy o mobilizační dodávce oznámí smluvní strany věcně příslušnému ústřednímu správnímu úřadu a SSHR. Dodavatel mobilizační dodávky je oprávněn podmínit svoje plnění požadavkem na zajištění prokazatelně nezbytných materiálních prostředků, případně na finanční úhradu přípravy mobilizační dodávky, včetně úhrady za uchování výrobních schopností. Tyto výdaje jsou hrazeny z rozpočtové kapitoly SHR. Po vyhlášení krizového stavu je dodavatel mobilizační dodávky je povinen 236 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ přednostně plnit mobilizační dodávku a neprodleně informovat objednatele mobilizační dodávky o všech okolnostech, které by mohly přednostní plnění mobilizační dodávky ohrozit nebo znemožnit. Objednatel mobilizační dodávky je povinen nahradit dodavateli mobilizační dodávky škodu vzniklou v důsledku prodlení s plněním dodávky, která je předmětem plnění podle jiné smlouvy, pokud dodavatel mobilizační dodávky prokáže, že mu škoda vznikla v přímé souvislosti s přednostním plněním mobilizační dodávky a tento důvod byl jedinou příčinou jeho prodlení s plněním podle jiné smlouvy. Obdobně je objednatel mobilizační dodávky povinen nahradit dodavateli mobilizační dodávky i úrok z prodlení, poplatek z prodlení a smluvní nebo jinou pokutu. [25] Dodavatel mobilizační dodávky může být jmenován subjektem hospodářské mobilizace (dále „SHM“). V odůvodněných případech na návrh věcně příslušného ústředního správního úřadu může být SHM jmenován i dodavatel nezbytné dodávky, který ji zajišťuje pro stav ohrožení státu a válečný stav. Při jmenování SHM se zjišťuje, zda ekonomická situace subjektu a technické předpoklady umožní plnit mobilizační nebo nezbytnou dodávku v požadovaných termínech a kvalitě a zda splní požadavky kladené na ochranu utajovaných informací. SHM je jmenován a odvolán rozhodnutím předsedy SSHR. Řízení o jmenování SHM je možné zastavit v případě, že účastník řízení ani po opakované výzvě nepředložil potřebné důkazy nebo v průběhu řízení byl zrušen podle zvláštního právního předpisu. SSHR vydává SHM osvědčení o jmenování, kterým se prokazuje třetím osobám při uplatnění svých práv. Osvědčení je veřejnou listinou a jeho držitel je povinen ho vrátit SSHR nejpozději do 30 dnů poté, co nabylo právní moci rozhodnutí předsedy SSHR o odvolání SHM. Při zrušení právnické osoby nebo po smrti podnikající fyzické osoby je likvidátor, právní nástupce nebo dědic povinen vrátit osvědčení ve stejné lhůtě. Důvody pro odvolání SHM jsou uvedeny v § 1ž odst 4 zákona. [25] SHM je osvobozen od povinnosti poskytnout věcné prostředky stanovené zvláštním právním předpisem [20] a je oprávněn v souladu s plánem opatření hospodářské mobilizace požadovat pro své zaměstnance zajišťující mobilizační dodávku zproštění mimořádné služby. SHM uplatní v době před vyhlášením KS u územně příslušného krajského úřadu požadavek na zajištění pracovních sil a věcných prostředků nezbytných pro splnění mobilizační dodávky. [25] 2.8.3.1 Plán opatření hospodářské mobilizace Plán opatření hospodářské mobilizace zpracovává PaPFO, která je dodavatelem mobilizační dodávky, s nímž objednatel mobilizační dodávky uzavřel smlouvu podle § 13 odst. 2 zákona [25] (finální dodavatel), nebo dodavatel mobilizační dodávky, která podmiňuje nebo kompletuje předmět dodávky pro finálního dodavatele, nebo SHM jmenovaný podle § 16 odst. 1 věty druhé zákona [25]. Dodavatel mobilizační dodávky předává vybrané údaje tohoto plánu do 30 dnů po zpracování objednateli mobilizační dodávky, věcně příslušnému ústřednímu správnímu úřadu, SSHR, územně příslušnému krajskému úřadu. Předané údaje je povinen aktualizovat. Postup zpracování a obsah plánu opatření hospodářské mobilizace je stanoven vyhláškou [81]. 2.8.3.2 Plán hospodářské mobilizace Plán hospodářské mobilizace je samostatná část krizového plánu zpracovaná ústředním správním úřadem v systému hospodářské mobilizace (objednatel mobilizační dodávky). Postup zpracování a obsah plánu hospodářské mobilizace je stanoven vyhláškou [81]. 237 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ 2.8.4 Použití státních hmotných rezerv Systém SHR vytváří materiální zdroje nezbytné pro řešení MU a KS, které není možné zajistit u ekonomických subjektů (PaPFO) a za jejichž zajištění odpovídá stát. SHR jsou vlastnictvím státu a výdaje na jejich pořízení, ochraňování a skladování se hradí ze státního rozpočtu. Na úhradu výdajů na pořízení SHR při jejich obměnách a záměnách může SSHR použít příjmů za prodané SHR. Tyto příjmy jsou převoditelné do dalšího roku a nejsou příjmy státního rozpočtu. SHR vznikají na základě požadavků krizových plánů ústředních správních úřadů. Nakládání se státními hmotnými rezervami zabezpečuje dle zákona [10] SSHR. Z hlediska účelu se SHR člení na hmotné rezervy, mobilizační rezervy, pohotovostní zásoby a zásoby pro humanitární pomoc. Hmotné rezervy tvoří vybrané základní suroviny, materiály, polotovary a výrobky. Jsou určeny pro zajištění obranyschopnosti a obrany státu, pro odstraňování následků KS a pro ochranu životně důležitých hospodářských zájmů státu. Hmotné rezervy tvoří zejména strategické rezervy státu v oblasti nouzových zásob ropy a ropných produktů a zásob pro zajištění surovinové a potravinové bezpečnosti ČR. Mobilizační rezervy tvoří vybrané základní suroviny, materiály, polotovary, výrobky, stroje a jiné majetkové hodnoty určené pro zajišťování mobilizačních dodávek. Pohotovostní zásoby tvoří vybrané základní materiály a výrobky, určené k zajištění nezbytných dodávek pro podporu obyvatelstva, činnosti havarijních služeb a HZS ČR po vyhlášení krizových stavů a také pro materiální humanitární pomoc poskytovanou do zahraničí. Použití pohotovostních zásob může být po dohodě s SSHR prodlouženo i po zrušení krizových stavů. Pohotovostní zásoby se vytváří u těch potřeb, které nelze zajistit obvyklým způsobem v systému nouzového hospodářství. [25] O použití pohotovostních zásob při vyhlášení krizového stavu rozhoduje vedoucí ústředního správního úřadu, na základě jehož požadavku byly pohotovostní zásoby vytvořeny. O použití pohotovostních zásob podle § 22 zákona o IZS [23] rozhoduje SSHR v součinnosti s MV. SSHR poskytuje pohotovostní zásoby příjemci, kterým může být správní úřad, orgán územní samosprávy, záchranný sbor, havarijní služba, zdravotnická záchranná služba nebo Policie ČR. Příjemce je dále oprávněn poskytnout pohotovostní zásoby PaFO nebo jiné OSS. Poskytnuté pohotovostní zásoby, mimo zásob, které byly spotřebovány, je příjemce povinen vrátit do 60 dnů po zrušení krizového stavu. V případě vyhlášení stavu nebezpečí může o použití pohotovostních zásob rozhodnout krajský úřad, pokud: - jsou pohotovostní zásoby uložené v jeho správním obvodu, - použití pohotovostních zásob je v mezích jeho plánu nezbytných dodávek - pohotovostní zásoby jsou použity k odvrácení bezprostředního ohrožení života nebo zdraví obyvatel jeho správního obvodu nebo odvrácení bezprostředně hrozící značné škody. Krajský úřad je povinen o použití pohotovostních zásob neprodleně informovat SSHR a vedoucího ústředního správního úřadu, na základě jehož požadavku byly pohotovostní zásoby vytvořeny, a to nejpozději do 3 kalendářních dnů od jejich použití. Oprávnění se nevztahuje na položky SHR, které nejsou pohotovostními zásobami. Vydané pohotovostní zásoby je osoba povinna vrátit do 15 kalendářních dnů po zrušení krizového stavu. [25] Zásoby pro humanitární pomoc tvoří vybrané základní materiály a výrobky určené po vyhlášení krizových stavů k bezplatnému poskytnutí fyzické osobě vážně materiálně postižené. O vydání zásob pro humanitární pomoc rozhoduje předseda SSHR na základě požadavku hejtmana 238 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ nebo starosty ORP. Přidělení zásob pro humanitární pomoc fyzickým osobám vážně postiženým KS zajišťuje hejtman nebo starosta ORP, kterému byly zásoby pro humanitární pomoc poskytnuty. Vydané zásoby se neuhrazují, ani nevracejí. Nakládání se zásobami pro humanitární pomoc se řídí stejnými zásadami jako nakládání s ostatními složkami SHR, nestanoví-li zákon jinak. [25] 2.8.4.1 Ochraňování pohotovostních zásob u HZS ČR MV - GŘ HZS ČR a HZS kraje (ochraňovatelé) zajišťují ochraňování pohotovostních zásob věcných prostředků SSHR, které jsou stále připraveny k rychlému výdeji a použití při řešení MU nebo KS. MV-GŘ HZS ČR zabezpečuje ochraňování pohotovostních zásob využitím SOZ Olomouc. Ochraňování pohotovostních zásob je prováděno na základě smluvního ujednání (zápisem o ochraňování) mezi MV-GŘ HZS ČR a SSHR a pokynem GŘ HZS ČR [161]. Hlavním úkolem ochraňovatele je zabezpečit uložení a uskladnění věcných prostředků pohotovostních zásob a nakládat s nimi tak, aby byly ve správném technickém stavu připraveny k okamžitému výdeji a použití. Po dobu ochraňování ochraňovatel odpovídá za jejich funkčnost, ošetřuje a uskladňuje je tak, aby v případě potřeby byly vždy k dispozici. Ochraňovatel vede evidenci a účetnictví o majetku ochraňovaných zásob a dodržuje požadavky na evidenci a hospodaření s tímto majetkem specifikované SSHR, k tomu účelu využívá informační systém KISKAN (viz kapitola 2.8.7.1 části III). U HZS kraje se v rámci ochraňování pohotovostních zásob ochraňují věcné prostředky pro: - likvidaci požárů (hasiva a pěnidla), - odstraňování následků povodní a ropných havárií (čerpadla, protipovodňové zábrany, vysoušeče, olejové separátory, atd.), - zabezpečení náhradních zdrojů elektrické energie (elektrocentrály a kabelové soupravy) - detekci a dekontaminaci (SDO, SDT), - zabezpečení činnosti IZS ropnými produkty (cisterny na pohonné hmoty), - vyprošťování osob a záchranné práci při dopravních nehodách (kontejnery a automobily), - nouzové přežití obyvatelstva (kontejnery, úpravny vody, stany pro MZHP). 2.8.4.2 Plán vytváření a udržování státních hmotných rezerv Plán vytváření a udržování státních hmotných rezerv k zajištění bezpečnosti ČR je základním plánovacím dokumentem pro zajištění opatření v oblasti nouzového hospodářství, hospodářské mobilizace a tvorby SHR. Jeho přílohu tvoří skladba hmotných rezerv, jejich minimální limity a orientační cílové stavy. Plán zpracovává SSHR a jeho realizace probíhá vždy ve dvouletém období po ukončení dvouletého plánovacího cyklu. Po jeho projednání ve stálé komisi předsedy SSHR a v BRSjej schvaluje vláda ČR. Struktura plánu zahrnuje následující oblasti [220]: - nouzové hospodářství - hospodářskou mobilizaci, - hmotné rezervy, - celkové shrnutí finančních nákladů a zdrojů financování 239 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ 2.8.5 Výstavba nezbytné infrastruktury Výstavbou nezbytné infrastruktury je pokryta část požadavků na materiální zdroje, která má infrastrukturní charakter. Nezbytnou infrastrukturou k přípravě a přijetí HOPKS se rozumí (infrastruktura): - stavby určené pro účely HOPKS ve vlastnictví ČR, k nimž má příslušnost hospodařit správní úřad, - stavby sloužící pro účely HOPKS, k nimž má ČR zřízeno věcné břemeno a které jsou ve vlastnictví PaPFO, - technické zabezpečení staveb uvedených v první odrážce (vnitřní rozvody inženýrských a telekomunikačních sítí, počínaje přípojkou k veřejnému rozvodu těchto sítí), - technologické vybavení staveb uvedených v první odrážce, - pozemní komunikace, dráhy, přístavy a letiště sloužící pro dopravní obsluhu staveb uvedených v první odrážce. Požadavky na výstavbu infrastruktury vyplývají z krizových plánů. V případě výstavby nových objektů infrastruktury určených k zajištění hospodářských opatření pro krizové stavy a jejichž výstavba má být hrazena z rozpočtové kapitoly Správy uplatňuje požadavek ústřední správní úřad u Správy. Údržbu objektů infrastruktury zajišťuje správní úřad, který k nim má příslušnost hospodařit. [25] 2.8.6 Systém regulačních opatření Regulační opatření slouží ke snížení spotřeby nedostatkových surovin, výrobků a dodávek služeb nebo k usměrnění spotřeby a dodávek. Regulační opatření jsou realizována v souladu s krizovými plány v případech, kdy KS nabývá takového rozsahu, že běžné ekonomické nástroje nejsou při zajišťování nezbytných dodávek dostatečně účinné. Mohou být nařízena jen v případě, že účinku s nimi spojeného nelze dosáhnout jinak a to jen na nezbytně nutnou dobu. Zrušení regulačních opatření musí být nejpozději při zrušení krizových stavů. V případě, že na vyhlášený krizový stav bezprostředně navazuje vyhlášení jiného krizového stavu, může orgán oprávněný k vyhlášení krizového stavu rozhodnout o ponechání některých dříve nařízených regulačních opatření v platnosti. [25] Způsob plnění regulačních opatření je rozpracován v operativní části krizového plánu správního úřadu, kraje nebo ORP [117]. Další informace o regulačních opatřeních = krizových opatřeních jsou uvedeny viz kapitola 1.8.3 části III. 2.8.7 Informační podpora HOPKS Správní úřady při přípravě a přijetí opatření podle zákona [25] využívají informační systémy pro podporu HOPKS. Informační podporu zabezpečuje SSHR a patří do ní celkové zajištění informací o věcných zdrojích potřebných k pokrytí nezbytných dodávek v systému nouzového hospodářství. Základním cílem informační podpory HOPKS je poskytnout orgánům krizového řízení informační nástroje na podporu plánovacích a rozhodovacích procesů v oblasti zajišťování věcných zdrojů pro řešení KS. [220] 240 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Obr. 50 Organizační schéma pro informační podporu HOPKS [220]. 2.8.7.1 Krizový informační systém SSHR (KISKAN) SSHR vytvořila, provozuje a rozvíjí krizový informační systém KISKAN jako hlavní nástroj informační podpory HOPKS v oblasti tvorby SHR a jejich použití. Tento informační systém umožňuje zejména [222]: - evidenci SHR u ochraňovatelů, - komplexní přehled o SHR, zejména o místu skladování, disponibilitě a použití při MU nebo KS, - podrobný, systematicky uspořádaný zápis o položkách evidovaných rezerv, - využití databáze pro podporu krizového plánování a pro řešení KS, - export přenosových souborů do souhrnné databáze SSHR, jako základní zdroj informací pro IS KRIZKOM při řešení požadavků na věcné zdroje za krizových stavů, při jiných MU a při poskytování humanitární pomoci, nebo zahraniční humanitární pomoci, - adekvátní ochranu dat. Další informace o krizovém informačním systému KISKAN jsou uvedeny na internetových stránkách http://kiskan.sshr.cz. 241 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Obr. 51 Ukázka struktury a prostředí IS KISKAN – verze 7.00 [222] 2.8.7.2 Informační systém ARGIS Informační systém ARGIS, který rovněž provozuje a rozvíjí SSHR, slouží k plánování civilních zdrojů jako hlavní nástroj informační podpory HOPKS v oblasti zajišťování věcných zdrojů. Jeho hlavním cílem je pomoci orgánům krizového řízení od úrovně obecních úřadů ORP, přes úroveň krajských úřadů až po ministerstva a ostatní ústřední správní úřady při plnění povinností v oblasti HOPKS. K zabezpečení plnění těchto povinností systém ARGIS informačně podporuje především: - systém nouzového hospodářství s důrazem na zpracování plánu nezbytných dodávek, - systém hospodářské mobilizace s důrazem na tvorbu a zpracování související plánovací dokumentace, - zpřístupnění vybraných informací o SHR určeným orgánům krizového řízení, - vedení evidence objektů z hlediska jejich užitných vlastností a atributů jejich vlastníků a provozovatelů. Systém ARGIS umožňuje: - práci s daty podle územní nebo resortní příslušnosti, 242 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - podporu zpracování tabulkových přehledů plánu nezbytných dodávek jako nedílné součásti krizového plánu. Systém ARGIS je realizován jako centrální systém s modulární strukturou, kde nad společnou servisní částí (správa číselníků a registrů, nástroje pro práci s mapovými podklady, komunikační subsystém se správou účtů a práv) jsou vytvářeny moduly jednotlivých aplikací. Centrální systém umožňuje řízený sběr dat a následně práci s nimi podle územní nebo resortní příslušnosti. S využitím stejné technologie zpracování je realizován i systém formulářového sběru dat od PaPFO. Uživatelé systém využívají pomocí dálkového přístupu prostřednictvím bezpečné komunikace v prostředí internetu s rozdílnými přístupovými právy a zabezpečením. Práva uživatelů jsou odvozena od působnosti správního úřadu a přidělené role konkrétního uživatele. [221] Další informace o informačním systému ARGIS jsou uvedeny na stránkách www.argis.cz. Obr. 52 Ukázka prostředí ARGIS [221] Záloha dat pomocí aplikace KRIZDATA Pro případ ztráty připojení k internetu byl vytvořen aplikační software krizových dat KRIZDATA, který je určen pro provoz v lokálním režimu. Aplikace využívá data vložená do systému ARGIS, která si uživatel pravidelně aktualizuje ve svém počítači a je poskytována bezplatně. Je určena pro orgány krizového řízení vyjmenované v krizovém zákoně [24]. Aplikace umožňuje pomocí webových služeb stažení aktuálních dat ze systému ARGIS, která jsou připravována SSHR se stavem k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce. [223] Další informace o aplikaci KRIZDATA jsou uvedeny na stránkách www.krizdata.cz 2.8.7.3 Informační systém krizové komunikace (IS KRIZKOM) Informační systém krizové komunikace IS KRIZKOM je nástroj pro koordinaci a podporu procesů při řešení požadavků na věcné zdroje za krizových stavů, které orgány krizového řízení potřebují k překonání KS nebo k odstranění jejich následků. Systém vyvíjí a provozuje SSHR 243 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ a pro zobrazování informací o věcných zdrojích využívá databázi ARGIS a KISKAN a umožňuje [224]: - práci s daty podle územní nebo resortní příslušnosti, - poskytuje informace o SHR, - zobrazuje informace o věcných zdrojích u podnikatelských subjektů zařazených do plánu nezbytných dodávek, - umožňuje jednotné a jednoznačné zpracování požadavku na věcné zdroje, automatizovaný souhrn požadavků, posuzování uplatněných požadavků (zjištění disponibility věcných zdrojů, které lze zajistit na daném stupni – ve správním obvodu orgánu krizového řízení, nebo v jeho odborné působnosti), - zabezpečuje postoupení požadavků, které na daném stupni nelze zajistit, orgánu krizového řízení vyššího stupně, - poskytuje notifikace (upozornění) o potřebě řešit požadavek na věcné zdroje (SMS, e-mail), - průběžně informuje každý článek řízení o stavu řešení požadavku, který uplatnil na vyšším stupni, - propojuje krizové štáby ORP, krizové štáby krajů, krizové štáby ústředních správních úřadů, ÚKŠ a ochraňovatele SHR a umožňuje vzájemnou komunikaci mezi odbornými pracovními skupinami ÚKŠ a resorty, - realizuje předávání požadavku k řešení garantujícímu ústřednímu správnímu úřadu a součinnostnímu ústřednímu správnímu úřadu, - umožňuje přijmout návrh řešení od garantujícího ústředního správního úřadu a informuje o řešení žadatele a orgány krizového řízení, které se na řešení požadavku podílely, - systém umožní poskytnout informaci o nabízené humanitární pomoci nebo materiální zahraniční humanitární pomoci orgánům krizového řízení, - adekvátní ochranu dat. Další informace o informačním systému krizové komunikace IS KRIZKOM jsou uvedeny na stránkách www.krizkom.cz. 2.9 Vzájemné vazby mezi krizovými, havarijními a ostatními plány Plánovací dokumentaci lze rozdělit na objektovou a územní. Územní dokumentaci lze dále rozdělit do jednotlivých úrovní: obec, ORP, kraj a ČR. Obecně lze říci, že na úrovni obce nemá starosta obce ani obecní úřad povinnost zpracovat jakoukoliv dokumentaci k zajištění připravenosti na MU a a KS a jejich řešení (tzn. podle zákona o IZS [23] a krizového zákona [24]). Podle těchto právních předpisů však orgány obce zajišťují připravenost na MU a KS. Na úrovni obcí existuje alespoň povodňový plán, který musí mít zpracovány ty obce, které jsou ohroženy přirozenými povodněmi (tyto obce stanovuje obecní úřad ORP jako povodňový orgán mimo povodeň vyššího stupně). (Příklad z praxe: V jihomoravském kraji byl z tohoto důvodu vytvořen vzor „Plánu odezvy orgánů obce na vznik mimořádné události“, který slouží pro přípravu a řešení MU, které mohou nastat v katastru konkrétní obce. Je základním dokumentem obecního úřadu pro zabezpečení úkolů a opatření na ochranu životů, zdraví, majetku nebo životního prostředí při vzniku MU. Tento plán 244 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ lze využít i při řešení KS. Vzor plánu je volně ke stažení na portálu krizového řízení v Jihomoravském kraji – KRIZPORT.) Na úrovni ORP je zpracován krizový plán k přípravě a řešení KS ve správním obvodu ORP. Havarijní plán ORP neexistuje, takže MU jsou zde řešeny v souladu s HPK. Na první pohled to může vypadat nelogicky, ale vzhledem k „standardizovaným“ typům MU, které se řeší prakticky stejně kdekoli, to není třeba. Navíc v případě provozovatelů ohrožujících objektů jsou často zpracovány havarijní plány podle zvláštních právních předpisů (např. dle zákona o PZH [21] nebo vodního zákona [26]), nebo třeba dokumentace zdolávání požárů [14] a další. Na úrovni kraje je zpracován HPK a krizový plán kraje, které vše zastřešují. Jediný typ dokumentu, který je zpracován pro všechny úrovně řízení, je povodňový plán. Na celostátní úrovni je tedy (kromě Plánu obrany ČR) zpracováván Povodňový plán ČR. Nad rámec právních předpisů existuje ještě Pandemický plán ČR jako základní dokument sloužící k řešení pandemické situace v ČR. Jednotlivé rezorty a kraje na základě tohoto dokumentu zpracovávají pandemické plány v rámci své resortní/územní působnosti. Poznámka: Podle připravovaného nového atomového zákona se předpokládá i zpracování Národního radiačního havarijního plánu ČR. Pokud jde o PaPFO, ty kromě výše zmíněných havarijních plánů mohou mít zpracován vnitřní havarijní plán podle zvláštních právních předpisů [6][21], nebo plán krizové připravenosti, pokud se podílejí na plnění úkolů z krizového plánu, nebo pokud jsou subjektem KI. Mezi havarijními plány a krizovými plány je v praxi častá provázanost. Co je komplexně řešeno v jednom dokumentu, nemusí být duplicitně uvedeno v jiném (lze řešit odkazem na příslušnou část dokumentu. Toto lze ilustrovat na následujících hypotetických příkladech: Příklad 1: Z důvodu dlouhodobých srážek vlivem přechodu několika atmosférických front dojde na území ČR k nasycení podloží vodou a mírnému růstů hladin toků. Obce ohrožené vodními toky cestou svých povodňových komisí sledují vývoj situace a přijímají preventivní opatření uvedená v povodňových plánech obcí (kontrola břehů, mostů, lávek, hlídková činnost, uvolňování překážek na toku). K realizaci těchto opatření se pravidelně scházejí povodňové komise dotčených obcí nebo ORP. K výraznému zhoršení dojde po příchodu teplé fronty, následované frontou studenou, která vytváří okluzní frontu nad územím ČR, z níž vypadávají další srážky v množství cca 20-50 mm denně po dobu několika po sobě jdoucích dnů. Nasycená půda a naplněná vodní díla již nedokážou akumulovat další srážky a v řádu hodin dochází k vzestupu hladin vodních toků nad úroveň 2. SPA (nastává povodeň). Dochází již k prvním rozlivům a vzhledem k negativní prognóze pracují povodňové komise v nepřetržitém režimu. Množí se požadavky na zásah JPO (čištění vodních toků, zprůchodnění mostů, čerpání vody ze sklepa). Povodňové komise stále postupují podle povodňových plánů, důraz je kladen na včasné informování o vývoji situace a o provedených manipulacích na tocích a vodních dílech. Povodňové komise ORP mohou preventivně vyhlásit 2. SPA na území celého správního obvodu ORP. Se stoupajícími hladinami vodních toků dochází k ohrožení prvních níže položených částí obcí (3.SPA) a je nutné nařídit evakuaci. Evakuace je řízena veliteli zásahů v součinnosti se starosty obcí. Evakuované osoby jsou umísťovány do objektů, které jsou k tomu vytipovány v HPK. Pro evakuované je zajištěno nouzové ubytování a stravování dle plánu nouzového přežití v HPK. Tato opatření již řeší aktivované krizové štáby ORP a krajů. Situace se stále zhoršuje a v některých případech je nutné vzhledem k rychlosti nástupu povodňové vlny provádět varování obyvatel sirénami a urychlenou evakuaci, v některých případech i za použití vrtulníků. OPIS HZS krajů vyhlašují zvláštní stupeň poplachu dle Poplachového plánu IZS. Vzhledem k rozsahu povodní je v několika krajích postupně hejtmany krajů vyhlášen stav nebezpečí. Orgány krizového řízení postupují podle krizových plánů ORP a kraje. K provádění ZaLP jsou do nejpostiženějších krajů povolány ostatní složky IZS (např. vyčleněné SaP Armády ČR) a vláda následně vyhlašuje nouzový stav. 245 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Příklad 2: U firmy XY dojde při manipulaci s nebezpečnými látkami k poškození kontejneru úniku nebezpečné látky, která je toxická (tj. nebezpečná pro životní prostředí a člověka). V první fázi bude při likvidaci havárie využita objektová plánovací dokumentace (VniHP, havarijní plán podle vodního zákona, příp. dokumentace zdolávání požáru pro zasahující složky IZS). Havárie se rozvíjí, nebezpečná látka uniká do kanalizace a vodoteče a dochází i k úniku výparů do životního prostředí. Lze očekávat nutnost varování a informování obyvatelstva, příp. ukrytí a evakuace. Je-li objekt zařazen do skupiny „B“ podle zákona o PZH, složky IZS postupují podle VněHP. Pokud není, tak se postupuje podle HPK (zejm. podle plánů konkrétních činností, jako např. plán vyrozumění, varování, evakuace a nouzového přežití). V případě, kdy by se havárie dále rozvíjela (nebo to lze důvodně očekávat) do takového rozsahu, že již by nebylo možné ZaLP zvládat běžnými silami a prostředky složek IZS a činností správních úřadů, lze vyhlásit krizový stav (v tomto případě stav nebezpečí) pro ohroženou oblast. Režim krizového stavu umožňuje bezodkladně povolat další SaP (zpravidla v režimu koordinace ZaLP na strategické úrovni) a zajistit formou uplatnění krizových opatření okamžité řešení situace bez ohledu na běžné postupy. To se týká např. urychlení procesu financování, rozhodování a realizace např. při odstraňování staveb nebo porostů nebo naopak budování ochranných staveb, omezení práv občanů apod. Orgány krizového řízení na úrovni ORP a kraje postupují podle krizových plánů ORP/kraje, ve kterých jsou rozpracovány postupy pro řešení dané KS, včetně procesu realizace jednotlivých krizových opatření. Příklad 3: V JE dojde k technické poruše na chladícím okruhu reaktoru. Dojde k úniku radioaktivní vody z primárního okruhu reaktoru. Provozovatel JE postupuje v souladu s VniHP. Havárie se rozvíjí a radiace se dostává mimo hranice objektu reaktorovny v areálu JE. Vzhledem k tomu, že se jedná o MU 2. stupně podle vyhlášky 318/2002 Sb., [72] jsou vyrozuměny složky IZS. OPIS HZS kraje informuje krajský úřad a starosty dotčených ORP, kteří aktivují své krizové štáby připravují případná neodkladná opatření. Havárie přerůstá do MU 3. stupně s únikem radiace do životního prostředí. Je nutné řešit opatření ochrany obyvatelstva (varování, informování, ukrytí, jodová profylaxe, evakuace) podle VněHP. Vzhledem k rozsahu havárie je hejtmanem kraje vyhlášen stav nebezpečí a orgány krizového řízení postupují podle krizového plánu kraje krizových plánů ORP, zejména se realizují krizová opatření (pracovní povinnost, přednostní zásobování, evakuace, hlášení přechodné změny pobytu osob). Dotčené subjekty (ORP, dopravci, ubytovací zařízení apod.) souběžně postupují podle svých plánů krizové připravenosti. 3 Krizové štáby na úrovni kraje, ORP a obce 3.1 Právní předpisy a další související dokumenty - Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů [23] - Zákon č. 240/200 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) [24] - Nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) [46] - Vyhláška Ministerstva vnitra č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému [74] - Směrnice Ministerstva vnitra č. j. MV-117572-2/PO-OKR-2011 ze dne 24. listopadu 2011, kterou se stanoví jednotná pravidla organizačního uspořádání krizového štábu kraje, krizového štábu obce s rozšířenou působností a krizového štábu obce [102] 246 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ 3.2 Složení a zásady činnosti krizového štábu kraje a ORP Krizový štáb kraje je pracovním orgánem hejtmana a krizový štáb ORP je pracovním orgánem starosty obce s rozšířenou působností pro řešení krizových situací. Předsedou krizového štábu kraje je hejtman a předsedou KŠ ORP je starosta ORP, kteří jmenují členy svých krizových štábů. [24], [46] Jednotná pravidla organizačního uspořádání krizového štábu kraje, krizového štábu ORP a krizového štábu obce (pokud je zřízen) stanovuje směrnice MV [102]. Krizový štáb kraje nebo nebo krizový štáb ORP (dále „krizový štáb“) projednává možnost řešení KS a navrhuje opatření hejtmanovi nebo starostovi ORP, a to zejména na základě podkladů členů bezpečnostní rady kraje nebo ORP a stálé pracovní skupiny (dále „SPS“) krizového štábu. 3.2.1 Složení krizového štábu Členy krizového štábu jsou členové bezpečnostní rady kraje/ORP a členové SPS. Členy SPS krizového štábu jsou: - tajemník krizového štábu, - pracovníci krajského úřadu nebo obecního úřadu ORP, - zástupci základních složek IZS a odborníci s ohledem na druh řešené MU nebo KS.[46] Předseda krizového štábu určí z členů SPS krizového štábu vedoucího SPS (ve směnném provozu vedoucího směny). Složení krizového štábu je obsaženo v základní části příslušného krizového plánu v bodu charakteristika organizace krizového řízení. Složení SPS krizového štábu může být řešeno variantně s ohledem na druh MU nebo KS.[102] 3.2.2 Svolání krizového štábu Krizový štáb kraje svolává hejtman nebo starosta ORP v případě, že: - je vyhlášen krizový stav pro celé území státu nebo pro jeho část patřící do působnosti orgánu krizového řízení, - je vyhlášen stav nebezpečí pro celé území patřící do působnosti orgánu krizového řízení nebo pro jeho část, - jej použije ke koordinaci ZaLP, - je k tomu vyzván MV při ústřední koordinaci ZaLP, - jde o úkol prováděný při cvičení orgánů krizového řízení nebo cvičení složek IZS, nebo - je tento postup nezbytný pro řešení MU a není splněna některá z výše uvedených podmínek.[46] Ke svolání krizového štábu může dát podnět řídící důstojník HZS kraje, který může současně svolat SPS krizového štábu. O jejím svolání neprodleně informuje hejtmana kraje/starostu ORP a řídí činnost SPS krizového štábu do jeho rozhodnutí.[74] Současně se svoláním krizového štábu stanoví hejtman kraje/starosta ORP čas a místo úvodního zasedání krizového štábu. Sbolání krizového štábu zpravidla zajišťuje OPIS HZS kraje. Svolání může být zajištěno také městskou policií, tajemníkem bezpečnostní rady nebo jiným způsobem, pokud je tato možnost zapracována v krizovém plánu. O tomto bez zbytečného odkladu informuje tajemník příslušného krizového štábu OPIS IZS kraje.[102] 247 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ 3.2.3 Pracoviště krizového štábu Pracovištěm krizového štábu je k tomuto účelu předem připravený prostor krajského úřadu, obecního úřadu ORP nebo HZS kraje případně jiný vhodný prostor s ohledem na řešenou MU nebo KS. O konkrétním místě zasedání krizového štábu rozhodne předseda krizového štábu na návrh tajemníka krizového štábu. Prostor pro zasedání krizového štábu musí být: - vybaven zařízením umožňujícím pořízení zvukového záznamu ze zasedání krizového štábu, - vybaven nezbytnými technickými, komunikačními a informačními prostředky (např. osobní počítač, fax, tiskárna, data-projektor, telefon, mapové podklady), - umožňovat překlenutí výpadku elektrické energie náhradním zdrojem zajišťujícím alespoň osvětlení a provoz technických, komunikačních a informačních prostředků, - zajištěn před povětrnostními vlivy, - zabezpečen proti vstupu nepovolaných osob. Prostor pro činnost SPS krizového štábu musí splňovat výše uvedené podmínky a dále musí: - být vybaven nezbytnými administrativními prostředky, - umožňovat nepřetržitou činnost včetně zázemí pro stravování, odpočinek a osobní hygienu členů SPS krizového štábu. Pokud je prostor pro činnost SPS krizového štábu umístěn mimo objekt, ve kterém probíhá zasedání krizového štábu, musí být zajištěna potřebná komunikace a trvalé spojení a vyčleněny dopravní prostředky. Organizační a administrativní podmínky pro činnost krizového štábu zajišťuje příslušné pracoviště krizového řízení, které vyčleňuje také technický a obslužný personál. Pokud je prostor pro zasedání krizového štábu nebo prostor pro činnost SPS krizového štábu umístěn v objektu HZS kraje, je jím zajišťován technický a obslužný personál. Tento personál není součástí krizového štábu.[102] Umístění pracoviště krizového štábu v objektech HZS kraje má nesporné výhody. Jsou zpravidla vybaveny náhradními zdroji elektrické energie, příslušníci HZS mohou být operativněji povoláni k řešení MU nebo KS a jsou schopni připravit podklady o vzniklé situaci pro úvodní zasedání krizového štábu a také je zde zabezpečen přístup k aktuálním informacím cestou OPIS HZS. Nevýhodou je neznalost pracovního prostředí pro členy krizového štábu z jiných organizací, což lze řešit pravidelným cvičením krizového štábu. 3.2.4 Činnost krizového štábu Činnost krizového štábu spočívá v (viz Obr. 53): - zasedání krizového štábu, - činnosti SPS. Zasedání krizového štábu se účastní členové bezpečnostní rady, vedoucí SPS (směny) a další odborníci podle charakteru řešené MU nebo KS. Četnost zasedání krizového štábu je závislé na vývoji a průběhu řešené MU nebo KS. V počáteční fázi řešení bývá četnost zasedání vyšší (i několikrát denně). Postupně dochází 248 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ ke snížení frekvence zasedání a může dojít i k několikadenním přestávkám mezi zasedáními (při dlouhodobém odstraňování následků KS nebo ke konci vyhlášeného krizového stavu). Obr. 53 Činnost krizového štábu a stálé pracovní skupiny v čase [zdroj: vlastní] Na zasedání krizového štábu se projednává zejména: - vývoj a dopady MU nebo KS, - nasazení SaP složek IZS, - realizace krizových opatření a opatření ochrany obyvatelstva, - možnost řešení MU nebo KS a doporučená opatření, - způsob zabezpečení požadavků nezbytných pro řešení MU nebo KS, - návrh rozhodnutí předsedy krizového štábu, - návrh sdělení pro hromadné informační prostředky, - rozsah škod na veřejném majetku a finanční a ekonomické dopady, - žádost starosty obce o vyhlášení stavu nebezpečí včetně návrhu krizových opatření (pouze na zasedání krizového štábu kraje).[102] Na zasedání krizového štábu se předsedovi krizového štábu doporučují ke schválení zejména: - návrhy nařízení kraje nebo obce (ve výjimečných případech i obecně závazných vyhlášek kraje nebo obce v přenesené i v samostatné působnosti), - návrh rozhodnutí hejtmana na vyhlášení stavu nebezpečí (pouze na zasedání krizového štábu kraje). 249 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Ze zasedání krizového štábu se pořizuje zvukový záznam a zápis, který se ukládá společně se zpracovanými dokumenty.[102] Činnost SPS krizového štábu je nepřetržitá (může být organizována ve směnách) a odpovídá za ni vedoucí SPS. Délka jedné směny je stanovena předsedou příslušného krizového štábu na úvodním zasedání krizového štábu a může být měněna s ohledem na charakter řešené MU nebo KS. V případě činnosti SPS je vedoucím SPS vedoucí příslušné směny. Vedoucí SPS v době mezi zasedáními krizového štábu navrhuje opatření předsedovi krizového štábu.[102] K úkolům SPS krizového štábu patří zejména: - příprava podkladů pro rozhodovací činnost předsedy krizového štábu (např. v oblasti ochrany obyvatelstva, přípravy a vyhlašování regulačních opatření, ukládání pracovní povinnosti a výpomoci, zabezpečení nezbytných dodávek, vyhlašování a odvolávání krizových stavů) včetně návrhů řešení, - sledování, analýza a vyhodnocování průběhu MU nebo KS, opatření přijímaných orgány krizového řízení, složkami IZS a územními správními úřady, - dokumentování postupů řešení MU nebo KS, vedení přehledu o nasazených SaP a o ostatních disponibilních silách využitelných pro řešení MU nebo KS, - podpora činnosti hejtmana nebo starosty ORP při koordinaci ZaLP, - zajištění provedení úkolů ochrany obyvatelstva a dalších úkolů stanovených předsedou krizového štábu, - operativní součinnost s ostatními krizovými štáby, orgány krizového řízení a dalšími subjekty podílejícími se na řešení MU nebo KS, - organizační zabezpečení informovanosti obyvatelstva a hromadných informačních prostředků, - analýza dopadů krizových opatření v území, pro které byl vyhlášen krizový stav, navrhování jejich změn, - vedení evidence finančních nákladů souvisejících s řešením MU nebo KS, - organizační zabezpečení materiální, technické a informační podpory nasazeným SaP.[102] 3.2.5 Spolupráce mezi krizovými štáby Krizové štáby za účelem řešení MU nebo KS navzájem spolupracují a udržují potřebnou komunikaci a trvalé spojení. Spolupráce a zasílání dokumentů nezbytných pro řešení MU nebo KS mezi krizovým štábem kraje a ÚKŠ probíhá prostřednictvím příslušných OPIS IZS. Krizový štáb kraje zasílá MV cestou příslušného OPIS IZS standardizované hlášení s informací o vývoji MU nebo krizové situace, a to vždy po úvodním zasedání krizového štábu a dále nejpozději v 8:00 hod a 18:00 hod, pokud nebude stanoveno jinak. Způsob předávání a forma hlášení krizového štábu ORP krizovému štábu kraje je uveden v krizovém plánu kraje a krizovém plánu ORP (zpravidla nejpozději hodinu před podávání hlášení na vyšší stupeň). SPS krizového štábu kraje udržuje potřebnou komunikaci a trvalé spojení s příslušným OPIS IZS, krizovými štáby sousedících krajů a krizovými štáby ORP v kraji. 250 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ SPS krizového štábu ORP udržuje potřebnou komunikaci a trvalé spojení s příslušným OPIS IZS, příslušným krizovým štábem kraje, krizovými štáby sousedících ORP zasažených MU nebo KS, s krizovými štáby obcí, pokud jsou zřízeny.[102] 3.2.6 Dokumentace krizového štábu Dokumentaci krizového štábu zpracovává SPS, pokud předseda krizového štábu nestanoví jinak, a je předkládána vedoucím SPS na zasedání krizového štábu. Za účelem dokumentování činnosti krizového štábu se zpracovává zejména: - záznam o průběhu činnosti SPS, - záznam o řešení MU nebo KS a přijatých opatřeních, - přehled o situaci a prognózy vývoje MU nebo KS, - přehled nasazených SaP, volných disponibilních lidských a věcných zdrojů, - přehled pohotovostních zásob použitých při řešení MU nebo KS, - přehled okamžitých a očekávaných potřeb v souvislosti s řešením MU nebo KS, - přehled nabídek humanitární pomoci, osobní pomoci a věcné pomoci, jejich rozdělení a distribuci, - návrhy tiskových prohlášení a informací pro veřejnost, - hlášení a informace jiným krizovým štábům nebo MV, - evidenci odeslaných a doručených písemností. [102] Na pracovišti SPS je vhodné znázorňovat zásadní informace na tabulích, aby byly přístupné všem členům SPS. Může se jednat hlavně o přehled spojení, nasazení SaP, zásadní úkoly, mapové podklady s vyznačením aktuální situace apod. 3.2.7 Odborná příprava členů krizového štábu Odborná příprava členů krizového štábu se zabezpečuje zejména formou školení a cvičeními, která jsou organizována příslušnými orgány krizového řízení. Předseda krizového štábu nařídí cvičení krizového štábu, pokud během uplynulých 12 kalendářních měsíců nebyl svolán krizový štáb při cvičení složek IZS, při cvičení orgánů krizového řízení nebo při řešení MU nebo krizové situace. Cvičení krizového štábu se provádí za účelem přípravy členů krizového štábu a orgánů podílejících se na řešení MU nebo KS. Termín konání cvičení, námět a náklady na jeho přípravu a provedení se projednají v příslušné bezpečnostní radě. Hejtman je oprávněn nařídit cvičení krizového štábu ORP na území kraje. Toto cvičení může probíhat společně s cvičením krizového štábu kraje.[102] Do přípravy cvičení krizového štábu je důležité aktivní zapojení příslušníků HZS z úseku IZS a ochrany obyvatelstva a krizového řízení. Téma cvičení by mělo vycházet z reálných MU nebo krizových situací a obsah cvičení by se měl co nejvíce přiblížit skutečnému plnění úkolů krizového štábu při řešení mimořádné situace. Další informace viz kapitola 3.3 části III. 3.2.8 Krizový štáb obce Starosta obce nemá povinnost zřídit krizový štáb obce, ale může si jej za účelem přípravy na KS a jejich řešení zřídit jako svůj pracovní orgán. Krizový štáb obce v rámci připravenosti na řešení KS přiměřeně vykonává činnosti bezpečnostní rady ORP. Pokud starosta obce zřídil krizový 251 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ štáb, použije pro jeho uspořádání a činnost směrnici MV [102], uměřeně místním podmínkám a možnostem obce. Starosta obce může: - do krizového štábu obce zařadit osoby nezbytné pro přípravu na KS a jejich řešení, - organizovat a členit SPS podle místních podmínek a možností obce. Pokud má obec zřízenu povodňovou komisi, pak může starosta obce rozhodnout o využití jejich členů i k řešení jiných MU, nebo je zařadit do krizového štábu obce. 3.2.9 Štáb HZS kraje a štáb MV-GŘ HZS ČR Štáb HZS kraje je zřízen za účelem koordinace činnosti HZS kraje na operační a strategické úrovni při řešení MU nebo KS ve smyslu zákona o požární ochraně, zákona o IZS, krizového zákona a vodního zákona. Povinnost zřídit štáb HZS kraje je dána pokynem GŘ HZS ČR [169]. Hlavní úkoly štábu HZS kraje jsou: - v operační úrovni řízení, pokud vzhledem k rozsahu MU množství a rozsahu úkolů plněných HZS kraje není schopno tyto úkoly zabezpečit OPIS ve spolupráci s krajským řídícím důstojníkem nebo místně příslušným řídícím důstojníkem územního odboru HZS kraje, - ve strategické úrovni řízení, kdy je nutné vytvořit podmínky pro koordinační roli starosty ORP nebo hejtmana kraje a to zejména v době, kdy není aktivována SPS krizového štábu kraje nebo když nejsou aktivovány SPS krizových štábů ORP, - v oblasti protipovodňové ochrany, zajištění koordinace složek IZS a spojení s místy záchranných prací v rámci činností povodňových komisí. Činnosti zajišťované štábem HZS kraje jsou zejména: - koordinace ZaLP a plnění úkolů ochrany obyvatelstva na území kraje, - koordinace nasazování SaP v místech MU s ohledem na situaci v dalších částech kraje, - koordinace činnosti v rámci HZS kraje mající dopad na řešení MU a akceschopnost HZS kraje, - koordinace činností zajišťovaných příslušníky HZS kraje ve stálých pracovních skupinách ORP, v případě, že jsou zřízeny, - koordinace plnění úkolů ochrany obyvatelstva v postiženém území, - vedení přehledů o humanitární pomoci obyvatelstvu a koordinace jejího předávaní ve prospěch obyvatel postiženého území, - koordinace poskytování psychosociální pomoci občanům a zasahujícím, - analýza situace a vyhodnocování možných dopadů MU, - udržování funkčnosti spojových a informačních prostředků a datových sítí, - koordinace a zajišťování logistické podpory HZS kraje a JPO pro potřebu ZaLP a plnění úkolů ochrany obyvatelstva, - vedení přehledů o prováděných opatřeních, o průběhu ZaLP a opatřeních na ochranu obyvatelstva, - vedení přehledů přijatých zpráv, činnosti a rozhodnutí štábu HZS, 252 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - příprava a předávání informačních a situačních zpráv, - příprava podkladů pro sdělovací prostředky, - plnění dalších úkolů ve prospěch krizových štábů (kraje, ORP), nebo příslušných povodňových komisí. Složení štábu HZS kraje je dáno rozhodnutím ředitele HZS kraje. 3.3 Cvičení Cvičení jsou nedílnou součástí a vyvrcholením odborné přípravy JPO, složek IZS i orgánů krizového řízení. Platná legislativa a interní předpisy upřesňují způsob přípravy cvičení, definují jednotlivé typy cvičení a stanovuje možnosti jejich financování. Nařízení vlády č. 462/2000 Sb. [46] předpokládá projednání ročního plánu cvičení složek IZS a orgánů krizového řízení v bezpečnostní radě kraje a možnosti financování cvičení z rozpočtu kraje jako součást zabezpečení připravenosti kraje a složek IZS na krizové situace a na jejich řešení. Zákon o IZS [23] definuje typy cvičení a oprávnění nařídit cvičení složek IZS, vyhláška č. 328/2001 Sb. [74] upřesňuje obsah dokumentace cvičení složek IZS a proces schvalování zpracované dokumentace. Postup HZS ČR při přípravě a provedení prověřovacích a taktických cvičení je stanoven pokynem GŘ HZS ČR [164]. 3.3.1 Druhy a zaměření cvičení, oprávnění nařídit cvičení Zákon o IZS rozeznává dva základní druhy cvičení, které se liší svým zaměřením i způsobem přípravy a vyhodnocení. Prověřovací cvičení IZS je určeno k ověření přípravy složek IZS k provádění ZaLP, k prověření havarijních plánů nebo k ověření součinnosti mezi JPO a dalšími složkami IZS. Součástí tohoto cvičení může být i vyhlášení cvičného poplachu pro složky IZS. Prověřovací cvičení IZS je podle rozsahu cvičení oprávněn nařídit a dokumentaci schválit ministr vnitra, generální ředitel HZS ČR, hejtman kraje nebo ředitel HZS kraje. Obr. 54 Prověřovací cvičení složek IZS – evakuace dětského tábora, Toužim, 2012[zdroj: HZS KVK] 253 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Taktické cvičení IZS je určeno k ověření přípravy složek IZS a orgánů, podílejících se na provedení a koordinaci ZaLP při MU. Taktické cvičení IZS je podle rozsahu cvičení oprávněn nařídit a dokumentaci schválit ministr vnitra, generální ředitel HZS ČR, hejtman kraje nebo ředitel HZS kraje. Taktické cvičení IZS se podle rozsahu provedení cvičení a úrovně koordinace složek IZS dále člení na: - taktickou úroveň – cvičení jsou organizována zpravidla na úrovni velitele zásahu, velitelů JPO nebo vedoucích dalších složek IZS; do cvičení jsou zapojeny JPO, další složky IZS a ostatní subjekty podle zpracované dokumentace cvičení; do cvičení může být zapojen štáb velitele zásahu, - operační úroveň – cvičení jsou organizována zpravidla na krajské úrovni; do cvičení jsou zapojeny JPO, další složky IZS, ostatní subjekty, OPIS IZS a operační střediska složek IZS podle zpracované dokumentace cvičení, - strategickou úroveň – cvičení jsou organizována zpravidla na úrovni ORP, kraje, ČR nebo na mezinárodní úrovni; do cvičení jsou zapojeny JPO, další složky IZS, ostatní subjekty, OPIS IZS, operační střediska složek IZS, štáby HZS krajů, štáb MV-GŘ HZS ČR, krizové štáby ORP a krizové štáby krajů podle zpracované dokumentace cvičení. 3.3.2 Plán cvičení orgánů krizového řízení na centrální úrovni Plán cvičení orgánů krizového řízení je dokument, který v horizontu tří let stanovuje střednědobý výhled organizace cvičení orgánů krizového řízení připravovaných a řízených z úrovně ministerstev a jiných ústředních správních úřadů a probíhajících na území ČR, nebo za účasti ČR. Kromě základního přehledu cvičení stanovuje plán zejména základní údaje o jednotlivých cvičeních (název, druh, téma, cíle, odpovědnost za přípravu, provedení a vyhodnocení cvičení, účastníci a doba provedení cvičení). Nedílnou součástí plánu je rovněž informace o realizaci cvičení orgánů krizového řízení v předchozím období. K pravidelně plánovaným cvičením patří např. cvičení „ZÓNA“ (zaměřeno na činnost ústředních správních úřadů, orgánů kraje a dalších subjektů při řešení události vzniklé v souvislosti se simulovanou havárií na JE), mezinárodní cvičení orgánů krizového řízení NATO a EU „CMX/CME“ (Crisis Management Exercice) procvičení reakce NATO při vzniku krize v dané oblasti a příprava operace s využitím sil rychlé reakce (NRF – NATO Response Force) a reakce na další asymetrická ohrožení v některých členských zemích Aliance) a cvičrní „ZDROJE“ (tématem je koordinace vyžadování a poskytování věcných zdrojů za krizového stavu). Z hlediska věcného je plán cvičení zpracován v souladu s ustanovením § 10 odst. 1 písm. j) krizového zákona [24] a z hlediska formálního vychází ze Zásad pro přípravu a provedení cvičení orgánů krizového řízení ČR, schválených usnesením BRS ze dne 13. prosince 2005 č. 107. Plán cvičení zpracovává MV-GŘ HZS ČR v součinnosti s dotčenými ministerstvy a ústředními správnímy úřady, zastoupenými ve stálé pracovní skupině, která byla k tomuto účelu zřízena při VCNP usnesením č. 302 ze dne 20. října 2010. V pracovní skupině je zastoupeno MV (GŘ HZS ČR, odbor bezpečnostní politiky), MO, MZ, MPO, MD, MZe, MŽP, SÚJB a SSHR. [140] Plán cvičení projednává a schvaluje BRS. 3.3.3 Plán cvičení složek IZS a orgánů krizového řízení na úrovni kraje Plán cvičení složek IZS a orgánů krizového řízení pro území kraje projednává na daný kalendářní rok bezpečnostní rada kraje, která zároveň schvaluje i způsob financování organizace a průběhu cvičení. Plán cvičení předkládá HZS kraje. Kromě základního přehledu cvičení stanovuje plán zejména základní údaje o jednotlivých cvičeních (název, druh, téma, cíle, odpovědnost za 254 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ přípravu, provedení a vyhodnocení cvičení, účastníci a doba provedení cvičení, předpokládané náklady). Plán cvičení zasílá HZS kraje MV-GŘ HZS ČR. Mezi základní druhy cvičení, které HZS zahrnuje do plánu cvičení, patří zejména: - cvičení na téma stanovené plánem odborné přípravy nebo plánem hlavních úkolů v rozsahu 3. a zvláštního stupně poplachu, - cvičení organizovaná na základě požadavků zákona o PZH [21] k ověření VněHP, - cvičení organizovaná jako reakce na opatření přijatá v rámci vyhodnocení konkrétní MU nebo KS, - zapojení do cvičení složek IZS nebo orgánů krizového řízení organizovaných MV-GŘ HZS ČR, sousedními kraji či státy apod. Náklady na provedení prověřovacích a taktických cvičení zabezpečují základní složky IZS zpravidla ze svých rozpočtů. Ostatní složky IZS zabezpečují náklady na provedení cvičení v rozsahu stanoveném v dohodách o plánované pomoci na vyžádání. U cvičení většího rozsahu předkládá HZS kraje bezpečnostní radě kraje návrh finančního zabezpečení společných výdajů při ověřování připravenosti k provádění ZaLP. 3.3.4 Fáze organizace prověřovacího a taktického cvičenísložek IZS Z časového hlediska lze organizaci cvičení členit na: - přípravnou etapu, která začíná zařazením cvičení do plánu úkolů; obsahuje zejména výběr místa k provedení cvičení, přípravu štábů HZS krajů, OPIS IZS, JPO, dalších složek IZS a orgánů a přípravu rozhodčí služby a pozorovatelů; končí schválením požadované dokumentace cvičení, - realizační etapu, která začíná vyhlášením simulované MU podle schváleného plánu provedení cvičení; končí provedením cvičení, tj. provedením ZaLP zapojenými složkami IZS, nebo rozhodnutím řídícího cvičení; pro popularizaci cvičení může být uspořádána tisková konference, - vyhodnocovací etapu, která začíná podle úrovně a rozsahu cvičení sběrem hodnotících zpráv od členů rozhodčí skupiny a zahájením činnosti vyhodnocovací skupiny (ta zodpovídá za komplexní analýzu cvičení, zapracování návrhů na opatření a závěrů z jednotlivých pracovišť a zpracování závěrečného vyhodnocení); končí předložením hodnocení tomu, kdo cvičení schválil/nařídil a případným projednáním navrhovaných opatření. V obdobných etapách (fázích) jsou organizována cvičení orgánů krizového řízení. Základními dokumenty zpracovávanými k přípravě taktických cvičení složek IZS a cvičení orgánů krizového řízení jsou zejména záměr k provedení cvičení, organizační pokyn, plán provedení cvičení a vyhodnocení cvičení. Záměr k provedení cvičení je výchozím dokumentem, který stanovuje základní rámec taktického cvičení a je podkladem pro zpracování následné dokumentace cvičení. Zpracovává se v textové podobě a závazně obsahuje: - cíl cvičení, - námět cvičení včetně jeho rozsahu, 255 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - jméno a příjmení osoby odpovědné za organizaci cvičení, - místo a termín (datum a čas) provedení cvičení, - seznam zúčastněných složek IZS, úkoly pro složky IZS a orgány zařazené do cvičení a další údaje podle rozhodnutí osoby, která cvičení nařídila. Záměr taktického cvičení schvaluje osoba oprávněná nařídit cvičení. V případě mezinárodního cvičení platí pro účastníky cvičení z ČR záměr cvičení vydaný organizátorem cvičení, pokud není dohodnuto jinak. Organizační pokyn je pracovním dokumentem, který stanovuje pravidla pro přípravu cvičení a organizační zabezpečení vlastního průběhu cvičení; zpracovává se v textové podobě a zpravidla obsahuje: - přehled osob odpovědných za provedení cvičení, zejména řídícího cvičení odpovědného za průběh cvičení a dodržení námětu, - ustavení pracovních skupin pro zabezpečení přípravy cvičení a jmenování konkrétních osob odpovědných za přípravu podkladů pro plán provedení cvičení, - organizaci materiálního, technického a finančního zabezpečení cvičení včetně opatření k přípravě prostoru provedení cvičení, - organizaci přípravy řízení cvičení a vydání pokynů k zabezpečení přípravy cvičících, - harmonogram přípravy cvičení, - přípravu JPO a dalších složek IZS, - organizaci pracovních porad, - způsob vyhodnocení cvičení a - formu mediálního zabezpečení cvičení. Organizační pokyn k zabezpečení taktického cvičení schvaluje řídící cvičení popřípadě osoba pověřená přípravou a provedením cvičení. Plán provedení cvičení je souhrnným prováděcím dokumentem vytvářejícím podmínky pro organizované provedení cvičení, splnění stanovených cílů, procvičení všech zadaných úkolů a zabezpečení efektivního řízení cvičení. Zpracovává se v textové podobě a závazně obsahuje: - cíl cvičení, - místo a termín (datum a čas) provedení cvičení, - seznam zúčastněných složek IZS, - námět cvičení (situace výchozí, všeobecná, zvláštní) včetně jeho rozsahu, - etapy cvičení (způsob provedení), - učební úkoly cvičících, - časovou osu průběhu cvičení (činnost cvičících v souvislosti s předpokládaným časovým průběhem cvičení), - grafickou (mapovou) část cvičení, popřípadě schémata (nasazení SaP a jejich rozmístění), - plán spojení, - bezpečnostní opatření 256 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - další údaje podle rozhodnutí oprávněné osoby, například: o rozehry – scénáře (pouze u náročnějších cvičení, vyžadujících průběžné vstupy do operačního řízení), o úkoly figurantů, o pokyny pro OPIS, není-li samo prověřované, o přehled výchozích dokumentů pro přípravu a provedení cvičení (havarijní plány, právní předpisy, atd.), o způsob zabezpečení ochrany utajovaných skutečností (pouze v případě použití utajovaných údajů). Plán provedení cvičení schvaluje osoba oprávněná nařídit cvičení. Hodnocení cvičení je dokumentem pro vyhodnocení stanovených cílů cvičení. Hodnocení předkládá řídící cvičení po ukončení cvičení osobě nebo orgánu, který cvičení nařídil. Zpracovává se v textové podobě a zpravidla obsahuje [164]: - vyhodnocení splnění cílů cvičení, - vyhodnocení připravenosti a akceschopnosti zasahujících JPO, dalších složek IZS a ostatních subjektů, jejich velitelů, řídících štábů a OPIS - nedostatky, - návrhy na opatření a další údaje podle rozhodnutí osoby, která cvičení nařídila.[164] Obdobné dokumenty jsou zpracovávány v případě cvičení orgánů krizového řízení. 3.3.5 Praktické zkušenosti z organizace cvičení složek IZS a orgánů krizového řízení HZS ČR organizuje každý rok desítky až stovky taktických i prověřovacích cvičení JPO, složek IZS a orgánů krizového řízení (štábů HZS kraje, krizových štábů ORP a kraje, ÚKŠ) na všech úrovních řízení. Získané zkušenosti lze shrnout do několika zásad, jejichž dodržení může přispět k hladkému průběhu organizace i provedení cvičení: - stanovení jasného cíle cvičení (méně je více) a srozumitelného námětu, který odpovídá realitě v místě pořádání cvičení; pozornost je třeba věnovat (zejména u cvičení na strategické úrovni) zpracování výchozí situace, ve které je popsán stav území na začátku cvičení; velmi důležité je i zvolení správného druhu cvičení – pro rozsáhlá cvičení se doporučuje organizovat raději taktická cvičení, - výběr účastníků cvičení tak, aby mohl být splněn cíl cvičení a cvičení se zúčastnili pokud možno stejné složky a subjekty, které by řešily i následky skutečné MU nebo KS, - důkladné projednání se všemi dotčenými orgány a subjekty; důležité je včasné projednání a získání písemného souhlasu s pořádáním cvičení od vlastníků pozemků, na kterých bude cvičení probíhat a informovat starosty cvičením dotčených obcí o podrobnostech cvičení, - příprava reálného rozpočtu cvičení, který zahrnuje náklady na pronájmy prostorů, zařízení a služeb (objekty, plochy, sociální zařízení, odvoz odpadů atd.), nezbytné občerstvení a spotřební materiál tak, aby byly minimalizovány náklady účastníků cvičení na vlastní dovybavení a zajištění akceschopnosti po účasti na cvičení (např. vybavení kontejneru nouzového přežití, protipovodňové pytle, kancelářský materiál apod.), 257 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - obsazení skupiny řízení cvičení zkušenými pracovníky a stanovení jasných úkolů a kompetencí této skupiny v průběhu řízení; způsob řízení průběhu cvičení (komunikační cesty, zadávání úkolů, zasílání hlášení apod.) musí být jasně vysvětlen účastníkům cvičení před jejich začátkem, vhodné je členy této skupiny i jasně označit (např. zvláštní barvou vesty, visačkou apod.), - časový harmonogram by měl obsahovat jen údaje o základních bodech průběhu cvičení; plánování cvičení po minutách klade ve svém důsledku větší nároky na řídícího cvičení než na účastníky a průběh cvičení se stává v krátké době po zahájení cvičení nereálným, - hodnocení cvičení prováděné proškolenými pracovníky; okruhy hodnocení i hodnotící kritéria musí být dohodnuta předem, stejně tak i forma hodnocení (příklad hodnotícího formuláře je uveden viz Příloha 10); důležité je seznámit účastníky cvičení se závěry hodnotící komise a promítnout tyto závěry do další přípravy, doplnění vybavení apod., - mediální zajištění cvičení by mělo být nedílnou součástí každého cvičení; ve spolupráci s tiskovým mluvčím organizátora je vhodné připravit mediální kampaň, jejíž součástí je informace o připravovaném cvičení (to neplatí pro prověřovací cvičení), program pro zástupce médií v průběhu cvičení a zpracování tiskové zprávy nebo provedení tiskové konference po skončení cvičení, - program pro pozvané hosty souvisí s předchozím bodem; jedním z neformálních cílů cvičení je i ukázka připravenosti a činnosti HZS ČR a dalších účastníků cvičení; pozvaní hosté by měli mít svůj program a průvodce (nejlépe z řad nejvyššího managementu organizátora cvičení), který ukáže cvičení v celé šíři i v omezeném čase; pozvaní hosté zpravidla absolvují doprovodný program na náklady organizátora cvičení. 3.4 Geografické podklady Mapy se v běžném životě používají nejčastěji k orientaci v neznámém terénu, plánování cesty nebo objevování nových míst v ČR nebo ve světě. Přitom příliš nezávisí na tom, je-li k dispozici mapa papírová, elektronická mapa na mapovém serveru nebo v zařízení GPS. Plánování opatření pro řešení následků MU a KS ovšem vyžaduje nástroj, který umožní data o území analyzovat, sdílet a zobrazovat ve formě tabulek, grafů či vrstev a jejich průniků nad základní podkladovou mapou. Tímto nástrojem je u HZS ČR geografický informační systém (GIS). 3.4.1 Základní pojmy Geografická data obsahují tři základní typy informací: prostorová informace (pozice, tvar a jejich vztah k ostatním objektům), popisná informace (další vlastnosti daného objektu) a časová informace (přidává do systému dynamické vlastnosti, např. změnu stavu v čase či prostoru). Jednotlivé objekty jsou v klasické mapě reprezentovány pomocí následujících prvků: bod (reprezentuje objekty v požadovaném měřítku, které není vhodné reprezentovat linií či plochou), linie (reprezentuje objekty jako řeky, silnice, potrubí, vedení, nebo objekty v požadovaném měřítku tak úzké, že je není vhodné reprezentovat plochami nebo také objekty, které nemají definovanou šířku, např. vrstevnice), plocha (reprezentuje objekty, jejichž hranice uzavírá nějakou homogenní oblast, např. jezera, lesy, zastavěná plocha). Tyto objekty jsou zobrazeny na mapě v určitém kartografickém zobrazení (projekci), v určitém rovinném souřadnicovém systému a v určitém měřítku. Jednotlivá data jsou obvykle zobrazována v tematických vrstvách a ukládají se v podobě rastrů (jednodušší nástroje) nebo vektorů (standard u GIS aplikací). 258 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Některé z výše uvedených pojmů v sobě obsahují velmi složitou problematiku, jejíž vysvětlení je nad rámec těchto skript. Více informací lze najít na odborných portálech (např. http:/ / www.cuzk.cz , www.gisportal.cz , http:/ / gis.izscr.cz apod.). Pro ostatní je důležité si při práci s mapou či výstupem z GIS aplikace uvědomit, že mapy stejného území zobrazené v jiném měřítku, souřadnicovém systému či jiném kartografickém zobrazení se od sebe mohou dost výrazně lišit a že záleží na tom, k čemu je dané mapové dílo určeno. 3.4.2 Geografické informační systémy u HZS ČR Tradice využívání GIS u HZS ČR trvá více než deset let. Za tu dobu došlo k velkému rozmachu GIS ve všech odvětvích, kde významně pomáhá nejen v operačním řízení, ale i v krizovém řízení, ochraně obyvatelstva, prevenci a také jako podpora JPO u zásahu. Díky potřebě specifických informací má HZS ČR k dispozici velké množství dat uložených v datovém skladu. O centrální datový sklad, zpracování a distribuci na krajská pracoviště, se starají pracovníci Institutu ochrany obyvatel v Lázních Bohdaneč. Data nejsou určena jen pro HZS ČR, ale dle smluv s poskytovateli jsou distribuována i dalším složkám IZS. Každý kraj má svá specifika a proto je nutné sbírat data i na regionální úrovni. O to se starají příslušníci na úseku GIS, kteří spolupracují s krajskými a obecními úřady, s dalšími správními úřady (např. KHS) s PaPFO (provozovatelé vodovodů a kanalizací) a dalšími subjekty. Z této spolupráce vznikají specifická data, která jsou pro HZS krajů nezbytná. Datový sklad obsahuje prostorová data, která nenesou pouze informaci o poloze, ale i tzv. atributovou část (vlastnosti spojené s prostorovými daty). Jedná se např. o výšky hladit záplavové vlny, skladované nebezpečné látky a jejich množství, počty osob v objektech. Správci GIS HZS krajů a Institutu ochrany obyvatelstva využívají ke správě dat, tvorbě mapových projektů a tištěných výstupů převážně programové produkty firmy ESRI, a to jak desktopové, tak i serverové (např. desktop GIS aplikace ArcGIS, ArcSDE a ArcGIS Server). Centrální datový sklad HZS ČR slouží jako vstupní „filtr“ pro data do jednotlivých systémů (HZS ČR, Policie ČR, poskytovatelé ZZS a MV). Dochází zde k úpravám dat do stanoveného jednotného datového modelu, jejich verifikaci a k atributovým úpravám. Centrální datový sklad HZS ČR obhospodařuje jak lokálně umístěná data, tak i data přicházející on-line jako např. Vodafone CZ, JSDI, dětské tábory, železniční přejezdy, meteorologická situace. Nedílnou součástí činnosti centrálního datového skladu je distribuce a vzdálená aktualizace dat pro vyhledávání na serverech HZS krajů. V poslední době došlo díky rozmachu technologie GIS k většímu nasazování webových mapových aplikací, které využívají mapových služeb poskytovaných ArcGIS Serverem. Příkladem jsou veřejné i neveřejné mapové aplikace na portálu gis.izscr.cz – viz Obr. 55. 259 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Obr. 55: Mapový výstup portálu http://gis.izscr.cz [zdroj: MV-GŘ HZS ČR] 3.4.3 Běžné mapové portály a aplikace S rozvojem služeb na internetu se vyvíjí i nabídky a možnosti online mapových portálů. Nabízejí snadný přístup k základní i letecké mapě, šikmým snímkům území měst, některé nabízejí rovněž turistické mapy i mapy v 3D zobrazení apod. Uživatel může využít i možnost plánování trasy či vyhledávání speciálních objektů či služeb na specifikovaném území. Některé portály umožňují i sestavení „vlastní mapy“, což je vlastní vrstva nad základní mapou, která může obsahovat body, linie, polygony či fotografie. K nejpoužívanějším portálům patří Mapy.cz (http://mapy.cz) a Google Mapy (http://maps.google.com). Velmi silným nástrojem je také aplikace Google Earth, která uživateli poskytuje základní nástroje pro práci s mapou, analýzu dat a možnost importu a exportu z/do vlastních GPS zařízení. Vytvořenou mapu lze jednoduše sdílet s ostatními uživateli aplikace nebo s uživateli portálu. Příklady využití veřejných mapových portálů v průběhu řešení MU neboKS jsou uvedeny viz kapitola 3.4.6 části III. 3.4.4 Mapové portály využitelné v oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení Kromě portálů uvedených v předcházející kapitole se pro potřeby krizového řízení využívají specializované mapové portály. Katastr nemovitostí - umožňuje získávat některé vybrané údaje týkající se vlastnictví parcel, staveb, jednotek (bytů nebo nebytových prostor) a práv stavby, evidovaných v katastru nemovitostí a dále informace o stavu řízení založených na katastrálním pracovišti pro účely zápisu vlastnických a jiných práv oprávněných subjektů k nemovitostem v ČR, nebo pro účely potvrzování geometrických plánů. Portál je umístěn na adrese http://nahlizenidokn.cuzk.cz [246] Mapové portály krajů a obcí - jsou především webové aplikace, které obsahují řadu nástrojů pro zobrazování mapových kompozic, vyhledávání v datech, vyhledávání v jednotlivých atributech dat, práce s katastrem nemovitostí, dokumentace k územním plánům, jednoduchá editace vektorových dat, objednávání dat. V geoportálech lze dále nalézt obsahově účelovou katastrální mapu, data digitální technické mapy kraje, problematiku územně analytických podkladů a územního plánování. Součástí portálů mohou být např. i informace z oblasti environmentálních rizik. 260 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Národní geoportál Inspire – portál pro zpřístupňování dat týkajících se především životního prostředí (jejich přehled je dán přílohou k vyhlášce č. 103/2010 Sb. [53]). Mimo jiné jde o data z oblastí: - lidské zdraví a bezpečnost: výskyt patologických stavů (např. alergií, rakovin, nemocí dýchacího ústrojí), informace o dopadu na zdraví nebo životní podmínky související s kvalitou životního prostředí, - výrobní a průmyslová zařízení: místa s průmyslovou výrobou a zařízení na jímání vody, těžbu, skladiště a úložiště, - veřejné služby a služby veřejné správy: zařízení pro provoz kanalizace, nakládání s odpady, zásobování energií a zásobování vodou; správní a sociální státní služby, jako například veřejná správa, zařízení civilní ochrany, školy a nemocnice, - oblasti ohrožené přírodními riziky: zranitelné oblasti označené podle přírodního nebezpečí (všechny povětrnostní, hydrologické, seismické a sopečné úkazy, jakož i ničivé požáry, které mohou mít vzhledem ke svému výskytu, závažnosti a četnosti vážný dopad na společnost), např. povodně, sesuvy a sesedání půdy, laviny, lesní požáry, zemětřesení, sopečné výbuchy. Tento portál nabízí kromě zobrazování řady oficiálních mapových kompozic i připojování vlastních služeb a zobrazování informací z mapy, vytvářet vlastní mapové kompozice složením různých vrstev z existujících kompozic nebo z jakýchkoliv dalších služeb, které si připojíte. Jsou zde také odkazy na další mapové portály. Portál je umístěn na adrese http://geoportal.gov.cz. [247] Povodňový informační systém (POVIS) - slouží jako podpora pro komunikační, koordinační a rozhodovací činnosti na všech organizačních úrovních, které jsou ze zákona povinny povodňovou situaci řešit. Zajistí včasné a adresné informování všech zainteresovaných složek veřejné správy o aktuálním stavu a historickém vývoji povodňové situace v jakémkoli místě ČR. Cílem systému POVIS je zabezpečit v průběhu povodně i mimo ní základní platformu pro kvalitní komunikaci mezi všemi odpovědnými subjekty, zjednodušit a zrychlit přenos informací a v neposlední radě zajistit jednotné formáty předávaných informací. Jedná se o modulární systém, který nad centrálním skladem dat vytváří koordinační a přístupové aplikace. Součástí POVIS je přístup do veřejné i neveřejné části digitálního povodňového plánu ČR a povodňových plánů jednotlivých krajů. Portál je umístěn na adrese www.povis.cz. [248] 261 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Obr. 56: Ukázka z mapových výstupů digitálního povodňového plánu [zdroj: HZS MSK] 3.4.5 Mapy v krizových plánech kraje a ORP Krizový plán kraje a krizové plány ORP obsahují v pomocné části mapy, které jsou zpravidla statické, zpracované jako výstup GIS aplikací HZS kraje. GIS aplikace umožňují rovněž analýzu prostorových dat na území. Samostatně mohou vznikat statické mapy tematicky zaměřené např. na: - ochranu území pod vodním dílem před zvláštní povodní (zobrazují záplavové oblasti, ohrožené významné objekty, koncové prvky varování a dosah jejich signálů) – viz Obr. 57, - evakuaci obyvatelstva při povodni (zobrazují přirozenou povodeň, evakuační a přijímací středisko, místa nouzového ubytování, evakuační zónu a evakuační trasy), - rozmístění koncových prvků varování a pokrytí území varovným signálem (viz Obr. 31), - únik nebezpečné látky (zobrazují dosahy účinků havarijních projevů, kontaktní stanoviště, plánovaná místa uzávěr, ohrožené významné objekty, koncové prvky varování a vyrozumění a dosahy jejich signálu) - viz Obr. 58. 262 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Obr. 57: Příklad mapy ochrany území pod vodním dílem před zvláštní povodní [zdroj: HZS MSK] 263 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Obr. 58: Příklad mapy pro únik nebezpečné látky [zdroj: HZS MSK] Jeden z hlavních úkolů HZS ČR v oblasti rozvoje GIS jako (nejen) podpory orgánů krizového řízení je dokončení projektu Mapování rizik (Risk Mapping) pro celou ČR (podrobněji viz kapitola 3.3.3 části II). GIS aplikace HZS krajů nejčastěji obsahují následující specifické vrstvy: - ZHP (viz kapitoly 1.8.8 a 4.3.1, části II), - zóny ohrožení únikem nebezpečných látek (viz kapitola 3.3.2, části II), - mapy rizik (viz kapitola 3.3.2, části II), - povodňové riziko (viz kapitola 1.9.5 části II), 264 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ - vodoměrné a srážkoměrné stanice, - záplavové a zátopové oblasti, - rozmístění a dosahy koncových prvků varování, - evakuační opatření, - dislokace JPO, výjezdových míst poskytovatelů ZZS, služeben Policie ČR, zdravotnických zařízení, - rizika na území kraje (zemětřesení, svahové nestability, únik metanu, klimatické jevy, chovy hospodářských zvířat apod.), - školská, sociální a zdravotnická zařízení a další významné objekty, - komunikace a vedení infrastruktury, - chráněné krajinné oblasti, - další specifické vrstvy. Vhodnou formou je editace prostorových dat a atribut v prostředí webové aplikace GIS, která umožní dálkový přístup. Jde o samostatné aplikace, které umožňují analýzu dat, zobrazování území ve zvoleném měřítku, editace různých vrstev a atributů dle aktuální potřeby každého uživatele krizového plánu. Z pohledu analýzy území tyto aplikace umožňují průniky vrstev, kreslení bodů, linií a polygonů i vazby na externí data, např. data o aktuálních průtocích na vodních tocích. Nemalou výhodou oproti statickým mapám je efektivnější aktualizace zobrazovaných údajů. 3.4.6 Vedení pracovní mapy Pracovní mapa je jedním z nejdůležitějších nástrojů pro sběr, analýzu a publikaci informací získaných v průběhu řešení MU nebo KS. Pouze aktuální a přehledná mapa pomáhá v rozhodovacím procesu vedoucích a členů krizových štábů všech úrovní. Způsob vedení pracovní mapy a nástroje, které k tomu lze použít, závisí na časových možnostech uživatelů (tj, jak rychle je mapa potřebná), na potřebě průběžné aktualizace mapy a na technických možnostech a podmínkách daného pracoviště krizového štábu. Některé z možných postupů jsou nastíněny v dalším textu. Všechny varianty vedení pracovní mapy jsou závislé na správnosti vstupních dat. Způsob sběru informací, terminologie a datové struktury těchto dat musí být dohodnuty předem. Před tvorbou kteréhokoliv z následujících typů pracovní mapy je nutné si ujasnit následující: - za jakým účel a pro koho je mapa vytvářena, - zda obsahuje mapový výřez celého zájmového území, - zda základní mapa obsahuje potřebné údaje ve srozumitelné formě (např. cesty pro logistickou mapu, katastry obcí a správní obvody ORP pro demografickou mapu), - jaké popisky budou na mapě (název, datum, měřítko, legenda, zdroj dat, tabulka s daty apod.), - jaký mapový nástroj je nejvhodnější v poměru rychlost/možnosti? Výhodou papírové pracovní mapy (základní typ pracovní mapy) je snadná realizace i v polních podmínkách bez použití výpočetní techniky. Podkladem může být buď tištěná mapa zájmového území (doporučuje se ji překrýt průhlednou folií), nebo zjednodušená skica území. Údaje se do mapy mohou přímo zapisovat, vhodnější je využití samolepících štítků. Nevýhodou je obtížná aktualizace zobrazených údajů, ztráta historie řešení události (lze vyřešit průběžným focením obsahu mapy v pravidelných intervalech), obtížné sdílení v mapě zakreslených údajů a také malá odolnost proti nepříznivým povětrnostním vlivům (vítr, déšť). 265 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Obr. 59 Využití papírové pracovní mapy ve štábu velitele zásahu [zdroj: HZS KVK] Pracovní mapa s využitím kancelářského SW – nejčastěji jde o prezentaci, jejímž podkladem je mapa z některého z veřejných mapových portálů (např. Mapy.cz), do které se pomocí nástrojů pro kreslení zakreslují údaje popisující aktuální situaci. Výhodou takové mapy je rychlost vytvoření bez znalostí práce v GIS, snadné sdílení a poměrně jednoduchá aktualizace údajů a sledováním vývoje situace. Toho lze dosáhnout vytvořením nového snímku prezentace pro jednotlivé změny situace. Nevýhodou tohoto typu mapy je obtížný velkoplošný tisk a následná prezentace situace v mapě většímu počtu lidí, např. ve štábu velitele zásahu. Tento nedostatek lze za ideálních podmínek vyřešit použitím dataprojektoru. 266 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Větrná smršť – přehled k 26.8.2014, 14:00 hod Zasažených obcí: 10; Počet obyvatel: 12.300; Problémy: výpadky proudu, neprůjezdné komunikace, škody na majetku Počet jednotek: 47; Počet hasičů: 189; Hlídek PČR: 15; Činnost: průjezdnost silnic, záchrana a evakuace, NP v EVA centrech Neprůjezdné silnice: Rovná, Nová Ves, Březová (KV), Teplička. Železnice KV-Bečov-ML 5 JPO, 3 zranění, EVA ne, NP ne 1 JPO, 0 zranění, EVA ne, NP ne 7 JPO, 4 zranění, EVA ano, NP ano Vodácký kemp plný 2 JPO, 1 zranění, EVA ne, NP ne 1 JPO, 1 zranění, EVA ne, NP ne Zničený mostek 8 JPO, 2 zranění, EVA ne, NP ano Stanice HZS bez střechy 12 JPO, 7 zranění, EVA ano, NP ano 3 JPO, 0 zranění, EVA ne, NP ano 2 JPO, 0 zranění, EVA ne, NP ne 6 JPO, 4 zranění, EVA ano, NP ano Zámek bez proudu Obr. 60 Příklad elektronické pracovní mapy s využitím kancelářského SW [zdroj: HZS KVK] Další možnosti nabízí využití on-line nástrojů Google, obsažené v aplikacích Google Maps a Google Drive, zejména tzv Fusion Tables. Mapový portál firmy Google umožňuje po přihlášení ke svému účtu (lze ho rychle a snadno zřídit, většina uživatelů telefonů s operačním systémem Android účet má automaticky) vytvářet vlastní mapy, do kterých lze zakreslovat body, linie a polygony a každý z prvků opatřit popiskem, ikonou apod. Mapu lze sdílet s ostatními uživateli nebo exportovat do souboru formátu KML, se kterým pracují všechny běžné GIS aplikace, Google Earth i některé aplikace v tzv. „chytrých“ mobilních telefonech. Tabulky Fusion umožňují navíc v mapě graficky zobrazit např. počet evakuovaných osob. Více informací lze nalézt na stránkách podpory Google pro Fusion Tables. Pracovní mapa s využitím aplikace Google Earth – aplikace Google Earth je dostupná zdarma pro všechny běžné operační systémy i pro chytré telefony. Možnosti aplikace ji velmi přibližují nástrojům skutečného GIS, ale neumožňují do takové míry analýzu dat a práci s vrstvami. Mezi silné stránky aplikace se řadí jednoduchost a rychlost práce s programem, možnost práce bez připojení na internet, možnost importu dat z ručních GPS navigací, možnost importu vrstev z GISu či POVISu, možnost tvorby vlastních vrstev obsahujících body, linie a polygony, možnost vložení fotografií a vlastních map ve formě obrázku, možnost exportu vlastní vytvořené mapy do formátu KMZ či KML, práce nad 3D prostorem s možností základní modelace např. zvláštní povodně atd. 267 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Mapu lze samozřejmě sdílet s dalšími uživateli i v mapách Google pomocí odkazu. Příklad využití aplikace Google Earth je uveden viz Obr. 61. Obr. 61 Příklad elektronické pracovní mapy s využitím Google Earth [zdroj: HZS KVK] Pracovní mapa s využitím GIS prostředí HZS kraje – může být nejsilnějším nástrojem pro rozhodovací proces štábu HZS kraje nebo krizového štábu ORP a kraje. Vyžaduje však velmi specializovanou obsluhu, výkonnou výpočetní techniku a předem připravená data a datová napojení. Obrovskou výhodou tohoto řešení je možnost využívat všechny dostupné informace z OPIS IZS a jeho aplikací, od velitelů zásahu nebo z krizových štábů. Oproti výše uvedeným řešením je časově náročnější a nelze ho většinou využít mimo objekty HZS kraje (např. na místě zásahu ve štábu velitele zásahu). Příklad pracovní mapy s využitím GIS je uveden viz Obr. 62 268 III. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Obr. 62 Příklad elektronické pracovní mapy s využitím GIS HZS kraje [zdroj: HZS OLK] 269 IV. CIVILNÍ NOUZOVÁ PŘIPRAVENOST EU A NATO IV. CIVILNÍ NOUZOVÁ PŘIPRAVENOST EU A NATO 1 Právní předpisy a další související dokumenty - Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU ze dne 17. prosince 2013 o mechanismu civilní ochrany Unie. Úřední věstník Evropské unie. 2013. L 197/1. [94] - Rozhodnutí Komise 2010/481/EU, Euratom ze dne 29. července 2010, kterým se mění rozhodnutí 2004/277/ES, Euratom, pokud jde o prováděcí pravidla k rozhodnutí Rady 2007/779/ES, Euratom o vytvoření mechanismu civilní ochrany Společenství [96] - Směrnice Rady 2008/114/ES ze dne 8. prosince 2008 o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu. [89] - Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství [97] - Rada Evropské unie. Evropská bezpečnostní strategie – Bezpečná Evropa v lepším světě. Lucemburk: Úřad pro publikace EU [93] - Rozhodnutí Rady ze dne 1. ledna 2007 o pořadí pro výkon předsednictví Rady 2007/5/ES, Euratom [98] - Strategická koncepce NATO 2010 [99] - Politická směrnice pro civilní nouzové plánování NATO na léta 2014-2017 [100] 2 Orgány EU Na začátku této kapitoly bude lépe pro orientaci v problematice uvést orgány EU, které jsou vymezeny v čl. 13 Smlouvy o EU. Jsou jimi Evropský parlament, Evropská rada, Rada EU, Evropská komise, Soudní dvůr EU, Evropská centrální banka a Evropský účetní dvůr. Evropský parlament je legislativním a kontrolním orgánem EU. Jeho hlavní pravomocí je společně s Radou EU přijímat legislativní akty. Schvaluje složení Evropské komise a má právo kontrolovat její činnost, podílí se na tvorbě zákonů, vyslovuje souhlas s mezinárodními smlouvami a přijímáním nových členských států. Má také značné pravomoci v oblasti společného rozpočtu EU. Na základě Smlouvy z Nice má dnes Evropský parlament 736 poslanců, kteří jsou od roku 1979 voleni obyvateli členských států EU na období pěti let. Poslanci mají možnost sdružovat se do poslaneckých klubů na základě politické příslušnosti, nejsou tedy rozsazeni podle národností. Sídlem Evropského parlamentu je Štrasburk, ale parlament pracuje také v Bruselu a Lucemburku. Evropský parlament se usnáší prostou většinou. Návrhy v oblasti civilní ochrany jsou řešeny ve Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a ochranu spotřebitele (ENVI). Evropská rada (často zaměňována s Radou EU, popř. Radou Evropy) se schází přibližně třikrát do roka, skládá se z hlav států a předsedů vlád členských států EU a předsedy Evropské komise. Rozhoduje o nejzávažnějších politických a ekonomických otázkách a vymezuje směry, kterými se má Unie ubírat. Evropská rada rozhoduje na základě jednomyslnosti. Lisabonská smlouva [97] zřídila stálého předsedu Evropské rady, který je volen na 2,5 roku. Otázky civilní ochrany na Evropské radě prozatím nebyly řešeny. Rada EU (dříve Rada ministrů, dnes oficiálně pouze „Rada“) je rozhodující institucí EU a zastupuje zájmy členských států na evropské úrovni. Její hlavní pravomocí společně s Evropským parlamentem je přijímání legislativy. Rada jedná v různých složeních. Nejvyšší 270 IV. CIVILNÍ NOUZOVÁ PŘIPRAVENOST EU A NATO úrovní je Rada složená z ministrů jednotlivých států, kteří se schází podle potřeby. Nejčastější zasedání (14x ročně) mají ministři zemědělství (AGRIFISH) a ministři financí (ECOFIN) a ministři zahraničních věcí (GAC) se scházejí přibližně jednou za měsíc. Jednání probíhají v Bruselu a Lucemburku. Další úrovní je Výbor stálých zástupců (COREPER), kde se schází velvyslanci členských států, příp. jejich zástupci. Dalšími úrovněmi pak jsou výbory a pracovní skupiny. Rada rozhoduje buď jednomyslně, kvalifikovanou nebo prostou většinou hlasů. Prostou většinou se hlasuje pouze o procedurálních otázkách a některých aspektech společné obchodní politiky jako např. antidumpingová ochrana. Většina rozhodování se provádí na základě kvalifikované většiny, kdy hlasy členských států mají různou váhu v závislosti na počtu obyvatel. Každý půlrok předsedá Radě jiná země EU. Hlavní úkoly předsedající země jsou organizovat setkání Rady a reprezentovat EU navenek. ČR byla předsedající zemí v Radě EU prozatím jen jedenkrát a to v roce 2009. Otázky civilní ochrany jsou řešeny na pracovní skupině Rady EU pro civilní ochranu (PROCIV). Cílem této pracovní skupiny je zlepšení civilní nouzové připravenosti na národní, evropské a mezinárodní úrovni. Po projednání putují návrhy evropské legislativy z této skupiny na Výbor stálých zástupců a dále na Radu justice a vnitra (JHA), která návrhy schvaluje. MV-GŘ HZS ČR má funkci spolugestora i ve Výboru pro civilní aspekty krizového řízení (CIVCOM). Blízká spolupráce je nastavena i s pracovní skupinou pro humanitární a potravinovou pomoc (COHAFA) a pracovní skupinou pro konzulární záležitosti (COCON). Evropská komise sleduje zájmy EU jako celku, komisaři tedy nesmějí přihlížet k zájmům jednotlivých zemí. Má výlučné právo iniciovat návrhy legislativy a dohlíží na dodržování zakládacích smluv EU. Vypracovává návrh rozpočtu EU a provádí kontrolu jeho plnění. Dále Komise zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s třetími státy dohody. Má významné pravomoci při přijímání nových členů Unie a zajišťuje kontakty s nečlenskými státy EU. Komisařů je v současnosti 27 a mění se na základě rotace. Evropská komise rozhoduje na základě prosté většiny hlasů. Sídlo má v Bruselu. Civilní ochrana spadá pod Generální ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu (DG ECHO). MV-GŘ HZS ČR vysílá zástupce do komitologického výboru Evropské komise pro civilní ochranu (CPC) a mnoha dalších odborných skupin (moduly výcvikový program, CECIS, získané zkušenosti atd.). Soudní dvůr EU dbá nad jednotným výkladem evropského práva. Má sídlo v Lucemburku. Není známa kauza z oblasti civilní ochrany, do které by byl zapojen Soudní dvůr EU. Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem, která spolu s národními centrálními bankami tvoří Evropský systém centrálních bank, je měnovou bankou pro Eurozónu a od Lisabonské smlouvy patří mezi orgány EU. Záležitosti civilní ochrany nejsou Evropskou centrální bankou řešeny. Evropský účetní dvůr má za úkol kontrolovat, zda finanční prostředky Unie jsou vynakládány podle správných zásad na správné účely a sídlí též v Lucemburku. 3 Mechanismus civilní ochrany Stěžejním dokumentem EU v oblasti naší kompetence je tzv. Mechanismus civilní ochrany, který byl zřízen v roce 2001 Rozhodnutím Rady 2001/792/ES, Euratom na podporu zesílené spolupráce mezi Společenstvím a členskými státy při asistenčních zásazích v oblasti civilní ochrany v případě výskytu závažných mimořádných událostí nebo bezprostředního nebezpečí jejich výskytu uvnitř nebo vně Společenství. V roce 2007 byla Rozhodnutím Rady 2007/779/ES, Euratom přijata přepracovaná verze mechanismus civilní ochrany Společenství, která novelizovala původní Rozhodnutí dle nabytých zkušeností a tehdejších požadavků. 271 IV. CIVILNÍ NOUZOVÁ PŘIPRAVENOST EU A NATO V roce 2013 byl za účelem posílení účinnosti, efektivnosti a soudržnosti evropské odezvy na katastrofy přijat Rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady 1313/2013/EU [94] nový mechanismus civilní ochrany Unie. Jeho cílem je podporovat, koordinovat a doplňovat činnosti členských států v oblasti civilní ochrany a zlepšovat účinnost systémů v oblasti prevence, připravenosti a odezvy. Jednou z důležitých změn je uvedení mechanismu civilní ochrany Unie do souladu s článkem 196 Smlouvy o fungování EU, který se zasazuje o integrovaný přístup k zvládání katastrof. Mechanismus civilní ochrany Unie nabyl účinnosti dne 1. ledna 2014 a je platný pro celou finanční perspektivu 2014-2020. V současné době se vztahuje na 31 států, z toho 28 členských států EU, Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Využití některých opatření je však umožněno i ostatním kandidátským zemím a potenciálním kandidátům, jakož i zemím, které jsou součástí evropské politiky sousedství. Stěžejními prvky mechanismu civilní ochrany Unie jsou středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC) a společný komunikační a informační systém pro mimořádné události (CECIS), díky nimž lze operativně koordinovat a komunikovat poptávanou a nabízenou pomoc a zároveň řešit logistiku této pomoci. Hlavním nástrojem mechanismu civilní ochrany Unie jsou evropské kapacity pro odezvu na mimořádné události (EERC), které se budou sestávat z dobrovolného souboru předem vyčleněných kapacit členských států pro odezvu a zahrnovat moduly (viz níže), další kapacity pro odezvu a odborníky. Za účelem posílení spolupráce v oblasti civilní ochrany a zajištění efektivnější a rychlejší odezvy implementuje Mechanismus civilní ochrany Unie řadu nových prvků a opatření, k nimž například náleží: - zavedení nové kapitoly v oblasti prevence, s cílem posílit význam rámce politiky prevence EU a efektivně jej navázat na opatření připravenosti a odezvy, - zřízení střediska pro koordinaci odezvy na MU (ERCC). Středisko navazuje na původní monitorovací a informační středisko (MIC), které bylo posíleno, aby zajišťovalo nepřetržitou provozní kapacitu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, - zřízení evropské kapacity pro odezvu na MU (EERC), které se budou sestávat z dobrovolného souboru předem vyčleněných kapacit členských států pro odezvu a zahrnovat moduly, další kapacity pro odezvu a odborníky, - změna a zjednodušení finančních ustanovení, které byly původně samostatným finančním nástrojem, ale v současné době jsou zařazeny přímo do Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 1313/2013/EU, - vytváří další podpůrná opatření v oblasti prevence, připravenosti a odezvy (například rozšíření opatření v oblasti odborné přípravy, vytvoření plánovacího rámce pro operace odezvy na katastrofy, zavedení možnosti dočasného předběžného umístění kapacit pro odezvu ve výjimečných situacích zvýšeného rizika v členských státech, podpora rozvoje doplňkových kapacit financovaných z prostředků mechanismu civilní ochrany Unie, atd.). 4 Moduly civilní ochrany Dalším stěžejním dokumentem EU je Rozhodnutí Komise 2004/277/ES, Euratom [96], kterým se stanovila prováděcí pravidla k mechanismu Společenství na podporu zesílené spolupráce mezi Společenstvím a členskými státy při asistenčních zásazích v oblasti civilní ochrany a na jehož základě vznikly moduly civilní ochrany. Při jejich nasazení během operací odezvy na katastrofy se ukázala potřeba některé požadavky na tyto moduly změnit nebo vytvořit moduly zcela nové. Za tímto účelem bylo Rozhodnutí Komise 2004/277/ES, Euratom pozměněno a to Rozhodnutím Komise 2008/73/ES, Euratom a Rozhodnutím Komise 2010/481/ES, Euratom. Moduly civilní ochrany jsou tvořeny ze zdrojů 272 IV. CIVILNÍ NOUZOVÁ PŘIPRAVENOST EU A NATO jednoho nebo více členských států a jsou schopny provádět předem definované úkoly v oblasti odezvy v souladu se zavedenými mezinárodními pokyny. Hlavní výhodou modulů je, že mohou být nasazeny ve velmi krátkém časovém horizontu od předložení žádosti o poskytnutí pomoci prostřednictvím střediska pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC) a mohou pracovat samostatně a nezávisle po stanovené období. Zároveň jsou moduly vzájemně interoperabilní s jinými moduly a jsou schopny případně spolupracovat s jinými subjekty Unie nebo případně s mezinárodními organizacemi (zejména OSN). V současnosti existuje 17 typů modulů: - Modul pro vysokokapacitní odčerpávání - provádí odčerpávání v zaplavených oblastech a pomáhá s dodáváním vody pro hašení požárů, - Modul pro čištění vody – zajišťuje pitnou vodu z povrchových zdrojů za použití platných norem a minimálně na úrovni norem Světové zdravotnické organizace (WHO) a provádí kontrolu kvality vody v místě jejího výtoku z čistícího zařízení, - Modul pro vyhledávání a záchranné práce ve městech ve středně těžkých podmínkách - vyhledává, lokalizuje a zachraňuje oběti nacházející se pod troskami (např. po zřícení budov nebo při dopravních nehodách) a v případě nutnosti poskytuje první pomoc pro záchranu života až do předání k dalšímu ošetření, - Modul pro vyhledávání a záchranné práce ve městech v těžkých podmínkách vyhledává, lokalizuje a zachraňuje oběti nacházející se pod troskami (např. po zřícení budov nebo při dopravních nehodách) a v případě nutnosti poskytuje první pomoc pro záchranu života až do předání k dalšímu ošetření, - Modul pro letecké hašení lesních požárů s pomocí vrtulníků - přispívá k hašení velkých lesních požárů a požárů porostu hašením ze vzduchu, - Modul pro letecké hašení lesních požárů s pomocí letadel - přispívá k hašení velkých lesních požárů a požárů porostu hašením ze vzduchu, - Modul předsunuté zdravotnické jednotky - provádí třídění pacientů na místě pohromy, stabilizuje stav pacienta a připraví jej na přesun do nejvhodnějšího zdravotnického zařízení ke konečnému ošetření, - Modul předsunuté zdravotnické jednotky s chirurgií - provádí třídění pacientů na místě pohromy, provádí okamžité chirurgické zákroky pro záchranu života („damage control surgery“), stabilizuje stav pacientů a připravuje je na přesun do nejvhodnějšího zdravotnického zařízení ke konečnému ošetření, - Modul polní nemocnice - provádí počáteční a/nebo navazující ošetření úrazů a lékařskou péči s přihlédnutím k mezinárodně uznávaným zásadám pro nasazení polních nemocnic v cizí zemi, např. k zásadám Světové zdravotnické organizace (WHO) nebo Červeného kříže, - Modul letecké evakuace obětí katastrofy - přepravuje oběti pohromy do zdravotnických zařízení k lékařskému ošetření, - Modul dočasné nouzové přístřeší - poskytuje nouzové dočasné přístřeší včetně základních služeb, zejména v počátečních fázích pohromy, ve spolupráci se stávajícími strukturami, místními orgány a mezinárodními organizacemi až do předání místním orgánům nebo humanitárním organizacím, pokud je využití jeho kapacity nezbytné po delší časový úsek a při předání školí příslušný personál (místní nebo mezinárodní) před odstraněním modulu, 273 IV. CIVILNÍ NOUZOVÁ PŘIPRAVENOST EU A NATO - Modul chemické, biologické, radiologické a jaderné (CBRN) detekce a odběr vzorků – provádí a potvrzuje počáteční posouzení včetně popisu nebezpečí nebo rizika, vymezuje zamořené oblasti a posuzuje nebo potvrzuje již zavedená ochranná opatření, provádí odběr vzorků podle příslušných norem, označuje zamořenou oblast, tvoří prognózu situace, sleduje a dynamicky posuzuje rizika včetně doporučení pro varování a jiných opatření a přispívá k okamžitému snížení rizika, - Modul pro vyhledávání a záchranné práce v podmínkách CBRN – je zaměřen na specializované vyhledávání a záchranné práce za použití ochranných oděvů, - Modul pro pozemní hašení lesních požárů - připívá k hašení velkých lesních požárů a požárů porostů pozemními prostředky, - Modul pro pozemní hašení lesních požárů s pomocí vozidel - připívá k hašení velkých lesních požárů a požárů porostů s pomocí vozidel, - Modul pro kontrolu šíření povodní - zpevňuje stávající zařízení a buduje nové zábrany k prevenci záplav z řek, vodních nádrží a vodních cest se stoupající hladinou, - Modul pro povodňové záchranné práce s pomocí člunů - provádí pátrání a záchranné zásahy ve vodě a pomáhá osobám uvázlým v zaplavených oblastech s pomocí člunů a poskytuje pomoc nutnou pro záchranu života a podle potřeby zajišťuje pokrytí základních potřeb. Moduly jsou registrovány v systému CECIS a jsou úzce spjaty s evropskými kapacitami pro odezvu na mimořádné události. V rámci EU je zaregistrováno cca 200 modulů. ČR v současné době nabízí prostřednictvím mechanismu civilní ochrany Unie následující moduly: - 2x modul pro vyhledávání a záchranné práce ve městech ve středně těžkých podmínkách (MUSAR), - 1x modul pro vyhledávání a záchranné práce ve městech v těžkých odmínkách (HUSAR), - 1x modul pro vysokokapacitní čerpání vody (HCP), - 1x modul chemické, biologické, radiologické a nukleární detekce a odběr vzorků (CBRNDET), - 1x modul pro povodňové záchranné práce s pomocí člunů (FRB), - 1x modul předsunuté zdravotnické jednotky (AMP). 5 Civilní nouzové plánování v NATO NATO bylo založeno v roce 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy. Jedná se o politicko-vojenskou organizaci, jejímž základním účelem je ochrana svobody a bezpečnosti všech členů politickými i vojenskými prostředky. Nejdůležitějším rozhodovacím orgánem v NATO je Severoatlantická rada (NAC). Účelem civilního nouzového plánování v NATO je koordinace národních plánovacích činností členských států za účelem zajištění nejefektivnějšího využití civilních zdrojů v rámci kolektivní podpory strategických cílů Aliance. Civilní nouzové plánování spadá do národní kompetence a civilní prostředky zůstávají v každé situaci pod národní kontrolou. Nicméně, národní kapacity jsou harmonizovány na úrovni NATO v zájmu zabezpečení řádného provádění plánů, jednotlivých postupů a použitelnosti nezbytných prostředků. Prostředky 274 IV. CIVILNÍ NOUZOVÁ PŘIPRAVENOST EU A NATO zahrnují lodě, letadla, vlaky, lékařská zařízení, komunikace, kapacity nezbytné k odstraňování následků katastrof a další civilní zdroje. Hlavní úkoly civilního nouzového plánování v NATO jsou vyjádřením základních bezpečnostních povinností Aliance a zahrnují civilní zabezpečení vojenských operací a operací v rámci reakce na krizové situace, podporu národních orgánů v civilních nouzových situacích a ochranu civilního obyvatelstva. Civilní nouzové plánování musí v těchto oblastech působnosti hrát důležitou roli v řízení použitelnosti civilních prostředků a zařízení a udržování normálního života během mimořádných událostí. V rostoucí míře je tato činnost zajišťována za úzké spolupráce s partnerskými státy, které mají aktivní úlohu v civilním nouzovém plánování NATO. V současné době je členy NATO 28 států a NATO spolupracuje s 22 partnerskými státy. Další formy spolupráce představuje Středomořský dialog, Iniciativa Istanbulské spolupráce a „Partneři napříč světem“. Základním dokumentem NATO je tzv. Strategická koncepce [99]. V současné době platná strategická koncepce NATO pod heslem „Aktivní zapojení, moderní obrana“, přijatá na Lisabonském Summitu 2010 poskytuje směr, jenž bude vymezen v příští fázi směřování NATO a naznačuje roli Aliance, kterou bude hrát v dohledné budoucnosti. Základním dokumentem civilního nouzového plánování NATO je Politická směrnice civilního nouzového plánování NATO [100] (dále „Politická směrnice“), která stanovuje prioritní činnosti a působnosti v daném období. Původně byla vydávaná s platností na dva roky, v současnosti se ustálilo čtyřleté období. Politická směrnice je v souladu s pěti rolemi pro civilní nouzové plánování: - civilní podpora operacím NATO v rámci článku 5, - podpora operacím NATO mimo článek 5 – operace krizového řízení, - podpora národních vlád v případě katastrof; - podpora národních vlád v ochraně obyvatelstva proti následkům ZHN, - spolupráce s partnery. V roce 1998 zahájilo činnost Euroatlantické koordinační středisko pro řešení mimořádných událostí (dále „EADRCC“). Jeho hlavním úkolem je koordinace odezvy členských států NATO a partnerských států na živelní a technické mimořádné události v rámci Euro-atlantické oblasti. Postupně byl mandát rozšířen i na další partnerské formáty a koordinaci pomoci při teroristickém útoku. EADRCC bylo dosud zapojeno do více než šedesáti mimořádných událostí, jako jsou např. povodně, lesní požáry a zvládání následků zemětřesení. V rámci zvyšování připravenosti organizuje EADRCC pravidelně mezinárodní cvičení. EADRCC také vede seznam národních sil a prostředků v oblasti chemických, biologických a radiačních látek. 6 Výbor pro civilní nouzové plánování NATO Všeobecná koordinace civilního nouzového plánování je zajišťována Výborem pro civilní nouzové plánování (CEPC – Civil Emergency Planning Committee), který podléhá přímo Severoatlantické radě. Výbor se schází dvakrát do roka k plenárním zasedáním a několikrát do měsíce ke stálým zasedáním. Na plenárních schůzích jsou zúčastněné státy zastupovány představiteli národních organizací civilního nouzového plánování, na stálých zasedáních jsou zastupovány členy národních delegací při NATO. Za ČR se stálých zasedání účastní styčný důstojník MV-GŘ HZS ČR při Stálé delegaci ČR při NATO. CEPC se schází rovněž v konfiguraci Euroatlantického partnerství (EAPC). V ČR má CEPC v gesci MV-GŘ HZS ČR. 275 IV. CIVILNÍ NOUZOVÁ PŘIPRAVENOST EU A NATO CEPC koordinuje čtyři plánovací skupiny (do června 2010 to bylo osm plánovacích výborů), které sdružují zástupce národních institucí. Tyto skupiny se pravidelně scházejí a jsou důležitým přínosem pro civilní nouzové plánování v NATO. Své pracovní programy si vytvářejí v návaznosti na Politickou směrnici. Ve své činnosti jsou plánovací skupiny podporovány (ad hoc) pracovními skupinami a dále nominovanými experty z veřejného i soukromého sektoru, jichž v současné době působí téměř 400. Těmito plánovacími skupinami jsou: Skupina pro civilní ochranu (Civil Protection Group – CPG). Jejím gestorem v ČR je MV-GŘ HZS ČR. Skupina CPG (dříve výbor CPC) byla založena již v roce 1952. Dříve se zabývala vojenskými aspekty civilní obrany, především varováním a ukrytím civilního obyvatelstva. V souvislosti se změnou v mezinárodním bezpečnostním prostředí se nyní více zabývá civilními MU, jako jsou např. živelní a technické katastrofy. Důležitou oblastí je ochrana proti chemickým, biologickým, radiačním a nukleárním látkám (CBRN) a v rámci civilně – vojenské spolupráce např. raketová obrana. Dopravní skupina (Transport Group – TG). Jejím gestorem v ČR je MD. Skupina je zodpovědná za koordinaci a monitorování národních opatření a opatření NATO pro civilní nouzovou připravenost a krizový management v oblasti přepravy, tj. v oblasti letectví, námořní přepravy a vnitrozemské povrchové přepravy. Skupina pro průmyslové zdroje a komunikační služby (Industrial Resources and Communications Services Group – IRCSG). Jejími gestory v ČR jsou MPO a ČTÚ. Skupina zajišťuje stálou dostupnost a efektivní distribuci základních průmyslových dodávek a služeb jak pro civilní, tak pro vojenské účely v rámci Aliance. Dále koordinuje využití průmyslových zdrojů členských států pro podporu obranného úsilí. Skupina je také zodpovědná za civilní komunikace v rámci krizových opatření NATO. Plánování zajišťuje dostupnost komunikačních služeb pro politické, ekonomické a vojenské účely. Společná skupina pro zdraví, zemědělství a potraviny (Joint Health, Agriculture and Food Group – JHAFG). Jejími gestory v ČR jsou MZ a MZe. Skupina se zaměřuje na plánování a procedury pro stimulaci úsilí k vytvoření zdravotních plánů a legislativy pro MU v rámci Aliance a na zabezpečení civilně-vojenské spolupráce při zdravotnickém plánování při MU. Skupina je také zodpovědná za přípravu a v případě nezbytností i použití aliančních procedur a struktur pro podporu dodávky potravin členským státům v případě problémů při MU. Velmi široký rozsah oblasti civilního nouzového plánování vyžaduje důkladnou kooperaci ze strany příslušných národních úřadů. Proto i v ČR probíhá na národní úrovni spolupráce a výměna informací za koordinace MV-GŘ HZS ČR. Před každým plenárním zasedáním výboru CEPC se v budově MV-GŘ HZS ČR koná pravidelná koordinační schůzka zástupců resortů v plánovacích skupinách CEPC NATO. Diskutuje se na ní zejména program nadcházejícího jednání výboru CEPC a s tím související postup a případně instrukce pro českou národní delegaci, jenž se tohoto jednání zúčastní. Účastníci koordinační schůzky také informují o činnosti jednotlivých skupin, případně pracovních a ad hoc skupin, za uplynulé půlroční období. Na jednání českého VCNP, pracovního orgánu BRS, jenž zasedá zpravidla čtyřikrát ročně, bývá pravidelně probírána již výše zmíněná Politická směrnice. Při každém novém vydání je tato směrnice přeložena pro potřebu členů VCNP do českého jazyka, posléze je za účasti všech zástupců resortů v plánovacích skupinách CEPC NATO vytvořen materiál s rozpracováním dané Politické směrnice na nadcházející období a je předložen na schůzi 276 IV. CIVILNÍ NOUZOVÁ PŘIPRAVENOST EU A NATO VCNP. Materiál obsahuje úkoly vyplývající z Politické směrnice, potažmo z pracovních programů plánovacích skupin a jejich přenesení na národní úroveň. V polovině období platnosti Politické směrnice je předkládáno průběžné hodnocení plnění úkolů z ní vyplývajících a na konci období je předložen materiál ohledně jejího vyhodnocení. Zároveň je předkládána Politická směrnice nová, včetně její české verze. 277 V. VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY V. VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY 1 Právní předpisy a další související dokumenty - Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR [1] - Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základnách práv a svobod jakou součásti ústavního pořádku České republiky [2] - Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím [11] - Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a ozměně některých zákonů [23] - Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) [24] - Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) [27] 2 Kontrolní činnost v oblasti krizového řízení Orgány krizového řízení jsou oprávněny v mezích své působnosti kontrolovat dodržování krizového zákona [24] a předpisů vydaných k jeho provedení. Při vykonávání kontrolní činnosti se kontrolní orgány řídí základními pravidly stanovenými kontrolním řádem [27]. Kontrolní činnost v souladu s krizovým zákonem vykonává: [24] - kontrolu u obce vykonává HZS kraje v součinnosti s obecním úřadem ORP, do jejíhož správního obvodu obec spadá; - kontrolu u ORP vykonává HZS kraje v součinnosti s krajským úřadem; - kontrolu u kraje vykonává MV ve spolupráci s příslušným ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem; - kontrolu HZS kraje vykonává MV; - kontrolu u PaPFO vykonává orgán krizového řízení, který PaPFO uložil povinnost vyplývající z krizového plánu; - kontrolu v zařízeních zpravodajských služeb a NBÚ, kde by kontrolou mohlo dojít k ohrožení utajovaných informací nebo bezpečnosti státu provádí MV. Tato kontrola může být vykonána jen se souhlasem příslušného ředitele. K zajištění jednotného postupu v rámci HZS ČR vydal generální ředitel HZS ČR Pokyn č. 39/2012, kterým se stanovují pravidla provádění kontrol HZS krajů podle § 33 zákona o krizovém řízení. [168] Pokyn upravuje plánování, zahájení a výkon kontroly kraje u obcí, ORP, PaPFO zajišťujících plnění opatření vyplývajících z krizového plánu, pokud těmto osobám povinnosti vyplývající z krizového plánu uložil. Kontrolu obce vykonává kontrolní skupina složená z kontrolních pracovníků na základě písemného pověření kontrolních orgánů. Vedoucím kontrolní skupiny je příslušník HZS kraje. Předmětem kontroly je dodržování krizového zákona a předpisů vydaných k jeho provedení, zejména dodržování povinností stanovených starostovi obce a obecnímu úřadu. Kontrolu ORP vykonává kontrolní skupina složená z kontrolních pracovníků na základě písemného pověření kontrolních orgánů. Vedoucím kontrolní skupiny je příslušník HZS kraje. Předmět kontroly je obdobný jako u kontroly obce. 278 V. VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY Kontrolu PaPFO může provádět orgán krizového řízení samostatně nebo v součinnosti s jiným orgánem krizového řízení, kterého se předmětná problematika dotýká. Kontrolu vykonává kontrolní skupina složená z kontrolních pracovníků na základě písemného pověření kontrolních orgánů. Vedoucím kontrolní skupiny je pracovník kontrolního orgánu, který PaPFO uložil povinnosti vyplývající z krizového plánu. Předmětem kontroly PaPFO je dodržování povinností, které jsou stanoveny krizovým zákonem, zejména ve vztahu ke zpracování plánu krizové připravenosti. Kontrolovaným obdobím je stávající a uplynulý kalendářní rok a v případě věcných souvislostí i předchozí období. 2.1 Plán a četnost kontrol HZS kraje v součinnosti s obecními úřady ORP nacházejícími se na území příslušného kraje, krajským úřadem a jinými orgány krizového řízení, které uložily PaPFO povinnost vyplývající z krizového plánu zpracovává na kalendářní rok návrh plánu kontrol, který obsahuje přehled kontrolovaných osob, termíny kontrol a přehled kontrolních orgánů, které se kontroly účastní. Návrh předkládá k projednání a posouzení do bezpečnostní rady kraje ředitel HZS kraje a po jeho projednání je rozeslán dotčeným ORP. V případě potřeby a po předchozí dohodě kontrolních orgánů lze v odůvodněných případech provést kontrolu i mimo projednaný plán kontrol. Z hlediska četnosti kontrol přihlíží HZS kraje při zpracování návrhu plánu kontrol zejména: - k přehledu možných zdrojů rizik, analýzy ohrožení a opatření uvedeným v krizovém plánu ORP (při plánování kontrol u obcí), - k opatřením uvedených v krizovém plánu kraje nebo krizovém plánu ORP (při plánování kontrol PaPFO), - dodržení periody kontroly nejméně jedenkrát za čtyři roky (při plánování kontrol ORP). 2.2 Oznámení o kontrole V případě kontroly obce nebo ORP zasílá oznámení o kontrole příslušný HZS kraje, jehož ředitel nebo jím pověřená osoba oznámení podepisuje. Kontrolu PaPFO oznamuje ten orgán krizového řízení, který PaPFO uložil povinnosti vyplývající z krizového plánu. V tomto případě oznámení o kontrole podepisuje statutární zástupce orgánu krizového řízení, nebo jím pověřená osoba. Oznámení o kontrole se zasílá nejméně 14 dnů před termínem plánované kontroly, a to s využitím elektronické komunikace (datová schránka). Vzor oznámení o kontrole je součástí přílohy pokynu č. 39/2012 [168]. 2.3 Písemné pověření ke kontrole Písemné pověření ke kontrole vydává pro kontrolní pracovníky HZS kraje ředitel HZS kraje, nebo jím pověřená osoba. Písemné pověření ke kontrole ostatním kontrolním pracovníkům vydává statutární zástupce příslušného kontrolního orgánu, nebo jím pověřená osoba. Pověřením k provedení kontroly se kontrolní pracovník prokazuje kontrolované osobě na místě kontroly zároveň s předložením služebního průkazu, průkazu zaměstnance nebo občanského průkazu. Vzor pověření ke kontrole je součástí přílohy okynu č. 39/2012 [168]. 2.4 Protokol o výsledku kontroly a vyhodnocení provedených kontrol O kontrolním zjištění se pořizuje protokol o výsledku kontroly, který se zpracovává v případě kontroly: - obce a ORP HZS kraje, 279 V. VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY - PaPFO orgán krizového řízení, který PaPFO osobě uložil povinnosti vyplývající z krizového plánu. Kontrolní orgán zpracovávající protokol o výsledku kontroly vyžaduje od ostatních kontrolních orgánů nezbytné podklady a součinnost. Vedoucí kontrolní skupiny seznamuje s výsledkem kontroly a obsahem protokolu kontrolovanou osobu, která stvrzuje převzetí protokolu podpisem statutárního zástupce nebo jím pověřené osoby. Každý ze zúčastněných kontrolních orgánů a kontrolovaná osoba obdrží jedno vyhotovení protokolu o výsledku kontroly. Vzor protokolu o kontrole je součástí přílohy pokynu č. 39/2012 [168]. Jedenkrát za kalendářní rok se zpracovává vyhodnocení, které obsahuje stručnou informaci o provedených kontrolách včetně uvedení závěrů z těchto kontrol. Vyhodnocení zpracovává HZS kraje v součinnosti s ostatními kontrolními orgány, které se na provedených kontrolách podílely. Zpracované vyhodnocení předkládá ředitel HZS kraje k projednání bezpečnostní radě kraje. Poznámka: po nabytí účinnosti nového kontrolního řádu [27]byly ze strany MV-GŘ HZS ČR upraveny a pro potřebu HZS krajů rozeslány výše uvedené vzory (pokyn GŘ HZS ČR č. 39/2012 nebyl novelizován). S ohledem na aplikační praxi a za účelem vyjasnění výkladových nejasností vydalo MV-GŘ HZS ČR a odbor veřejné správy, dozoru a kontroly MV společné stanovisko ve věci provádění kontrol podle krizového zákona. Toto stanovisko je dostupné elektronicky na adrese http://www.hzscr.cz/clanek/dokumenty-ke-stazeni.aspx. Závěry tohoto stanoviska jsou: - kontrolním orgánem je HZS kraje, - zástupci krajských úřadů nebo obecních úřadů ORP mají postavení kontrolujících na základě pověření ke kontrole vydaného HZS kraje (kontrolní orgán), - protokol o kontrole se zpracovává pouze jeden, přispívají do něj všichni kontrolující, tedy jak zástupci HZS kraje, tak zástupci krajských úřadů nebo obecních úřadů ORP, - námitky proti kontrolnímu zjištění podává kontrolovaná osoba u HZS kraje, který je při jejich vyřizování oprávněn požadovat součinnost zástupců krajských úřadů nebo obecních úřadů ORP, - souběžný výkon kontrol podle několika právních předpisů není vyloučen, - zástupci krajských úřadů nebo obecních úřadů ORP jsou povinni řídit se při výkonu součinnostních kontrol interními předpisy kontrolního orgánu, které kontrolní orgán pro realizaci těchto kontrol vydal (tj. HZS ČR). 3 Kontrolní činnost v oblasti IZS Kontroly podle zákona o IZS [23] z pohledu ochrany obyvatelstva jsou realizovány u vlastníků stálých úkrytů a subjektů zahrnutých v HPK nebo VněHP. Předmětem kontrol stálých úkrytů je zejména: - stavební část úkrytu, speciálních dveří, poklopů a uzávěrů, - vodního hospodářství, kanalizace, - elektroinstalace, náhradní zdroj elektrické energie, - filtroventilační zařízení, - dokumentace a vybavení úkrytu, - platnost revizí. 280 V. VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY Mezi subjekty zahrnuté do HPK patří vybraní provozovatelé objektů nakládajících nebezpečnými látkami, např. provozovatel, který ve své technologii používá toxický amoniak jako chladící médium (zimní stadiony, pivovary, mrazírny atd.), a je situován v zastavěných částech měst. V rámci HPK jsou (zpravidla) k těmto provozovatelům zpracovány plánovací dokumentace ve formě např. karet ohrožujících objektů nebo plánů mimořádných opatření. Dále sem patří provozovatelé významných objektů, jako jsou např. vodárenské služby, objekty, v nichž dochází ke shromažďování velkého počtu osob nebo provozovatelé v oblasti sociálních služeb. Předmětem kontrol subjektů zahrnutých do HPK je především: - vyrozumění (systém vyrozumění provozovatele, prověřování spojení), - varování a informování zaměstnanců, případně osazenstva významného objektu, - systému monitorování úniku nebezpečných látek (systém monitorování koncentrací nebezpečných látek, kontrola a kalibrace čidel), - úplnost a aktuálnost dokumentace havarijního plánování (řešení havarijních stavů, seznámení zaměstnanců s postupy dle havarijní dokumentace), - havarijní připravenost, - plnění úkolů a opatření vyplývajících z HPK. Mezi subjekty zahrnuté do VněHP patří zejména provozovatelé zařízení ohrožených domino efektem nebo provozovatelé významných objektů v ZHP. Předmětem kontroly u těchto provozovatelů je zejména: - realizace opatření vyplývajících z VněHP (např. společný systém vyrozumění a vzájemné komunikace pro případ vzniku havárie na identifikovaných zařízeních, která mohou být ohrožena domino efektem), - realizace kontrol spojení a vazeb pro vyrozumění a komunikaci pro případ vzniku havárie na zařízeních ohrožených možností vzniku domino efektu, - koordinace postupů pro řešení havarijních stavů na primárních a sekundárních zařízeních, - součinnost při přípravě a realizaci cvičení havarijní připravenosti pro řešení provozních a havarijních stavů v případě havárií na primárních a sekundárních zařízeních. 4 Přístup k výkonu státní správy 4.1 Kodex úředníka veřejné správy Veřejnou správu lze charakterizovat jako činnost, která souvisí s poskytováním veřejných služeb, řízením veřejných záležitostí, a to na místní, regionální i centrální úrovni. Veřejná správa je v tomto smyslu vykonávána ve veřejném zájmu. Pojem veřejný zájem sice není v právním řádu definován, ale vázanost veřejné správy právem je jednou ze základních zásad její činnosti. V souladu s čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR [1] slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech a způsoby, které stanoví zákon. v Listina základních práv a svobod čl. 2 odst. 2 [2] pak stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Tyto principy jsou základními ústavními zásadami výkonu veřejné správy. Veřejnou správu v rámci ČR členíme na státní správu a samosprávu. Státní správa je činnost státu, která je prováděna buď přímo státními orgány, nebo jinými orgány, na které stát výkon státní správy v určitém definovaném rozsahu přenesl. Samospráva je naproti tomu způsob řízení určitého celku, kdy daný subjekt o alespoň některých svých záležitostech rozhoduje sám 281 V. VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY autonomním způsobem, tedy „spravuje se sám“. Samosprávu lze pak dělit na územní a zájmovou. Územní samospráva je v ČR zakotvena v Ústavě ČR, [1] která v čl. 99 vymezuje, že ČR se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky. Samosprávné celky pak vytvářejí vlastní orgány, jejichž prostřednictvím je výkon samosprávy uskutečňován. O zájmovou či profesní samosprávu se jedná v případě, kdy je právo na samostatné rozhodování o vlastních záležitostech svěřeno subjektům, které spojuje určitý společný zájem (např. Česká lékařská komora). Úředníci a zaměstnanci ve veřejné správě vykonávají činnost, kterou můžeme označit jako veřejnou službu, což je také jeden z důvodů, proč se na tyto pracovníky kladnou vyšší etické požadavky. Dalšími argumenty jsou, že jsou placeni z daní a idea, že veřejná správa má sloužit lidu. Jedním z nástrojů, který by měl vést k lepšímu, kvalitnějšímu a transparentnějšímu fungování veřejné správy je sestavení etického kodexu, kterým by se měli úředníci a zaměstnanci státní správy řídit. Kodex představuje protipól právním předpisům, protože mu chybí vymahatelnost v případě jeho porušení. Etický kodex tedy reprezentuje etickou rovinu fungování veřejné správy. Etika ve veřejné správě je založena především na aplikaci morálních standardů v rámci její činnosti. Vláda ČR přijala dne 21. března 2001 své usnesení č. 270 ke Kodexu etiky zaměstnanců ve veřejné správě. [149] Přijetí tohoto usnesení bylo reakcí na vzrůstající požadavky veřejnosti po větší odpovědnosti, efektivnosti, integritě a zavedení etických standardů do veřejné správy. Hlavním smyslem bylo především vymezit žádoucí standardy chování a jednání zaměstnanců ve veřejné správě vůči občanům. Uvedený kodex měl celkem sedm článků a kromě obecných zásad, například, že výkon veřejné správy je službou veřejnosti, zaměstnanec ji vykonává na vysoké odborné úrovni, kterou si studiem průběžně prohlubuje, s nejvyšší mírou slušnosti, porozumění a ochoty a bez jakýchkoli předsudků, se zabývá otázkami střetu zájmů neb zneužitím úředního postavení. Etický kodex z roku 2001 byl v roce 2012 nahrazen novým Etickým kodexem úředníků a zaměstnanců veřejné správy, který schválila Vláda ČR dne 9. května 2012 svým usnesením č. 331. [150] V rámci tohoto usnesení bylo uloženo členům vlády a vedoucím ostatních ústředních správních úřadů a jiných správních úřadů využít kodex pro vytvoření vlastního etického kodexu a tento vydat vnitřním předpisem, obdobně pak bylo doporučeno i hejtmanům, primátorům a starostům využít kodex pro vytvoření vlastního etického kodexu a tento vydat vnitřním předpisem. Gesce nad vypracováním etického kodexu úředníků a zaměstnanců veřejné správy byla svěřena na základě bodu 1.13 Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012 MV. Etický kodex z roku 2012 obsahuje 14 článků a preambuli. V preambuli je mimo jiné deklarováno, že každý úředník a zaměstnanec veřejné správy je povinen při rozhodování dodržovat a ctít zákonnost všech postupů a rovný přístup ke všem fyzickým i právnickým osobám. Dále se v této části uvádí, že smyslem kodexu je vytvářet, udržovat a prohlubovat důvěru veřejnosti ve veřejnou správu. V následujících 14 článcích jsou pak explicitně popsány oblasti zákonnosti, rozhodování, profesionality, nestrannosti, rychlosti a efektivity, střetu zájmů, korupce, nakládání se svěřenými prostředky, mlčenlivosti, informování veřejnosti, veřejné činnosti a reprezentace. Kodex obecně vymezuje žádoucí standardy chování zaměstnance ve vztahu k veřejnosti i k jiným zaměstnancům. Smyslem kodexu je stanovit jasná pravidla, aby bylo všem úředníkům a zaměstnancům veřejné správy zřejmé, v jakých případech by se mohli dostat do střetu soukromého zájmu se zájmem občanů a jak se v takové situaci zachovat. Důležitým aspektem je také snaha o minimalizaci a prevenci korupce. 4.2 Poskytování informací Poskytování informací resp. právo na informace je stále velmi aktuální otázkou. Právo požadovat od veřejnoprávních subjektů informace, které se vztahují k jejich činnosti, je stanoveno 282 V. VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY v čl. 17 Listiny základních práv a svobod, [2] který v odstavci 1 vymezuje, že svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny a v odstavci 4 určuje, že státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Tímto zákonem, na který Listina základních práv a svobod odkazuje, je zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím [11]. Jedná se tedy o dvoustranný vztah, kdy na jedné straně je právo žadatele na informace a na druhé straně je povinnost povinného subjektu poskytnout požadované informace při dodržení zákonem stanovených podmínek. Povinnými subjekty, které mají povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Dále pak subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech PaFO v oblasti veřejné správy, s tím, že povinnost poskytnout informace je pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti. Zákon na druhé straně také vymezuje případy, na které se povinnost poskytování informací nevztahuje, např. informace, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, případně dotazy na názory nebo budoucí rozhodnutí. Žadatelem o poskytnutí informace může být každá PaFO. Žádost o poskytnutí informace se podává ústně nebo písemně. V případě písemně podané žádosti musí být splněny určité formální náležitosti. Zejména musí být ze žádosti zřejmé, kterému povinnému subjektu je určena, a že se žadatel domáhá poskytnutí informace ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím. Dále fyzická osoba uvede jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého bydliště a adresu pro doručování, liší-li se od adresy místa trvalého bydliště. Právnická osoba uvede název, identifikační číslo osoby, adresu sídla a adresu pro doručování, liší-li se od adresy sídla. Adresou pro doručování se pak v tomto smyslu rozumí také adresa elektronická. Žádost o poskytnutí informace je podána dnem, kdy ji povinný subjekt obdržel. Kromě případů, které jsou z režimu zákona vyloučeny (průmyslové vlastnictví, dotazy na názory), jsou vymezeny kategorie informací, které povinné subjekty nemají povinnost poskytnout. Jedná se především o: - utajované informace podle zvláštního právního předpisu [36], - informace označené jako ZS podle krizového zákona [24], - informace, které jsou obchodním tajemstvím, - informace, jejichž zveřejněním by byla porušena ochrana práv třetích osob k předmětu práva autorského, - informace o probíhajícím trestním řízení, atd. Zákon taxativně vypočítavá všechny důvody, ze kterých je možné žádost o poskytnutí informací odmítnout. V případě, že písemná žádost splňuje všechny zákonné požadavky, musí povinný subjekt informaci poskytnout ve lhůtě nejpozději 15 dnů ode dne přijetí žádosti, přičemž zmíněná lhůta se počítá ode dne, který následuje po dni, kdy byla žádost o poskytnutí informace povinnému subjektu doručena. Lhůta pro poskytnutí informace může být ze závažných důvodů prodloužena nejvýše však o 10 dní (např. spolupráce s jiným povinným subjektem, vyhledání a sběr požadovaných informací je časově a technicky náročné). O prodloužení lhůty i o důvodech prodloužení musí být žadatel vždy prokazatelně informován, a to před uplynutím lhůty pro poskytnutí informace. Pokud povinný subjekt vydá rozhodnutí, ve kterém žádost odmítne a požadované informace neposkytne, může žadatel podat odvolání. Povinný subjekt toto odvolání předloží nadřízenému orgánu do 15 dnů ode dne doručení odvolání. Nadřízený orgán pak o odvolání rozhodne do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. 283 V. VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY Zákon stanoví právní rámec hrazení nákladů za poskytování informací. Konkrétně určuje, že povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu, a to ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Povinný subjekt může vyžádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. Povinný subjekt je oprávněn žádat pouze úhradu tzv. administrativních nákladů. V případě, že bude povinný subjekt za poskytnutí informace požadovat úhradu jakýchkoliv nákladů, písemně oznámí tuto skutečnost spolu s výší úhrady žadateli před poskytnutím informace. Z oznámení musí být zřejmé, na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady povinným subjektem vyčíslena. Pokud povinný subjekt nesplní oznamovací povinnost před poskytnutím informace, ztrácí tím nárok na úhradu nákladů. 284 PŘÍLOHY PŘÍLOHY Příloha 1 Mezinárodní stupnice pro hodnocení jaderných událostí – INES..................................286 Příloha 2 Mapa jaderných elektráren v Evropě .............................................................................288 Příloha 3 Zóna havarijního plánování JE Dukovany.....................................................................289 Příloha 4 Zóna havarijního plánování JE Temelín ........................................................................290 Příloha 5 Mapa ohrožení území.....................................................................................................291 Příloha 6 Přehled tříd nebezpečnosti a standardních vět o nebezpečnosti.....................................292 Příloha 7 Přehled bezpečnostních značek pro přepravu ................................................................297 Příloha 8 Přehled krizových stavů .................................................................................................298 Příloha 9 Odvětví kritické infrastruktury.......................................................................................300 Příloha 10 Příklad hodnotící tabulky k provedenému taktickému cvičení složek IZS..................301 285 PŘÍLOHY Příloha 1 Mezinárodní stupnice pro hodnocení jaderných událostí – INES stupeň událost charakteristika a příklady 7 VELKÁ HAVÁRIE (major accident) Charakteristika: - únik velkého množství radioaktivních látek z aktivní zóny reaktoru mimo JE (řádově více než 10 000 TBq biologicky významných radioizotopů) - možnost okamžitých zdravotních následků; pozdní zdravotní následky se mohou objevit na velkém území, přesahujícím plochu JE a jejího okolí - dlouhodobě následky pro životní prostředí Příklady: - Černobyl (SSSR, 1986) - Fukushima (Japonsko, 2011) 6 ZÁVAŽNÁ HAVÁRIE (serious accident) Charakteristika: - únik radioaktivity (1000 až 10 000 TBq biologicky významných radioizotopů) mimo JE - k omezení zdravotních následků je nutné úplné použití místních havarijních plánů Příklady: - Kyštym (SSSR, 1957) 5 HAVÁRIE S ÚČINKY NA OKOLÍ (accident with offsite sisks) Charakteristika: - únik radioaktivních štěpných produktů (100 až 1000 TBq biologicky významných radioizotopů) mimo JE - částečné zavedení opatření podle místních havarijních plánů (např. evakuace nebo ukrytí), aby se omezila pravděpodobnost zdravotních následků - velká část aktivní zóny je poškozena tavením nebo mechanicky Příklady: - Windscale Pile (Velká Británie, 1957) - Three Mile Island (USA, 1979) 4 HAVÁRIE S ÚČINKY V JADERNÉM ZAŘÍZENÍ (accident mainly in installation) Charakteristika: - malý únik radioaktivity mimo JE, jehož následkem je individuální dávka pro nejzasaženější skupinu obyvatel řádově mSv (tj. na hranicích limitů předepsaných pro veřejnost) - potřeba havarijních opatření mimo JE je nepravděpodobná, s výjimkou kontroly potravy - aktivní zóna reaktoru je částečné poškozena tavením nebo mechanicky - ozáření pracovníků JE může vést k okamžitým zdravotním následkům (řádově sieverty) Příklady: - Jaslovské Bohunice A1 (Československo, 1977) - Tokaimura (Japonsko, 1999) 3 VÁŽNÁ PORUCHA (serious incident) Charakteristika: - únik radioaktivity mimo JE nad povolené limity; následkem je individuální dávka pro nejzasaženější skupinu obyvatel v okolí JE řádové desetiny mSv, tj. zlomky limitů povolených pro veřejnost; vně JE nejsou nutná žádná zvláštní opatření - vysoké úrovně radioaktivity nebo zamoření uvnitř JE z důvodů selhání zařízení nebo provozních poruch; personál je nadměrně ozářen (jednotlivě dávky překračují limit 50 mSv) Příklady: - Vandellos (Španělsko, 1989) 286 PŘÍLOHY Zdroj: [228] - Yanango (Peru, 1999) 2 PORUCHA (incident) Charakteristika: - technické poruchy nebo odchylky, které neovlivňují bezpečnost JE přímo nebo bezprostředně, ale mohou vést k následnému přehodnocení bezpečnostních opatření Příklady: - Cadarache (Francie, 1993) - Forsmark (Švédsko, 2006) 1 ODCHYLKA (anomaly) Charakteristika: - funkční nebo provozní odchylky od ústředně povolených limitů; nepředstavují riziko, ale odhalují nedostatky bezpečnostních opatření; mohou být způsobeny selháním zařízení, chybou obsluhy nebo nevhodným provozním postupem 0 UDÁLOST POD STUPNICÍ (zero level event – below scale) Charakteristika: - situace, při kterých nejsou překročeny provozní limity a podmínky, a které jsou bezpečně zvládnuty vhodnými postupy; tyto události představují běžné provozní situace, které se stávají ve všech průmyslových zařízeních a nepředstavují žádné riziko 287 PŘÍLOHY Příloha 2 Mapa jaderných elektráren v Evropě Zdroj:[228] 288 PŘÍLOHY Příloha 3 Zóna havarijního plánování JE Dukovany 289 PŘÍLOHY Příloha 4 Zóna havarijního plánování JE Temelín 290 PŘÍLOHY Příloha 5 Mapa ohrožení území [Zdroj:HZSMSK] 291 PŘÍLOHY Příloha 6 Přehled tříd nebezpečnosti a standardních vět o nebezpečnosti Standardní věty o nebezpečnosti pro fyzikální nebezpečnost H200 2.1.-výbušniny, nestabilní výbušniny Nestabilní výbušnina H201 2.1.-výbušniny, podtřída 1.1 Výbušnina, nebezpečí masivního výbuchu H202 2.1 – Výbušniny, podtřída 1.2 Výbušnina; vážné nebezpečí zasažení částicemi H203 2.1 – Výbušniny, podtřída 1.3 Výbušnina; nebezpečí požáru, tlakové vlny nebo zasažení částicemi H204 2.1 – Výbušniny, podtřída 1.4 Nebezpečí požáru nebo zasažení částicemi H205 2.1 – Výbušniny, podtřída 1.5 Při požáru může způsobit masivní výbuch H220 2.2 – Hořlavé plyny, kategorie 1 Extrémně hořlavý plyn H221 2.2 – Hořlavé plyny, kategorie 2 Hořlavý plyn H222 2.3 – Hořlavé aerosoly, kategorie 1 Extrémně hořlavý aerosol H223 2.3 – Hořlavé aerosoly, kategorie 2 Hořlavý aerosol H224 2.6 – Hořlavé kapaliny, kategorie 1 Extrémně hořlavá kapalina a páry H225 2.6 – Hořlavé kapaliny, kategorie 2 Vysoce hořlavá kapalina a páry H226 2.6 – Hořlavé kapaliny, kategorie 3 Hořlavá kapalina a páry H228 2.7 – Hořlavé tuhé látky, kategorie 1, 2 Hořlavá tuhá látka H240 2.8 – Samovolně reagující látky a směsi, typ A 2.1.5 – Organické peroxidy, typ A Zahřívání může způsobit výbuch H241 2.8 – Samovolně reagující látky a směsi, typ B 2.1.5 – Organické peroxidy, typ B 292 PŘÍLOHY Zahřívání může způsobit požár nebo výbuch H242 2.8 – Samovolně reagující látky a směsi, typy C, D, E, F 2.1.5 – Organické peroxidy, typy C, D, E, F Zahřívání může způsobit požár H250 2.9 – Samozápalné kapaliny, kategorie 1 2.10 – Samozápalné tuhé látky, kategorie 1 Při styku se vzduchem se samovolně vznítí H251 2.11 – Samozahřívající se látky a směsi, kategorie 1 Samovolně se zahřívá: může se vznítit H252 2.11 – Samozahřívající se látky a směsi, kategorie 2 Ve velkém množství se samovolně zahřívá; může se vznítit H260 2.12 – Látky a směsi, které při styku s vodou uvolňují hořlavé plyny, kategorie 1 Při styku s vodou uvolňuje hořlavé plyny, které se mohou samovolně vznítit H261 2.12 – Látky a směsi, které při styku s vodou uvolňují hořlavé plyny, kategorie 2 a 3 Při styku s vodou uvolňuje hořlavé plyny H270 2.4 – Oxidující plyny, kategorie 1 Může způsobit nebo zesílit požár; oxidant H271 2.13 – Oxidující kapaliny, kategorie 1 2.14 – Oxidující tuhé látky, kategorie 1 Může způsobit požár nebo výbuch; silný oxidant H272 2.13 – Oxidující kapaliny, kategorie 2, 3 2.14 – Oxidující tuhé látky, kategorie 2, 3 Může zesílit požár; oxidant H280 2.5 – Plyny pod tlakem: stlačený plyn zkapalněný plyn rozpuštěný plyn Obsahuje plyn pod tlakem; při zahřívání může vybuchnout H281 2.5 – Plyny pod tlakem: zchlazený zkapalněný plyn Obsahuje zchlazený plyn; může způsobit omrzliny nebo poškození chladem H290 2.16 – Látky a směsi korozivní pro kovy, kategorie 1 Může být korozivní pro kovy. Standardní věty o nebezpečnosti pro zdraví H300 3.1 – Akutní toxicita (orální), kategorie 1, 2 Při požití může způsobit smrt H301 3.1 – Akutní toxicita (orální), kategorie 3 293 PŘÍLOHY Toxický při požití H302 3.1 – Akutní toxicita (orální), kategorie 4 Zdraví škodlivý při požití H304 3.10 – Nebezpečnost při vdechnutí, kategorie 1 Při požití a vniknutí do dýchacích cest může způsobit smrt H310 3.1 – Akutní toxicita (dermální), kategorie 1, 2 Při styku s kůží může způsobit smrt H311 3.1 – Akutní toxicita (dermální), kategorie 3 Toxický při styku s kůží H312 3.1 – Akutní toxicita (dermální), kategorie 4 Zdraví škodlivý při styku s kůží H314 3.2 – Žíravost/dráždivost pro kůži, kategorie 1A, 1B, 1C Způsobuje těžké poleptání kůže a poškození očí H315 3.2 – Žíravost/dráždivost pro kůži, kategorie 2 Dráždí kůži H317 3.4 – Senzibilizace kůže, kategorie 1 Může vyvolat alergickou kožní reakci H318 3.3 – Vážné poškození očí / podráždění očí, kategorie 1 Způsobuje vážné poškození očí H319 3.3 – Vážné poškození očí / podráždění očí, kategorie 2 Způsobuje vážné podráždění očí H330 3.1 – Akutní toxicita (inhalační), kategorie 1, 2 Při vdechování může způsobit smrt H331 3.1 – Akutní toxicita (inhalační), kategorie 3 Toxický při vdechování H332 3.1 – Akutní toxicita (inhalační), kategorie 4 Zdraví škodlivý při vdechování H334 3.4 – Senzibilizace dýchacích cest, kategorie 1 Při vdechování může vyvolat příznaky alergie nebo astmatu nebo dýchací potíže H335 3.8 – Toxicita pro specifické cílové orgány – jednorázová expozice, kategorie 3, podráždění dýchacích cest Může způsobit podráždění dýchacích cest H336 3.8 – Toxicita pro specifické cílové orgány – jednorázová expozice, kategorie 3, narkotické účinky Může způsobit ospalost nebo závratě H340 3.5 – Mutagenita v zárodečných buňkách, kategorie 1A, 1B 294 PŘÍLOHY Může vyvolat genetické poškození H341 3.5 – Mutagenita v zárodečných buňkách, kategorie 2 Podezření na genetické poškození H350 3.6 – Karcinogenita, kategorie 1A, 1B Může vyvolat rakovinu H351 3.6 – Karcinogenita, kategorie 2 Podezření na vyvolání rakoviny H360 3.7 – Toxicita pro reprodukci, kategorie 1A, 1B Může poškodit reprodukční schopnost nebo plod v těle matky H361 3.7 – Toxicita pro reprodukci, kategorie 2 Podezření na poškození reprodukční schopnosti nebo plodu v těle matky H362 3.7 – Toxicita pro reprodukci, dodatečná kategorie, účinky na laktaci nebo prostřednictvím laktace Může poškodit kojence prostřednictvím mateřského mléka H370 3.8 – Toxicita pro specifické cílové orgány – jednorázová expozice, kategorie 1 Způsobuje poškození orgánů H371 3.8 – Toxicita pro specifické cílové orgány – jednorázová expozice, kategorie 2 Může způsobit poškození orgánů H372 3.9 – Toxicita pro specifické cílové orgány – opakovaná expozice, kategorie 1 Způsobuje poškození orgánů při prodloužené nebo opakované expozici H373 3.9 – Toxicita pro specifické cílové orgány – opakovaná expozice, kategorie 2 Může způsobit poškození orgánů při prodloužené nebo opakované expozici Standardní věty o nebezpečnosti pro životní prostředí H400 4.1 – Nebezpečný pro vodní prostředí – akutně, kategorie 1 Vysoce toxický pro vodní organismy H410 4.1 – Nebezpečný pro vodní prostředí – chronicky, kategorie 1 295 PŘÍLOHY Vysoce toxický pro vodní organismy, s dlouhodobými účinky. H411 4.1 – Nebezpečný pro vodní prostředí – chronicky, kategorie 2 Toxický pro vodní organismy, s dlouhodobými účinky. H412 4.1 – Nebezpečný pro vodní prostředí – chronicky, kategorie 3 Škodlivý pro vodní organismy, s dlouhodobými účinky H413 4.1 – Nebezpečný pro vodní prostředí – chronicky, kategorie 4 Může vyvolat dlouhodobé škodlivé účinky pro vodní organismy Doplňující informace o nebezpečnosti – fyzikální nebezpečnost EUH001 Výbušný v suchém stavu EUH006 Výbušný za přístupu i bez přístupu vzduchu EUH014 Prudce reaguje s vodou EUH018 Při používání může vytvářet hořlavé nebo výbušné směsi par se vzduchem EUH019 Může vytvářet výbušné peroxidy EUH044 Nebezpečí výbuchu při zahřátí v uzavřeném obalu Doplňující informace o nebezpečnosti – nebezpečnost pro zdraví EUH029 Uvolňuje toxický plyn při styku s vodou EUH031 Uvolňuje toxický plyn při styku s kyselinami EUH032 Uvolňuje vysoce toxický plyn při styku s kyselinami EUH066 Opakovaná expozice může způsobit vysušení nebo popraskání kůže EUH070 Toxický při styku s očima EUH071 Způsobuje poleptání dýchacích cest Doplňující informace o nebezpečnosti – nebezpečnost pro životní prostředí EUH059 Dodatečná třída nebezpečnosti EU Nebezpečný pro ozonovou vrstvu Doplňující údaje na štítku/informace o některých látkách nebo směsích EUH201/201A Obsahuje olovo. Nemá se používat na povrchy, které mohou okusovat nebo olizovat děti. Pozor! Obsahuje olovo. Zdroj:[88] 296 PŘÍLOHY Příloha 7 Přehled bezpečnostních značek pro přepravu zdroj: [50] 297 PŘÍLOHY Příloha 8 Přehled krizových stavů STAVNEBEZPEČÍNOUZOVÝSTAVSTAVOHROŽENÍSTÁTUVÁLEČNÝSTAV právní předpis §3z.č.240/2000Sb.čl.5ústavníhoz.č.110/1998Sb.čl.7ústavníhoz.č.110/1998Sb.čl.43ústavníhoz.č.1/1993Sb. důvod -jakobezodkladnéopatření, jsou-liohroženyživoty,zdraví, majetek,životníprostředí, pokudnedosahujeintenzita ohroženíznačnéhorozsahu,a nenímožnéodvrátitohrožení běžnoučinnostísprávních úřadů,orgánůkrajůaobcí, složekIZSnebosubjektů kritickéinfrastruktury; -vyhlašujesejensuvedením důvodůananezbytněnutnou dobu -vpřípaděživelníchpohrom, ekologickýchnebo průmyslovýchhavárií,nehod nebojinéhonebezpečí,kteréve značnémrozsahuohrožují životy,zdravínebomajetkové hodnotyanebovnitřnípořádek abezpečnost -vyhlašujesejensuvedením důvodůnaurčitoudobuapro určitéúzemí -je-libezprostředněohrožena svrchovanostneboúzemní celistvoststátuanebojeho demokratickézáklady -vpřípaděnapadeníČRnebo je-litřebaplnitmezinárodní smluvnízávazkyospolečné obraněprotinapadení. kdo vyhlašuje -hejtmankraje(primátorhl.m.) -neprodleněinformujevládu, MV,sousedníkrajeapokud mohoubýtkrizovousituací dotčeny,téždalšíkraje -vládaČR(předsedavlády,je-li nebezpečízprodlení;jeho rozhodnutívládado24hodin odvyhlášeníschválínebo zruší) -vládaovyhlášeníNS neprodleněinformuje Poslaneckousněmovnu,která můževyhlášenízrušit -parlamentnanávrhvlády-parlament území-celéúzemíkrajenebojehočást-celýstát,omezenéúzemístátu-celýstát,omezenéúzemístátu-celýstát doba trvání -nejvýše30dnů(prodloužení jensesouhlasemvlády) -nejvýše30dnů(prodloužení jensesouhlasemposlanecké sněmovny) -neníomezena-neníomezena účinnost -okamžikem,kterýsestanoví vrozhodnutíovyhlášeníSN -okamžikem,kterýsev rozhodnutístanoví -okamžikem,kterýse vrozhodnutístanoví -okamžikem,kterýse vrozhodnutístanoví způsob vyhlášení -veVěstníkuprávníchpředpisů kraje -stejnějakozákon-stejnějakozákon-stejnějakozákon 298 PŘÍLOHY STAVNEBEZPEČÍNOUZOVÝSTAVSTAVOHROŽENÍSTÁTUVÁLEČNÝSTAV zveřejnění -naúřednídescekrajského úřaduanaúředníchdeskách obecníchúřadůnaúzemí,kde bylSNvyhlášen,zveřejnění takédalšímizpůsoby– prostřednictvímhromadných informačníchprostředkůa místníhorozhlasu -vhromadnýchsdělovacích prostředcích -vhromadnýchsdělovacích prostředcích -vhromadnýchsdělovacích prostředcích ukončení -uplynutímdoby,nakteroubyl SNvyhlášen,pokudhejtman nebovládanerozhodnouojeho zrušenípředuplynutímtéto doby; -vládajejzrušítéž,pokud nejsousplněnypodmínkypro jehovyhlášení -uplynutímdoby,nakteroubyl NSvyhlášen,pokudvládanebo Poslaneckásněmovna nerozhodnouojehozrušení předuplynutímtétodoby -------- další -rozhodnutíovyhlášeníSN musíobsahovatkrizová opatřeníajejichrozsah; -změnakrizovýchopatřenímusí býtrovněžvyhlášena -nelzevyhlásitzdůvodustávky vedenénaochranupráva oprávněnýchhospodářskýcha sociálníchzájmů -současněsvyhlášenímNS musívládavymezit,která právastanovenávezvláštním zákoněavjakémrozsahusev souladusListinouzákladních právasvobodomezujíakteré povinnostiavjakémrozsahu seukládají -nelzevyhlásitzdůvodustávky vedenénaochranupráva oprávněnýchhospodářskýcha sociálníchzájmů -kpřijetíusneseníovyhlášení SOSjetřebasouhlasu nadpolovičnívětšinyvšech poslancůasouhlasu nadpolovičnívětšinyvšech senátorů -kpřijetíusneseníovyhlášení VSjetřebasouhlasu nadpolovičnívětšinyvšech poslancůasouhlasu nadpolovičnívětšinyvšech senátorů 299 PŘÍLOHY Příloha 9 Odvětví kritické infrastruktury ODVĚTVÍ DALŠÍ ČLENĚNÍ GESCE I. ENERGETIKA MPO/SSHR A. Elektřina MPO B. Zemní plyn MPO C. Ropa a ropné produkty SSHR D. Centrální zásobování teplem MPO II. VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ MZe III. POTRAVINÁŘSTVÍ A ZEMĚDĚLSTVÍ A. Rostlinná výroba MZe B. Živočišná výroba MZe C. Potravinářská výroba IV. ZDRAVOTNICTVÍ MZ V. DOPRAVA A. Silniční doprava MD B. Železniční doprava MD C. Letecká doprava MD D. Vnitrozemská vodní doprava MD VI. KOMUNIKAČNÍ A INFORMAČNÍ SYSTÉMY MPO/MV A. Technologické prvky pevné sítě elektronických komunikací B. Technologické prvky mobilní sítě elektronických komunikací MPO C. Technologické prvky sítí pro rozhlasové a televizní vysílání MPO D. Technologické prvky pro satelitní komunikaci MPO E. Technologické prvky pro poštovní služby MPO F. Technologické prvky informačních systémů MV G. Oblast kybernetické bezpečnosti NBÚ VII. FINANČNÍ TRH A MĚNA ČNB VIII. NOUZOVÉ SLUŽBY MV A. Integrovaný záchranný systém MV B. Radiační monitorování SÚJB C. Předpovědní, varovná a hlásná služba MŽP IX. VEŘEJNÁ SPRÁVA MV A. Veřejné finance MF B. Sociální ochrana a zaměstnanost MPSV C. Ostatní státní správa ÚSÚ D. Zpravodajské služby MV Zdroj:[45] 300 PŘÍLOHY Příloha 10 Příklad hodnotící tabulky k provedenému taktickému cvičení složek IZS 1 Typ události Datum vzniku 2 Adresa události 3 Popis události 4 Celkové počty – jednotky – příslušníci, členové příslušníci členové 5 Celkové počty - technika - HZS kraje - Speciální technika - Speciální technika 5 – vynikající; 4 – velmi dobré; 3 – dobré; 2 – slabé; 1 – velmi slabé; 0 – nevyhovující prostor pro výsledný graf 6 …. 19 5 4 3 2 1 0 Hodnotí se: Hodnotili: Hodnocení: 20 Pozitiva 21 Negativa 22 Návrhy na opatření V ……. dne ……….. Hodnotil: Zdroj: [HZS KVK] 301 PŘEHLED LITERATURY PŘEHLED LITERATURY [1] Ústavní zákon č. 1 ze dne 16. prosince 1992 Ústava České republiky. In: Sbírka zákonů České republiky. 1993, částka 1, s. 1. [2] Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. In: Sbírka zákonů České republiky. 1993, částka 1, s. 17. [3] Ústavní zákon č. 110 ze dne 22. dubna 1998 o bezpečnosti České republiky. In: Sbírka zákonů České republiky. 1998, částka 39, s. 5386. [4] Zákon České národní rady č. 2 ze dne 8. ledna 1969 o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 1969, částka 1, s. 16. [5] Zákon č. 12 ze dne 18. prosince 2001 o státní pomoci při obnově území postiženého živelní nebo jinou pohromou a o změně zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o státní pomoci při obnově území). In: Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 7, s. 330. [6] Zákon č. 18 ze dne 24. ledna 1997 o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1997, částka 5, s. 82. [7] Zákon č. 19 ze dne 24. ledna 1997 o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1997, částka 5, s. 107. [8] Zákon č. 78 ze dne 22. ledna 2004 o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty. In: Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 25, s. 1165. [9] Zákon č. 89 ze dne 3. února 2012 občanský zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 33, s. 1026. [10] Zákon č. 97 ze dne 25. února 1993 o působnosti Správy státních hmotných rezerv. In: Sbírka zákonů České republiky. 1993, částka 27, s. 573. [11] Zákon č. 106 ze dne 11. května 1999 o svobodném přístupu k informacím. In: Sbírka zákonů České republiky. 1999, částka 39, s. 2578. [12] Zákon č. 111 ze dne 22. dubna 1998 o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). In: Sbírka zákonů České republiky. 1998, částka 39, s. 5388. [13] Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1998, částka 42, s. 5442. [14] Zákon České národní rady č. 133 ze dne 17. prosince 1985 o požární ochraně. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 1985, částka 34, s. 674. [15] Zákon č. 166 ze dne 13. července 1999 o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 1999, částka 57, s. 3122. [16] Zákon č. 181 ze dne 23. července 2014 o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti). In: Sbírka zákonů České republiky. 2014, částka 75, s. 1926 302 PŘEHLED LITERATURY [17] Zákon č. 183 ze dne 14. března 2006 o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 63, s. 2226. [18] Zákon č. 198 ze dne 24. dubna 2002 o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě). In: Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 82, s. 4835. [19] Zákon č. 219 ze dne 14. září 1999 o ozbrojených silách České republiky. In: Sbírka zákonů České republiky. 1999, částka 76, s. 3693. [20] Zákon č. 222 ze dne 14. září 1999 o zajišťování obrany České republiky. In: Sbírka zákonů České republiky. 1999, částka 76, s. 3755. [21] Zákon č. 224 ze dne 12. srpna 2015 o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií). In: Sbírka zákonů České republiky. 2015, částka 93, s. 2762. [22] Zákon č. 238 ze dne 28. června 2000 o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 73, s. 3454. [23] Zákon č. 239 ze dne 28. června 2000 o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 73, s. 3461. [24] Zákon č. 240 ze dne 28. června 2000 o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 73, s. 3475. [25] Zákon č. 241 ze dne 29. června 2000 o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 73, s. 3488. [26] Zákon č. 254 ze dne 28. června 2001 o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2001, částka 98, s. 5617. [27] Zákon č. 255 ze dne 14. června 2012 o kontrole (kontrolní řád). In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 86, s. 3303. [28] Zákon č. 258 ze dne 14. července 2000 o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 74, s. 3622. [29] Zákon č. 273 ze dne 17. července 2008 o Policii České republiky. In: Sbírka zákonů České republiky. 2008, částka 91, s. 4086. [30] Zákon č. 274 ze dne 10. července 2001 o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích). In: Sbírka zákonů České republiky. 2001, částka 104, s. 6465. [31] Zákon č. 281 ze dne 30. května 2002 o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 102, s. 6025. [32] Zákon č. 312 ze dne 13. června 2002 o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 114, s. 6598. [33] Zákon č. 350 ze dne 27. října 2011 o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 122, s. 4353. [34] Zákon č. 372 ze dne 6. listopadu 2011 o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 131, s. 4730. [35] Zákon č. 374 ze dne 6. listopadu 2011 o zdravotnické záchranné službě. In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 131, s. 4839. 303 PŘEHLED LITERATURY [36] Zákon č. 412 ze dne 21. září 2005 o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. In: Sbírka zákonů České republiky. 2005, částka 143, s. 7526. [37] Zákon č. 458 ze dne 28. listopadu 2000 o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 131, s. 7142. [38] Zákon č. 500 ze dne 24. června 2004 správní řád. In: Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 174, s. 9782. [39] Zákon č. 561 ze dne 24. září 2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 190, s. 10262. [40] Zákon č. 585 ze dne 4. listopadu 2004 o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 201, s. 10934. [41] Nařízení vlády č. 11 ze dne 9. prosince 1998 o zóně havarijního plánování. In: Sbírka zákonů České republiky. 1999, částka 4, s. 239. [42] Nařízení vlády č. 51 ze dne 21. ledna 2004 o plánování obrany státu. In: Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 15, s. 773. [43] Nařízení vlády č. 203 ze dne 22. června 2009 Sb., o postupu při zjišťování a uplatňování náhrady škod a postupu při určení její výše v územích určených k řízeným rozlivům povodní. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 59, s. 2846. [44] Nařízení vlády č. 361 ze dne 12. prosince 2007, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. In: Sbírka zákonů České republiky. 2007, částka 111, s. 5086. [45] Nařízení vlády č. 432 ze dne 22. prosince 2010 o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury. In: Sbírka zákonů České republiky. 2010, částka 149, s. 5623. [46] Nařízení vlády č. 462 ze dne 22. listopadu 2000 k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 132, s. 7200. [47] Nařízení vlády č. 463 ze dne 27. listopadu 2000 o stanovení pravidel zapojování do mezinárodních záchranných operací, poskytování a přijímání humanitární pomoci a náhrad výdajů vynakládaných právnickými osobami a podnikajícími fyzickými osobami na ochranu obyvatelstva. In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 132, s. 7212. [48] Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 23/2013 Sb. m.s. RID Úmluva o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), Přípojek C – Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí (RID). In: Sbírka mezinárodních smluv. 2013. [49] Vyhláška č. 61 ze dne 6. března 2013 o rozsahu informací poskytovaných o chemických směsích, které mají některé nebezpečné vlastnosti, a o detergentech. In: Sbírka zákonů České republiky. 2013, částka 27, s. 460. [50] Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 64 ze dne 26. května 1987 o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR). In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 1987, částka 13, s. 399. [51] Vyhláška č. 80 ze dne 18. března 2010 o stavu nouze v elektroenergetice a o obsahových náležitostech havarijního plánu. In: Sbírka zákonů České republiky. 2010, částka 28, s. 946. [52] Vyhláška č. 101 ze dne 22. března 2012 o podrobnostech obsahu traumatologického plánu poskytovatele jednodenní nebo lůžkové zdravotní péče a postupu při jeho zpracování a projednání. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 39, s. 1735. [53] Vyhláška č. 103 ze dne 30. března 2010 o provedení některých ustanovení zákona o právu na informace o životním prostředí. In: Sbírka zákonů České republiky. 2010, částka 37, s. 1142. 304 PŘEHLED LITERATURY [54] Vyhláška č. 178 ze dne 23. května 2012, kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 62, s. 2599. [55] Vyhláška Ministerstva financí č. 186 ze dne 25. dubna 2002, kterou se stanoví náležitosti přehledu o předběžném odhadu nákladů na obnovu majetku sloužícího k zabezpečení základních funkcí v území postiženém živelní nebo jinou pohromou a vzor pověření osoby pověřené krajem zjišťováním údajů nutných pro zpracování tohoto přehledu. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 77, s. 4754. [56] Vyhláška č. 216 ze dne 15. července 2011 o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl. In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 77, s. 2226. [57] Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 225 ze dne 14. června 2001, kterou se stanoví postup při vzniku a odstraňování stavu nouze v teplárenství. In: Sbírka zákonů České republiky. 2001, částka 84, s. 4988. [58] Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 225 ze dne 28. srpna 2015, o stanovení způsobu a rozsahu bezpečnostních opatření fyzické ochrany objektu zařazeného do skupiny A nebo do skupiny B. In: Sbírka zákonů České republiky. 2015, částka 93, s. 2802. [59] Vyhláška Ministerstva vnitra č. 226 ze dne 12. srpna 2015 o zásadách pro vymezení zóny havarijního plánování a postupu při jejím vymezení a o náležitostech obsahu vnějšího havarijního plánu a jeho struktuře. In: Sbírka zákonů České republiky. 2015, částka 93, s. 2804. [60] Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 227 ze dne 24. srpna 2015 o náležitostech bezpečnostní dokumentace a rozsahu informací poskytovaných zpracovateli posudku. In: Sbírka zákonů České republiky. 2015, částka 94, s. 2842. [61] Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 228 ze dne 24. srpna 2015 o rozsahu zpracování informace veřejnosti, hlášení o vzniku závažné havárie a konečné zprávy o vzniku a dopadech závažné havárie. In: Sbírka zákonů České republiky. 2015, částka 94, s. 2872. [62] Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 229 ze dne 24. srpna 2015 o způsobu zpracování návrhu ročního plánu kontrol a náležitostech obsahu informace o výsledku kontroly a zprávy o kontrole. In: Sbírka zákonů České republiky. 2015, částka 94, s. 2893. [63] Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 236 ze dne 24. května 2002 o způsobu a rozsahu zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 89, s. 5098. [64] Vyhláška č. 240 ze dne 26. června 2012, kterou se provádí zákon o zdravotnické záchranné službě. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 82, s. 3226. [65] Vyhláška Ministerstva vnitra č. 246 ze dne 29. června 2001 o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). In: Sbírka zákonů České republiky. 2001, částka 95, s. 5446. [66] Vyhláška Ministerstva vnitra č. 247 ze dne 22. června 2001 o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany. In: Sbírka zákonů České republiky. 2001, částka 95, s. 5490. [67] Vyhláška č. 268 ze dne 12. srpna 2009 o technických požadavcích na stavby. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 81, s. 3702. [68] Vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 281 ze dne 3. července 2001, kterou se provádí § 9 odst. 3 písm. a) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2001, částka 106, s. 6526. [69] Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 307 ze dne 13. června 2002 o radiační ochraně. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 113, s. 6362. 305 PŘEHLED LITERATURY [70] Vyhláška č. 316 ze dne 15. prosince 2014 o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních a o stanovení náležitostí podání v oblasti kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti). In: Sbírka zákonů České republiky. 2014, částka 127, s. 3972 [71] Vyhláška č. 317 ze dne 15. prosince 2014 o významných informačních systémech a jejich určujících kritériích. In: Sbírka zákonů České republiky. 2014, částka 127, s. 4007. [72] Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 318 ze dne 13. června 2002 o podrobnostech k zajištění havarijní připravenosti jaderných zařízení a pracovišť se zdroji ionizujícího záření a o požadavcích na obsah vnitřního havarijního plánu a havarijního řádu. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 116, s. 6780. [73] Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 319 ze dne 13. června 2002 o funkci a organizaci celostátní radiační monitorovací sítě. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 116, s. 6789. [74] Vyhláška Ministerstva vnitra č. 328 ze dne 5. září 2001 o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému. In: Sbírka zákonů České republiky. 2001, částka 127, s. 7447. [75] Vyhláška č. 344 ze dne 10. října 2012 o stavu nouze v plynárenství a o způsobu zajištění bezpečnostního standardu dodávky plynu. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 128, s. 4538. [76] Vyhláška Ministerstva vnitra č. 380 ze dne 9. srpna 2002 k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 133, s. 7730. [77] Vyhláška č. 402 ze dne 8. prosince 2011 o hodnocení nebezpečných vlastností chemických látek a chemických směsí a balení a označování nebezpečných chemických směsí. In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 140, s. 5162. [78] Vyhláška č. 450 ze dne 4. listopadu 2005 o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků. In: Sbírka zákonů České republiky. 2005, částka 158, s. 8298. [79] Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 471 ze dne 14. prosince 2001 o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly. In: Sbírka zákonů České republiky. 2001, částka 171, s. 9923. [80] Vyhláška č. 474 ze dne 1. listopadu 2002, kterou se provádí zákon č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 164, s. 9404. [81] Vyhláška Správy státních hmotných rezerv č. 498 ze dne 14. prosince 2000 o plánování a provádění hospodářských opatření pro krizové stavy, ve znění pozdějších předpisů [82] Vyhláška č. 499 ze dne 10. listopadu 2006 o dokumentaci staveb. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 163, s. 6872. [83] Vyhláška č. 500 ze dne 10. listopadu 2006 o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 163, s. 6911. [84] Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I), přijatý v Ženevě dne 8. června 1977. Čl. 61. In: Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky. Publikováno sdělením Ministerstva zahraničních věcí dne 23. května 1991, částka 35, s. 801. [85] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh 306 PŘEHLED LITERATURY a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS. In: Úřední věstník Evropské unie. 2011. L 88/5. [86] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006. In: Úřední věstník. L 353, 31/12/2008, s. 1-1355. [87] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES. In: Úřední věstník Evropské unie. 2006. L 396/1. [88] Směrnice Rady 96/82/ES ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek. In: Úřední věstník. L 010, 14/01/1997, s. 13-33. [89] Směrnice Rady 2008/114/ES ze dne 8. prosince 2008 o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu. In: Úřední věstník Evropské unie. 2008. L 345/75. [90] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES ze dne 23. října 2007 o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik. In: Úřední věstník Evropské unie. 2007. L 288/27. [91] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES. In: Úřední věstník Evropské unie. 2012. L 197/1. [92] Komise evropských společenství. Zelená kniha o Evropském programu na ochranu kritické infrastruktury. [online]. Brusel, 2005 [vid. 2014-01-31]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/evropsky-program-na-ochranu-kriticke-infrastruktury- european-programme-for-critical-infrastructure-protection.aspx [93] Rada Evropské unie. Evropská bezpečnostní strategie – Bezpečná Evropa v lepším světě. Lucemburk: Úřad pro publikace EU, 2009. 43 s. ISBN 978-92-824-2416-2. [94] Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU ze dne 17. prosince 2013 o mechanismu civilní ochrany Unie. Úřední věstník Evropské unie. 2013. L 197/1. [95] NATO. Strategic Concept For the Defence and Security of The Members of the North Atlantic Treaty Organisation. [online]. Lisbon, 2010 [vid. 2015-11-04]. Dostupné z: www.nato.int/nato_static_fl2014/assets/pdf/pdf_publications/20120214_strategic- concept-2010-eng.pdf [96] Rozhodnutí Komise 2010/481/EU, Euratom ze dne 29. července 2010, kterým se mění rozhodnutí 2004/277/ES, Euratom, pokud jde o prováděcí pravidla k rozhodnutí Rady 2007/779/ES, Euratom o vytvoření mechanismu civilní ochrany Společenství. Oznámeno pod číslem K(2010) 5090. In: Úřední věstník Evropské unie. 2010. L 236/5. [97] Lisabonská smlouva. Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské Unie. In: Úřední věstník Evropské unie. 2012. L 326/1. [98] Rozhodnutí Rady 2007/5/ES, Euroatom ze dne 1. ledna 2007 o pořadí pro výkon předsednictví Rady. In: Úřední věstník Evropské unie. 2007. L 1/11. [99] NATO. Strategická koncepce NATO. [online]. Lisabon, 2010 [vid. 2014-01-31]. Dostupné z:: http://www.mocr.army.cz/images/id_0000_1000/146/strategic-concept- 2010-eng.pdf [100] NATO. Politická směrnice pro civilní nouzové plánování NATO na léta 2014-2017. PO(2014)0123. Interní dokument NATO. 307 PŘEHLED LITERATURY [101] Směrnice Ministerstva vnitra č. 3 ze dne 7. listopadu 2013 o stanovení postupů a působností orgánů obce a orgánů kraje při vedení evidence údajů o přechodných změnách pobytu osob a evidence údajů o přechodných změnách pobytu osob za stavu nebezpečí podle § 39d a § 39e zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění zákona č. 430/2010 Sb. In: Věstník vlády pro orgány krajů a orgány obcí. Ministerstvo vnitra. 2013, roč. 11, částka 5 ze dne 12. prosince 2013. Č. j. MV-55649-19/PO-OKR-2013. [102] Směrnice Ministerstva vnitra č. 4 ze dne 24. listopadu 2011, kterou se stanoví jednotná pravidla organizačního uspořádání krizového štábu kraje, krizového štábu obce s rozšířenou působností a krizového štábu obce. In: Věstník vlády pro orgány krajů a orgány obcí. Ministerstvo vnitra. 2011, roč. 9, částka 6 ze dne 30. listopadu 2011. Č. j. MV-117572-2/PO-OKR-2011. [103] Pomůcka krizového řízení č. j. MV-55649-20/PO-OKR-2013 ze dne 23. října 2013 o stanovení jednotných pravidel vedení evidence údajů o přechodných změnách pobytu osob a evidence údajů o přechodných změnách pobytu osob za stavu nebezpečí podle § 39d a § 39e zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění zákona č. 430/2010 Sb. In: Věstník vlády pro orgány krajů a orgány obcí. Ministerstvo vnitra. 2013, roč. 11, částka 5 ze dne 12. prosince 2013. [104] Ministerstvo obrany ČR. Koncepce přípravy občanů k obraně státu. [online]. Praha: Ministerstvo obrany, 2012 [vid. 2014-01-31]. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/scripts/file.php?id=141597 [105] Ministerstvo obrany ČR. Bílá kniha o obraně. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany ČR, Odbor komunikace a propagace, 2011. Schváleno usnesením vlády ČR č. 369 ze dne 18. května 2011. 167 s. ISBN 978-80-7278-564-3. [106] Ministerstvo obrany ČR. Obranná strategie České republiky: odpovědný stát a spolehlivý spojenec. Praha: Ministerstvo obrany ČR, Odbor komunikace a propagace, 2012. Schváleno usnesením vlády ČR č. 699 ze dne 26. září 2012. 12 s. ISBN 978-80- 7278-606-0. [107] Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Politika územní rozvoje ČR. Brno: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2009. ISBN 978-80-87318-04-1 [108] Ministerstvo vnitra ČR. Pravidla dobrovolnické pomoci při mimořádných událostech: Pomůcka pro občany, veřejnou správu, neziskové organizace a podnikatelské subjekty. Praha: Ministerstvo vnitra, 2013. 24 s. [109] Ministerstvo vnitra ČR. Terminologický slovník pojmů z oblasti krizového řízení a plánování obrany státu [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor bezpečnostní politiky, 2009. 64 s. Aktualizováno 15. října 2009 [vid. 2014-09-03]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/soubor/terminologicky-slovnik-offline-verze.aspx [110] MV-GŘ HZS ČR. Koncepce vzdělávání v oblasti krizového řízení ve vazbě na reformu veřejné správy a s ní související legislativní normy nově upravující přípravu a vzdělávání státních a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech, úředníků územních samosprávných celků a zaměstnanců u právnických a podnikajících fyzických osob [online]. 2004 [vid. 2014-01-31]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/vzdelavani-v-oblasti-krizoveho-rizeni.aspx [111] MV-GŘ HZS ČR. Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030. 1. vyd. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2013. 75 s. ISBN 978-80-86466-50-7. [112] MV-GŘ HZS ČR. Komplexní strategie ČR k řešení problematiky kritické infrastruktury. [online]. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2009 [vid. 2014-01-31]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/soubor/komplexni-strategie-ki-doc.aspx 308 PŘEHLED LITERATURY [113] MV-GŘ HZS ČR. Národní program ochrany kritické infrastruktury [online]. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2009 [vid. 2014-01-31]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/soubor/narodni-program-ochrany-ki-doc.aspx [114] MV-GŘ HZS ČR. Harmonogram přípravy a zpracování krizových plánů. Praha: MVGŘ HZS ČR, 2002. Evidováno pod č. j. PO-707-36/OKPP-2002. Schváleno usnesením Bezpečnostní rady státu č. 295 ze dne 14. května 2002. [115] MV-GŘ HZS ČR. Analýza hrozeb pro Českou republiku. Závěrečná zpráva [online]. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2015 [vid. 2015-12-10]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/soubor/analyza-hrozeb-cr-2015-docx.aspx [116] MV-GŘ HZS ČR. Metodika pro zřizování jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2009. č. j.: MV-52763-6/PO-2008. [117] MV-GŘ HZS ČR. Metodika zpracování krizových plánů podle § 15 až 16 nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2011. Evidováno pod č. j. MV-76085-1/PO-OKR- 2011. [118] MV-GŘ HZS ČR. Metodika zpracování plánů krizové připravenosti podle § 17 až 18 nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2011. Evidováno pod č. j. MV- 140690-1/PO-PKR-2011. [119] MV-GŘ HZS ČR. Sebeochrana obyvatelstva: Metodická pomůcka pro orgány státní správy, územní samosprávy, právnické osoby a podnikající fyzické osoby. Praha: MVGŘ HZS ČR, 2001. 28 s. [120] MV-GŘ HZS ČR. Pracovní pomůcky ke stálým úkrytům civilní ochrany. Příloha č. 1: Pracovní pomůcka k vedení evidence a vyřazování stálých úkrytů civilní ochrany z evidence úkrytového fondu. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2003. Evidováno pod č. j. PO- 13-7/PRE-2003 ze dne 20. června 2003. [121] MV-GŘ HZS ČR. Jednotný systém varování a vyrozumění (základní učební pomůcka). IOO LB: Lázně Bohdaneč, 2005. [122] MV-GŘ HZS ČR. Pracovní pomůcka pro postup při vyjadřování se k bezpečnostnímu programu prevence závažné havárie a k bezpečnostní zprávě a provádění kontrol u provozovatelů objektů a zařízení. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2006. Příloha k č. j. PO- 3169/PRE-2006. [123] MV-GŘ HZS ČR. Pracovní pomůcky ke stálým úkrytům civilní ochrany. Příloha č. 4: Pracovní pomůcka k technickému zabezpečení opatření k eliminaci případných škod na stálých úkrytech civilní ochrany při povodních. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2003. Evidováno pod č. j. PO-13-7/PRE-2003 ze dne 20. června 2003. [124] MV-GŘ HZS ČR. Metodická pomůcka pro stavební prevenci [online]. 47 s. [vid. 2014-09-03]. Praha: MV-GŘ HZS ČR, oddělení technické prevence, 2014. Dostupné z: http://web.grh.izscr.cz/data/articles/down_3301.pdf [125] MV-GŘ HZS ČR. Uskutečněné a ověřené použití radiologické zbraně. Typová činnost složek IZS při společném zásahu. Praha. 2007. Katalogový soubor typové činnosti STČ-01/IZS. [126] MV-GŘ HZS ČR. Nález předmětu s podezřením na přítomnost B-agens nebo toxinů. Typová činnost složek IZS při společném zásahu. Praha. 2006. Katalogový soubor typové činnosti STČ-05/IZS. [127] MV-GŘ HZS ČR. Typová činnost složek IZS při společném zásahu při mimořádné události s velkým počtem raněných a obětí. Typová činnost složek IZS při společném zásahu. Praha. 2006. Katalogový soubor typové činnosti STČ-09/IZS. 309 PŘEHLED LITERATURY [128] MV-GŘ HZS ČR. Typová činnost složek IZS při společném zásahu při nebezpečné poruše plynulosti provozu na dálnici. Typová činnost složek IZS při společném zásahu. Praha. 2008. Katalogový soubor typové činnosti STČ-10/IZS. [129] MV-GŘ HZS ČR. Chřipka ptáků. Typová činnost složek IZS při společném zásahu. Praha. 2011. Katalogový soubor typové činnosti STČ-11/IZS. [130] MV-GŘ HZS ČR. Typová činnost složek IZS při poskytování psychosociální pomoci. Typová činnost složek IZS při společném zásahu. Praha. 2012. Katalogový soubor typové činnosti STČ-12/IZS. [131] MV-GŘ HZS ČR. Standardy psychosociální krizové pomoci a spolupráce zaměřené na průběh a výsledek. 1. vyd. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2010. 63 s. ISBN 978-80- 86640-46-4. [132] MV-GŘ HZS ČR. Příručka pro školy: Když se stane neštěstí (Připravujeme se na mimořádné události anebo krizové situace a jejich důsledky). Psychosociální intervenční tým ČR. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2011. 12 s. [133] MV-GŘ HZS ČR. Zásady dalšího rozvoje jednotného systému varování a informování obyvatelstva v České republice po roce 2010. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2010. 10 s. Evidováno pod č. j. MV-21332-1/PO-2010 ze dne 13. dubna 2010. [134] MV-GŘ HZS ČR. Norma znalostí pro funkci technik ochrany obyvatelstva v jednotce SDH obce. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2014. 6 s. Evidováno pod č. j. MV-3270-11/POOVL-2014 ze dne 8. ledna 2014. [135] MV-GŘ HZS ČR. Technik ochrany obyvatelstva (T OOB-16). Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2013. 10 s. Evidováno pod č. j. MV-86739-1/PO-IZS-2013 ze dne 23. července 2013. [136] MV-GŘ HZS ČR. Statistická ročenka Česká republika: Požární ochrana. Integrovaný záchranný systém. Hasičský záchranný sbor ČR [online]. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2014. 40 s. [vid. 2014-09-03]. Dostupné z: www.hzscr.cz/soubor/rocenka-2013- pdf.aspx [137] MV-GŘ HZS ČR. Příručka pro školení starostů [online]. Praha: 2011. 30 s. [vid. 2014-01-31]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/soubor/prirucka-pro-starosty-pdf.aspx [138] MV-GŘ HZS ČR. Společné minimum pro potřeby vzdělávání odborníků v oblasti bezpečnosti [online]. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2007. 5 s. [vid. 2014-09-03]. Schváleno usnesením Bezpečnostní rady státu č. 32 ze dne 3. července 2007. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/soubor/spolecne-minimum-1-pdf.aspx [139] MV-GŘ HZS ČR. Zásady postupu hasičských záchranných sborů krajů při organizování a koordinaci přijetí daru movitých věcí, nabídnutých tuzemskými dárci v rámci humanitární pomoci. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2003. 10 s. Evidováno pod č. j.: PO-377-7/OOB-2003 ze dne 31. prosince 2003. [140] MV-GŘ HZS ČR. Plán cvičení orgánů krizového řízení – upřesnění na léta 2014-2016 [online]. Poslední změna 25. 2. 2014 [vid. 2014-08-21]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/soubor/brs-iii-plan-cviceni-okr-2014-2016-rar.aspx [141] MV-GŘ HZS ČR. GIS portál HZS ČR [online]. [vid. 2014-08-21]. Dostupné z: http://gis.izscr.cz/ [142] MV-GŘ HZS ČR. Ustřední poplachový plán integrovaného záchranného systému [online]. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2014. 64 s. [vid. 2015-11-04]. Č. j. MV-102561- 2/PO-IZS-2014. Stav k 1. září 2014. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/soubor/upp- 140901-fin-e-pdf.aspx [143] MV-GŘ HZS ČR. Metodická pomůcka pro určování, evidenci a ukládání písemností a jiných materiálů obsahujících zvláštní skutečnosti a postup při určování osob ke styku se zvláštními skutečnostmi. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2015. č. j.: MV-45519-1/PO- OKR-2015. 310 PŘEHLED LITERATURY [144] Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Bezpečnostní strategie České republiky 2015. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí, 2015. 23 s. ISBN 978-80-7441-005-5. [145] Ministerstvo zemědělství ČR. Koncepce zabezpečení obyvatelstva pitnou vodou za krizových situací. [online]. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2003 [vid. 2014-01- 31]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/ministerstvo-zemedelstvi/koncepce-a- strategie/koncepce-zabezpeceni-pitnou-vodou.html [146] Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí ČR. Koncepce řešení problematiky ochrany před povodněmi v České republice s využitím technických a přírodě blízkých opatření, Praha 2010. Evidováno pod č.j. 1108/10. Schváleno usnesením vlády české republiky č. 799 ze dne 10. listopadu 2010. [147] Ministerstvo životního prostředí ČR. Operační program Životního prostředí 2014- 2020: Verze 5 - MPŘ [online]. Praha: Ministerstvo životního prostředí [vid. 2014-06- 06]. Dostupné z: http://www.opzp.cz/soubor-ke-stazeni/51/15567- 5_verze_opzp__2014_2020.pdf [148] Rada vlády pro udržitelný život. Ministerstvo životního prostředí ČR. Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky = Strategic framework for sustainable development in the CR. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2010. 96, 105 s. ISBN 978-80-7212-536-4. [149] Usnesení vlády ČR č. 270 + P ze dne 21. března 2001 ke Kodexu etiky zaměstnanců ve veřejné správě. [online]. Praha: Úřad vlády ČR [vid. 2014-09-02]. Dostupné z: http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/88408E345B70E4B4C12571B6 006DB7BB [150] Usnesení vlády ČR č. 331 ze dne 9. května 2012 o Etickém kodexu úředníků a zaměstnanců veřejné správy. In: Věstník vlády pro orgány krajů a orgány obcí. Ministerstvo vnitra. 2012, roč. 10, částka 3 ze dne 28. května 2012. [151] Usnesení vlády ČR č. 544 ze dne 9. července 2014 o Statutu Bezpečnostní rady státu a o statutech stálých pracovních výborů Bezpečnostní rady státu [online]. Praha: 2014 [vid. 2014-08-14]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy- vlady/brs/brs-uvod-3851/ [152] Vláda ČR. Statut Ústředního krizového štábu. [online]. Praha: 2008 [vid. 2014-01-31]. Schváleno usnesením vlády ČR č. 1500 ze dne 24. listopadu 2008. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/brs/pracovni-vybory/ustredni-krizovy-stab/ustredni- krizovy-stab-51792/ [153] Metodický pokyn odboru vod Ministerstva životního prostředí č. 3 pro stanovení účinků zvláštních povodní a jejich začlenění do povodňových plánů. In: Věstník Ministerstva životního prostředí. 2010, částka 7. [154] Metodický pokyn odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí č. 9 k zabezpečení hlásné a předpovědní povodňové služby. In: Věstník Ministerstva životního prostředí. 2011, roč. XXI, částka 12. [155] Metodický pokyn odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí č. 14 pro zpracování plánu ochrany území pod vodním dílem před zvláštní povodní. In: Věstník Ministerstva životního prostředí. 2005, roč. XV, částka 9. [156] Metodický pokyn Ministerstva zemědělství čj. 102598/2011-MZE-15000 ze dne 30. 5. 2011 k zajištění jednotného postupu orgánů krajů, hlavního města Prahy, orgánů obcí a městských částí v hlavním městě Praze k zajištění nouzového zásobování obyvatelstva pitnou vodou při mimořádných událostech a za krizových stavů Službou nouzového zásobování vodou. In: Věstník vlády pro orgány krajů a orgány obcí. Ministerstvo vnitra. 2011, roč. 9, částka 3 ze dne 20. června 2011. [157] Výklad k vyhlášce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 281/2001 Sb., kterou se provádí § 9 odst. 3 písm. a) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení 311 PŘEHLED LITERATURY a o změně některých zákonů (krizový zákon). In: Věstník MŠMT. 2002, roč. LVII, sešit 3. Č. j.: 30 554/2001-20. [158] Pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k začlenění tematiky ochrany člověka za mimořádných událostí do vzdělávacích programů. Praha: MŠMT, 2003. Evidováno pod č. j. 12 050/03-22 ze dne 4. března 2003. [159] Pokyn generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra č. 40 ze dne 29. října 2001, kterým se vydává Bojový řád jednotek požární ochrany. In: SIAŘ generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra. Praha: MV-GŘ HZS ČR. 2001, roč. 2001, částka 40. [160] Pokyn generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra č. 42 ze dne 30. října 2001, kterým se stanoví zavedení jednoho varovného signálu na území České republiky pro varování obyvatelstva při hrozbě nebo vzniku mimořádné události. In: SIAŘ generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra. Praha: MV-GŘ HZS ČR. 2001, roč. 2001, částka 42. [161] Pokyn generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra č. 18 ze dne 13. dubna 2004, kterým se stanoví zásady použití pohotovostních zásob Správy státních hmotných rezerv Hasičským záchranným sborem ČR při mimořádných událostech a při krizových situacích. In: SIAŘ generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra. Praha: MV-GŘ HZS ČR. 2004, roč. 2004, částka 18. [162] Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 30 ze dne 22. prosince 2006, kterým se vydává Řád chemické služby HZS ČR. In: SIAŘ generálního ředitele HZS ČR. Praha: MV-GŘ HZS ČR. 2006, roč. 2006, částka 30. [163] Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 15 ze dne 15. dubna 2008 k realizaci technických požadavků na koncové prvky varování připojované do jednotného systému varování a vyrozumění. In: SIAŘ generálního ředitele HZS ČR. Praha: MVGŘ HZS ČR. 2008, roč. 2008, částka 24. [164] Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 7 ze dne 3. února 2009, kterým se stanoví postup pro přípravu a provedení prověřovacích a taktických cvičení. In: SIAŘ generálního ředitele HZS ČR. Praha: MV-GŘ HZS ČR. 2009, roč. 2009, částka 7, ve znění pokynu ze dne 22. června 2010, roč. 2010, částka 34. [165] Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 10 ze dne 11. února 2010 k realizaci opatření nouzového přežití obyvatelstva v působnosti HZS ČR. In: SIAŘ generálního ředitele HZS ČR. Praha: MV-GŘ HZS ČR. 2010, roč. 2010, částka 10. [166] Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 6 ze dne 4. února 2015 k realizaci preventivně výchovné činnosti u HZS ČR. In: SIAŘ generálního ředitele HZS ČR. Praha: MV-GŘ HZS ČR. 2015, roč. 2015, částka 6. [167] Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 35 ze dne 22. srpna 2012 k provozu jednotného systému varování a vyrozumění. In: SIAŘ generálního ředitele HZS ČR. Praha: MVGŘ HZS ČR. 2012, roč. 2012, částka 35. [168] Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 39 ze dne 2. října 2012, kterým se stanovují pravidla provádění kontrol hasičskými záchrannými sbory krajů podle § 33 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: SIAŘ generálního ředitele HZS ČR. Praha: MV-GŘ HZS ČR. 2012, roč. 2012, částka 39. [169] Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 43 ze dne 19. listopadu 2012, kterým se stanoví způsob zajištění nepřetržité dostupnosti vedoucích služebních funkcionářů HZS ČR, pravidla výkonu služby řídících důstojníků a působnost velitelů při mimořádných událostech. In: SIAŘ generálního ředitele HZS ČR. Praha: MV-GŘ HZS ČR. 2012, roč. 2012, částka 43. [170] Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 16 ze dne 5. března 2013, kterým se stanoví opěrné body HZS ČR a typy předurčenosti jednotek požární ochrany pro záchranné 312 PŘEHLED LITERATURY práce. In: SIAŘ generálního ředitele HZS ČR. Praha: MV-GŘ HZS ČR. 2013, roč. 2013, částka 16. [171] Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 28 ze dne 26. dubna 2013, kterým se zřizuje štáb MV-GŘ HZS ČR a stanoví se způsob zabezpečení jednání krizového štábu ministra vnitra a Ústředního krizového štábu. In: SIAŘ generálního ředitele HZS ČR. Praha: MV-GŘ HZS ČR. 2013, roč. 2013, částka 28. [172] Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 3 ze dne 27. ledna 2014, k odborné přípravě a odborné způsobilosti členů jednotek SDH obcí a jednotek SDH podniků. In: SIAŘ generálního ředitele HZS ČR. Praha: MV-GŘ HZS ČR. 2014, roč. 2014, částka 3. [173] Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 25 ze dne 8. června 2009, kterým se stanoví Řád výkonu služby v jednotkách HZS podniků, SDH obcí a SDH podniků. In: SIAŘ generálního ředitele HZS ČR. Praha: MV-GŘ HZS ČR. 2009, roč. 2009, částka 25. [174] ABmerit. Katalog doporučení a opatření v případě mimořádné události závažné z hlediska radiační ochrany [online]. Trnava: ABmerit, 2003. 291 s. [vid. 2014-01-31]. Dostupné z: http://krizport.firebrno.cz/dokumenty/katalog-doporuceni-a-opatreni-v- pripade-mimoradne-udalosti/ [175] ADAMEC, Vilém et al. Ochrana před povodněmi a ochrana obyvatelstva. Ostrava: SPBI, 2012. 131 s. SPBI Spektrum. Červená řada; 81. ISBN: 978-80-7385-118-7. [176] BUMBA, Jan, KELNAR, Lubomír a SLUKA, Vilém. Postupy a metodiky analýz a hodnocení rizik pro účely zákona o prevenci závažných havárií. VÚBP Praha. [online]. Praha, 2005. 211 s. [vid. 2014-01-31]. Dostupné z: http://www.vubp.cz/index.php/component/docman/doc_download/152-postupy-a- metodiky-analyz-a-hodnoceni-rizik-pro-uely-zakona-o-prevenci-zavanych-havarii/ [177] ČSN EN 31010. Management rizik – Techniky posuzování rizik. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0352. [178] ČSN EN 60849. Nouzové zvukové systémy. Praha: Český normalizační institut, 1999. Třídící znak 36 8012. [179] ČSN 01 3406. Výkresy ve stavebnictví. Označování stavebních hmot v řezech. Praha: Úřad pro normalizaci a měření, 2015. Třídící znak 01 3406. [180] ČSN 01 3495. Výkresy ve stavebnictví - Výkresy požární bezpečnosti staveb. Praha: Český normalizační institut, 1997. Třídící znak 01 3495. [181] ČSN 65 0201. Hořlavé kapaliny - Prostory pro výrobu, skladování a manipulaci. Praha: Český normalizační institut, 2003. Třídící znak 65 0201. [182] ČSN 73 1901. Navrhování střech - Základní ustanovení. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 73 1901. [183] ČSN 73 9010. Navrhování a výstavba staveb civilní ochrany. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2010. Třídící znak 73 9010. [184] ČSN 73 9050. Údržba stálých úkrytů civilní ochrany. Praha: Český normalizační institut, 2004. Třídící znak 73 9050. [185] ČSN ISO 128-23. Technické výkresy - Pravidla zobrazování - Část 23: Čáry na výkresech ve stavebnictví. Praha: Český normalizační institut, 2004. Třídící znak 01 3114. [186] DRÁBOVÁ, Dana. Závěry zátěžových testů EDU a ETE (pohled SÚJB) [online]. 2012. 39 s. [vid. 2014-05-24]. Dostupné z: http://stresstest.cz/jacube/files/20120228_kulatystul_drabova.pdf [187] HÁJEK, Petr et al. Pozemní stavitelství pro 1. ročník SPŠ stavebních. Vyd. 6., přeprac. Praha: Sobotáles, 2005. 166 s. ISBN 80-86817-12-1. [188] HÁJEK, Petr et al. Konstrukce pozemních staveb - komplexní přehled. ČVUT v Praze. Stavební fakulta. [online]. Praha, 2011. 180 s. [vid. 2014-08-18]. Dostupné z: 313 PŘEHLED LITERATURY http://www.ib.cvut.cz/sites/default/files/Studijni_materialy/KPKP/Hajek_Fiala_KPKP _skripta.pdf [189] HORÁK, Rudolf et al. Průvodce krizovým řízením pro veřejnou správu. Praha: Linde, 2004. 407 s. ISBN 80-7201-471-4. [190] HRUBÁ, Alice et al. Příručka pro přípravu techniků ochrany obyvatelstva. (1. díl, Organizace činnosti jednotek při plnění úkolů ochrany obyvatelstva). Lázně Bohdaneč: MV-GŘ HZS ČR - Institut ochrany obyvatelstva, 2012. 96 s. ISBN 978-80-87544-13- 6. [191] HRUBÝ, Václav a Petr OŠLEJŠEK. Praktický výcvik jednotek požární ochrany a ochrana obyvatelstva. 112: odborný časopis požární ochrany, integrovaného záchranného systému a ochrany obyvatelstva. MV-GŘ HZS ČR. 2006, roč. V, č. 1, s. 20. ISSN 1213-7057. [192] HZS Olomouckého kraje. Havarijní plán Olomouckého kraje. Olomouc, 2003. Č. j. BRK-10-03 KR. [193] HZS Jihočeského kraje. Vnější havarijní plán pro zónu havarijního plánování jaderné elektrárny Temelín. České Budějovice: 2003. Ve znění pozdějších aktualizací. [194] HZS Kraje Vysočina. Vnější havarijní plán pro zónu havarijního plánování jaderné elektrárny Dukovany. Jihlava: 2001. Ve znění pozdějších aktualizací. [195] Impact. Vodítka: Psychosociální podpora pro pracovníky uniformovaných složek. Nizozemí, Diemen: 2012. ISBN 978-90-78273-13-4. [196] JUKL, Marek. Ženevské úmluvy a dodatkové protokoly: (stručný přehled). 2., dopl. vyd. [online]. Praha: Český červený kříž, 2005. 47 s. Poslední aktualizace 1. 5. 2014 [vid. 2014-08-21]. ISBN 80-254-1792-1. Dostupné z: http://www.cervenykriz.eu/cz/mhp/konvence.htm [197] Kolektiv autorů: Metodika postupu pro vymezení zóny havarijního plánování. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2014. [198] Krajský úřad Olomouckého kraje. Dílčí plán obrany Olomouckého kraje. Olomouc: Krajský úřad Olomouckého kraje, 2008. Č. j. BRK1/08. [199] KRATOCHVÍLOVÁ, Danuše. Ochrana obyvatelstva. 1. vyd. Ostrava: SPBI, 2005. 140 s. SPBI Spektrum. Červená řada; 42. ISBN 80-86634-70-1. [200] KROUPA, Miroslav. Prostředky individuální ochrany: příručka pro orgány státní správy, územní samosprávy, právnické osoby, podnikající fyzické osoby a obyvatelstvo. Vyd. 1. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2003. 56 s. ISBN 80-86640-11-6. [201] KROUPA, Miroslav. Chování obyvatelstva v případě havárie s únikem nebezpečných chemických látek: příručka pro orgány státní správy, územní samosprávy, právnické osoby a podnikající fyzické osoby a obyvatelstvo. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2004. 46 s. ISBN 80-86640-23-X. [202] KRÖMER, Antonín, MUSIAL, Petr a FOLWARCZNY, Libor. Mapování rizik. 1. vyd. Ostrava: SPBI, 2010. 126 s. SPBI Spektrum. Červená řada; 68. ISBN 978-80-7385- 086-9. [203] MARTÍNEK, Bohumír et al. Ochrana obyvatelstva: Modul E (Učební pomůcka pro vzdělávání v oblasti krizového řízení). [online]. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2006 [vid. 2014-09-02]. 127 s. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/soubor/modul-e-ochrana- obyvatelstva-pdf.aspx [204] MATĚJKA, Jiří et al. Chemická služba: Učební skripta. 1. vyd. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2012. 310 s. ISBN 978-80-87544-09-9. [205] MATĚJKA, Jiří a LIŠČÁK, Pavel. Příručka chemie pro hasiče. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2007. 121 s. ISBN 80-86640-66-3. [206] MATOUŠKOVÁ, Dagmar a SOLAŘ, Jaroslav. Pozemní stavitelství I. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita, 2005. 160 s. ISBN 80-248-0830-7. 314 PŘEHLED LITERATURY [207] MAREŠ, Miroslav et al. Krizový management: případové bezpečnostní studie. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2013. 237 s. ISBN 978-80-86929-92-7. [208] PACINDA, Štefan a PIVOVARNÍK, Ján. Kolektivní ochrana obyvatelstva. 1. vyd. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2010. 118 s. ISBN 978-80-86640-44-0. [209] RICHTER, Rostislav. Výkladový slovník krizového řízení. [online]. 1. vyd. Praha: MVGŘ HZS ČR, 2010 [vid. 2014-01-31]. 164 s. ISBN 978-80-86640-54-9. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/soubor/vykladovy-slovnik-krizoveho-rizeni-pdf.aspx [210] SÝKORA, Vlastimil. Prostředky pro ochranu dýchacích cest. 1. vyd. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2008. 71 s. ISBN 978-80-86640-95-2. [211] ŠENOVSKÝ, Michail a ADAMEC, Vilém. Právní rámec krizového managementu: management záchranných prací. 1. vyd. Ostrava: SPBI, 2005. 97 s. SPBI Spektrum; 39. ISBN 80-86634-55-8. [212] TNV 75 2931. Povodňové plány. Odvětvová technická norma vodního hospodářství. Hydroprojekt CZ. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2006. [213] VODÁČKOVÁ, Daniela et al. Krizová intervence. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 543 s. ISBN 978-80-7367-342-0. [214] VÚBP. Základní principy OECD pro prevenci, havarijní připravenost a zásahy při chemických haváriích: Směrnice pro průmysl (včetně managementu a pracovníků), správní úřady, obce a ostatní zainteresované subjekty. 2. vyd. [online]. Přeložil Ing. Jan Bumba. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2004. 167 s. [vid. 2014- 09-03]. Dostupné z: http://www.ekologove.cz/files/havarie/prevence_havarii_oecd.pdf [215] Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v. v. i. Metodika tvorby map povodňového nebezpečí a povodňových rizik [online]. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2009. 89 s. Poslední aktualizace 13. března 2012 [vid. 2014-09-03]. Dostupné z: http://www.povis.cz/mzp/smernice/Metodika_mapovani_2012-03-13.pdf [216] International Atomic Energy Agency. IAEA-TECDOC-727 (Rev. 1): Manual for the classification and prioritization of risks due to major accidents in process and related industries [online]. Vienna: International Atomic Energy Agency, 1996. 73 s. [vid. 2014-09-03]. ISSN 1011-4289. Dostupné z: http://www- pub.iaea.org/MTCD/Publications/PDF/te_727r1_web.pdf [217] OECD. Guidance on Developing Safety Performance Indicators for Public Authorities and Communities/Public [online]. Paris: OECD, 2008 [vid. 2014-01-31]. Dostupné z: http://www.oecd- ilibrary.org/docserver/download/9714451e.pdf?expires=1412581985&id=id&accname =guest&checksum=DFAC1AEBC9B104146D22BC318029B543 [218] OECD. Guidance on Developing Safety Performance Indicators for Industry [online]. Paris: OECD, 2005 [vid. 2014-01-31]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/doporucene_materialy_oecd/$FILE/oer- OECD_indikatory-20081015.pdf [219] Státní veterinární správa ČR. Pohotovostní plán SVS ČR pro případ havárie jaderného zařízení. Příloha D.1.1: Opatření k ochraně hospodářských zvířat v okolí jaderných energetických zařízení a postup při jejich realizaci v případě vzniku radiační havárie [online]. Brno: Státní veterinární správa ČR, 2008. 6 s. Aktualizace 22. února 2008. [vid. 2014-01-31]. Dostupné z: http://krizport.firebrno.cz/dokumenty/opatreni-k- ochrane-hospodarskych-zvirat-v-okoli-jadernych/ [220] Správa státních hmotných rezerv ČR. Správa státních hmotných rezerv ČR [online]. SSHR ČR, 2009 [vid. 2014-09-03]. Dostupné z: http://www.sshr.cz/ [221] Správa státních hmotných rezerv ČR. Informační web systému ARGIS [online]. SSHR ČR, 2009 [vid. 2014-09-03]. Dostupné z: http://www.argis.cz/ [222] Správa státních hmotných rezerv ČR. Informační web systému KISKAN SSHR [online]. SSHR ČR, 2009 [vid. 2014-09-03]. Dostupné z: http://kiskan.sshr.cz/ 315 PŘEHLED LITERATURY [223] Správa státních hmotných rezerv ČR. Informační web aplikace KRIZDATA [online]. SSHR ČR, 2009 [vid. 2014-09-03]. Dostupné z: http://www.krizdata.cz/ [224] Správa státních hmotných rezerv ČR. Informační web systému KRIZKOM [online]. SSHR ČR, 2009 [vid. 2014-09-03]. Dostupné z: http://www.krizkom.cz/ [225] Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Státní úřad pro jadernou bezpečnost [online]. SÚJB, 2014 [vid. 2014-05-24]. Dostupné z: http://www.sujb.cz/ [226] Státní ústav radiační ochrany, v. v. i. Státní ústav radiační ochrany, v. v. i. [online]. SÚRO, v. v. i., 2014 [vid. 2014-05-24]. Dostupné z: http://www.suro.cz/ [227] Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany, v. v. i. Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany, v. v. i. [online]. SÚJCHBO, v. v. i., 2014 [vid. 2014- 05-24]. Dostupné z: http://www.sujchbo.cz/ [228] ČEZ, a.s. Skupina ČEZ [online]. ČEZ, a. s., 2014 [vid. 2014-05-24]. Dostupné z: http://www.cez.cz/ [229] Havárie jaderné elektrárny Černobyl. In: Černobyl [online]. Actum, s.r.o., 2006 [vid. 2014-05-25]. Dostupné z: http://www.cernobyl.cz/ [230] Bezpečnost českých jaderných elektráren. In: Jaderné elektrárny Temelín a Dukovany [online]. Actum, s.r.o. [vid. 2014-05-25]. Dostupné z: http://www.je-temelin- dukovany.cz/jaderna-elektrarna-bezpecnost.htm [231] Pro srovnání: největší povodně v Česku. In: Zpravodajský server Lidových novin [online]. MAFRA, a.s., 2014. Poslední aktualizace 7. 8. 2010 v 14:22 h [vid. 2014-05- 31]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/pro-srovnani-nejvetsi-povodne-v-cesku-dx9/zpravy-domov.aspx?c=A100807_142216_ln_domov_spa/. ISSN 1213-1385 [232] Český hydrometeorologický ústav. Nedávné povodňové katastrofy v České republice I. [online]. ČHMÚ, 2014 [vid. 2014-05-31]. Dostupné z: http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/ruzne/vystava/HYDRO/15.pdf [233] Český hydrometeorologický ústav. Nedávné povodňové katastrofy v České republice II. [online]. ČHMÚ, 2014 [vid. 2014-05-31]. Dostupné z: http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/ruzne/vystava/HYDRO/16.pdf [234] Povodně 2010. In: Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 1999-2014 [vid. 2014-05-31]. Dostupné z: http://www.aktualne.cz/wiki/domaci/povodne-2010/r~i:wiki:487/ [235] Povodně ve střední Evropě v srpnu 2010. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. Poslední editace 11. 4. 2014 v 00:09 h [vid. 2014-05-31]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Povodn%C4%9B_ve_st%C5%99edn%C3%AD_Evrop% C4%9B_v_srpnu_2010/ [236] Povodeň v Čechách (2013). In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. Poslední editace 22. 6. 2014 v 00:01 h [vid. 2014-09-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Povode%C5%88_v_%C4%8Cech%C3%A1ch_%282013 %29/ [237] Český rozhlas. Před 35 lety došlo k největší havárii jaderné elektrárny na území Československa [online]. Český rozhlas, 1997-2014. Poslední aktualizace 22. 2. 2012 v 16:02 h [vid. 2014-05-24]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/historie/_zprava/pred-35-lety-doslo-k-nejvetsi-havarii- jaderne-elektrarny-na-uzemi-ceskoslovenska--1022334/ [238] Česká televize. Do roku 2022 zavře Německo všechny jaderné elektrárny [online]. Česká televize, 1996-2014. Poslední aktualizace 30. 5. 2011 v 19:17 h [vid. 2014-05- 24]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/125575-do-roku-2022- zavre-nemecko-vsechny-jaderne-elektrarny/ [239] Hasičský záchranný sbor ČR. Hasičský záchranný sbor ČR [online]. Generální ředitelství HZS ČR, 2014 [vid. 2014-05-03]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/ [240] Zemepis.com: Geografický portál. In: Zemepis.com [online]. Zeměpis.com, 2002-2014 [vid. 2014-05-24]. Dostupné z: http://www.zemepis.com/ 316 PŘEHLED LITERATURY [241] American Industrial Hygiene Association. 2013 ERPG Levels [online]. AIHA, 2014 [vid. 2014-09-04]. Dostupné z: https://www.aiha.org/get- involved/AIHAGuidelineFoundation/EmergencyResponsePlanningGuidelines/Docum ents/2013ERPGValues.pdf [242] U. S. Environmental Protection Agency. Acute Exposure Guideline Levels (AEGLs) [online]. U. S. EPA. Poslední aktualizace 21. 11. 2013 [vid. 2014-09-04]. Dostupné z: http://www.epa.gov/opptintr/aegl/pubs/chemlist.htm [243] HZS Jihomoravského kraje. Vaše cesty k bezpečí aneb chytré blondýnky radí [online]. [vid. 2014-08-21]. Dostupné z: http://www.firebrno.cz/vase-cesty-k-bezpeci/ [244] MV-GŘ HZS ČR. Štěstí přeje připraveným [online]. Videostudio Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč, 2014 [vid. 2014-08-21]. Dostupné z: http://www.tvhasici.cz/stesti-preje-pripravenym/ [245] Asociace „Záchranný kruh“. Portál Záchranný kruh [online]. [vid. 2014-08-21]. Dostupné z: http://www.zachranny-kruh.cz/ [246] Český úřad zeměměřický a katastrální. Katastr nemovitostí [online]. Praha: ČÚZK, 2013 [vid. 2014-08-21]. Dostupné z: http://www.cuzk.cz/Katastr-nemovitosti.aspx [247] Národní geoportál INSPIRE [online]. CENIA, 2010-2014 [vid. 2014-08-21]. Dostupné z: http://geoportal.gov.cz/ [248] Povodňový informační systém [online]. MŽP ČR, Hydrosoft Veleslavín, s.r.o. 2006- 2014 [vid. 2014-08-21]. Dostupné z: http://www.povis.cz/html/ [249] Evropská jaderná společnost [online]. European nuclear society, 2003[vid. 2015-08- 13]. Dostupné z: https://www.euronuclear.org 317 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ADR (Articles Dangereux de Route) Evropská dohoda o mezinárodní silniční dopravě AEGL (Acute Exposure Guideline Levels) standardy úrovně akutní toxicity AGRIFISH (Agriculture and Fisheries Council Configuration) Rada pro zemědělství a rybolov AMP (Advanced Medical Post) předsunutá zdravotnická jednotka ARGIS informační systém plánování civilních zdrojů BRS Bezpečnostní rada státu CAS (Chemical Abstract Service) Služba pro vedení přehledů v oblasti CHLS CBRN (Chemical, Biological, Radiological, Nuclear) chemické, biologické, radiační a nukleární látky CBRNDET Chemical, Biological, Radiological and Nclear Detection and Sampling) chemická, biologická, radiologická a jaderná detekce a odběr vzorků CBRNE (Chemical, Biological, Radiological, Nuclear, Explosive) chemické, biologické, radiační, nukleární a výbušné látky CECIS (Common Emergency Communication and Information Systém) Společný komunikační a informační systém pro případy mimořádných událostí CEPC (Civil Emergency Planning Comittee) Výbor pro civilní nouzové plánování CIVICOM (Committee for Civilian Aspects of Crisis Management) Výbor pro civilní aspekty řešení krizí CIWIN (Critical Infrastructure Warning Information Network) Výstražná informační síť kritické infrastruktury CLP (Classification, Labelling, Packaging) klasifikace, označování, balení chemických látek a směsí CMX/CME (Crisis Management Exercice) mezinárodní cvičení orgánů krizového řízení NATO a EU COCON (Council Working Group on Consular Affairs) Pracovní skupina Rady EU na konzulární záležitosti COHAFA (Working Party on Humanitarian Aid and Food Aid) Pracovní skupina pro humanitární pomoc a potravinovou pomoc COREPER (Comité des Représentants Permanents) Výbor stálých zástupců CPC (Civil Protection Committee) Výbor pro civilní ochranu CPG (Civil Protection Group) Skupina pro civilní ochranu 318 CRMS celostátní radiační monitorovací síť ČBÚ Český báňský úřad ČCE Českobratrská církev evangelická ČČK Český Červený kříž ČHMÚ Český hydrometeorologický ústav ČIŽP Česká inspekce životního prostředí ČNB Česká národní banka ČR Česká republika ČTÚ Český telekomunikační úřad DG ECHO (The European Commission's Humanitarian Aid and Civil Protection Directorate General) Generální ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu DOK dopravní informační systém Ministerstva dopravy EADRC (The Euro-Atlantic Disaster Response Coordination Centre) Euroatlantické středisko pro koordinaci reakce v případě katastrof EAPC (Euro-Atlantic Partnership Council) Rada euroatlantického partnerství ECOFIN (Economic and Financial Affairs Council Configuration) Rada pro hospodářské a finanční věci EERC (European Emergency Response Capacity) Evropské kapacity pro odezvu na mimořádné události ENS elektronická siréna ENVI (Directorate-General for the Environment), Generální ředitelství pro životní prostředí EPS elektrická požární signalizace EPCIP (European Programme for Critical Infrastructure Protection) Evropský program na ochranu kritické infrastruktury ETA (Event Tree Analysis) analýza stromem událostí ERCC (Emergency Response Coordination Centre) Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události ERNCIP (European Reference Network for Critical Infrastructure Protection) Evropská referenční síť pro ochranu kritické infrastruktury ERPG (Emergency Response Panning Guide) vyjádření úrovně koncentrace ES Evropské společenství EU Evropská unie EVA evakuace FMEA (Failure Mode and Effect Analysis) analýza možných chyb a důsledků FRB (Flood Rescue Using Boats) povodňové záchranné práce s pomocí člunů FTA (Fault Tree Analysis) analýza stromem poruch 319 GAC (General Affairs Council Configuration) Rada pro obecné záležitosti GIS geografický informační systém GIS OO gegrafický informační systém ochrany obyvatelstva GMO geneticky modifikované organismy GPS (Global Positioning Systém) globální navigační systém HAU havarijní akční úroveň HAZOP (Hazard and Operability Studies) studie nebezpečí provozuschopnosti HCP (High Capacity Pumping) vysokokapacitní odčerpávání HOPKS hospodářská opatření pro krizové stavy HPK havarijní plán kraje HUSAR (Heavy Urban Search and Rescue) Vyhledávání a záchranné práce ve městech v těžkých podmínkách HZS hasičský záchranný sbor HZS ČR Hasičský záchranný sbor České republiky CHLS chemické látky a směsi IAEA (International Atomic Energy Agency) Mezinárodní agentura pro atomou energii INES (International Nuclear Event Scale) mezinárodní stupnice pro hodnocení jaderných událostí IRCSG (Industrial Resources and Communications Services Group) Skupina pro průmyslové zdroje a komunikační služby IZS integrovaný záchranný systém JE jaderná elektrárna JHA (Justice and Home Affairs Council Configuration) Rada pro spravedlnost a vnitřní věci JHAFG (Joint Health, Agriculture and Food Group) Společná skupina pro zdraví, zemědělství a potraviny JPO jednotka požární ochrany JSDI jednotný systém dopravních informací JSVI jednotný systém varování a informování JSVV jednotný systém varování a vyrozumění KHS krajská hygienická stanice KI kritická infrastruktura KISKAN krizový informační systém Správy státních hmotných rezerv KRIZKOM informační systém krizové komunikace Správy státních hmotných rezerv KS krizová situace 320 LDN léčebna dlouhodobě nemocných MAPIS (Major Accident Prevention Information Systém) informační systém prevence závažných havárií MD Ministerstvo dopravy MěP městská (obecní) policie MF Ministerstvo financí MIC (Monitoring and Information Centre) Monitorovací a informační středisko Evropské komise MIS místní informační systém MMR Ministerstvo pro místní rozvoj MO Ministerstvo obrany MO-GŠ AČR Ministerstvo obrany-Generální štáb Armády České republiky MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy MU mimořádná událost MUSAR (Medium Urban Search and Rescue) Vyhledávání a záchranné práce ve městech ve středně těžkých podmínkách MV Ministerstvo vnitra MV-GŘ HZS ČR Ministerstvo vnitra-generální ředitelství HZS ČR MZ Ministerstvo zdravotnictví MZe Ministerstvo zemědělství MZHP materiální základna humanitární pomoci MZV Ministerstvo zahraničních věcí MŽP Ministerstvo životního prostředí NAC (North Atlantic Council) Severoatlantická rada NATO (North Atlantiic Treaty Organization) Severoatlantická aliance NBÚ Národní bezpečnostní úřad NNO nestátní neziskové organizace NPK nejvyšší přípustná koncentrace NRF (NATO Response Force) síly rychlé reakce NATO NS nouzový stav OECD (Organisation for Economic Cooperation and Development) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OOB a KŘ ochrana obyvatelstva a krizové řízení OPIS operační a informační středisko OPTIZON projekt „Optimalizace stanovení zón havarijního plánování“ ORP obec s rozšířenou působností 321 OSN Organizace spojených národů OSS organizační složka státu PaFO právnické a fyzické osobby PaPFO právnické a podnikající fyzické osoby PEL přípustný expoziční limit PHA (Preliminary Hazard Analysis) předběžná analýza nebezpečí PIO prostředky individuální ochrany PO požární ochrana POVIS povodňový informační systém PP povodňový plán PVČ preventivně výchovná činnost PRE, OOB a KŘ prevence, ochrana obyvatelstva a krizové řízení PROCIV (Working Party on Civil Protection) Pracovní skupina Rady EU pro civilní ochranu PZH prevence závažných havárií REACH (Registration, Evaluation, Authorisation Chemicals) registrace, evaluace (hodnocení), autorizace (povolování a omezování) chemických látek a směsí REHRA (Rapid Environment and Health Risk Assessment) předběžné hodnocení rizik pro životní prostředí a zdraví RID (Regulations concerning the International Carriage of Dangerous Goods by Rail) Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí ROT elektromechanická rotační siréna SaP síly a prostředky SDHO sbor dobrovolných hasičů obce SDO stanoviště dekontaminace osob SDT stanoviště dekontaminace techniky SHM subjekt hospodářské mobilizace SHR státní hmotné rezervy SN stav nebezpečí SOS stav ohrožení státu SOZ skladovací a opravárenské zařízení SPA stupeň povodňové aktivity SPS stálá pracovní skupina SSHR Správa státních hmotných rezerv SSRN systém selektivního rádiového návěštění SÚJB Státní úřad pro jadernou bezpečnost 322 SÚJCHBO Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany, v.v.i. SÚRAO Správa úložišť radioaktivních odpadů SÚRO Státní ústav radiační ochrany, v.v.i. SW software TG (Transport Group) Skupina pro dopravu TRINS transportní a informační systém ÚKŠ Ústřední krizový štáb ÚSÚ ústřední správní úřad VCNP Výbor pro civilní nouzové plánování VněHP vnější havarijní plán VniHP vnitřní havarijní plán VOŠ vyšší odborná škol VS válečný stav VŠ vysoká škola VÚV TGM Výzkumný ústav vodohospodářský T.G. Masaryka, v.v.i. WHO (World Health Organization) Světová zdravotnická organizace ZaLP záchranné a likvidační práce ZHN zbraně hromadného ničení ZHP zóna havarijního plánování ZIZ zdroj ionizujícího záření ZS zvláštní skutečnosti ZZS zdravotnická záchranná služba 323 Název OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Autoři kpt. Ing. Kateřina Blažková, Ph.D. HZS Moravskoslezského kraje kpt. Ing. David Buček HZS Olomouckého kraje plk. Ing. Daniel Dittrich MV – generální ředitelství HZS ČR plk. PhDr. Zuzana Dittrichová MV – generální ředitelství HZS ČR kpt. Ing. Alice Hrubá, Ph.D. HZS Olomouckého kraje plk. Ing. Ivan Koleňák MV – generální ředitelství HZS ČR plk. Ing. Miroslav Lukeš HZS Karlovarského kraje kpt. Ing. Dana Menšíková HZS Jihomoravského kraje plk. Mgr. Jiří Musílek MV – generální ředitelství HZS ČR pplk. Ing. Martina Peichlová SOŠ PO a VOŠ PO ve Frýdku - Místku pplk. JUDr. Marika Rosinová MV – generální ředitelství HZS ČR pplk. Mgr. Jaromír Šiman MV – generální ředitelství HZS ČR plk. Mgr. Eleonóra Tilcerová MV – generální ředitelství HZS ČR Lektoři plk. Ing. Ivan Koleňák MV – generální ředitelství HZS ČR plk. Ing. Daniel Miklós, MPA MV – generální ředitelství HZS ČR plk. Ing. Václav Hrubý HZS Olomouckého kraje plk. Ing. Jaroslav Černý HZS Olomouckého kraje Fotografie Autoři Vydal MV-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, Kloknerova 26, 148 01 Praha 4 Tisk Tiskárna Ministerstva vnitra ČR, p.o., Bartůňkova 4, 149 01 Praha 4 Vydání První Rok vydání 2015 Náklad 300 výtisků ISBN 978-80-86466-62-0 MINISTERSTVO VNITRA generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ Skripta Kolektiv autorů PRAHA 2015